Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais „el“, „er“, „eu“ dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita

RITA MILIŪNAITĖ Institut litevského jazyka SOUČASNÝ STAV KODIFIKACE A MOŽNÉ ZMĚNY PŘEJATÝCH SLOV S PŘÍZVUČNÝMI DVOJHLÁSKAMI el, er, eu KLÍČOVÁ SLOVA: přízvuk, spisovný jazyk, kodifikace norem, jazykové plánování. ÚVODNÍ POZNÁMKY Při přípravě nového normativního Slovníku spisovné litevštiny v Institutu litevského jazyka, který nahradí Slovník současné litevštiny (dále jen DŽ), používaný šest desetiletí, avšak jen málo aktualizovaný, se průběžně diskutuje o tom, jak uvádět kolísající pravopisné, přízvukové, lexikální a gramatické normy (podrobněji viz Liutkevičienė 2015). Ačkoli se od roku 2014 začaly na internetu zveřejňovat jednotlivá písmena Slovníku spisovné litevštiny (dále jen BŽ), která posoudila Státní komise pro litevský jazyk (dále jen VLKK), dosud nebylo definitivně rozhodnuto o jedné systémové otázce kodifikace přízvuku1. Diskuse o zvláštnostech krátké samohlásky e v přejatých slovech a o intonaci přízvučných dvojhlásek el, er, eu v těchto slovech trvají už celá desetiletí2. BŽ je výchozím bodem, v němž tyto diskuse buď ponechají kodifikaci přejatých slov s přízvučnými el, er, eu v neurčitém stavu, anebo konečně umožní učinit krok k jednoznačnému řešení. Článek se omezuje na zkoumání stavu kodifikace dotčených slov, který se utváří na počátku 21. století. Věnuje se především právě kodifikaci, neboť jde o zajímavý a poměrně výjimečný případ, jenž zahrnuje nikoli jednotlivá slova, ale značnou skupinu přejatých slov ve spisovném jazyce; navíc právě nejednotnost kodifikace a její proměny v čase vytvořily problém, který je třeba řešit dodnes3. Na základě kodifikačních diskusí o přejatých slovech s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu, které probíhají již více než deset let, článek otevírá teoretické i praktické otázky spisovného 1 O okolnostech, které se změnily v průběhu přípravy tohoto článku k vydání, viz poznámku 32. 2 Podrobněji o místě pojednávaného jevu v systému hlásek litevštiny a o dějinách kodifikace viz Pupkis 2016. 3 V zájmu objektivity je třeba uvést, že autorka článku nijak nesouvisí s kodifikačními rozhodnutími týkajícími se zkoumaného problému, která VLKK přijala do roku 2012; jako členka VLKK ve funkčním období 2012–2017 navíc není členkou její subkomise pro výslovnost a přízvuk, pouze se v letech 2015–2016 zúčastnila dvou jejích zasedání. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 2 problémy kodifikace litevského jazyka (status variant, uplatňování kodifikačních principů a kritérií, kodifikační technika aj.) a jejich řešení lze uplatnit při jazykovém plánování a změnách kodifikace dalších jevů. Ačkoli tedy samotný problém přízvukování výpůjček s dvojhláskami el, er, eu rozhodně není nový, článek k němu přistupuje nově a zahrnuje různé aspekty teorie i praxe kodifikace. Dosud se při zvažování tohoto problému přízvukování hovořilo především o mezinárodních slovech – častěji pouze obecných (např. konservai, selteris, terapeutas, -ė), případně také o vlastních jménech převzatých z klasických jazyků (např. Hermis, Dzeusas). V užívání však funguje i více slov, na něž se pojem mezinárodních slov nevztahuje: jednak cizí osobní jména různého původu – jejich adaptované podoby upravené pro čtení (např. Vernas, Zelma) – a místní názvy (např. Džersis, Kelnas Kerčė), jednak novější výpůjčky (včetně těch, které se v litevštině teprve začínají užívat a dosud nebyly kodifikovány); i ty je třeba v mluveném jazyce a někdy i písemně přízvukovat. Předmětem článku je proto systematicky pojatá skupina všech přejatých slov s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu⁴. Cílem článku je tedy prozkoumat stav kodifikace výpůjček s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu, jak se utvářel na počátku 21. století, a popsat možná řešení změn této kodifikace. Stanoví si tyto úkoly: 1) pojednat o kritériu užívání a jeho spolehlivosti při kodifikaci daného jazykového jevu; 2) prozkoumat údaje a doporučení VLKK k přízvukování sledovaných dvojhlásek v letech 2003–2014 a odhalit jejich podstatu a směřování; 3) prozkoumat problematiku kodifikace výpůjček s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu na základě teorie kodifikace (strategických směrů kodifikace, konkurenčních vztahů mezi variantami, kodifikačních principů a kritérií, kodifikační techniky); 4) zhodnotit možná řešení změn kodifikace daného jazykového jevu a jejich důsledky. Při výzkumu byly uplatněny především komparativní a analyticko-deskriptivní metody. 4 Protože dvojhlásky en, em a méně častý diftong ei ve výpůjčkách (srov. Džeinė, Bleiras; eirė „setina islandské měnové jednotky koruny“; einšteinis „1. radioaktivní umělý chemický prvek Es <...>; 2. E, nesystémová jednotka světelné energie <...>“, TŽŽ 2013) nepředstavují kodifikační problém, neboť jsou kodifikovány jako variantně neměnné (s cirkumflexovým přízvukem); článek se jimi dále nezabývá. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 3 1. HLAVNÍ OTÁZKA KODIFIKACE PŘEJATÝCH SLOV S PŘÍZVUČNÝMI DVOJHLÁSKAMI EL, ER, EU 1.1. Obtíže při zkoumání úzu V Gramatice současné litevštiny (dále DLKG) je v popisu systému samohlásek, dvojhlásek a zdvojených samohlásek spisovné litevštiny (DLKG 2005: 21) uvedeno: <...> v nových přejatých slovech (internacionalismech), někdy i ve vlastních jménech, se vyskytují hlásky <e, ɔ>, srov.: m<è>tras || m/è/tras, sp<ò>ros. Vzhledem k nízké frekvenci (užívá se pouze ve slovech cizího původu) je [ɔ] považováno za periferní foném, zatímco samohláska [ɛ], kterou vyslovuje pouze část mluvčích spisovného jazyka [zvýraznil jsem. – R. M.], je fakultativním fonologickým prvkem (tzv. „dvoutvářovým“ fonémem). Podobně píše také Vytautas Vitkauskas v úvodu Slovníku litevské výslovnosti (dále LKTŽ), ačkoli v samotném slovníku formálně dodržuje přízvukování el, er s přízvukem na první složce; LKTŽ 2001: 6): Někteří naši fonetici tvrdí, že existuje foném e (pǝ̀e-tas, evɔl’uc’ije aj.). Tento foném je podle mnohaletého pozorování nereálným jazykovým faktem, který užívá jen velmi málokdo. Ve skutečnosti nerozlišuje významy ani tvary slov (učit celý národ další nový hlásce s nepatrnou rozlišovací funkcí považuje sestavovatel slovníku za nesmyslné; tuto hlásku lze všude nahradit litevským krátkým e a litevský fonetický systém tím nebude ani v nejmenším narušen). [Všude zvýraznil jsem. – R. M.]. Důležité je, že se uznává, že uvedenou samohlásku vyslovuje jen málokterý mluvčí spisovného jazyka. Přesnější údaje o jejím rozšíření DLKG neuvádí a nepodařilo se je najít ani v jiných zdrojích. Není se čemu divit, protože výzkum úzu přejatých slov se samohláskou e je velmi obtížný: chybějí spolehlivá kritéria, podle nichž by bylo možné určit, jaký krátký zvuk se vyslovuje z hlediska kvantity a kvality a zejména v dvojhláskách jaký přízvukový průběh se realizuje. Experimentální a instrumentální výzkum v tomto případě příliš nepomůže, protože informanti z řad běžných mluvčích spisovného jazyka, kteří nebyli speciálně vyučováni výslovnosti této hlásky, ji sluchem nerozlišují (Jaroslavienė 2015): <...> při výzkumu se ukázalo, že informanti si krátkou [ɛ] („dvoutvářovou“ fonémovou variantu /e/, neboli alofon) nepředstavují jako samostatnou hlásku, tj. vyslovenou izolovaně, a mají sklon ztotožňovat ji s běžnou [e] (variantou fonému /e/), proto nebyla [ɛ] při výzkumu vyslovována izolovaně, bez jakéhokoli kontextu [vypuštěná poznámka pod čarou 9]. Lze se domnívat, že zakotvení samohlásky [ɛ] středního stupně otevřenosti ve spisovném jazykovém systému brání její specifické užívání (navíc nemá distinktivní funkci), poměrně nízká frekvence (fakultativnost) a také skutečnost, že se v písmu označuje stejným písmenem jako krátká [ɛ] nízkého stupně otevřenosti <...> a další příčiny. Žádné jiné písmeno neoznačuje dvě krátké samohlásky rozdílné kvality <...>. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 4 Ve skutečnosti je rozdíl mezi litevským [e] a mezinárodním [e]5 sluchem natolik nepatrný, že existuje značný prostor pro subjektivitu experimentátorů: slyšíš to, v co jsi uvěřil nebo co jsi zvyklý slýchat, opíraje se o svou představu výslovnostního standardu spisovného jazyka. Jinými slovy, chceme-li zaznamenat fungování mezinárodního [e], je třeba slyšet a pochopit jeho odlišnost, tj. rozdíl oproti obvyklému litevskému [e], a také umět tento zvuk vyslovit; běžným, jazykově neškoleným uživatelům jazyka se to však nedaří. Čtenáři článku si mohou sami provést malý experiment: poslechnout si etalon spisovné výslovnosti – nahrávku z výukové pomůcky Antana Pakerise a Aldonase Pupkise Spisovná výslovnost litevského jazyka, vydané v roce 1968 a znovu vydané v roce 2004 (Pakerys, Pupkis 2004 [1968]) – a posoudit, jaký zvuk slyší ve slovech èstas, gèstas, Mèksika, Brèstas, nègras (s. 14), a také komitètas, kilomètras, termomètras a další (s. 51)6. Mimochodem, na 14. straně textové brožury téže desky se o mezinárodním [e] píše: V mezinárodních slovech je samohláska e vždy krátká a vyslovuje se podobně jako krátké e v litevských slovech. V podání herce Juoze Jarūsevičiuse jsou v této větě obě e vyslovena naprosto stejně – ani uši několika litevštinářů nedokázaly zachytit sebemenší rozdíl; o jaké postřehnutelné „podobnosti“ tedy lze mluvit? Z této brožury se spisovnou výslovnost učily a učí celé generace litevštinářů, novinářů a herců a lze jen těžko uvěřit, že se někdo z ní naučil vyslovovat mezinárodní e jinak, než vyslovuje krátké e v litevských slovech (srov.: tèstų – vèstų, Mèksika – mėgzti). A výslovnost dvojhlásek el, er, eu s padající intonací se zkrátka naučit nemohli. Nemělo by se zapomínat ani na to, že běžní uživatelé jazyka v jazykové praxi (v proudu řeči) nerozlišují mezi přejatým slovem a litevským slovem (tj. tento rozdíl si vědomě neuvědomují). Mohou při zkoumání užívání jazyka pomoci průzkumy mezi jeho uživateli? Pokud je informant požádán, aby určil a označil intonaci dvojhlásek el, er v mezinárodních slovech, jde pro člověka, který není jazykovým odborníkem, obecně o stěží zvládnutelný úkol, zvláště v tak subtilním případě. Pokud má uvést místo přízvuku v některých pádech slov s pohyblivým přízvukem, výsledky rovněž nemohou být spolehlivé, není-li zároveň zkoumáno, zda informant nemá obecně sklon k přesouvání přízvuku7. To odhalila Rima 5 V článku se krátká přejatá samohláska e označuje stejně jako v DLKG: [e]. 6 Podle Aldonase Pupkise, jednoho z autorů této metodické pomůcky, se oba autoři (kteří měli rozdílné názory na přejatou samohlásku e) dohodli, že do této práce nezařadí příklady výslovnosti mezinárodních slov s dvojhláskami el, er, eu. 7 Je třeba mít na paměti, že i v těch nářečích, která přízvuk z koncovky nepřesouvají, se v pádech novějších přejatých slov přízvuk někdy přesouvá. Srov. ojedinělé případy dokonce v dnešní západní aukštaitské kaunaské mluvě: kaprìzus, išpànus, Lorèta apod. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 5 výzkumy Bakšienė8. Kdyby byli dotazováni litevští filologové, například studenti, kteří absolvovali kurz výslovnosti a přízvuku, je téměř jisté, že by vyslovovali a slyšeli to, čemu byli učeni, tj. přizpůsobili by se tomu, co se od nich očekává. Lze tedy připustit, že současné zacházení s intonací dvojhlásek el, er v přejatých slovech je poměrně subjektivní a vychází z přesvědčení (víry v některé stanovisko), které je do značné míry ovlivněno autoritami zastávajícími v této otázce různé názory a někdy snad i vlastním nářečním základem, odlišným od fonetického systému spisovného jazyka9. I kdyby byl proveden instrumentální výzkum, otázka jeho spolehlivosti by zůstala otevřená už jen proto, že kvůli složitému zpracování údajů může takový výzkum zahrnovat jen velmi malý počet informantů. Podle jakých kritérií informanty pro takový výzkum vybírat – to by byl ještě obtížnější úkol, zejména s ohledem na to, že spisovná výslovnost je vzhledem k samotné mladosti spisovné litevštiny pro většinu Litevců, kteří mají větší či menší základ v některé regionální výslovnosti (včetně samotných západních aukštaitských kaunaských mluvčích), nikoli vrozená, nýbrž naučená. Empirické kritérium užívání, které je pro kodifikaci obecně důležité, tedy v tomto případě není zcela spolehlivé. Přesto lze odpovědět na nejdůležitější otázku týkající se užívání jako kodifikačního kritéria: za půl století ke změně skutečného užívání nedošlo a zaváděná norma krátkého mezinárodního [ɛ] a zároveň krátkých přízvučných dvojhlásek s přízvukem na první složce el, er, eu si uživatelé neosvojili a nestala se skutečností (jinými slovy, nejde o normu důsledně užívanou alespoň ve dvou třetinách případů), která by se jasně lišila od variant těchto dvojhlásek s přízvukem na druhé složce. Za těchto okolností nabývá kodifikace na významu: stává se buď činitelem podporujícím a stabilizujícím skutečné normy, nebo brzdou jejich přirozeného vývoje. 1.2. Rozpor mezi současným užíváním a kodifikovanými variantami Remiantis minėtu DLKG (2005: 21) teiginiu, kad balsį [ɛ] taria tik dalis bendrinės kalbos vartotojų, darytina išvada, kad tų pačių žodžių kirčiuotuose skiemenyse (pvz., poetas, chemija, elfas, herbas, kempingas, centas, pleura) vieni kalbos vartotojai taria [ɛ], kiti – [e]. Tai reiškia, kad bendrinės kalbos vartosenoje (visõs bendrinės tarties mastu) balsis e skolintų žodžių kirčiuotuose skiemenyse (taip pat ir kirčiuotuose dvigarsiuose el, er, eu) turėtų turėti du tarties variantus: 1) 8 Výsledky výzkumu byly shrnuty v příspěvku: R i m a B a k š i e n ė. Přízvukování mezinárodních slov s dvojhláskami el, er v západoaukštaitském kaunaském nářečí. Seminář „Tendence v přízvukování u příslušníků střední generace intelektuálů a jejich vztah k normám spisovného jazyka“. Vilniuská univerzita, 2016 03 30. 9 Výslovnost krátkého přízvučného e v novějších přejatých slovech v litevských nářečích není předmětem tohoto článku, proto pouze poznamenejme, že na rozdíl od základního nářečí spisovné litevštiny – západních aukštaitských kaunaských mluvčích – ostatní nářečí často tento zvuk neztotožňují s krátkým e v litevských slovech a vyslovují jiné hlásky, přizpůsobené vlastním fonologickým systémům. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 6 vyslovované jako v litevských slovech (srov. gudrėšnis, tėty, kėls, kėrpa, teṃpia, teṅka, žiaurų); 2) vyslovuje se jinak než v litevských slovech. Jak ukazuje historie kodifikace mezinárodního [ɛ], lze dvojice samohlásek [ɛ]: [ɛ] a smíšených dvojhlásek [ɛl]: [ɛl], [ɛr]: [ɛr], stejně jako dvojhlásek [eu]: [eu], chápat jako kolísání domácího a přejatého prvku, které vytváří výslovnostní a přízvukové varianty přejatých slov. Zde vyvstává hlavní kodifikační otázka: jaká je normativní hodnota těchto variant a jaký je jejich vztah ve spisovném jazyce? Mimochodem, kodifikace mezinárodního [ɛ] byla ještě před deseti lety označována za „vůbec největší problém nejen ve fonetice, ale možná v celé kodifikační práci spisovného jazyka“ (Pupkis 2005: 240). Podívejme se tedy, jaký je současný stav kodifikace přejatých slov s přízvučnými el, er, eu. 2. HLAVNÍ ZDROJE SOUČASNÉ KODIFIKACE PŘÍZVUKU A STAV KODIFIKACE PŘEJATÝCH SLOV S PŘÍZVUKOVANÝMI EL, ER, EU DO ROKU 2003 Abychom porozuměli tomu, jak se na začátku 21. století měnila kodifikace přízvuku u pojednávaných přejatých slov obsahujících el, er, eu, musíme mít na paměti širší kontext současné kodifikace přízvuku a její strategie. Etapy kodifikace přízvuku současné litevštiny závisí především na vydávání normativních slovníků (zejména DŽ). Faktický stav kodifikace přízvuku na konci 20. století zaznamenal DŽ₄. Až do tohoto vydání byla v průběhu celé druhé poloviny 20. století rozmanitost kodifikace přízvuku přejatých slov s el, er, eu celkově značná; zásadní změna začala vydáním TŽŽ 1951 (viz tabulku 1). DŽ₄ spolu s TŽŽ 2001 představovaly hlavní východisko změn kodifikace, které začaly na počátku 21. století10. V pozdějších vydáních DŽ, jejichž častější vydávání bylo způsobeno především nikoli aktualizací obsahu, nýbrž změnami potřeb společnosti a přechodem k elektronické podobě, až do 7. vydání k výraznějším změnám kodifikace přízvuku nedošlo. Do této rozmanitosti přízvuku vstoupila v roce 2003 doporučení VLKK týkající se přízvuku a podle nich připravená příručka Bendrinės lietuvių kalbos kirčiavimo žinynas (BLKŽ 2007), kterou VLKK projednala. DŽ₇ (2012) tato doporučení převzal, nakolik to dovoloval téměř nezměněný rozsah samotného slovníku (na konci tohoto vydání byl připojen seznam přibližně 200 nových přejatých slov). 10 TŽŽ 2001, vydaný na počátku 21. století (stejně jako elektronický INTERLEKSIS vytvořený na jeho základě), ani TŽŽ 2013 nejsou v přísném smyslu kodifikace normativní (normy, které uvádějí, nejsou pro uživatele spisovného jazyka závazné), jsou však orientovány na normativní jazyk a opírají se o hlavní normy přízvuku DŽ. Protože tyto TTŽ obsahují více přejaté slovní zásoby, než zahrnoval DŽ, lze je s určitými výhradami rovněž považovat za zdroje kodifikace přízvuku těchto slov. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 7 TABULKA 1. Rozmanitost kodifikace přejatých slov s dvojhláskami el, er, eu v letech 1948–200111 Zdroj Belgas, -ė (belgai) herbas koncertas persas, -ė persai terminas terminis, -ė termosas 1. LKRŽ 1948 belgas, -ė (2) herbas (2) koncertas (2) pérsas, -ė (1) teṙminas (1) – teṙmosas (1) 2. TŽŽ 1951 – herbas koncertas – teṙminas terminis, -ė teṙmosas 3. DŽ₁ 1954 belgai, -as, -ė (2) herbas (1) koncertas (1) pèrsai, -as, -ė (1) teṙminas (1) – teṙmosas (1) 4. TŽŽ 1969 – herbas koncertas – teṙminas terminis, -ė teṙmosas 5. DŽ₂ 1972 belgai, -as, -ė (2) herbas (1) koncertas (1) pèrsai, -as, -ė (1) teṙminas (3ᵇ, 1) terminis, -ė (1) teṙmosas (1) 6. TŽŽ 1985 –¹² herbas koncertas – teṙminas¹³ terminis, -ė teṙmosas 7. DŽ₃ 1993 belgai, -as, -ė (2) herbas (1) koncertas (1) pèrsai, -as, -ė (1), pèršai, -as, -ė (2) teṙminas (1, 3ᵇ) terminis, -ė (1) teṙmosas (1) 8. DŽ₄ 2000 belgai, -as, -ė (2) herbas (1) koncertas (1) pèrsai, -as, -ė (1), pèršai, -as, -ė (2) teṙminas (1, 3ᵇ) terminis, -ė (1) teṙmosas (1) 9. TŽŽ 2001 belgai herbas koncertas pèrsai teṙminas terminis, -ė teṙmosas Přízvuk vlastních jmen se uvádí v Visuotinėje lietuvių enciklopedijoje a v pětidílném slovníku Pasaulio vietovardžiai (dále PV) i v jeho internetové (zatím dvousvazkové) verzi (PV). Tyto zdroje v zásadě, až na drobné výjimky (např. Belgija), zachovávají přízvuk s přízvukovým vrcholem na první části dvojhlásky el, er, eu (např. Albèrta, Patèrna, Pèrsija14, Kèlnas, Èura). 11 V tabulce jsou přízvukové typy uvedeny pouze tam, kde jsou zaznamenány ve zdrojích. 12 V tomto slovníku je slovo belgà „peněžní jednotka Belgie v letech 1926–46“; přízvuk na koncovce v nominativu ukazuje, že se uznává cirkumflexový přízvuk v kmeni. 13 V tomto slovníku se vedle termínu s cirkumflexovým přízvukem uvádí vlastní jméno téhož původu Tè rminas „bůh římských hranic (státu, polí) a mezníků, které je označují“; v předchozím vydání, TŽŽ 1969, je uvedeno jako třetí význam obecného slova tèrminas s cirkumflexovým přízvukem. 14 V internetové verzi PV tento místní název dosud není. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 8 3. PODNĚT KE ZMĚNĚ V KODIFIKACI PŘÍZVUKU – DOPORUČENÍ VLKK K PŘÍZVUKU OD ROKU 2003 3.1. Princip doporučení k přízvuku – kodifikovat prostřednictvím variant V roce 2003 začala nová etapa kodifikace přízvuku současné litevštiny, zpočátku spojená přímo nikoli s vydáváním normativních slovníků, nýbrž s přípravnými pracemi pro takové vydávání. VLKK při přípravě „Slovníku spisovné litevštiny“, který má být schválen jako hlavní normativní zdroj pro slovní zásobu a její přízvukování, začala přehodnocovat normy přízvuku a vydávat doporučení ke změně kodifikace. Tato doporučení jsou potřebná k tomu, aby bylo možné přejít od kodifikace DŽ4 (která již tehdy v některých případech značně neodpovídala tendencím v úzu) k nové kodifikaci, jež odráží skutečné normy úzu, pozvolněji a s větším využitím variant. Jak se uvádí v úvodu doporučení, přihlíží se „k tradicím norem přízvuku spisovné litevštiny a k tendencím v mluveném jazyce“ (Doporučení K-3 aj.). Tehdejší předseda podkomise VLKK pro výslovnost a přízvuk Antanas Pakerys v komentáři k celé zahájené práci napsal, když bylo 29. května 2003 zveřejněno první doporučení (Pakerys 2003): Někdy si možná ani neuvědomujeme, že se mluvený jazyk již značně vzdálil od kodifikované normy přízvuku některých slov. <...> Takových slov, jejichž norma přízvuku kolísala a dosud se zcela neustálila, jsou ve spisovné litevštině stovky. <...> Na zasedáních se obvykle probírá několikanásobně více slov. <...> Do doporučení Jazykové komise se zařazují pouze slova, u nichž se podaří dohodnout na upřesnění normy přízvuku. Kromě toho se průběžně porovnává s nejnovějším vydáním „Slovníku současné litevštiny“ (DŽ4). Veřejnosti se předkládají varianty přízvuku, které se tak či onak liší od normy zaznamenané v uvedeném slovníku, srov.: audrà 4, áudra 1 (v DŽ4 naopak – áudra 1, audrà 4); gañdras 2, 4 (v DŽ4 pouze gañdras 2); smėlis 2 (v DŽ4 – smėlis 2 a smelýs 4) a podobně. Když se začaly přehodnocovat kolísající normy přízvuku, narazilo se hned také na problém přízvukování přejatých slov s krátkým e ve dvojhláskách – především bylo třeba rozhodnout, jak se bude přízvukovat slovo euras. 3.2. Precedent přízvukování slova euro V souvislosti s přípravami Litvy na vstup do Evropské unie v roce 2004 a častějším užíváním slova euras bylo první doporučení VLKK k přízvuku z roku 2003 věnováno právě tomuto slovu15. 15 Píše se v něm: „Název měny „euras“ se má přízvukovat podle druhého přízvukového paradigmatu – eūras 2.“ (Doporučení K-1). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 9 Euro už předtím bylo zařazeno do Slovníku výslovnosti litevského jazyka Vytautase Vitkauskase (LKTŽ 2001) a Slovníku cizích slov (TŽŽ 2001) – v obou zdrojích se přízvukuje podle prvního přízvukového paradigmatu (euras). V základní příručce doporučení týkajících se přízvuku DŽ₄ tehdy euro nebylo (objevilo se až v DŽ₅ₑ). V doporučení VLKK ze dne 29. května 2003 byla zvolena pouze jedna ze dvou (teoreticky v tomto případě možných, s přízvukem na první či druhé složce) variant – přízvukování dvojhlásky s přízvukem na druhé složce, ačkoli taková varianta přízvukování slova euro do té doby ve skutečnosti nebyla kodifikována. Toto rozhodnutí bylo pro uživatele důležité, protože na přízvukovém tónu závisí také (ne)pohyblivost přízvuku. Kdyby u slabiky eu v tomto slově byl kodifikován přízvukový tón s přízvukem na první složce, tedy èuras (varianta éuras by tím spíše neměla oporu v úzu), často užívaný instrumentál jednotného čísla a akuzativ množného čísla by části uživatelů, kteří nevyslovují èu s přízvukem na první složce, zněly, jako by v nich byl přízvuk odtažen: eūru, eūrus. Bonifacas Stundžia vysvětlil v komentáři k doporučení volbu VLKK přízvukovat slovo èuras s přízvukovým tónem na druhé složce takto (Stundžia 2003): Nejdůležitějším důvodem takového rozhodnutí je skutečný úzus, jinými slovy – takto přízvukují lidé. Kromě toho se podle druhého přízvukového paradigmatu přízvukuje také řada dalších slov označujících měny, např.: lìtas (srov. litù, litùs), látas (srov. latù, latùs), zlòtas (srov. zlotù, zlotùs), rùblis (srov. rubliù, rubliùs), svãras (srov. svarù, svarùs). Silná kodifikační kritéria tedy byla dvě a jejich výběr se řídil principem účelnosti. Prvním kritériem byl skutečný úzus, neboť bylo uvedeno, že dříve kodifikovaná varianta „s důrazem na první složku dvojhlásky, ale vyslovovanou krátce“ neodpovídá skutečnému úzu: „Protože takto dokážou vyslovovat jen trénovaní lidé, bylo rozhodnuto tento způsob přízvukování nekodifikovat.“ (Stundžia 2003). Druhým kritériem byla systémovost (sklony k přízvukování v mikrosystému, tj. u sémanticky blízkých názvů – slov označujících měny). Kodifikační tradice byla v tomto případě slabým kritériem kodifikace (tj. neovlivnila hodnotu nové varianty s přízvukem na druhé složce), protože dřívější kodifikace euro s dvojhláskou přízvukovanou na první složce byla zcela odmítnuta a bylo přistoupeno ke kodifikačnímu skoku. Uznat dvě varianty přízvukování tak často užívaného slova se zřejmě jevilo jako neúčelné. Į DŽ₅ₑ (2003) ir DŽ₆ₑ (2006) dar pateko du variantai: èūras (2), èuras (1), iš jų pirmenybė teikta tvirtagaliam. Nuo DŽ₇ (2012), atsižvelgiant į VLKK rekomendaciją, paliktas tik tvirtagalis euro kirčiavimas. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 10 3.3. Uvádění výpůjček s el, er, eu v doporučeních VLKK 3.3.1. První etapa doporučení. V témže roce 2003, kdy se projednávala podstatná jména cizího původu se dvěma slabikami, ještě nebylo definitivně rozhodnuto o přízvukování výpůjček se skupinami el, er, eu. Do doporučení K-3 „O přízvukování některých dvojslabičných podstatných jmen cizího původu“ (Doporučení K-3) bylo z dvojslabičných přejatých podstatných jmen zařazeno pouze slovo nervai (a nervas): nèrvai 1, nèrvai 2; nèrvas 1, nervàs 2. V DŽ4e byla pouze varianta s přízvukem na první složce, nèrvai 1, nèrvas 1, a proto bylo doporučeno uznat ještě jednu variantu – s přízvukem na druhé složce. Mimo toto doporučení zůstaly dvojslabičné výpůjčky zakončené na –a (např. delta, derma, ferma, pleura) a další, možná o něco méně často užívané dvojslabičné výpůjčky se skupinami el, er, eu. Do doporučení K-4 „O přízvukování některých víceslabičných podstatných jmen cizího původu“ (Doporučení K-4) byla zařazena čtyři mezinárodní slova s přízvučnými skupinami el, er (změny kodifikace viz tabulka 2). TABULKA 2. Změny kodifikace víceslabičných podstatných jmen cizího původu s přízvučnými skupinami el, er DŽ4e Doporučení K-4 fejervèrkas 1 fejervèrkas 1, fèjervèrkas 1 liucernà 2 liucernà 2, liucèrna 1 gubèrnija 1 gubèrnija 1, gubėrnija 1 tėrmosas 1 térmosas 1, térmosas 1 Doporučení K-4 by mohlo naznačovat, že se směřovalo k kodifikaci nejen varianty s cirkumflexovým přízvukem vedle varianty s akutovým přízvukem (gubernija), ale také variant s akutovým přízvukem tam, kde předchozí kodifikace uváděla pouze normu s cirkumflexovým přízvukem (tėrmosas16, liucernà), tedy byla zvolena kodifikace opačného směru než v případě nervų. Jinými slovy, zdálo by se, jako by se za každou cenu usilovalo o to, aby norma připouštěla varianty. Jelikož bylo deklarováno, že se doporučení mají řídit skutečným územ, nikoli sklony „vycvičených lidí“, takové rozhodnutí se nezdá být důsledné. Navíc při důsledném přístupu by bylo třeba kodifikovat také variantu odpovídající úzu 16 Jak bylo patrné také z tabulky 1, DLKŽ4e uvádí tėrmosas, ale tèrminis, -ė – takovou variabilitu lze sotva nějak racionálně vysvětlit. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 11 kolísavě přízvučnou variantu fejerverkas 2, to však v tomto doporučení nebylo provedeno. V komentáři k doporučení se o kodifikaci těchto čtyř mezinárodních slov s přízvučnými el, er nic neuvádí. V doporučení K-11 „O přízvukování některých sufixálních adjektiv“ přijatém v roce 2004 (Doporučení K-11) je pouze adjektivum nervinis, -ė – jeho přízvukování bylo upraveno podle doporučení K-3: nervinis, -ė 1, nervinis, -ė 1, tj. byla doplněna také varianta s přízvukem na konci slova, která v DŽ4e nebyla. V první fázi doporučení VLKK k přízvukování byl tedy problém přízvukování přejatých slov s dvojhláskami el, er, eu pouze nadnesen, avšak jasné stanovisko nebylo předloženo. 3.3.2. Od roku 2008 – doplnění doporučení k přízvukování K-3, K-4, K-11, K-16. Čtyřmi protokolárními usneseními VLKK ze dne 2. října 2008 byla doplněna dřívější doporučení VLKK týkající se přízvukování přejatých slov s el, er, eu. Slova k doplnění byla vybrána ze 100milionového korpusu současných litevských textů podle četnosti užívání. Kritérium četnosti bylo zvoleno v domnění, že uživatelé jazyka mají větší sklon přizpůsobovat častější slova zvukové soustavě litevštiny. Jak však bude patrné, doporučení založená na tomto výběrovém kritériu jsou vhodná pro praktické účely, tj. pro každodenní užívání, nikoli však k uskutečňování té či oné kodifikační strategie a koncepce ani k systematizaci slovníkových údajů. Doporučení K-3, které obsahovalo pouze nervai (nervas), se změnilo na K-3.1 a bylo doplněno pěti slovy (Doporučení K-3.1). Ačkoli v roce 2006 vyšel DŽ6e, kodifikace přízvukování nervų se v něm nelišila od DŽ4e, tj. doporučení K-3 tehdy nebylo zohledněno a varianty s přízvukem na konci slova nebyly doplněny (viz tabulka 3). TABULKA 3. Změny v kodifikaci dvouslabičných podstatných jmen cizího původu s přízvučnými dvojhláskami el, er DŽ4e, DŽ6e Doporučení K-3.1 — èl̇fas 1, èlfas 2 hèrbas 1 hèrbas 1, hẽrbas 2 kèltas, -ė 1 kèltai 1 kèltas, -ė 1, kẽltas, -ė 2 kèltai 1, kèltai 2 — klèrkas 1, klẽrkas 2 nèrvai 1 nèrvas 1 nervy 1, nervy 2 nerv 1, nerv 2 šèlfas 1 šèlfas 1, šẽlfas 2 BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 12 Doporučení K-3.1 tedy zachovává důslednost: vedle původně přízvučného přízvuku v DŽ byly kodifikovány varianty s přízvukem na druhé části dvojhlásky. Dvě slova – elfas, -ė a klerkas, -ė – v DŽ nebyla, takže jejich první (s přízvukem na první části dvojhlásky) varianta byla zřejmě převzata z TŽŽ. Mimo tento seznam zůstalo takové slovo, v odborném jazyce nepříliš vzácné, jako hercas – možná kvůli jeho původu z osobního jména, neboť vlastní jména v těchto doporučeních uváděna nebyla. Doporučení K-4 se změnilo na K-4.1 a bylo doplněno rozsáhlým seznamem – 34 víceslabičnými přejatými slovy s přízvučnými el, er, eu (Doporučení K-4.1) (viz tabulku 4). TABULKA 4. Změny kodifikace víceslabičných podstatných jmen cizího původu s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu DŽ₄ₑ, DŽ₆ₑ Rekomendacija K-4.1 – server 1, server 1 – epidermis 1, epidermis 2 ekstèrnas 1 externí 1, externí 1 koncèrnas 1 koncern 1, koncern 1 – revèrsas 1, revẽrsas 2 desèrtas 1 desèrtas 1, desẽrtas 2 expèrt, -ka 1 expèrt, -ka 1, expẽrt, -ka 2 koncèrt 1 koncèrt 1, koncẽrt 2 konsèrvované potraviny 1 konsèrvované potraviny 1, konsẽrvované potraviny 2 molbèrt 1 molbèrt 1, molbẽrt 2 rezèrva 1 rezèrva 1, rezẽrva 2 terapèut, -ka 1 terapèut, -ka 1, terapẽut, -ka 2 alèrgie 1 alèrgie 1, alẽrgie 1 dispèrze 1 dispèrze 1, dispẽrze 1 diverze 1 diverze 1, diverze 1 energie 1 energie 1, energie 1 hydroenergie 1 hydroenergie 1, hydroenergie 1 inercie 1 inercie 1, inercie 1 inverze 1 inverze 1, inverze 1 komerce 1 komerce 1, komerce 1 – kontroverze 1, kontroverše 1 – perverze 1, perverze 1 BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 13 — revèrze 1, reveŕze 1 — sinèrgie 1, sineŕgie 1 tèrčie 1 tèrčie 1, teŕčie 1 vèrze 1 vèrze 1, veŕze 1 — cèlsius 1, celsius 1 autosèrvìs 1 autosèrvìs 1, autoseŕvis 1 sèrvìs 1 sèrvìs 1, seŕvis 1 hèrčog 1 hèrčog 1, heŕčog 1 hipèrbòla 1 hipèrbòla 1, hiper̃bòla 1 — univèrzum 1, univeŕzum 1 vèrmùtas 1 vèrmùtas 1, veŕmutas 1 Vedle varianty s přízvukem na první složce se tedy všude objevila varianta s přízvukem na druhé složce. Protože přízvuková intonace slabiky vzdálenější než druhá slabika od konce u víceslabičných slov s pevným přízvukem nemá vliv na posun přízvuku, více než dvě třetiny těchto slov (24) si zachovaly pevný přízvuk a deset získalo také pohyblivý přízvuk podle 2. přízvukového paradigmatu. Do seznamu se nedostaly možná méně časté v běžném užívání, ale v odborné a popularizační literatuře (tedy i v učebnicích a příručkách) nebo v některých oborech poměrně časté výrazy derbis, džèrsis, kelneris, kerlingas, konversija, modernas, sterlingas17 aj. Jak ukazuje zápis z jednání podkomise VLKK pro výslovnost a přízvuk ze dne 12. 5. 2008, část těchto slov, která se v korpusu vyskytovala častěji, někteří navrhovali zařadit do tohoto doporučení, jiní zastávali názor, že do doporučení nemají být zařazována slova, která nejsou v DŽ. Takové rozhodnutí se zdá podivné, protože doporučení byla určena také pro budoucí BŽ, jehož rozsah bude nevyhnutelně větší než rozsah DŽ; jak je patrné z tabulek 2 a 3, do doporučení se přesto dostala některá slova, která v DŽ nejsou. Z doporučení K-11 se stalo doporučení K-11.1, které bylo doplněno o dvacet přídavných jmen – odvozenin s příponami -inis, -ė a -iškas, -a utvořených z některých podstatných jmen zařazených nebo nezařazených do předchozích doporučení přízvukování přejatých podstatných jmen s přízvučnými el, er (např. geotermija – geoterminis, -ė; ekstravertas – ekstravertiškas, -a) (Doporučení K-11.1). Vedle variant s přízvukovou intonací na první složce byly uvedeny varianty s intonací na druhé složce (např. desèrtinis, -ė 1, deser̃tinis, -ė 1; inèŕtiškas, -a 1, ineŕtiškas, -a 1 aj.). Okamžitě je patrné, že seznam zahrnuje jen část aktivně užívaných slov tohoto typu; například mezi podstatnými jmény v doporučení K-4.1 nebyl introverto (ani slovo s kolísajícím pravopisem 17 V souhrnném seznamu doporučení je sterlingas, jsou uvedeny obě varianty přízvukování. Dostupné na internetu: http://vlkk.lt/aktualiausios-temos/tartis-ir-kirciavimas/sarasas (navštíveno 20. 4. 2016). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 14 intraverto), v tomto seznamu není ani přídavné jméno introvertiškas, -a; ačkoli doporučení K-4.1 obsahovalo inversija, chybí přídavné jméno inversiškas, -a aj. V doporučení K-16 „O přízvukování některých příslovcí“, přijatém 10. listopadu 2005, č. R-12 (k-16), nebyla přejatá slova; doporučení K-16.1 bylo doplněno jediným příslovcem eksternu, a to oběma přízvukovými variantami: ekstèrnu, eksternù (Doporučení K-16.1). Bonifacas Stundžia, který tehdy již vedl podkomisi VLKK pro výslovnost a přízvuk a vystřídal Antanase Pakerise, napsal podrobný komentář k doplnění těchto doporučení (K-3.1, K-4.1, K-11.1, K-16.1) s názvem „K přízvukové intonaci přejatých slov s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu“ (Stundžia 2008), v němž zdůvodnil rozhodnutí přiblížit kodifikaci přejatých slov „skutečnému úzu a sjednotit prozodickou integraci blízkých dvojhlásek el, er a em, en; eu a ei v přejatých slovech“. Bylo konstatováno, že „[p]řízvučné dvojhlásky el, er a eu v přejatých slovech (nejčastěji slovech mezinárodního původu) a cizích vlastních jménech“ jsou ve slovnících uváděny čtyřmi způsoby: 1) obvykle jsou označeny levým znaménkem označujícím akutovou intonaci a přízvukují se podle 1. přízvukového paradigmatu (dèlta, Kopėrnikas18); 2) příležitostně se vedle variant s akutovou intonací uvádějí varianty s cirkumflexovou intonací (pèrsas, –ė (1) || pèrsas, -ė (2); Hèrmìs (1) || Hèrmìs (2)); 3) příležitostně se uvádějí slova pouze s cirkumflexovou intonací (bẽlgas, -ė; Sèrbija (1); eūras (2)); 4) příležitostně se uvádějí slova s cirkumflexovou intonací vedle variant s akutovou intonací (tèrmosas (1) || tė̀rmosas (1)19; Èlbingas (2) || Èlbingas (1)). Jinými slovy, prameny z počátku 21. století kodifikují všechny možné poměry mezi variantami (a – s akutovou intonací, b – s cirkumflexovou intonací; podle uspořádání normativních slovníků (pozitivní kodifikace) je základní varianta uvedena vlevo)20: 1) a; 2) a || b; 3) b; 4) b || a. V komentáři Bonifaca Stundžii (Stundžia 2008) byly rovněž uvedeny následující skutečnosti důležité pro aspekt současné kodifikace, o němž se pojednává v článku: 1) „cirkumflexový přízvuk mají zpravidla starší výpůjčky, které obvykle pocházejí ze slovanských jazyků“; 18 Zde i dále se při stručném podání obsahu komentáře uvádí jen několik příkladů (v komentáři je jich mnohem více). 19 DLKŽ4e, DLKŽ6e termosas se přízvukuje pouze s cirkumflexem, TŽŽ (2001) pouze s akutem (viz tabulka 1), LKŽė oběma způsoby. 20 Dėl variantų vertinimo laipsnių žr. Miliūnaitė 2003: 97–104. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 15 2) v normativních příručkách se do začátku 6. desetiletí 20. století u příslušných dvojhlásek obvykle označoval přízvuk pravým přízvukovým znaménkem a někdy levým; 3) aniž by byly zveřejněny důvody a proběhla diskuse v tisku, začalo se od roku 1951 v TŽŽ a od roku 1954 v DŽ1 téměř důsledně používat levé přízvukové znaménko; 4) „padesátiletá praxe nepotvrdila oprávněnost této normy [tj. přízvukování akutem. – pozn. R. M.] a většina aktivních uživatelů spisovného jazyka stále užívá přízvukování, které není v souladu s kodifikací – vyslovuje se koncertàs (jedn. č. instr. koncertù, lok. koncertè, mn. č. ak. koncertùs, nebo s nenormativním posunem přízvuku koncertų, koncertė, koncertūs), tedy s cirkumflexem“; 5) na základě tvrzení předchozích autorů Alekse Girdenise a Aldonase Pupkise byl formulován princip systémovosti zvukového systému litevštiny: „[l]evostranný přízvuk u dvojhlásek el, er a eu odporuje nejen skutečnému úzu, ale i jazykovému systému, <...> protože tak vzniká možnost protikladu dvou přízvuků na první složce. <...> Přízvuk na druhé složce se důsledně kodifikuje v cizích slovech a cizích jménech příbuzné struktury s přízvučnými dvojhláskami em, en a ei.“ Druhá etapa doplňování doporučení z roku 2008 tedy byla z hlediska směru legalizace variant poměrně důsledná: vedle variant s akutovým přízvukem byly legalizovány i varianty s cirkumflexem, avšak nebyla zahrnuta všechna přejatá slova z DŽ a TŽŽ obsahující dvojhlásky el, er, eu, nýbrž jen ta, která se v úzu vyskytují častěji. Ve zmíněném komentáři Bonifaca Stundžii se uvádí, že se podkomise pro výslovnost a přízvukování neshodla na podstatných jménech dvouslabičných s koncovkou –a (delta, ferma, pleura) a odložila jejich zařazení do doby, než bude prozkoumán skutečný úzus; do doporučení rovněž nezařadila vlastní jména, protože se o nich údajně diskutuje. 3.3.3. Třetí etapa doplňování doporučení. V roce 2014 bylo doporučení „O přízvukování některých příslovcí“ znovu doplněno a získalo označení K–16.2 (Doporučení 16.2). Kromě příslovcí litevského původu do něj bylo zařazeno také šest příslovcí utvořených od přídavných jmen s mezinárodní příponou –iškas obsahujících dvojhlásky el, er (uvedených v doporučení K–11.1): alergiškai, ekstravertiškai, hiperboliškai, inertiškai, keltiškai, kontroversiškai. Stejně jako v předchozích doporučeních byla vedle varianty s akutovým přízvukem uvedena také varianta s cirkumflexem. 4. JAKÝ JE SOUČASNÝ STAV KODIFIKACE? Ačkoli ve slovnících z druhé poloviny 20. století až do roku 2003 převládalo doporučení přízvukovat přejatá slova s dvojhláskami el, er, eu s přízvukem na první části dvojhlásky, je zřejmé, že takový systém v nich nebyl zachován; kodifikování některých případů s přízvukem na druhé části dvojhlásky nebo s kolísavým přízvukem svědčilo o nedůslednosti kodifikované normy, kterou by nebylo možné považovat za jakkoli odůvodněné výjimky (viz tabulka 1). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 16 Uživatelé jazyka tedy nemohou systém pochopit a bez slovníku se naučit tato přejatá slova přízvukovat tak, jak jsou kodifikována; v praxi je to nemožné. Doporučení situaci poněkud napravila, neboť uznané varianty s přízvukem na druhé části dvojhlásky alespoň u častějších slov umožňují uživatelům zvolit si tu, kterou považují za přijatelnější. Zkoumání doporučení ukázalo tři věci: 1) poměrně důsledné zavádění variant do kodifikace přízvuku, tj. uznávání variant s přízvukem na druhé části dvojhlásky v souladu s tendencemi v reálném úzu tam, kde byly do té doby kodifikovány pouze varianty s přízvukem na první části dvojhlásky; 2) obecnou nedůslednost kodifikace tam, kde byly kodifikovány pouze varianty s přízvukem na druhé části dvojhlásky nebo byly tyto varianty uváděny na prvním místě; 3) postup, který sice vycházel z četnosti užívání slov, ale ze systémového hlediska byl při řešení problému přízvukování el, er, eu nerozumný: přízvukování jen některých slov bylo kodifikováno v seznamech, takže mimo rámec kodifikačních variant zůstalo mnoho méně frekventovaných obecných slov, nemluvě o vlastních jménech. Mezitím vyšly ještě dvě vydání DŽ7: DŽ7 (2012, tištěné) a jeho internetová verze DŽ7i (2015) v systému „Digitálních zdrojů litevského jazyka“ (www.lkiis.lt). Tato vydání zohlednila doporučení VLKK k přízvukování do roku 2012, takže vedle slov zahrnutých do doporučení se objevily varianty s přízvukem na druhé části dvojhlásky vedle variant s přízvukem na první části. Tendence přejatých slov s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu k přízvuku na druhé části dvojhlásky tedy byla uznána nejen v primární kodifikační fázi (doporučení), ale také ve fázi slovníkové kodifikace. V rámci celého slovníku se však nesystémovost kodifikace přejatých slov s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu ještě více zvýraznila: v některých případech se prosadila variantnost, zatímco jinde (tj. u slov, která nejsou v doporučeních) zůstalo většinou přízvukování na první části dvojhlásky. Na začátku roku 2016 lze tedy tvrdit, že se v kodifikaci přízvuku přejatých slov s dvojhláskami el, er, eu střetávají dva systémy a přízvukování těchto slov ve spisovném jazyce je nevyvážené. To působí potíže uživatelům spisovného jazyka, a to jak mluveného, tak psaného (při přízvukování slovníků, příruček, encyklopedií, učebnic apod.). Nový normativní slovník BŽ, o němž v letech 2014–2016 jednala podkomise pro slovník VLKK a jehož části byly zveřejňovány na internetu (http://bkz.lki.lt), má zachytit skutečný současný stav přízvukování v litevštině, tj. ve spisovném jazyce. Při projednávání slovníku se okamžitě ukázal tento problém: co dělat s přejatými slovy s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu, která však nebyla zahrnuta do doporučení VLKK k přízvukování? Primární kodifikace se jich jakoby nedotkla. S ohledem na to byly tyto otázky znovu předkládány podkomisi VLKK pro výslovnost a přízvukování od konce roku 2015. Na zasedání dne 21. října 201521 se Bonifacas Stundžia zmínil o možné systémové změně kodifikace: 21 Zápis z jednání podkomise VLKK pro výslovnost a přízvukování ze dne 21. 10. 2015 č. EP-62. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 17 V roce 2008 podkomise po diskusích přijala kompromisní rozhodnutí: bylo rozhodnuto uvádět vedle častěji užívané, tj. více přizpůsobené systému litevského jazyka, přízvukové varianty mezinárodních slov s přízvukem na první části dvojhlásky, např. terapėutas, -ė 1, také variantu s přízvukem na druhé části dvojhlásky – terapėutas, -ė 2. (Frekvence byla ověřena v korpusu textů VDU o 100 milionech slov.) Na základě zjištěných tendencí již lze varianty prohodit, případně provést systémovou změnu – prohlásit přízvuk na druhé části dvojhlásky za normativní a přízvuk na první části tolerovat z důvodů tradice. Je dostatek argumentů pro tento krok v kodifikaci, tedy pro uzákonění přízvuku na druhé části dvojhlásky jako základní normy? Pro kodifikaci spisovného jazyka jsou obecně důležité tři věci: rysy struktury spisovného jazyka, jeho funkce a jazykové postoje (Garvin 1993: 37–54). Při přípravě změny kodifikace je vhodné zodpovědět následující otázky, které s těmito věcmi přímo souvisejí (podrobněji viz Miliūnaitė 2007: 7–23): 1) Dochází v určitém období ke skutečným změnám ve vztahu mezi konkurenčními variantami? 2) Existují předpoklady ke změně stupně hodnocení variant stanoveného kodifikací? 3) Liší se užívání jazyka třemi generacemi v okamžiku revize kodifikace? 4) Nastal čas změnit kodifikaci? 5) Lze očekávat kladnou reakci uživatelů na změnu kodifikace? 6) Je připraven plán, jak seznámit uživatele spisovného jazyka s chystanou změnou kodifikace? Článek se dále pokouší na tyto otázky odpovědět. 5. MOŽNOST ZMĚNY SOUČASNÉ KODIFIKACE PŘEJATÝCH SLOV S EL, ER, EU Z HLEDISKA TEORIE KODIFIKACE 5.1. Volba strategických směrů kodifikace Jak vyplývá z předchozích částí článku, krátká samohláska e v přejatých slovech představuje problém kodifikace zvukové roviny celé spisovné litevštiny, nikoli jednotlivých slov. Při kodifikaci základů jednotlivých jazykových rovin i konkrétních jevů těchto rovin, pojímaných systematičtěji, se nejprve rozhoduje o tom, jak dlouhé období změny kodifikace se vymezuje a do jaké míry se promítá do budoucnosti, jakých cílů se v něm hodlá dosáhnout a jakými strategickými směry kodifikace se bude řídit. Nejčastějšími východisky jsou: ▪ zvyšovat, nebo snižovat variantnost, ▪ očišťovat spisovný jazyk, nebo tolerovat přibývání přejatých jevů, ▪ zpřísňovat, nebo liberalizovat normy spisovného jazyka. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 18 Volba strategických směrů kodifikace závisí především na stavu vývoje spisovného jazyka (jeho konkrétní roviny) a na povaze jazykové politiky v dané etapě vývoje spisovného jazyka. Jak lze vyrozumět z komentářů k doporučením VLKK ohledně přízvuku, hlavním cílem těchto doporučení je přiblížit zaostávající kodifikaci přízvvuku skutečnému úzu. O časovém rozvržení kroků změny kodifikace a předpokládaném výsledku v alespoň přibližně vymezeném okamžiku vývoje spisovného jazyka se v nich však nehovoří. Zůstává tedy otázka: jaké strategické směry kodifikace zvolit, pokud jde o přízvuk přejatých slov s el, er, eu? 5.1.1. Variantnost. Dějiny normování spisovné litevštiny, zejména v prvních desetiletích její existence, ukazují, že kodifikace různých jazykových rovin směřovala ke snižování počtu variant, především výběrem těch jevů z proměnlivých nářečních či cizích jevů, které by vyhovovaly systému spisovného jazyka. Po upevnění tohoto systému a zahájení samostatného fungování spisovného jazyka se až do konce 20. století udržovala umírněná variantnost ve všech rovinách (snad s výjimkou pravopisu), neboť se chápalo, že jde o nezbytnou podmínku jazykových změn. Na počátku 21. století, kdy se začala kodifikace spisovného jazyka systematicky přehodnocovat (například lexikální a gramatická doporučení vycházejí v řadě „Kalbos patarimų“), začaly se kodifikované normy stávat liberálnějšími a připouštět více variant, aby lépe odrážely změny stále dynamičtějšího úzu. Přezkoumání kodifikace přízvuku, tím spíše že hlavní normativní slovník bylo výrazně opožděné a zaostávalo za tendencemi v úzu, nebylo v tomto ohledu výjimkou. Při rozšiřování počtu variant je však třeba zachovávat míru, protože přílišná variantnost a proměnlivost normy jsou neslučitelné se samotnou povahou spisovného jazyka. Variantnosti má být právě tolik, aby odrážela tendence proměnlivého úzu a umožňovala jazyku se vyvíjet, ale nebyla nadbytečná a nebránila spisovnému jazyku plnit jeho funkce. Rozšíření kodifikovaných variant u přejatých slov s el, er, eu (tj. uznání variant s cirkumflexovým přízvukem) souvisí právě s tendencemi v úzu a představuje prostředek ke změně kodifikace; po její změně, tedy po přechodu k základní normě s cirkumflexovým přízvukem a ustálení úzu, by měl být počet variant přirozeně snížen a měla by zůstat jediná varianta. Tento proces však vyžaduje čas. 5.1.2. Poměr přejatých prvků k systému litevštiny. V průběhu celých dějin normování spisovné litevštiny se usiluje o dodržování zásady umírněné čistoty a odmítá se přísně puristický postoj, přejaté prvky se však přijímají obezřetně – účelně a zpravidla tam, kde jsou funkčně opodstatněné a nelze je nahradit domácími prvky. Případ výslovnosti a přízvuku přejaté krátké samohlásky [ɛ] a dvojhlásek el, er, eu by měl podléhat tomuto obecnému směru umírněné očisty: přejaté prvky nejsou v litevštině účelné, protože je plně nahrazují domácí krátká samohláska [ɛ] a dvojhlásky s cirkumflexovým přízvukem el, er, eu. Jak ukazuje kodifikace mezinárodního [ɛ] BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 19 historie, tento prvek byl do spisovného jazyka zaveden uměle a po celou dobu své kodifikační historie zůstal nejen málo funkční, ale také škodlivý pro systém přízvuku spisovného jazyka, neboť podporuje nepravidelné stahování přízvuku. 5.1.3. Závaznost norem spisovného jazyka. S liberalizací společnosti na počátku 21. století se politika normování spisovné litevštiny stává mírnější. Od přísných požadavků se přechází k doporučením a kodifikuje se více variant fungujících v úzu, v očekávání, že uvědomělí uživatelé jazyka budou schopni sami zvolit nejvhodnější jazykový prostředek. Kodifikace přízvuku přejatých slov s el, er, eu rovněž odpovídá tomuto liberálnímu směru, neboť uživatelům umožňuje v přechodném období kodifikace volit mezi několika variantami. 5.2. Uplatňování kodifikačních principů a kritérií Spisovná litevština a její různorodý úzus se normují stanovením normativní hodnoty jazykových jevů podle všeobecně přijímaných (a protokolárním usnesením VLKK schválených) kodifikačních principů a kritérií (srov. Girdenis, Pupkis 1996: 1–5; Principai 1997: 1–3; Pupkis 2005: 157 a násl.). Nejdůležitějšími principy normování (tj. obecnými zásadami) jsou: pružná stabilita (zachovávat kontinuitu systému spisovného jazyka a vytvářet podmínky pro jeho vývoj (viz také Garvin 1993: 43); normovat postupně prostřednictvím variant, nikoli skokově); systematičnost22 (přihlížet k vnitřním zákonitostem jazyka – normovat jazykové jevy nikoli izolovaně, nýbrž v kontextu celého jazykového systému, jeho subsystémů, norem a úzu); účelnost (vybírat pro konkrétní případ nejvhodnější kodifikační kritéria a s ohledem na funkce jazyka ve společnosti volit nejfunkčnější prostředky vyjadřování podle potřeb uživatelů). Po volbě strategického směru kodifikace přejatých slov s dvojhláskami el, er, eu a na základě těchto principů zbývá podívat se, jak v tomto případě kodifikační kritéria vzájemně působí a která z nich určují výsledek kodifikace. Normativní hodnota konkrétních jazykových jevů se přibližně skládá z dílčích hodnot, které se stanovují samostatně podle každého kritéria relevantního pro daný jev. Tato kritéria se na různé jazykové roviny uplatňují poněkud odlišně podle specifik každé z nich: podle hierarchie jsou uspořádána různě (například kritérium čistoty má na různých rovinách rozdílnou váhu); na některých rovinách se kodifikuje více variant normy, 22 Systematičnost v kodifikaci se chápe jak jako obecný princip, tak jako konkrétní kritérium hodnocení jazykových jevů (Pupkis 2005: 170). Na úrovni kritérií jde systematičnost často ruku v ruce se správností. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 20 u jiných norem (například pravopisných) se liší jen minimálně atd. Při kodifikaci výslovnostních a přízvukových variant nemají různé kriteriální hlediska také zcela stejnou váhu. Nejprve je podle principu systémovosti třeba zohlednit zvláštnosti zvukové roviny spisovné litevštiny (Pupkis 2005: 169): Fonologický a morfologický systém se vyznačují obzvlášť pevnými a zřetelnými systémovými vazbami. Říká se, že jde o uzavřené systémy, které se během existence ustáleného spisovného jazyka neobohacují o nové prvky, tj. samy je nevytvářejí ani si je nepřejímají z jiných systémů. Zvukový systém západních aukštaitských kaunaských dialektů, který tvoří základ zvukového systému spisovného jazyka, mezinárodní [e] nemá23. V přejatých slovech se vyslovuje stejná krátká [e] jako ve slovech litevského původu. To umožňuje považovat mezinárodní [e], a s ním i přízvuk na první složce dvojhlásek el, er, eu, ve spisovném jazyce za nesystémové24. V takovém případě jsou k ospravedlnění účelnosti nesystémového prvku, má-li být zaveden do spisovného jazyka, zapotřebí silné argumenty. Kritérium systémovosti rovněž vyžaduje, abychom o těchto jevech pojednávali na vyšší úrovni, nikoli prostřednictvím skupin (odvozených) slov, podle nichž se připravují doporučení k přízvuku, protože tyto jevy zahrnují všechny slovní druhy, obecná i vlastní jména a nezávisí na konkrétní stavbě slov. Kodifikační rozhodnutí tedy musejí být rovněž přijímána na vyšší systémové úrovni. Pomocná kodifikační kritéria, která jsou v tomto případě relevantní a řídí se principem účelnosti, jsou tato: a) distinktivnost a úspornost: část uživatelů spisovného jazyka nerozpoznává jako samostatný foném, který funguje v určitých pozicích (v přejatých slovech); v řečovém proudu navíc není potřeba rozpoznávat a nějak vyčleňovat samotnou kategorii přejatých slov, takže mezinárodní [e] nemá ve spisovném jazyce žádný účel – je nadbytečné; b) rozšířenost a četnost užívání: pro nedostatek výzkumu a jeho náročnost je obtížné tato kritéria uplatnit, samotný přízvuk na první složce dvojhlásek el, er, eu však v úzu nevznikl přirozeně25, nýbrž byl zaveden uměle, takže lze hovořit pouze o tom, zda se vžil, či nikoli; častější užívání přízvuku na druhé složce u el, er, eu v přejatých slovech a přizpůsobování přízvuku litevským slovům s el, er ukazují na jasnou tendenci v úzu – varianty s přízvukem na první složce, která se odlišuje od 23 Protože se systém spisovné litevštiny, včetně jejího zvukového inventáře, utvořil v zásadě na základě jediného dialektu (což je z hlediska původu spisovných jazyků poměrně vzácné, srov. Deumert 2004: 3), je při kodifikaci vhodné zachovat celistvost takové uzavřené roviny, jako je rovina fonetická. (Je třeba poznamenat, že zvukový systém spisovného jazyka se v průběhu přirozeného vývoje obohatil také o některé rysy, které se neshodují se systémem zvukového inventáře výchozího dialektu, kodifikace však v tomto ohledu zaostává; srov. Miliūnaitė 2009: 44–45.) Je samozřejmé, že jiné, méně uzavřené roviny spisovného jazyka se tím spíše nemají ztotožňovat se systémem výchozího dialektu: spisovný jazyk se již vyvíjí samostatně. 24 Další aspekty kritéria systémovosti, včetně přízvuku analogických přejatých slov s dvojhláskami em, en a také ol, or, viz Pupkis 2016. 25 Jevy, které přirozeně vznikají v úzu, obvykle procházejí několika vývojovými etapami, než se rozšíří a mohou být kodifikovány (srov. Aitchison 2013), přízvuk na první složce u přejatých slov s el, er, eu však byl kodifikován bez ohledu na tento postup. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 21 neporozumění litevskému cirkumflexu, a tedy i jeho neujmutí se během dlouhého období fungování spisovné litevštiny (zahrnujícího tři generace uživatelů); c) tradice normování a kritérium autority: historie kodifikace přízvukování výpůjček s dvojhláskami el, er, eu ukazuje, že existuje dostatek názorů autorit, které podrobnými argumenty zdůvodňují změnu kodifikace směrem k internacionalizovanému el, er, eu s cirkumflexem; argumenty autorit zastávajících opačný názor se více týkají technických a praktických záležitostí kodifikace a snahy zachovat samotnou kodifikaci co nejstabilnější; d) jazykové postoje uživatelů: byly dosud málo zkoumány, avšak i z názorů vyjadřovaných při různých příležitostech lze usuzovat, že se tyto postoje různí; lze rozlišit dvě skupiny uživatelů spisovného jazyka: šiřitele norem26 (učitele, jazykové redaktory, pracovníky médií, herce apod.; jejich názory utváří stávající kodifikace a ovlivňují je jejich návyky, přičemž tyto dva faktory se v tomto případě ne vždy shodují) a běžné uživatele jazyka (jejich postoj ke kodifikaci tohoto jevu, jak již bylo uvedeno, je poměrně neutrální a přízvukování zkoumaných slov samo o sobě není z hlediska mluveného jazyka vnímáno jako problém). 6. PLÁNOVÁNÍ ZMĚNY KODIFIKACE 6.1. Etapy plánování změny kodifikace Při úvahách o změně kodifikace je vhodné vycházet z metodiky jazykového plánování, která rozlišuje čtyři etapy jazykového plánování (srov. Christian 1994: 33–34): 1) určí se problém (zjišťuje se jazyková situace a důvody, proč je změna kodifikace potřebná); 2) připraví se a uskuteční plán změny kodifikace: a) shromáždí se údaje o stávajícím stavu; b) stanoví se cíle a úkoly plánu, navrhnou se způsoby jejich realizace a možné výsledky; c) jev se postupně zavádí podle plánu; 3) vyhodnotí se účinnost plánu, tj. provede se kontrola jeho plnění a v případě potřeby se plán upraví; 4) udržuje se zpětná vazba s uživateli jazyka. 26 K rozdílnému vztahu různých skupin uživatelů jazyka k jazykovým normám a k jejich roli při jejich šíření viz podrobněji Takahashi 2004: 173–174. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 22 V plánu změny kodifikace přízvuku výpůjček s el, er, eu směrem k cirkumflexovému přízvuku (jeho podrobnosti se odrážejí v protokolech podkomise pro výslovnost a přízvuk VLKK, v projednávaných doporučeních VLKK týkajících se přízvuku a jejich komentářích) byl v současnosti dosažen a z poloviny splněn bod 2 c. Zbývá provést závěrečný krok tohoto bodu – sjednotit přízvukový systém. Ačkoli se, jak již bylo uvedeno, ve zmíněných dokumentech přímo nemluví o předpokládané konečné době změny, právě nyní se začíná po částech vydávat BŽ, kvůli němuž se také začala připravovat doporučení týkající se přízvuku; představuje reálnou půdu, na níž je tato změna kodifikace nejúčelnější, neboť další vydání tohoto slovníku se sotva setkají s takovou pozorností veřejnosti, jakou lze očekávat nyní, a jejich vliv na užívání jazyka bude slabší. Kdybychom podobně zhodnotili „plán“ předchozí etapy kodifikace, trvající déle než půl století, jehož cílem bylo zavést do užívání litevštiny vypůjčenou krátkou samohlásku [ę], mohli bychom říci, že po vyhodnocení účinnosti tohoto plánu podle třetího bodu se ukázalo, že se neosvědčil. 6.2. Možná řešení Na zasedání podkomise pro výslovnost a přízvuk VLKK dne 21. října 2015 byl učiněn důležitý krok: bylo dohodnuto, že změna kodifikace se má týkat celého systému, nikoli jednotlivých seznamů slov. Neshoda panovala pouze ohledně intenzity změny a jejího časového rozvržení. V protokolu z tohoto zasedání se píše: Zásadní rozhodnutí ohledně el, er, eu v mezinárodních slovech nebylo přijato. Má být vyžádáno stanovisko Jazykové komise k tomu, zda je vhodné postupně uznat cirkumflexovou variantu jako přípustnou vedle dosavadní výslovnosti všech mezinárodních slov (nejen těch užívanějších), anebo zda lze cirkumflexový přízvuk vyhlásit obecně za hlavní přízvukovou normu (aniž by se cirkumflexová varianta jako přípustná rušila) a tuto normu zakotvit ve „Slovníku spisovné litevštiny“. V prvním případě se tedy navrhuje ukázat tendenci k cirkumflexovému přízvuku u všech výpůjček s dvojhláskami el, er, eu s přízvukem na první části, a tím legitimizovat všeobecnou variantnost tohoto podsystému. V takovém případě by ti, kdo považují první variantu za základní, i nadále kladli přízvuk na první část. U slov, u nichž je již nyní kodifikována pouze cirkumflexová varianta, by ta podle všeho zůstala jedinou variantou (bẽlgas, -ė, ẽūras, pẽrlas apod.), takže pečlivější uživatelé by si taková slova jako dosud museli zapamatovat. Tento případ nijak nepřispívá ke konzistentnosti kodifikace. Změna kodifikace se tedy zastaví na půli cesty a její plánování zůstane nejasné. Stojí za to čekat dalších 10–20 let, než se všechna slova „přizpůsobí“ (a ta méně častá se „nepřizpůsobí“) přízvukovému systému litevštiny, a teprve poté bude možné učinit z cirkumflexové varianty variantu hlavní? Ve druhém případě se navrhuje sjednotit systém již nyní: BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 23 1) všechny přejaté výrazy s dvojhláskami el, er, eu by se v první variantě přízvukovaly cirkumflexově, 2) u slov, u nichž byla dosud kodifikována varianta s přízvukem na první části (jako jediná nebo jako první vedle druhé, cirkumflexové varianty), by tato varianta s přízvukem na první části zůstala jako druhá. Ve druhém případě by tedy uživatelé nemuseli hádat: při přízvukování cirkumflexem by se vždy dodržovala hlavní norma – taková je i tendence v užívání –, a kdo je zvyklý klást přízvuk na první část, nedopouštěl by se chyby. Tento případ byl v podkomisi pro výslovnost a přízvuk VLKK označen za revoluční, ačkoli o žádnou revoluci nejde, mluvíme-li nikoli o jednotlivých slovech, ale o celém přízvukovém systému výpůjček s el, er, eu. Jak ukazují doporučení týkající se přízvuku od roku 2003 a jejich komentáře, prostřednictvím variant se poměrně důsledně směřuje k cirkumflexovému přízvuku a připravuje se půda právě pro takovou změnu kodifikace. Takto byl v roce 2003 v souladu s přirozenou tendencí kodifikován přízvuk slova euro, jak již bylo zmíněno, a plně se to osvědčilo. Tím spíše by se za revoluci neměl označovat záměr uskutečnit princip systémovosti – uplatňovat cirkumflexový přízvuk u všech přejatých slov s přízvučnými dvojhláskami el, er, eu. Vyplývá to ze samotné povahy daného jevu. Kodifikační revoluce ve TŽŽ byla v roce 1951 provedena bez jakékoli diskuse. Nyní je fakticky třeba napravit její důsledky a vrátit se k normě zachycené v Lietuvių kalbos rašybos žodyne z roku 1948, ovšem na nové úrovni a se zahrnutím mnoha nových přejatých slov; po určitou dobu se přitom budou uvádět účelně zvolené vedlejší varianty s přízvukem na první části. 7. TECHNIKA KODIFIKACE 7.1. Kroky změny kodifikace Na základě kritéria užívání hodnotu variant obvykle do značné míry určuje povaha jejich konkurence: a) počátek konkurence, b) sílící konkurence, c) silná konkurence, d) slábnoucí konkurence, e) konec konkurence (podrobněji viz Miliūnaitė 2006: 14). Jelikož zkoumaný jev, jak již bylo zmíněno, nevznikl přirozeně, nýbrž v důsledku umělé kodifikace, a navíc je obtížné jej zachytit v živém úzu, je vhodnější hovořit nikoli o konkurenci variant norem ve skutečném úzu, nýbrž o její projekci v kodifikaci. Změna kodifikace tedy závisí spíše na technice kodifikace než na vztazích mezi konkurenčními variantami. Samotná podstata změny kodifikace spočívá v systematickém přechodu k cirkumflexovému přízvuku, přičemž je po určitou dobu účelně ponechán akutuální přízvuk jako vedlejší varianta, pozůstatek předchozí kodifikace. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 24 Při změně kodifikace jsou teoreticky možné tyto kroky: a) kodifikované varianty norem se vzájemně prohodí, b) legalizuje se nová varianta normy, c) jedna z variant normy se odstraní, d) odstraní se již neaktuální norma, e) legalizuje se jev, který byl dříve kodifikován jako nesprávný (nebyl považován za normu). Vzhledem k tomu, že kodifikace zkoumaného jevu byla nejednotná, vyrovnávací změna kodifikace by s ohledem na jednotlivá slova vyžadovala všech pět kroků (viz tabulka 5). TABULKA 5. Kroky vyrovnávací změny kodifikace u přízvukových variant přejatých slov obsahujících dvojhlásky el, er, eu (a – akutuální přízvuk, b – cirkumflexový přízvuk) Dabartinis kodifikacijos būvis (pagal VLKK rekomendacijas arba, jei jų nėra, TŽŽ 2001) VLKK Tarties ir kirčiavimo pakomisės 2016 m. siūlymai dėl kodifikacijos BŽ 1 atvejis 2 atvejis 1. a (dèrbis, hermenèutika) a || b (dèrbis || dèrbis; hermenèutika || hermenèutika) b || a (dèrbis || dèrbis; hermenèutika || hermenèutika) 2. a || b (hèrbas || hèrbas) a || b (hèrbas || hèrbas) b || a (hèrbas || hèrbas) 3. b (bèlgas, -ė, speltà, èūras) (?) b (bèlgas, -ė, speltà, èūras) 4. b || a (tèrmosas || tèrmosas) b || a (tèrmosas || tèrmosas) b (tèrmosas) 5. naujai ateinantys žodžiai (delfis) a (?) b (delfis) Z tabulky 5 je patrné, že výsledky plánované změny kodifikace se v prvním a druhém případě zřetelně liší: první krok stav kodifikace nezlepšuje, druhý vytváří jasný systém. Při plánování změny kodifikace nelze ztratit ze zřetele ani otázku, jak postupovat u nových slov (neologismů), která vstupují do litevštiny. Ačkoli se u části z nich časem objeví litevské ekvivalenty, v době, kdy se začnou užívat, musí být nějakým způsobem přízvukována. Takových BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 25 Nová slova přicházejí do litevštiny každý den, například: derbiai („klasické pánské boty s otevřeným šněrováním“, internas, -ė „lékař, který absolvuje interní stáž, tj. postgraduální praxi“, selfis27 „autoportrétní fotografie, nejčastěji pořízená chytrým telefonem a zveřejněná na sociálních sítích“, dalbergija28 „strom z čeledi bobovitých“ atd. (viz ND). Vycházíme-li z logiky přízvuku „ještě neustálených“ výpůjček, podle 1. případu by bylo nejprve třeba kodifikovat variantu s přízvukem na začátku slabiky a vyčkat kratší či delší dobu, než se přizpůsobí litevskému systému přízvuku, a teprve poté, pokud by se ukázala jako častá, postupně přejít k variantě s přízvukem na konci slabiky. Je zřejmé, že ani v takovém případě bychom se nevyhnuli nesystémovému přízvukování všech výpůjček s el, er, eu. 7.2. Vztahy mezi variantami a jejich status po možné změně kodifikace Podle systému čtyř hlavních stupňů hodnocení, který se ustálil v kodifikaci spisovné litevštiny, mohou být varianty normy rovnocenné (a | b), nebo může být jedna hlavní (v praxi převažující) a druhá vedlejší (a || b). Teoreticky vztahy mezi variantami normy odrážejí stav jejich konkurence a vývojové tendence ve skutečném užívání v okamžiku kodifikace: silnou konkurenci variant nebo větší perspektivu jedné z nich (ze sociolingvistického hlediska také její prestiž). Pokud kodifikace příliš nezaostává za užíváním a podle potřeby se upravuje, umožňuje takový systém hodnoticích stupňů pružně reagovat na změny v užívání. Formální vyjádření vztahů mezi variantami normy je tedy potřebné jak k zachycení změn kodifikace prostřednictvím variant, tak k tomu, aby se uživatelé jazyka mohli orientovat v jazykových tendencích. V praxi spisovného jazyka je třeba o statusu variant hovořit na dvou úrovních: 1) v kodifikačních zdrojích, 2) u uživatelů jazyka. Pro kodifikaci přízvuku jsou důležitá lexikografická díla (nejčastěji slovníky). V lexikografické praxi se heslové slovo, stejně jako jeho přízvukování, pravopis a gramatický tvar, obvykle považuje za hlavní variantu, zatímco další varianta uvedená vedle něj je rovnocenná nebo vedlejší (záleží na rozhodnutí zpracovatelů konkrétního zdroje). Pro kodifikační praxi je tedy zvlášť důležité postavení hlavní (první) varianty, protože obecně některá z variant 27 Ačkoli se pro tento anglicismus rychle našel litevský ekvivalent asmenukė, v užívání může být třeba vyslovovat a přízvukovat i samotné toto slovo (srov.: Spolu se selfiem přišla i příbuzná slova „selfintis“, „selfimanas“). Místo přízvuku závisí na zvoleném intonačním typu. 28Dalbergija je zaznamenána v 21 heslech (s druhovými určeními) v Terminologické databance Litevské republiky (LRTB), a to z různých zdrojů schválených VLKK (hledalo se pouze v nominativu, kontrolováno 21. 4. 2016). Tento termín je zde přízvukován dvěma způsoby: dalbėrgija (18krát: v doporučeních VLKK „O názvech některých druhů dřeva“, 2003; „O litevských názvech dřevin, vláknodárných rostlin, rostlin používaných k výrobě pletených výrobků, tříslovin a dalších rostlin využívaných k technickým účelům“, 2008; „O litevských názvech jedovatých rostlin (A–J)“, 2016 atd.) a dalbergija (5krát: v Výkladovém slovníku dřevařských termínů, 2014). Ačkoli v tomto případě toto kolísání nemění místo přízvuku, je velmi pochybné, zda je v zásadě potřebné u termínů kodifikovaných ve stejném období. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 26 musí být uveden jako heslový, tj. základní. Zároveň se při změně kodifikace vytváří možnost měnit varianty vzájemně pořadím. Nejvíce nejasností ohledně statusu variant mají uživatelé jazyka. Kodifikace přízvukových norem spisovné litevštiny nebyla po desetiletí důsledně revidována, patrně z poněkud přehnaného lpění na zásadě stálosti norem, a v některých případech výrazně zaostávala za skutečným územ. Proto, aby doporučení týkající se přízvuku nezůstávala po dlouhou dobu uzavřena v bludném kruhu při změně normy postupným nahrazováním variant, tj. aby si uživatelé jazyka mohli vybírat varianty, které lépe odpovídají skutečnému úzu a jejich potřebám, i když nebyly kodifikovány vůbec až do doporučení z roku 2003, a proto se v doporučeních často ocitají na druhém místě, přijala VLKK dvě zvláštní usnesení. V roce 2010 bylo rozhodnuto (Doporučení K-20): 1. Přízvukové varianty uvedené v doporučeních k přízvuku schválených Státní komisí pro litevský jazyk (viz http://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/tartis-ir-kirciavimas?view=slides),, stejně jako v „Příručce přízvuku spisovné litevštiny“ od D. Mikulėnienė, A. Pakerise a B. Stundžii a v elektronických „Slovníku přízvuku obecných slov“ a „Slovníku přízvuku vlastních jmen“, které k ní náleží (projednaných Státní komisí pro litevský jazyk; Vilnius, 2007 a pozdější vydání), se považují za normativní a užívání žádné z nich se nepokládá za chybu. 2. Za chyby se považují nenormativní přízvukové varianty a nedůsledné užívání normativních přízvukových variant, tj. jejich střídavé užívání. V komentáři k tomuto usnesení bylo uvedeno (Stundžia 2013): Je pochopitelné, že první varianty jsou hlavní; tradičně se o ně opírají terminologové a ti, kteří chtějí dodržovat výhradně prestižní jazyk. Terminologům se však takové řešení zdálo nepraktické, protože při změně kodifikace postupným nahrazováním variant bývá první varianta v doporučeních někdy ještě po určitou dobu pozůstatkem staré kodifikace, která již není v reálném úzu považována za prestižní. Taková situace nastává zejména tehdy, když DŽ kodifikuje jako jedinou variantu tu, která již nemá budoucnost. Pokud se vedle ní v doporučení uzákoní perspektivnější varianta jako druhá, je zapotřebí ještě jeden krok (a čas), aby se druhá varianta dostala na první místo29. S ohledem na to přijala VLKK v roce 2015 další protokolární usnesení, kterým změnila toto ustanovení v „Obecných požadavcích na tvorbu terminologických slovníků“ (Protokolární usnesení PN- 29 To je důležité nejen u přejatých slov s el, er, eu. Často se uvádí případ slova liauka: v DLKŽ₄ₑ je uvedena pouze podoba liaukà (2), v reálném úzu převažuje líauka (1). Při změně normy prostřednictvím variant se proto po určitou dobu stále uvádí neperspektivní liaukà jako hlavní varianta. V takových případech, jestliže uživatelé jazyka první variantu nepřijímají a úzus se zřetelně přiklání k druhé, neměli bychom se obávat přeskočit jeden krok kodifikace. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 27 8), aby nebylo nutné dodržovat pořadí přízvukových variant uváděných v kodifikačních zdrojích (předchozí ustanovení tohoto bodu je v citovaném textu označeno jako vypuštěné): 26. V slovnících musí být litevské termíny (s výjimkou nevhodných a odkazových termínů v odkazových heslech, jakož i funkčních slov vystupujících jako složky termínů) označeny přízvukem. Pokud doporučení Státní komise pro litevský jazyk nebo „Slovník současné litevštiny“ připouštějí několik přízvukových variant, ve slovnících se má uvádět první varianta (pokud se přízvuková doporučení „Slovníku současné litevštiny“ neshodují s doporučeními Státní komise pro litevský jazyk, řídí se posledně jmenovanými). Označovat přízvuk u ekvivalentů v jiných jazycích ani uvádět délku latinských samohlásek se nedoporučuje. Po sjednocení přízvukového systému výpůjček s el, er, eu v BŽ tento problém odpadne, protože slovník by odrážel tendence skutečného úzu a při přízvukování termínů by bylo možné vycházet ze základní varianty. Pokud norma v úzu kolísá nebo je její kolísání uměle udržováno zastaralou kodifikací, část uživatelů si osvojí návyk používat neperspektivní normu, a to je nutné vzít v úvahu. Například hlasatelé rozhlasových a televizních zpráv, kteří se naučili přízvukovat mnoho výpůjček s el, er, eu s přízvukem na první části (nebo alespoň přízvuk nepřesouvat), mohou přecházet na variantu s přízvukem na druhé části obtížněji. Není to však nutné, pokud si mluvčí zvolí jeden systém (variantu s přízvukem na první, nebo na druhé části) a důsledně se ho drží, ledaže by se celý mediální zdroj dohodl na přechodu ke společnému systému. Nelze zapomínat, že jazykové normy jsou také odrazem jazykového stavu určitého období. Většina uživatelů jazyka zpravidla kvůli setrvačnosti jazykových návyků nemá sklon přihlížet ke změnám kodifikace a znovu se učit, takže norma, kterou si osvojili, může být považována za znak určitého období nebo (i) určité generace. Různé systémy, které si volí různí mluvčí, by umožnily, aby se konkurence těchto variant ve skutečném úzu přirozeně uspořádala podle již nyní zřetelně patrných tendencí, které by změna kodifikace ve prospěch přízvuku na druhé části ještě posílila. 7.3. Praktické provedení změny kodifikace Teorie a praxe kodifikace ukazují, že v současné situaci je nejrozumnější učinit poslední krok a sjednotit přízvukový systém: v připravovaném BŽ, který hodlá VLKK schválit, všeobecně přejít k variantě výpůjček s diftongy el, er, eu s přízvukem na druhé části jako k první variantě a považovat ji za základní normu. Tam, kde byla kodifikována i varianta s přízvukem na první části (nebo pouze tato varianta), by měla být uvedena jako druhá. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 28 V takovém případě vyvstává několik praktických otázek. Je třeba se na nich společně a jasně dohodnout jak mezi samotnými kodifikátory, tak mezi kodifikátory a uživateli jazyka30. Za prvé, co dělat s dřívějšími kodifikačními díly a různými zdroji opatřenými přízvukem podle dosavadního stavu kodifikace – slovníky, encyklopediemi, příručkami, učebnicemi, databázemi s vyznačeným přízvukem apod.? Odpověď je jednoduchá: smířit se s tím, že výraznější změny kodifikace vyžadují přechodné období, a tedy i větší toleranci vůči kolísajícím normám. Kodifikace některých jevů spisovného jazyka či jejich podsystémů se výrazněji mění již poněkolikáté. Například před čtyřmi desetiletími, v roce 1976, bylo rozhodnuto, že se v kořenech tří litevských slov bjaurus, -i, pjauti, spjauti bude podle výslovnosti psát i (ačkoli DŽ₂ vyšel teprve nedávno, v roce 1972). Pozdější zdroje se tomuto rozhodnutí rychle přizpůsobily. Při přechodu k nové kodifikaci přízvuku výpůjček s el, er, eu by se ti, kdo se vědomě snaží přísněji dodržovat normy spisovného jazyka, měli řídit nejnovějším a základním kodifikačním zdrojem (tj. BŽ), zatímco běžní uživatelé jazyka, kteří nemají důvod ověřovat si přízvuk ve zdrojích, by tento přechod vůbec nezaznamenali, protože i druhá varianta by byla normativní. Nová vydání jiných zdrojů (u elektronických zdrojů je to snazší) by postupně umožnila během kratší či delší doby všeobecný přechod ke společným kodifikačním doporučením. Protože šiřitelé norem se orientují podle kodifikace, normy, které užívají, by postupně přejali i ostatní uživatelé jazyka. Za druhé, co dělat s vlastními jmény (osobními a místními)? Neměl by se jejich přízvuk měnit? Vzhledem k tomu, že se u vlastních jmen obvykle neuvádějí přízvukové varianty, jak přejít k přízvuku na druhé části, aniž by se porušila zásada změny normy prostřednictvím variant? Rozhodne-li se pro sjednocení přízvukového systému, mělo by se týkat i vlastních jmen. Takové sjednocení znamená, že kodifikace nikoli jednotlivých slov, nýbrž všech slov spadajících do této skupiny se podřídí obecnému pravidlu pro výpůjčky s diftongy el, er, eu, tedy přízvuku na druhé části. Existuje precedent, stejně jako v případě obecného podstatného jména euras. Na Vilniuské univerzitě vznikl Antikos vardynas. Antikinių tikrinių vardų skaitmeninė duomenų bazė (AV 2015), digitální databáze antických vlastních jmen s přibližně 12 tisíci záznamy, a její tvůrci zvolili variantu jmen s el, er, eu s přízvukem na druhé části (např. Hėrmìs, Dzeũsas, Minervà). Přízvuk na první části, pokud byl kodifikován, by se v mluveném jazyce neměl nadále považovat za chybu, nýbrž za pozůstatek staré kodifikace; nové zdroje by se měly řídit BŽ, do něhož se mezi obecná slova zařazují také nejčastější místní jména Litvy i světa a rovněž jména spojená s kulturními či náboženskými reáliemi. Celostátní litevštiny 30 Podle současných opatření jazykové normalizační politiky by nejvhodnější formou takové dohody bylo usnesení VLKK a jeho komentář, jakož i šíření tohoto usnesení ve veřejnosti. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 29 encyklopedie, která je významným a důležitým zdrojem vlastních jmen, by se ve své elektronické verzi také mohla přizpůsobit změně kodifikace. 8. NÁVYKY A OČEKÁVÁNÍ UŽIVATELŮ JAZYKA Již bylo zmíněno, že při změně kodifikace se dvě otázky, na něž je třeba odpovědět, týkají právě jazykových postojů uživatelů jazyka a šíření informací o změně kodifikace. Úloha uživatelů v tomto procesu je tedy důležitá. Při odpovědi na otázku, zda lze očekávat pozitivní reakci uživatelů na změnu kodifikace, je třeba zjistit, co si myslí cílové skupiny uživatelů jazyka – ti uvědomělí uživatelé (například zástupci médií vystupující na veřejnosti), pro které je správné umísťování přízvuku důležité. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, jsou diskusní semináře plánované VLKK. Kromě toho, co bylo v oddílu 5.2 řečeno o jazykových postojích uživatelů jako o jednom z kritérií kodifikace, je třeba připomenout, že část uživatelů vnímá přízvukování přejatých slov s dvojhláskami el, er, eu s přízvukem na první části jako přízvuk posunutý z konce slova. Protože se v důsledku rozmanitosti nářečí a jejich dosud citelného vlivu na spisovný jazyk stále ne vždy dodržuje pravidlo přízvuku na předposlední slabice, podpora variant s přízvukem na první části el, er, eu tento přízvuk posunutý z konce slova jen podporuje, zároveň stírá rozdíly mezi přízvukovými konturami a oslabuje celý systém přízvukování spisovného jazyka31. Při přípravě plánu, jak seznámit uživatele spisovného jazyka s chystanou změnou kodifikace, je třeba věnovat zvláštní pozornost motivaci této změny. Jak ukazují různé výzkumy jazykových postojů, uživatelé jazyka obecně zaujímají k jakékoli změně kodifikace poměrně negativní postoj, což je pochopitelné, protože se snaží zachovat osvojené návyky a stabilitu norem. V případě tohoto jevu však většina uživatelů změnu kodifikace u slov s přízvukem na první části první přízvukové třídy kelneris, tercija, termosas, serveris v mluveném jazyce nijak nepocítí, protože z poslechu se přízvuková kontura prakticky nerozlišuje a místo přízvuku je stálé. Pro uživatele jazyka jsou nejdůležitější slova, u nichž místo přízvuku závisí na přízvukové kontuře: koncertas, desert as, ekspertas, elfas a podobně; přízvučné dvojhlásky el, er, eu v takových slovech mají sklon vyslovovat s přízvukem na druhé části. Pro ty, jejichž systém přízvukování spisovného jazyka je pevný, by potíže nepředstavovala ani dvojslabičná mezinárodní slova zakončená na –a, jejichž varianta s přízvukem na druhé části se přízvukuje podle druhé přízvukové třídy (např. deltà, dermà, fermà, nelmà, nerpà, pleurà a další – srov. peltà, speltà či pemzà, rentà, které mají v TŽŽ 2013 přízvuk na druhé části), u nichž se VLKK zatím zdržela vydání doporučení k přízvukování. A nejdůležitější praktický přínos spočívá v tom, 31 Někteří zástupci mluvených médií přiznávají, že se při dodržování dohody užívat kodifikované první (prestižní) varianty s přízvukem na první části v této pozici uchylují k nejasné, „zmatené“ přízvukové kontuře, protože nevědí, jak se má ve skutečnosti vyslovovat. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 30 že by již nebylo třeba se zvlášť učit vyslovovat umělé hlásky a pamatovat si četné „výjimky“, které nyní existují kvůli nesrovnalostem kodifikace. Rovněž by již nebylo třeba nahlížet do seznamů doporučeného přízvukování jednotlivých slov a všechna přejatá slova s dvojhláskami el, er, eu by bylo možné přízvukovat podle citu pro systém. ZÁVĚRY Historie kodifikace přízvukování přejatých slov s el, er, eu ukazuje, že varianta přízvukování s přízvukem na první části a krátkou samohláskou [ɛ] byla umělým zásahem do systému hláskosloví a prozodie spisovné litevštiny a zejména od TŽŽ 1951 až do dnešních dnů značně rozkolísala jak úzus, tak kodifikaci norem. Nejzřetelnějšími důsledky tohoto jevu v současném úzu spisovného jazyka jsou podpora nivelizace přízvukových kontur a přízvuku posunutého z konce slova, jakož i odlišné značení přízvukové kontury i u slov téhož původu (např. termosas a terminis), která byla do slovníků zařazena v různou dobu. Teoreticky deklarovanou specifičnost mezinárodní [ɛ] je v praxi obtížné zachytit, jazykoví odborníci ji hodnotí subjektivně a nevycvičení uživatelé jazyka ji nerozpoznají. Skutečný úzus vykazuje zřetelnou tendenci k přízvuku na druhé části uvedených dvojhlásek, tedy k přirozenému přizpůsobování výslovnosti a přízvukování přejatých slov systému hláskosloví a prozodie litevštiny. V současnosti proto vznikl zřetelný rozpor mezi územ a kodifikací. Za těchto okolností nabývá kodifikace na významu: stává se buď faktorem udržování a stabilizace skutečných norem, nebo překážkou jejich přirozeného vývoje. S přihlédnutím k tomu a po analýze doporučení VLKK k přízvukování uvedených dvojhlásek vydaných v letech 2003–2014, jakož i související problematiky kodifikace na základě teorie kodifikace, lze formulovat následující závěry. 1. Kodifikace přízvukových norem spisovné litevštiny nebyla od DŽ₁, který skokově a bez ohledu na kodifikaci LKRŽ 1948 převzal z TŽŽ 1951 normy přízvukování přejatých slov s el, er, eu, po desetiletí soustavně revidována a v některých případech značně zaostala za skutečným územ. Doporučeními VLKK k přízvukování z let 2003 a 2008 byl učiněn krok k uznání přízvučných dvojhlásek el, er, eu s přízvukem na druhé části jako druhé varianty u častějších přejatých slov, u nichž dosud nebyly kodifikovány. 2. Protože doporučení VLKK k přízvukování vycházejí z tendencí skutečného úzu, o jejichž údajích disponuje podkomise VLKK pro výslovnost a přízvukování, a varianty el, er, eu s přízvukem na druhé části byly uznány jako normativní a odpovídající těmto tendencím, je zřetelně patrná strategická BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 31 Směřovat kodifikaci k systematičnosti s cílem kodifikovat přízvuk těchto slov jako cirkumflexový. Zbývá jen otázka času – kdy se cirkumflexová varianta stane hlavní. 3. Změna kodifikace může být vhodná u jednotlivých slov nebo jejich podsystémů; teoreticky by také mohla být vhodná na systémově vyšší úrovni, aby se přízvuk výpůjček s el, er, eu přiblížil skutečnému užívání. Dosud však byla kodifikace těchto jevů velmi nerovnoměrná a časově nesourodá. Doporučení VLKK se navíc týkají pouze častějších slov, nikoli všech slov zařazených do hesláře připravovaného BŽ (nemluvě už o vlastních jménech). Vzniklo mnoho různě přízvukovaných variant a fáze jejich změn se liší. Taková kodifikační technika se tedy při úpravě přízvuku výpůjček s el, er, eu dosud neosvědčila. 4. Teorie a praxe kodifikace ukazují, že v současné situaci je nejracionálnějším řešením učinit poslední krok a rozhodně přijmout usnesení, které sjednotí přízvukový systém tak, aby se všechny výpůjčky s el, er, eu, včetně nově přejímaných do litevštiny, přízvukovaly podle tendencí skutečného užívání cirkumflexově. Druhá, akutová varianta by měla být cíleně ponechána jako druhá tam, kde je pozůstatkem dřívější kodifikace. 5. Připravovaný normativní BŽ, který má VLKK schválit, představuje nejlepší příležitost ke sjednocení přízvukového systému a odstranění rozporu mezi územ a kodifikací. V praxi to znamená, že v BŽ je třeba všeobecně přejít k cirkumflexové variantě výpůjček s dvojhláskami el, er, eu jako první a považovat ji za základní normu. Tím by se naplnila i očekávání uživatelů jazyka, kteří chtějí mít jasný systém přízvukování těchto slov, aby nemuseli u každého slova zjišťovat, v jaké fázi změny kodifikace prostřednictvím variant se právě nachází32. ŠALTINIAI AV 2015: Antikos vardynas. Antikinių tikrinių vardų skaitmeninė duomenų bazė. Audronė Kučinskienė, Audronė Kairienė, Dalia Dilytė-Staškevičienė ir kt. Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga internete: http://www.vardynas.flf.vu.lt (žiūrėta 2016 04 21). BLKŽ 2008: Mikulėnienė D., Pakerys A., Stundžia B. Bendrinės lietuvių kalbos kirčiavimo žinynas [su kompaktine plokštele]. 2 leid. Vilnius: Vilniaus pedagoginio universiteto leidykla. BŽ: Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (rengiamas). Vyr. red. Danutė Liutkevičienė. Prieiga internete: http://bkz.lki.lt. 32 2016 04 14 ir 2016 06 17 VLKK posėdžiuose šis klausimas buvo svarstytas, ir antrajame balsų dauguma priimtas nutarimas BŽ pagrindiniu skolinių su el, er, eu kirčiavimo variantu sistemiškai laikyti tvirtagališkąjį, t. y. išlyginti kirčiavimo sistemą. Tvirtapradis variantas pateiktinas kaip antras tų žodžių, kurių jis iki tol buvo kodifikuotas. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 32 DLKG 2005: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. Vytautas Ambrazas. 4-as pataisytas leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DŽ₁ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Atsak. red. Jonas Kruopas. 1-as leid. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. DŽ₂ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Atsak. red. Jonas Kruopas. 2-as leid. Vilnius: Mintis. DŽ₃ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. Stasys Keinys. 3-as leid. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. DŽ₄ 2000: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. Stasys Keinys. 4-as leid. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DŽ₄ₑ 2002: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. 4-as (elektroninis) leid. Vyr. red. Stasys Keinys. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DŽ₅ₑ 2003: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (elektroninis). Vyr. red. Stasys Keinys. 5-as leid. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DŽ₆ₑ 2006: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (elektroninis). Vyr. red. Stasys Keinys. 6-as leid. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DŽ₆ᵢ 2011: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (internetinis). Vyr. red. Stasys Keinys. 6-as leid. – Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://dz.lki.lt/ DŽ₇ 2012: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. Stasys Keinys. 7-as patais. ir papild. leid. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DŽ₇ᵢ 2015: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas (internetinis). Vyr. red. Stasys Keinys. 7-as patais. ir papild. leid. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://lkz.lki.lt. LKRŽ 1948: Lietuvių kalbos rašybos žodynas. Red. K. Gasparavičius, N. Grigas, J. Lazauskas, K. Ulvydas, A. Žirgulys. Valstybinė enciklopedijų, žodynų ir mokslo literatūros leidykla. LKTŽ 2001: Vitkauskas V. Lietuvių kalbos tarties žodynas. 2 leid. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, elektroninis variantas. Red. kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. red.), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. – Atnaujinta versija, 2008. Prieiga internete: www.lkz.lt LRTB: Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt ND: Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas. Tęstinis internetinis žinynas nuo 2011 m. Sud. Rita Miliūnaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://naujazodziai.lki.lt (žiūrėta 2016 04 20). BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 33 Protokolinis nutarimas PN-8: Protokolinis nutarimas „Dėl Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2007 m. gruodžio 20 d. rekomendacijos Nr. R-4 „Dėl Terminų žodynų rengimo bendrųjų reikalavimų“ pakeitimo“, 2015 m. gruodžio 3 d. Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-valstybines-lietuviu-kalbos-komisijos-2007-m-gruodzio-20-d-rekomendacijos-nr-r-4-del-terminu-zodynu-rengimo-bendruju-reikalavimu-pakeitimo (žiūrėta 2016 04 21); Nauja Terminų žodynų rengimo bendrųjų reikalavimų redakcija. Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/terminija/terminu-zodynu-rengimo-bendrieji-reikalavimai (žiūrėta 2016 04 21). PV: Pasaulio vietovardžiai. Europa, 2006; Amerika, 2008; Afrika. Antarktida. Australija. Okeanija, 2010; Azija (Afganistanas–Jungtiniai Arabų Emyratai), 2012; Azija (Kambodža–Vietnamas), 2014. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Internetinė duomenų bazė. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, VLKK. Prieiga internete: http://pasaulio-vardai.vlkk.lt/ (žiūrėta 2015 04 25). Rekomendacija K-1: Rekomendacija „Dėl valiutos pavadinimo „euras“ kirčiavimo“, 2003 m. gegužės 29 d. (Nr. K-1). Prieiga internete: http://vlkk.lt/aktualiausios-temos/tartis-ir-kirciavimas/1-del-euro (žiūrėta 2016 04 07). Rekomendacija K-3: Rekomendacija „Dėl kai kurių dviskiemenių svetimos kilmės daiktavardžių kirčiavimo“, 2003 m. birželio 26 d. Nr. K-3. Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-kai-kuriu-dviskiemeniu-svetimos-kilmes-daiktavardziu-kirciavimo (žiūrėta 2016 04 12). Rekomendacija K-3.1: Protokolinis nutarimas „Dėl 2003 m. birželio 26 d. rekomendacijos Nr. K-3 „Dėl kai kurių dviskiemenių svetimos kilmės daiktavardžių kirčiavimo“ papildymo“, 2008 m. spalio 2 d. Nr. PN-7 (k-3.1). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-2003-m-birzelio-26-d-rekomendacijos-nr-k-3-del-kai-kuriu-dviskiemeniu-svetimos-kilmes-daiktavardziu-kirciavimo-papildymo (žiūrėta 2016 04 13). Rekomendacija K-4: Rekomendacija „Dėl kai kurių daugiaskiemenių svetimos kilmės daiktavardžių kirčiavimo“, 2003 m. spalio 26 d. Nr. 5 (K-4). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-kai-kuriu-daugiaskiemeniu-svetimos-kilmes-daiktavardziu-kirciavimo (žiūrėta 2016 04 13). Rekomendacija K-4.1: Protokolinis nutarimas „Dėl 2003 m. spalio 2 d. rekomendacijos Nr. 5 (K-4) „Dėl kai kurių daugiaskiemenių svetimos kilmės daiktavardžių kirčiavimo“ papildymo“, 2008 m. spalio 2 d. Nr. PN-8 (k-4.1). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-2003-m-spalio-2-d-rekomendacijos-nr-5-k-4-del- BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 34 kai-kuriu-daugiaskiemeniu-svetimos-kilmes-daiktavardziu-kirciavimo-papildymo (žiūrėta 2016 04 13). Rekomendacija K-11: Rekomendacija „Dėl kai kurių priesaginių būdvardžių kirčiavimo“, 2004 m. spalio 28 d. Nr. 12 (K-11). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-kai-kuriu-priesaginiu-budvardziu-kirciavimo (žiūrėta 2016 04 13). Rekomendacija K-11.1: Protokolinis nutarimas „Dėl 2004 m. spalio 28 d. rekomendacijos Nr. 12 (K-11) „Dėl kai kurių priesaginių būdvardžių kirčiavimo“ papildymo“, 2008 m. spalio 2 d. Nr. PN-9 (k-11.1). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-2004-m-spalio-28-d-rekomendacijos-nr-12-k-11-del-kai-kuriu-priesaginiu-budvardziu-kirciavimo-papildymo (žiūrėta 2016 04 13). Rekomendacija K-16.1: Protokolinis nutarimas „Dėl 2005 m. lapkričio 10 d. rekomendacijos Nr. R-12 (K-16) „Dėl kai kurių prieveiksmių kirčiavimo“ papildymo“, 2008 m. spalio 2 d. Nr. PN-10 (k-16.1). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-2005-m-lapkricio-10-d-rekomendacijos-nr-r-12-k-16-del-kai-kuriu-prieveiksmiu-kirciavimo-papildymo (žiūrėta 2016 04 13). Rekomendacija K-16.2: Protokolinis nutarimas „Dėl Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2005 m. lapkričio 10 d. rekomendacijos Nr. R-12 (k-16) „Dėl kai kurių prieveiksmių kirčiavimo“ pakeitimo ir papildymo“, 2014 m. spalio 9 d. Nr. PN-4 (k-16.2). Prieiga internete: http://vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-valstybines-lietuviu-kalbos-komisijos-2005-m-lapkricio-10-d-rekomendacijos-nr-r-12-k-16-del-kai-kuriu-prieveiksmiu-kirciavimo-pakeitimo-ir-papildymo (žiūrėta 2016 04 17). Rekomendacija K-20: Protokolinis nutarimas „Dėl kirčiavimo variantų vartojimo“, 2010 m. gruodžio 9 d., Nr. PN-9 (k-20). Prieiga internete: http://www.vlkk.lt/vlkk-nutarimai/protokoliniai-nutarimai/del-kirciavimo-variantu-vartojimo (žiūrėta 2016 04 17). TŽŽ 1951: Tarptautinių žodžių žodynas. Red. Ch. Lemchenas. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. TŽŽ 1969: Tarptautinių žodžių žodynas. Red. Ch. Lemchenas. Vilnius: Mintis. TŽŽ 1985: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. V. Kvietkauskas. Vilnius: Vyriausioji enciklopedijų redakcija. TŽŽ 2001: Tarptautinių žodžių žodynas. Ats. red. Algimantas Kinderys. Vilnius: Alma littera. TŽŽ 2013: Tarptautinių žodžių žodynas. Red. Dovilė Svetikienė. Vilnius: Alma littera. BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 35 LITERATŪRA A i t c h i s o n J. 2013: Language Change: Progress or Decay? 4th edition. Cambridge University Press. C h r i s t i a n D. 1994: Kalbų planavimas kalbotyros požiūriu. – Sociolingvistika ir kalbos kultūra. Sud. L. Grumadienė, R. Marcinkevičienė. Vilnius: Gimtoji kalba, 29–40. D e u m e r t A. 2004: Language Standardization and Language Change. The dynamics of Cape Dutch. John Benjamins Publishing Company: Amsterdam / Philadelphia. G a r v i n P. 1993: A conceptual framework for the study of language standardization. – International Journal of the Sociology of Language 100/101, 37–54. Prieiga internete: http://ukonline-web.uni-koeln.de/remarks/d5134/rm2180577.pdf (žiūrėta 2016 04 07). G i r d e n i s A., P u p k i s A. 1996: Kalbos norminimo principai. – Gimtoji kalba 8, 1–5. J a r o s l a v i e n ė J. 2015: Lietuvių kalbos trumpųjų ir ilgųjų balsių kiekybės ir kokybės etalonai. – Bendrinė kalba 88. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/Html/88/Jaroslaviene_BK_88_straipsnis.pdf L i u t k e v i č i e n ė D. 2015: Bendrinės kalbos normų pateikimas Bendrinės lietuvių kalbos žodyne. – Bendrinė kalba 88. Prieiga internete: www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/88/Liutkeviciene_BK_88_straipsnis.pdf M i l i ū n a i t ė R. 2003: Kalbos reiškinių vertinimo laipsniai. – Acta linguistica Lithuanica 48, 97–104. M i l i ū n a i t ė R. 2006: Kodifikacijos ir vartosenos santykių modelis. – Kalbos kultūra 79, 9–28. M i l i ū n a i t ė R. 2007: Kodifikuotų normų keitimas: už ir prieš. – Kalbos kultūra 80, 7–23. M i l i ū n a i t ė R. 2009: Dabartinės lietuvių kalbos vartosenos variantai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. P a k e r y s A. 2003: Komentaras dėl kirčiavimo rekomendacijų (2003 07 09). Prieiga internete: http://vlkk.lt/naujienos/kitos-naujienos/komentaras-del-kirciavimo-rekomendaciju (žiūrėta 2016 04 12). P a k e r y s A., P u p k i s A. 2004 [1968]: Lietuvių kalbos bendrinė tartis. 2-as papild. ir patais. leidimas [su kompaktine plokštele]. Vilnius: Gimtasis žodis. Principai 1997: Lietuvių bendrinės kalbos tvarkybos principai, kodifikacijos kriterijai ir jų taikymas. – Gimtoji kalba 4, 1–3. P u p k i s A. 2005: Kalbos kultūros studijos. Vilnius: Gimtasis žodis. P u p k i s A. 2016: Dar kartą dėl eksperto, koncerto ir pan. žodžių kirčiavimo. – Bendrinė kalba 89. Prieiga internete: www.bendrinekalba.lt/Straipsniai/89/Pupkis_BK_89_straipsnis.pdf BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Skolinių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu dabartinė kodifikacijos būklė ir galima kaita | 36 Stundžia B. 2003: Komentaras dėl „euro“ kirčiavimo (2003 07 09). Prieiga internete: http://vlkk.lt/naujienos/kitos-naujienos/komentaras-del-euro-kirciavimo (žiūrėta 2016 04 07). Stundžia B. 2008: Dėl svetimžodžių su kirčiuotais dvigarsiais el, er, eu priegaidės (2008 12 05). Prieiga internete: http://vlkk.lt/naujienos/pakomiṡiu-naujienos/del-svetimzodziu-su-kirciuotais-dvigarsiais-el-er-eu-priegaides (žiūrėta 2016 04 07). Stundžia B. 2013: Kirčiavimo norminamąjį darbą tęsiant (2013 12 23). Prieiga internete: http://vlkk.lt/naujienos/kitos-naujienos/bonifacas-stundzia-kirciavimo-norminamaji-darba-tesiant (žiūrėta 2016 04 20). Takahashi H. 2004: Language norms. – Sociolinguistics. An international handbook of the science of language and society. Ed. Ammon U., Dittmar N., Mattheier K. J., Trudgill P. 2nd ed., V. 1. Walter de Gruyter, 172–179. Įteikta 2016 05 03 Priimta 2016 07 05 RITA MILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 89 (2016) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204