Žodžio „vienok“ dalia

ARTŪRAS JUDŽENTIS Ústav litevského jazyka OSUD SLOVA VIENOK Člověk si prací (jak jste už slyšeli) nic nezaslouží ani nevydělá, ale přece bez dobrých skutků [...] na tomto světě nemůžeme být WP 148v,30–33. KLÍČOVÁ SLOVA: výpůjčky, zděděná slovní zásoba, kodifikace. Článek přináší přehled užívání slova vienok v současném jazyce, vyzdvihuje jeho hlavní funkce, rozebírá otázky vývoje tvarů a významu a odhaluje historii jeho kodifikace. Cílem této studie není dané téma důkladně prozkoumat; její záměr je jiný – otevřít otázku kodifikace slova vienok a podnítit podrobnější výzkum a diskusi o jeho hodnocení ve spisovném jazyce. 1. Ve všech normativních příručkách současné litevštiny je slovo vienok považováno za nevhodné pro spisovný jazyk. Například ve Slovníku současné litevštiny je označeno jako nesprávné (srovnává se s polským jednak) a doporučuje se nahradit spojkou tačiau „avšak“ (DLKŽ 2000: 930); také Slovník litevského jazyka je považuje za výpůjčku (LKŽe, sub voce). Jako nesprávný kalk se dostalo také do slovníkové části Seznamu hrubých jazykových chyb Státní komise pro litevský jazyk (DKKS) (www.vlkk.lt/lit/lt/klaidos/zodyno3): 1.3.12. vienok = „ale, avšak, přesto“: Měl všelijaké chvíle, vienok (= ale, avšak, přesto) se nezlomil. V databance konzultací téhož webu je zveřejněn krátký článek Je správné říkat „vienok jis nepalūžo“ (http://www.vlkk.lt/lit/3599). V článku se na otázku v nadpisu odpovídá: „Nesprávné. Vienok – nepoužívaný kalk z ruštiny či polštiny. Ve významu ústupku a protikladu se mají užívat jiná litevská slova. Proto se vienok opravuje na: bet, tačiau, vis dėlto, např.: Buvo jam visokių valandų, vienok (opravuje se na: bet, tačiau, vis dėlto) jis nepalūžo.“ V počítačové databance jazykových konzultací Ústavu litevského jazyka se na otázku „Proč se doporučuje slovo ‘vienok’?“ odpovídá: „Toto slovo je čistý kalk z ruštiny ‘однако’. Máme vlastní slova stejného významu: ‘tačiau’, ‘vis dėlto’.“ (http://www.lki.lt/lki/kkb/zodis.php?selectzodis=vienok) BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 2 2. Navzdory půlstoletí (viz kapitolu 9) historie oprav se slovo vienok nadále užívá nejen v mluveném, ale i v psaném jazyce. Do Korpusu současné litevštiny (DLKT, navštíveno 10. 11. 2014) se dostalo 277 dokladů jeho užití, z toho dokonce 215 z publicistických textů. Jak ukazují korpusová data, slovo vienok nejčastěji funguje jako spojka (a) ve složených souřadných souvětích, jejichž věty jsou ve vztahu odporovacím, nebo jako druhá, postpozitivní část párové (dvojité) spojky ve složených souvětích považovaných za podřadná, která vyjadřují vztah přípustkový (b). Zde je jen několik příkladů takového užití: a) Duch polské literatury se nám nemusí líbit, přesto je vřelý, voní „hloubkou latinské kultury“; V. Bubnys vidí ve světě mnoho zla, přesto se nestává ani pesimistou, ani cynikem. b) Ačkoli Klaipėďané nepochopili hloubku těchto pramenů umění, přesto byli zvyklí ji přijímat; Ačkoli jsem z tohoto setkání neměl radost, nedal jsem to na sobě přesto znát; Z Litevců, ačkoli několik z nich těžce onemocnělo, přesto nikdo nezemřel; Ať jsou objektivní podmínky jakkoli nepříznivé, přesto nelze základy svého nového života stavět na popraskané půdě. Další funkcí slova vienok, která se v korpusu neprojevuje tak často, je zesilovací částice následující po spojce o ve složených odporovacích souvětích, např.: Celé měsíce bylo sucho a slunečno, a přesto všichni těžce onemocněli; Není divu, pokřivené životní principy dlouho řádily v prostoru naší země: a přesto většina národa, oddaná vznešeným ideálům, bojuje. Slovem vienok se poměrně často začíná samostatná vedlejší věta. V takových případech už plní spíše úlohu diskurzního markeru než spojky, např.: Kromě Litevců působí v Klaipėdě ještě skupina německých hudebníků. V jejich činnosti však není vidět upřímné umělecké záměry; Státní rozpočet může přijít o velkou část příjmů a místo hospodářského vzestupu mohou hrozit bankroty. Takový zákon však podporuje přímé zahraniční investice; Zdálo se, že cesta trvala celou věčnost. Přesto všechno dobře dopadlo. V těchto i dalších podobných příkladech nabývá zkoumané slovo různých modálních významů. Možná se to odráží také v tendenci oddělovat je při psaní čárkami označujícími pauzu, např.: Předpovědi jsou velmi smutné. Možná už to nebude tak zlé. Advokáti by si však rozhodně neměli dělat starosti, protože práce jim, zdá se, rozhodně nebude chybět; Obdobím Litevského velkoknížectví se zabývají vědci z různých oborů: historici, kunsthistorici atd. Písemných pramenů, a ještě méně ikonografie popisující Litvu ve 13.–15. století, je však velmi málo. Zadáme-li do vyhledávače Google slovo vienok, získáme také množství příkladů jeho užití (navštíveno 3. 12. 2014). Mnohé z nich se blíží hovorovému jazyku. Užití zkoumaného slova je v nich ještě rozmanitější. V této jazykové varietě se částice vienok v odporovacích větách pojí také se spojkami bet (a), tačiau (b), např.: a) no jo, všichni to rychle vygooglí, moc toho nezávisíš. ale přesto, co je to za atv – teprve nedávno jsem takové viděl, proto mě zajímá, jestli už jsou v Litvě známé? (http://www.motomanai.lt/moto-forumas/moto-tema.8294.page-1.html#pid388139); Nu, čím novější anime, tím víc psychedelie.:) Ale přesto BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 3 No, když se díváš na ta videa – je vidět, v kterých místech mají Japonci komplexy:) (www.army777.lt/forum/viewtopic.php?f=16&t=2145&start=15). b) Upřímně řečeno, výstava mi nepřipadala nijak zvlášť pompézní, ale přesto nabídla spoustu příjemných překvapení. (www.games.lt/g/news.news_full/35486.2?sev=part); Vítězství je vítězství... ale přesto je škoda, že bylo třeba prohrát třetí set (www.doublefault.lt/naujienos/Nesijaudinkit,%20laimėjom/;5). Byly nalezeny i věty, v nichž se částice vienok užívá ve vedlejší větě přípustkové po spojce nors, např.: Pokud jde o koupání v jezerech: voda je tam zvláštní – z dálky vypadá modře, i když po vykoupání modrou už vůbec nepřipomíná:). (www.aphex.lt/2008/07/tatrai/); Android, neřekl bych, že zvuk clavinovy je nějak zvlášť plastový, anapitol net...:) I když pokud jsou možnosti, skutečný klavír by neuškodil:). (www.programing.lt/gitaraforumas/viewtopic.php?f=11&t=1596). Na internetu jsou samozřejmě i takové příklady užití slova vienok, které lze obtížněji vysvětlit pouze vnitřními zákonitostmi vývoje litevštiny, např.: Jaká nespravedlnost, přesto, / Co je nejkrásnější – tak vzácné, tak krátké... / Ztracená duše nakonec / padá k nohám víry. (zaliazole.lt/kuriniai/perziureti/17750); Ale odvážná holka přesto. Auto netáhne, brzdy nefungují, ale stejně vlastní silou dojela až do Autodiny:) (www.skundailt.com/skundai-ausegra-ne-taiso-automobilius-o-sugadina-11504-komentarai). Tento stručný přehled ukazuje, jak různě se slovo vienok užívá v současném psaném jazyce. 3. Proberme kodifikaci slova vienok. Je opravdu bez rozmyslu zavrženíhodné a má být vytlačeno ze spisovného jazyka? Myslím, že ne. A zde jsou důvody. Zaprvé, zkoumané slovo nemůže být přímou výpůjčkou z polštiny z fonetických důvodů: zvukový vztah mezi litevským kořenem vien-ok a polským jedn-ak není pravidelný. Zadruhé, stavba těchto kořenů je odlišná: polské jedn- pochází ze složeniny, kterou vytvořila zesilovací částice zájmenného původu *(j)ed- a kořen číslovky *inb-; litevské vien- odpovídá pouze druhému z nich (viz Sławski 1952–1956: 544). Zatřetí, slovo vienok a jeho varianty se v litevštině hojně užívají od nejstarších písemných památek1 až do dnešních dnů. Je známo ve všech variantách staré litevské spisovné tradice: v západní – v textech Martynase Mažvydase, ve Wolfenbüttelském postilu, v překladech Baltramiejuse Vilentase, v díle Jonase Bretkūnase, v Margarita Theologica, v gramatikách Danielia Kleina a pozdějších gramatikách, v Lexicon Lithuanicum a ve všech pozdějších rozsáhlejších slovnících vydaných v Prusku; ve střední – v překladech Mikaloje Daukši, v katechismu Merkelise Petkevičiuse, v postilu Jokūbase Morkūnase, v překladu Bible Samuela Baguslava Chylinského aj.; ve východní – v Punktai sakymų Konstantinase Sirvydase a ve slovnících, v překladu evangelií Jonase Jaknavičiuse, v katechismu Roberta Bellarmina. Začtvrté, varianty této spojky jsou zaznamenány patrně ve všech litevských nářečích (viz LKŽe, sub voce). .......................... 1 Polská odporovací spojka jednak se rovněž začala užívat teprve v písemných památkách 16. století; ve staré polštině (14. a 15. století) je zaznamenána pouze delší podoba jednako užívaná v tomto významu a její varianty (viz Słownik 1960–1962: 150). BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 4 To vše vybízí hledat původ slova vienok nikoli v cizině, nýbrž v samotné litevštině. Pozornost se především obrací k příbuzným přídavným jménům a zájmenům, která se hojně užívala již od starověku: vienokas, vienokias, vienokis, vienoks. 4. Existující etymologické slovníky litevštiny k otázce původu zkoumaného slova mnoho nového neříkají. Ernsto Fraenkelio etimologijos žodyne (1965: 1242) jungtukas vienok neminimas, tačiau rašoma apie būdvardžius vienokas, vienokias, vienokis, prieveiksmį vienokiai. Jie vedami iš lietuvių vienas. Wojciecho Smoczyńskio etimologijos žodyne (2007: 748) jungtukas vienok, įvardis vienoks ir prieveiksmis vienokiai nuosekliai laikomi hibridinės darybos atitinkamų lenkų kalbos žodžių kalkėmis (bet ne tiesioginiais skoliniais!). Naujasis Senosios lietuvių kalbos etimologijos žodynas (vok. Altlitauisches etymologisches Wörterbuch, žr. ALEW) {v} raidės žodžių dar, deja, nepaskelbė. 5. O mnoho více se o této otázce dozvídáme v souhrnných pracích o tvoření slov. Tvoření příslušných litevských přídavných jmen a zájmen je snad nejúplněji probráno u Pranase Skardžiuse a Sauliuse Ambraze. Ani jeden z nich se nedomnívá, že by typ tvoření těchto přídavných jmen a zájmen s příponou *-āk- mohl být litevštině cizí, převzatý. P. Skardžius píše: „tvoření útvarů s příponou -oka- je velmi staré“ (1996: 135). Podle S. Ambraze „reliktní povaha číslovkových přídavných jmen s -(i)okas, (-a) v litevštině ukazuje, že tento typ tvoření je poměrně starý.“ (Ambrazas 2011: 95). Je spojován s protějšky nejen ve slovanských, ale také v germánských (go. ainaha, st. hornoněm. einac „jediný“), italických (lat. ūnicus „jediný, zvláštní“) a íránských (stind. ēkakā- „jediný, osamělý“) jazycích (tamtéž, 112 a literatura). Později začaly být příslušné přídavné tvary a zájmena v litevštině vytlačovány novými odvozeninami s příponou -(i)op- (např. trejopas, keleriopas). Typ tvoření tedy naznačuje, že slovo vienok vzniklo podle starého baltského, možná i indoevropského typu tvoření přídavných jmen. 6. Dále si prohlédněme morfologické varianty tohoto slova. Slovník litevského jazyka jich ve svém 19. svazku uvádí poměrně mnoho. Tyto varianty lze rozdělit takto: 1) vienok a vienog; 2) vienoki a vienogi; 3) vienokie; 4) vienokig; 5) vienokigi; 6) vienokiai, vienogiai. Stručně proberme jejich původ. Především je třeba říci, že tvary zakončené na {g} považuji spíše za pravopisné než morfologické varianty, které snad vznikly obnovením údajně znělostně oslabené souhlásky na konci slova (hypernormalizací). Takové tvary se často objevují v písemnostech z konce 19. a počátku 20. století (u Simona Daukantase, Jonase Basanavičiuse a Antanase Jušky) i v publikacích časopisu Varpas. Neopodstatněný pravopis těchto variant spojky rozebíral Kazimieras Būga (viz kapitolu 9.1). Nyní k ostatním variantám. Je zřejmé, že tvar vienok (1) je zkrácením delšího tvaru – nejspíše vienoki (2). Původ druhého tvaru vysvětluje litevská lingvistika několika způsoby. K. Būga spojoval podobné příslovečné tvary tolì, artì, ankstì s jednotným lokálem o-kmenů, který prošel metatonií a měl koncovku *-oi (Būga 1961: 690). Jonas Kazlauskas je vykládal jako tvary vzniklé z dlouhé koncovky *-ēi jednotného lokálu i-kmenů (Kazlauskas 1968: 153). V současnosti se, zdá se, všeobecně uznává, že dlouhé samohlásky na konci slova mají v indoevropských jazycích cirkumflexní přízvuk (srov. Kortland 1975: 21nn., 1985; Villanueva Svensson 2011; Pronk 2012), a proto je třeba od interpretace navržené J. Kazlauskasem upustit. Přesto i výklad K. Būgy BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 5 naráží na značné obtíže, neboť neobjasňuje neočekávanou akutovou intonaci na konci příslovcí. Byly také pokusy ji vysvětlit (viz Klingenschmitt 2008; Jasanoff 2009), ani ty však nejsou zcela přesvědčivé. Vzájemný vztah souvisejících tvarů s –i a –ie (vienóki ir vienókie) tedy dosud není dostatečně objasněn2 (k podobnému závěru dospívá i Danielis Petit, který zkoumal vztah příslovečných tvarů anksti ir ankstì, viz Petit 2005: 147). Jiný názor na tvar vienóki (a *vienókia) vyslovil Zigmas Zinkevičius (1981: 169): tento tvar považuje za nominativ-akuzativ neutra přídavného jména, z něhož se později vyvinula spojka vienók. Tvar vienokie (3) se pravidelně vyvinul ze starého jednotného lokálu o-kmenného zájmena/přídavného jména o-kmene vienokas s koncovkou *–oi; srov. příslovce tókie „za takového počasí“ a anókie v severní a jižní žemaitštině. Připojením důrazové částice gi k vienoki vznikl tvar vienokigi (5), který se později zkrátil na vienokig (4). Spojka vienokiai (6) vznikla nejspíše nejpozději konverzí z příslovce téhož tvaru, vytvořeného příponou -ai od zájmena/přídavného jména vienokis ar vienokias. 7. Není snadné vysvětlit, jak vznikl odporovací význam spojky vienok. Níže uvádíme jedno z možných vysvětlení. Odvozeniny od kořene vien- s příponou *–āk– užívané jako přídavná jména nabyly významu „stejný, totožný“, který se vyvinul ze zájmenného významu „takový, určitý“, např.: A všichni pili tentýž duchovní nápoj Bt1PvK10,4 (LKŽe, sub voce); Země tehdy měla jeden jazyk a stejná slova Skv1Noz11,1 (LKŽe, sub voce). Zdá se, že význam totožnosti „také, stejně“ si zpočátku zachovávaly i jejich pádové tvary, které se začaly užívat jako příslovce. V následujících příkladech ze starší litevské písemné tradice můžeme v odvozených podobách vienok ještě rozpoznat původní význam totožnosti: Jei norint bus naktis czeſa: Alba atpencſ3 rita meta: Wienok ſchirdis maczei Diewa: Tikes nerupeſc3udama MžG II 342,7 (Plg.: Und ob es werd bis in die nacht / und wider an der Morgen / Doch sol mein hertz an Gottes macht / verzweiu eln nicht / noch sorgen). Neboť kdybys chtěl oběti, obětoval bych je, zápalné oběti ti však nejsou milé. MžG II 540,6 (srov.: Quoniam si voluisses sacrificium, dedissem utique, holocaustis non delectaberis). Takto užívanou částici a příslovce, které se mění v spojku nebo se jí již stalo, vienok bychom mohli srovnat s příslovcem vytvořeným později z příslušných přídavných jmen příponou –(i)ai, např.: [Bůh] propůjčuje slunci své vycházení a svícení, dobrým i zlým stejně SP I 347 (LKŽe, sub voce); Tyto včely, jak jedny, tak i druhé, si počínají stejně Nz. (LKŽe, sub voce). Adverzativní (protikladný) význam zkoumaných forem se mohl utvořit tehdy, když následovaly po odporovací spojce, v důsledku reanalýzy syntaktických vztahů – oddělením příslovce (částice) od slovesa a jeho přiřazením ke spojce. V takových případech mohlo postupně přejímat sémantiku spojky a později i její funkci, např.: 2 Za cenné připomínky a odkazy k této otázce upřímně děkuji Miguelu Villanuevovi Svenssonovi. BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 6 Chaczėinefanga per darbus (kaip iau efte girdeijen) neka neuβßluβiame nei pelname, bet wenakigi be gierru darbu ſha ant ſcha ſweta negalime buti WP 148v,30–33 muſu Ewangelikamus riagis daiktai priebus / iog Wieβpátis Chriſtus wiena karta ant’ krížiaus afierawoios / o vienok’ ii kiek’ dienos afierawoia ant’ altoriaus pagalei iſtatima io. DP 509,6–9 (Plg.: náβym Ewángelikom ʒdáʒa ſie rzeʒcy przećiwne / ʒe Pan Chryſtus raz ſie ná Krzyżu ofiárował / á przędſię go co dzień ofiáruia ná ołtarzu / według uſtawy iego. WuP 554,24–26). A příklad z podstatně pozdější doby: Kdokoli, kdo ve mne věří, zemře na tomto světě navždy, ale přece bude živ pod mým majestátem S. Dauk (LKŽe, sub voce). Adverzativní význam spojky se zvlášť zřetelně projevuje v případech, kdy je obsah spojovaných vět protikladný (jeden predikát je záporný nebo v nějakém ohledu neodpovídá druhému), např.: Ir ieigu uβmirſch, efch wenaiк tawens neuβmirſchiu WP 164r,31 Tieſa iog žмogus ira newalniku Diewo kayp kiti ſutwerimay: wienok dawe iam Wieβpats luoſiby / idant kayp noris daritu pagal ſawo noro. SP I 326,21 (Plg.: Prawda ʒe człowiek ieſt niewolnikiem Bożym / iáko inne ſtworzenia: iednáк dał mu Pan wolność / áby iako chce czynił / według ſwego upodobania). Srovnejme ještě podobně užívanou pozdější spojku, která vznikla z příslovce s příponou: Stařeček se sice neodvážil, přesto však na Janovu žádost vylíčil celý svůj život Rp (LKŽe, sub voce) V takových kontextech se mohl utvářet také význam spojky vienok „přece jen, přesto, navzdory tomu“. V určitých etapách vývoje nelze vyloučit ani vliv slovanských funkčních ekvivalentů tohoto slova. Jeho užívání ve starých textech a nářečích i vývoj jeho sémantiky stále čekají na pečlivé prozkoumání. 8. Podívejme se, zda má popsaný vývoj tvarů a významů slova vienok obdoby v litevštině a dalších jazycích. 8.1. V litevštině prošlo podobným vývojem slovo blízkého významu vienat. Vzniklo zkrácením pádu (lokálu?) přídavného jména vienatis nebo *vienatas (derivátů s příponou -at- od číslovkového základu vien-); ve starých textech se užívá jako částice „jedině, pouze“ (a) a jako spojka u vět vyjadřujících výjimku (b, srov. současné vien, tik): a) tehdy welinas tu makminų Egtas ſ: didei maiſchia, ir ape tai wenat rupinaſi ir ant ta ſtawi wiſsu ſilu ſawa, idant kaip tą makſlą galėtų apiaurinti papeikti panekinti WP 220r,21 b) Tak nemá církev Božího pronásledovatele nepřítele jako heretiky / jejichž veškerá snaha směřuje k tomu / aby ji zničili / a nemají jiný důvod / proč se do církve vrhají a vpadávají / jen aby ji oloupili a roztrhali / a do těch sekt rozptýlili ovečky / které W. Kristus Ježíš / pravý pastýř shromáždil v jedno. DP 303,25 Jeho původ, vývoj a užívání dosud také nejsou dostatečně prozkoumány a popsány. BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 7 8.2. V lotyštině se rovněž vyskytují adjektivní deriváty s příponou *-āk-, znamenají však vyšší míru vlastnosti (mazāks, labāks; srov. litevská mažokas, gerokas, která označují omezenou míru vlastnosti). Od číslovkových adjektiv a kvalitativních zájmen se v ní rozšířily deriváty s příponou *-ādo- (citāds, trejāds), považované za novinku tohoto jazyka (Ambrazas 2011: 94–95). 8.3. V pruském jazyce se deriváty s příponou *-āk- neužívají, avšak podobnou cestu sémantického vývoje jako litevské vienok nejspíše prošlo slovo ainawijdi „avšak, vždyť“. Vladimir Toporov je považuje za morfologicky ambivalentní (tj. nejasné; 1975: 61), zatímco Vytautas Mažiulis za příslovce, jehož -i vzniklo namísto staršího -ai (1988: 55). Původ a vývoj tvarů ainawīdai a ainawijdi podobně vysvětloval již Jānis Endzelīnas. Jejich sémantiku srovnával s litev. vienók: vienók(a)s a pol. jednak: jednaki (1943: 138). Příslovce ainawīdai považuje V. Mažiulis za utvořené z adjektiva *ainavīds, jehož tvoření a význam vysvětluje takto: pr. adj. *ainavīds „jediný, stejného druhu“ < *ainavīdas < aina- (viz ains) + *vīda- (Endzelīns SV 84, 92), které je příbuzné s lot. veīds „vzhled, způsob“, lit. veídas „tvář; vzhled“, rus. вид „vzhled“, srbochorv. vīd „vidění, vzhled“ aj., řec. ϝεῖδος „vzhled“ aj., viz s. v. widdai; pr. *vīda- (subst.) znamenalo nejspíše „vidění“ > „vzhled“ (srov. Trautmann AS 297, Endzelīns SV 84, Fraenkel LEW 1216), pr. *ainavīda- tedy bylo „to, co má jeden (= stejný) vzhled“ > „stejné, podobné“, srov. lot. vienveidīgs „jednotvárný, stejný“ (Mažiulis 1988: 54). Albertas Rosinas, remdamasis V. Toporovu (1975: 51), nagrinėjamų žodžių komponentą *-vīd- jau laiko priesaga, kilusia iš žodžio, turėjusio reikšmes „rūšis, pavidalas, forma“. Jis rekonstruoja prūsų kalbos kokybinį įvardį *ainavīdas, priešin amą skiriamajam *kitavīdas (2009: 305). 8.4. Další paralelu sémantického vývoje slova vienok nacházíme ve staré řečtině. Z zájmena ὁμός „stejný, takový“, přes příslovce ὁμῶς „také“ se v ní vyvinula odporovací částice nebo spojka ὅμως „avšak, přesto, i tak“ (viz Bednarczuk 1966: 38; 1971: 127, 150; Frisk 1970: 390; LFE 2004: 706). 9. Veškerý předložený materiál zdánlivě dovoluje považovat slovo vienok za vlastní, litevské, nikoli přejaté. Nyní se vraťme k dějinám kodifikace spojky vienok a zjistěme, kdy a proč se začala opravovat. Začněme u autorit litevské lingvistiky, které položily základy spisovného jazyka. 9.1. K. Būga v roce 1909 v Kalbos dalykuose vysvětlil, že tato spojka se píše s koncovým <k>, nikoli <g> (opírá se o podobu vienokiai v M. Daukšově Katekizme), ani se nezmiňuje o jejím možném slovanském původu, pouze uvádí, že „Vienók, jak ukazuje Daukšovo (1595 m. Kat. ed. E. Volteri pag. 9₂₈) vienoki-g’, vzniklo ze staršího prvotního vienóki, srov. eik = eiki.“ (Būga 1958: 113). Jonas Jablonskis uvádí spojku vienok již ve své gramatice z roku 1901, avšak pouze jako prostředek k uvození vedlejších vět přípustkových: Je-li úvodní věta přípustková (Concessivsatz) nebo má-li význam věty přípustkové, pak hlavní věta, která po ní následuje, mívá často spojku vienok, tik (tikt). Pavyzdžiai. Kad ir tėvai jau išmirė, vienok vaikai neišvirko. (Jablonskis 1957: 156). BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 8 V gramatice z roku 1922 je táž věta uvedena již s párovou spojkou kad ir... tačiau (tamtéž, 351). Dále se v této gramatice píše: „je-li ve vedlejší [větě] nors, norint, kad ir, může být tedy v hlavní větě tačiau nebo bet...“ – jak je vidět, spojka vienok se zde nezmiňuje (tamtéž, 352). Tuto spojku J. Jablonskis uvádí ve svém nejvýznamnějším syntaktickém díle – v knize Lietuvių kalbos sintaksėje, vydané roku 1911. Jako správné vedlejší věty příslovečné přípustkové uvádí tyto příklady Žemaitė: Nors si neřekli ani slovíčko, přece si toho mnoho pověděli. Stavení nors je zchátralé, přece jsem do něj nastěhovala čtyři ženské. Nors se trochu ochladilo, přece se všem perlí pot na čele3. Nors mají ruce červené, nosy modré, přece se děti cachtají v měkkém sněhu, brodí se kalužemi. (Jablonskis 1957: 502). Je pravda, že slovo přesto v nich tvoří druhou složku víceslovné spojky. Větu s jednoslovnou spojkou přesto Jablonskis opravil v roce 1925: I ti, kdo znají litevštinu, se přesto ostýchají používat ji veřejně = Ostýchají se ji veřejně používat i ti, kdo jí běžně mluví a umějí (stydí se veřejně mluvit litevsky dokonce i ti), kteří ji obvykle používají a ovládají (citováno z: Piročkinas 1986: 163). V tomto příkladu však nebyla opravena (jen) spojka vienok, nýbrž byla přepracována celá syntaktická stavba původní věty. Jednu z vět, které uvedl J. Jablonskis (tentokrát již bez odkazu na Žemaitė), zmiňuje v poznámkách ke kurzu syntaxe, který byl studentům Vilniuské univerzity přednášen do roku 1959, také Juozas Balčikonis: Nors oras truputį atvėso, vienok prakaitu rasoja visų kaktos. (Balčikonis 1982: 128). V důležitém díle Prana Skardžiause Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen (Skardžius 1998) se spojka vienok nezmiňuje, snad proto, že se nepovažuje za výpůjčku. 9.2. V prvních poválečných desetiletích se spojka přesto uvádí obezřetně, ale ještě se neopravuje. Je vysvětlena synonymem avšak v Příručce litevského jazyka (LKV 1950, pod heslem), kterou vydalo Společenství litevských exulantů v Německu. V prvním vydání Slovníku současného litevského jazyka (DLKŽ 1954, pod heslem) je považována za příslovce a rovněž se neopravuje; čtenář je pouze kvůli významu a užití odkázán na heslo spojky avšak. V Syntaxi současného litevského jazyka Jona Balkevičiuse není spojka přesto zmíněna ani v oddílech o souřadných odporovacích souvětích, ani v oddílech o podřadných přípustkových větách, stále se však uvádí jako možná korelativní část dvojité spojky (s ačkoli ve vedlejší větě) (Balkevičius 1963: 317). V monografickém výzkumu jazyka litevských písemností 16.–17. století Jona Palionise je užívání spojek věnováno jedenáct paragrafů (Palionis 1967: 201–208). V jednom z nich jsou zvlášť pojednány spojky nelitevského původu, avšak spojka přesto, často užívaná ve starých písemnostech, v něm zmíněna není. 9.3. Jednou z prvních, kdo spojku vienok označili za nesprávnou, byla patrně Julija Žukauskaitė. V druhém svazku Lietuvių kalbos gramatikos (LKG 2 1971) se v úvodním odstavci kapitoly o spojce, který napsala, o odporovacích spojkách tvrdí: 3V devatenáctém svazku Lietuvių kalbos žodyno, vydaném v roce 1999, je tato Žemaitėina věta s párovou spojkou nors... vienok, kterou J. Jablonskis považoval za správnou, uvedena jako nesprávná (LKŽe, su voce). BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 9 Vyskytují se zde (ve starších písemnostech a nářečích – A. J.) spojky, které se ve spisovném jazyce vůbec neužívají, protože jsou nenormativní – nelitevské (alè, àle) nebo ne zcela litevské (bile tik, vienók). (tamtéž, 663) Na následující straně se dodává: Odedávna je známa také odporovací spojka vienók. V současném spisovném jazyce se však ani ona (stejně jako spojka ale – A. J.) už, dá se říci, neužívá. (tamtéž, 664). V pododdílu podřadících přípustkových spojek se uvádí také dvojitá spojka nors... vienok: „§ 1058. Ve starších písemnostech občas nacházíme užitou také dvojitou spojku nórs... vienók.“ A uvádějí se dva příklady z děl Žemaitė a Jona Biliūnase: Ačkoli měla ruce červené a nosy modré, přesto se brodili měkkým sněhem a procházeli loužemi... ŽemR I 288. Ačkoli ve vzduchu pukaly a kvetly stromy, přesto jsem seděl ve svém pokoji a připravoval se na zkoušky BilR1 I 53. (tamtéž, 695). O nelitevském původu či nevhodnosti této spojky k užívání se zde již nic neříká. Ve třetím svazku této gramatiky, věnovaném syntaxi (LKG 3 1976), se spojka vienok ani dvojitá spojka nors... vienok vůbec nezmiňují – zřejmě jsou považovány za „ne zcela litevské“ a nedoporučované. Uváděné spojky bychom marně hledali i v DLKG – tam se nezmiňují. Snad je to dáno zřetelně normativním charakterem této gramatiky. 9.4. Ve vydáních pro veřejnost a školy, která vyšla po akademické gramatice, se spojka vienok důsledně opravuje, často aniž se uvede důvod opravy. Několik stejných ilustračních příkladů putuje z knihy do knihy... Stručná jazyková příručka spojuje spojku s rus. однако a pol. jednak a opravuje ji na avšak. Uvádí se příklad: Bylo mnoho těžkých chvil, vienok (= avšak) vytrvalý Žemaitis obstál. (TKV 1972: 79). Již v prvním vydání populární publikace pro veřejnost Rady k jazykové praxi je vienok hodnoceno jako nedoporučovaný kalk (n. vert.), který se navrhuje nahradit spojkou avšak (KPP 1976: 305). Ve druhém vydání byla mezi náhrady přidána také spojka nicméně. Uvádějí se dva příklady takové opravy: Měl mnoho všelijakých těžkých chvil, vienok (= avšak, nicméně) se nezlomil. Vienok (= Avšak) tato léčba byla neúspěšná. (KPP 1985: 343). Aldono Pupkio aukštųjų mokyklų vadovėlyje Kalbos kultūros pagrindai (1980) vienok taisomas ne sintaksės, o leksikos skyriuje kaip „visai neįmanomos darybos“ vertalas. O „vertalais kalbos kultūroje vadiname tik tokius žodžius, kurie neteikiami vartoti bendrinėje kalboje jokiame kontekste“ (Pupkis 1980: 108). V kapitole „Spojky a částice“ v knize Arnoldase Piročkinase Kultura administrativního jazyka se píše: Dodnes se vyskytuje starý kalk ze slovanských spojek однако, jednak, vienok, který lze snadno nahradit litevskou spojkou avšak, např.: Vienok (= Avšak) městský odbor lidového vzdělávání ne vždy informuje o akcích. (Piročkinas 1990: 107). BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 10 Prano Kniūkštos sudarytame Lietuvių kalbos žinyne (1998) jungtukas vienok minimas skyriuje „Nevartotini netaisyklingi vertiniai“ (autorė Danutė Tarvydaitė). Kaip įprasta, jį siūloma keisti jungtukais bet, tačiau, pateikiamas tas pats chrestomatinis pavyzdys apie nepalūžusį žemaitį (LKŽin 1998: 438). Atitinkamame sudėtinio sakinio skyriuje šis jungtukas visai neminimas. 9.5. Z tohoto zběžně provedeného přehledu kodifikace spojky vienok v litevské jazykovědě je patrné, že bez rozlišování se začala opravovat přibližně od počátku sedmdesátých let minulého století, po vydání druhého svazku Lietuvių kalbos gramatikos, v němž byla označena za nenormativní a nevhodnou pro užívání ve spisovném jazyce. 10. Na závěr zopakuji, že spojka a částice vienok je staré litevské slovo. S největší pravděpodobností nejde ani o výpůjčku, ani o kalk, nýbrž o zkrácený derivát se sufixem *-āk- od kořene číslovkového zájmena vien-. Proto by mohlo být považováno za vhodné pro spisovnou litevštinu. ŠALTINIAI ALEW: Altitauisches etymologisches Wörterbuch, projekto vadovas W. Hock. Prieiga internete: http://www2.hu-berlin.de/indogermanistik/alew.php. DLKT: Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas. Prieiga internete: http://tekstynas.vdu.lt/. DKKS: Didžiųjų kalbos klaidų sąrašas. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/lit/lt/klaidos/%20zo-dyno3. DP: Połtilla CATHOLICKA. Táí eft: Ižguldimas Ewangeliu kiekwienos Nedelos ir ßwetęs per wiłłús metús. Per Kúnigą MIKALOIV DAVKSZ{Ą} Kanonîką Médnikų / iž ǯękißko pergůldita. Su walá ir daładimu wíreuliuiu. W Wilniui / Drukárnioi Akademios SOCIETATIS IESV, A. D. 1599. Prieiga internete: http://www.lki.lt/seniejiirastai/db.php?source=2. LKŽe 2005: Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (elektroninis variantas). Vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: www.lkz.lt. MzG II: Gesmes Chrikłςonikas gedomas baßnicz̧ofu per Welikas ir Sekminias ik Aduenta. Ißchƀpaulas Karalauczui / nůg Jona Daubmana. Metu Diewa / M. D. LXX. Cituojama iš: G. Subačius, red., Martynas Mažvydas. Katekizmas ir kiti raštai. Catechismus und andere Schriften, Vilnius: Baltos lankos, 1993, 287–636. SP I: PUNKTY KAZAN od Adwentu áž do Postu / Litewskim językiem, z wytłumáczeniem ná Polskie PRZEZ Kśiędźá KONSTANTEGO SZYRWIDA / Theologá Societatis IESV / Z DOZWOLENIEM STARSZYCH wydáne. W WILNIE W Drukárniéy Akademiey Societatis Iesv Roku M.DC.XXIX. Cituojama iš: Šy̆rwid̄s Punktay sakimu (Punkty kazań), Teil I: 1629, Teil II: 1644, litauisch und polnisch mit kurzer grammatischer Einleitung herausgegeben von Dr. Franz Specht, Professor an der Universität Halle-Wittenberg, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1929. WP: ISCHGVLDIMAS EVANGELIV PER WISVS METTVS, SVRINKTAS DALIMIS ISCH DAVGIA PASTILLV̇, TAI EST ISCH PASTILLAS NICVLAI HEMINGY, ANTONY CORVINI, IOANNIS SPANGENBERGI, MARTINI LVTHERI, PHILIPPI MELANTHONIS, IOANNIS BRENTY, ARSATY, SCHOPER, LEONARDI KVLMĀNI IODOCY WILICHI IR ISCH KITTV̇ φ. Prieiga internete: http://www.lki.lt/seniejiirastai/db.php?source=37. WuP: Połtilla Catholicka Mniẹyza. To ieft: Krotkie Kazánia / álbo wykłády świętych Ewángeliy / ná káżdą Niedźielę / y ná káżde święto przez cały rok / według náuki prawdziwéy Kośćiołá Chrześćijáń-kiego Powßechnego. [...] Przez D. Iakvba Wvyka z Wągrowcá / Theologá Spcietatis Iesv. [...] W KRAKOWIE, w Drukárniey Andrzeia Piotrkowczyká / Roku Páńskiego / 1590. Cituojama iš: BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 11 Mikalojaus Daukšos 1599 metų POSTILĖ ir jos šaltiniai. Leidimą parengė J. Palionis, Vilnius: Baltos lankos, 2000. LITERATŪRA Ambrazas S. 2011: Būdvardžių darybos raida, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Balčikonis J. 1982: Rinktiniai raštai 2, sudarė A. Pupkis, Vilnius: Mokslas. Balkevičius J. 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Bednarczuk L. 1966: Spójnik adwersatywny w językach indoeuropejskich. – Lingua Posnaniensis 11, 33–46. Bednarczuk L. 1971: Indo-European Parataxis, Kraków: Wydawnictwo Naukowe Wyższej Szkoły Pedagogicznej. Būga K. 1958: Rinktiniai raštai 1, sudarė Z. Zinkevičius, redagavo V. Mažiulis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Būga K. 1961: Rinktiniai raštai 3, sudarė Z. Zinkevičius, redagavo V. Mažiulis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslas. DLKŽ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, atsak. red. J. Kruopas, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. DLKŽ 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, IV leidimas, vyr. red. S. Keinys, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Endzelīns J. 1943:Senprūšu valoda – Jānis Endzelīns. Dabu izlase 4–2, sast. un red. Dambe, V., Grīsle, R., Hirša, Dz., Rīga: Zinātne, 1982). Fraenkel E. 1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch, Heidelberg: Carl Winter, Göttingen: Vandenhoeck und Ruprecht. Frisk H. 1970: Griechisches etymologisches Wörterbuch 2, Heidelberg: Carl Winter Universitäts Verlag. Jablonskis J. 1957: Rinktiniai raštai 1, sudarė J. Palionis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Jasanoff J. 2009: Notes on the Internal History of the PIE Optative. – East and West. Papers in Indo-European Studies, K. Yoshida, B. Vine (eds.), Bremen: Hempen, 47–78. Kazlauskas J. 1968: Lietuvių kalbos istorinė gramatika, Vilnius: Mintis. Klingenschmitt G. 2008: Erbe und Neuerung bei Akzent und Ablaut in der litauischen Morphologie. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 2, D. Mikulėnienė, S. Ambrazas (red.),Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 180–215. Kortland, F. 1975: Slavic Accentuation. A Study in Relative Chronology, Lisse: Peter de Ridder. Kortland, F. 1985: Long vowels in Balto-Slavic. – Baltistica 21-2, 112–124. KPP 1976: Kalbos praktikos patarimai, sudarė A. Pupkis, Vilnius: Mokslas. KPP 1985: Kalbos praktikos patarimai, sudarė A. Pupkis, 2-as pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Mokslas. LFE 2004: Lexicon des frühgriechischen Epos 3, begründet von Bruno Snell, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. LKG 2 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2, red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis. LKG 3 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3, red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslas. LKV 1950: Lietuvių kalbos vadovas, sudarė Pr. Skardžius, St. Barzdukas, J. M. Laurinaitis, Bielefeld: Deutscher Heimat-Verlag. LKŽin 1998: Lietuvių kalbos žinynas, sudarė Pr. Kniūkšta, Kaunas: Šviesa. Mažiulis V. 1988: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1: A–H, Vilnius: Mokslas. BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 12 P e t i t D. 2005: Das litauische Adverb anksti ‘früh’. – Studia Etymologica Cracoviensia 10, 141–156. P a l i o n i s J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis. P i r o č k i n a s A. 1986: Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas: Šviesa. P i r o č k i n a s A. 1990: Administracinės kalbos kultūra, Vilnius: Mintis. P r o n k T. 2012: Proto-Indo-European long vowels and Balto-Slavic accentuation. – Baltistica 47–2, 205–247. P u p k i s A. 1980: Kalbos kultūros pagrindai, Vilnius: Mokslas. R o s i n a s A. 2009: Baltų kalbų įvardžių semantinė ir morfologinė struktūra, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. S k a r d ž i u s P. 1996: Rinktiniai raštai 1: Lietuvių kalbos žodžių daryba, parengė A. Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. S k a r d ž i u s P. 1998: Rinktiniai raštai 4: Moksliniai straipsniai ir studijos, parengė A. Rosinas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. S ł a w s k i F. 1952–1956: Słownik etymologiczny języka polskiego 1: A–J, Kraków: Nakładem Towarzystwa Miłośników Języka Polskiego. S ł o w n i k 1960–1962: Słownik staropolski 3: I–K, Wrocław – Kraków – Warszawa: Zakład Narodowy Imienia Ossolińskich; Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk. S m o c z y ń s k i W. 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. TKV 1972: Trumpas kalbos vadovas, parengė V. Grabauskas, redagavo A. Šoblinskas, Vilnius. T o p o r o v V.N. 1975: Топоров В.Н. Прусский язык: Словарь 1: A–D, Москва: Наука. V i l l a n u e v a S v e n s s o n M. 2011: Indo-European long vowels in Balto-Slavic. – Baltistica 46–1, 5–38. Z i n k e v i č i u s Z. 1981: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 2, Vilnius: Mokslas. Gauta 2014 12 05 BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 ARTŪRAS JUDŽENTIS. Žodžio vienok dalia | 13 THE FATE OF THE WORD VIENOK S u m m a r y The article discusses the origins of the word vienok, its use and codification. It is considered that this word is not a loan-word but an own word resulting from autonomous Lithuanian language. Its use in the standard language should not be reprehended. KEYWORDS: loan-words, inherited lexis, codification. ARTŪRAS JUDŽENTIS Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA | 87 (2014) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204