Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose

SOLVITA LABANAUSKIENĖ Institut litevského jazyka NEJTYPICKĚJŠÍ SYNTAKTICKÉ CHYBY V ESEJÍCH MATURANTŮ Z JIŽNÍ AUKŠTAITIJE KLÍČOVÁ SLOVA: syntaktické chyby, pády, předložky, postpozice, příčestí, gerundia, polopříčestí, spojování vět. ÚVOD Skupina školské lituanistiky Institutu litevského jazyka zkoumá jazyk litevských žáků. Se svolením Národního zkušebního centra se analyzuje dva tisíce prací napsaných v roce 2014 při státní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury. Syntaktické chyby jsou nejnebezpečnější, protože narušují samotný jazykový systém. Žádné jednotlivé nevhodné slovo jazyku tolik neškodí jako chybná syntaktická konstrukce, do níž obvykle vstupují všechna ostatní slova (Šukys 2001: 101). Proto byly pro výzkum zvoleny právě chyby tohoto druhu. Byly shromážděny ze 104 esejí jihovýchodních aukštaitských studentů (z okresu Alytus), které psali při státní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury v roce 2014; následné studie údajů z dalších okresů by měly ukázat, zda existují regionální rozdíly v užívání těchto jevů. Cílem článku je zjistit nejtypičtější syntaktické chyby v esejích maturantů z Jižní Aukštaitije napsaných při státní maturitní zkoušce z litevského jazyka a literatury v roce 20141. Při určování správnosti syntaktických jevů v esejích se vycházelo z hodnocení variantních syntaktických jevů uvedeného v Kalbos patarimuose: za jazykové chyby byly považovány varianty, kterým je třeba se vyhýbat, a nepřípustné varianty. Základním objektem syntaxe je věta jako celek vzájemných vztahů mezi slovy a významových vztahů (DLKG 2006: 476). Do syntaxe patří nejen věta a text, ale také přechodná jednotka – slovní spojení (Sirtautas, Grenda 1988: 9). Tato věda zahrnuje pády, předložky a postpozice, příčestí, gerundia a polopříčestí, jakož i otázky spojování vět. Při klasifikaci syntaktických chyb se článek opírá o běžnou klasifikaci syntaktických jevů, uváděnou v různých normativních publikacích. 1. CHYBY V UŽÍVÁNÍ PÁDŮ Ze syntaktických chyb se v analyzovaných maturitních pracích nejčastěji vyskytují chyby v užívání pádů. 1 Viz také článek Aurelije Tamulionienė „Nejčastější pravopisné chyby v žákovských pracích a blozích“ v tomto jazyce svazku. BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose 1.1. Jednou z častějších chyb v užívání nominativu v žákovských pracích je nesprávné vyjádření neurčitého množství věcí nebo části věci (namísto genitivu části) se slovesem být: Vždybyly války, střety (= válek, střetů) kvůli bohatství, půdě a rozdílům v náboženském přesvědčení2 (A 9)3. 1.2. V pracích se občas nesprávně užívá dativ slovesných podstatných jmen účelu k vyjádření cíle či účelu. Tato slovesná podstatná jména je třeba nahradit infinitivem (s dativem): Právě láska, kterou k ní cítí, z něj činí lepšího a jemnějšího člověka a rozvíjí ušlechtilou povahu Mykoliuka, <...> dokonce ho podněcuje k tomu, aby se zřekl sebe sama a obětoval svou duševní i fyzickou sílu zkrášlení budoucnosti (= ke zkrášlení budoucnosti) (A 44). 1.3. Žáci chybně užívají akuzativ k vyjádření neurčitého množství věcí nebo části věci (namísto genitivu části), např.: Miluje-li člověk někoho, může dělat nejrůznější věci (= nejrůznějších věcí), dokonce takové (= takových), které mohou působit příliš odvážně, či dokonce hloupě, ale díky nim se člověk stává ušlechtilou a výjimečnou osobností (A 38). Ten měl měl mimořádně dobré diplomatické schopnosti (= dobrých diplomatických schopností), jejichž pomocí se pokoušel zastavit nájezdy řádu německých rytířů <...> (A 23). V pracích se poměrně často vyskytují případy, kdy se akuzativ užívá se slovesem přechodným poskytnout, ačkoli by měl být užit genitiv části4, zvláště když se mluví o věcech abstraktního významu, např.: Láska tedy není vždy vhodným způsobem, jak dodat ušlechtilost (= ušlechtilosti) <...> (A 12). Tato vlastnost dává člověku nejen pocit štěstí a radosti pocity (= pocitů), ale také úcty, vnitřní duchovnosti a mravnosti (A 28). 1.4. Při užívání instrumentálu maturanti někdy chybují tím, že tento pád zbytečně volí pro vyjádření objektu u sloves s předponou pri-, která označují naplnění: Opravdu naplňuje láska každodenní život člověka ušlechtilostí (= ušlechtilosti) (A 20)? Vyskytují se práce, v nichž se instrumentál chybně užívá s přídavnými jmény označujícími hojnost, např.: Báseň popisuje minulost litevských lesů, která byla bohatá na vzkvétající lesy a čisté, upravené řeky <...> (= kde bylo mnoho vzkvétajících lesů, čistých a upravených řek a rozlehlých luk) (A 20). 2 V ukázkách byly opraveny pravopisné a interpunkční chyby v pracích. 3 Uvádí se okres Alytus a kód slohové práce. 4 Jonas Šukys tokius atvejus priskiria prie sunkiai nustatomų (Šukys 1998: 199). BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose Je pravda, že protože přídavné jméno turtingas výrazně neřídí pád, je lepší, lze-li to, užívat jiné prostředky vyjádření. V některých případech se ve slohových pracích užívá instrumentál podstatného jména se slovesem būti, které se nedoporučuje pro vyjadřování trvalého stavu. V takovém případě je třeba nahradit jej nominativem, např.: Liudovi rodiče si přáli, aby jejich synbyl knězem (– kněz) (A 10). Jakočlověkem vysokých morálních kvalit člověkem (– člověk), Vaižgantas napsal dílo, v němž odhalený milostný příběh je skutečným důkazem ušlechtilosti (A 56). Byla nalezena věta, v níž žák užívá instrumentál ve významu bytí v nějakém neměnném stavu. V takovém případě je jeho užití nevhodné (KP S1: 77): Ačkoli tedy člověku ublížil milovaný člověk, musí zůstat čestnou a ušlechtilou osobností (– čestná a ušlechtilá osobnost) (A 68). 1.5. Ve slohových pracích se poměrně často vyskytují chyby v užívání lokálu. Nacházejí se zde nepřípustné i nevhodné kalky, jako například: a) v průběhu: Láska k bližnímu, podpora a soucit okolí, rozvoj či ocenění stvoření mají v průběhu života (– když člověk žije) přinášet pocit naplnění (A 41). V průběhu díla (– v díle) se zamiluje a zaslepen láskou zapomene na všechno, co bylo dobré a čisté. Agnèsina láska k Tiliovi je čistá, nic ji nemůže zničit, avšak v průběhu díla (– v díle) Tilius Agné opouští <...> (A 91); b) především: Pravděpodobně se především (= hlavně) mluví a píše o lásce (A 5); c) v důsledku: Podle mého názoru je špatnou stránkou lásky vášeň, v jejímž důsledku (= kvůli čemuž) dochází k nevěře (A 4). <...> láska nedodává každodennímu životu člověka ušlechtilost, a stává se tak většinou v případech, kdy je v důsledku lásky (= kvůli lásce) člověk ponižován <...> (A 41); d) další případy: V dřívějších dobách (– V dřívějších dobách)5, kdy všichni žijící krajané museli být pracovitými a vytrvalými lidmi (A 26). Láska může existovat v různých podobách (= v různých podobách), v tomto případě: k člověku, rodině, vlasti (A 66). Láska také vnáší do každodenního života člověka ušlechtilost, je však třeba si uvědomit, že tato hodnota může existovat v mnoha různých podobách (= může mít mnoho podob) (A 67). Ve slohových pracích se často nadužívá vnitřní lokál ve jménu. Někteří lingvisté jej řadí mezi novější předložky (viz Klimavičius 1993: 20–21). V jazykových příručkách se uvádí, že výraz vardan se nemá užívat k vyjádření účelu, příčiny nebo děje 5 V neformálních jazykových stylech lze čas vyjadřovat plurálovým lokálem, zatímco v oficiálních stylech obvyklým instrumentálem času (viz Šukys 1998: 296). BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose k vyjádření účelu (KP S1: 124). Jde o knižní mezinárodní kalk, srov. rus. во имя, angl. in the name (of). Konstrukce s vardan je oprávněná pouze ve dvou případech – v požehnání (Vardan Dievo tėvo) a v hymně (Vardan tos Lietuvos). Ve všech ostatních případech je třeba ji nahradit výrazy dėl, dėlei, kieno nors labui, např.: Přiměje člověka cítit se lepším (= být lepší), vzdát se svých nedostatků, něco obětovat vardan (= kvůli) vyvolenému nebo působit zlo sobě pro štěstí druhého (A 1). V dnešní době muži vardan to, kad atsisakytų (= místo aby se vzdali) jedné (ženy – S. L.), si přesto ponechávají dvě. Někteří jsou nuceni vzdát se svobody vardan (= kvůli) blahu druhých (A 10). V „Stínu oltáře“ se člověk vzdává falešného povolání vardan (= kvůli) tvůrčí svobodě (A 10). Putinas obětoval svou svobodu vardan (= kvůli) přání rodičů, později si však zvolil svobodu a vzdal se toho, co mu nebylo drahé (A 10). Zamilovaní obětují své životy či život vardan (= kvůli) vznešené lásce (A 56). Láska k členům rodiny a blízkým nás vede k obětem vardan (= kvůli) jejich blahu (A 96). 1.6. Samostatně je třeba zmínit nejčastější chybu v užívání pádů, kterou opravoval i Jonas Jablonskis (Jablonskis 1957: 551–672) – užívání nespisovného (slovanského) instrumentálu způsobu místo dvojitých pádů. Dvojitými pády se nazývají konstrukce tvořené přídavným jménem nebo adjektivním slovem, které se shoduje s vyjádřeným či předpokládaným podstatným jménem nebo substantivním slovem věty. Jak uvádí Antanas Rasimavičius, sloveso v litevštině neřídí adjektivní slovní druhy; slovesa tedy svým řízením nemohou vyžadovat instrumentál adjektivního slovního druhu (viz Rasimavičius 1972: 4). V současné litevštině nejsou normy užívání těchto konstrukcí ustálené. Aby se zjistilo, jaké změny v úzu lze v blízké budoucnosti očekávat, bylo zkoumáno užívání těchto konstrukcí a to, u kterého modelu vyjadřování stavu jsou normy nejslabší, přičemž se bralo v úvahu i to, že současní žáci – s výjimkou těch, jejichž mateřským jazykem není litevština – již nejsou přímo vystaveni vlivu ruštiny a tím méně polštiny. Nejvíce případů se týkalo užití instrumentálu přídavných jmen a slov užívaných adjektivně k vyjádření stavu místo: a) nominativu; b) dativu a c) akuzativu. 1.6.1. Pokud jde o pád nominativu, v analyzovaných slohových pracích byly použity následující chybné modely vyjadřování stavu: a) (může, snaží se, musí...) být + jakýmsi: Oba spisovatelé tvrdí, že vlast musí být pro člověka turi būti pačia svarbiausia (= ta nejdůležitější), všichni ji musí milovat a chránit (A 20). Ve všech dobách se člověk stengėsi būti doru, kilniu (= čestný, ušlechtilý) (A 36). <...> k tomu potřebuje podporu a porozumění, protože pokud je nebude mít, člověk jednoduše nebesistengs tokiu (= takový) būti BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose (A 41). Jsou lidé, kteří (= kdo) se pro štěstí druhých gali obětovat a būti kilniu ir supratingu (= ušlechtilí a chápaví) (A 57). Při práci ve výtahu turi mluvit s cizími lidmi, usmívat se na ně, būti nuolankiu (= pokorný) (A 84); b) cítí se + jakým: Proto kilniu (= ušlechtilí) gali jaustis jen člověk, který v sobě chová lásku k vlasti. Ve Stutthofu se nikdo necítil (= necítil se) a ani negalėjo jaustis laisvu (= svobodný) (A 70). Pouze ve vzpomínkách se vracel do mládí, zpět do svého rodného kraje, a pasijausdavo laisvu ir laimingu (= svobodný a šťastný) (A 70); c) zůstává + jakými: Především bych chtěl napsat, že ať už v člověku žije jakkoli mnoho vzpomínek, svarbiausiais (= nejdůležitější) vždy išliks ty, které vykouzlí úsměv od ucha k uchu <...> (A 74). d) (ne)stává se + jakými: Tento čin ukazuje, že i ti největší svůdníci se mohou zamilovat a tapti kilniais ir garbingais (= ušlechtilí a čestní) (A 103). Údaje ukazují, že maturanti méně často chybují při volbě adjektivního instrumentálu ve jmenné části přísudku, když vedle infinitivu slovesa být stojí slovesa gali, stengiasi, turi. Častěji se chybuje, když je sponou přísudku (a) sloveso změny stavu, (b) částečně příbuzné sloveso išlikti nebo (c) různá slovesa vyjadřující pocity, např.: a) Každodenní práce se proto zdají zcela nenáročné, ba právě lehké, protože díky lásce tampi kilniu (= ušlechtilý) a každodenním pracím dáváš celé své já <...> (A 28). Ačkoli velmi trpí a prožívá těžké chvíle, přesto se netampa kerštingu, žiauriu (= mstivý, krutý) (A 42). Ušlechtilost je stále méně užívané slovo a vyskytuje se jako (= výrazný) rys povahy, zatímco láska je hlavním důvodem, který má stále velkou hodnotu a kvůli němuž lidé nori tapti geresniais, kilnesniais (= lepší, ušlechtilejší) <...> (A 44). <...> můžeme se nejen změnit, tapti kitokiais (= jiní), než jsme byli dříve, ale také si stanovit nové cíle a usilovat o jejich dosažení (A 45). Lidé se často tampa zcela neatpažįstamais (= k nepoznání), vždyť touha zalíbit se druhému člověku může přinést mnoho úžasných věcí (A 55). Člověk, který miluje (= zamilovaný člověk), atrodęs savu (= svůj), tampa kilnesniu (= ušlechtilejší), než byl dosud (A 67). Člověka tížily a budou tížit určité nepříjemnosti, ale když je překoná, taps tik stipresniu (= silnější) (A 85). Láska působí na lidi především pozitivně – tampa kilnesniais, švelnesniais ir laimingesniais (= ušlechtilejší, jemnější, šťastnější) (A 85). Člověk, který opustil vlast, se tedy snaží osvobodit od duševního utrpení, tapti laisvu (= svobodný) v cizí zemi a odpoutat se (= odpoutávaje se) od živých vzpomínek, které stále přetrvávají v paměti (A 88). Člověk, který opustil vlast, se tedy snaží osvobodit od duševního utrpení, tapti laisvu (= svobodný) v cizí zemi (A 88); BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose b) Ať už v nitru člověka přetrvává jakkoli nekonečné množství vzpomínek, nejdůležitějšími (= nejdůležitější) vždy zůstanou ty, které vykouzlí úsměv od ucha k uchu (A 74). Neustále ponořen do minulých okamžiků života dokázal zachovat svou národní identitu, hodnoty, zůstat odolným (= odolný) (A 84); c) Ušlechtilým (= Ušlechtilý) se může cítit pouze člověk, který v sobě chová lásku k vlasti (A 67). Ve Stutthofu se nikdo necítil a ani nemohl cítit svobodným (= svobodný) (A 70). Bylo zjištěno, že nenoremní případy, kdy se instrumentál přídavných jmen nebo slov užívaných jako přídavná jména ve funkci přísudku používá místo nominativu, tvoří v analyzovaných slohových pracích přibližně 33% všech chyb v užívání dvojích pádových tvarů. 1.6.2. Další případ, kdy žáci používají slovanský instrumentál přísudkový místo dativu. Byly zjištěny následující chybně užívané konstrukce: a) být + kým: Tento osvícenec národa svými dobrými skutky prokázal lásku k vlasti, která mu dala možnost být ušlechtilým (= ušlechtilému) v každodenním životě (A 12). <...> láska ženě nejen nedovoluje být šťastným (= šťastné), ale proměňuje život v chaos (A 12). V takové situaci posměch zastíní ušlechtilost, kterou láska přinesla, a později dokonce i touhu takovým (= takovému) být (A 41). Takže láska odhaluje dobré vlastnosti člověka a pomáhá mu být lepším (= lepšímu) (A 47). Být ušlechtilým (= ušlechtilému) znamená bezpodmínečně obětovat sebe i své blaho, nejen své (A 86); b) ((ne)dovolit) cítit se + kým: Čas strávený spolu dodává odvahu vykročit vpřed, umožňuje cítit se povzneseným (= povznesenému) (A1). Takže se Mykoliukas cítí méněcenný (= neplnohodnotný), neschopný a především nemilovaný, což je zčásti důvodem, proč mu to nedovoluje, aby se sám cítil ušlechtilým (= ušlechtilému) (A 37). To umožňuje cítit se ušlechtilejším (= ušlechtilejšímu) než ti, kteří ke svému národu nic necítí, pro něž národ nic neznamená (A 50); c) zůstat + kým: Síla tohoto citu je nepředstavitelná, protože dodává sílu přežít a zůstat ušlechtilým (= ušlechtilému) (A 18). Dokonce i jednostranná láska pomáhá člověku zůstat čestným (= čestnému) a ušlechtilým duchem (A 47). Vědomí, že když člověk jedná (= jednaje) možná nesprávně, ale ne neuváženě, jeho milovaný ho pochopí, mu umožňuje zůstat silným (= silnému) (A 56); d) stát se + kým: Právě takové chování nám pomůže obezřetně si vybrat objekt lásky, neboť jen správná volba umožňuje odhalit všechny pozitivní vlastnosti a nakonec se stát ušlechtilým (= ušlechtilému) (A 44). Mohu tedy vyvodit závěr, že obětavost vůči blízkým lidem a láska k nim pomáhá stát se ušlechtilým (= ušlechtilému) (A 51). V takových větách se přídavné jméno nebo slovo užívané jako přídavné jméno musí rodem, číslem a pádem shodovat s dativem ve funkci předmětu, tento předmět však často bývá pouze nevyjádřený. BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose Asi nejčastěji se vyskytovaly věty, v nichž je nesprávně užíván instrumentál vedle slovesa jaustis (cítit se), např.: To umožňuje cítit se vznešenějším (= vznešenějším) než ti, kteří ke svému národu nic necítí (A 31). Cit, který naplňuje její srdce, jí umožňuje cítit se šťastným (= šťastnému) nejen sobě, ale také činit šťastnými (= šťastné) druhé (A 39). Oddanost a úcta jsou však tím, co člověku umožňuje cítit se čestným a vhodným (= čestným a vhodným) (A 104). Nestandardní případy dvojitých pádů v maturitních slohových pracích, kdy se instrumentál přídavných jmen nebo slov užívaných jako přídavná jména k vyjádření stavu užívá místo dativu, tvoří přibližně 27%. 1.6.3. Dvojitý akuzativ tvoří akuzativ jmenné části složeného přísudku a akuzativ předmětu. Akuzativ předmětu vyžaduje predikativní vazba – sloveso s předmětem v akuzativu (Tolutienė 1967: 48). Dvojitý akuzativ je v litevštině odpradávna živou konstrukcí, avšak jak ukazují výsledky výzkumu, žáci nedokážou sladit s předmětem přídavné jméno, jímž je vyjádřena jmenná část přísudku. Hlavní syntaktický model chybného užívání dvojitého akuzativu v písemných pracích je: (u)dělat + jakým, např.: Proto není označován za sobeckého ničemu, který, když je nešťastný, nešťastným (= nešťastného) činí i někoho dalšího (A 1). Láska činí každodenní život člověka vznešenějším (= vznešenější). Láska nás činí lepšími (= lepší), nutí nás cítit se výjimečně (A 2). Tento cit člověka přiměje radovat se či rmoutit, činí život krásným a zářivým (= krásný a zářivý) (A 7). Kromě toho rozjasňuje naše životy a činí člověka šťastnějším a lepším (= šťastnějšího a lepšího) (A 13). Lze tedy říci, že láska činí člověka lepším a vznešenějším (= lepšího a vznešenějšího) (A 28). <...> Mnozí spisovatelé učí, že láska zásadně mění lidský život, činí jej šťastnějším (= šťastnějšího) a učí jej jednat vznešeně <...> (A 28). Láska k těmto dětem i láska k Severiji z něj činila šťastného, vznešeného, dobrého (= šťastného, vznešeného, dobrého) (A 33). Láska tedy dodává každodennímu životu člověka vznešenost, protože láska činí člověka lepším a starostlivějším (= lepšího a starostlivějšího), a právě z těchto vlastností se vznešenost skládá (A 33). Láska podle mého názoru může lidský život učinit vznešeným, výjimečným, plnohodnotným (= vznešený, výjimečný, plnohodnotný) (A 38). Láska k Severiji dala Mykoliukovu životu smysl, učinila jej krásnějším (= krásnější) (A 38). Shrneme-li to, lze říci, že láska činí každodenní život člověka i člověka samotného vznešenějším (= vznešenějšího) a dodává mu vznešenost (A 54). Činí člověka vznešenějším a čestnějším (= vznešenějšího a čestnějšího) (A 59). Z toho lze usuzovat, že obětování se pro blízké činí nás více lidskými a vznešenějšími (= lidštějšími a vznešenějšími) (A 67). Láska přesto dodává BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose vznešenost každodennímu životu člověka, ať miluje kohokoli, avšak morálka činí všední každodennost vznešenější (= vznešenější) (A 92). Podle Pranase Kniūkšty se přesto vyskytují případy, kdy není vždy vhodný ani akuzativ, ani dativ, zatímco instrumentál je chybou (viz Kniūkšta 1983: 37). V takových případech je nejlepší zvolit jiný způsob vyjádření (vedlejší větu, rozvitý příslovečný určení apod.). Knižně působící a neživé věty se tvoří se slovesy a) učit, b) podněcovat, c) nutit, např.: a) Láska tedy nebývá vždy šťastná, přesto však učí člověka být lepším <...> (= lepším / učí dobrotě). Někdy tedy láska, i když je nešťastná, přesto učí člověka být silným a odpouštějícím (= síle, odpuštění), smířit se se ztrátami a neztratit mravní hodnoty <...> (A 42). Láska k rodině učí být uctivým a tolerantním (= uctivého, tolerantního / úctě, toleranci), umožňuje pochopit, že harmonická rodina je jednou z největších hodnot (A 68); b) Taková práce a obětavost ve prospěch rodného kraje podněcovala partyzány k boji, zachovat si důstojnost (= důstojnými / chovat se důstojně), nevzdávat se (A 90). City a prožitky člověka mohou rozvíjet mnohé pozitivní i negativní povahové rysy; například štěstí a radost podněcují k upřímnosti (= upřímnost), zatímco hněv či závist člověka přimějí k pokrytectví (A 90); c) Čistá láska, která trvala pouhý týden, ovládne myšlenky hlavního hrdiny, nutí ho být jiným (= jiného / nutí ho změnit se) <...> (A 1). 1.6.4. Jen zcela výjimečně se stává, že žáci nedokážou správně užít dvojitý genitiv (obvykle se záporným slovesem): Většina těch, kdo milují upřímně, se nesnaží zničit osobní štěstí druhého člověka, nečiní je nešťastnými (= nešťastné), nemstí se (A 68). V písemných pracích žáků bylo nalezeno přibližně 27% nestandardních případů dvojitých pádů, kdy se instrumentál přídavných jmen nebo slov užívaných jako přídavná jména k vyjádření stavu chybně užívá místo akuzativu; místo genitivu šlo o 2%. 1.6.5. Vyskytují se případy (hyperkorektismů), kdy žáci přehánějí a zbytečně užívají dvojitý pád, např. se slovesem změny stavu měnit se a jeho odvozeninami: Na druhou stranu, pohledy do minulosti proměňují život lehčím (= proměňují život v lehčí), právě tyto vlastnosti vždy pomáhají člověku odhalit svou dobrou stránku, svůj talent nebo porozumět těm nejdůležitějším BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose věci, proměňuje život zajímavějším (= zajímavějším). Obětující se duše osobnosti se stává ušlechtilejší a vznešenější (= ušlechtilejší a vznešenější) (A 63). Že žáci plně nechápou vyjadřování stavu, vyplývá z toho, že v témže slohu uvádějí správné i nesprávné varianty, např.: <...> jen láska, kterou každý den zakouší, mu umožňuje zůstat ušlechtilým, slušným, snaživým a toužícím potěšit ostatní. <...> Kdybych to měla shrnout, mohla bych říci, že tento svět by byl bez lásky ponurý a smutný, vždyť právě díky ní (= díky ní) člověk nachází sílu změnit se, vykonat něco dobrého a samozřejmě stát se lepším (= lepší) (A 34). Myslím, že je velmi důležité vůči sobě i ostatním zůstat čestným a jít příkladem a ušlechtilým. <...>. Tento vztah povzbuzuje lidi, aby se stali alespoň o trochu lepšími, lidštějšími a starostlivějšími (= lepší, lidštější a starostlivější) (A 36). Také jazykové příklady žáků tedy jasně ukazují, že instrumentál přísudku proniká do starých konstrukcí dvojích pádů (viz obr. 1). OBR. 1. Četnost chyb u dvojích pádů (v procentech) 1.6.6. Podle Vytautase Ambrazase jsou dvojí pády jedním z nejvýraznějších starobylých rysů věty, které si litevština uchovala až do historických dob, v některých případech až do současnosti (viz Ambrazas 2006: 280). Také v lotyštině se dodnes zachovaly takové konstrukce vyjadřující stav. Ve slovanských jazycích se naproti tomu používá pouze instrumentál (viz tab. 1). Lotyšský jazykovědec Janis Endzelynas (Jānis Endzelīns) se však domníval, že přísudkový instrumentál je jevem baltských a slovanských jazyků (viz Endzelīns III 2: 456). BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose TAB. 1. Vyjadřování stavu v baltských a slovanských jazycích Litevština Lotyština6 Ruština Polština7 snažil se být čestný (nominativ) snažil se být čestný (nominativ) пытался быть честным (instrumentál) starał się być uczciwym (instrumentál) cítit se šťastným (použ.) cítit se šťastným (použ.) cítit se šťastným (instrumentál) cítit se šťastným (instrumentál) činí výjimečným (příč.) činí výjimečným (příč.) činí výjimečným (instrumentál) činí výjimečným (instrumentál) Na základě údajů z výzkumu maturitních slohových prací se mezi nedostatky v užívání pádů četností vyznačují chyby v používání dvojitých pádů. Z toho vyplývá, že je třeba hledat účinnější metody, jak žáky učit, aby se tyto starobylé baltské konstrukce zachovaly. 2. CHYBY V UŽÍVÁNÍ PŘÍČESTÍ, POLOPŘÍČESTÍ A PŘECHODNÍKŮ Jak bylo zjištěno, žáci ve svých slohových pracích neopatrně užívají: a) příčestí činného rodu minulého prostého času vyjadřující, když je třeba vyjádřit děj probíhající souběžně s dějem přísudku, např.: On projevuje vznešený čin tím, že si vybral (= tím, že si vybírá) jednu ženu (A 5). Ženy přijímaly inteligenta-tuláka do svých domovů snad s pomocí (= s pomocí) důvtipu (A 24). Tento spisovatel, obávající se (= obávaje se) ruských represí, musel opustit svou rodnou zemi (A 60); b) polopříčestí, která nemohou vyjadřovat vedlejší děj vykonávaný týmž činitelem (takových vět bylo nalezeno nejvíce), např.: Není divu, že se lidé často snaží utéct před skutečností světa, utíkajíce k (= utíkajíce k) vzpomínkám (A 8). Neočekávaná láska tedy může převrátit naši každodenní a zdánlivě správnou životní cestu vzhůru nohama a nasměrovat správným směrem, nutíce (= nutíc) nás jednat ušlechtile a správně (A9). Hlavní hrdina se rozhodne dívat se na svou milou jen z dálky, aniž by se pokoušel (= aniž by se pokoušel) přiblížit se k ní jako dříve (A 13). V životě je tedy třeba umět pustit to, co je ti drahé a blízké, protože živíme-li se (= živíme-li se) pouhými vzpomínkami, nenasytíme se (A 14). Díváme-li se (= Díváme-li se) vzhůru, vidíme modré 6 Vycházeli jsme z Lotyšské mluvnice (LVG 2013) a z článku lotyšské lingvistky Ilze Lokmane „Datīvs latviešu valodas sintaktiskajā sistēmā“. 7 Děkuji kolegyni dr. Astě Leskauskaitėové za pomoc při překladu do polštiny. BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose ptáčka prolétajícího na pozadí oblohy (A 17). Člověk, který zažil takovou hrůzu, si ji pamatuje po dlouhou dobu, protože ocitne-li se (= ocitnuvší se) v takových situacích ztrácí svou víru, názory a osvojuje si nové hodnoty, které přetrvávají po celý život (A 45). Když to shrneme (= shrnuvši), chtěl bych říci, že člověk má skutečně dar dobré paměti, <...> (A 53). Často teprve po odloučení a ztrátě (= odloučivše se a ztratíce) člověka pochopíme, že bez něj nemůžeme žít (A 89); c) polopříčestí, pokud se nehodí k vyjádření okolnosti děje, který probíhá v jinou dobu než děj přísudku, např.: Uvědomuje si důsledky svého románku s Monikou a z lásky k ní zastane se ženy, čímž ji zachrání (= zastane se ženy a zachrání ji) před smrtí <....> (A 1). Baranauskas tedy moralizuje, že každý má vytvářet obraz vlasti, chránit jej a milovat (= chránit a milovat) (A 20). Na závěr bych chtěla říci, že cit lásky mění každodenní život člověka, avšak tak vytváří (= a také vytváří) nové (A 63). V textech se nejčastěji nesprávně používají přechodníky přítomné. 3. CHYBY V UŽÍVÁNÍ PŘEDLOŽEK A POSTPOZIC V textech žáci nejčastěji nesprávně užívají tři předložky: pas, prieš, virš. Žáci chybují, když předložku pas užívají k vyjádření příslušnosti, vlastnictví či toho, že někdo něco má (zdrojem této chyby jsou sousední slovanské jazyky): Pocity, myslím, u všech (= všichni) jsou odlišné (A 5). Když začneme mluvit o Mykoliukovi, pracoval u své rodiny (= v rodině svého bratra) (A 29). V textech se vyskytují věty s nevhodně užitou předložkovou konstrukcí prieš k vyjádření objektu: <...> Důležité je zůstat člověkem nejen před sebou (= před sebou), ale i před ostatními (= ostatním) (A 12). Je to jakási porážka vládce před vlastním národem (= vlastnímu národu) a před sebou samým (= před sebou), protože lidskost je definitivně ztracena (A 36). V jedné práci maturant použil předložku virš, která je nevhodná, mluví-li se o překročení nějaké částky: Je známo, že toho dne zahynulo 13 lidí a zraněno bylo více než pět set (– více než pět set) (A 30). BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose Častěji se chybuje při užívání postpozic nebo jim blízkých instrumentálů. Bylo zjištěno, že maturanti nesprávně užívají postpozice dėka a (su) pagalba, např.: Díky rozumu (= Přemýšlením), vše dobře zvážíme a vybereme nejlepší řešení (A 4). Podle mého názoru láska člověka k národu, státu a náboženství ho odlišuje od ostatních a nasazuje mu jakousi masku, díky níž (= s níž) se člověk stává vlastencem, který nedokáže snést lež, odlidštění ani ohrožení státnosti (A 36). V románu „Podzim přichází lesy“ líčí milostný trojúhelník, díky němuž (= kvůli němuž) se život postav alespoň na krátkou chvíli nově rozzáří (A 62). Normy vnucované současnou společností kvůli vnucovaným normám (= Kvůli normám vnucovaným současnou společností) se tato specializace stala velmi zneváženou (A 84). V textech se nesprávně užívaná postpozice pagalba používá k vyjádření prostředku; v takových případech je třeba ji nahradit instrumentálem prostředku s čím nebo jinou konstrukcí, např.: Proto si myslím, že se není třeba bát vzpomínek, protože díky nim (= vzpomínajíce) se můžeme nejen změnit <...> (A 45). Tuto zbraň dokonale ovládal a skvěle uměl s její pomocí (= jí) šířit mezi lidmi myšlenky svobody (A 67). Láska je cit, s jehož pomocí (= jímž; s jehož pomocí) člověk může porazit i nemoc, pomoci člověku, kterému osud nepřál, nebo jednoduše obohatit každodennost a dodat jí pocit vznešenosti a ušlechtilosti (A 93). V textech se objevují i věty s výrazem atžvilgiu, který se užívá ve funkci postpozice. Někteří jazykovědci jej označují za ustrnulý tvar instrumentálu (viz Akelaitis 2005: 71), jiní za zpřesňovací instrumentál (viz Šukys 1998: 557). Část těchto instrumentálů vyjadřujících vztah je v litevštině přípustná, ale pokud atžvilgiu pouze zbytečně rozvádí větu a stylisticky ji zatěžuje, je třeba přeformulovat celou větu nebo její část, např.: Gyvenime susidūrus (= susidūrę) su aistra, tikrąja meile žmonės tampa akli blogų dalykų atžvilgiu (– nepastebi blogų dalykų) (A 1). Taigi, meilė žmogų padaro aklą kito žmogaus jausmų atžvilgiu (– Taigi, meilė žmogų apakina ir neleidžia pastebėti kito žmogaus jausmų) (A 90). Výsledky výzkumu ukazují, že chyb předložek v pracích žáků není mnoho. Častěji se chybuje při užívání postpozic. 4. CHYBY VE SPOJOVÁNÍ VĚTNÝCH ČLENŮ A VĚT V pracích maturantů z jižní Aukštaitije bylo nalezeno nejméně chyb této skupiny. Žáci v textech nesprávně užívají spojky, částice a různé slovní spojení pro spojování vedlejších časových vět. BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose Nevhodně se užívá spojka jako – pro spojování vedlejších časových vět se nedoporučuje, proto se opravuje na když (viz KP 2009: 30): Nepochybuji, že jsme slyšeli o velkých milostných příbězích z „Titaniku“, které jsou velmi dojemné a dokazují, že pravá láska neumírá, ani tehdy, jako (– když) ji ztratíme (A 15). Vždy však přijde čas, jako (– když) se musíme rozloučit nebo ztratit blízkého člověka (A 22). Svobodu své osobnosti pocítil tehdy, jako (– když) si zvolil to, co se mu líbilo – zálibu v tvorbě (A 83). V pracích se vyskytlo také kalkové spojení místo toho, aby, které se nemá užívat s určitým slovesným tvarem k vyjádření přípustky: Místo toho, aby se od nich dočkal (= namísto toho, aby se dočkal) alespoň trochu úcty, lásky či vřelosti, nedostane nic (A 37). K spojování větných členů žáci volí také nevhodné jazykové prostředky, např. spojení a také, které se nemá užívat k připojování několikanásobných větných členů a větných členů (KP 2009: 37): V básních „Lietuva, brangi“, „Kur bėga Šešupė“ básník tvrdí, že bojovníci za Litvu jsou hrdinové, a také (= také / kromě toho) vzpomíná i na Vytautovy pluky (A 73); částici taipogi, která není přípustná ve spisovném jazyce (DŽ.): Lidé, kteří odešli na věčnost, zůstávají v našich vzpomínkách, také (= také) navždy (A 30). Vyskytují se nejasné případy, kdy se jazyková norma uplatňuje jinde nebo jinak, než je třeba; v takovém případě je věta chybná kvůli nesprávné spojce, např.: Je to protože (= že) celá společnost je vůči takovým lidem radikálně zaujatá. (A23). Je to protože (= že) lidé jsou sobečtí, nemyslí na druhého člověka a myslí jen na to, že o něco přicházejí <...> (A 41). Jazykové normy se porušují ve větách začínajících spojkou protože – bez jasného stylistického důvodu nelze větné členy souvětí rozdělit a uvádět jako samostatné věty, např.: Dalšími důležitými tématy Maironisových básní je popis vlasti a krásy přírody Krásy. Protože (= krásy, protože) stejně jako u každého romantika je rysem hledat v přírodě klid a inspiraci (A 20). Láska nám může v životě často zanechat velké křivdy a špatné vzpomínky. Protože (= vzpomínek, protože) láska nebývá vždy tak snadná a nádherná a na dosah ruky (A59). Byla nalezena jedna věta, v níž se spojka a užívá ve zdůrazňovacích konstrukcích s opakovanými částicemi: Odrážejí skutečnost, že v lidském podvědomí vždy zůstane to, co už není a co se nevrátí: ať už je to láska, dětství, nebo snad vlast, člověk se k nim však bude vždy vracet ve vzpomínkách znovu a znovu (= znovu / stále / ještě jednou). BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose Shrneme-li to, lze říci, že se v textech nejčastěji nesprávně používají spojky a spojovací výrazy v souvětích. OBR. 2. Četnost syntaktických chyb (v procentech) v textech maturantů z okresu Alytus Je třeba poznamenat, že v textech maturantů z okresu Alytus tvoří chyby ve všech pádech celkem asi 62% všech zjištěných syntaktických chyb, přičemž přibližně 40% z nich představují chyby v užívání dvojího pádu. Údaje ukazují, že další aktuální kategorií chyb je užívání slovesných tvarů – příčestí, přechodníku a polopřechodníku (asi 18%). Méně chyb se vyskytuje při užívání předložek a postpozic (asi 11%) a při spojování vět nebo větných členů (asi 9%). ZÁVĚRY 1. Mezi syntaktickými chybami v textech maturantů z jižní Aukštaitije převažují chyby v užívání pádů. Významnou skupinu těchto chyb tvoří instrumentál, kterým se bezdůvodně nahrazuje druhý člen dvojího pádu. Možná k tomu dochází nejen vlivem slovanských jazyků, ale také analogií s podstatnými jmény. Nejproblematičtější slovesa, s nimiž bylo zjištěno nejvíce nenoremních případů vyjadřování stavu, jsou būti, išlikti, jaustis, laikyti, (pa)daryti, tapti. Proto je třeba hledat příčiny takového užívání a také účinnější metody výuky dvojího pádu, aby se tato jazyková norma dodržovala. V analyzovaných textech nebyly nalezeny věty s nesprávně užitým genitivem. BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose 2. Druhou skupinu syntaktických chyb tvoří nesprávné užívání příčestí, přechodníků a polopřechodníků. Zdaleka nejvíce syntaktických chyb vzniká nesprávným výběrem přechodníků, když v osobních větách vykonává hlavní i vedlejší děj tentýž původce. 3. Třetí skupinu syntaktických chyb tvoří nesprávné užívání předložek a postpozic. Nejčastěji se nesprávně užívají předložky pas, prieš, virš. Z nesprávného postpozičního užití vynikají konstrukce s dėka, (su) pagalba a atžvilgiu. 4. V textech se méně často chybuje při spojování větných členů a vět – maturanti nejčastěji nesprávně užívají spojky a spojovací výrazy v souvětích. LITERATŪRA Akelaitis G. 2005: Konstrukcijos su atžvilgiu, požiūriu administracinėje kalboje. – Kalbos kultūra 78, 67–76. Ambrazas V. 2006: Lietuvių kalbos istorinė sintaksė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DLKG 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DŽ₆ 2008 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Endzelīns J. III-2: Darbu izlase 3, 2 daļa, 1980, Rīga: Zinātne. Jablonskis J. 1957: Raštai 1, Vilnius: Valst. polit. ir moksl. lit. 1-kla. LVG 2013: Latviešu valodas gramatika. Autori: Ilze Auziņa, Ieva Breņķe, Juris Grigorjevs u. c. Rīga: LU Latviešu valodas institūts. Lokmane I. 2002: Dativos latviešu valodas sintaktiskajā sistēmā. – Linguistica Lettica 10. Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 151–161. Klimavičius J. 1993: Kada tinka vardarī, o kada ne. – Gimtasis žodis 4, 20–21. Kniūkšta P. 1983: Tarinio įnagininko bėdos. – Kalbos kultūra 45, 30–38. KP S1: Kalbos patarimai. Kn. 2. Sintaksė: 1. Linkšnių vartojimas. Sud. Rita Miliūnaitė, teksto aut. Vitas Labutis, Aldonas Pupkis ir Jonas Šukys. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2009. KP S2: Kalbos patarimai. Kn. 2. Sintaksė: 2. Įvairūs dalykai. Sud. Rita Miliūnaitė, teksto aut. Vitas Labutis ir Aldonas Pupkis. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2009. Rasimavičius A. 1972: Dėl dvejybinių linksnių vartojimo. – Mūsų kalba 3, 3–5. Sirtautas V., Grenda Č. 1988: Lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Mokslas. BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose Šukys J. 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa. Šukys J. 2001: Lietuvių kalba 11 klasei, Kaunas: Šviesa. Tolutienė B. 1967: Dvej ybinis galininkas. – Kalbos kultūra 13, 48–50. Gauta 2015 11 09 Priimta 2016 01 22 COMMON SYNTAX MISTAKES IN GRADUATES’ ESSAYS OF SOUTH HIGHLANDERS Summary This article discusses common syntax mistakes found in the essays written by graduates during the Lithuanian Language and Literature Exam 2014. The data was obtained from 104 essays of South Highlanders (Alytus county), and further study should show whether there are any regional differences in the use of these phenomena. Syntax mistakes prevailing in the graduates’ essays are case use mistakes (about 60%). A common mistake which has been described since Jonas Jablonskis’ times is the use of not Lithuanian (Slavic) state instrumental case instead of double declension. In modern Lithuanian, use of these structures are not sound. Perhaps they appeared not only due to the impact of the Slavic languages but also for the analogy with nouns. The most problematic verbs which were mostly accompanied by a number of non-normative state expression cases are būti, išlikti, jaustis, laikyti, (pa)daryti, tapti (be, remain, feel, keep, do, and become). Hence, it is necessary to look for the causes of such use, as well as effective methods to observe norms. Other category of relevant mistakes is use of verb forms, such as participles (about 18%). Perhaps major syntax mistakes are made while using participles when a single character performs both major and minor roles in personal sentences. The third group of syntax mistakes contains use of prepositions and postpositions (about 11%). Prepositions which are used most incorrectly are pas, prieš, virš (about, at, before, over). The most abundant are the cases of incorrect use of postpositions déka, (su) pagalba (thanks (to), (with the) help (of)). When writing essays, fewer mistakes are made while joining sentences or clauses (about 9%). BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSSN 2351-7204 SOLVITA LABANAUSKIENĖ. Būdingiausios sintaksės klaidos Pietų Aukštaitijos abiturientų rašiniuose KEYWORDS: syntax mistakes, cases, prepositions, postpositions, participants, verbal adverbs, participles, joining sentences. SOLVITA LABANAUSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204