Lietuvos rusų ir rusakalbių sąvokos „gimtoji kalba“ suvokimas

ALA LICHAČIOVA Vilniuská univerzita VNÍMÁNÍ POJMU MATEŘSKÝ JAZYK U LITEVSKÝCH RUSŮ A RUSKY MLUVÍCÍCH Mateřský jazyk – jeden z nejdůležitějších pojmů v mnoha vědních oborech, které se přímo zabývají člověkem a společností: psycholingvistice, sociolingvistice, lingvodidaktice, etnopsycholingvistice, sociologii, sociální psychologii aj. V humanitních vědách, včetně lingvistiky, však neexistuje přísná a neprotirečivá definice mateřského jazyka*. O zpřesnění tohoto pojmu lze hovořit podle vědních oborů, v nichž se používá (Залевская 1999: 292). Například v aplikované lingvistice je obvyklou opozicí první jazyk–druhý jazyk; v psycholingvistice jsou známy termíny mateřský nebo přirozeně osvojovaný jazyk, naučený jazyk; etnolingvistika vychází z pojmů národní jazyky a jim odpovídajících jazyků různých národů (etnik); metodika výuky jazyků hovoří o mateřském a nemateřském mateřském neboli cizím jazyce. Mezi těmito pojmy neexistuje přímá korelace, protože první jazyk jedince není nutně totéž co mateřský jazyk a druhý jazyk se nerovná cizímu jazyku. Například v Litvě získává na školách, kde se nevyučuje litevsky, status druhého jazyka nikoli cizí jazyk, nýbrž státní (litevský) jazyk. Kromě toho může být mateřský jazyk jedince cizím jazykem z hlediska země, v níž žije. Takovými jazyky jsou ruština a polština, které jsou mateřskými jazyky litevských Rusů a Poláků. V poslední době se proto vztahy mezi mateřskými a cizími jazyky jakožto školními předměty jeví stále složitější. VYMEZENÍ MATEŘSKÉHO JAZYKA V RŮZNÝCH JAZYCÍCH Pojem mateřský jazyk se v různých jazycích vymezuje odlišně; například Oxfordský slovník (1992) uvádí několik synonymních definic: pojem * Článek vznikl na základě příspěvku předneseného na 17. konferenci Jona Jablonského (9. 10. 2009) a vychází z průzkumů mezi rusky mluvícími obyvateli Litvy. A.LICHAČIOVA. Lietuvos rusų ir rusakalbių sąvokos gimtoji kalba suvokimas 253 mateřský jazyk (mother tongue) je vysvětlován jako „jazyk dětského domova“ (language of the childhood home), nebo jako „jazyk osvojený na matčině klíně“ (learned at one’s mother’s knee), případně se vysvětluje termínem native language (a language that people have acquired naturally as children – „jazyk, který si člověk přirozeně osvojí jako dítě“). Tento slovník uvádí, že první jazyk (primary language) je termín aplikované lingvistiky a lingvodidaktiky, který nejčastěji znamená totéž co mother tongue a native language. Anglické označení native language rovněž poukazuje na předávaný charakter tohoto jazyka, protože se tvrdí, že se mu člověk neučí – not learned (Dictionary by Longman 1983). V Oxfordském slovníku se mateřský jazyk nazývá „národním jazykem všech příslušníků národa“ (national language of all members of the nation). V ruských lingvistických slovnících se pojem родной язык většinou nedefinuje – například v nejvýznamnějším Encyklopedickém slovníku jazykovědy (ЛЭС 1990) je tento pojem zmíněn čtyřikrát, avšak samostatné heslo mu věnováno není. Mateřský jazyk se vysvětluje prostřednictvím pojmu материнский язык nebo первый язык, о первый язык – jako родной язык. Jeden pojem je tedy definován jiným. V litevském Slovníku lingvistických termínů je mateřský jazyk definován jako „jazyk, který se člověk učí v dětství napodobováním dospělých“ (KTŽ 1990: 72). Podobná definice tohoto termínu je i v ruském Slovníku metodických termínů: „je to jazyk rodné země, osvojovaný v raném dětství napodobováním dospělých, kteří dítě obklopují“ (CMT 1999: 276). Zde se však spojují věci, které se ve skutečnosti často vůbec neshodují: jazyk rodné země dítěte a jazyk jeho rodiny. Jak uvádějí ruští sociolingvisté V. Belikov a L. Krysin, „v každé vědě existují vedle termínů s více či méně přísnými definicemi také termíny nedefinované, jimž se rozumí intuitivně“. Takovým základním, ale nedefinovaným pojmem je například číslo v matematice a pojem slova v lingvistice (dodnes neexistuje jediná, vnitřně bezrozporná definice termínu slovo). „Ač je to paradoxní, tyto termíny často označují základní pojmy příslušných věd“ (Беликов, Крысин 2001: 145). Naivní vnímání světa ukazuje, že různé národy si pro označení mateřského jazyka volí odlišná mentální východiska, což svědčí o etnokulturní podmíněnosti tohoto pojmu. Například v němčině, francouzštině, španělštině, italštině, řečtině, rumunštině, srbštině, chorvatštině, finštině, hindštině, hebrejštině, čínštině, japonštině, turkických a skandinávských jazycích jde o „jazyk matky“. Anglická označení místa původu one’s mother country, motherland („mateřská země“) a ruské označení ve vyšším stylu родина-мать („matka vlast“) potvrzují neoddělitelnost pojmů „rodné země“ 254 KALBOS KULTŪRA | 82 a „matky“. V hebrejštině, řečtině, finštině a v mnoha germánských, románských a slovanských jazycích je rodná země spojována také s otcem; jasně se v nich vymezuje protiklad pojmů „jazyk matky“ a „země otce“. V esperantu patrina linguo rovněž znamená jazyk matky (patrino – „matka“), zatímco slova tėvynė, gimtinė jsou odvozena od kmene podstatného jména patro („otec“): patrujo, patrio. V jazykovém vědomí jiných národů je mateřský jazyk spojován s pokrevním příbuzenstvím a rodnou zemí, místem narození; například v angličtině existují, jak již bylo uvedeno, dvě označení: mother tongue a native language; litevský termín gimtoji kalba je etymologicky spjat s výrazy gimtine a gimine, polské język ojczysty s výrazy ojczyzna a ojciec; ruské родной язык s výrazy родина a родитель, родня. Jeden z významů ruského slova родной je „blízký, vlastní duchem“ (свой по духу), takže je přirozené, že se tato axiologická konotace přenáší i na pojem родной язык. Podobnou hodnotící sému lze najít také v každodenních (hovorových) označeních mateřského jazyka u některých národů – „vlastní jazyk“ (finština), „náš jazyk“ – srbština, chorvatština, „můj jazyk“ – turečtina. Tato označení vyjadřují srozumitelněji než ostatní uvedené pojmy blízkost; v každém případě však mateřský jazyk vstupuje ve vědomí všech národů do oblasti axiologického protikladu „vlastní–cizí“. POSTOJE RUSŮ A RUSKY MLUVÍCÍCH V LITVĚ K MATEŘSKÉMU JAZYKU Kterému z používaných jazyků dávají přednost Rusové a rusky mluvící obyvatelé Litvy? Které faktory kromě emocionálního ovlivňují rozhodnutí člověka ohledně jazyka, který označuje za svůj mateřský? Abychom na tyto otázky nalezli odpovědi, byly shrnuty názory 57 respondentů z řad Rusů a rusky mluvících obyvatel Litvy na jejich mateřský jazyk (46 dotazníků a 11 rozhovorů). Dotazníky byly připraveny podle programu kurzu „Problematika bilingvismu“ magisterského studia slovanské filologie na Vilniuské univerzitě v letech 2002–2006. Kvalitativní rozhovory byly součástí projektu „Města a jazyky“, který probíhal v letech 2007–2009. Je třeba zdůraznit, že pro výzkum byli vybráni právě ti respondenti, jejichž mateřským jazykem je podle předpokladu ruština. Za nejdůležitější faktory, které ovlivnily odpovědi ohledně mateřského jazyka, lze tedy považovat následující: 1) jazyk, který byl v dětství jazykem rodiny a domácnosti, zůstává mateřským jazykem většiny dospělých respondentů mateřským nebo jedním z mateřských jazyků; A. LICHAČIOVA. Lietuvos rusų ir rusakalbių sąvokos gimtoji kalba suvokimas 255 2) většina respondentů přímo neztotožňuje pojmy mateřský jazyk a jazyk mé národnosti; 3) respondenti přímo nespojují národnost rodičů se svým mateřským jazykem; 4) mnozí respondenti ze smíšených rodin, pokud mezi manželi není Litevec, považují ruštinu za svůj rodinný jazyk; 5) mladší respondenti nejčastěji uvádějí dva mateřské jazyky: první – rodinný jazyk (ruština, polština, jidiš nebo jiný etnický jazyk) a druhý – jazyk školy (litevština nebo ruština). Shrneme-li to, lze říci, že naivní chápání mateřského jazyka u Rusů a ruskojazyčných obyvatel Litvy je spojeno s jazykem domova a rodiny, zatímco jazyk školy získává status druhého mateřského jazyka, pokud se liší od jazyka domova. Podle respondentů, kteří si jako mateřský jazyk zvolili pouze jeden jazyk (v tomto případě ruštinu), je to jazyk, který člověk pociťuje jako mateřský; pro člověka je nejdůležitější; je nejpříjemnější jej používat; je to jazyk rodičů; jazyk školy, kterou navštěvuješ; když mluvíš tímto jazykem, můžeš předat všechny jeho nuance; je to jazyk, který poskytuje nejvíce možností vyjádřit vlastní myšlenky; jazyk kultury, v níž tě vychovává rodina; jazyk, jehož prostřednictvím chápeš jevy různých kultur; je to jazyk víry člověka; jazyk, na jehož základě se člověk učí i další jazyky; je to emočně nejbližší jazyk; jazyk, kterým začneš mluvit, když se chceš vyjádřit obšírněji, krásněji, přesněji a zajímavěji; je to nejpříjemnější jazyk ke komunikaci; když mluvíš tímto jazykem, nemáš pocit, že pracuješ; v tomto jazyce se můžeš uvolnit; je to jazyk, který umožňuje všechno pochopit; je to jazyk kultury, v níž je jasné, kdo, jak a proč věci jsou takové, jaké jsou; jazyk, který člověku umožňuje vyjadřovat se tak, jako žádný jiný; a konečně jazyk, který jediný umožňuje přímou, důvěrnou komunikaci s Bohem. Mnozí respondenti vnímají mateřský jazyk jako základ své identity: když jazyk neumíš, nemůžeš se hlásit k dané národnosti; mateřský jazyk – to je základ kultury a sebeuvědomění člověka; je to jazyk mentality člověka. Tuto myšlenku velmi přesně vyjádřil dvaatřicetiletý respondent projektu „Města a jazyky“: Kdyby mě rodiče nenaučili rusky, asi bych také ztratil vědomí toho, že jsem Rus. Rusové a ruskojazyční obyvatelé Litvy se charakterizují takto: když žiješ v Litvě tolik let, jsi už napůl Litevec; ve mně spolu žijí poloviny dvou národností; jsem ruskojazyčná Litevka, která vyrůstá v ruské rodině; Rus z Litvy / Ruska z Litvy; rusky smýšlející Litevec / Litevka; Rus / Ruska z Litvy. 256 KALBOS KULTŪRA | 82 Zajímavé je, že dokud není položena otázka, zda lze mít dvě mateřské jazyky, člověk o tom ani nepřemýšlí. Když však odpoví, že má dva mateřské jazyky, vysvětluje, že tyto jazyky jsou nejpřitažlivější, nejkrásnější a nejvhodnější pro komunikaci. Respondenti označují tyto jazyky jako jazyky školního i mimoškolního života; jsou to jazyky vlastních lidí a kultur, které jsou jim nejbližší. Zde lze pozorovat aktualizaci sémantiky pojmu vlastního jazyka; navíc je zřejmé, že protiklad „vlastní – cizí“, typický pro jednojazyčnou společnost, často v povědomí litevských Rusů a rusky mluvících osob vytváří dvě rovnocenné vlastní strany. Z odpovědí respondentů tedy vyplývá, že pro mladší generaci litevských Rusů a rusky mluvících osob se litevština stává potenciálně mateřským jazykem proto, že vedle jednoho mateřského jazyka (jazyka raného, předškolního životního období) se objevuje další jazyk, odlišný od domácího, tedy jazyk vzdělávání, který je rovněž spojen s intenzivním poznáváním světa. Člověk tento jazyk vnímá jako druhý mateřský jazyk. Podstatné je, že status druhého mateřského jazyka získává právě jazyk vzdělávání, jehož prostřednictvím mladý člověk nabývá nových poznatků. V takových případech se utváří jazyková kompetence na vysoké úrovni, plynulé užívání dvou jazyků a schopnost hovořit oběma jazyky jako mateřským (Karaliūnas 1997: 326). Měnící se geopolitická a sociolingvistická situace nejen v Litvě, ale i v dalších zemích upřesňuje definici pojmu mateřský jazyk s ohledem na rozšiřující se binární povahu této kategorie. Podrobnější analýza však ukazuje, že mateřské jazyky bilingvních osobností netvoří jednoduchou aritmetickou rovnost, což by se mělo stát předmětem samostatných výzkumů. L I T E R A T U R A Active study dictionary of English, London: Longman group limited, 1983. G a i v e n i s K., K e i n y s S. 1990: Slovník lingvistických termínů, Kaunas: Šviesa. K a r a l i ū n a s S. 1997: Kalba ir visuomenė. Psichosociologiniai ir komunikaciniai kalbos vartojimo bruožai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. The Oxford Companion to the English Language, Tom McArthur, Oxford University Press, 1992. Б е л и к о в В., К р ы с и н Л. 2001: Sociolingvistika, Moskva: Ruská státní humanitní univerzita. З а л е в с к а я А. 1999: Введение в психолингвистику, Москва: Российский государственный гуманитарный университет. ЛЭС 1990: Лингвистический энциклопедический словарь. Гл. ред. В. Н. Ярцева, Москва: Советская энциклопедия. A. LICHAČIOVA. Lietuvos rusų ir rusakalbių sąvokos gimtoji kalba suvokimas 257 CMT 1999: Э. Азимов, А. Щукин. Словарь методических терминов (теория и практика преподавания языков), Санкт-Петербург: «Златоуст». Došlo 19. 10. 2009 POJEM MATEŘSKÉHO JAZYKA Z POHLEDU RUSŮ V LITVĚ A RODILÝCH MLUVČÍCH RUŠTINY Shrnutí Článek pojednává o definicích pojmu mateřský jazyk a o různých národních pojetích pojmu souvisejícího s mateřským jazykem, jakož i o jeho nejednoznačnosti, která vyplývá z různých oblastí výzkumu. Článek rovněž obsahuje některé odpovědi a úvahy o mateřském jazyce, které poskytli mluvčí ruštiny v Litvě; údaje byly získány z průzkumu, který byl nedávno proveden v Litvě. Tyto úvahy lze považovat za laické definice uvedeného pojmu. Dále jsou v článku uvedeny hlavní faktory určující definice mateřského jazyka respondentů. Zohledněna je také stále rozšířenější binární povaha této kategorie: vedle jednoho mateřského jazyka (z raného, předškolního období života) se častěji objevuje další jazyk (jiný než jazyk používaný doma nebo vyučovací jazyk), který úzce souvisí s lidským poznáváním. Tento druhý jazyk se stává druhým mateřským jazykem jedince. Výsledky průzkumu ukázaly, že v chápání rusky mluvících obyvatel Litvy je opozice mezi „vlastním“ a „cizím“ jazykem, často typická pro homogenní jednojazyčnou společnost, nahrazena dvěma stejně důležitými „vlastními“ polovinami. ALA LICHAČIOVA Vilniuská univerzita Universiteto g. 3, LT-01513 Vilnius [email protected] 258 KALBOS KULTŪRA | 82