Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška

LORETA VAIČIULYTĖ SEMĖNIENĖ Litevský jazykový ústav VYJÁDŘENÍ AKTANTŮ POZITIVNÍCH ALELNÍCH ADJEKTIV A JEJICH DERIVÁTŮ1 KLÍČOVÁ SLOVA: na subjekt orientovaný alelní predikát, adjektivum, adjektivní derivát, aktant, reciproční konstrukce, morfosyntaktické vyjádření. 1. ÚVOD Adjektiva analogický, ekvivalentní, rovný, rovnoběžný, podobný, proporcionální, identický, totožný, souměrný, symetrický, synonymní, kolmý2 a podobně jsou lexikální (inherentní) reciproka (angl. lexical reciprocal), neboli alelní predikáty (angl. allelic predicate3). Takové alelní predikáty vyjadřují vzájemný (angl. mutual) vztah mezi nejméně dvěma účastníky situace – mutuanty (angl. mutuant4). Inherentně je vzájemný vztah symetrický a takové predikáty jsou dvojvalenční. Například v reciproční konstrukci (angl. reciprocal construction) syn je podobný tátovi jsou účastníci vzájemného vztahu (syn, táta) vyjádřeni dvěma valenčními aktanty adjektiva podobný: podmětem v nominativu a konstrukcí s předložkou į s akuzativem, která funguje jako nepřímý objekt. Martin Haspelmath (2007: 2091) uvádí, že převládá tendence vyjadřovat mutuants vzájemné situace (angl. mutual situation) jako jediný aktant, tj. jako výchozí bod (angl. reference point) se typicky volí všichni mutuanti účastnící se situace – jejich celek, nikoli jen jeden z nich. Potom oba alelní predikáty 1 Jsem upřímně vděčná hlavní odbornici Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK) Aistė Pangonytė za otázku, která obrátila mou pozornost k tématům probíraným v článku. Děkuji také váženým anonymním recenzentům za užitečné připomínky, které pomohly článek zdokonalit. 2 Článek pojednává o tvarech těchto adjektiv v mužském a ženském rodě. Takzvaný střední rod zůstává stranou. 3 „Lexikální reciproka (nazývaná také alelní predikáty) lze definovat jako predikáty, které samy o sobě vyjadřují vzájemnou konfiguraci, aniž by vyžadovaly gramatické označení. Tvoří je sémanticky omezená množina predikátů, jejichž významy obecně spadají do tříd společenských činností a vztahů („vzít se“, „hádat se“, „přátelit se“), prostorových vztahů („přiléhat“, „vedle“) a vztahů (ne)identity („stejný jako“, „odlišný od“, „podobat se“)“ (Haspelmath 2007: 2090). 4 Podrobněji o pojmech mutuantas neboli reciprokantas (angl. mutuant neboli reciprocant), reciprokinis neboli simetrinis neboli tarpusavio (reciprocal neboli symmetric neboli mutual) a jejich rozsahu viz Haspelmath 2007. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 2 Aktanty se ve větě vyjadřují plurálovým tvarem substantiva nebo zájmena v pozici subjektu, případně dvěma substantivy či zájmeny spojenými slučovací spojkou ir. Jak je patrné ve větách 1–2, člověk a mravenec, žena a muž jsou morfosyntakticky stejně prominentní (angl. salience) a zastávají pozici subjektu odpovídajícího patientu [P]5; přesněji řečeno, takový patient se shoduje (splývá) s komparativem [Comp]6 a lze jej chápat také jako komparativní [PComp] (srov. věty 1a–2a, v nichž jsou oba adjektivní aktanty vyjádřeny jediným plurálovým tvarem). Zde je patrné snížení počtu syntaktických aktantů (angl. valence-reduction: „rovný“, „podobný“ se užívají jako jednovalentní. Takové případy užití se nazývají jednoduché neboli monadické (reciproční) konstrukce (angl. simple construction; monadic construction7). (1) Kromě toho je pro něj důležitý soulad člověka a prostředí. Říká: „Člověk a mravenec jsou si rovni.“ DLKT (1a) Jsou si rovni8. (2) Žena a muž: tak rozdílní, a přece podobní... Říká se, že si už při narození přinášíme úděl a smysl bytí na této zemi. DLKT (2a) Jsou si podobní9. Jeden z účastníků vzájemného vztahu může být chápán jako komitativní (společnický) subjekt (viz věty 3–4). Takový komitativní subjekt monadických konstrukcí, vyjádřený předložkou su a instrumentálem, je morfosyntakticky i pragmaticky degradován (angl. lower). Ve větě 3 je morfosyntakticky prominentnější a pragmaticky důležitější člověk, ve větě 4 pak žena. Shoda v pádě a čísle ve větách 3–4 ukazuje, že konstrukce s předložkou su vyjadřuje subjekt (stejně jako ve větách 1–2). (3) Člověk s mravencem jsou si rovni. (4) Žena s mužem jsou si podobní. 5 Patient [P] je sémantická role příjemce účinku děje nebo nositele stavu, typická jak pro živé, tak pro neživé entity i pro abstraktní věci (hrůzy války [P] jsou nepřátelské lidské přirozenosti) (Vaičiulytė-Semėnienė 2001: 30). 6 Komparativ [Comp] je sémantická role standardu srovnání, která se vyskytuje vedle pacienta stavu a je typická pro entitu, s níž je něco srovnáváno či poměřováno (syn se podobá otci, překlad se blíží originálu) (Vaičiulytė-Semėnienė 2001: 30). 7 „Simple constructions are those in which both reciprocants are expressed by the subject“ (Nedjalkov, Geniušienė 2007: 396). „A monadic construction which groups the participants in the relation in the subject NP while losing an object NP“ (Hurst 2010: 290). 8 Srov. monadickou konstrukci s adjektivním slovesem: Ačkoli se současná generace Mexičanů „poevropšťuje“ – práva žen a mužů se vyrovnávají –, „mačo“ je i dnes „mačo“. DLKT 9 Srov. monadickou konstrukci s adjektivním slovesem: Hlasy otce a syna se podobaly, až se nakonec zcela připodobnily (citováno podle Slėžienė 1998: 115). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 3 Z vět 1–4 je patrné, že pozice jednoho ze dvou argumentů u probíraných dvojvalenčních adjektiv zůstává „volná“. Může být obsazena nevalenčním recipročním markerem (angl. reciprocal markers), který má status volného členu: monosemantickou reciproční anaforou jeden s druhým, jeden do druhého, lokálem vzájemně10 nebo mezi sebou (srov. věty 5–7). Jak je patrné z vět 8–9, takové markery vzájemného vztahu koreferenční se subjektem v nominativu mohou být povinné, tj. druhá argumentová pozice musí být obsazena. Jinými slovy, v některých případech se reciproční markery vyjadřující vzájemný vztah, aktualizující jej a specifikující používají jako modifikátory (tzv. reduplikace neboli dvojí vyjádření vzájemného vztahu11 (angl. reduplication, double reciprocals)), v jiných jako doplnění (srov. také: Oni se políbili (jeden s druhým) vs. Políbili jeden druhého). (5) – Ale i my jsme bohatí, – trval na svém Hans. – Když se setkají dva boháči, jsou si rovni jeden s druhým (srov. vzájemně, mezi sebou12). Souhlasíš s tím? DLKT (6) Ulička je tak úzká a úzká, tak ponurá a zanedbaná, jako ostatně téměř všechny v ní na zemi seřazené dřevěné, polorozpadlé, podobné jeden druhému (srov. vzájemně, mezi sebou) domky. Jako by v nich už dávno nikdo nebydlel... DLKT (7) Podobnější sobě navzájem (srov. jeden druhému), byly bezpochyby společné bilingvní odpovědi v ruštině i litevštině. DLKT (8) Jsou vektory {1; -3; 0} a {4; 1; 2} navzájem kolmé (srov. vzájemně, mezi sebou? Proč? DLKT (9) *Jsou vektory {1; -3; 0} a {4; 1; 2} kolmé? 10„Lokál vyjadřuje, zejména u abstraktnějších podstatných jmen, příležitostně způsob provedení děje způsob. Takový lokál ve větě zastává funkci příslovečného určení způsobu. <...> Poněkud výraznější a pro spisovný jazyk vhodnější, vyskytující se také v nářečích a krásné literatuře, jsou ustálené lokály abstraktních podstatných jmen vzájemně... Ale i ty mají nějaké, někdy dokonce pro jazyk obvyklejší náhrady. Ženy <...> si začaly vzájemně (srov. mezi sebou, jedna s druhou) šeptat“ (Šukys 1998: 300). Srov. dále: „Předložkové konstrukce s mezi někdy označují objekt, přesněji objekty, mezi nimiž je nějaký nesoulad, dochází ke konfliktům nebo komunikaci. <...> Konflikt nebo komunikaci může vyjadřovat i výraz mezi sebou. <...> Takovému výrazu mezi sebou je synonymní ustálený lokál vzájemně, srov. Dohodli se mezi sebou – Dohodli se vzájemně“ (Šukys 1998: 515). 11 Takové vyjádření aktantu, kdy jiná forma neposkytuje žádnou novou informaci doplňující význam predikátového slova, navrhuje Dalija Tekorienė nazývat zdvojeným vyjádřením téhož sémantického aktantu (např. ti dva jsou nepřátelští jeden vůči druhému; dvojice se podobají jedna druhé) (Tekorienė 1985: 74). 12 „Explicitními výrazy recipročního významu jsou fráze vzájemně/mezi sebou <...> obsahující zvratné zájmeno sebe a v jejich středu <...>, lze je však používat výhradně s recipročními slovesy (formálně zvratnými i lexikálními), a to k zesílení nebo specifikaci recipročního významu; např.: Hádáme se mezi sebou. Jsou mezi sebou přátelé“ (Geniūšienė 2007: 636t). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 4 Jak bylo zmíněno, mutuanty vzájemných situací se vyjadřují také jako dva samostatné participanty predikátu. V takových případech je jeden z nich vyjádřen například jako nominativ subjektu odpovídající pacientu ve větách 10–15, zatímco druhý jako nepřímý objekt odpovídající komparativu, který se v těchto takzvaných rozpojených, neboli dyadických konstrukcích (angl. discontinuous construction, dyadic construction13) označuje různými způsoby: dativem, předložkovými konstrukcemi s do nebo s, srov.: (10) Syn [P] už s14 otcem [Comp] rovný. (citováno podle LKG3 1976: 475) (11) Otec je rovný synovi. (12) Syn [P] podobný15 otci [Comp]. (citováno podle Šukys 1998: 393) (13) ?Otec je podobný synovi. (14) Přímka AB [P] je kolmá k přímce CD [Comp]. (citováno podle Šukys 1998: 149) (15) *Přímka CD je kolmá k přímce AB. Srovnáním vět 1–15 lze zjistit, že se liší také inherentní symetričnost dotyčných predikátů. Ve větách 10–11 je užito rovný, který je symetrický: vyjadřuje inverzní (angl. reversible) symetrický vztah mezi dvěma participanty predikátu P, x (subjektem) a y (objektem): jestliže x je rovný y, pak y je rovný x. Kromě takových typicky symetrických vztahů existují i vztahy, které inverzi podléhají obtížněji: méně symetrické16 (angl. semi-symmetric, quasi-symmetrical, sometimes-symmetrical) nebo asymetrické,17 viz 13 „Rozpojené konstrukce jsou takové, v nichž je druhý reciprocant nesubjektovým členem“ (Nedjalkov, Geniušienė 2007: 396). „Dyadická konstrukce, která vytváří symetrickou situaci tím, že jednoho účastníka umísťuje do subjektové jmenné fráze a druhého do komitativní fráze“ (Hurst 2010: 290). 14 „Předložky sulig, su s instrumentálem se užívají při srovnávání věcí, které si v nějakém ohledu odpovídají. <...> Předložka su se srovnávacím významem a odstínem totožnosti se užívá také ve spojeních s přídavnými jmény lygus, tapatus, jakož i se slovesy a podstatnými jmény téhož kořene. Syn je už roven otci. Žába se chce měřit s býkem. Jezdec se vyrovnal pěšákovi. Šprýmař: slona s mouchou srovnal. Vyrovnání dne s nocí“ (Valiulytė 1967: 91n; srov. LKG2 1971: 641n). „Předložkou į, zčásti také su se vyjadřuje podobnost věcí ve spojeních, jejichž řídícím členem je přídavné jméno panašus <...>: podobný otci, podobní jeden druhému, (děti) podobné rodičům“ (Valiulytė 1967: 94). 15 „Předložka į se užívá s akuzativem při srovnávání podobných věcí“ (Valiulytė 1967: 90). „Předložka į se užívá ve významu srovnávacího vztahu tehdy, když je třeba říci, že jedna věc se podobá jiné, tj. má vlastnosti věci označené závislým členem slovního spojení“ (Valiulytė 1964: 107). „Předložka į se užívá také v ustálených slovních spojeních tvořených nominativem a akuzativem téhož slova. V takových případech se vyjadřuje stejnorodost věcí v nějakém ohledu. Jak krásný a jak velký hrách – zrno jako zrno (všechna jsou stejná)“ (Valiulytė 1964: 108). Podobný názor Eleny Valiulytė viz také LKG2 1971: 621n. 16 Srov. „Nesymetrický vztah se stává ‚vztahem, který má alespoň jeden asymetrický případ‘“ (Partee 2008: 4). Například Ti dva se pozdravili implikuje, že on ji pozdravil nebo ona pozdravila jeho, ale nikoli nutně naopak, tj. jestliže ona pozdravila jeho, neznamená to nutně, že on pozdravil ji. 17 Srov. „Asymetrický vztah se stává ‚vztahem, který nemá žádné symetrické případy‘“ (Partee 2008: 4). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 5 věty 12–1518. Méně symetrické alelické predikáty lze užívat jako symetrické; srov. věty 16–17, v nichž se vzájemný vztah určuje podle jednoho společného znaku (kritéria srovnání) – vzhledu. Jinými slovy, symetričnost je stupňovatelná (postupná)19. Užívání recipročních konstrukcí souvisí s inherentní symetričností: typické symetrické predikáty (rovný, stejný) se užívají v monadických i dyadických konstrukcích, méně symetrické nebo asymetrické predikáty v konstrukcích monadických či dyadických (kolmý, dále srov. blízký ve významu „téměř rovný, odpovídající něčemu“, např.: Překlad se blíží originálu (LKŽe), ale *Originál se blíží překladu; srov. ještě: Překlad a originál jsou si blízké,?Originál a překlad jsou si blízké, *Originál s překladem jsou si blízké). (16) Syn se vzhledem podobá tátovi. (17) Táta se vzhledem podobá synovi. Ve větách 16–17 (stejně jako ve větách 10–11) je táž vzájemná situace interpretována odlišně. Ve větě 16 se jako výchozí bod volí podobný dvouvalenční subjekt vyjádřený pacientním nominativem, syn; konstrukce s předložkou į vyjadřuje nepřímý objekt odpovídající komparativu (tátovi). Tatáž situace je ve větě 17 interpretována jinak: jako výchozí bod se volí táta, který ve větě vystupuje jako subjekt, a jako nepřímý objekt odpovídající komparativu – syn. Tokie į subjektą orientuoti (angl. subject-oriented Knjazev 2007: 119; Nedjalkov, Geniušie­nė 2007: 41520) aleliniai predikatai 1–17 intranzityviniuose sakiniuose skiriasi nuo į objektą orientuotų (angl. object-oriented Knjazev 2007: 119; Nedjalkov, Geniušie­nė 2007: 415) 18–20 sakiniuose. Tranzityviniuose sakiniuose tarpusavio santykis yra tarp dviejų objektų: kai vienas iš jų eina tiesioginiu, o kitas – netiesioginiu objektu, žymimu 18 sakinyje su konstrukcija, arba jie abu sakinyje 18 „Můžeme tedy vyvodit závěr, že míra důvěrné známosti aktantů symetrického predikátu je v nepřímé korelaci s mírou jejich zaměnitelnosti“ (Knjazev 2007: 141). Jak uvádí Leonard Talmy, z pragmatického hlediska je srovnávaný objekt (věc, která se srovnává) méně stabilní a menší než standard srovnání (věc, se kterou se srovnává): „entita zvolená jako pozadí je obvykle stabilnější, větší a geometricky složitější než figura“ (Talmy 1983: 231, citováno podle Knjazev 2007: 142). 19 „Vzájemné situace jsou zřídka plně symetrické“ (Haspelmath 2007: 2088; podobný názor viz také Knjazev 2007: 116 a násl.). O stupňovatelné symetričnosti alelických predikátů podrobněji viz Partee (2008). 20 „V konstrukcích orientovaných na subjekt jsou reciprocanti [tj. dva obligatorní sémantické argumenty ve vzájemném symetrickém vztahu] vyjádřeni buď plurálním subjektem v jednoduchých recipročních konstrukcích, nebo subjektem a nesubjektem, většinou nepřímým objektem, v nesouvislých recipročních konstrukcích“ (Nedjalkov, Geniušie­nė 2007: 415). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 6 je přímým objektem, vyjádřeným homogenně tvarem množného čísla ve větě 19, nebo heterogenně se souřadicí spojkou a ve větě 20. (18) Na počátku lidé bohy [P] ztotožňovali s přírodou [Comp]. (citováno podle Sližienė 2004: 297) (19) Vy ztotožňujete ve skutečnosti naprosto neztotožnitelné věci [P]. (citováno podle Sližienė 2004: 297) (20) Lidé ztotožňovali bohy a přírodu21. Dále se článek zaměří na pozitivní alelické predikáty (adjektiva) orientované na subjekt, které jsou inherentně dvojvalenční, tj. otevírají dvě volná místa pro své argumenty; sémantická specifikace aktantů takového predikátu závisí na interpretaci vzájemných situací účastníků, tj. na tom, který účastník situace nebo kteří její účastníci jsou zvoleni jako výchozí bod. Věta vyjadřuje vzájemný vztah dvou či více účastníků recipročními konstrukcemi – monadickými a/nebo dyadickými. Typicky se jimi vyjadřuje komplexní událost (angl. complex event; a join action or plurality of events, two sub-events), tj. dvě (nebo více) současné (angl. simultaneous) propozice (říkáme-li Jonas lygus su Petru, zároveň také, ačkoli uznáváme pragmatické, morfosyntaktické či jiné rozdíly, tvrdíme, že Petras lygus su Jonu22. Pozornost bude věnována druhému aktantu – specifikům vyjadřování nepřímého objektu a tendencím v užívání dyadických konstrukcí orientovaných na subjekt23. K tomu je důležité probrat, co o označování nepřímého objektu u zmíněných adjektiv uvádějí badatelé litevské gramatiky (viz kapitola 2). Poté budou na základě údajů Korpusu současné litevštiny (dále DLKT), sestaveného v Centru počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velkého, popsány tendence ve vyjadřování objektového aktantu alelických adjektiv (viz kapitola 3), pojednány zvláštnosti adjektivních derivátů (viz kapitola 4) a vše bude shrnuto (viz kapitola 5). 21 Srov. také příklady uvedené v LKŽe se slovesem lyginti „považovat něco za stejné, rovnocenné, podobné; přirovnávat k něčemu“: Takového ničemu člověka k divoké zvěři přirovnává A. Baran. Není správné přirovnávat opilého člověka ke zvířeti přirovnává Sz. Ty se opovažuješ mě přirovnávat k němu? NdŽ. 22 Mimo záběr článku zůstávají příklady atributivního nebo predikativního užití, v nichž je objektový aktant implikován a lze jej vyvodit z kontextu, např.: Cukrářský podnik „Vilniaus Pergalė“ spolu s analogickým (srov. jemu) tallinnským podnikem „Kalev“ spolupracuje už rok DLKT; Na konci století se zvedly národní aspirace, utvářel se směr „polské renesance“, neobaroko, na počátku 20. století pak svébytný „styl zámečků“. Analogický vývoj je charakteristický také pro zámecké paláce postavené v Litvě. Etapou poloviny až přelomu 19. století se zabýval Levandauskas DLKT. 23 „Existují důvody považovat jednoduchou konstrukci za základní pro gramatická reciproka a nesouvislou konstrukci za základní pro lexikální reciproka“ (Nedjalkov, Geniušienė 2007: 383). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 7 2. POPIS VYJADŘOVÁNÍ NEPŘÍMÉHO OBJEKTU U ALELNÍCH ADJEKTIV V LITEVSKÝCH GRAMATICKÝCH PRACÍCH Po nahlédnutí do gramatických prací o litevském jazyce je zřejmé, že názory na vyjadřování objektu u probíraných adjektiv se liší. Například Adelė Valeckienė v akademické Gramatice litevského jazyka (dále jen LKG) (LKG3 1976: 240) píše, že dativ podstatného jména ve vazbách s adjektivy lygus, tolygus, tapatus aj. označuje osobu nebo věc, které něco odpovídá či neodpovídá. Domnívá se, že věc, které něco odpovídá či neodpovídá, se u adjektiv lygus, panašus, tapatus aj. označuje také instrumentálem a předložkou su, např. Mezitím jeho bratr, který byl mu podobný jako dvě kapky vody, vstoupil do téhož statku (LKG3 1976: 254; viz také 15, 475; podobný názor viz Jakaitienė, Laigonaitė, Paulauskienė 1976: 49, 227). U adjektiva panašus vyjadřuje konstrukce s předložkou į objekt, jemuž je srovnávaná věc podobná (LKG3 1976: 250). Elena Valiulytė Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (toliau – DLKG) (2006: 514) teigia, kad būdvardžiai lygus, tolygus, tapatus, sinonimiškas vartojami su naudininku. Su būdvardžiais lygus, panašus eina ir su konstrukcija: „„sūnus lygus su tėvu, mes su broliu panašūs (bet: jis panašus į brolį)“ (DLKG 2006: 523). Nijolė Sližienė, aprašydama DLKG (2006: 615) sakinio modelius, taip pat laikosi nuomonės, kad, pavyzdžiui, būdvardžio lygus komplementas gali būti pasakytas ir naudininku, ir prielinksnio su konstrukcija. Jonas Šukys (1998: 148t), aptardamas lietuvių kalbos linksnių ir prielinksnių vartoseną, rašo, kad „yra būdvardžių, valdančių objekto naudininką24. Tai dažniausiai būdvardžiai artimas, <...> priešingas, statmenas... <...>“. Dėl glaustumo (ekonomiškumo), trumpumo ar sinonimiškumo su panašus (į ką) kalbininkas (Šukys 1998: 34t) siūlo objekto naudininką rinktis ir vartojant tarptautinius adekvatus25, analogiškas, sinonimiškas. J. Šukys sako, kad „su būdvardžiais panašus, tapatus, analogiškas, proporcingas, statmenas <...> prielinksnio su konstrukcijos neįprastos“ (t. p.: 504; plg. Šukys 1978: 10126). Būdvardžiai lygus, lygiagretaus valdą objektą reiškiančias prielinksnio su 24 „Dativem se nejčastěji vyjadřuje objekt, tj. věc a osoba, k níž směřuje děj a pro niž se něco dělá“ (Šukys 1998: 147). „Dativ připojený k adjektivu označuje objekt <...>, na nějž je vlastnost zaměřena“ (LKG3 1976: 239). 25 Srov. konzultaci VLKK k otázce: „Jaký pád vyžaduje mezinárodní adjektivum „adekvatus“? Dativ. Adekvátní čemu, stejně jako totožný s čím, např.: Jeho plat je adekvátní zastávané funkci.“ (citováno z: http://konsultacijos.vlkk.lt/lit/292) 26 Srov.: „U adjektiv panašus, analogiškas je lepší neužívat konstrukce s předložkou su“ (Šukys 1978: 101). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 8 konstrukcijas (Šukys 1998: 504; 1978: 101). Pagal lygiagretus J. Šukys siūlo vartoti ir paralelus (Šukys 1998: 34). J. Šukys a Aldonas Pupkis v Jazykových doporučeních (dále jen KP) (KP S2 2003: 98; srov. Šukys 1998: 154) uvádějí, že „panašus, -i (panašumas) su kuo je nežádoucí (vngt.27): Být podobný s bratrem (– být podobný bratrovi). Podobnost dítěte s otcem (– podobnost dítěte otci) je zřejmá.“ Podle jejich názoru je nežádoucí také užívat dativ objektu s adjektivem lygiagretus; zde je vhodné zvolit konstrukci s předložkou su, například Tato přímka je rovnoběžná se základnou trojúhelníku (– základně trojúhelníku) (KP S1 2003: 43; podobně Šukys 1998: 154, 504). U adjektiv analogiškas, artimas, identiškas, proporcingas, simetriškas, tapatus je naopak třeba vyhnout se konstrukci s předložkou su; objekt je vhodné vyjádřit dativem, například Zahraniční politika Francie se ukázala jako netotožná s politikou Ameriky (– politice Ameriky) (KP S2 2003: 98n). J. Šukys a A. Pupkis hodnotí užití adjektiva tolygus s předložkou su jako okrajovou (avšak přípustnou) variantu dativu, např.: Žádné dítě není rovnocenné se svými rodiči (|| svým rodičům), adjektivum statmenas ve spojení s předložkou su je údajně jazykovou chybou a ve spisovném jazyce se nemá užívat (ntk.). Z toho, co bylo stručně řečeno, vyvstává otázka, jaké vyjádření nepřímého objektu má uživatel jazyka tendenci volit. Odpověď na tuto i další otázky hledáme po probrání materiálu poskytovaného DLKT (3. kapitola). Zde se zatím ukazuje, že ve větách typu 10–17 lze očekávat vyjádření nepřímého objektu konstrukcí s předložkou su, která by například u lygus byla volnou variantou dativu, u panašus nežádoucí, a u statmenas nepřípustná. Jinými slovy, nepřímý objekt u probíraných alelních predikátů lze označit takto: įAcc (panašus), Dat/suInstr (lygus), Dat (statmenas) arba suInstr (lygiagretus). 3. VYJADŘOVÁNÍ NEPŘÍMÉHO OBJEKTU U ALELNÍCH ADJEKTIV V DLKT Převážnou část DLKT tvoří psané, často redigované jazykové texty různých žánrů (publicistické, krásné, naučné či administrativní literatury). Část z nich je přeložená. Příkladů mluveného jazyka je tam zjevně méně. Článek vychází z 2 464 příkladů různých žánrů, v nichž se v diadických konstrukcích užívají adjektiva v mužském nebo ženském rodě v různých pádech: adekvatus, -i; analogiškas, -a; ekvivalentiškas, -a; identiškas, -a; lygiagretus, -i; lygus, -i; panašus, -i; proporcingas, -a; simetriškas, -a; sinonimiškas, -a; statmenas, -a; tapatus, -i; tolygus, -i. 27 „vngt. – znamená, že hodnocený jev nebyl kodifikován jako norma spisovného jazyka: je nežádoucí, protože je již nenoremní a nemá perspektivu, nebo je dosud nenoremní, nedostatečně prozkoumaný apod.“ (KP S1 2003: 9). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 9 Takové věty, v nichž se tato adjektiva užívají v gradovaných konstrukcích, byly v pořadí výskytu vybrány z DLKT tak, že se do vyhledávacího pole zadalo adjektivum bez koncovky, například adekvat (používá se vyhledávací kritérium prasideda). Z uvažovaných vět má 82,5% (2 034 vět) nepřímý objekt v dativu, 14,4% (354 vět) konstrukci s předložkou į a 3,1% (76 vět) konstrukci s předložkou su. Dostupný materiál je rozložen tak, jak ukazuje tabulka 1. TABULKA 1. Vyjádření nepřímého objektu u alelických adjektiv v gradovaných konstrukcích Adjektivum Vyjádření nepřímého objektu Počet vět DoAcc DAT S INSTR adekvatus, -i 1 (0,4%) 221 (98,7%) 2 (0,9%) 224 (100%) analogiškas, -a – 225 (98,7%) 3 (1,3%) 228 (100%) ekvivalentiškas, -a – 68 (100%) – 68 (100%) identiškas, –a – 127 (96,95%) 4 (3,05%) 131 (100%) lygiagretus, -i – 100 (76,9%) 30 (23,1%) 130 (100%) lygus, -i – 178 (91,3%) 17 (8,7%) 195 (100%) panašus, -i 350 (98,3%) – 6 (1,7%) 356 (100%) paralelus, -i – 10 (100%) – 10 (100%) proporcingas, -a – 201 (99,5%) 1 (0,5%) 202 (100%) simetriškas, -a – 39 (97,5%) 1 (2,5%) 40 (100%) sinonimiškas, -a – 41 (100%) – 41 (100%) statmenas, –a 3 (1,9%) 157 (98,1%) – 160 (100%) tapatus, –i – 416 (97,4%) 11 (2,6%) 427 (100%) tolygus, –i – 251 (99,6%) 1 (0,4%) 252 (100%) CELKEM: 354 (14,4%) 2034 (82,5%) 76 (3,1%) 2464 (100%) Z tabulky 1 je patrné, že s výjimkou adjektiva panašus, -i převládá v souladu se zákonem jazykové ekonomie tendence vyjadřovat nepřímý objekt probíraných adjektiv jednotně – dativem. Zde je třeba zmínit také vienodas „mající téměř nebo zcela stejné vlastnosti, stejný“, jehož nepřímý objekt se vyjadřuje předložkou su a instrumentálem, například: (21) Tak se najezte. – Mami, už jsme toho snědli tolik, že už nechceme. – Tak ochutnejte. – Nechceme, nechceme, snědli jsme toho opravdu hodně. – Podívej, Eglutė su Linu vienoda. DLKT BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 10 (22) Tito obyvatelé EU budou lépe chráněni před vyhoštěním ze země; v mnoha ekonomických a sociálních ohledech bude jejich situace stejná jako u občanů EU [situace]. DLKT Máme tedy kromě ojedinělých případů „smíšeného“ vyjadřování nepřímého objektu tři převládající způsoby: dativ ((to)lygus, adekvatus apod.), předložku į s akuzativem (panašus) a konstrukci s předložkou su a instrumentálem (vienodas). Jakmile je známo, jaké je obvyklé označování nepřímého objektu u probíraných adjektiv v dyadických konstrukcích, je namístě zabývat se adjektivními deriváty, jejichž význam implikuje stejné dva valenční doplnění jako význam jejich základového slova. Dále je třeba pojednat o tom, jak morfosyntaktické vyjádření aktantů adjektivních derivátů odpovídá označování valenčních aktantů základového slova. Důležité jsou rovněž významové rozdíly. 4. DERIVÁTY ALELICKÝCH ADJEKTIV A. Valeckienė při pojednání o syntaktických slovních spojeních v LKG (LKG3 1976: 16t) uvádí, že ve spojeních sloves a substantiv lze rozlišit různé významové vztahy: slovesná spojení vyjadřují objektové vztahy, zatímco odpovídající substantivní spojení vztahy atributivní (přívlastkové) a objektové, srov. staví dům a stavba domu. Vitas Labutis (1998: 91t) říká, že spojení slovesných a adjektivních substantiv s genitivem, s jinými pády a předložkovými konstrukcemi, někdy také s infinitivem či polovětnou konstrukcí, mají „svébytný atributivní charakterizující význam s hlouběji pociťovaným subjektovým, objektovým nebo nějakým příslovečným odstínem“. V případě nominalizací probíraných adjektiv tedy dále hovoříme o řízených atributech, tj. takových, které vyžaduje význam adjektivního substantiva a jejichž vyjádření, jak uvidíme, souvisí se základovou konstrukcí (monadickou, respektive dyadickou). Axelis Holvoetas ir Artūras Judžentis (2003: 34), nagrinėdami veiksmažodinius daiktavardžius, atkreipia dėmesį į tai, kad „[d]aiktavardžio semantiškai reikalaujamų (reikšmes implikuojamų) papildymų sintaksinis būtinumas paprastai būna mažesnis nei atitinkamų veiksmažodžių“. Jurgis Pakerys (2006: 134t; dar žr. t. p.: 146) parodo, kad veiksmo pavadinimo konstrukcijose būtinųjų „dėmenų praleidimas būdingas“ ir „gali būti aiškinamas tam tikromis sąlygomis (apibendrin­tąja ir anaforine arba numanomąja vartosena)“. Vycházíme-li z popisu substantivních spojení E. Valiulytė v LKG a DLKG (LKG3 1976: 206, 224; podobný názor viz také Šukys 1998: 149, 393), můžeme říci, že z BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 11 Odvozená podstatná jména od přídavných jmen, která řídí nepřímý předmět v dativu nebo konstrukce s předložkami į ar su, vyžadují rovněž dativ, případně uvedené předložkové konstrukce: gabumai muzikai (srov. gabūs muzikai); podobnost s maminkou (srov. panašus į mamą) apod. V daném případě názvy abstraktních vlastností s příponou -umas otevírají dvě volná místa pro závislé členy: jedno z nich se obvykle nachází v prepozici vůči řídícímu členu, druhé v postpozici. Například při porovnání predikativně užité diadické konstrukce sūnus panašus į mamą s konstrukcí podstatného jména označujícího vlastnost sūnaus panašumas į mamą (buvo akivaizdus) vidíme, že oba závislé členy jsou u panašumas řízeny základovým slovem; závislý člen v prepozici, vyjádřený genitivem (sūnaus), nahrazuje podmět v nominativu slovesa panašus; typicky postpozicionální člen į mamą se automaticky vztahuje k nepřímému předmětu základového slova. Souvislosti mezi morfosyntaktickým vyjádřením valence alelických přídavných jmen v diadických konstrukcích a značením atributů adjektivních podstatných jmen jsou patrné ve větách 23–34. (23) Byl zjevně chápán jako adekvátnost pozemského řádu vůči nebeskému (Platónova Ústava) nebo adekvátnost empirického řádu věcí (bezpochyby včetně lidí) řádu vůči matematicko-symbolickému řádu. DLKT (24) Šalutinių sakinių funkcijų analogiškumą su atitinkamomis sakinio dalimis patvirtina ir dažnai galimas jų sinonimiškumas bei konkurencija. DLKT (25) Jak však uvedl pracovník „Polygonu“, důležitý není počet exponátů ve sbírce, nýbrž totožnost vzhledu se skutečným prototypem techniky pamin klui a kvalita odvedené práce. DLKT (26) LLRI se již letos v květnu písemně obrátil na ministerstvo financí a uvedl konkrétní poplatky, u nichž přiměřenost výše nákladům vzbuzuje vážné pochybnosti, a navrhl vypracovat metodiku uvádějící kritéria a postup pro stanovení výše státních poplatků. DLKT (27) Souvislost paroží s litevskými létajícími koňmi může mít hluboký mytologický základ, vlastní nejen indoevropskému kulturnímu prostoru. Ne náhodnou totožnost paroží a koní v symbolickém myšlení potvrzuje také mnoho dalších příkladů. DLKT (28) Heideggerovská koncepce: subjektem se stává jazyk, avšak subjekt jej sám odstraňuje. Tradiční západní filozofie neboli logocentrismus ustavila totožnost subjektu se sebou samým, ideální blízkost myšlení a jazyka, subjektu a jazyka. DLKT (29) Savo atsiminimų knygoje panašaus idiliško vaizdelio sukeltą įspūdį taip aprašo: „Lyg staiga būtų atsivėrusi tuštuma, į kurią srūva viskas, ką myliu. Tapatumo su saule ir akmeniu pojūtis. DLKT (30) Historický stav míst se odráží také v identitách lidí ve vztahu k té či oné instituci, konkrétním místem v narativech. Jsou zde také informace o podmínkách odpočinku a způsobech rekreační činnosti lidí. DLKT BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 12 (31) V angličtině vyšla kniha Jean Chinoda Bolen „Bohyně v každé ženě“; pojednává o ženských archetypech. Každá žena v sobě může objevit podobnosti s bohyní – Artemis, Persefonou či Deméter. DLKT (32) Vinný strom. Nebudeme mluvit vůbec o hroznech. A tento strom nemá žádnou podobnost s hrozny. DLKT (33) Toks yra J. Barilaitės videodarbas, kuriame ji pro tvarto langą užfiksuoja ir tipiškų lietuviškų laukų peizažą (jo panašumas su netoliese kabančiu P. Kalpoko peizažu – akivaizdus), ir jo nebepaleidžia. DLKT (34) Linija primena tiek A. Vaičiulaičio moters-žvėrelio paralelę („Moteris vėlyvą meta“), tiek N. Mazalaitės savarankiškos moters tipažą („Svetimieji“). Panašumą neoromantikų kūrybai28 reikėtų vertinti kaip teigiamą rinkinio bruožą, nes tai nėra koks tyčinis idėjų generavimas, bet natūralus grįžimas. DLKT Z údajů DLKT uvedených v tabulce 2 vyplývá, že podle analogie s vyjádřením nepřímého objektu základového slova v dyadických konstrukcích řídí taková označení vlastností také dativ a konstrukce s předložkami į, su. Řídce zastoupené příklady z DLKT neumožňují zobecnit, zda konstrukce s označením vlastnosti kvantitativně odpovídají vyjádření nepřímého objektu u adjektiv. Na druhou stranu při porovnání označení nepřímého objektu u základových slov panašus, tapatus (srov. tabulku 1) s postpozičním členem odvozenin panašumas, tapatumas upoutá častější užívání předložky su a instrumentálu. V případě Tapatumas lze užívání konstrukce s předložkou su vysvětlit dvojím způsobem: užití su v konstrukci s označením vlastnosti je převzato ze základových dyadických konstrukcí (srov. ve větě 30 žmonės tapatūs su viena ar kita institucija, konkrečia vieta) nebo z monadických konstrukcí (žmonės su viena ar kita institucija, konkrečia vieta tapatūs). Tato druhá interpretace konstrukce s předložkou su je aktuální také například ve větě 33. 28 Srov. vyjádření nepřímého objektu v lotyštině dativem u adjektiva līdzīgs „podobný“: bērns līdzīgs tēvam; nekā tam līdzīga. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 13 TABULKA 2. Vyjádření postpozičního závislého členu adjektivních substantiv v DLKT Adjektivní substantivum Vyjádření aktantu odpovídajícího nepřímému objektu Počet vět ĮACC DAT SUINSTR adekvátnost 28 (100%) 28 (100%) analogičnost – – 1 (100%) 1 (100%) ekvivalence – – – –29 identita – 2 (66,7%) 1 (33,3%) 3 (100%) paralelnost – – – – rovnost – – – – podobnost 98 (57,3%) 2 (1,2%) 71 (41,5%) 171 (100%) paralelnost – – – – proporcionalita – 3 (100%) – 3 (100%) symetrie – – 1 (100%) 1 (100%) synonymita – 1 (100%) – 1 (100%) kolmost – – – – identita – 26 (57,8%) 19 (42,2%) 45 (100%) stejnoměrnost – 1 (100%) – 1 (100%) CELKEM: 98 (38,6%) 63 (24,8%) 93 (36,6%) 254 (100%) Jasnější důvod pro užívání předložky su v konstrukcích názvů vlastností na základě monadických konstrukcí lze spatřit ve větách 35–37, kde ve větách 3–4 může být závislý člen podstatného jména panašumas, vyjádřený předložkou su a instrumentálem, chápán jako pragmaticky méně důležitý než člen, který lze nebo je možné vyjádřit genitivem. V případech, kdy jsou účastníci vzájemné situace stejně důležití (jako ve větách 1–2), jsou závislé členy panašumas vyjádřeny množným číslem nebo dvěma podstatnými jmény či zájmeny spojenými slučovací spojkou ir (viz věty 38–41). Z vět 42–43 vyplývá, že vzájemný vztah lze aktualizovat 29 „–“ znamená, že DLKT poskytuje pouze takové příklady, které lze slovotvorně spojovat s monadickými konstrukcemi. Např.: Podle Jona Laužikase „se obecný vliv prostředí opírá o zkušenost a prožitek“ [10, s. 40]. Jinými slovy, „adekvátnost (totožnost stejné povahy) psychických struktur a struktur prostředí je základem jednání“. Pro posouzení sémantické ekvivalence objektových a relačních struktur se stanoví shluk objektů – společné terminální objekty obou schémat. Poté třetí překladatelé porovnají ekvivalenci obou verzí. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 14 zdvojením jeho vyjádření – užitím modifikátoru tarpusavio; podobně jako ve větách 6–8 (viz také níže). Užívání předložky su a instrumentálu se substantivem panašumas je možná ovlivněno slovesem supanašėti (viz níže). (35) Předběhnu tě. Rychle to sní a říká: – Vyhrál jsem, a ty nevyhrála. Jíme čokoládu. Linas také říká: – Rozdělím to, jsem rozdělovač. Kvůli podobnosti s tátou opakuji (srov. on je podobný tátovi): – Oba jsou takoví. Po několika minutách Linas: – Jsme jako takoví medvědi. DLKT (36) Předtím se mu podařilo zajistit si podporu jednoho z pěti voličů. Pan Forteinas popíral jakékoli podobnosti se Ž. M. Le Penem (srov. pan Forteinas popíral, že by se Le Penovi podobal), jeho výroky však zvyšovaly napětí v malé zemi, kde přistěhovalci neevropského původu tvoří téměř 10 procent obyvatel. DLKT (37) O litevském politickém systému jsem psal také ve své diplomové práci. Litva má mnoho podobností s Norskem (srov. Litva a Norsko jsou si podobné30) – je to malá země s velkým zemědělským sektorem, tento národ má dlouhou historii... – Co byste označil za hlavní problémy? DLKT (38) Scenáristy seriálu, v němž hrála Lilija, velmi silně zaujal podobnost matky a dcery. DLKT (39) Tyto vlastnosti jsou typické pro mnoho věcí (dokonce i pro člověka, jablko nebo trolejbus). O stole ani židli tedy nic nevypovídají. Podobnost stolu a židle vystihují úplně jiné vlastnosti – oba jsou kusy nábytku, většinou dřevěné a mají čtyři nohy. DLKT (40) Markas širokými gesty rozmisťoval nádobí, zatímco Hela klidně pozorovala svou dceru s Hariem. Karina vypadala skvěle, takže pokud Markas spatřil jejich podobnost, byl to jen kompliment. DLKT (41) Ve všech těchto příkladech se uvádí podobnost slov vztahujících se k oběma lidem, přičemž pro každou věc se zachovává oddělený význam a pomíjivému se přisuzuje to, co je pomíjivé. DLKT (42) Nelze prokázat typologickou a kulturní odlišnost sídliště Kubilėliai od památek pozdního neolitu v dolním toku Nemunu ani jejich vzájemnou podobnost, a jakkoli je to podivné, ani blízkost ke komplexu pozdního mezolitu v Lampėdžiai (neukazuje to, že komplex Kubilėliai není čistý?). DLKT (43) Nejdůležitější je „vnímat“ a „chápat“ vývoj. Vzájemnou podobnost vývojových drah dětské psychiky neurčuje jen věk. Ztotožňovat věk s vývojem je škodlivé, říká K. Otto. DLKT 30 Srov. také větu z DLKT: Finská ekonomika je velmi závislá na exportu. A náš export jak na Východ, tak na Západ měl velké potíže. V tom jsme podobní Litvě – při vstupu do EU jsme měli velmi obtížnou ekonomickou situaci. Nechtěli jsme lidem říkat: vstoupíme-li do EU, všechno se zlepší. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 15 U adjektivních odvozenin -umas se vzájemný vztah dvou či více participantů vyjadřuje také konstrukcí předložky tarp s genitivem³¹. J. Šukys (1998: 512tt) uvádí, že například ve větách Tarp tėvo ir sūnaus kilo ginčas, Tarp abiejų šalių prasidės derybos předložka tarp s genitivem, který bývá zpravidla v množném čísle, a je-li v čísle jednotném, musí být přítomny alespoň dva genitivy, vyjadřuje objekt, přesněji objekty, mezi nimiž existuje nějaký nesoulad, dochází ke konfliktům nebo ke komunikaci³². Při určování větného členu bychom se tedy měli ptát kilo ar prasidės TAR P KO? Možná je však možné také kilo KUR? (srov. ginčas kilo čia, klasėje³³). J. Šukys píše, že když konstrukce s předložkou tarp v objektovém významu rozvíjejí podstatné jméno, stávají se příznakovými (atributivními), například Plečiasi bendradarbiavimas (JAKÝ?) tarp Baltijos valstybių. Podle něj jsou zde možné i genitivy, například Baltijos valstybių bendradarbiavimas; „zvolíme-li genitiv, vyjádříme to stručněji a obvykleji“³⁴. Sémanticky souvisí konstrukce tarp se slovem ginčas ve funkci subjektu ve větě Tarp tėvo ir sūnaus kilo ginčas (MEZI KÝM? ČÍM?), podobně jako ve větách 45–46. E. Valiulytė (LKG3 1976: 216) při rozboru jmenných spojení s předložkou tarp, píše, že vyjadřují příznakové objektové vztahy, například Juokinga, rodos, – kokia gali būti draugystė tarp katino, šuns ir piemens; Taika tarp jų ir mūsų neįmanoma. A „[o]bjektová spojení tvoří slovesa vyjadřující vzájemné jednání s předložkou tarp a zvratným zájmenem savęs, např.: sus ižvalgė tarp savęs, nesutaria tarp savęs. <...> [Arkliai] patys tarp savęs labai sutinka“ (LKG3 1976: 105). (44) SOKRATAS. Je tedy jasné, že příčinou neštěstí těch, jejichž mínění o tom, co existuje, je nesprávné a kteří se nechávají klamat, je jakási podobnost mezi věcmi. FAIDROS. Ano, tak to bývá. DLKT (45) Ve starém městečku, jehož název byl už dávno zapomenut, žily dvě sestry. Bylo jim devatenáct let. Tím podobnost mezi sestrami také skončila. DLKT 31 Za postřehy a myšlenky, které mi pomohly hledat příčiny užívání konstrukcí tarp, jsem upřímně vděčná dr. Rolandovi Mikulskui. 32 Obdobný názor J. Šukyse a A. Pupkise viz také KP S2 2003: 107. Srov. také poznámku 10. 33 Souvislost s lokativním významem je patrná také ve větě z DLKT: Jistě, nebyl to opravdový Molloy mého dna, protože ještě nenastala jeho hodina vyschnutí. Ale ohledně hlavních rysů jsem byl klidný, nějaká podobnost tu byla. A kdyby byl ten nesoulad mnohem větší, nemusel bych toho litovat. 34 Plg. dar J. Šukio (1978: 108) mintį: „kai išblukusios vietos reikšmės konstrukcija apibūdina ne veiksmažodį, o daiktavardį, geriau pabrėžti požymį ir prielinksnio tarp konstrukciją keisti kilmininku. Pvz.: Mokslininkams rūpi priežastiniai ryšiai tarp reiškinių (geriau priežastiniai reiškinių ryšiai)“. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aptankų raiška | 16 (46) Nutekintojo darbas yra švarus, niekuo nesietinas su nuotekų nutekinimu. Nors vienas panašumas tarp tekintojo ir nutekintojo vis dėlto išlieka. Abiejų jų darbo rezultatas yra detalės. DLKT Vzhledem k myšlence J. Šukyse, že Tarp tėvo ir sūnaus kilo ginčas konstrukce tarp v objektovém významu souvisí s predikátem (slovesem) kilo, měli bychom říci, že podobně je tomu například také ve větě 47, kde je predikátem randame (MEZI ČÍM?). Syntakticky zde lze patrně spatřit souvislost s adverbiálními konstrukcemi předložky tarp s místním významem ve větách, v nichž je mezi dvěma (či více) konkrétními věcmi (nebo jejich celky) zmíněna třetí, např. Laivas įstrigo (KUR?) tarp ledų (citováno podle Šukys 1998: 513). Ve větách 47–49 jsou konstrukce s tarp utvářeny na základě lokativních konstrukcí s tarp; vyjadřují prostor, v němž se projevuje příznak, zatímco ve větách 44–46 se užívají atributivně. Sémanticky taková konstrukce tarp souvisí se slovem implikujícím vzájemný vztah podobnost, které lze prostřednictvím sémantického přenesení chápat jako jakousi abstraktní věc (záležitost) (srov. Jakou (podobnou) věc jste našli (KDE?) mezi mnou a svou vyvolenou). Jak souvisí taková lokativní konstrukce tarp s konstrukcí tarp savęs, která inherentně vyjadřuje vzájemný vztah? Tarp savęs yra modifikátor orientovaný na subjekt, tj. s ním sémanticky související (Jie yra panašūs tarp savęs). Sémantické spojení s argumentem predikátu, tedy orientaci35, má také typická adverbiální konstrukce tarp, kterou lze povýšit z modifikátoru (angl. promoted) na doplnění (Tarp jų (KUR? KIENO?) yra panašumo; Panašumas (KOKS? KIENO?) tarp seserų čia ir baigėsi). (47) Nejvíce podobností však nacházíme mezi Helmodovým vyprávěním a šestou kapitolou Života Lebuinova, kde je s mimořádným množstvím podrobností popsáno každoroční shromáždění saského kmenového svazu. DLKT (48) Snažila jsem se zapomenout. Marně. Nikdo jiný vás nenahradí. Zasloužila jsem si snad alespoň sklenku šampaňského? P. S. Audriusi, upřímně vás lituji. Jakou podobnost jste našel mezi mnou a svou vyvolenou? Možná jste volal vy? Zbytečně se namáháte, já to nejsem. DLKT (49) Postoj vědce k smyslovému světu je zcela opačný. Jeho neviditelnost je úplně jiná než viditelnost. Mezi nimi není podobnost ani symetrie. Vědec drtí fenomén kleštěmi metody a snaží se uchopit a podřídit své vůli „samotnou“ transcendentní bytost. DLKT J. Pakerys (2006: 125) atkreipia dėmesį, kad darybos požiūriu daiktavardinis junginys bendradarbiavimas tarp rašytojo ir vertėjo yra susijęs su veiksmažodiniu rašytojas ir vertėjas bendradarbiauja (t. y. monadinėmis konstrukcijomis). Vadinasi, daiktavardinis panašumas tarp tekintojo 35 Orientacijos terminas vartojamas pagal A. Holvoet (2009: 99). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 17 a únikáře ve větě 46 vyjadřuje podobné atributivní vztahy jako matky a dcery (srov. jejich) podobnost ve větě 38. Při srovnání konstrukcí s předložkou mezi s monadickými konstrukcemi ve větách 1–2 a 5–7 je třeba hledat gramatické a sémantické důvody užití mezi tím, že je porovnáme s konstrukcemi užitými ve větách 38–43. Z příkladů uváděných v DLKT je patrné, že výběr konstrukcí s předložkou mezi ovlivňuje syntaktické rozšíření jmenné fráze: mezi se volí tehdy, když má hlavní člen jmenné fráze a/nebo jeho závislé členy vlastní modifikátor (atribut) (viz věty 50–54; srov. také větu 41). Použití Mezi určuje také kategoriální vyjádření závislých členů (viz věty 55–57; srov. také větu 48). Při pohledu na větu 58 upoutá pozornost možnost dvojí interpretace: vzájemný vztah je vyjádřen mezi dětmi a pro ně důležitými lidmi (podobně jako např. ve větě 57), anebo mezi samotnými dětmi jako uzavřenou skupinou (angl. uzavřená množina) a zároveň pro ně důležitými lidmi. To, že chápání a aktualizace všech participantů jako uzavřené skupiny ovlivňuje vyjádření vzájemného vztahu, je patrné také ve větách 59–61. Z toho plyne, že v případech, kdy je žádoucí aktualizovat nebo se aktualizuje a specifikuje vzájemný vztah v uzavřené skupině participantů, volí se vzájemně, mezi sebou, zatímco když se každý participant posuzuje samostatně, používá se jeden k druhému apod. (viz věty 62–63; srov. také věty 5–7)36. To, že vyjádření aktualizace a specifikace vzájemného vztahu mohou omezovat sémantické parametry vzájemné situace, konkrétněji řečeno parametr konfigurace (angl. configuration)37, je patrné také ve větě 64, kde výraz jeden k druhému podmiňuje takzvaná konfigurace řetězce (angl. chain)38 (stejně jako ve větě 61 – konfigurace dvojice (angl. pair)39). To by však bylo třeba podrobněji prozkoumat samostatně. (50) Jo tapyba plati ir galinga. Cezanne'as išvyko gyventi ir tapyti į Provansą, retai iš čia teišvažiuodamas. Pissarro: „Kaip keista matyti panašumą tarp jo Overo ir mano Pontuazo peizažų (plg. keista matyti jo ir mano peizažų panašumą;?keista matyti jo Overo ir mano Pontuazo peizažų panašumą)! Iš tikro, juk mes visada buvome kartu! DLKT 36 Srov. „[V]ýrazem tarp savęs bychom neměli plýtvat, zvláště když zdvojuje zvratný tvar slovesa a ze věty je jasné, které účastníky a jak děj spojuje. Místo věty Jie abu susitikę nuolat tarp savęs ginčijasi stačí říci abu susitikę nuolat ginčijasi“ (Šukys 1998: 515). 37 „Parametr <...> configuration vstupuje do hry, jakmile se zapojí více účastníků, protože se pak mohou měnit i možné permutace toho, kdo působí na koho“ (Majid, Evans, Gaby, Levinson 2011: 31). 38 „A by mohl působit na B, který by mohl působit na C, který by mohl působit na D, což by vedlo k lineární řadě událostí (A → B → C → D)“ (Majid, Evans, Gaby, Levinson 2011: 32t). 39 „A a B a stejně tak C a D by mohli být v silné symetrické interakci, aniž by však docházelo k interakci mezi těmito dvojicemi (A ↔ B; C ↔ D)“ (Majid, Evans, Gaby, Levinson 2011: 32t). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 18 (51) O. Spengler a jeho následovníci nebyli jediní, kdo viděli podobnosti mezi současnou „upadající“ Evropou a umírajícím antickým světem (srov. viděli podobnost Evropy a antického světa,?viděli podobnost „upadající“ Evropy a umírajícího antického světa). DLKT (52) O takových zločinech informovala policie v oficiálních zprávách; floridští novináři si navíc často všímali podobností mezi zločiny spáchanými na místech vzdálených od sebe a psali o nich (srov.?všímali si podobností zločinů spáchaných na místech vzdálených od sebe a psali o nich). DLKT (53) Podléhá dojmu symfonie; zdá se mu, že se před jeho očima míhají všechny události života a světa. Když však přijde k sobě, nedokáže uvést žádnou podobnost mezi hraním a tím, co viděl (srov.?nedokáže uvést žádnou podobnost hraní a toho, co viděl). DLKT (54) To nejsou přesvědčivé argumenty pro atribuci, že jde pouze o úvod k závažnějšímu dílu. Několik badatelů ostatně zastávalo názor, že existuje jakási, dokonce portrétní podobnost mezi mnichovskou miniaturou a obrazem z Telšiai obrazu (srov.?existuje jakási, dokonce portrétní podobnost mnichovské miniatury a obrazu z Telšiai). Ti, kteří tuto podobnost popírali, uváděli jako příklad portrét rakouského císaře Františka II. (1768–1835). DLKT (55) Upřímně přiznám: nevidím žádné podobnosti mezi námi a vámi (srov. *nevidím žádné podobnosti nás a vás). Možná právě proto jsme si navzájem zajímaví a přitažliví. Ital je Estonec, Litevec nikoli. DLKT (56) [Všiml si] Vica v roce 1777, avšak až do roku 1797 ho nezmínil v žádné své publikaci; později Vicuovu koncepci podrobně nerozebírá a nevidí podobnosti mezi sebou ani Vica (srov.?nevidí podobnosti sebe a Vica). DLKT (57) Ar ieškai paralelių tarp savęs ir įkūnijamų personažų (plg. *ar ieškai savo ir įkūnijamų personažų paralelių)? Kai kuri personažus, matai, kad kai kurie jų turi daug tokių bruožų, kokių ir pats turi. Tik tiek tos paralelės. DLKT (58) Vaikų, radusių panašumų tarp savęs ir jiems svarbių žmonių, savosios vertės pajautimas didėja. DLKT (59) Eukleidovy geometrické axiomy – „Rovné témuž jsou rovné i sobě navzájem“, anebo „Celek je větší než část“ – nevyvolávají žádné pochybnosti. DLKT (60) Jen si všímám, že ty děti z exilu jsou jakousi samostatnou částí mládeže: oni se příliš nikde neprojevují, více komunikují ne s ostatními, ale mezi sebou. A jejich komunikace je mnohem tišší, není jako u všech těchto. DLKT (61) 44 účastnic soutěžilo švýcarským systémem (10 kol). Každá dvojice hrála mezi sebou (tj. jedna proti druhé) dvě partie – bílými i černými figurami. DLKT (62) Oba si byli podobní jako dvojčata, rozeznat je šlo jen podle oprýskaných hvězdiček na náramenících: velitel měl čtyři a řidič dvě. DLKT BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 19 (63) Šalia kaimiečių iš Konijos figūros: motina, tėvas, duktė, senelis, dėdė, visi panašūs vienas į kitą kaip du vandens lašai – tai rezultatas daugybės tarpusavio santykių. DLKT40 (64) Po stopách védánty, taoistů, stoiků, súfijů a panteistů se postupně dospělo k objektivnímu pojetí absolutna. Jednotlivé kroky si jsou podobné (*navzájem), protože se stále kráčelo po téže cestě, a přesto jsou odlišné, protože vedly vpřed – k dozrání lidského vědomí. DLKT Názvy nositelů jmenné vlastnosti s příponou –muo máme od statmenas, lygus – statmuo „kolmice“,⁴¹ lygmuo „protějšek, zcela rovnocenná náhrada“, a s koncovkou -ė od lygiagretus, paralelus – lygiagretė „přímka, která leží v jedné rovině s jinou přímkou a neprotíná ji, rovnoběžka“, paralelė „přímka nebo rovina rovnoběžná s jinou přímkou či rovinou“, jimiž se „věc <...> pojmenovává podle vnější vlastnosti (barvy, tvaru, velikosti atd.)“ (LKG1 1965: 357, 366; DLKG 2006: 122). Porovnejme věty 65–73. Z nich vyplývá, že takové názvy nositelů vlastnosti mají pouze jeden závislý člen: dativ nebo konstrukci s předložkou su a instrumentálem, zkopírované z adjektivního spojení (kolmý k čemu, rovnoběžný s čím) do konstrukcí pojmenovávajících nositele vlastnosti; tento člen může zůstat nevyjádřený, jako ve větách 71–72. V těchto větách je patrná redukce valenčních aktantů názvů nositelů vlastností. Ve větě 73 zůstává konstrukce předložky tarp s genitivem dvojznačná: lze ji chápat jako vyjádření lokativního aktantu predikátu (brėžti) (nakreslit KDE? – kružnici kreslí mezi přímkami (srov. na tabuli)), nebo jako jeden z argumentů slovesa brėžti – lygiagretės42 atributivně označuje místo (nakreslit JAKOU ROVNOBĚŽKU?), které ohraničují dvě věci (dospělý člověk a dítě); lygiagretė leží s nimi v jedné rovině, konkrétně mezi nimi (srov. rovnoběžnost mezi nimi byla sporná). (65) Z výsledků pokusu můžeme vyvodit následující závěry, které se nazývají zákon odrazu světla: • dopadající paprsek, odražený paprsek a kolmice k povrchu zrcadla leží v bodě dopadu paprsku v jedné rovině. DLKT 40 Viz také užití v DLKT, kde je aktualizován jednotlivý účastník vzájemné situace: Všichni tito velkoknížata, – vzpomínal Koko, – si byli podobní jeden druhému: hezká tvář, která nic neznamenala, zelené oči, tenké ruce... Aristokracii lze do jisté míry přirovnat k lidem, kteří po pobytu v říši pravdy, kde podle Meistera Eckharta „archandělé, moucha a duch jsou sobě podobní“, náhle ztratili dar řeči. 41 Dalija Tekorienė při pojednání o vlastnostech vyjadřovaných tvary adjektiv relačních [jinak, alelických] středního rodu uvádí, že „se mohou opírat o <...> prostorové vztahy: paralelu, statmena, tolima, artima, např.: Nevšímej si toho, co je kolmé k rovině“ (Tekorienė 1990: 74). 42 Srov. definici podstatného jména lygiagretė v LKŽe – „přímka, která leží v jedné rovině s jinou přímkou s jinou přímkou (zvýraznila jsem já – L. V.-S.) a neprotíná ji, rovnoběžka“. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 20 (66) Vidíme, že tento svazek po dopadu na zrcátko se od něj odráží. Z bodu zrcátka, na nějž dopadá světelný paprsek, vztyčme kolmici k povrchu tohoto zrcátka. DLKT (67) Bodem dopadu světla na vodu si v duchu vztyčme kolmici k vodnímu povrchu. Uvidíme, že světelný paprsek při přechodu ze vzduchu do vody směřuje blíže k této kolmici. DLKT (68) Z průsečíku úhlopříček kosočtverce ABCD, bodu O, je vztyčena kolmice OM k rovině kosočtverce. Dokažte, že bod M je stejně vzdálen od všech stran kosočtverce. DLKT (69) Jeden člověk není rovnocenný druhému43. LKŽ (70) Proto nezbývá než sáhnout k přibližnému uvažování a přibližným analogiím. Mně se například zdá zcela možné vést rovnoběžku (srov. paralelu) s erotickým potěšením (srov. erotickému potěšení). Takové srovnání neodmítá ani Barthes. DLKT (71) Spravedlivý je pouze ten, kdo odpovídá svému svědomí. Chceš-li totiž najít pravý úhel, musíš umět spustit44 kolmici z nebe na zem. Láska, naděje a sen – to všechno je krásné, ale i ti, kdo jsou nahoře, musí sestoupit dolů, do vnitřního pekla. DLKT (72) Z průsečíku přímek se spouští na osu x45 kolmice, která ukazuje, ve kterém bodě osy x se nachází modus. DLKT (73) Žena navrhuje vést46 rovnoběžku mezi dospělým a dítětem: bojí-li se dítě tmavého pokoje, najdeme řešení – nabídneme mu rozsvítit. DLKT Z probíraných přídavných jmen jsou možné také tyto deriváty vyjadřující děj – intranzitivní slovesa s příponou -ėti47: (su-)panašėti48 „(začít se) podobat“, (su-)tapatėti „(začít se) stávat totožným“ 43 Srov.: [Kristus] je podoben (rovnocenný) Bohu. LKŽₑ 44 Srov. popis valence slovesa vesti „něco dlouhého táhnout, připravovat, stavět“ ve Slovníku vazeb litevských sloves N. SližienėLietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodyne (2004: 439). 45 Srov. popis valence slovesa nuleisti „narýsovat shora dolů (o kolmici)“ ve Slovníku vazeb litevských sloves N. SližienėLietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodyne (1998: 44). Zdá se, že podle vazebnosti slovesa nuleisti je chybně užito spojení kolmý k ve větě Chceme-li získat přímku a kolmou k přímce b, je třeba přehnout list papíru tak, aby se obě části přímky b překrývaly. Linie přehybu se nazývá přímka kolmá k přímce b. DLKT 46 Srov. popis valence slovesa brėžti „vést, táhnout (čáru)“ ve Slovníku vazeb litevských sloves N. SližienėLietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodyne (1994: 155). 47 Evalda Jakaitienė DLKG (2006: 390) tokius būdvardinius veiksmažodžius vadina būvio kaitos (mutatyviniais). 48 Srov. označování závislých složek v konstrukci názvu děje: Křesťanské zdokonalování je tedy připodobňování se Kristu a také proměna a obnova člověka založená na neustálém obrácení a přechodu do eschatologické skutečnosti. Svatost je neustálé podobání se Kristu, přizpůsobování svého života vůli Otce a plánům Prozřetelnosti. Svatý je ten kněz, který horlivě plní Boží vůli. DLKT BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška |21 sám“49, ((s-)stávat se podobnějším „(po-)stávat se podobnějším, podobným“. Taková slovesa dějového či průběhového vidu jsou telická a „v závislosti na textu, v němž se užívají, mohou znamenat 1) postupný vznik vlastnosti a 2) postupné zesilování vlastnosti“50 (DLKG 2006: 390). Předložkovou konstrukci s į řídí také odvozenina slovesa nešti panėšėti51 ve větě 74. Z vět 74–81 je patrné, že značení nepřímého objektu u adjektivních sloves se někdy shoduje se značením nepřímého objektu základního adjektiva a jindy se od něj liší. Na základě materiálu z DLKT můžeme konkrétněji pojednat o vyjadřování nepřímého objektu u finitních tvarů pro všechny osoby a čísla panėšėti, panėšėti, supanašėti. Ve větách s finitními tvary panąšėti a panėšėti se nepřímý objekt vyjadřuje předložkou į a akuzativem (ve všech dostupných 200, respektive 450 větách), zatímco ve větách s finitními tvary supanašėti se nepřímý objekt zpravidla vyjadřuje předložkou su a instrumentálem (ten se vyskytuje v 93,3% dostupných příkladů, tedy v 70 ze 75 vět)52. Ukazuje se, že značení nepřímého objektu u adjektivních sloves souvisí s inherentními vidovými rysy těchto sloves. Nepřímý objekt stavového slovesa průběhového vidu panėšėti nebo dějového slovesa panąšėti se vyjadřuje předložkou į a akuzativem, tj. podle analogie s panašus; u dějového slovesa dějového vidu supanašėti se častěji volí jiné reciproké značení – konstrukce s předložkou su (srov. také: Astronomové počítají jaro od 23. března, kdy se den vyrovná s nocí (DLKT)53; Když vyroste, přeroste ostatní trávy a se stromy srovnává srš. (LKŽė); Takto se ženské pohlaví srovnává s muži v zuřivosti] S.Dauk. (LKŽė); Vaše učení se podobá mučení (LKŽė)). 49 Srov.: Zúžení oblasti užívání a samotné stále větší ztotožňování jazyka s němčinou nakonec podkopaly prestiž litevštiny a snížily její hodnotu v litevském povědomí (citováno podle http://mokslolietuva.lt/2014/07/prisilietus-prie-atgrasios-problemos/). Zde ztotožňování herce s postavou umění (citováno: http://www.zodynas.lt/terminu-zodynas/t/tapatejimas). Takto se však sjednocuje s Nebem a překračuje sféru lidskosti – nikoli tím, že ji transcenduje, nýbrž spíše tím, že se skrze ni ztotožňuje s Nebem, tj. „proráží“ v ní antropokosmický prostor DLKT. 50 Panašios nuomonės laikosi ir Klementina Vosylýtė (1995: 70): „lietuvių kalboje priesagos -ėti veiksmažodžių vediniai iš kokybinių būdvardžių paprastai reiškia procesą – laipsnišką pagrindiniu žodžiu pasakytos ypatybės įgijimą arba stiprėjimą“. 51 Apie tai, kad panėšėti yra veiksmažodinis nešti vedinys plačiau žr. Vosylýtė (1995: 70tt). Skirtingos nuomonės laikosi J. Šukys (1998: 393) ir teigia, kad „iš būdvardžių prielinksnio į konstrukcijos reikalauja būdvardis panašus ir jo vediniai – daiktavardis panašumas, veiksmažodis panėšėti“. 52 Stejné tendence morfosyntaktického značení lze pozorovat také při pohledu na příklady užití deverbačního substantiva supanašėjimas z DLKT (ve všech 32 nalezených větách se užívá předložka su a instrumentál), srov.: Podílníci podobností s tím, čeho jsou podílníky, skrze podobnost s tím, na čem mají podíl, dosahují skutečné totožnosti s onou věcí. Totožnost podílníků, skutečně dosažená skrze podobnost s předmětem účasti, je zbožštěním těch, kdo jsou hodni zbožštění. 53 Podrobněji o recipročním významu vyjadřovaném v litevštině předponami su a su-si viz Geniušienė (2007: 653 a násl.). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška |22 (74) S vytřeštěnýma očima zíral na převrácené auto, které [auto] zdálky připomínalo stodolu převrácenou vichřicí.stodolu. (citováno podle Šukys 1998: 393) (75) Syn [P] se stále více podobal otci [Comp]. (citováno podle Sližienė 1998: 115) (76) Svatý Augustin říká: „Duše se podobá tomu, co miluje.“ DLKT (77) Nic skutečnějšího už neuvidíš – dokonce i bělavé mráčky se podobaly zemi54. DLKT (78) Tvé černé obočí se podobilo křídlům, která klenula zelené hvězdy. DLKT (79) V pozdním klasickém římském právu se postavení prokurátora postupně ztotožňovalo s postavením kognitora. Google (80) Je znát, že ceny většiny zboží se vyrovnávají s dřívějšími [cenami] v litas. Google (81) Komu budeme zajímaví, pokud podlehneme globalismu a ztratíme svou osobitost? – Bez osobitosti se člověk sjednocuje s ostatními. Google 5. ZÁVĚRY Sémantická definice aktantů na subjekt orientovaných alelických predikátů (adjektiv) závisí na interpretaci účastníků vzájemné situace, tj. na tom, který účastník (účastníci) situace je zvolen jako výchozí bod. To odpovídá volbě recipročních (monadických, resp. diadických) konstrukcí. V případech, kdy jsou jako výchozí bod zvoleni všichni účastníci vzájemné situace, kteří jsou v monadických konstrukcích vyjádřeni jako subjekt, může být vzájemný vztah aktualizován a specifikován také recipročními značkami koreferenčními se subjektem v nominativu. Sémantické parametry vzájemného vztahu a chápání účastníků jako uzavřené skupiny ovlivňují volbu recipročních konstrukcí. Reciproční anafora aktualizuje každého účastníka jednotlivě (Jonas ir Marytė panašūs vienas į kitą; Abudu panašūs vienas į kitą), tarpusavyje ar tarp savęs – jako uzavřenou skupinu účastníků (Jie panašūs tarpusavyje; tarp savęs). V monadických konstrukcích se valence dvouvalenčního adjektiva vyjadřují podmětem v podobě substantiva nebo zájmena v množném čísle v nominativu (Jiedu yra panašūs), dvěma substantivy nebo zájmeny v nominativu spojenými výrazem ir (Jonukas ir Marytė yra panašūs), anebo substantivem či zájmenem v nominativu s předložkou su a instrumentálovou konstrukcí (Jonukas su Maryte yra panašūs). 54 Dále srov. příklad z DLKT: Esi ne toks kaip jie, o supanašėti nesistengei. – Supanašėti? Su kuo? Aš vis dar skiriu sąvokas – tauta ir liaudis. – Bet sutinki, jog kiekviena tauta turi tokią valdžią, kokios ji nusipelnė? Šachas! BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška |23 Valenční člen adjektiva, který v diadických konstrukcích funguje jako nepřímý objekt, se označuje podle tří převládajících strategií: dativem (lygus, lygiagretus, statmenas, tapatus apod.), předložkou į s akuzativem (panašus) nebo předložkou su a instrumentálem (vienodas). Dativ se volí podle principu jazykové ekonomie. Odvozeniny od adjektiv zachovávají inherentní vzájemný význam a valenci základového slova. V konstrukcích označujících vlastnost nebo jejího nositele mohou valenční členy zůstat nevyjádřené. V konstrukcích označujících nositele vlastnosti je syntaktická nezbytnost závislého členu menší. V konstrukcích označujících vlastnost, utvořených z monadických konstrukcí, se subjekt označuje genitivem (jų panašumas (jie yra panašūs); Jonuko ir Marytės panašumas (Jonukas ir Marytė yra panašūs)) nebo genitivem a předložkou su s instrumentálovou konstrukcí Jonuko su Maryte panašumas (Jonukas su Maryte yra panašūs)). Závislý člen označující vlastnost, který je derivačně spojen se subjektem monadických konstrukcí, se vyjadřuje také konstrukcí s předložkou tarp a genitivem (panašumas tarp jų, Jonuko ir Marytės, buvo akivaizdus (jie, Jonukas ir Marytė, yra panašūs)). Taková konstrukce s předložkou tarp je převzata z lokativních konstrukcí (srov. Laiškas yra (guli) čia, tarp išmėtytų daiktų, tarp rašiklio ir knygos; Tarp jų, Jonuko ir Marytės, panašumo yra (juose panašumo yra)). Užívání lokativní předložky tarp v nominalizacích ovlivňují gramatické a sémantické faktory: syntaktické rozšíření spojení, kategoriální vyjádření závislých členů a způsob aktualizace účastníků. Vzhledem k malému množství údajů z DLKT je obtížné zobecnit tendence v označování závislého členu adjektivních substantiv, který odpovídá nepřímému objektu základového adjektiva. Vyjádření nepřímého objektu u adjektivních sloves se někdy shoduje s označením valenčního členu základového adjektiva, který funguje jako nepřímý objekt (panašus į ką – panašėti į ką; vienodas su kuo – (su)vienodėti su kuo), jindy se od něj může lišit nebo se liší (panašus į ką – supanašėti su kuo, lygus kam (su kuo) – susilyginti su kuo; tapatus kam (su kuo) – (su)tap atėti su kuo). Rozdílné označování ovlivňuje vid adjektivního slovesa. ŠALTINIAI DLKT – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas, sud. Kauno Vytauto Didžiojo universiteto Kompiuterinės lingvistikos centras. Prieiga internete: http://donelaitis.vdu.lt. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 24 LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, elektroninis variantas. Red. kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. red.), Jonas Paulauskas, Rimutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – Atnaujinta versija, 2008. Prieiga internete: www.lkz.lt. LITERATŪRA DLKG 2006: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Redagavo Vytautas Ambrazas. 4-as patais. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. G e n i u š i e n ė E. 2007: Reciprocal and reflexive constructions in Lithuanian (with references to Latvian). – Reciprocal Construction 2, Nedjalkov, Vladimir P. (ed.). John Benjamins Publishing Company: Amsterdam/Philadelphia, 633–672. Haspelmath M. 2007: Further remarks on reciprocal constructions. – Reciprocal Construction 4, Nedjalkov, Vladimir P. (ed.) John Benjamins Publishing Company: Amsterdam/Philadelphia, 2087–2116. Holvoet A. 2009: Bendrosios sintaksės pagrindai, Vilnius: Vilniaus universitetas. Holvoet A., Judžentis A. 2003. Sintaksinių ryšių tipai. – Sintaksinių ryšių tyrimai [= Lietuvių kalbos gramatikos darbai 1], Holvoet, Axel, Artūras Judžentis (red.). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–35. Hurst P. 2010: The syntax of lexical reciprocal constructions. – Proceedings of the LFG10 Conference, Butt, Miriam, King, Tracy Holloway (eds.), 290–310. Prieiga internete: http://csli-publications.stanford.edu/290 (žiūrėta 2016-02-10). Jakaitienė E., Laigonaitė A., Paulauskienė A. 1976: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius: Mokslas. Knjazev J. P. 2007: Lexical reciprocals as a means of expressing reciprocal situations. – Reciprocal Construction 1, Nedjalkov, Vladimir P. (ed.). John Benjamins Publishing Company: Amsterdam/Philadelphia, 115–146. KP S1 2003: Kalbos patarimai, kn. 2: Sintaksė: linksnių vartojimas (S1). Sudarė Rita Miliūnaitė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. KP S2 2003: Kalbos patarimai, kn. 2: Sintaksė: prielinksnių ir polinksnių vartojimas (S2). Sudarė Rita Miliūnaitė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Labutis V. 1998: Lietuvių kalbos sintaksė, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška | 25 LKG 1 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija. Redagavo Kazys Ulvydas, Vilnius: Mintis. LKG 2 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2. Morfologija (veiksmažodis ir kt.). Redagavo Kazys Ulvydas, Vilnius: Mintis. LKG 3 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė. Redagavo Kazys Ulvydas, Vilnius: Mintis. Majid A., Evans N., Gaby A., Levinson S. C. 2011: The semantics of reciprocal constructions across languages. An extensional approach. – Reciprocals and Semantic Typology, Evans Nicholas, Gaby Alice, Levinson Stephen, Majid Asifa (eds.). John Benjamins Publishing Company: Amsterdam/Philadelphia, 29–59. Nedjalkov V. P., Geniušienė E. 2007: Questionaire on reciprocals. – Reciprocal Construction 1, Nedjalkov, Vladimir P. (ed.). John Benjamins Publishing Company: Amsterdam/Philadelphia, 379–434. Pakerys J. 2006: Veiksmo pavadinimo konstrukcija lietuvių kalbos gramatikoje. – Daiktavardinio junginio tyrimai [= Lietuvių kalbos gramatikos darbai 4], Axel Holvoet, Rolandas Mikulskas (red.). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 121–149. Partee B. H. 2008. Symmetry and symmetrical predicates. – Computational Linguistics and Intellectual Technologies: Papers from the International Conference „DIALOGUE“, Kibrik A. E. et. al (ed.). Moscow: Institut Problem Informatiki, 606–611. Prieiga internete: https://udrive.oit.umass.edu/partee/Semantics_Readings/SymmetryHandoutPentusSeminarCorrectedPlusNotes.pdf (žiūrėta 2016-02-10). Sližienė N. 1994: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 1, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Sližienė N. 1998: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 2 (1), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Sližienė N. 2004: Lietuvių kalbos veiksmažodžių junglumo žodynas 2 (2), Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Šukys J. 1978: Prielinksnių vartojimas, Kaunas: Šviesa. Šukys J. 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa. Tekorienė D. 1985: Lietuvių kalbos būdvardžių būtinio semantinio valentingumo raiška. – Kalbotyra 36 (1), 72–83. Tekorienė D. 1990: Bevardės giminės būdvardžiai, Vilnius: Mokslas. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ. Teigiamų alelinių būdvardžių ir jų vedinių aktantų raiška |26 Vaičiulytė-Semėnienė, L. 2001: Lietuvių kalbos būdvardžių valentingumas. Daktaro disertacija. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Valiulytė E. 1964: Prielinksnio į reikšmės ir vartojimas dabartinėje lietuvių kalboje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 7, 97–117. Valiulytė E. 1967: Prielinksnių vartojimas lyginimo santykiams reikšti. – Lietuvių kalbotyros klausimai 9, 85–95. VLKK KKB: Valstybinės lietuvių kalbos komisijos Kalbos konsultacijų bankas. Prieiga internete: http://konsultacijos.vlkk.lt/lit/292. Vosyl y tė K. 1995: Pavėdėti, panašėti ir panešėti. – Kalbos kultūra 67, 67–73. Įteikta 2016 07 05 Priimta 2016 10 17 LORETA VAIČIULYTĖ-SEMĖNIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204