Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės

KALBA VITALIJA MACIEJAUSKIENĖ Institut litevského jazyka K MOŽNOSTI VZNIKU JEŠTĚ JEDNOHO TYPU LITEVSKÝCH PŘÍJMENÍ Při zkoumání systému litevských osobních jmen v 19. století1 se mimo jiné snažíme co nejpodrobněji odpovědět na otázku, jaké okolnosti a příčiny utvářely podobu dnešního souboru příjmení. Při popisu jeho struktury je třeba nejprve věnovat pozornost hojnosti příjmení se slovanskými příponami – různými typy -sk- a -avičius, -evičius. Této otázce se již věnovaly studie litevské historické antroponymie při výkladu zvláštností konečného ustálení litevských příjmení, zejména slavizaci těchto osobních jmen (viz Maciejauskienė 1991: 169–214; Ragauskaitė 2005: 63–74) a kolísání jejich podob (Maciejauskienė 1997: 73–75, 77–80; Ragauskaitė 2005: 93–94). Byly rovněž vymezeny hlavní způsoby vzniku všech příjmení této struktury – slavizace osobních jmen a přejímání – a současně uznáno, že příjmení s příponami -avičius, -evičius mohla vznikat i přirozeně, a to již od 16. století (a také později), v důsledku jazykové situace litevského státu, v níž byly patronymické formy tvořené těmito příponami obzvlášť časté a široce rozšířené (Maciejauskienė 1993: 82–83, 84–85; 1996: 60). Při pojednání o slavizaci příjmení bylo mimo jiné upozorněno také na překlad kořenů (kmenů) těchto osobních jmen do polštiny, přičemž se zpravidla zásadně měnila i struktura překládaných příjmení (Maciejauskienė 1991: 1 Má se na mysli monografie, kterou píše autorka tohoto článku. V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 9 209–211; 1993: 86–88)2. Tento překlad nepochybně ovlivnil nejen konečný kontext původu dnešních příjmení, v němž je poměrně málo příjmení geneticky litevských3, ale také celkový obraz jejich struktury. Uznáváme-li, že kontext původu litevských příjmení ovlivnily mimo jiné zcela objektivní příčiny (jak známo, většina příjmení vznikla z křesťanských křestních jmen4) a že slovanská struktura těchto osobních jmen souvisí s již zmíněnými způsoby jejich vzniku, je zároveň třeba připustit, že na zdaleka ne všechny otázky související s těmito skutečnostmi již máme odpověď. Chybějící odpovědi je samozřejmě třeba hledat dalším shromažďováním a zkoumáním údajů historické antroponymie a s vědomím, že z tohoto hlediska jsou zvláště důležité osobní jména z 19. století, tedy z období, kdy se podoby ustálených litevských příjmení dále stabilizovaly5. Již nyní je zřejmé, že hodnocení antroponymie tohoto století nejen potvrzuje dosavadní závěry, ale také rozšiřuje výzkum o nové údaje různého druhu. Mezi nimi byly zaznamenány i takové, které snad umožňují podložit domněnku, že existovaly také jiné, v dosavadním výzkumu dosud nepojmenované způsoby vzniku našich příjmení se slovanskou strukturou a cizím původem. O jednom z těchto způsobů bude pojednávat tento článek. Uvést jej a alespoň předběžně doložit umožnily zápisy osob z 19. století v pramenech, v nichž je uvedeno křestní jméno a dvě příjmení spojená slovy nebo, jinak. Podle jazyka, v němž byly prameny psány, jsou tato slova uvedena latinsky alias, rusky или, иначе, dále se užívá latinské slovo vel nebo jen jeho zkratka v: Maciej Wersocki alias Szykszna, Янъ Марцинкевичъ или Клестонь, Мацей Версоцкій иначе Шикина, Casimirus Kijzkis vel Moteiko, Gasper Ajewski v. Margas6. Jak je vidět, v zápisech jsou zachycena vždy dvě 2 Při tomto postupu se vycházelo z pojednání o polonizaci osobních jmen v knihách kostela sv. Jana ve Vilniusu z počátku 17. století, které vedle dalších údajů uvádí také mnoho příkladů takového překladu (viz Zinkevičius 1977: 105–111). 3 Má se za to, že tato příjmení tvoří jen asi 30% všech dnešních příjmení (viz Vanagas 1982: 64). 4 Dokládá to mimo jiné také hodnocení původu osobních jmen ze 17. století (století, kdy se litevská příjmení utvářela nejintenzivněji; viz Maciejauskienė 1991: 230–243). 5 Antroponymie 19. století je pro výzkum zvláště vhodná také proto, že ji od souboru příjmení označovaných jako současná – Kartotéky litevských příjmení zaznamenaných z živé řeči, na jejímž základě byl připraven LPŽ, dělí poměrně krátký časový úsek (kartotéka byla shromážděna ve 30. letech 20. století). To výrazně zvyšuje spolehlivost ztotožňování historických a současných příjmení, porovnávání údajů o jejich rozšíření a samozřejmě i závěrů s tím souvisejících. 6 Zde je uveden vždy jen jeden příklad takového zápisu, protože se předpokládá, že četnost užívání těchto slov a způsob zápisu zkratky vel i další podobné skutečnosti budou patrné z případů takového pojmenování, které jsou uvedeny a rozebrány dále. 10 KALBOS KULTŪRA | 82 příjmení, a to je všechny odlišuje od kontextu pojmenovávání litevským jménem a příjmením, obvyklého pro toto období7. V dřívějších publikacích již bylo konstatováno, že v pramenech z 19. století se taková pojmenování vyskytují (viz Maciejauskienė 1993a: 104; 1997: 83–84), jejich podrobné zhodnocení však dosud nebylo předloženo. Několik takových pojmenování bylo zmíněno při pojednání o polonizaci příjmení (Maciejauskienė 1991: 209–210). Pokus o posouzení struktury a původu příjmení zaznamenaných ve všech shromážděných pojmenováních tohoto typu ukázal, že lze rozlišit několik typů těchto zápisů. Základem takového rozlišení jsou různé vazby mezi oběma příjmeními, které nejspíše svědčí také o různých příčinách vzniku těchto pojmenování – dostatečně zřejmých i možná pouze domnělých. PŘÍČINY VZNIKU POJMENOVÁNÍ OSOB DVĚMA PŘÍJMENÍMI Jak již bylo uvedeno, příčiny vzniku takových pojmenování mohou být zřejmé i pouze předpokládané. K prvním patří již zmíněný překlad kořenů (kmenů) příjmení litevského původu do polštiny (ruštiny), při němž se zároveň měnila i struktura osobních jmen. Jde o snadno rozpoznatelné případy zápisu dvou příjmení – původního a polonizovaného – v jednom pojmenování. Zde jsou dva takové příklady s krátkým vysvětlením: Georgij Awinas alias Baranowſki (2, 37; 1819)8 – v pojmenování z církevní matriky farnosti Inturkė (okres Molėtai) jsou zapsána příjmení *Avinas a *Baranauskas. První lze ztotožnit se současným příjmením Āvinas, které se odvozuje od litevského āvinas a není doloženo nejen v okolí Inturkė, ale ani obecně v okrese Molėtai (viz LPŽ I 142). Pravděpodobně se tedy nestalo oficiálním příjmením osoby zapsané v prameni. Druhé lze ztotožnit s příjmením Baranaũskas, které 7 Vzhledem k tomu, že v pramenech z 19. století se právě takové litevské pojmenování stalo normou (podrobněji viz Maciejauskienė 1993a: 100–103). 8 Číslo pramene uvedené v závorkách odkazuje na seznam připojený na konci článku, za čárkou následuje údaj o listu nebo straně pramene a za středníkem údaj o roce, kdy byla osoba v prameni takto zapsána. Seznam pramenů nebylo vhodné příliš rozšiřovat, proto jsme při výběru pojmenování osob usilovali o to, aby pocházela z týchž pramenů. Právě proto mezi pojmenováními probíranými v článku převažují ta, která jsou zaznamenána ve čtyřech církevních matrikách farnosti Inturkė (okres Molėtai). V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 11 patří mezi naše nejčastější příjmení9 a užívá se v různých částech Litvy, mimo jiné také v okrese Molėtai (v Joniškisu 14 rodin, v Molėtai dokonce 23 rodin a jinde). Je zřejmé, že právě toto historické osobní jméno se ustálilo jako oficiální příjmení osoby. Při posuzování jeho původu se srovnává s obdobnými polskými a běloruskými příjmeními, zmiňuje se ovšem také slavismus barõnas „beran“ (LPŽ I 190–191, 199). Nejde tedy o žádnou souvislost s Āvinas, ačkoli uvedené pojmenování ukazuje i na jinou možnost vzniku tohoto litevského příjmení se slovanskou strukturou a původem. Ignatius Wisocki alias Awkƒztolis (3, 5; 1809) – v pojmenování z církevní knihy farnosti Inturkė jsou uvedena příjmení *Visockas nebo podobné a *Aukštuolis. První lze ztotožnit se současným příjmením Visòčkas, které se užívá také v okrese Molėtai (4 rodiny v Joniškisu); při posuzování původu se příjmení srovnává s obdobnými slovanskými (běloruskými, polskými, ruskými) příjmeními (viz LPŽ II 1234–1235). Druhé lze ztotožnit se současným příjmením Aukštuõlis, které je známo i v okrese Molėtai (pravda, poněkud dále od Inturkė – 40 rodin v Balninkai), a odvozuje se od litevského aukštuõlis: áukštas (viz LPŽ I 139). Není zcela jasné, které příjmení se ustálilo jako oficiální příjmení zapsané osoby; pravděpodobnější je však Visòčkas. Další dostatečně jasná příčina vzniku takových pojmenování rovněž souvisí se slavizací, tentokrát však pouze se změnou struktury příjmení. Jde o případy, které ukazují, že v pojmenováních osob byla zaznamenána dvě příjmení téhož původu, avšak odlišné struktury. I tato pojmenování jsou doplněna stručnými komentáři: Францишекъ Борткусъ или Борткевичъ (8, 29; 1850) – v pojmenování z revizního seznamu obyvatel statku Drūpiškė (okres Kelmė) jsou zaznamenána příjmení *Bartkus a *Bartkevičius. První lze ztotožnit se současným příjmením Bãrtkus, druhé pak s Bartkẽvičius; obě se užívají v místě někdejšího statku a pocházejí z podob křestního jména Baltramiejus (viz LPŽ I 203–204). Není jasné, které ze dvou osobních jmen zapsaných v pojmenování se ustálilo jako příjmení osoby uváděné v prameni. Poznámky u příjmení Bartkẽvičius, užívaného v různých částech Litvy, lidé mu říkají Bãrtkus (viz LPŽ I 203–204), však nepochybně ukazují, že příjmení Bãrtkus mohlo být při slavizaci skutečně nahrazeno příjmením se slovanskou příponou –evičius. Josephi Markuniec alias Markiewicz (2, 37; 1819) – v pojmenování z církevní knihy farnosti Inturkė jsou zaznamenána příjmení *Markūnas (*Morkūnas) 9 Nosí je asi 800 litevských rodin – viz Maciejauskienė 1987: 74. 12 KALBOS KULTŪRA | 82 a *Markevičius (*Morkevičius), která mají litevskou patronymickou příponu –ūnas a slovanskou příponu -evičius. První lze ztotožnit se současnými příjmeními Markūnas, Morkūnas, druhé s Markevičius. Všechna se kromě jiných míst užívají také v okrese Molėtai, pravda, dále od Inturkė (v Balninkai a Giedraičiai). Lze zde zmínit také příjmení Morkevičius, které v okrese Molėtai není známo. Všechna příjmení pocházejí z podob křestního jména Mōrkus (viz LPŽ II 163, 164, 271). Není jasné, které z osobních jmen zapsaných v pojmenování se ustálilo jako oficiální příjmení osoby. Výše zmíněná pojmenování vzniklá v důsledku slavizace, v nichž jsou zapsána dvě příjmení, nejsou v pramenech 19. století častá. Většinou se vyskytovala jiná pojmenování. Souvislosti mezi dvěma příjmeními v nich zapsanými nejsou jasné. Proto lze příčiny vzniku takových pojmenování pouze odhadovat. Snadno si lze všimnout, že se v dvojicích příjmení ocitla osobní jména různé struktury. Výrazně vzácnější jsou z těchto pojmenování případy, v nichž jsou zapsána dvě příjmení různého původu, která nemají žádný z výše popsaných znaků slovanské struktury (typ -sk- a přípony -avičius, -evičius). Zde je dvojice takových případů výše zmíněného pojmenování: Casimirus Kiškis vel Moteiko (1, 65; 1805), Jerzy Kiškis alias Moteiko (4, 5; 1814) – v pojmenováních z církevních knih farnosti Inturkė jsou zaznamenána osobní jména *Kiškis a *Moteika (*Mateika). První lze ztotožnit se současným příjmením Kiškis, které se užívá v místech náležejících k farnosti (5 rodin v Joniškisu) a odvozuje se od litevského kiškis (viz LPŽ I 1006). Druhé lze ztotožnit s příjmením Matéika, Mateikà, které je v okrese Molėtai velmi časté (22 rodin v Joniškisu, 14 v Molėtai a jinde) a vzniklo z podob křestního jména Motiejus (viz LPŽ II 178). Údaje o rozšíření současných příjmení neumožňují rozhodnout, které z osobních jmen zaznamenaných v pojmenováních se ustálilo jako oficiální příjmení uvedených osob. Lze se domnívat, že taková pojmenování mohla souviset se snahou nahradit příjmení přezdívkového původu (v tomto případě zjevně litevské) neutrálnějším. Augustyn Klungis v. Ilgutis (5, 51; 1834–1837) – v pojmenování z dokumentu statku Pašvalys jsou zaznamenána příjmení *Klungis a *Ilgutis. První lze ztotožnit se současným příjmením Klungis, které je známo i v Pasvalysu (1 rodina), jeho původ však podle všeho není jasný (viz LPŽ I 1029). Druhé lze ztotožnit s příjmením Ilgūtis, které se užívá i nedaleko Pasvalysu (2 rodiny v Salōčiai) a odvozuje se od litevského ilgas (viz LPŽ I 766, 765). Není jasné, které ze dvou osobních jmen se ustálilo jako oficiální příjmení osoby ani proč byla zaznamenána společně v jednom pojmenování. V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 13 Mačkunasth ili Kallade, Andrei Martinovič (7, 201; 1882) – v označení majitele panství Bürgènů (okres Pasvalys), náležejícího ke stavu rolníků,10 jsou zaznamenána příjmení *Mačkunas (*Mockūnas) a *Kaladė. První lze ztotožnit se současným příjmením Mockūnas, které se vyskytuje v místech náležejících k panství (2 rodiny v Daujėnai, 12 v Krinčinu, 1 v Pasvalys) a vzniklo z variant křestního jména Motiejus (viz LPŽ II 263). Druhé lze ztotožnit s příjmením Kalādė, známým pouze dále od Pasvalys či jiných míst náležejících k panství a odvozeným ze slovanismu kalādė (viz LPŽ I 892). Lze se domnívat, že toto označení odráží snahu nahradit příjmení s jasným přezdívkovým původem, považované jakoby za příliš prosté, přijatelnějším, v jistém ohledu neutrálnějším. Jak je vidět, důvody zaznamenávání dvou příjmení v takových označeních mohou být nejasné nebo pouze předpokládané. Potvrzují to i další označení tohoto typu. Například porovnání příjmení zaznamenaných v zápisu Jan Grygzentis v. Tomaszunas (611; 1835) se současnými příjmeními, s přihlédnutím k údajům o jejich rozšíření, ukazuje, že se dochovalo druhé příjmení Tamošiūnas; z porovnání příjmení rekonstruovaných z označení ženy Anna Grodziowna v. Pakultiniowna (1, 85; 1810), totiž *Gruodis a *Pakultinis, se současnými příjmeními vyplynulo, že oficiálním příjmením této osoby nejspíše zůstalo Pakultinis nejasného původu. Z příjmení *Ilgius a *Ožkaragis či podobných, uvedených v zápisu Michaelis Ilgius alias Aszkaragis (2, 46; 1821), zůstalo oficiálním nejspíše první, pravděpodobně ve variantě zakončení Ilgis. Které ze dvou osobních jmen zůstalo oficiálním příjmením osoby označené Vincenty Kierulis alias Markūniec (1, 64; 1805) – *Kerulis, nebo *Markūnas (*Morkūnas) – není zcela jasné; nejspíše to bylo v místech farnosti obzvláště časté Kerùlis, ačkoli to mohlo být i jinak. Za povšimnutí stojí také označení Adam Szakarnis v. Bedel (5, 52; 1834–1837), v němž jsou zaznamenána dvě příjmení odpovídající současným Šakarnis a Bedelis nebo Bėdalis, Bedãlis. Lze se domnívat, že osobní jména zaznamenaná v takových označeních mají rozdílný status – pouze jedno z nich je oficiálním příjmením, zatímco druhé je přezdívkou. Dostatečně dobře prozkoumaný obecný kontext litevského pojmenovávání v 18.–19. století však takové užívání těchto osobních jmen vyvrací. Lze tedy předpokládat, že tato označení nejčastěji souvisela se snahou z toho či onoho důvodu nahradit nepřijatelné příjmení jiným – neutrálnějším z hlediska původu, „hezčím“ nebo prostě odlišným. Jinými slovy, lze hovořit také o jisté nestálosti již ustaveného souboru litevských příjmení, o jeho „pohybu“, spojeném s předpokládanou výměnou některých příjmení za jiná. 10 Je z abecedního seznamu, takže nejprve jsou zapsána obě příjmení a teprve po nich jméno a patronymikum osoby. 11 Listy pramene nejsou očíslovány, proto je uvedeno pouze jeho číslo ze seznamu připojeného na konci článku. 14 KALBOS KULTŪRA | 82 Tento předpoklad podporují i nejčastěji se vyskytující označení tohoto typu. Jsou v nich zapsána dvě příjmení odlišného původu, z nichž jedno má ve všech případech slovanské přípony (již zmíněného typu -sk- nebo -avičius, -evičius). Nejprve tři taková označení z církevních pramenů farnosti Inturkė s krátkým vysvětlením: Gabrielis Jusewicz alias Mizaniec (2, 26; 1817) – při označení osoby jsou zaznamenána příjmení *Jusevičius a nejspíše *Miežonis. První lze ztotožnit se současným příjmením Jusėvičius, známým mimo jiné také v Molėtai (2 rodiny), a odvodit je z varianty křestního jména Justinas (viz LPŽ I 872, 873). Druhé lze ztotožnit s příjmením Miežonis, které se vyskytuje téměř výhradně v okrese Molėtai (15 rodin v Giedraičiai, 1 rodina v Molėtai); k jeho odvození z litevského miežys, miežis viz LPŽ II 224. V tomto případě není zcela jasné, které osobní jméno se nadále užívalo jako oficiální příjmení dotyčné osoby; patrně jsou možné obě varianty. Joannes Butera alias Pawłowski (4, 10; 1819) – v označení jsou zapsána příjmení *Butera a *Paulauskas. První se nedochovalo do dnešních dnů, zatímco druhé lze ztotožnit se současným příjmením Paulauskas, které se vedle mnoha dalších, velmi odlišných míst v Litvě vyskytuje také nedaleko Inturkė (5 rodin v Joniškis, 4 rodiny v Molėtai a jinde). Jde o jedno z nejčastějších litevských příjmení (v první desítce zaujímá sedmé místo)12, které vzniklo z křestního jména Paūlius (viz LPŽ II 408). Jacobi Kulwinjki alias Kulszys (1, 92; 1811) – v označení jsou zapsána příjmení *Kulvinskas a *Kulšys či podobné varianty. První lze ztotožnit se současnými příjmeními Kulvinskas, Kulvinskis; údaje o jejich rozšíření nesvědčí o tom, že by se vyskytovala v místech okresu Molėtai či v jejich blízkosti (viz LPŽ I 1118). Druhé souvisí s příjmeními Kūlsis, Kulšys, která jsou známá i v okrese Molėtai (v Giedraičiai, Joniškis a Molėtai) a odvozují se z litevského kūlšė, kūlšis (viz LPŽ I 1117). Oficiálním příjmením tedy nejspíše zůstalo Kulšys nebo Kūlsis. Jak je vidět, ve všech třech případech mají dvě příjmení zaznamenaná v takových označeních zcela odlišný původ a jedno z nich má slovanskou příponu (-evičius, -auskas a -inskas nebo -inskis). Důležité je, že označení tohoto typu se, jak již bylo zmíněno, v prozkoumaných pramenech z 19. století vyskytovala nejčastěji a ukazují poněkud neobvyklé užívání příjmení se slovanskými příponami vedle příjmení jiné struktury a původu. Jak známo, tato příjmení (zejména s příponami typu -sk-) tvoří poměrně velkou část celého souboru našich příjmení a některá z nich jsou navíc velmi, nebo alespoň poměrně 12 Nese je přibližně 1000 litevských rodin (viz Maciejauskienė 1987: 74). V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 15 časté. Ani četnost těchto příjmení v celkovém kontextu našich příjmení, ani nápadnou frekvenci některých z nich však v zásadě nelze spojovat se zákonitostmi přirozeného utváření našich příjmení ani pouze s již probranými zvláštnostmi konečného ustálení těchto podob osobních jmen (zde se má na mysli především jejich slavizace), natož pak vysvětlovat přejímáním příjmení13. Je tedy třeba hledat i jiné možnosti jejich vzniku. Je možné, že právě o jedné z nich svědčí právě probraná pojmenování? Pravděpodobně ano, pokud by příčiny jejich vzniku souvisely se snahou v 19. století uměle změnit část již utvořených příjmení naší litevské struktury (často i původu) na příjmení jiného typu. Ta měla slovanské přípony, byla jakoby univerzálnější či neutrálnější a nejčastěji byla typická také pro jmenný fond sousedních slovanských jazyků. Nebylo by snadné odpovědět na otázku, komu mohla být taková předpokládaná záměna jedněch příjmení za jiná důležitá a potřebná – pojmenovávaným osobám, nebo osobám zapisujícím prameny (je zcela možné, že v každém konkrétním případě tomu bylo jinak). Následující pojmenování proto mají pouze ukázat, která příjmení a za jaká příjmení se mohla měnit, a co nejpřesvědčivěji tak doložit možnost takové změny. Pojmenování jsou uspořádána do tří skupin, vymezených podle toho, které ze dvou v nich zaznamenaných osobních jmen zůstalo (mohlo zůstat) úředním příjmením uváděných osob. Nejprve jsou uvedeny případy, které ukazují, že úředními zůstala příjmení se slovanskými příponami, jež v konkrétních případech mohla nahradit všechna příjmení jiné struktury nebo alespoň jejich část. Poté následují pojmenování dokládající, že taková příjmení úředními příjmeními uváděných osob nezůstala. Do třetí skupiny byla zařazena pojmenování, která mohou doplnit jak první, tak druhou skupinu případů zápisu dvou příjmení, neboť údaje získané porovnáním příjmení v nich zaznamenaných se současnými příjmeními neumožňují přesně určit, které ze dvou osobních jmen zůstalo úředním příjmením takto zapsané osoby. Ne Janūtis, ale Mackevičius, ne Ladūkas, ale Sakaláuskas V první skupině jsou uvedena pojmenování, která ukazují, že úředním příjmením zůstalo (mohlo zůstat) osobní jméno se slovanskou příponou; v pramenech se nejčastěji vyskytovalo 13 Plačiau dėl to žr. Macijauskienė 1991: 207–208. 16 KALBOS KULTŪRA | 82 Nejčastěji. V názvu pododdílu jsou dva páry příjmení zaznamenané v takových pojmenováních osob z církevních matrik farnosti Inturkė. Zde jsou: Ignatij Mackiewicz alias Janutis (2, 14; 1814) – v pojmenování jsou příjmení *Mackevičius (*Mockevičius) a *Janutis (*Jonutis). První lze ztotožnit se současným příjmením Mackẽvičius, které se vyskytuje také v okrese Molėtai (5 rodin v Giedraičiai, 3 v Joniškis, 10 v Molėtai) a pochází z křesťanského jména Motiejus (viz LPŽ II 125–126). Druhé lze spojovat s příjmeními Janùtis, Jonùtis, odvozenými od křesťanského jména Jõnas, která jsou obě rozšířena daleko od okresu Molėtai (viz LPŽ I 807, 845). Uvedené údaje ukazují, že v tomto případě mohlo být příjmení Janùtis ar Jonùtis užívané ve farnosti nahrazeno příjmením Mackẽvičius. Jde o poměrně časté litevské příjmení (asi 570 rodin); je známo také v jmenném fondu sousedních slovanských národů – Bělorusů a Poláků (viz LPŽ II 125–126). Joannes Laduk alias Sokolowski, Petri Laduk alias Sokolowski (2, 2; 1813), Joannis Sokołowski alias Ładukas (2, 28; 1817), Petri Sokołowski alias Laduk (2, 46; 1821), Antonii Sokołowski alias Laduk (2, 47; 1822), Antonius Laduk v Sokołowski, Petrus Ładuk v Sokołowski, Vincentus Ładuk v Sokołowski (4, 15; 1823) – v pojmenováních jsou doložena příjmení *Ladukas a *Sakalauskas nebo podobná. První lze ztotožnit se současným příjmením Ladùkas ne zcela jasného původu; vzhledem k rozdílu v místech jeho výskytu (viz LPŽ II 14) zřejmě není důvod spojovat je s historickým osobním jménem. Druhé lze spojovat s příjmením Sakaláuskas, které je rozšířeno na různých místech Litvy, včetně okresu Molėtai (11 rodin v Giedraičiai, 8 v Molėtai). Jde o desáté nejčastější litevské příjmení14, vyskytující se také v jmenných fondech slovanských národů – Bělorusů, Poláků a Rusů (k jeho původu viz LPŽ II 659). Uvedené údaje dovolují tvrdit, že v tomto případě zůstalo úředním příjmením osob uváděných v pramenech nejspíše Sakaláuskas, které nahradilo druhé příjmení doložené v pojmenováních, Ladùkas. Další pojmenování tohoto typu jsou uspořádána abecedně podle prvních v nich zapsaných příjmení: Georgij Cziulis alias Czywinki (1, 90; 1811), Jakób Cziula alias Czywinki (4, 8; 1818) – v pojmenováních z církevních matrik farnosti Inturkė jsou doložena příjmení *Čiulis, *Čiula a *Čivinskas. V současnosti neexistují příjmení, s nimiž by bylo možné ztotožnit podoby prvních historických osobních jmen. Z hlediska původu šlo nejspíše o příjmení vzniklá z přezdívek, jejichž kořen *čiul- lze spojovat s litevskými výrazy čiulénti, čiùlyti „cucat“, čiuliúoti „kolébat, houpat“ 14 Má ji asi 900 litevských rodin (viz Maciejauskienė 1987: 74). V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 17 (LKŽ II 149) apod. Druhé příjmení lze ztotožnit se současným příjmením Čivińskas, které se užívá také v okrese Molėtai (1 rodina v Giedraičiai). Georgii Jwanowski v Turka (2, 46; 1821) – v záznamu v církevní matrice farnosti Inturkė jsou zapsána příjmení *Ivanauskas a *Turka. První lze ztotožnit se současným příjmením Ivanáuskas, utvořeným z křestního jména Jõnas, které se užívá na různých místech Litvy, mimo jiné i v okrese Molėtai (po 2 rodinách v Giedraičiai a Joniškis, a dokonce 15 rodin v Molėtai) (srov. LPŽ I 775). Jde opět o jedno z nejčastějších litevských příjmení15, které se užívá mimo jiné i ve slovanském prostředí. Druhé příjmení nemá mezi současnými příjmeními přesný protějšek, lze je však srovnat s příjmeními etnonymického původu Tūrkas, Tūrkus, známými pouze daleko od Molėtai. Tyto údaje umožňují tvrdit, že druhé příjmení zaznamenané v tomto zápisu, *Turka, se do dnešní doby nedochovalo. Szymon Maculewicz alias Bindziuk (1, 79; 1808), Georgij Bindziuk alias Maculewicz (1, 84; 1810), Jacobi Bindziuk alias Maculewicz (2, 47; 1822) – v zápisech v církevních matrikách farnosti Inturkė jsou doložena příjmení *Maculevičius a *Bindziukas (*Bindžiukas). První souvisí se současným příjmením utvořeným z varianty křestního jména Motiejus, které je poměrně časté také v okrese Molėtai (2 rodiny v Giedraičiai, 13 v Joniškis, 7 v Molėtai) (srov. LPŽ II 125, 124). Druhé osobní jméno nemá mezi současnými příjmeními protějšek. Янъ Шимона сынъ Марцинкевичъ или Клестонъ (8, 5; 1834), Габріель Сьмона сынъ Марцинкевичъ или Клетонась (8, 15; 1834) – v rozšířených osobních zápisech z dokumentů panství Drupiškė (okres Kelmė) je zaznamenáno příjmení otce *Marcinkevicius a *Klestonas či *Kletonas. První lze ztotožnit se současným příjmením Marcinkėvičius, odvozeným od křestního jména Martýnas; je poměrně časté (má je přibližně 590 litevských rodin), a užívá se tedy na různých místech Litvy, mimo jiné v Kelmė – 1 rodina, v Kražiai – 2 rodiny (srov. LPŽ II 158). Druhé osobní jméno nemá mezi současnými příjmeními protějšek. Jak je patrné, jeho zaznamenané podoby se liší, a proto přetrvávají pochybnosti o jeho autentičnosti. To však nebrání domněnce, že úředním příjmením uvedených osob zůstalo Marcinkėvičius. Casimiri Miłsiewicz alias Petraſzaniec (2, 36; 1819) – v zápisu v církevním prameni z farnosti Inturkė jsou doložena příjmení *Misevičius a *Petra-šonis (*Petrošonis) či podobně. První souvisí se současným příjmením Misėvičius, utvořeným z varianty křestního jména Mýkolas, které se užívá i v Molėtai – 15 Má je přibližně 740 litevských rodin (srov. Maciejauskienė 1987: 74). 18 KALBOS KULTŪRA | 82 v Molėtai (srov. LPŽ II 254). Druhé lze ztotožnit pouze s příjmením Petrošionis, známým daleko od okresu Molėtai a odvozeným od varianty křestního jména Pėtras (srov. LPŽ II 442). Lze tedy předpokládat, že takové příjmení (nebo jeho poněkud odlišná varianta, např. *Petrašonis, *Petrušonis), užívané ve farnosti Inturkė, bylo nahrazeno příjmením Misevičius. Jakób Petrukianiec alias Miseuicz (4, 6; 1815) – v zápisu v církevní matrice farnosti Inturkė jsou uvedena příjmení *Petrukonis a *Misevičius. První souvisí se současným příjmením Petrukónis, utvořeným z varianty křestního jména Pėtras; údaje o jeho rozšíření nenaznačují, že by se užívalo alespoň v blízkosti okresu Molėtai (srov. LPŽ II 443). Druhé lze ztotožnit s již zmíněným příjmením Misevičius, známým v Molėtai. Tento i předchozí případ by mohly být zajímavé tím, že by dokládaly opakované snahy nahrazovat příjmení litevské struktury (obě mají patronymickou příponu –(i)onis) stejným příjmením odlišného původu a struktury, Misevičius. Zda je však správné tyto dva zápisy takto interpretovat, by se zřejmě mohlo ukázat až po shromáždění mnohem většího množství údajů. Josephi Pietkiewicz alias Smeledis (1, 88; 1810), Mathei Pietkiewicz alias Smeledis (1, 91; 1811), Casimiri Pietkiewicz alias Smeledis (2, 37; 1819), Thomas Pietkiewicz alias Smeledis (4, 11; 1820) – v osobních zápisech v církevních matrikách farnosti Inturkė jsou doložena příjmení *Petkevičius a *Smėledis či podobně. První lze ztotožnit se současným příjmením Petkevičius, utvořeným z variant křestního jména Pėtras, které se užívá na různých místech Litvy, mimo jiné i v okrese Molėtai: 4 rodiny v Alanta, 3 v Giedraičiai, 14 v Joniškis, tedy nejblíže Inturkė, a 6 v Molėtai (srov. LPŽ II 435). Jde opět o poměrně časté příjmení (má je přibližně 660 litevských rodin), známé také ve slovanském prostředí. Druhé souvisí pouze s přezdívkovými příjmeními známými v Molėtai: Smėlėdis – 1 rodina a Smeliādis – 2 rodiny (srov. LPŽ II 769). Uvedené údaje, zejména četnost příjmení slovanské struktury a skutečnost, že druhé je mimořádně vzácné, umožňují tvrdit, že přinejmenším část příjmení litevského původu mohla být nahrazena příjmením neutrálnějším a univerzálnějším z hlediska původu, Petkevičius. Abychom článek zbytečně nerozšiřovali, lze ještě stručně popsat několik typičtějších případů takových zápisů doložených v týchž pramenech. Například v osobních záznamech Jacobi Rynkiewicz v Suduykis (1, 60; 1805), Martinus Rynkiewicz alias Szuduykis (1, 85; 1810), Georgij Szuduykis alias Rynkiewicz (1, 98; 1811), Casimiri Szuduykis alias Rynkiewicz (2, 23; 1816) jsou doložena příjmení *Rinkevičius a *Suduikis či *Šuduikis; úřední skutečně V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 19 zůstalo příjmení Rinkẽvičius; srovnáním se současnými příjmeními zapsanými v označení Thoma Jackiewicz alias Szupienis (2, 45; 1821), *Jackevičius a *Šupienis, je patrné, že druhé z nich mohlo být skutečně nahrazeno příjmením Jackẽvičius; je zřejmé, že z příjmení *Vadila a *Rutkauskas zaznamenaných v označení Jacoby Wadil alias Rutkowski (3, 5; 1810) zůstalo úředním druhé, se slovanskou příponou; příjmení stejné struktury Vitkáuskas pravděpodobně rovněž nahradilo příjmení litevského původu Vištelis, Vištėlis, zapsané spolu s ním v označení Felicjanus Witkowski alias Wiſztielis (2, 38; 1819). Jak je vidět, i příjmení zapsaná v těchto označeních (která pravděpodobně zůstala úřední) Rinkẽvičius, Jackẽvičius, Rutkáuskas, Vitkáuskas odpovídají již zmíněným znakům univerzálnějších či neutrálnějších osobních jmen – všechna jsou rozšířena v různých částech Litvy, jsou poměrně častá (tři z nich nosí více než 400 až téměř 600 litevských rodin) a navíc se užívají i ve slovanském jmenném fondu. Ne Starinskas, ale Iliùkas, ne Zmitrãvičius, ale Samuìlis Dvojice příjmení uvedené v názvu pododdílu pocházejí z označení, která naznačují, že úřední nejspíše zůstala příjmení bez slovanských přípon. Zde jsou proto uvedena nejprve. Vincentii Starzynski v Jluk (2, 46; 1821) – v označení z církevní knihy farnosti Inturkė jsou zapsána příjmení *Starinskas (*Staržinskas) či podobné a *Iliukas. První lze spojovat se současnými příjmeními slovanského původu Starìnskas, Staržìnskas, která jsou doložena pouze daleko od okresu Molėtai (viz LPŽ II 807, 806). Druhé lze ztotožnit s příjmením ne zcela jasného původu Iliùkas, užívaným pouze v Molėtech (viz LPŽ I 767, 764). V tomto případě tedy nejspíše zůstalo úředním druhé příjmení zapsané v označení. Мамешъ Томаша сынъ Змитровичь или Самуилисъ (8, 5; 1834), Янъ сынъ Томаша Змитровичь или Самуилисъ, Іозефъ Казимировъ Змитровичь или Самуилисъ (8, 6; 1834), Гадевушъ Казимировъ сынъ Змитровичь или Самуилисъ (8, 30; 1850) – v označeních (rozšířených o údaj o otcově jménu) z dokumentu panství Drupiškė (okres Kelmė) jsou zaznamenána příjmení *Zmitrãvičius a *Samuilis. První lze ztotožnit se současným příjmením Zmitrãvičius, odvozeným od křesťanského jména Dimìtrijus a doloženým pouze ve velmi vzdálených lokalitách od panství (viz LPŽ II 1296). Druhé příjmení lze spojovat s příjmením Samuìlis, odvozeným od křesťanského jména Samuèlis a užívaným v lokalitách panství (20 rodin v Kelmė, po 1 v Tytuvėnai a Užventis) (LPŽ II 671). Tyto údaje ukazují, že úřední zůstalo druhé příjmení zaznamenané v označeních. 20 KALBOS KULTŪRA | 82 Označení dokládajících, že úřední zůstala příjmení nikoli se slovanskými příponami (jsou míněny typy -avičius, -evičius a -sk-), se v prohlédnutých pramenech vyskytovalo málo; lze říci, že byla téměř ojedinělá. Pozornost navíc upoutává skutečnost, že současná příjmení, s nimiž lze ztotožnit v označeních zaznamenaná příjmení tohoto typu, se liší od příjmení tohoto druhu zmíněných v první skupině – nejsou široce rozšířená ani častá (příjmeními Starinskas, Staržinskas ir Zmitravičius se nazývá jen několik desítek rodin) a někdy takové historické osobní jméno nemá mezi současnými příjmeními ani žádný protějšek. Zde jsou další dvě označení, která to potvrzují: Joannis Gingiewicz v Kowszynis (1, 60; 1805), Stanislaj Gingiewicz alias Kauszyniec (1, 84; 1810) – v označeních z církevní knihy farnosti Inturkė jsou zaznamenána příjmení *Gingevičius a *Kaušinis. První příjmení nemá mezi současnými příjmeními protějšek, zatímco druhé lze bez pochybností ztotožnit s příjmením litevského původu Kaušinis, které se kromě jiných míst užívá také v okrese Molėtai – 23 rodin v Joniškis a 21 rodin v Molėtai (viz LPŽ I 952). Gabrielis Wizynis v Jastrzemski (2, 51; 1823), Francisci Wizyn alias Jastrzemski (2, 56; 1824) – v označeních z pramenů farnosti Inturkė jsou zapsána příjmení *Vižinis či podobné a *Jastržemskas, *Jastrem skas či podobné. První lze ztotožnit se současným příjmením Vižinis, které je rozšířeno především v okrese Molėtai (5 rodin v Joniškis, 7 v Molėtai) a které se spolu s blízkými příjmeními Vižynis, Vyžinis odvozuje z litevských slov vyža, vyžius (viz LPŽ II 1244). Druhé lze spojovat s příjmeními slovanského původu Jastržemškas, Jastremškas, která nejsou v okrese Molėtai doložena (viz LPŽ I 818). Je zřejmé, že úřední zůstalo příjmení litevské struktury a původu Vižinis. Gudėlis, nebo Gadliauskas, Laukis, nebo Banėvičius? V této podkapitole jsou uvedena pojmenování, v nichž zaznamenané údaje o porovnání dvou osobních jmen se současnými příjmeními jasně neukazují, které z nich zůstalo oficiálním příjmením zapisovaných osob. Takových případů se vyskytlo málo, opět jen několik. Nejprve jsou uvedeny ty, v nichž jsou zaznamenané dvojice příjmení obsaženy v názvu podkapitoly, a po nich další dvě pojmenování tohoto typu (všechna byla převzata z církevních pramenů farnosti Inturkė). Christophori Gudelis v Godlewski (1, 63; 1805) – z tohoto pojmenování lze rekonstruovat příjmení *Gudelis a *Godliauskas (*Gadliauskas). První se ztotožňuje se současným příjmením etnonymického původu Gudėlis, které je známo také v Alantě (2 rodiny), tedy v okrese Molėtai, ale poměrně daleko od Inturkė (viz LPŽ I 736, V. MACIJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 21 735). Druhé souvisí s příjmením Gadliauskas, které má podle předpokladu slovanský původ a je známo mimo jiné také velmi blízko Inturkė – 7 rodin v Joniškisu (viz LPŽ I 604). Které ze dvou osobních jmen zapsaných v jednom pojmenování zůstalo oficiálním příjmením dané osoby, nelze přesně říci, ačkoli pravděpodobnější je, že jde o příjmení Gadliauskas. Mathia Łoukis v Baniewicz (1, 44; 1802), Georgij Baniewicz v Łoukis (1, 53; 1804), Ludvicus Loukis alias Boniewicz (1, 61; 1805), Georgij Laukis alias Baniewicz (1, 80; 1808), Mathia Baniewicz alias Laukis (1, 81; 1808), Mathias Loukis alias Baniewicz (2, 21; 1816) – v opakovaných pojmenováních osob jsou zaznamenána příjmení *Laukis (*Laukys) a *Banevičius. První souvisí se současným příjmením Laukis, odvozeným z litevských slov laũkis, laũkas, které se vyskytuje mimo jiné také v Molėtai (5 rodin) (viz LPŽ II 32). Druhé lze ztotožnit s příjmením Banėvičius, známým také v okrese Molėtai (3 rodiny v Giedraičiai, 20 v Molėtai), a odvozeným z podoby křestního jména Benediktas (viz LPŽ I 187). Ani v tomto případě není zcela jasné, které osobní jméno zůstalo oficiálním příjmením uvedených osob; je zcela možné, že v jednotlivých případech tomu bylo různě. S ohledem na četnost příjmení Banėvičius v okrese Molėtai lze však usuzovat, že skutečně mohlo nahradit některá příjmení Laukis. Vincenti Maciulewicz alias Cziuczyn (2, 45; 1821) – v pojmenování jsou zapsána příjmení *Maciulėvičius a *Čiučinas (*Čiučinis). První lze ztotožnit se současným příjmením Maciulėvičius, které se vyskytuje v okrese Molėtai (2 rodiny v Giedraičiai, 13 v Joniškisu, 7 v Molėtai) a vzniklo z podob křestních jmen Mãtas, Motiejus (viz LPŽ II 125, 124). Druhé souvisí s příjmením Čiučinas, které je známo pouze v Molėtai (2 rodiny), a jeho původ se posuzuje srovnáním s ruskými osobními jmény s obdobným kořenem či strukturou (viz LPŽ I 431)16. Není jasné, které osobní jméno zůstalo oficiálním příjmením osoby uvedené v prameni. Georgij Zwerella alias Zuromski (2, 36; 1819), Georgius Zuromski alias Zwerela, Simon Zuromski v Zwarela (4, 12; 1821) – v pojmenováních jsou zaznamenána příjmení *Žverelė nebo podobné a *Žuromskas. První lze ztotožnit se současnými příjmeními Žverėlė (2 rodiny v Molėtai) a Žverela (9 rodin v Joniškisu), která se vyskytují v okrese Molėtai a jejichž podoby zřejmě nejsou zcela autentické, neboť se změnily z podoby *Žverelė; odvozují se z litevských slov žveris, žvėrelis či podobných (viz LPŽ II 1352). Druhé souvisí s příjmením slovanského původu Žuromškas, které je známo mimo jiné i zcela blízko Inturkė (2 rodiny v Joniškisu), a vedle něj je 16Lze se domnívat, že se tak děje bez dostatečného opodstatnění a že je možný i jiný výklad původu tohoto příjmení, avšak s cílem nerozšiřovat rozsah článku se zde i jinde od podrobnějších komentářů upustilo. 22 KALBOS KULTŪRA | 82 poznámka lidé mu říkají Žverelė (viz LPŽ II 1350). Až do dnešních dnů se tedy dochovala obě příjmení a není jasné, které z nich zůstalo oficiálním osobním jménem osob zmíněných v prameni. Obsah poznámky potvrzuje autentickou podobu příjmení litevského původu a zjevně ukazuje, že slovanské příjmení nejspíše vzniklo tak, že bylo nahrazeno osobní jméno *Žverelė či podobně. Jak je patrné, srovnání dvojic zapsaných osobních jmen ve všech označeních v této podkapitole se současnými příjmeními jasněji neukazuje, které z nich zůstalo oficiálním příjmením uvedených osob. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY Při charakteristice souboru litevských příjmení z hlediska struktury a původu je třeba konstatovat, že velmi mnoho osobních jmen má slovanské přípony (zejména typu –sk– a –avičius, –evičius) a že většina našich příjmení není geneticky litevského původu. V pracích historické antroponymie se již hledaly odpovědi na otázku, proč tomu tak je, a lze se domnívat, že nejedna z nich byla skutečně nalezena. Jisté nejasnosti ovšem přetrvávají a lze je rozptýlit pouze dalším shromažďováním a vyhodnocováním historických osobních jmen. Z tohoto hlediska je obzvlášť důležitá historická antroponymie 19. století, která nejen potvrzuje nejdůležitější výsledky již provedených výzkumů, ale svědčí také o skutečnostech umožňujících pokusit se zaplnit mezery vzniklé v důsledku uvedených nejasností. K takovým skutečnostem patří označení osob z celého tohoto období, která se vymykají kontextu a uvádějí křestní jméno a dvě příjmení spojená slovy nebo, jinak řečeno. Posouzení struktury a původu příjmení zaznamenaných v takových dvojicích mimo jiné umožňuje hovořit o možnosti vzniku litevských příjmení se slovanskou strukturou a cizím původem, která dosud nebyla v dosavadním výzkumu vyčleněna. Tato možnost souvisí s umělým nahrazováním již ustálených příjmení s litevskou strukturou (a nezřídka i původem) příjmeními se slovanskou strukturou a cizím původem. Ta lze z určitého hlediska označit za „univerzálnější“ – jsou poměrně častá, nemají jasně vymezenou oblast rozšíření a jsou typická nejen pro litevský, ale i pro onymický fond sousedních slovanských jazyků. Je samozřejmé, že hodnocení označování osob dvěma příjmeními předložené v článku je ještě třeba ověřit a co nejpřesvědčivěji podložit dalším shromažďováním údajů z antroponymie 19. století. Kromě toho zřejmě není třeba zcela vylučovat ani možné jiné příčiny vzniku a rozšíření zde uvedených způsobů označování v pramenech. V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 23 Na druhé straně právě uznání, že část litevských příjmení cizího původu se slovanskými příponami (zejména typu –sk– a –avičius, –evičius) mohla vzniknout jejich nahrazením příjmeními s litevskou strukturou (a nezřídka i původem), by pomohlo jasněji odpovědět na otázky, proč je takových příjmení tolik, proč je většina z nich poměrně, nebo dokonce velmi častá, proč nemají přesněji vymezené oblasti rozšíření apod. Jak již bylo uvedeno, nelze to vysvětlit ani zvláštnostmi samovolného vzniku našich příjmení, ani pouhým slavizováním těchto osobních jmen, tím méně pak přejímáním. Pokus o doložení další možnosti vzniku příjmení cizího původu a slovanské struktury by samozřejmě měl být spojován se slavizací souboru litevských příjmení, přesněji řečeno s jejím projevem, který dosud nebyl ve výzkumu pojmenován. PRAMENY17 1. Metryki Chr zestne od 1794 Februarij 2 dnia do 1812 Julij 13 dnia. [Kniha zápisů o křtech farnosti Inturkė (okres Molėtai). 2. února 1794 – 13. července 1812]. Uchovává se v archivu kostela v Inturkė. 2. Metryki Chr zestne od 1812 Julij 26 – do 1824 Augusta 15 dnia. [Kniha zápisů o křtech farnosti Inturkė (okres Molėtai). 26. července 1812 – 15. srpna 1824]. Uchovává se v archivu kostela v Inturkė. 3. Metryki Pogrzebowe od r. 1807 miesiaca Sierpnia 21 dnia do r. 1812 Lipca 16 dnia. [Kniha zápisů o úmrtích farnosti Inturkė (okres Molėtai). 21. srpna 1807 – 16. července 1812]. Uchovává se v archivu kostela v Inturkė. 4. Metryki Pogrzebowe od 1812 Julij 18 do 1825 Januarij 22. [Kniha zápisů o úmrtích farnosti Inturkė (okres Molėtai). 18. července 1812 – 22. ledna 1825]. Uchovává se v archivu kostela v Inturkė. 5. Přehledy příjmů a výdajů panství Pasvalys za roky 1829–1830 a 1834–1837. Uchovává se v oddělení rukopisů Knihovny Akademie věd, fond 43–15254. 6. Rachunek z Włosciანami Pocztowskiemi... [Systematický soupis povinností, daní a roboty rolníků z dvora Paštuvė (okres Kaunas). 1835]. Uchovává se v oddělení rukopisů Knihovny Akademie věd, fond 38–55. 17 Jedná se o abecední seznam, v němž se při uvádění rukopisných pramenů nejprve píše jejich původní název (někdy mírně zkrácený) a v závorkách – pokud možno – jeho podrobnější český ekvivalent. V jednom případě (viz položku 5) byl název pramene převzat z katalogu knihovny, protože se nepodařilo zjistit originál. Po názvech je uvedeno, kde jsou prameny uchovávány. 24 KALBOS KULTŪRA | 82 7. Abecední seznam vlastníků půdy v Kovno gubernii. Kovno, 1882. 8. Revizní soupis... panství Druviškės... [Revizní seznamy panství Drupiškės (okres Kelmė). 1834, 1850]. Uloženo v oddělení rukopisů knihovny Akademie věd, fond 37–62. L I T E R A T U R A LKŽ II 1969 – Slovník litevského jazyka 2, Vilnius: Mintis. LPŽ I 1985 – Slovník litevských příjmení 1. Odpovědný redaktor A. Vanagas, Vilnius: Mokslas. LPŽ II 1989 – Slovník litevských příjmení 2. Odpovědný redaktor A. Vanagas, Vilnius: Mokslas. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1987: Nejčastější litevská příjmení. – Jazyková kultura 52, 70–75. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1991: Vznik litevských příjmení, Vilnius: Mokslas. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1993: Osobní jména z 17.–18. století ve farnosti Kriaunos. – Otázky litevské lingvistiky 32, 34–99. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1993a: Lietuvių įvardijimas XIX a. pirmojoje pusėje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 100–113. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1996: Dėl lietuvių pavardžių su priesagomis –avičius, –evičius vertinimo. – Lietuvių kalbotyros klausimai 36, 60–70. M a c i e j a u s k i e n ė V. 1997: Variace rodových podob litevských příjmení v 19. století. – Lituanistica 2 (30), 71–88. R a g a u s k a i t ė A. 2005: XVI–XVIII a. kauniečių asmenvardžiai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. V a n a g a s A. 1982: Mūsų vardai ir pavardės, Vilnius: Mokslas. Z i n k e v i č i u s Z. 1977: Lietuvių antroponimika. Vilniaus lietuvių asmenvardžiai XVII a. pradžioje, Vilnius: Mokslas. Obdrženo 30. 4. 2009 V. MACIEJAUSKIENĖ. Dėl dar vienos lietuvių pavardžių atsiradimo galimybės 25 O JINÉ HYPOTETICKÉM PŮVODU LITEVSKÝCH PŘÍJMENÍ Shrnutí Článek se pokouší předložit argumenty pro další hypotetické tvrzení týkající se cizího původu a slovanské struktury některých litevských příjmení. Patří mezi ně příjmení se sufixy typu –sk- a sufixy -avičius, -evičius. Takových příjmení je mnoho; některá z nich patří k nejčastějším. Nejsou omezena na určité oblasti a vyskytují se po celé zemi. Působí univerzálně a jsou častá také ve slovanských jazycích (běloruštině, polštině a ruštině) mimo Litvu. V litevském antroponomastickém výzkumu byla taková příjmení považována za důsledek slovanského vlivu na litevská jména nebo za výpůjčky ze slovanských jazyků. Připouští se však také, že příjmení se sufixy -avičius, -evičius se mohla vyvíjet zcela přirozeně. V 16.th století a později byly patronymické tvary s takovými sufixy kvůli specifické jazykové situaci v Litevském státě poměrně časté. Takové okolnosti vývoje jmen se však nezdají být dostatečné; nevysvětlují velký počet těchto jmen v litevské onomastice ani jejich velmi časté užívání. Antroponomastický výzkum jmen a příjmení z 19.th století odhalil zvláštnost spočívající v označování lidí jejich jménem a dvěma příjmeními spojenými slovy arba, kitaip („nebo“, „jinak“), např. Jacobi Wadil alias Rutkowski, Maciey Wersocki alias Szykszna, Thomas Pietkiewicz alias Smeledis. Analýza struktury a původu takových dvojic, jejich ztotožnění se současnými příjmeními, zejména s přihlédnutím k historickým a současným údajům o rozšíření osobních jmen, pomohla určit, které z těchto dvou příjmení se později zachovalo jako úřední příjmení. Výzkum také přispěl k formulování dalšího hypotetického tvrzení týkajícího se příjmení cizího původu se slovanskými sufixy (typ –sk- a -avičius, -evičius). Taková příjmení mohla uměle nahradit litevská příjmení, která již měla ustálenou litevskou strukturu (často byla také litevského původu). To by byl další, dosud nezjištěný doklad vývoje litevských příjmení pod vlivem slovanských jazyků. VITALIJA MACIEJAUSKIENĖ Institut litevského jazyka, P. Vileišio ul. 5, Vilnius LT-10308 [email protected] 26 KALBOS KULTŪRA | 82