Kokia kalbos dalis yra dalyvis?

DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Ústav litevského jazyka JAKÝM SLOVNÍM DRUHEM JE PARTICIPIUM? KLÍČOVÁ SLOVA: gramatika, slovní druhy, sloveso, slovesné tvary, participium, transgresiv, poloparticipium. ÚVOD Při zahájení tvorby informačního systému litevské gramatiky (LIGIS)1 jsme zjišťovali, jak jsou slovní druhy popisovány v různých publikacích. Bylo zjištěno mnoho nesrovnalostí při výkladu participia. Proto bylo rozhodnuto napsat tento článek, v němž bude zmapováno zařazování participia ke slovním druhům od prvních gramatik až do současnosti. Je třeba říci, že se v průběhu času mění pohled lingvistů nejen na participium. Někdy také jednotliví lingvisté v témže období interpretují některé jazykové jevy odlišně. To je zvlášť patrné v publikacích různého zaměření. Například na počátku 70. let minulého století byla v knihách určených široké veřejnosti morféma infinitivu -ti považována za koncovku. Juozas Žiugžda ve své gramatice píše: „Infinitiv má koncovku -ti.“ (Žiugžda 1971: 139). Ve vědeckých gramatikách se na tentýž morfologický jev nahlíží jinak. V trojdílné gramatice litevského jazyka vydané téhož roku se píše: „infinitiv má příponu -ti nebo -t“ (LKG 1971: 398). V jednosvazkové gramatice litevského jazyka se tato morféma infinitivu rovněž nazývá příponou (DLKG 2006: 383). Bylo by možné najít i další podobné příklady. Článek navrhuje interpretovat participium jinak, než se v současnosti činí v lingvistických publikacích – považovat je za samostatný slovní druh, a nikoli za slovesný tvar – a předkládá argumenty na podporu tohoto tvrzení. Je třeba zdůraznit, že slova se v různých jazycích třídí do tříd velmi rozdílně. Téměř všechny jazyky mají podstatné jméno a sloveso, a to nejen indoevropské jazyky – například tamilština, která patří do drávidské jazykové rodiny2. V díle datovaném přibližně do roku 500 př. n. l., které popisuje gramatiku tamilštiny, se slova dělí do čtyř skupin: 1 Informační systém litevské gramatiky. Dostupné na internetu: http://ligis.lki.lt/ (navštíveno 03. 03. 2018). 2 Wikipedia. Dostupné na internetu: https://en.wikipedia.org/wiki/Tamil_language (navštíveno 03. 03. 2018). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 2 1) podstatná jména, 2) slovesa, 3) slova, která označují vztah mezi slovesem a podstatným jménem, a 4) slova, která charakterizují podstatné jméno nebo sloveso3. Při klasifikaci ostatních slov však existují značné rozdíly. Například v německé gramatice Waltera Junga se číslovky nepovažují za samostatný slovní druh a uvádí se, že slova označující čísla mohou být přídavnými jmény, podstatnými jmény, zájmeny či příslovečnými určeními4 (Jung 1967: 359). V jiné německé gramatice se číslovka řadí k přídavným jménům – nazývá se „Zahladjektiv“ a popisuje se v kapitole o přídavných jménech (Helbig, Buscha 1989: 320). Vikipedija uvádí kompromisní variantu, podle níž se číslovka v jazykovědě někdy považuje za samostatný slovní druh5, tedy pouze někdy, nikoli vždy. Dalším příkladem pro nás neobvyklé charakteristiky slov by mohla být přídavná jména v japonštině. Časují se6, např. modrý – aoi, byl modrý – aokatta; horký – atsui, byl horký – atsukatta a podobně. V každém jazyce se tedy slova rozdělují do slovních druhů s ohledem na specifické rysy daného jazyka. V třídílné gramatice litevského jazyka z roku 1965 je uvedeno toto tvrzení: „nelze se domnívat, že slovní druhy mohou být svou kvalitou a kvantitou v jednotlivých jazycích stejné“ (LKG 1965: 31). Litevští autoři při psaní gramatik vycházejí z prací zahraničních autorů. Patrně proto je participium i v litevských lingvistických pracích považováno za slovesný tvar. Existují však argumenty, které dovolují domnívat se, že participium by mohlo být považováno také za samostatný slovní druh. V angličtině je participium skutečně jen tvar, zatímco v litevštině představuje celé paradigma. V popisech gramatických údajů určených školám i v internetových informacích pro širokou veřejnost lze již spatřovat předpoklady pro přiznání samostatného slovnědruhového statusu participiu. 1. VÝVOJ POJETÍ PARTICIPIA V současných výzkumech gramatiky praindoevropštiny se uvádí, že slova se dělí do osmi slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména (včetně participií), zájmena, 3 Wikipedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki/Part_of_speech (navštíveno 3. 3. 2018). 4 „číslovka není v pravém slova smyslu slovním druhem. „Číslovkami“ mohou být přídavná jména a podstatná jména, zájmena i příslovce“ (Jung 1967). 5 „Zahlwort wird in der Sprachwissenschaft manchmal als eigene Wortart angesetzt“, dostupné online: https://de.wikipedia.org/wiki/Zahlwort (navštíveno 3. 3. 2018). 6 Wikipedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki/Japanese_equivalents_of_adjectives (navštíveno 3. 3. 2018). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 3 slovesa, příslovce, předložky, spojky a citoslovce7. Zařazení participií k přídavným jménům se vysvětluje tím, že stejně jako přídavná jména označují vlastnost (Quiles, López-Menchero 2011: 153). 1.1. Interpretace participia v prvních gramatikách Nejstarší dochovaná sanskrtská gramatika, a zároveň nejstarší dochovaná gramatika na světě, byla napsána Páninim v 5. století př. n. l.8, participium se v ní však ještě nezmiňuje. Participium se nevyskytuje ani v Jáskově díle o sanskrtu. Samotné dílo se do dnešních dnů nedochovalo, proto lze usuzovat, že vzniklo ještě dříve9. Dionysios Thrácký napsal již ve 2. století př. n. l. v řečtině nejstarší známou antickou gramatiku Gramatikos mokslas. Podle jejího vzoru byly napsány pozdější gramatiky indoevropských jazyků (Kairienė 2003: 788). Gramatikos moksle se rozlišuje osm slovních druhů: substantivum, sloveso, participium, člen, zájmeno, předložka, příslovce, spojka10. Latinské gramatiky byly psány podle řeckých gramatik. Varro ve své gramatice De lingua latina uvádí 6 slovních druhů: substantivum, sloveso, participium, příslovce, předložku, spojku. Všechna latinská slova dělí na ohebná a neohebná. Ohebná slova jsou rozdělena do čtyř tříd podle dvou kritérií – časů a pádů: slova ohebná jak podle časů, tak podle pádů (participia); neohebná ani podle časů, ani podle pádů (příslovce); slova ohebná pouze podle časů (slovesa); slova ohebná pouze podle pádů (substantiva)11. Od tradice považovat participium za samostatný slovní druh se neodchyluje ani litevská gramatika, kterou napsal Kristupas Sapūnas a vydal Teofilis Šulcas. Uvádí osm slovních druhů: čtyři ohebné (substantivum, zájmeno, participium, sloveso) a čtyři neohebné (příslovce, předložka, spojka a citoslovce) (Eigminas, Stundžia 1997: 27). V gramatice Daniela Kleina není participium popsáno v kapitole o slovesech: je uvedeno v samostatné kapitole, rovnocenné kapitolám o ostatních slovních druzích, za kapitolou o slovesech a před kapitolou o příslovcích (Balčikonis, Larinas, Kruopas 1957: 504), takže lze mít za to, že D. Klein považoval participium za samostatný slovní druh. 7 „Slova se dělí na osm slovních druhů: podstatná jména, přídavná jména (včetně participií), zájmena, slovesa, příslovce, předložky, spojky a citoslovce... Participium je slovo, které stejně jako přídavné jméno přisuzuje vlastnost“ (Quiles, López-Menchero 2011). 8 Wikipedia. Dostupné online: https://de.wikipedia.org/wiki/Panini_(Grammatiker) (navštíveno 2018 03 03). 9 Wikipedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki/Y%C4%81ska (navštíveno 2018 03 03). 10 Wikipedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki/Part_of_speech (navštíveno 2018 03 03). 11 Dostupné online: https://mokslai.lt/referatai/lietuviu-kalba/lingvistika.html (navštíveno 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 4 1.2. Informace o participiu v současných gramatikách V současných gramatikách (jak starých jazyků, tak moderních) je participium popisováno jako slovesný tvar. „Participia, původně jmenné tvary, se postupem času přimkla k systému slovesných tvarů“ (Ambrazas 1979: 16). Pojednat o tom, kdy a z jakých důvodů bylo participium přiřazeno ke slovesu, by vyžadovalo samostatný článek. Tato práce se bude zabývat pouze důsledky tohoto jevu. Participium v gramatikách starých jazyků. V současných gramatikách starých jazyků (latiny a řečtiny) již participium není považováno za samostatný slovní druh. Jonas Dumčius ve své Stručné historické gramatice řeckého jazyka probírá participium v kapitole o slovese, společně s dalšími morfologickými kategoriemi slovesa – časy, osobami, čísly atd. (Dumčius 2011: 100). V gramatice latinského jazyka Elementa Latina je participium rovněž uvedeno jako neurčitý slovesný tvar (Dumčius, Kuzavinis, Mironas 2010: 76). Participium v gramatikách moderních indoevropských jazyků. Článek na Wikipedii o slovních druzích zdůrazňuje, že gramatika angličtiny je napsána v souladu s evropskou tradicí, s výjimkou toho, že participium je považováno spíše za slovesný tvar než za samostatný slovní druh12. Tak je tomu i v nejnovějších gramatikách angličtiny. V současné anglické gramatice je participium uvedeno v tabulce slovesných tvarů (Quirk et al. 1992: 62). V Oxfordské gramatice anglického jazyka je participium označeno za nestandardní slovesný tvar (Greenbaum, 1996: 132). V příručce Oxfordské gramatiky anglického jazyka je popsáno osm hlavních slovních tříd: sloveso, podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce, předložka, determinátor, zájmeno a spojka (Eastwood 2002: 1). Jak je vidět, participium mezi nimi není. V německých gramatikách je participium rovněž považováno za slovesný tvar. V některých je nazýváno jmenným slovesným tvarem, který je charakterizován jako neosobní (Jung 1967: 202). V jiných je popisováno jako nesklonný slovesný tvar (Helbig, Buscha 1989: 105). V nejnovější gramatice němčiny, v níž jsou již místo dosud užívaných latinských názvů uvedeny německé názvy slovních druhů a morfologických kategorií, se participium nazývá termínem Mittelwort (doslova přeloženo prostřední slovo, tj. prostřední mezi 12 Wikipedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki/Part_of_speech (citováno 3. 3. 2018). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 5 slovesa a přídavného jména), přesto je však charakterizováno jako neurčitý slovesný tvar – unbestimmte Verbform (Paukert, Holböck 2017: 7). Také litevské participium je v gramatikách hodnoceno jako slovesný tvar. V gramatice Frydricha Kuršaitise, která vyšla v roce 1876, je přízvukování participia popsáno v kapitole o přízvukování sloves, lze tedy tvrdit, že je považoval za slovesný tvar, ačkoli se v knize uvádí, že základ skloňování participií tvoří skloňování přídavných jmen (Kuršaitis 2013: 357); lze tedy již pozorovat určitou nedůslednost. V gramatice F. Kuršaitise je patrný jasný vliv německé gramatiky. Participia se dělí na adjektivní, s uvedením německého ekvivalentu Partizip I, a adverbiální (ekvivalent Partizip II) (Kuršaitis 2013: 358–359). Participium bylo považováno za slovesný tvar i v jazykovědě 20. století. V gramatice Juoza Žiugždy je participium definováno jako „slovesný tvar, který má vlastnosti slovesa a přídavného jména“ (Žiugžda 1971: 174). DLKG uvádí: „Participium je skloňovaný tvar tvořený od slovesného kmene, který má vlastnosti slovesa a přídavného jména.“ (DLKG 2006: 354). Starou tradici – považovat participium za samostatný slovní druh – patrně nejdéle zachovali ruští lingvisté. V učebnici pro školy z roku 2012 je participium popsáno v kapitole o samostatných slovních druzích a definováno jako samostatný slovní druh, který vyjadřuje vlastnost předmětu spojenou s dějem a má vlastnosti přídavného jména i slovesa13 (Бабайцева, Чеснокова 2012: 167). Existují však i gramatiky ruštiny, v nichž je participium definováno jinak: „participium je atributivní slovesný tvar, který spojuje významy dvou slovních druhů – slovesa a přídavného jména“ (Шведова 1980: 664). 2. MÍSTO PARTICIPIA V LITEVSKÉ LINGVISTICE V gramatice litevského jazyka napsané v angličtině se participium probírá v kapitole o nečasovaných slovesných tvarech14 (LG 2006: 284). Gramatika litevského jazyka uvádí 11 slovních druhů, mezi nimiž však participium není zmíněno; dále se uvádí, že taková klasifikace slov byla i v gramatice Jonase Jablonskise a lišilo se pouze hodnocení částice a citoslovce (LKG 1965: 31). V Frekvenčním slovníku litevské morfemiky sestaveném v roce 2011 se o participiu bėgančio uvádějí následující informace (obr. 1): základní tvar bėgti; sloveso, participium, mužský 13 „Participium je samostatný slovní druh, který označuje vlastnost předmětu podle děje a spojuje v sobě vlastnosti přídavného jména a slovesa“ (Бабайцева, Чеснокова 2012). 14 „Neurčité slovesné tvary“ (LG 2006). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? |6 rod, přítomný čas, genitiv jednotného čísla, činný rod (Rimkutė, Kazlauskienė, Raškinis 2011: 596). bėg-anč-io bėgti; sloveso, participium, mužský rod, přítomný čas, genitiv jednotného čísla, činný rod. OBR. 1. Uvedení informací o slově bėgančio v Frekvenčním slovníku litevské morfemiky (Rimkutė, Kazlauskienė, Raškinis 2011: 596) O dva roky později, v roce 2013, se v Databázi litevské morfemiky vytvořené v Centru počítačové lingvistiky Univerzity Vytautase Velikého při uvádění informací o participiu již neuvádí, že jde o sloveso, ačkoli databáze15 byla připravena na základě téhož morfemického slovníku. Obr. 2 znázorňuje uvedení informací o participiu bėgančio v Databázi litevské morfemiky. OBR. 2. Uvedení informací o slově bėgančio v Databázi litevské morfemiky Interaktivní databáze zdrojů pro výuku litevského jazyka www.šaltiniai.info zahrnuje také postup morfologického rozboru. Základním tvarem participia je zde nominativ, nikoli infinitiv. Obr. 3 představuje morfologický rozbor participia ve větě Atsisveikinę vaikai išėjo16. Příklad: Atsisveikinę vaikai išėjo. Slovo Atsisveikinę – základní tvar atsisveikinęs, participium, činné, zvratné, minulý jednorázový čas, mužský rod, nominativ množného čísla; ve větě plní funkci příslovečného určení času (kdy odešly? – atsisveikinę). OBR. 3. Morfologický rozbor participia ve větě www.šaltiniai.info V učebnici pro sedmou třídu je v tabulce gramatického rozboru slovních druhů (obr. 4) participium, poloparticipium a gerundium uvedeno v samostatných řádcích, stejně jako všechny plnovýznamové slovní druhy (Palubinskienė, Čepaitienė 2008: 185). Slovní tvary slovesa jsou tedy uváděny 15 Databáze litevské morfemiky. Dostupné na internetu: http://tekstynas.vdu.lt/page.xhtml?id=morfema-db (navštíveno 03. 03. 2018). 16 Interaktivní databáze zdrojů pro výuku litevského jazyka a literatury (kultury) a dějin Litvy. Dostupné na internetu: http://www.šaltiniai.info/index/details/599%20 (navštíveno 03. 03. 2018). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 7 nikoli vedle dalších takových forem, jako jsou zájmenný tvar nebo zvratný tvar. Odsazení příčestí, polopříčestí a polopříčestí od okraje řádku může naznačovat určitou závislost na slovním druhu napsaném na řádku výše, jejich vyčlenění do samostatných řádků však zároveň ukazuje i určitou samostatnost. OBR. 4. Tabulka gramatického rozboru slovních druhů v učebnici pro 7. třídu (Palubinskienė, Čepaitienė 2008: 185) Souhrnně lze říci, že příčestí je uznáváno jako zvláštní slovesný tvar, který se více podobá samostatnému slovnímu druhu. V tabulce pro žáky je příčestí (stejně jako polopříčestí a polopříčestí) uvedeno na samostatném řádku, stejně jako ostatní samostatné slovní druhy. Pokud by bylo považováno za prostý slovesný tvar, měl by být jako název sloupce vedle něj BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 8 zájmenových tvarů a zvratných tvarů. Morfologický rozbor slovních druhů uvedený v tabulce ve zmíněné školní učebnici je jasný a snadno srozumitelný. Také v internetových informacích (Vikipedijos) (obr. 5) určených široké veřejnosti je příčestí (polopříčestí a polopříčestí) uvedeno na samostatném řádku, stejně jako ostatní samostatné slovní druhy, a jsou u něj uvedeny charakteristické morfologické kategorie; větší odsazení od okraje řádku však ještě neumožňuje považovat je za zcela samostatný slovní druh17. OBR. 5. Zobrazení ohebných slovních druhů na internetu, Vikipedijoje 3. PROBLEMATICKÉ PŘÍPADY HODNOCENÍ LITEVSKÉHO PŘÍČESTÍ: ARGUMENTY „PRO“ A „PROTI“ Že rozšířený současný názor, že příčestí je slovesným tvarem, není pevně vědecky podložen, ukazují také výroky vědců zastávajících jiný názor. Jak v pracích litevských lingvistů, tak v gramatikách němčiny se objevovaly názory, že příčestí, polopříčestí a polopříčestí jsou jiné slovní druhy než sloveso, například: „příčestí označující vlastnosti věcí lze nazývat také přídavnými jmény“ (Paulauskienė 2015: 201); „polopříčestí, která jsou neohebnými příslovečnými výrazy, fungují v jazyce také jako příslovce“ (Paulauskienė 1994: 373); „příčestí je jako skloňovaný tvar ve skutečnosti slovesné přídavné jméno, jehož první funkcí je, stejně jako u každého přídavného jména, atributivní funkce a druhou predikativní funkce, kterou může plnit pouze nominativ“ (Paulauskienė 2015: 356). V gramatice němčiny se píše, že neurčité slovesné tvary netvoří zvláštní slovní třídu, nýbrž náleží 17 Vikipedija. Prieiga internete: https://lt.wikipedia.org/wiki/Kalbos_dalis (žiūrėta 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? |9 různým jiným slovním druhům18, např. infinitiv funguje jako podstatné jméno, příčestí jako přídavné jméno, přechodníky jako příslovečné určení či dokonce jako částice19 a předložka20 (Helbig, Buscha 1989: 113). Ani při popisu analytických tvarů litevského slovesa, které jsou patrně nejdůležitějším argumentem pro to, aby se příčestí považovalo za slovesný tvar, není všechno jednoznačné kvůli možné dvojí interpretaci příčestí. Příčestí se slovesem v určitém tvaru lze považovat za synonymum určitého tvaru nebo za jmennou část složeného přísudku. Nejsou formulována pravidla, jak je odlišit, a velmi často lze tutéž větu interpretovat dvěma způsoby: např. Aš jau esu išalkęs může znamenat išalkau nebo esu alkanas (Paulauskienė 2015: 356). Dále se uznává, že „S touto situací se dodnes potýkají nejen autoři morfologií, ale i syntaxí“ (Paulauskienė 2015: 356). 3.1. Kritéria pro dělení slov na slovní druhy v gramatikách a učebních publikacích Vikipedijoje se uvádí, že slovní druh je kategorie zahrnující slova s podobnými gramatickými vlastnostmi. Slova zařazená do téhož slovního druhu mají podobné syntaktické vlastnosti – plní ve větě tytéž funkce – a z hlediska morfologie mají stejné skloňování či časování21. Slovní druhy jsou třídy slov rozlišované na základě společných významových, syntaktických a morfologických rysů22. V gramatice litevského jazyka z 20. století se uvádí, že slovní druhy jsou třídy slov, které se vyznačují určitými rysy. Jsou vyjmenovány čtyři: 1) lexikální význam, 2) gramatické kategorie, 3) syntaktická funkce a 4) slovotvorné prostředky (LKG 1965: 28). Gramatika dále uznává „omezenost tradičního dělení slovních druhů a nedostatečnou pevnost kritérií tohoto dělení“ (LKG 1965: 29). Nedostatečnost prvního kritéria dokládá tvrzení o významu podstatného jména: může označovat věc, děj i vlastnost (LKG 1965: 30). Druhý rys – systém gramatických kategorií a souvisejících tvarů – odhaluje nejednotnost při interpretaci příčestí. V příručce litevského jazyka se uvádí, že „[k]aždý ohebný slovní druh má systém tvarů vytvořený na základě jednoho společného významu, který se nazývá gramatická kategorie“ (LKŽin 2007: 82). Dále jsou uvedeny příklady: podstatné jméno má rod, 18 „Infinitní slovesné tvary (infinitiv, příčestí I, příčestí II) netvoří v němčině zvláštní slovní druh, nýbrž patří k různým jiným slovním druhům.“ (Helbig, Buscha 1989). 19 „Chtěl to vědět brennend rád.“ „Ausgerechnet jsem ho potkal.“ (Helbig, Buscha 1989). 20 „Je placen entsprechend svým výkonům.“ (Helbig, Buscha 1989). 21 Wikipedia. Dostupné na internetu: https://en.wikipedia.org/wiki/Part_of_speech (citováno 2018 03 03). 22 Vikipedija. Dostupné na internetu: https://lt.wikipedia.org/wiki/Kalbos_dalis (citováno 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 10 kategorie čísla a pádu, finitní sloveso – kategorie osoby, způsobu, času a čísla. Finitní sloveso je tedy označováno jako ohebný slovní druh; právě tak se nazývá – nikoli slovesem, nýbrž finitním slovesem. Logicky z toho plyne závěr, že nefinitní sloveso je již jiným slovním druhem, protože jeho gramatické kategorie jsou jiné. Bylo by tedy vhodné považovat participium (nefinitní sloveso) za jiný slovní druh. V příručce se dále o participiích uvádí: „Participia všech časů mohou plnit funkci přívlastku a tím se liší od finitních sloves.“ (LKŽin 2007: 172). Dalším znakem toho, že participium a finitní slovesný tvar nejsou týmž slovním druhem, je tedy i rozdíl v jejich syntaktické funkci (třetí kritérium při rozdělování slov do slovních druhů (LKG 1965: 28)), nejen v gramatických kategoriích. A ještě jedno tvrzení vymezuje participium jako jiný slovní druh než sloveso: „Specifickou gramatickou kategorií participia je rod“ (LKŽin 2007: 172). Rod tedy nemá sloveso, protože mezi morfologickými kategoriemi finitního slovesa není v příručce rod uveden. Tím spíše, že „[f]initní slovesa nemají rodové morfémy“ (Paulauskienė 1994: 351), a tedy finitní slovesa rod nemají. Tato skutečnost byla rozebrána i v jiných pracích. V Historické syntaxi litevských participií se uvádí, že základem morfologické klasifikace participií jsou kategorie rodu a času, které je spojují se slovesem (Ambrazas 1979: 16). V cyklu přednášek pro litevské filology se klade otázka: „Jak může být k finitním slovesům přiřazena kategorie rodu, kterou finitní slovesa morfologicky nevyjadřují?“ (Paulauskienė 1994: 346). Z toho, co bylo uvedeno, lze konstatovat, že zařazení rodu mezi slovesné kategorie není v akademických gramatikách dostatečně podložené ani přesvědčivé. Je-li slovní druh označen termínem sloveso a nerozlišuje-li se na finitní sloveso a nefinitní sloveso („Sloveso je samostatný slovní druh, který vyjadřuje děj nebo stav a má morfologické kategorie času, způsobu, osoby, čísla a rodu“ DLKG 2006: 282), měly by být uvedeny všechny gramatické kategorie, tedy i ty, které jsou charakteristické pro participium: pád a rod; a mezi vyjadřované pojmy by měl být přidán i příznak (nejen děj nebo stav). Popisy složených slovesných tvarů v akademických gramatikách mají rovněž nedostatky, neboť neposkytují úplné informace, a proto si z nich nelze vytvořit přesnou celkovou představu o skutečném stavu. V jedné z těchto definic se píše: „Složené slovesné tvary litevského jazyka se tvoří z významově samostatných činných nebo trpných participií přítomného či minulého prostého času slovesa spolu s pomocným BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 11 veiksmažodžio būti asmenuojamomis formomis“ (LKG 1971: 144). Kitame apibūdinime teigiama: „Sudėtinės laikų bei nuosakų formas sudaro veikiamieji esamojo arba būtojo kartinio laiko ir neveikiamieji esamojo arba būtojo laiko dalyviai su pagalbinio veiksmažodžio būti asmenuojamosiomis formomis“ (DLKG 2006: 346). Jau vien iš šių apibrėžimų matyti, kad veiksmažodžio formoms sudaryti naudojami ne visi dalyvių laikai. Reikia pažymėti, kad abiejuose apibrėžimuose net neužsiminta apie tai, kad sudėtinėms formoms sudaryti naudojamas tik dalyvių vardininko linksnis. Kiti linksniai nėra veiksmažodžio formos, nes nesudaro veiksmažodžio laikų – aš esu mačiusi – nėra tokios sudėtinio laiko formos lietuvių kalboje. Taigi, daug dalyvio formų iš viso nenaudojamos veiksmažodžio laikams sudaryti, tai: visi likę linksniai be vardininko, būsimasis ir būtasis dažninis laikai, kurių net vardininkas nenaudojamas sudėtiniam veiksmažodžio laikui sudaryti. Ir visa tai laikoma veiksmažodžio formomis. Bet „[1]lietuvių kalba pažyminių nevartojamos dalyvio formos neturi“ (Paulauskienė 1994: 352), vadinasi, visi dalyviai gali atlikti tą sintaksinę funkciją, kurios veiksmažodžio laikai niekada neatlieka. Tai pakankamai svarūs argumentai laikyti dalyvį ne veiksmažodžio forma, bet atskira savarankiška kalbos dalimi. Tuo labiau, kad net ir dalyvio laikas yra ne tokio pat pobūdžio kaip veiksmažodžio. Veiksmažodis reiškia sakinio predikatinį laiką (rodo santykį su kalbamuoju momentu), o dalyvio laikas yra susijęs su paties žodžio semantika, jis neturi nieko bendra su tarinio, t. y. juo einančio veiksmažodžio, laiku: esu pavargęs, buvau pavargęs, būdavau pavargęs, būsiu pavargęs (Paulauskienė 1994: 348). Taigi, dar viena prielaida manyti, kad dalyvis yra kita nei veiksmažodis kalbos dalis. V literatuře se jako další argument pro považování participia za slovesný tvar uvádí, že participia spojuje se slovesy i to, že činná participia mohou řídit stejné pády jako slovesa (Paulauskienė 1994: 346). Trpná participia však stejné pády jako sloveso neřídí. Participia se tedy pokoušejí vměstnat do rámce slovesa pomocí kritérií, z nichž každé se hodí pouze pro určitou jejich část. Takové poskládané z jednotlivých částí a plné rozporů zařazení participia ke slovesu nepůsobí příliš správně. Táž autorka v jiné publikaci tvrdí, že tvoření, přízvukování, skloňování a užívání participií jsou popsány velmi podrobně a nevyvolávají pochybnosti, avšak „[t]eorie a logika značně pokulhávají“ (Paulauskienė 2015: 354). Dochází se dokonce k závěru, že by bylo třeba změnit pojetí morfologie: „Považování participia za slovesný tvar dnes příliš neladí s výrazně zúženým a konkretizovaným pojmem morfologie.“ (Paulauskienė 1994: 347). Není však uvedeno, kdy byl pojem morfologie širší a kdy se zúžil. Autorka dále tvrdí: „Má-li vzniknout ucelená gramatická teorie participia, je nutné pojem morfologie rozšířit“ (Paulauskienė 1994: 347). Navrhuje se tedy přizpůsobit vědu o morfologii potřebám participia, tj. potřebě, BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 12 považovat je za slovesný tvar. Nebylo by jednodušší považovat participium za samostatný slovní druh v rámci současné morfologie? 3.2. Prezentace participia v učebních materiálech určených školám Zmatek lze spatřovat také v postupu morfologického rozboru v databázi www.šaltiniai.info: u skloňovaných slovních druhů a u slovesa se uvádí slovní druh (obr. 6 a 7). U participia (obr. 8) není třeba slovní druh uvádět; při jeho rozboru má být uveden slovesný tvar23. OBR. 6. Postup gramatického rozboru skloňovaných slovních druhů www.šaltiniai.info OBR. 7. Postup gramatického rozboru slovesa www.šaltiniai.info OBR. 8. Postup gramatického rozboru participia www.šaltiniai.info 23 Interaktivní databáze zdrojů pro studium litevského jazyka, literatury (kultury) a dějin Litvy. Dostupné online: http://www.šaltiniai.info/index/details/599%20 (navštíveno 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 13 Mnohem logičtější a jednodušší by bylo říci, že participium je slovní druh, protože v popisu rozboru je uvedeno jako slovní druh. Bylo by jasnější, kdyby se všechna slova rozebírala stejně, tj. s uvedením slovního druhu. 3.3. Posuzování participia v jiných jazycích V jiných jazycích je oprávněnější považovat participium za slovesný tvar, protože v analytických jazycích jde skutečně pouze o tvar, nikoli o soubor tvarů, tj. nikoli o celé paradigma jako v litevštině. V angličtině i němčině patří participium mezi základní slovesné tvary. Na internetu se uvádí, že německé sloveso má tři základní tvary: infinitiv, préteritum a participium; uvádí se také několik příkladů pravidelných sloves lernen-lernte-gelernt a nepravidelných sloves sprechen-sprach-gesprochen24. V angličtině se participium rovněž řadí mezi základní slovesné tvary. V Cambridgeské gramatice se uvádí, že slovesa mají tři základní tvary: základní tvar (infinitiv s částicí to nebo bez ní), minulý tvar a participiální tvar (tvar –ed), a uvádějí se příklady použití25. V litevštině participium nepatří mezi základní slovesné tvary. Ve slovníku současné litevštiny se uvádí: „Záhlavním tvarem slovesa je infinitiv, po němž následují další dva základní tvary – tvary třetí osoby přítomného času a jednoduchého minulého času“ (DŽ 1993: X). Z toho vyplývá, že v litevštině participium není základním slovesným tvarem; je otázkou, zda vůbec jde o slovesný tvar. Ve školské gramatice ruštiny se uvádí, že participium je samostatný slovní druh (Бабайцева, Чеснокова 2012: 167). V akademické gramatice ruštiny se participium považuje za slovesný tvar, uznává se však, že participia mají neslovesnou flexi – tvoří pádové tvary26 (Шведова 1980: 662). Je nelogické řadit ke slovnímu druhu (v tomto případě ke slovesům) slova, která se skloňují v pádech pro něj netypických. 24 „Německé sloveso má tři základní tvary: infinitiv–préteritum–participium II.“ Přístup na internetu: https://www.lingq.com/lesson/25-drei-grundformen-der-verben-468764/ (navštíveno 3. 3. 2018). 25 „Plnovýznamová slovesa mají tři základní tvary: základní tvar, minulý tvar a tvar na -ed (někdy nazývaný participium na -ed): základní tvar: používá se jako infinitiv s to nebo bez to (Chceš jít s námi? Teď nemůžu odejít.); minulý tvar: používá se pro prostý minulý čas (Otevřel dveře a vyšel ven.); tvar na –ed: používá se po pomocných slovesech have a be (Vždycky jsem chtěl piano a minulý týden mi jedno darovali.).“ Přístup na internetu: http://dictionary.cambridge.org/grammar/british-grammar/about-verbs/verbs-basic-forms (navštíveno 3. 3. 2018). 26 „Participia mají neslovesnou flexi: tvoří pádové tvary podle adjektivního skloňování.“ (Шведова 1980). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 14 3.4. Výběr slovních tvarů v elektronickém prostředí Bylo zjištěno, že při rozhodování o užívání té či oné formy se v akademických gramatikách používají jiná kritéria než v systému LIGIS27. Proto je této otázce v této podkapitole věnována podrobnější pozornost. Stručně jsou popsány také případy tvoření participií, které mohou působit rozporuplně. V textech J. Jablonského i v současné literatuře lze pozorovat společný rys: o užívání forem se rozhoduje podle toho, kolikrát se tyto formy v textech vyskytly. Při vytváření systému LIGIS se při rozhodování, zda slovo zařadit do databáze, nebo ne, vychází z poněkud odlišného stanoviska. Za hlavní kritérium se zde považuje srozumitelnost slova. V pracích věnovaných počítačovému zpracování jazyka byly zaznamenány případy, kdy se uvádějí slova, která v litevštině neexistují, přestože jsou utvořena z litevských morfémů. Například na webové stránce morfologija.lt28 je slovo susitikimas označeno jako přídavné jméno, zatímco susitikimoji je uvedeno se všemi pády jako participium, ačkoli žádný Litevec neví, co to znamená. V systému LIGIS se snažíme právě takovým nadbytečným slovům předcházet. Pokud se slovo užívá zřídka, a dokonce se nevyskytlo ani v korpusu či literatuře, ještě to neznamená, že nikdy nebude vysloveno nebo napsáno, a proto tato skutečnost sama o sobě není dostatečným důvodem k tomu, aby takové slovo nebylo zařazeno do databáze. Jestliže je slovo srozumitelné lidem, jejichž mateřštinou je litevština, stačí to k jeho zařazení do informačního systému. V přehledu gramatik 20. století se píše, že J. Jablonskis uvádí pouze dvě trpná participia budoucího času: būsimas a mylėsimas. Tvrdí, že toto participium téměř úplně vymizelo z hovorového jazyka. Nyní zůstalo pouze būsimas (Paulauskienė 2015: 74). Dnes se však na internetu užívají i participia budoucího času od jiných kořenů, tedy lze říci, že i v hovorovém jazyce; například slovo bėgsimas v popisu maratonu: „Pátek: o víkendu nás čeká nejdelší bėgsimas úsek, přinejmenším zatím.“29 Proto je vhodnější neopírat se pouze o pozorování a zkušenosti jednoho vědce: pokud se nějaké slovo v jeho okolí neužívalo, ještě to neznamená, že se nikdy nebude užívat v budoucnu. Přesnějším kritériem je srozumitelnost slova. Pokud je dnes slovo Litevcům nesrozumitelné, není třeba je zařazovat do databáze. V cyklu přednášek pro studenty se uvádí, že gramatiky představují „paradigma pádových tvarů minulého opakovacího času, jejichž formy se v jazyce neužívají“ (Paulauskienė 1994: 359). DLKG 27 Informační systém gramatiky litevského jazyka. Dostupné na internetu: http://ligis.lki.lt/ (navštíveno 2018 03 03). 28 Dostupné na internetu: http://www.morfologija.lt/zodzio-formos/susitikimas (navštíveno 2018-03-03) 29 Dostupné na internetu: https://www.google.lt/search?q=b%C4%97gsimas&ei=gNiXWtOZlojXsAHZq4ioCg&start=10&sa=N&biw=1097&bih=495 (navštíveno 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 15 Píše se: „U činných participií minulého iterativního času se obvykle užívají pouze tvary nominativu, které vyjadřují nepřímo zakoušený děj“ (DLKG 2006: 359). Avšak i ostatní pády participií minulého iterativního času mohou být zcela jasné a srozumitelné, např., dirbdavusiam; příklad věty by mohl znít takto: Montérovi, který pracoval pouze večer, byla vyplacena stejná mzda jako všem ostatním. I když se dané slovo nenajde ani v korpusu, ani na internetu, není to dostatečný důvod k jeho nezařazení do databáze. Lze shrnout, že akademická literatura posuzuje možná slova podle toho, zda se užívají, zatímco LIGIS podle toho, zda jim Litevec rozumí. ZÁVĚRY Postavení participia v systému slovních druhů je zřejmě ze všech nejméně stabilní – prošlo několika vývojovými etapami: v gramatice praindoevropštiny bylo nejprve adjektivem, poté se v antických gramatikách stalo samostatným slovním druhem, později bylo považováno za slovesný tvar a nyní lze v publikacích 21. století, zejména učebnicích, opět zaznamenat tendenci uznávat participium jako samostatný slovní druh. V angličtině je logické považovat participium za slovesný tvar, protože je ve skutečnosti pouze jedním ze základních slovesných tvarů. V litevštině je participium celým paradigmatem tvarů. Snad nejsilnějším argumentem proti tomu, aby se participium v litevštině považovalo za slovesný tvar, je skutečnost, že k tvoření složených slovesných časů se používá jen několik participiálních tvarů: pouze nominativ (a ani ne u všech časů). Mnoho participiálních tvarů – všechny zbývající pády kromě nominativu a u budoucího a minulého iterativního času dokonce i tvary nominativu – se k tvoření slovesných časů nepoužívá. Přesto jsou všechny považovány za slovesné tvary. Všechna participia však fungují jako přívlastek, tj. plní syntaktickou funkci, kterou slovesa nikdy neplní. Nepřesvědčivé je tvrzení, že participia se řadí ke slovesům kvůli kategoriím slovesného rodu, které je se slovesy spojují, protože finitní slovesa nemají morfémy slovesného rodu, a proto rod ani nevyjadřují. Participia tedy se slovesy nemůže spojovat něco, co sloveso nemá. Pokud se participium považuje za slovesný tvar, vznikají nesrovnalosti při definování slovesa: DLKG uvádí pouze morfologické kategorie finitního slovesa. Logicky by v takovém případě měly být uvedeny všechny, tedy i pád a rod, tj. kategorie, které participium má, pokud se již považuje za slovesný tvar. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? |16 Participium nemá takové tvary, které by nemohly fungovat jako přívlastek, a má tedy více společných rysů s přídavným jménem než se slovesem. LITERATŪRA Ambrazas, V. 1979: Lietuvių kalbos dalyvių istorinė sintaksė, Vilnius: Mokslas. Balčikonis J., Larinas B., Kruopas J. 1957: Pirmoji lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla. Cambridge dictionary. Prieiga internete: http://dictionary.cambridge.org/grammar/british-grammar/about-verbs/verbs-basic-forms (žiūrėta 2018 03 03). DLKG 2006 – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Dumčius J. 2011: Trumpa istorinė graikų kalbos gramatika, Vilnius: Skaitmeninės filologijos centras. Dumčius J., Kuzavinis K., Mironas R. 2010: Elementa latīna, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. DŽ 1993 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, vyr. red. S. Keinys. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Eastwood J. 2002: Oxford Guide to English Grammar, Oxford: Oxford University Press. Eigminas K., Stundžia B. 1997: Sapūno ir Šulco gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Greenbaum S. 1996: The Oxford English Grammar, Oxford: Oxford university Press. Helbig G., Buscha J. 1989: Deutsche Grammatik, Leipzig: VEB Verlag Enzyklopädie. Interaktyvi lietuvių kalbos, literatūros (kultūros) ir Lietuvos istorijos mokymosi šaltinių duomenų bazė. Prieiga internete: http://www.šaltiniai.info/index/details/599%20 (žiūrėta 2018 03 03). Jung W. 1967: Grammatik der deutschen Sprache, Leipzig: VEB Bibliographisches Institut. Kairienė A. 2003: Dionisijas Trakietis. Visuotinė lietuvių enciklopedija 4, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Kuršaitis F. 2013: Lietuvių kalbos gramatika 1876, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla. LG 2006 – Lithuanian Grammar, red. V. Ambrazas. Vilnius: Baltos lankos. Lietuvių kalbos morfemikos duomenų bazė. Prieiga internete: http://tekstynas.vdu.lt/page.xhtml?id=morfema-db (žiūrėta 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 17 Lietuvių kalbos žodžių formų žodynas. Prieiga internete: http://www.morfologija.lt/zodzio-formos/susitikimas (žiūrėta 2018 03 03). LIGIS – Lietuvių kalbos gramatikos informacinė sistema. Prieiga internete: http://ligis.lki.lt/ (žiūrėta 2018 03 03). LingQ. Prieiga internete: https://www.lingq.com/lesson/25-drei-grundformen-der-verben-468764/ (žiūrėta 2018 03 03). LKG 1965 – Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija, red. K. Ulvydas. Vilnius: Mintis. LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2: Morfologija, red. K. Ulvydas. Vilnius: Mintis. LKŽin 2007 – Lietuvių kalbos žinynas. Sudarė P. Kniūkšta, Kaunas: Šviesa. Palubinskienė E., Čepaitienė G. 2008: Lietuvių kalba. Vadovėlis VII klasei. Antroji knyga, Kaunas: Šviesa. Paukert H., Holböck S. 2017: DEUGRA – eine Deutsche Grammatik, Version 7.1. Eigenverlag http://www.paukert.at. Prieiga internete: http://www.paukert.at/sprachen/deugra.pdf (žiūrėta 2018 03 03). Paulauskienė A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Paulauskienė A. 2006: Pirmosios lietuvių kalbos gramatikos, Vilnius: Gimtoji žodis. Paulauskienė A. 2015: Svarbesniosios XX a. lietuvių kalbos gramatikos, Vilnius: Gimtoji žodis. Quiles C., Lopez–Menchero F. 2011: A Grammar of Modern Indo-European. Indo-European Language Association. Prieiga internete: https://indo-european.info/indo-european-grammar.html (žiūrėta 2018 03 03). Quirk R., Greenbaum S., Leech G., Svartvik J. 1992: A Grammar of Contemporary English, Singapore: Longman Group Ltd. Rimkutė E., Kazlauskienė A., Raškinis G. 2011: Dažninis lietuvių kalbos morfemikos žodynas, 3 dalis, Kaunas: VDU. Vikipedija. Laisvoji enciklopedija. Prieiga internete: https://lt.wikipedia.org/wiki/Pagrindinis_puslapis (žiūrėta 2018 03 03). Žiugžda J. 1971: Lietuvių kalbos gramatika: 1 Fonetika ir morfologija, Kaunas: Šviesa. Wikipedia. Die freie enzyklopädie. Prieiga internete: https://de.wikipedia.org/wiki/Wikipedia:Hauptseite (žiūrėta 2018 03 03). Wikipedia. The free encyclopedia. Prieiga internete: https://en.wikipedia.org/wiki/Main_Page (žiūrėta 2018 03 03). BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? | 18 Бабайцева В., Чеснокова Л. 2012: Русский язык – Теория, Москва: Дрофа. Шведова Н. 1980: Русская грамматика 1, Москва: Наука. Įteikta 2018 03 05 Priimta 2018 11 12 WAT KIND OF PART OF SPEECH IS PARTICIPLE? Summary We describe participle treatment from the very Proto-Indo-European language grammar, when it was referred to as an adjective, further describing antique times during which a participle was treated as an independent part of speech, also discussing 20th century grammars stating that a participle is a verb form, finally noticing 21st century trend which we see very clearly in educational literature as well as websites aimed at the wide public to give the status of an independent part of speech back to a participle. The view of a participle in other languages such as German, English, and Russian is also discussed. We further provide arguments as to why a participle is referred to as an independent part of speech by showing flaws in the academic grammar statements basing the reason for a participle to be a verb form. According to one of the grammars, the reason behind this is that a participle is required to form complex verb tenses. However, a group of a few participles is enough: nominatives of present, past iterative, and past simple tenses. Any other forms there are incomparably more of are not used for building verb tenses, yet they are treated as verb forms. We noticed even more drawbacks when referring to participle as a verb form: there are inconsistencies found in the very verb definition: The “verb” is described as the part of speech listing only the morphological categories of a personalized verb. Logically, in this case, all of those categories should be listed including both the case and gender i. e. what participles have if they are verb forms. The statement that participles are assigned to verbs because of the voice and tense categories joining them with verbs and it is not convincing because non-personalized verbs do not have voice morphemes does not imply voice hence. That is why we cannot join participles with verb by something verb does not have. BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ. Kokia kalbos dalis yra dalyvis? |19 KEYWORDS: grammar, parts of speech, verb, verb forms, participle, half-participle, gerund. DAIVA ŠVEIKAUSKIENĖ Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 91 (2018) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351–7204