Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje

STEFANO M. LANZA Univerzita Vytautase Velikého MORFOLOGICKÁ ADAPTACE ITALISMŮ V LITEVŠTINĚ KLÍČOVÁ SLOVA: adaptace výpůjček, morfologické začlenění, italismy. ÚVOD Slovo italismus je v litevské jazykovědě poměrně neobvyklým termínem. V základních slovnících mezinárodních slov se uvádí tato jeho definice: slovo nebo výraz převzatý z italštiny1. Různé problematické aspekty této definice autor již rozebral (Lanza 2010a: 24 a násl.); v tomto článku se italismy v širším smyslu rozumějí všechna slova, jejichž zdrojem je italština, bez ohledu na to, zda se do litevštiny dostala přímo, nebo přes zprostředkující jazyky. Je samozřejmé, že čím delší byla cesta slova, tím obtížnější je vysvětlit jeho vztah ke zdroji: vztah mezi původní a přejatou podobou slova je výsledkem všech mezilehlých interakcí. Staré výpůjčky, které se již zabydlely v litevské slovní zásobě, vykazují dokonce výrazné změny fonetické i morfologické struktury. Srovnávací analýza morfologických systémů jednotlivých jazyků účastnících se procesu přejímání často umožňuje zjistit, zda jsou tyto změny pravidelné, a pomáhá také určit, které jazyky tu či onu výpůjčku ovlivnily. To je velmi důležité z hlediska dějin jazyka a etymologie. Na druhé straně může mít srovnávací analýza morfologických systémů italštiny a litevštiny značný praktický význam, zejména pro jazykové normativisty, při začleňování nových výpůjček, které se do litevštiny obvykle dostávají přímo. Gana išsamiai skolinių morfologinį adaptavimą yra aprašiusi Adelė Valeckienė (1967). Kalbininkė taikliai pastebėjo, kad „kitų kalbų kilmės žodžiai paprastai pritaikomi prie lietuvių kalbos morfologinės sistemos: daiktavardžių sutampančios galūnės paliekamos, lietuvių kalbai nebūdingos galūnės atmetamos, ir vietoj jų pridedamos labiausiai jas atitinkančios lietuviškos. [...] Lietuvių kalboje kitų kalbų kilmės daiktavardžiai gauna „stipriųjų“ linksniavimų galūnes, dažniausiai vyr. g. –as, –is (kilm. –io), mot. g. –a, –ė“ (1967: 128). 1 Takto, doslova slovo od slova, vysvětlují italismus jak TŽŽ 2008, tak VV TŽŽ. 202 KALBOS KULTŪRA | 84 Italská slova se vyznačují vokalickými koncovkami, které se obvykle nemění2. Nejčastější koncovky jednotného čísla jmen jsou –a a –o, které se vyvinuly z první a druhé latinské deklinace a označují ženský a mužský rod (např.: lat. rosa(m) „růži“ > it. rosa; lat. lupu(m) „vlka“ > it. lupo3). Dvakrát častější koncovka –e je typická pro slova obou rodů (např.: madre „matka“; padre „otec“). Koncovky –i a –u jsou velmi vzácné, neoznačují rod ani číslo a častěji se vyskytují u výpůjček. Základní koncovky množného čísla jsou –e (z j. č. –a) a –i (z j. č. –o, –e, někdy také –a). Dále se přejatá slovní zásoba z italštiny probírá podle italských koncovek, aby byly odhaleny fáze pronikání výpůjček do litevštiny, zdůrazněny pravidelné morfologické změny a předloženo k úvaze několik problematických případů. Některé případy nesouladu rodu nebo čísla forem jsou popsány samostatně. Ačkoli největší část italismů tvoří podstatná jména, přejímaly se i jiné ohebné slovní druhy. Jejich morfologická adaptace se rovněž probírá samostatně. Údaje pocházejí z Soupisu italismů v litevštině (dále LKIS), který obsahuje 936 italismů (podrobněji o jeho složení, specifikách a metodách sestavení viz Lanza 2010a: 105 a násl.). ADAPTACE ITALSKÝCH PODSTATNÝCH JMEN S KONCOVKOU -A Pokud italské slovo v jazyce zprostředkujícím ztratí koncovku –a a na konci se vyslovuje tvrdá souhláska4, při počeštění obvykle dostává koncovku –as (srov. Valeckienė 1967: 112), např.: bancarotta > bankrotas (něm. Bankrott), porcellana > porcelianas (něm. Porzellan), spaccata > špagatas (něm. Spagat), cupola > kupolas (rus. купол), fontana > fontanas (rus. фонтан), tarantola > tarantulas (rus. тарантул), torta > tortas (rus. торт), banca > bankas (rus. 2 Výjimku tvoří především pomocná slova (např.: členy il, un, předložky con, per atd.), výpůjčky (např.: sport ‚sport‘, film ‚film‘) a ještě některé jednotlivé lexikální prvky neobvyklé stavby. 3 Tvar italského slova se nejčastěji opírá o akuzativ odpovídajícího latinského slova. 4 Pojmy „tvrdá souhláska“ a „měkká souhláska“ se hodí při mluvení o litevštině, polštině a ruštině. Pro jazyky jako italština (a částečně francouzština, angličtina a němčina) tento artikulační rys není charakteristický (mimochodem, A. Valeckienė se o tom vůbec nezmiňuje). Italské souhlásky se neměkčí: při jejich artikulaci se jazyk vůbec nezvedá k patru. Mírné zvednutí jazyka je příznačné pouze pro fonémy /l/, /ʎ/ a /ɲ/, takže jen při jejich realizaci by bylo možné mluvit – a to ještě pouze podmíněně – o měkkých souhláskách v italštině. S. M. LANZA. Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje 203 bank, něm. Bank, pol. bank), polizza > polisas (fr. police), risalita > rizalitas (něm. Risalit, pol. ryzalit), spinetta > spinetas (něm. Spinett, pol. szpinet). Pokud italské slovo v jazyce zprostředkujícím ztratí koncovku –a a na konci se vyslovuje měkká souhláska, dostává v litevštině buď koncovku mužského rodu –is (srov. Valeckienė 1967: 115), např. medaglia > medalis (fr. médaille, pol. medal), nebo koncovku ženského rodu -ė, např.: caravella > karavelė (fr. caravelle), carmagnola > karmanjolė (fr. carmagnole). Je pravda, že italské koncové -a se na mnoha místech mohlo vlivem němčiny změnit na -ė (srov. Valeckienė 1967: 121), např.: arietta > arijetė (něm. Ariette), barcarola > barkarolė (něm. Barkarole), fughetta > fugetė (něm. Fugette), bagattella > bagatelė (něm. Bagatelle), berretta > beretė (něm. Berette), fumarola > fumarolė⁵ (něm. Fumarole), novella > novelė (něm. Novelle), operetta > operetė (něm. Operette), sardina > sardinė (něm. Sardine), cittadella > citadelė (něm. Zitadelle). A staffetta > estafetė je převzato přes francouzské estafette. Polština obvykle koncovku -a zachovává, a proto je obtížné rozhodnout, zda bylo slovo převzato jejím prostřednictvím, nebo přímo. Takových slov je poměrně hodně, např.: acquatinta > akvatinta (pol. akw tinta), bravura > bravūra (pol. brawura), campagna > kampanija (pol. kampania), firma > firma (pol. firma), guardia > gvardija (pol. gwardija), loggia > lodžija (pol. lodzia), malaria > maliarija (pol. malaria), sottana > sutana (pol. sutanna), tara > tara (pol. tara) atd.⁶ Slovo kaliarope, převzaté přes polštinu (pol. kalarepa, z ital. cavolo rapa), je vzácným příkladem výběru koncovky zcela nezávislého na jiných jazycích. Slovo bylo adaptováno analogicky: nejasná složka kala- byla ponechána (srov. kalafioras, ital. cavolfiore z cavolo fiore), zatímco složka r(z)epa (tedy ropė, ital. rapa) byla jednoduše přeložena litevským ekvivalentem (viz Fraenkel 1962 sub voce). Pokud bylo slovo převzato přímo (nejčastěji prostřednictvím psaného jazyka), jak tomu bývá zvláště často u novějších výpůjček, koncovka –a se zachovává, např.: grappa (ital. grappa), mafija (ital. mafia), mocarela (ital. mozzarella), pica (ital. pizza). Označuje-li slovo osobu ženského pohlaví, koncovka –a obvykle zůstává (srov.: ballerina > balerina, diva > diva, madonna > madona, primadonna > primadona, signora > sinjora, signorina > sinjorina); –ė se vyskytuje méně často (srov.: dogaresa > dogaressė, favorita > favoritė, cortigiana > kurtizanė⁷; viz také dále). ⁵ TŽŽ 1936 a TŽŽ 1951 uvádějí fumarolas. ⁶ Polský zprostředkující jazyk může prozradit přesun přízvuku na předposlední slabiku, např. ital. góndola > pol. gondola > lit. sg. gen. gondòlos. ⁷ Tvar favoritė lze vysvětlit opozicí vůči mužskému rodu favoritas (z ital. favorito), kurtizanė – vlivem jiných jazyků (srov. fr. courtisane, něm. Kurtisane). 204 KALBOS KULTŪRA | 84 Italská slova s mezinárodní příponou -ista označující obě pohlaví (z lat. -ista(m), která pochází z řec. -ιστης) přejímají v litevštině bez výjimky koncovku -istas (ž. r. -istė), např.: fascista > fašistas, -ė, novellista > novelistas, -ė, solista > solistas, -ė⁸, anebo pouze -istė, pokud slovo označuje výhradně osobu ženského pohlaví, např.: camerista > kameristė. ADAPTACE ITALSKÝCH PODSTATNÝCH JMEN S KONCOVKAMI -E, -O Popsané poznámky ke koncovce -a mohou rovněž pomoci objasnit zvláštnosti adaptace italských slov s koncovkou -e (a částečně také -o). Pokud po odtržení italské koncovky zůstane tvrdá souhláska, přejímka v litevštině dostává koncovku -as, např.: (z it. -e) allarme > aliarmas (pol. alarm), arsenale > arsenalas (pol. arsenał, rus. арсенал), balcone > balkonas (pol. balkon, rus. балкон), cornice > karnizas (rus. карниз), finale > finalas (rus. финал), maggiore > mažoras (fr. majeur, rus. мажор), marzapane > marcipanas (něm. Marzipan), pallone, nář. ballone > balionas (fr. ballon, pol. balon), tenore > tenoras (pol. tenor); (z it. -o) accordo > akordas (něm. Akkord, pol. akord), barocco > barokas (něm. Barock), cardano > kardanas (pol. kardan), duetto > duetas (pol. duet, rus. дуэт), colorito > koloritas (pol. koloryt), libretto > libretas (rus. либретто), quartetto > kvartetas (něm. Quartett, pol. kwartet), sonetto > sonetas (něm. Sonett, pol. sonet, rus. сонет), soprano > sopranas (něm. Sopran, pol. sopran, rus. сопрано)⁹. Pokud po odtržení koncovky zůstane na konci kmene italského slova vyslovovaná měkká souhláska, přejímka v litevštině dostává buď koncovku mužského rodu -is, např.: (z it. -e) bemolle > bemolis (fr. bémol); (z it. -o) modello > modelis (pol. model), profilo > profilis (fr. profil), zoccolo > cokolis (rus. цоколь), anebo koncovku ženského rodu -ė, např.: acquarello > akvarelė (fr. acquarelle, něm. Aquarell, rus. акварель), pastello > pastelė (fr. pastel, rus. пастель), trillo > trelė (rus. трель), violoncello > violončelė (rus. виолончель). 8 Vedle těchto slov (v LKIS nejsou uvedena) stojí za zmínku baristas -ė (význam „odborník na přípravu kávy“, ačkoli v italštině to znamená prostě barmana), který byl teprve nedávno zařazen do Seznamu ekvivalentů cizích slov schváleného protokolárním usnesením Státní komise pro litevský jazyk (dále VLKK) ze dne 2011-04-07 č. PN-4. 9 Některé z těchto italismů, zejména hudební termíny, by mohly být i přímými výpůjčkami (srov. Valeckienė 1967: 114). S. M. LANZA. Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje 205 Slova s koncovými prvky latinského původu –ario, –iere (oba z pozdnělatinského –arius) a –tore (z latinské sufixální koncovky –tore(m)) samotné koncovky –o a –e nikdy nezachovávají. K takovým slovům se tradičně připojují odpovídající koncovky –ijus a –ius (–ė), např.: impresario > impresarijus, scenario > scenarijus, cavaliere > kavalierius, accompagnatore > akompaniatorius, improvvisatore > improvizatorius, investitore > investitorius, registratore > registratorius, stiratore > stiratorius. Odchýlení litevského kurjeris od původní podoby (it. corriere) lze vysvětlit zprostředkováním francouzštiny, nebo spíše polštiny (srov. fr. courrier, pol. kurier). Někdy se nesystematicky –iere mění na –jeras, např.: bersagliere > bersaljeras, gondoliere > gondolieras10. V jednotlivých případech se italská koncovka mužského rodu –o nahrazuje litevskou koncovkou –a, např.: contrabbando > kontrabanda, mandolino > mandolina, mosaico > mozaika (nepochybně zde působil nějaký slovanský jazyk, srov. pol. kontrabanda, mandolina, mozaika, rus. контрабанда, мандолина), ještě vzácněji litevské –ė, např. grupė (zde je řetězec hláskových změn poměrně složitý: it. gruppo > fr. groupe [gru:p] > něm. Gruppe [gruppe] > litev. grupė, srov. Stammerjohann 2008 sub voce). Italská koncovka –e se poněkud méně často převádí na litevskou –ė. Na základě uvedených pravidelností a údajů LKIS lze říci, že je to typické především pro výpůjčky přejaté nedávno, které se do litevštiny mohly dostat přímo, zejména prostřednictvím psaného jazyka. Kromě slov dučė (it. duce), čičeronė (it. cicerone) a saltomortalė (it. salto mortale), se ostatní italismy, u nichž se koncovka –ė převádí z –e, začaly používat nebo byly zaznamenány ve slovnících11 teprve nedávno, např.: bienalė < it. biennale, kvadrienalė < it. quadriennale, trienalė < it. triennale, latė < it. latte, maskarponė < it. mascarpone, provolonė < it. provolone. Nominativní koncovka –o není pro litevštinu typická. Protože se nehodí do systému skloňování, výpůjčky s původní koncovkou –o je třeba převést na skloňovaná slova přidáním litevské koncovky –as (srov. KP G: 64). Některé uznávané (kodifikované) výjimky jsou právě výpůjčky z italštiny (srov. Pakerys 1991), například ažio (it. aggio), belkanto (it. bel canto), bruto (it. brutto), fiasko (it. fiasco), franko (it. franco), inkaso (it. incasso), kapričo (it. capriccio), maestro (it. maestro), moto (it. motto), neto (it. netto), saldo (it. saldo), salto (it. salto), solfedžio (it. solfeggio), storno (it. storno). V teoretické literatuře se nepodařilo najít argumenty, proč by tato slova neměla přejít mezi skloňova- 10 Avšak gonfaloniere > gonfalonieras (TŽŽ 2008). 11 Některé z nich se užívají mimořádně zřídka. Např. kampanilė (it. campanile) bylo v Korpusu litevského jazyka zaznamenáno pouze jednou, zatímco kasонė (it. cassone), kolašonė (it. colascione) ani jednou. 206 KALBOS KULTŪRA | 84 … třídu slov. A skutečně se v užívání objevují kapričas, maestras ir saldas, lacas ir impresarijus, které se ještě v TŽŽ 1951 neskloňovaly (lāco, impresārio), nyní jsou morfologicky začleněny. Nesklonnost se někdy zachovává zřejmě kvůli řídkému výskytu (ažio, franko, inkaso, storno), někdy kvůli staré tradici užívání (bruto, fiasko, moto, neto, salto) nebo z významových důvodů (kapričo, solfedžio zůstávají nesklonná12, stejně jako většina hudebních termínů). ADAPTACE ITALSKÝCH PODSTATNÝCH JMEN S JINÝMI KONCOVKAMI V italštině je koncovka -i obvykle koncovkou množného čísla obou rodů, zatímco v jednotném čísle mají slova koncovky -o, -e. Množné číslo slova lze přejmout, pokud označuje skupinu lidí nebo věci, které se jen zřídka vyskytují jednotlivě. Z první skupiny lze zmínit sociální, politická a podobná seskupení (čompiai, gibelinaI, gvelfai, ladzarionai, popolaniai) a mnišské řády (celestinai, kamalduliai, oratorionai, pasionistai); z věcí je třeba zmínit několik názvů těstovin (ravioliai, spagečiai), několik druhů písemností (kredencialai, portolanai) a ještě některá další slova (grafitai13, pocolanai). Jak ukazují příklady, pokud jde o kvalitu souhlásky na konci kmene, při volbě litevské koncovky se neprojevuje žádná pravidelnost (it. lazzaroni má měkké n; it. popolani – tvrdé n; it. ravioli má měkké l; it. credenziali – tvrdé l). Italská koncovka -i zůstává nedotčená – tj. v litevštině netvoří dvojhlásku – pouze ve slově konfeti (srov. confetti)14. Někdy se adaptace opírá o množný tvar originálu, který se však interpretuje jako jednotné číslo, například: broccoli (it. j. č. broccolo) – brokolis, salami (it. j. č. salame) – saliamis a zřejmě také paparazzi (it. j. č. paparazzo) – paparacis15. Volba koncovky –is je zde pravidelná, neboť přirozeně nahrazuje koncové nepřízvučné -i (srov. Valeckienė 1967: 115). Italských slov s koncovkou jednotného čísla -i je málo. Výpůjčky jsou většinou novější a až na několik výjimek (kiantis < chianti, papatačis < pappataci) všechny označují výrobky, jejichž italské názvy dostávají koncové -i z… 12 Pravda, v užívání se někdy objevuje tvar solfedis, utvořený analogicky podle slov se kmenem na -ia, když se solfedžio vyložilo jako genitiv jednotného čísla (solfedžio < solfedis jako medis ‚stromu‘ < medis). 13 V doporučujícím Svetimžodžių atitikmenų sąraše, schváleném protokolárním usnesením VLKK ze dne 2011–04–07, č. PN–4, se navrhuje tvar množného čísla grafičiai. Pozn. red. 14 DLKG₄ (s. 82) uvádí jako spisovný také tvar, který někteří lingvisté jinde opravují: spageti. 15 Formų paparacis ir paparacas konkurencingumą yra nagrinėjusi L.Vaicekauskienė (2007: 178–179). S. M. LANZA. Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje 207 …mova příjmení, srov.: bugatis < Bugatti, feraris < Ferrari, kamparis < Campari, lamborginis < Lamborghini, martinis < Martini16. It. sg. buttafuori „pracovník jeviště, dohlížitel na pořádek v divadle“ se do litevštiny (butaforija) dostalo přes rus. бутафория. Ve významu „rekvizity k vybavení jeviště“ se v italštině nepoužívá. Koncovka -u (obvykle -ù) je v italštině i litevštině velmi vzácná. Jediným zaznamenaným italianismem s koncovým -u je nepřekládaný název dezertu tiramisù17. Ojedinělé slovo, které má na konci souhlásku, fiat, pochází z akronymu FIAT (Fabbrica Italiana Automobili Torino „Italská automobilová továrna v Turíně“). It. ženský rod fiat se nejprve stal názvem značky a poté začal metonymicky označovat kterýkoli automobil této značky18. To, proč litevské fiatas získalo koncovku -as, lze vysvětlit různě. Protože v originále chybí jednoznačná koncovka ženského rodu, funguje -as zároveň jako neoznačená koncovka i jako nejtypičtější koncovka mužského rodu v litevštině (srov. Valeckienė 1967: 128). Kromě toho je -as z fonetického hlediska vhodnou koncovkou po tvrdé souhlásce. A konečně fiatas souvisí s hyperonymem automobilis, které je rovněž mužského rodu (podrobněji o vnímání rodu cizích slov srov. Vaicekauskienė 2007: 170 a násl.). PŘÍPADY NESOULADU RODU A ČÍSLA MEZI FORMAMI ORIGINÁLU A PŘEJATÉHO SLOVA Jak již bylo uvedeno, při přejímání slova se může gramatický význam koncovky měnit z různých důvodů. V jazyce, který slovo přejímá, nemusí určitá koncovka existovat, může být vzácná nebo mít jiný gramatický význam. Například v polštině, němčině a ruštině jsou souhláskové koncovky typické pro mužský a střední rod, takže se italská samohlásková koncovka často vypouští jako nesystémová. Na druhou stranu, je-li rod přejatého slova motivován, v jazyce, který slovo přejímá, 16 Italská příjmení zakončená na -i jsou běžná; jde jednoduše o tvar množného čísla. Např. Ferrari pochází z italského nářečního ferraro „kovář“. 17 Takový název je třeba chápat v přeneseném významu „zvedni mi náladu“, „pomoz mi vzpamatovat se“ apod. Srov. k tomu také Lanza 2010b. V doporučujícím Seznamu ekvivalentů cizích slov, schváleném protokolárním usnesením VLKK ze dne 2011-04-07 č. PN-4, se navrhují ekvivalenty tiramis 2, tiramisù. Poznámka redakce. 18 Pro tuto kategorii vlastních jmen užívaných metonymicky by bylo možné navrhnout neologismus ženklavardis. Označoval by registrovanou ochrannou známku, obchodní název, příjmení objevitele či podobné slovo, které se stalo obecným pojmenováním. Tuto typologii přejatých slov poprvé popsal italský lingvista B. Migliorini (1927). 208 KALBOS KULTŪRA | 84 V litevštině může koncovka získat méně častý gramatický význam; např. litevská Brigela, dučė, kazanova, podesta a Pulčinela, všechny označující osoby mužského pohlaví, jsou nepochybně rovněž mužského rodu. Pokud se italismus neadaptuje, jsou zásady přiřazování rodu v litevštině poměrně jasné. Koncovka -a se chápe jako ženský rod, -o, -i, -u jako mužský19. Je-li výpůjčka přejata nepřímo, v litevštině se morfologicky adaptuje bez ohledu na autentickou podobu originálu. Případy nesouladu v kategorii rodu lze proto vysvětlit prostřednictvím mezilehlých podob, srov. it. ž. r. torta > rus. m. r. mопт > lit. m. r. tortas, it. m. r. violoncello > rus. ž. r. виолончель > lit. ž. r. violončėlė, it. m. r. mosaico > pol. ž. r. mozaika > lit. ž. r. mozaika, it. ž. r. palafitta > pol. m. r. palafit > lit. m. r. palafitas, it. m. r. brigantino > pr. ž. r. brigantine > lit. ž. r. brigantina, it. ž. r. porcellana > něm. stř. r. Porzellan > lit. m. r. porcelianas. Je-li výpůjčka pravděpodobně přejata přímo, nejčastěji prostřednictvím psaného jazyka, italské základní koncovky mužského a ženského rodu -a a -o se ztotožňují s odpovídajícími litevskými -a a -as, srov. mafia > mafija, mozzarella > mocarela, cappuccino > kapučinas, espresso > espresas atd.20 Teprve při převodu italské koncovky -e obou rodů na litevské -ė, které je obvykle příznačné pro ženský rod, vznikají nesoulady v rodu. Již kodifikované označení sýra maskarponė je zjevně založeno na italském pravopisu (srov. mascarpone), ačkoli italské slovo je mužského rodu a tvrdá hláska na konci kmene (zde [n]) by lépe odpovídala koncovce -as; podoba maskarponas (a také provolonas z it. provolone a vzácné kolašonas, kesonas) je díky zakončení -one také z hlediska systému mnohem vhodnější a zapadá mezi již existující výrazy balkonas (< it. balcone), frontonas (< it. frontone), kartonas (< it. cartone), trombonas (< it. trombone) a vazonas (< it. vasone)21. Ještě více pochybností vzbuzuje it. 19 U výpůjček z jiných jazyků, v nichž jsou vokalické koncovky méně časté, jsou zásady přiřazování rodu složitější (srov. Vaicekauskienė 2007: 170 a násl.). 20 To platí i pro symbolická označení, srov. poznámku R. Vaskelaitė: „lze pozorovat tendenci používat přídavná jména ženského rodu se symbolickými názvy, jejichž zakončení připomíná koncovku podstatných jmen ženského rodu. [...] Tyto příklady již skutečně ukazují jisté syntaktické vyjadřování rodu symbolických podstatných jmen: [...] Zemřel mafiánský boss T.B., první, kdo se obrátil zády k nechvalně proslulé sicilské „Cosa nostra“ a prozradil její tajemství orgánům činným v trestním řízení R 2000 12 29“ (Vaskelaitė 2003: 47). 21 Maskarponas je systematičtější i s ohledem na slovotvorné zákonitosti. Zakončení -one je v italštině skutečně augmentativní (zvětšovací) přípona. Stejně jako it. cartone (z car-ta „papír“ + -one) znamená „velký, silný papír“, it. trombone (z tromba „trubka“ + -one) znamená „velká trubka“ a it. vasone (z vaso „váza“ + -one) „velká váza“, slovo mascarpone (starší podoba: mascherpone, která vznikla z mascherpa „libový tvarohový sýr“ + -one) znamená „velký, tučný sýr mascherpa“. S. M. LANZA. Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje 209 m. r. latte se adaptuje jako latė „mléko“. Zde však nejde o to, zda byla koncovka zvolena správně, ale zda je taková výpůjčka v litevštině vůbec zapotřebí²². Případy nesouladu v kategorii čísla jsou vzácné. Kromě zmíněných výpůjček, jako je brokolis, kde je italský plurál základem litevského tvaru singuláru (lze k nim ještě připojit litevské pomidoras > ze staroitalského plurálu pomi d’oro „zlatá jablka“), nesoulad v čísle vykazuje pouze poměrně vzácné slovo maremai (z it. sing. ž. r. maremma „bažinatá krajina na pobřeží Tyrhénského moře“)²³. MORFOLOGICKÁ ADAPTACE JINÝCH SLOVNÍCH DRUHŮ Protože většina výpůjček vzniká z potřeby pojmenovat novou realitu, fyzický předmět apod., italismy jiných slovních druhů se vyskytují zřídka. Podle údajů LKIS tvoří podstatná jména 84,4% všech italismů v litevštině, zatímco ostatní ohebné slovní druhy představují jen asi 2%²⁴. Z nich jsou nejvýznamnější dvě číslovky – nulis (z it. nulla „nulová hodnota“ přes něm. Null) a milijonas (z it. milione „velký tisíc“, patrně přes něm. Million). Jak je vidět, byly pravidelně adaptovány: k měkkému zakončení kmene l byla připojena koncovka –is, k tvrdému n koncovka –as (srov. výše uvedené poznámky o podstatných jménech). Přejatá přídavná jména jsou rovněž vzácná. Byla nalezena pouze grandiozinis nebo grandioziškas (srov. it. grandioso), makaroniškas (srov. it. maccheronesco, maccheronico), merkan-tilinis (srov. it. mercantile), pastozinis nebo pastoziskas (srov. it. pastoso). Přípony přídavných jmen –inis, –iškas jsou v litevštině nejproduktivnější (srov. DLKG₄ 207–210), toto morfologické začlenění je proto pravidelné. Nelze vyloučit, že samotná přípona –iškas by mohla být příbuzná s it. –esco a –ico (srov. Skardžius 1943: §96). Do LKIS bylo zařazeno dvanáct sloves²⁵. Jednak jde o možná autonomní litevská odvozená slova vytvořená z výpůjček (např.: inkaso > inkasuoti, koncertas > koncertuo-ti, tara > taruoti), jednak skutečná výpůjční slovesa dostávají příponu –uoti²⁶. Ve skutečnosti jedin- ²² Tento nápoj z mléka a kávy se italsky nazývá caffellatte (také caffellatte nebo caffè e latte), nikoli latte. Je to prostě káva s mlékem, nebo mléko s kávou (druhá možnost je možná přesnější, protože obsahuje více mléka než kávy). Lze předpokládat, že litevské latė (původně užívané – a na některých místech se stále vyskytující – morfologicky nezačleněné a foneticky neobvyklé označení latè) bylo pouze zkrácením výrazu caffè e latte, protože samostatné slovo latte znamená mléko, nikoli nápoj z mléka a kávy. ²³Maremai bylo poprvé zaznamenáno v TŽŽ 1969, přeloženém z ruštiny. Přesnější byla podoba marema uvedená v TŽŽ 1936. ²⁴ Zbývajících přibližně 14% tvoří příslovce (nalezeno 120) a citoslovce (nalezeno 6). Vysoký počet příslovcí je dán množstvím výpůjček z hudební terminologie označujících interpretační pokyny. ²⁵ Apie keblumus kilndinant ir klasifikuojant veiksmažodžius žr. Lanza 2010a: 84. ²⁶ Zdá se, že –uoti je nejčastější přípona u sloves přejatých z cizích jazyků (srov. Vaicekauskienė 2007: 196). 210 KALBOS KULTŪRA | 84 Tento balotiruotis nemá litevské základové slovo, proto není pochyb, že jde o výpůjčku. Francouzi jej převzali z italštiny, Litevci jej však získali z ruštiny (srov. it. ballottare > fr. ballotter > rus. баллотироваться). Dnešní ustálená zvratná forma (namísto podoby balotiruoti uváděné v TŽŽ 1936 a TŽŽ 1951) buď vznikla analogicky podle významu slovesa kandidatuotis, nebo byla spíše převzata podle ruštiny. Ojedinělá slangová podoba slovesa kapiš (někdy kapisch, capisc) byla nejspíše převzata z americké angličtiny, z výhrůžného výrazu capeesh [ka’piːʃ], který pochází z italského tvaru 2. osoby přítomného času capisci [ka’piʃi] (infinitiv capire „rozumět“). Ať tak či onak, bylo by lepší považovat tuto podobu za citoslovce, protože není morfologicky utvořena27. SHRNUTÍ Vzhledem k tomu, že litevské území bylo po celé historické období obklopeno mocnějšími sousedy nebo alespoň sousedy s početnějším obyvatelstvem, nemohly po dlouhou dobu existovat styky mezi Litevci a geograficky vzdáleným italským jazykem, snad jen náhodné a nepřímé. Dokládají to i jazyková data. Výpůjčky z italštiny se do litevštiny dostávaly přes zprostředkující jazyky: do 19. století přes polštinu a němčinu, později přes ruštinu. Morfologická adaptace italismů probíhala poměrně pravidelně podle jasných fonetických kritérií (zohledňovala především koncovku slova nebo fonetické vlastnosti zakončení kmene) a zpravidla nevycházela z podoby originálu. Vlivem jiných jazyků získávaly italismy nové jazykové rysy, podle nichž lze dnes často odhalit cestu výpůjček do litevštiny28. Srovnávání systémů italštiny a litevštiny je důležité při normování nikoli výpůjček, které se nedávno ustálily a již se široce užívají, nýbrž nových výpůjček, které se dosud nedostaly do normativních slovníků. Současné technologie interakci mezi jazyky výrazně urychlují a slova mohou přecházet z jednoho jazyka do druhého rychle a přímo, ve své původní podobě. Je proto třeba předpokládat, že role zprostředkujících jazyků bude ustupovat do pozadí, což činí otázku adaptace výpůjček obzvlášť aktuální. 27 To lze vysvětlit analogií s dalším italismem basta, který po ztrátě spojení se slovesem v jazyce v podstatě funguje jako citoslovce. Koncovka -a se už téměř ani v italštině nevnímá jako koncovka 3. osoby přítomného času slovesa bastare „stačit“ (basta! znamená stačí!). 28 Lze také určit, přes který jazyk se výpůjčka nedostala. Například vzhledem k tomu, že je prokázáno, že po měkkém zakončení kmene -l se přidává litevská koncovka -is, dostalo se slovo cokolis do litevštiny nepochybně přes ruštinu (цоколь), nikoli přes polštinu (srov. cokół). S. M. LANZA. Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje 211 Ačkoli ustálené zásady počešťování výpůjček a relativní slučitelnost systémů koncovek v italštině a litevštině morfologickou adaptaci usnadňují, nelze formulovat pravidla, která by bylo možné mechanicky uplatňovat. Pokud se po prozkoumání významu a užívání výpůjčky ukáže, že se bez ní v litevštině nelze obejít, musí být výběr koncovky úzce spojen s přizpůsobením fonetické stavby slova (a tedy i pravopisu). Často však chybí čas, zdroje i znalosti, a proto se i v doporučujících seznamech VLKK občas objevuje cizí slovo adaptované zcela nevhodně29. Jediným způsobem, jak účinně řešit otázky adaptace cizích slov, je posílit spolupráci mezi jazykovými normotvůrci a odborníky na cizí jazyky i litevštinu. LITERATŪRA DLKG4 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. V. Ambrazas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Fraenkel E. 1962–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1–2, Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag; Göttingen: Vandenhoek and Ruprecht. KP G 2002: Kalbos patarimai. Gramatinės formos ir jų vartojimas. Sud. R. Miliūnaitė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Lanza S. 2010a: Italų kilmės žodžiai (italizmai) ir jų adaptacija lietuvių kalboje [Daktaro disertacija]. Kaunas. Lanza S. 2010b: Dėl trijų skolinių iš italų kulinarijos. – Kalbos kultūra 82, 308–316. Migliorini B. 1927: Dal nome proprio al nome comune, Firenze: Olschki. Pakerys A. 1991: Tarptautinių žodžių kirčiavimas, Kaunas: Šviesa. Skardžius P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvos mokslų akademija, Lietuvių kalbos institutas. Stammerjohann H. 2008: Dizionario di italianismi in francese, inglese, tedesco, Firenze: Accademia della Crusca. TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas, Kaunas: Sakalas. TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Mintis. TŽŽ 2008: Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Alma littera. Vaicekauskienė L. 2007: Naujieji lietuvių kalbos svetimžodžiai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. 29 Į tokių skolinių, kaip tiramisas, čiabata, karpačas, latė, fokacija, adaptavimą šio straipsnio autor(i)us yra mėginęs atkreipti dėmesį tiek viešai (plg. Lanza 2010b), tiek susirašinėdamas su kalbos norminimo institucijos specialistais. 212 KALBOS KULTŪRA | 84 Valeckienė A. 1967: Kitų kalbų kilmės žodžiai lietuvių kalbos morfologinėje sistemoje. – Lietuvių kalba tarybiniais metais, Vilnius: Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, 108–128. Vaskelaitė R. 2003: Nelietuviškų nekaitomų žodžių sintaksiniai vaidmenys. – Kalbos kultūra 74, 43–52. VV TŽŽ 2007: Vaitkevičiūtė V. Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius: Žodynas. Gauta 2011 11 15 MORPHOLOGICAL ADAPTATION OF ITALIAN LOAN WORDS IN LITHUANIAN Summary The paper overviews Italian loan words adopted in Lithuanian from the point of view of morphological adaptation. The lexis borrowed from Italian is discussed considering Italian inflections and illustrating the periods when the loan words were adopted, highlighting regular morphological changes, discussing several problematic issues. Most of loan words are nouns; they are introduced alongside the features of morphological adaptation of other parts of speech as well. Previous research into the lexicon and a large number of examples demonstrate that the adaptation of Italian loan words has been rather smooth and regular, following certain established phonetic criteria (mostly phonetic peculiarities of inflections and stem-final elements); usually without reference to the original form. In the course of time, under the influence of intermediate languages, mainly Slavic, Italian loan words have acquired linguistic features, which now often help identify their way to the Lithuanian language. However, modern technological developments have eased the interaction between languages, which is why the role of intermediate languages tends to decrease. Hence the question of adapting loan words becomes topical. The paper argues that attempting to cope with the issues of adapting new loan words, more research is needed into the phonetic and morphological features of the word in the language of origin. For that purpose, specialists of Lithuanian and other languages should work together. KEY WORDS: adaptation of loan words, morphological adaptation, Italian loan words. STEFANO M. LANZA Vytauto Didžiojo universitetas K. Donelaičio g. 52–206, LT-44244 Kaunas [email protected] S. M. LANZA. Morfologinė italizmų adaptacija lietuvių kalboje 213