Irenos Ermanytės nuopelnai leksikografijai

VIOLETA ČERNĖ Institut litevského jazyka PŘÍNOS IRENY ERMANYTĖ LEXIKOGRAFII VIOLETA ČERNĖ. Irenos Erm anytės nuopelnai leksikografijai | 2 Společně s kolegy Bronio Savukynem, Aleksandrem Vanagem, Vytautasem Vitkauskasem a Klementinou Vosylytė připravila Soupis názvů litevských řek a jezer (1963). Irena se podílela na shromažďování údajů pro Atlas litevského jazyka, sv. 1–3 (1977–1991) (Zinkevičius 1994: 252–253; Sabaliauskas 2012: 247–250). Později přešla do slovníkového oddělení a veškeré síly věnovala Slovu, které bylo uloženo do dvaceti svazků akademického Slovníku litevského jazyka. I. Ermanytė se tedy vydala po cestě lexikografie, zcela se ponořila do slovníkářské práce a zasvětila se úkolu, který podle slov lingvistky vyžaduje železnou trpělivost, obrovské soustředění a mimořádnou vytrvalost1. Všichni slovníkáři podle Vytautase Vitkauskase, průkopníka litevské terminologické lexikografie a šéfredaktora svazků XVII–XX Slovníku litevského jazyka, museli ovládat sémantiku, znát i ty nejmenší nářeční podrobnosti, historickou gramatiku a všemožné zvláštnosti starých písemností a vědecky je všechny zpracovat (Vitkauskas 2001: 2). Při listování Slovníkem litevského jazyka, často nazývaným Velký slovník, nacházíme jméno I. Ermanytė jako autorky slovníkového textu od svazku IX (1973). Historik lingvistiky, profesor Algirdas Sabaliauskas, v Dějinách výzkumu litevského jazyka uvádí, že Irena napsala pro akademický Slovník litevského jazyka od svazku IX do XVIII přibližně 110 autorských archů textu (Sabaliauskas 2012: 247–250). Slovníkářka brala z přidělených krabic lístky, třídila slova podle významů, rozlišovala základní a přenesené významy a pečlivě ověřovala prameny. A tak od palnyčiai až po pamplūtis, od peikikas až po penėgubas, od piestà až po piktasnikus (sv. IX, 1973), od plėstrà až po parplėžuoti, od pradiedas až po prametūmas, od provėieniu až po puikžolė (sv. X, 1976), od r až po rai tšulė, od rūgtiniai až po užrupšnoti (sv. XI, 1978), od savìtaiga až po sekšmė, od skylė až po skriestūvas (sv. XII, 1981), od spievokas až po spyžius, od spjovà až po spraktūkas, od stòp až po stovimóji (sv. XIII, 1984), od sùltė až po suńkvežimis, od sutrūkelis až po pasverdúoti, od šaudalai až po užščūti, od šliùbas až po šliuožti (sv. XIV, 1986), od šliùp až po šnėruoti, od tākas až po talpūs, od teišku až po užtektinùmas (sv. XV, 1991), od traìnis až po traškė, od trauktūkas až po treputė, od trìbelė až po trimitúotojas (sv. XVI, 1995), od turguolė až po turtúotas, od valdīnis až po valgùs (sv. XVII, 1996). Díky soustavné práci vyšel XVII. svazek Slovníku litevského jazyka, v němž je jméno I. Ermanytė uvedeno mezi autory textu i mezi redaktory. V roce 1996 byla Irena spolu s dalšími lexikografy ústavu za svou práci na Slovníku litevského jazyka oceněna prestižní Státní vědeckou cenou Litevské republiky. Do Irenina života vstoupila palnyčiai, nebo možná spíše tiše zaklepala, antonyma. V jednom rozhovoru Irena prozradila, že ji k této oblasti přivedl lexikograf Jonas 1 Rozhovor autorky těchto řádků s I. Ermanytė dne 21. 4. 2007. Zvukový záznam z archivu autorky. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Erm antytės nuopelnai leksikografijai | 3 Paulauskas, kuris visaip skatino jaunąją kolegę (Babickienė 1997: 14–18). Beje, žodynininką J. Paulauską I. Ermanytė laiko savo Mokytoju. 1973 m., turėdama dešimties metų leksikografinio darbo patirtį, – o liaudies išmintis byloja, kad be praktikos ir ausin nepataikysi, – Irena pradėjo kaupti lietuvių kalbos antonimų kartoteką (Ermanytė 2008: 134). Teorijos klausimus gvildeno studijuodama rusų, anglų, vokiečių kalbininkų darbus. 1985 m. iš spaudos išėjo I. Ermanytės parengtas Lietuvių kalbos antonimų žodynas, pirmas tokio pobūdžio specialusis žodynas Lietuvoje, dar palyginti nedidelės apimties, jame pateikta apie 920 antoniminių porų (Ermanytė 1985: 8). 1 PAV. I. Ermanytė. Lietuvių kalbos antonimų žodynas. Kaunas: Šviesa, 1985. V roce 1994 obhájila I. Ermanytė externě disertační práci Antonymie a antonyma v litevském jazyce (školitel A. Vanagas). Ačkoli lingvistka nadále věnovala většinu sil práci na Slovníku litevského jazyka, jeho psaní a redigování, věnovala pozornost i antonymům. V roce 2002 vyšel Školní slovník antonym litevského jazyka, doplněný o nové údaje a bohatší ilustrační materiál. V „Úvodu“ ke slovníku se píše, že tato práce je pokusem vytvořit normativní učební Školní slovník antonym litevského jazyka, který by učitelé mohli využívat při výuce žáků obraznému vyjadřování (Ermanytė 2002: 6). BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Erm enytės nuopelnai leksikografijai | 4 2 PAV. I. Erm anytė. Mokyklinis lietuvių kalbos antonimų žodynas. Kaunas: Šviesa, 2002. Brzy jsme již mohli číst a zkoumat obsáhlý, téměř 600stránkový slovník antonym (2003). Toto lexikografické dílo litevského jazyka je výsledkem dlouholeté práce, která vyžadovala značné znalosti i pečlivost (Jakaitienė 2005: 176–182). Autorka slovníku se v „Úvodu“ přiznává, že nebylo snadné antonyma shromáždit a systematicky uspořádat. Ilustrační materiál čerpala z nejrůznějších zdrojů, samozřejmě především ze Slovníku litevského jazyka, svazků I–XX, z kartotéky dodatků ke Slovníku litevského jazyka, ze sbírek lidové slovesnosti, z děl klasiků litevské literatury – Antana Baranauskase, Kristijonase Donelaitise, Balise Sruogy, Vaižgantase, Motiejuse Valančiuse, Antana Vienuolise a Žemaitė – z Písma svatého a Nového zákona i z periodik (Ermanytė 2003: V–XII). Tento slovník antonym obsahuje 5259 antonymických hesel. Některá slova tvoří mnoho dvojic antonym, například hora – třináct, radost – jedenáct, stoupat – deset, zelený – devět dvojic, práce – osm, vstát – sedm a tak dále. Slovník uvádí také synonyma; například u významu „dobrý duch“ slova anděl následují zlí duchové – démon, satan, čert, ďábel; vedle výrazu více do kopce ve významu „více směrem do kopce“ jsou abecedně uvedeny výrazy více do údolí, více do rokle, více do doliny, více pod kopec; vedle kopcovitý jsou uvedena hluboký, údolní, nízko položený, nízký; vedle podlý – slabý, ničemný, nízký a podobně. Jak říká francouzský básník Charles Baudelaire, květy ctnosti nemohou rozkvést bez květů zla. Při listování slovníkem antonym upoutá, že antonymií se vyznačují téměř všechny slovní druhy, včetně citoslovcí BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Ermანტytės nuopelnai leksikografijai | 5 (například márš - stòp), ani předložek (například į – iš). Slovník uvádí také frazémy vzniklé z antonym, například dříve či později; [a] studeného i horkého; [a] v zimě [i] v létě a podobně. Celkovou lexikografickou úroveň zvyšuje „Rejstřík antonymních hnízd“ (Jakaitienė 2005: 176–182). Slovník antonym redigoval lexikograf dr. J. Paulauskas. 3 PAV. I. Ermантytė. Antonimų žodynas. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2003. Otázkami souvisejícími s antonymy se I. Ermантytė zabývala v různých článcích. Například: Stylistické funkce slov se dvěma protikladnými významy (Jazyková kultura 42, 1982), O významech antonym a jejich užívání v jazyce (Jazyková kultura 46, 1984), Antonymní významy téhož slovesa (Jazyková kultura 61, 1991), Kontextová antonyma (Jazyková kultura 65, 1993), Protiklad jako sémantický a logický základ antonymie (Otázky litevské lingvistiky 35, 1995), Několik poznámek k enantiosémii (Otázky litevské lingvistiky 37, 1997), Frazeologismy obsahující antonyma (Rodný jazyk 6, 2004), Poznámky ke struktuře a sémantice antonym (Jazyková kultura 77, 2004). V roce 2008 vydal Ústav litevského jazyka monografii I. Ermanytė Antonymie a antonyma. V této práci autorka pojednává o teorii antonym, zkoumá vztahy mezi antonymií, polysémií a synonymií a podrobně shrnuje zkušenosti litevských, ruských, německých a anglických lingvistů při zkoumání teoretických a metodologických otázek antonymie. Značnou pozornost v monografii věnuje enantiosemii – jazykovému jevu, kdy má totéž slovo dva protikladné významy. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Ermanytės nuopelnai leksikografijai | 6 4 PAV. I. Ermanytė. Antonimija ir antonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. Antonyma I. Ermanytė nazývá velkou láskou svého života. Ať poslouchá rádio, nebo čte, vždy už slyší či vidí antonymické dvojice slov. Podle Ireny myslí v antonymech, bez antonym nemůže žít a antonyma se jí zdají i v noci. Ostatně když se jí autorka těchto řádků letos v létě zeptala, zda tato láska nevyprchala, odpověď zněla: „Ale ne!“ Těmito pracemi se I. Ermanytė neomezila. Je jednou z autorek Slovníku frazeologie. Vedle Ireny se frazeologickému materiálu věnovaly lexikografky Ústavu litevského jazyka Ona Kažukauskaitė, Gertrūda Naktinienė, Jonas Paulauskas, Zita Šimėnaitė a Angelė Vilutytė-Rimševičienė. Toto téměř devítisetstránkové dílo litevské lexikografie vyšlo v roce 2001. Za práci na Slovníku frazeologie byla I. Ermanytė spolu s dalšími lexikografy oceněna Státní vědeckou cenou Litevské republiky (2002). Za zmínku stojí práce I. Ermanytė (společně s dalšími kolegy) na Školním slovníku mezinárodních slov, který vyšel ve čtyřech vydáních – v letech 1995, 1998, 2000 a 2010. Další důležitou oblastí činnosti této lingvistky byly expedice za sběrem slov, do nichž se budoucí lexikografka zapojila ve čtvrtém ročníku studia. Poprvé se Irena vydala zapisovat nářeční slova v roce 1958 do Varniů. Expedici vedl budoucí profesor Vladas BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Ermanytės nuopelnai leksikografijai | 7 Grinaveckis. Později, když už pracovala v Ústavu, procestovala křížem krážem téměř celou Litvu. Irena hovořila i s pastýřem, který seděl mezi krávami2. Uměla přimět venkovany k hovoru, aby otevřeli svá srdce a vzpomínky se z nich jen řinuly, aby se jazykové bohatství sypalo jako z rohu hojnosti. V roce 1962 I. Ermanytė spolu s dalšími kolegy zpovídala obyvatele Akmenė a Mažeikiai, v roce 1963 sbírala nářeční slovní zásobu ve Vėšėvnuose (okres Telšiai) a Zervynose (okres Varėna); v roce 1964 ji cesty zavedly do Gadūnavy (okres Telšiai) a Gegužinė (okres Kaišiadorys); v roce 1971 sbírala materiál pro Slovník litevského jazyka v Pelsoji, Ródūnii a Gervėčiai. V roce 1972 se vydala do Žilinů (okres Varėna); v roce 1973 dorazila do Kruopiai (okres Akmenė); o rok později se vypravila do Rūdnie. Jazykový materiál sbírala v Punsku a Sejnech. A co teprve kraj Kupiškis a okolí Rokiškisu?! Zaznamenala přes 20 tisíc nářečních lexikálních jednotek. Stejně jako ostatní sběratelé nářeční slovní zásoby vyrážela Irena na první expedice bez diktafonu; vše zapisovala rukou do sešitů a zápisníků, kterých má nashromážděnou celou hromadu. Mnohé její zaznamenané věty dnes žijí vlastním životem na stránkách Slovníku litevského jazyka. 2 Rozhovor autorky těchto řádků s I. Ermanytė ze dne 21. 4. 2007. Zvukový záznam z autorčina archivu. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Erm anytės nuopelnai leksikografijai | 8 5 OBR. I. Erm anytė na expedici sběru slov (1971, Gervėčiai) 6 OBR. Úryvek ze zápisníku I. Erm anytė. Expedice sběru slov v roce 1964 (Gegužinė, okres Kaišiadorys) BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Erm anytės nuopelnai leksikografijai | 9 Lexikografie a lexikologie nebyly jedinými oblastmi, které upoutaly Ireninu pozornost. Zajímala se také o kulturu litevského jazyka, toponomastiku i další témata, která se promítla do článků v publikacích Lietuvių kalbotyros klausimuose (Acta Linguistica Lithuanica), Kalbos kultūroje, Gimtojoje kalboje a v dalších periodikách. Zde je několik příkladů: S. Daukanto aukà ir kiti bendrašakniai žodžiai (1967), Laikrodis ir laikraštis (1967), Žemės kalba (1968, s K. Eigminem), Būdas ir pobūdis (1969), Pažiūra, požiūris ir jų sinonimai (1971), Taurūs ir kilnūs (1972), Darbas, veikla ir kūryba (1974) a tak dále. I. Erm anytė překládala odbornou literaturu z lotyštiny. „Duševní cvičení“ nazvala Irena po mnoha letech práci na dvousvazkové Mitologijos enciklopedijos (1997– 1999), kterou překládala společně s dalšími překladateli3. Všechny práce, které lingvistka I. Erm anytė vykonala ve prospěch litevského jazyka, zde nelze vyjmenovat. Zdá se, že každý z nás má svou vlastní stránku osobnosti. Irena, které kolegové a přátelé říkají Irutė, je výjimkou. Od Ireny nikdy neuslyšíte o nikom špatné slovo. „Úžasná, upřímná, srdečná, zářivá, jemná, zná všechna nářečí do posledního máku, má bystré myšlení jako správná Suvalkijka4...“ Takovými barvami vykresluje I. Erm anytė portréty lidí, s nimiž měla možnost společně pracovat a stýkat se. Možná právě proto mluví kolegové o Ireně jen s úctou. A dobré slovo je přece lepší než dárek. LITERATŪRA Babickienė Z. 1997: „Kalba yra sistema, prilygstanti tiksliesiems mokslams“ (pokalbis su I. Erm anyte). – Gimtoji kalba 8, 14–18. Erm anytė I. 2008: Antonimija ir antonimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Erm anytė I. 2003: Antonimų žodynas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Erm anytė I. 2007: Bibliografijos rodyklė. Sudarė Zita Šimėnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Erm anytė I. 1985: Lietuvių kalbos antonimų žodynas, Kaunas: Šviesa. Erm anytė I. 2002: Mokyklinis lietuvių kalbos antonimų žodynas, Kaunas: Šviesa. Jakaitienė E. 2005: [Recenzija]. Acta Linguistica Lithuanica LII, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. 3 Šių eilučių autorės pokalbis su I. Erm anyte 2007 04 21. Garso įrašas iš autorės archyvo. 4 Šių eilučių autorės pokalbis su I. Erm anyte 2007 04 21. Garso įrašas iš autorės archyvo. BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 VIOLETA ČERNĖ. Irenos Ermanytės nuopelnai leksikografijai | 10 LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija. Sudarė Kazys Morkūnas, redagavo Vytautas Ambrazas. 2-as patiksl. ir papild. leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Sabaliauskas A. 2012: Lietuvių kalbos tyrinėjimo istorija, 1980–2010 m., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. VLE 2004: Visuotinė lietuvių enciklopedija 5, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vitkauskas V. 2001: Esame vos ne nušvilpti ir neminėtin i. – Literatūra ir menas, Nr. 48 (2876), lapkričio 30. Zinkevičius Z. 1994: Lietuvių kalbos istorija 6: Lietuvių kalba naujausiais laikais, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Gauta 2017 09 28 VIOLETA ČERNĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 90 (2017) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204