1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai

LINA RUTKIENĖ Ústav litevského jazyka TENDENCE TVOŘENÍ SLOŽENIN VE STAVEBNÍ TERMINOLOGII V LETECH 1918–1940 KLÍČOVÁ SLOVA: slovotvorný typ; složenina; fonetická varianta; rodový termín; morfologická varianta; jazyk stavební vědy. ÚVOD Jednou z jazykových vývojových tendencí, které se v poslední době zvláště výrazně projevují, je aktivní formování jazykových variet spojených s určitými oblastmi profesní činnosti člověka. Nejdůležitější lexikální vrstvu těchto variet tvoří termíny, které odlišují jednu jazykovou varietu od druhé. V tvoření termínů zaujímá stále významnější pozici skládání. Ačkoli tento způsob tvoření termínů závisí na specifikách každého jazyka, badatelé z různých zemí často upozorňují na tytéž přednosti skládání slov a složenin v různých jazycích. Uvádí se, že skládáním lze tvořit nové termíny, které odpovídají zákonu jazykové ekonomie (Gaivenis 2014: 539; Kaulakienė 2014: 225). Viktorija Nadmidon se domnívá, že složeniny jsou velmi vhodné k přesnějšímu pojmenování nových pojmů, vyjádření většího počtu znaků a k tomu, aby slovo získalo větší sémantickou náplň (Надмидон 2014: 69). Peter Polenz kromě uvedených předností zdůrazňuje, že složeniny se snáze upevňují v lidském vědomí, protože jejich sémantická motivace je zřejmá (Polenz 1980: 178). Podle Olega Meškova lze podle principu analogie vytvořit mnoho nových složenin nahrazením jedné složky složeniny; podle badatele je například anglická složenina starquake vytvořena analogicky ke slovu earthquake a comedywright analogicky ke slovu playwright (Мешков 1986: 23–24). Složeniny se zkoumají z různých hledisek1, jedním z nich je zkoumání formální struktury, tedy určení slovotvorného typu2, který daná složenina představuje. Badatelé Young Ok Jong a Chae 1 V zahraničí v poslední době získávají na oblibě instrumentální metody, jimiž se zkoumá například to, jak složeniny zaznamenávají lidské oči, jaké impulzy vyvolávají v lidském mozku apod. (Inhoff et al. 2008; MacGregor, Shtyrov 2013). 2 Na základě příkladů slovotvorných typů terminologa Kazimierase Gaivenise se v tomto článku slovotvorné typy rozlišují podle toho, k jakému slovnímu druhu patří základová složka. K. Gaivenis uvádí, že pro tvorbu složených termínů jsou nejtypičtější tyto slovotvorné typy: podstatné jméno + podstatné jméno, podstatné jméno + sloveso, přídavné jméno + podstatné jméno. Zcela netypické jsou typy přídavné jméno + přídavné jméno, podstatné jméno + přídavné jméno, sloveso + přídavné jméno aj. (Gaivenis 2002: 55). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 Podle Kwana Junga pomáhá porozumění formální struktuře složeniny učit se další jazyky a rozumět jim (Jong, Jung 2015: 79). Patrick Ziering a Lonneke Plas kromě dalších výhod uvádějí také význam pro strojový překlad (Ziering, Plas 2014: 1047). Typy tvoření je třeba zkoumat, aby se zachovaly vhodné proporce mezi způsoby tvoření termínů a aby některé typy tvoření nezastínily jiné. Při zkoumání formální struktury složenin vyvstává řada problematických otázek. Jedna z nich souvisí s pojmy produktivity a aktivity typu tvoření. Tatjana Ivanova se domnívá, že se tyto pojmy často zaměňují nebo ztotožňují. Vědkyně při rozboru charakteristik modelu tvoření složeniny3 uvádí rozdíly mezi těmito pojmy. Podle ní model tvoření charakterizují tři znaky: 1) produktivita. Jedná se o kvantitativní charakteristiku modelu; 2) aktivita. Tento znak se chápe jako doplňování modelu tvoření novými členy; 3) užívání. Jde o užívání členů modelu v textech, o realizaci v aktu užívání jazyka (Иванова 2001). Ani po pochopení rozdílů mezi pojmy produktivity a aktivity však není jasné, zda například k potvrzení aktivity postačuje jediný neologismus (Pike 1954: 87). Zellig Harris naproti tomu považuje otázku produktivity za obecně neřešitelnou, protože jazyk se vyvíjí (Harris 1951: 265). Tyto pochybnosti však nemohou vést k tomu, abychom se vzdali zkoumání produktivity typu tvoření, která je považována za jeden z nejdůležitějších znaků typu tvoření. Tento článek se zaměřuje na příbuzné litevské a hybridní termíny tvořené skládáním, které se užívají ve vědeckém jazyce jednoho konkrétního oboru – stavebnictví. Rostoucí obliba skládání vybízí k pohledu na tradice tohoto způsobu tvoření termínů; jejich zhodnocení umožňuje určit nové tendence ve skládání a vymezit směry, jimiž lze terminologii rozvíjet z hlediska tvoření. Období užívání složených termínů stavební terminologie, které jsou předmětem této studie, ve vědeckém jazyce – roky 1919–1940 – bylo zvoleno jak kvůli historické události významné pro Litvu, tedy stému výročí obnovení státu, tak kvůli významu tohoto období pro vývoj spisovné litevštiny a také terminologie. V té době se při rychlém rozvoji hospodářství objevilo mnoho nových skutečností, které bylo třeba pojmenovat; vzniklo proto mnoho nových termínů (výjimkou nebyly ani složeniny ze stavebnictví) a rozvíjela se terminologická věda. Aldonas Pupkis považuje roky 1918–1940 za nejvýraznější období vzestupu spisovného jazyka (Pupkis 2005: 44). Cílem tohoto článku je pomocí popisné metody, strukturální analýzy a logické klasifikace ukázat, jak se v daném období tvořily složené termíny stavební terminologie a které typy tvoření byly nejproduktivnější. Za účelem zjištění, zda produktivita a aktivita typů tvoření složených termínů stavební terminologie z let 1918–1940 přetrvaly i 3 Za modely se v ruské lingvistice nejčastěji považuje to, co se v tomto článku nazývá typem tvoření, tedy formální struktura (Черепанов 2004). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 v poslední etapě vývoje stavební terminologie (konec 20. století – začátek 21. století) se z hlediska formální struktury zkoumají také složeniny zařazené do Slovníku stavebních termínů z roku 2002 (dále jen STŽ). Materiál pro článek byl shromážděn z 33 pramenů: litevských meziválečných učebnic, výukových knih a odborných článků z oblasti stavebnictví. Knihy byly vydány převážně v letech 1929–1939. Na základě těchto informací lze předpokládat, že příprava rozsáhlejší odborné publikace k vydání vyžaduje téměř desetiletou práci. Články v časopise Technika vycházejí od roku 1924. V prostudovaných pramenech z oblasti stavebnictví bylo nalezeno 262 příbuzných složených stavebních termínů. Přejatá složená slova nejsou v článku zkoumána, protože slovotvorný akt proběhl mimo litevštinu. U složenin, jejichž význam nemusí být čtenáři jasný, jsou uvedeny odkazy na textovou poznámku pod čarou, která obsahuje úryvky kontextu dané složeniny. 1. PŘEHLED KONTEXTU ZKOUMANÉHO MATERIÁLU Po první světové válce, kdy Litva obnovila nezávislost, se kromě jiných rychle rozvíjel také stavební sektor. Válka v letech 1914–1918 způsobila stavebnictví obrovské škody a zničila 13 250 obytných a 24 680 neobytných budov (Macijauskas 1929: 10). V tomto období bylo důležité nejen obnovit to, co bylo zničeno, ale také modernizovat stavební sektor a zavádět nové materiály a technologie. Například v Kaunasu bylo v letech 1919–1930 postaveno 4 149 staveb, při jejichž výstavbě byly uplatněny nové kompoziční principy a použity nové konstrukce (Butkuvienė 2001: 150, 153). Vznikaly a rozvíjely se jednotlivé stavební obory: výstavba silnic, stavba mostů, geotechnika, výroba stavebních materiálů a konstrukcí. Zvláště důležitá se stala odborná literatura, která poskytovala teoretické základy této činnosti. V meziválečném období vyšlo v Litvě značné množství učebnic a výukových knih z oblasti stavebnictví. Některé z nich byly prvními knihami v litevštině o určité stavební technologii, či dokonce o celém oboru. V roce 1924 začala na Litevské univerzitě vycházet revue Technika. V každém čísle byly publikovány odborné články o stavebnictví a také recenze odborných stavebních publikací, které se vedle odborných témat zabývaly i otázkami terminologie používané v publikacích z oblasti stavebnictví. S intenzivní stavební činností a vydavatelskou činností souvisel také rozvoj stavební terminologie. Pro formování stavební terminologie daného období i celého tohoto profesního jazyka měly velký význam výjimečné osobnosti – stavební inženýři působící v Litvě, kteří prováděli významný vědecký výzkum, psali články a knihy a vyučovali mladé lidi. Za zmínku stojí Juozas Gabrys, Pranas Jodelė, Jonas Kiškinas, Pranas Morkūnas, Anatolijus Rozenbliumas, Jonas Šimoliūnas, Kazimieras Vasiliauskas aj. Byli to vzdělaní lidé, kteří studovali nebo pracovali v zahraničí (případně obojí) a dokázali uplatnit osvědčenou praxi BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darb os polinkiai | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 v Litvě. Jak vyplývá ze seznamů použité literatury uvedených v jejich publikacích, tito inženýři ovládali několik cizích jazyků. Při psaní publikací a učebnic překládali nejčastěji z němčiny, nezřídka z ruštiny a méně často z francouzštiny. Protože bylo třeba pojmenovat nové skutečnosti, vzniklo tehdy mnoho nových stavebních termínů, mezi nimi i složenin. Pro tvorbu nových složenin byla v prvním období nezávislosti Litvy důležitá němčina, která se vyznačuje jejich hojným výskytem (v němčině je kompozice nejproduktivnějším slovotvorným způsobem). Ve stavebních odborných textech se vedle nových litevských termínů často uváděly v závorkách jejich německé ekvivalenty. V předmluvách svých publikací autoři hovoří o nedostatku litevských stavebních termínů a omlouvají se čtenářům za termíny, které bude třeba opravit. Například inženýr a vyučující na Litevské univerzitě (od roku 1930 Univerzitě Vytautase Velikého) Jonas Gabrys píše v předmluvě své učebnice: „Tato učebnice se tiskne ještě v době, kdy nemáme propracovanou a ustálenou terminologii mostního stavitelství a stavebnictví. Proto možná bude třeba některý zde použitý termín opravit. Těmto nedostatkům se však vyhneme teprve v budoucnu. Několik termínů použitých ve výkresech (např. spragbalke, ledlaužys, pusiauupi uva) neodpovídá textu, protože tiskové štočky byly vyrobeny ještě před změnou těchto termínů“ (SGBT 1931: 7). Při četbě publikací z daného období je zřejmé, že používané termíny velmi závisely na osobních postojích autorů. Například profesor Pranas Jodelė zastával názory odporující Vireliūnasovi a více souhlasil s postojem Jonase Jablonskise, že není třeba bezdůvodně vymýšlet ekvivalenty mezinárodních termínů. „Pokud jde o terminologii, jsem zastáncem mezinárodních termínů,“ napsal P. Jodelė v Předmluvě k jedné ze svých učebnic (1922: Pr4). Profesor však používal i výpůjčky, které nejsou mezinárodními termíny, a zdůvodňoval to jejich „zdomácněním“. P. Jodelė byl velkou autoritou a jeho názory a postoje k užívání určitých termínů pravděpodobně značně ovlivnily šíření některých termínů či jejich ústup z užívání (viz oddíl 3 o termínu gelžbetonis). Pokud jde o složeniny z tohoto období, je třeba říci, že na toto téma existovaly různé názory. Terminologická komise vedená Antanasem Vireliūnasem navrhovala značné množství složenin, které byly kalky mezinárodních slov, například: ormatis, šilčiarodis, šilčiomatis. Když vedení komise převzal J. Jablonskis, byly místo takových neologismů obnoveny mezinárodní výrazy (Piročkinas 1978: 180). Neúčelné, nadměrné tvoření složenin, označované jako „kování“, a jejich zařazování do slovníků kritizoval také Antanas Salys. V recenzi Lietuviškai-rusiško žodyno (1933) píše A. Salys: „Podivně však působí tvoření složených slov z číslovek. Na straně 41 je uvedena řada slov typu aštuon(ia)amžis, aštuon(ia)galis <...>. Takovým způsobem lze všechna slova slovníku“ 4 Pr. – Předmluva, v publikaci bez číslování. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 daiktavardžius pakartoti su visais skaitvardžiais“ (Salys 1933: 31). Ir čia pat priduria: „Taip pat nevieta žodyne: baltadančiui, baltanosiu, geltondančiui, geltonuodegiui…“ (Salys 1933: 32). Z odborníků na stavebnictví přispěl v daném období nejvíce k subsystému složenin ve stavební terminologii profesor Jonas Šimoliūnas, vedoucí katedry stavebnictví na Litevské univerzitě. Jen v jeho knize Statyba. Statybinės medžiagos (1937) se nachází 72 příbuzných složených stavebních termínů, zatímco v knize Statyba. Žemės darbai (1939) jich je 62. U nových složenin J. Šimoliūnas často uvádí v závorkách německé ekvivalenty, z nichž lze usuzovat, že nově vytvořené složené termíny ve stavební terminologii jsou v zásadě částečnými či úplnými kalky, např.: miltamedis (Mehlbaum) SSM 1937: 159, dribsmėlis (Fliessand, Triebsand) ŠŽD 1939: 277, čiulpklozetis (Absaugeklo全tanlage) SSM 1937: 102, gruntagražtis (Grundbohrer) ŠŽD 1939: 308, vyšniamedis (Wildkirshe) SSM 1937: 159. Z 262 nalezených příbuzných složených stavebních termínů byly v odborné literatuře z oblasti stavebnictví z let 1918–1940 nejrozšířenější tyto termíny: dūmtakis, dūmtraukis, gelžbetonis, perkūnsargis, pusiausvyra, skerspjūvis, statramstis, šaligatvis, vandentiekis. Jejich rozšíření a četnost užívání byly pravděpodobně jedněmi z mimojazykových faktorů, které způsobily, že se všechny uvedené složeniny s výjimkou perkūnsargis používají i v pozdější odborné literatuře a byly zařazeny do STŽ vydaného v roce 2002. 2. TYPY TVOŘENÍ SLOŽENIN VE STAVEBNÍ TERMINOLOGII Podle Stasia Keinia jsou pro tvoření litevských složených termínů charakteristické všechny hlavní typy tvoření složenin v současné litevštině. Vědec, který zkoumal složeniny v 11 terminologických slovnících vydaných v letech 1954–1971, uvádí 16 typů tvoření (viz Keinys 2005: 131–132). Při zkoumání složenin stavební terminologie z let 1918–1940 bylo zjištěno, že byly vytvořeny podle 10 typů tvoření. Nejproduktivnějšími slovními druhy jsou podstatné jméno, sloveso a přídavné jméno. Bylo nalezeno jen několik složenin, jejichž jeden člen by byl založen na příslovci, číslovce nebo zájmenu (viz obr. 1). Ačkoli se tedy na tvoření složenin ve stavební terminologii meziválečné Litvy podílejí tytéž slovní druhy jako při tvoření termínů ve druhé polovině 20. století, tvoření složenin ve stavební terminologii pojednávaného období se nevyznačuje rozmanitostí kombinací těchto slovních druhů. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 OBR. 1. Rozložení složenin stavební terminologie z let 1918–1940 podle typů tvoření5 V litevské lingvistice se za sémantické a gramatické centrum složeniny obvykle považuje její druhý člen. Z analyzovaného materiálu vyplynulo, že druhý člen většiny složenin tehdejší stavební terminologie je podstatné jméno. Jak se uvádí v Gramatice současné litevštiny (dále jen DLKG), „Složeniny s druhým členem v podobě podstatného jména tvoří téměř tři čtvrtiny všech složených podstatných jmen současné litevštiny“ (DLKG 1997: 151). Ve stavební terminologii pojednávaného období tvoří tyto složeniny ještě větší podíl – plných 85% všech složenin. Mnohem méně složenin má druhý člen slovesný a pouze jedna má druhý člen adjektivní. Mezi všemi typy tvoření převládají určovací složeniny: první člen nejčastěji určuje druhý, zužuje a specializuje jeho význam. 2.1. Složeniny s druhým členem v podobě podstatného jména Nejproduktivnějším typem tvoření složenin ve stavební terminologii v písemných pramenech je podst. jm. + podst. jm. Patří sem téměř polovina – 139 – příbuzných složených stavebních termínů zkoumaného období, např. akmengruntis ŠŽD 1939: 435, akmenkaltis ŠŽD 1939: 281, ąžuolmedis SSM 1937: 172, basliašulis SSM 1937: 161, darbavietė KPĮ 1939: 20, drenažgriovis ŠŽD 1939: 306, dujavamzdis ŠŽD 1939: 438, dūmtakis ŪP 1934: 10, durpiagruntis ŠŽD 1939: 305, gontvinė SSČ 1935: 25, 5 DD – podstatné jméno + podstatné jméno, BD – přídavné jméno + podstatné jméno, VD – sloveso + podstatné jméno, SD – číslovka + podstatné jméno, PD – příslovce + podstatné jméno, ĮD – zájmeno + podstatné jméno, BV – přídavné jméno + sloveso, DV – podstatné jméno + sloveso, PV – příslovce + sloveso, SV – číslovka + sloveso, DB – podstatné jméno + přídavné jméno. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darbų polinkiai | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 gruntagražtis SŽD 1939: 308, kalkakmenis MSUP 1938: 59, kniedtarpis GK 1933: 55, krumpliaratis SSM 1937: 90, lajamedis SSM 1937: 156, laukakmenis PSD 1932: 120, mediensiulė SSM 1937: 267, medžplytė SSM 1937: 156, moliasmėlis SŽD 1939: 355, motorpiūklis SSM 1937: 168, parkietpušė SSM 1937: 153, perkunsargis GTS 1930: 80, plentkraštis DS 1929: 10, plentvolis PSD 1932: 117, plienbetonas GTS 1930: 28, polgalis SŽD 1939: 433, pongalis KS 1936: 121, ratlankis SGBT 1931: 304, skliautarkė SŽD 1939: 357, skliautsija SGBT 1931: 111, skylvamzdis SŽD 1939: 450, špuntlentė SGBT 1931: 147, orpumpis SSM 1937: 2015, stoglangis KS 1936: 38, stoglovis SSM 1937: 228, tinkbalanė KS 1936: 31, ugniasienis ŽŪS 1929: 75, vandენpumpis SBTĮ 1922: 100, vyšniamedis SSM 1937: 159, žemėvietė6 SGBT 1931: 141, žemsiurb lis SŽD 1939: 277, žieviapluoštis SSM 1937: 121, žvyrduobė KS 1936: 8, žvyrsmėlis SSM 1937: 14. Produktivitou, byť již podstatně nižší, se vyznačuje ještě jeden slovotvorný typ – příd. jméno + podst. jméno. V odborné literatuře z oblasti stavebnictví vydané v letech 1918–1940 bylo nalezeno 61 složenin tohoto slovotvorného typu, např.: aukštakrosnis SSM 1937: 85, drūtg alis SŽD 1939: 325, geležinkelis GTS 1930: 65, juodad arbis SDTSS 1930: 70, juodgrindys KS 1936: 27, juodlubės KS 1936: 27, juodmedis SSM 1937: 172, juodžemė PMST 1923: 17, laibgalis KS 1936: 6, minkštamedis SSM 1937: 161, plokščia geleilė SS 1940: 530, plongalis GTS 1930: 82, SŽD 1939: 309, raudonmedis SSM 1937: 267, sauskelis DS 1929: 6, skersbalkis KS 1936: 28, skersija MT 1929: 45, skersjėga MT 1929: 63, skystagruntis SŽD 1939: 355, skystastiklis SŽD 1939: 508, skystsmėlis SŽD 1939: 277, smailagalys SŽD 1939: 446, statramstis GTS 1930: 82, viešbutis TŽ 1920: 71, vieškelis DS 1929: 6, žaliašerd is SSM 1937: 150, žaliatvorė KS 1936: 245. Keletas dūrinių atstovauja veiksm až. + daikt. darybos tipui: čiulp klozetis SSM 1937: 102, gaubmeškė7 SŽD 1939: 441, gręžk altis SŽD 1939: 316, gręžma išis8 SŽD 1939: 367, gręžskylė SŽD 1939: 307, jungiamalūnis9 SŽD 1939: 469, klijuotmedis SSM 1937: 267, klotsienė SŽD 1939: 352, spraustpolis SŽD 1939: 412, spraustsienė SŽD 1939: 349. Beveik visi (išskyrus važtapinig ius) rasti J. Šimoliūno knygose. Kadangi tokio darybos tipo dūriniai vartoti (gal ir padaryti?) vieno mokslininko, kyla klausimas, ar šie dūriniai sudaryti remiantis tuo pačiu darybos polinkiu, ar stichiškai. Atkreiptinas dėmesys į tai, kad J. Šimoliūno vartoti dūrinių pirmieji sandai remiasi 6 „V terénu, který není trvale pokryt vodou (vrstvou o tloušťce nejméně 0,5 m), musí být základová patka zapuštěna do země tak hluboko, aby zemina bezprostředně pod patkou v zimě nezamrzala.“ SGBT 1931: 141. 7 „Express je pilotovací beran s odřezávacím nástavcem a, patkou k, prstencovým plovákem d, dvoučelisťovou beranidlovou čepicí b a zdvihacími lany e a k (viz obr. a–g).“ SŽD 1939: 441. Meška je zařízení k beranění pilot. 8 „Vytěžování zeminy spod žlabu se provádí vědry, nůšemi, vrtnými stroji, indickými lopatami, naběračkami, drapáky, elevátory a dalšími nástroji a zařízeními.“ SŽD 1939: 367. 9 „Z tříkomorové místnosti (9–10) se slínek s příměsemi pouští do spojovacího mlýna (Verbundmūle), kde se již získává cement; ten je výtahem dopravován do cementového sila (13) a odtud se dole (14) vysypává do pytlů nebo soudků.“ SŽD 1939: 470. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 primárními slovesy, pro něž není typická alternace samohlásek v kořeni (čiulpklozetis SSM 1937: 102, gaubmeškė SŽD 1939: 441, gręžkaltis SŽD 1939: 316, gręžmaišis SŽD 1939: 367, gręžskylė SŽD 1939: 307, jungiamalūnis SŽD 1939), a minulými trpnými příčestími (klijuotmedis SSM 1937: 267, klotsienė SŽD 1939: 352, spraustpolis SŽD 1939: 412, spraustsienė SŽD 1939: 349). Jak uvádí DLKG, při tvoření složených podstatných jmen se nejčastěji používají příčestí předponových sloves (DLKG 1997: 159). Shromážděné příklady ukazují, že v meziválečném období se stavební termíny tvořily pouze z minulých příčestí předponových sloves. Tvar slovesného členu čistě slovesných (nikoli příčestních) složenin neukazuje, zda vychází z kmene minulého, nebo přítomného času (srov.: čiulpklozetis: čiulpia, čiulpė; gaubmeškė: gaubia, gaubė; gręžkaltis, gręžmaišis: gręžia, gręžė; jungiamalūnis: jungia, jungė). Obecně se lingvisté na tvoření složenin se slovesnými členy dívají různě. S. Keinys spojuje složeniny tohoto typu z hlediska formy s určitými tvary příslušných sloves, zatímco z hlediska významu některé z nich (jako příklady uvádí termíny gręžvietė, lydroštis, siurbvamzdis) spojuje s trpnými příčestími přítomného času. Souvislost termínu gyvenvietė s trpným příčestím přítomného času badatel dokládá synonymem gyvenamoji vieta uvedeným ve slovníku (Keinys 2005: 159–160). Jen velmi málo složenin stavební terminologie patří ke slovotvornému typu číslovka + podstatné jméno – bylo nalezeno 5 složenin tohoto typu: tribalkis SDTSS 1930: 76, trikojis SŽD: 438, trišakis SDTSS 1930: 76, vienkiemis DS 1929: 11, vienratis SŽD 1939: 290. Je třeba zmínit, že první členy složenin tohoto typu jsou založeny pouze na základních číslovkách vienas ir trys. Nebyla nalezena jediná složenina, jejíž první člen by souvisel s jinou číslovkou. Zajímavé je, že ani ve stavebním terminologickém slovníku vydaném v roce 2002 není žádný rodový termín tvořený složeninou, jejíž člen by byl založen na jiné číslovce než vienas ir trys. Při tvoření druhových termínů se však používají všechny základní číslovky do deseti. Tik du dūriniai – šaligatvis SDTSS 1930: 48 ir pusiaulet ena10 ŽŪS 1929: 88 – atstovauja priev. + daiktv. darybos tipui ir tik vienas – savikaina KPĮ 1939: 59 – įvard. + daiktv. darybos tipui. Terminas savikaina turi nekeistą galūnę, Vincas Urbutis teigia, kad dūriniai su pirmuoju įvardiniu sandu savi-, o antruoju daiktavardiniu yra artimi dūriniams, turintiems antrąjį veiksmažodinį sandą: savimyla, savišalpa ir pan. (Urbutis 1961: 105). Je třeba poznamenat, že většina složenin stavební terminologie z let 1918–1940 byla vytvořena z neohebných slovních druhů. Bylo nalezeno jen málo složenin, jejichž člen by byl 10 „Věnce se v rozích spojují polovičním přeplátováním (viz obr. 132) a trámy uprostřed stěny pomocí univerzálního zámku (obr. 133).“ ŽŪS 1929: 88. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 galima skaidyti darybiškai, pvz., medienšiulė SSM 1937: 267, geležinkelis GTS 1930: 65, nuolaidometras PMST 1923: 21, grąžtasukis SŽD 1939: 309. V současné litevské terminologii rod složeného slova nejčastěji závisí na tom, jakého rodu je podstatné jméno, o které se opírá druhá složka: složené slovo si obvykle zachovává rod tohoto podstatného jména. U některých složených výrazů ze stavební terminologie let 1918–1940 se však toto pravidlo ještě neuplatňovalo: např. ugniasienis11 ŽŪS 1929: 79, vandenspumpis SBTĮ 1922: 100, šaligatvis SDTSS 1930: 48, trišakis SDTSS 1930: 76. Příklady ukazují, že ačkoli podstatné jméno, o které se opírá druhá složka, je ženského rodu, složené slovo nabývá rodu mužského. Opačné případy – kdy by složené slovo bylo ženského rodu, zatímco podstatné jméno, o které se opírá druhá složka, by bylo rodu mužského – nebyly zaznamenány. Pokud jde o koncovku, lze říci, že většina složených slov odpovídá systémovému tvoření: složená slova ženského rodu s podstatným jménem jako druhou složkou nejčastěji získávají koncovku -ė, zatímco mužského rodu koncovku -is, -ys. Ve studované odborné literatuře z oblasti stavebnictví se však našel nejeden příklad, kdy se zachovává koncovka ženského rodu -a, tedy stejná jako u podstatného jména ženského rodu, o které se opírá druhá složka, např.: skliautsija SGBT 1931: 111, skersija MT 1929: 45, skersjėga MT 1929: 63. 2.2. Složená slova s druhou slovesnou složkou Jak bylo uvedeno, 15% složených slov má druhou slovesnou složku. Většina z nich, tj. 37, patří k derivačnímu typu podst. jm. + sloveso, např.: akmenskaldė DS 1929: 10, akmenskaldys SSM 1937: 3, dulkėgauda TŽ 1920: 16, dūmčiulpis SSM 1937: 228, dūmtraukis T 1930: 348, gartraukis SDTSS 1930: 87, grąžtasukis SŽD 1939: 309, kaminbrėtys KS 1936: 79, kirvialaužis SSM 1937: 160, lentpiūvė KS 1936: 7, lytlauža12 PMST 1923: 73, orlaidis SDTSS 1930: 79, poliakalis SSM 1937: 3, poliarovis SSM 1937: 3, stogdengis SDTSS 1930: 70, takoskyra13 SGBT 1931: 20, ugniagesa TŽ 1920: 67, vandentie kis BŽV 1925: 6, vandent raukis SBTĮ 1922: 11, žaibolaidis KS 1936: 254, žemkasys SDTSS 1930: 70. Několik složených slov s druhou slovesnou složkou představuje derivační typ příslovce + sloveso: greitmaišė SSM 1937: 87, greitpylis SSM 1937: 92, PMST 1923: Įž., pusiau piova PMST 1923: 73, pusiau svyra SGBT 1931: 7. Bylo nalezeno pouze jedno složené slovo, totiž viensėdis KS 1936: 3, 11„Podle stavebních předpisů bývalého litevského komisariátu pro obnovu <...> se ‚ugniasieniais‘ nazývají celé zděné stěny bez oken a dveří, určené k ochraně před ohněm.“ ŽŪS 1929: 79. 12„K ochraně mostních pilířů před ledovými krami se staví lytlaužos.“ PMST 1923: 73. 13„Na jedné straně je bazén vymezen cestou, na druhé – linii rozdělující vodu neboli takoskyrą (obr. 26).“ SGBT 1931: 20. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darbų polinkiai | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 představující derivační typ číslovka + sloveso. Další výzkum by měl potvrdit, nebo vyvrátit nízkou produktivitu tohoto typu tvoření, či – řečeno termínem O. Meškova – jeho uzavřenost. V. Urbutis při rozboru tvoření litevských složených slov poznamenává, že „[d]ruhá, slovesná složka se zpravidla opírá o primární slovesa bez předpon nebo o smíšená slovesa. I těch několik slovesných složek, které se pojí se sekundárními slovesy, obvykle nemá přípony pro tato slovesa charakteristické, např.: <...> naktivalka (: valkiotis), saulėkaita (: kaitinti) <...> žemėnauda (: naudotis)“ (Urbutis 1961: 109). Z písemných pramenů stavební terminologie je pouze u termínu ugniagesa TŽ 1920: 67 druhá složka založena na slovesu s příponou gesinti. Při tvoření termínu ugniagesa však byla přípona slovesa gesinti -in vypuštěna – druhá složka se opírá o zkrácený kmen. Jde tedy o takzvaný případ dezintegrace kmene (o dezintegraci podrobněji viz Urbutis 2009: 234–242). Slovesná složka všech ostatních složených slov souvisí s primárními a smíšenými slovesy. Několik složených slov má samohlásku kořene slovesné složky shodnou se samohláskou kmene slovesa v přítomném čase: takoskira SGBT 1931: 20 (: skiria), žemsemė SŽD 1939: 277 (: semia), pusiausvyra SGBT 1931: 7 (: svyra), a několik složených slov má samohlásku kořene slovesné složky shodnou se samohláskou kmene slovesa v minulém čase, např.: pusiaupiova PMST 1923: 73 (: pjovė), greitpylis SSM 1937: 92 (: pylė). Nelze však s jistotou tvrdit, že uvedená složená slova vycházejí právě z těchto slovesných tvarů. V. Urbutis upozorňuje, že taková shoda samohlásek mohla vzniknout nikoli opřením o kmeny minulého či přítomného času, nýbrž „střídáním samohlásek kořene, který se podílí na tvoření složených slov“ (Urbutis 1961: 109). Bylo zaznamenáno několik složených výrazů stavební terminologie, jejichž kmenové samohlásky se neshodují se samohláskami kořene v žádném slovesném tvaru, např.: lentpiūvė KS 1936: 7 (srov.: pjauti, pjauna, pjovė), orlaidis SDTSS 1930: 79, žaibolaidis KS 1936: 254 (srov.: leisti, leidžia, leido). Jde o zjevné případy střídání samohlásek v kořeni; takové tvoření složených slov připomíná tvoření pomocí koncovek (srov. pjūvis, laida). Je třeba zmínit, že koncovka -a se nejčastěji pojí se složenými slovy abstraktního významu, zatímco koncovky -ė, -is, -ys se pojí s konkrétním významem. 2.3. Kompozitum s adjektivním druhým komponentem Byl nalezen jeden termín slovotvorného typu substantivum + adjektivum: půlkruhový14 ŽŪS 1929: 191. Jde o velmi neobvyklý způsob tvoření složeného rodového termínu pro dané období – většinou se 14„Na některých místech ve Württembersku se k pokrývání střech používají dlouhé šindele o délce od 0,85 do 1,10 m a šířce od 13 do 16 cm: přibíjejí se dřevěnými hřeby k latím vyrobeným z půlkruhových (423 před.).“ ŽŪS BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 s komponentem substantivním půl-, zatímco v daném období se druhotnými adjektivními komponenty tvořily složky druhových stavebních termínů, srov.: napůl silná vazba ŽŪS 1929: 17, napůl čistá deska KS 1936: 6, napůl hrubý písek SŽD 1939: 340, napůl studená stavba KS 1936: 9. Ačkoli terminologické práce nejčastěji řadí adjektiva, která vystupují jako složky druhových termínů, do slovotvorného typu substantivum + adjektivum, uvedené složky druhových termínů jsou svým slovotvorným významem více spojeny s příslovcem napůl, srov.: napůl silná vazba; napůl čistá deska, napůl hrubý písek, napůl studená stavba. Při prozkoumání kompozit uvedených ve STŽ vydaném v roce 2002, které obsahují komponent půl-, lze pozorovat tendenci, že i v tomto slovníku je komponent půl- v rodových složených termínech více spojen se substantivem polovina: půloblouk STŽ 2002: 463, půlkulatina STŽ 2002: 464, polodruh STŽ 2002: 464, půlc ihla STŽ 2002: 464, zatímco složky druhových termínů jsou spojeny s příslovcem napůl: pololesklý šroub STŽ 2002: 698, poloměkká ocel STŽ 2002: 421, polosuchá směs STŽ 2002: 342, poloprůsvitný nátěr STŽ 2002: 101, polotuhý spoj STŽ 2002: 454. V. Urbutis označuje půl- jako prefixoid a zdůrazňuje, že „půl- častěji vyjadřuje neúplnost, nejistotu pojmenovávané věci (ve srovnání s věcí vyjádřenou druhým komponentem)“ (Urbutis 1961: 74). 3. FONETICKÉ A MORFOLOGICKÉ VARIANTY KOMPOZIT V analyzovaných pramenech bylo nalezeno mnoho různých kompozit a, jak již bylo zmíněno, řada z nich se užívala pouze v konkrétním textu, zatímco v jiných čtených odborných textech z oblasti stavebnictví nebyla zaznamenána. Tuto rozmanitost způsobilo to, že se v obnovující se Litvě rozvíjely různé oblasti stavebnictví a vycházely odborné publikace z různých oborů. Bylo zaznamenáno jen málo termínů, které se opakovaly v různých pramenech, a proto ani fonetických a morfologických variant ve stavební terminologii daného období není mnoho. Z nejrozšířenějších termínů vyznačujících se variantností je třeba především zmínit železobeton. Řada variant tohoto termínu má tři podoby: železobeton GTS 1930: 9, SĮRG 1933: 3, T 1935: 95 – železobeton SDTSS 1930: 10 – železobeton DS 1929: 10, MGN 1933: 100, KS 1936: 8, SŽD 1939: 453. V odborné stavební literatuře se o tomto termínu vedly diskuse. Autor první učebnice v litevštině o tomto stavebním materiálu, Geležbetonis15 (1930), J. Kiškinas používal slovotvorně správný termín železobeton. Takto utvořený termín se však nelíbil profesoru P. Jodeleovi a 1929: 192. „Chceme-li vyrobit bednu na uskladnění masa o šířce 2 m, délce 2 m a výšce 1 m, je třeba použít: <...> půlkruhové kusy o šířce 22,5 cm <...>“. ŽŪS 1929: 434. 15 V současné stavební literatuře se název této učebnice opravuje: J. Kiškinas. Geležbetonis. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darbosポlinkiai | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 J. Kiškinas v recenzii učebnice J. Kiškina kritizoval probíraný termín: „Stálo za to nahrazovat zavedené slovo gelžbetonas slovem geležbetonis? Správnost nelze vždy uplatňovat a gelžbetonas se vyslovuje snáze než geležbetonis“ (Jodelė 1930: 362). Termín, který navrhl P. Jodelė, je spíše takzvaným zkráceným slovem s nezměněnou koncovkou než vlastním složeným slovem. J. Kiškinas doporučení P. Jodelėho nevzal v úvahu a ve svých knihách a článcích nadále používal termín geležbetonio. V pozdější literatuře (z let 1937–1939) se však objevuje více složenin utvořených analogicky k gelžbetoniui: gelžbalkis SŽD 1939: 347, gelžkelis GTT 1922: 75, gelžstiklis SSM 1937: 237, gelžžvyris SŽD 1939: 317. Tyto složeniny se vyznačují elizí16 – vypouští se dlouhá samohláska e (je třeba si povšimnout, že po polosamohlásce l se vypouští stejná samohláska jako ta, která jí předchází), čímž se dvě slabiky nahrazují jednou. Elizi v termínu geležbetonis nejspíše podnítil požadavek na stručnost termínů. V analyzovaném období převládaly krátké složeniny: o něco více než polovina (55%) z nich je trojslabičných a o něco méně než polovina (40%) čtyřslabičných. Jak je vidět, termín gelžbetonis vykazuje jak fonetickou, tak morfologickou variabilitu (oba typy variability jsou vlastní také termínu dūmatakis – dumtakis). Většina složenin ze stavební terminologie sledovaného období s variantní podobou však vykazuje buď pouze fonetické, nebo pouze morfologické rozdíly. Řad fonetických variant (ačkoli většinu z nich by bylo možné považovat také za pravopisné varianty) je pouze pět. Ve třech případech se liší délka kořenové samohlásky prvního členu: dūmatakis ŪP 1934: 10 – dumtakis ČSV 1936: 3; dūmtraukis ČSV 1936: 7, GTS 1930: 125, KS 1936: 38, MSUP 1938: 36, SDTSS 1930: 9 – dumtraukis T 1930: 348; trišakis SDTSS 1930: 76 – tryšakis VSD 1931: Įžn.; perkunsargis GTS 1930: 80, ŽŪS 1929: 49 – perkūnsargis PTŽ 1925: 23, SBTĮ 1922: 11. Ve dvou případech se liší samohláska druhého členu: pusiauupiova PMST 1923: 73 – pusiauupiūva PMST 1923: 33; vandenpompis SŽD 1939: 138 – vandenpumpis SBTĮ 1922: 100. Variace souhlásek nebyla zaznamenána. 16 Kalbotyros terminų žodyne elizija aiškinama kaip balsio numetimas žodžio gale, kai kitas žodis prasideda tokiu pat ar panašiu balsiu (Gaivenis, Keinys 1990: 56). 2007 m. Tarptautinių žodžių žodyne elizija apibrėžiama panašiai: „balsio, einančio prieš kito žodžio pradžios tokį patį balsį, iškritimas, pvz., lietuvių neesu >, prancūzų „pranc. le enfant > l’enfant (kūdikis)“ (TŽŽ 2007: 291). Tačiau 2013 m. išleistame Tarptautinių žodžių žodyne lietuviško pavyzdžio atsisakoma – veikiausiai dėl to, kad žodžio neesu vieno balsio e nebuvimą reikėtų laikyti kontrakcijos atveju. Pastaruoju metu elizijos sąvoka išplėsta: lietuvių fonologų darbuose elizija laikomas bet koks balsio išmetimas (Bacevičiūtė 2007). Užsienio literatūroje galima rasti darbų, kuriuose elizija apibrėžiama kaip balsio ar priebalsio iškritimas (Underhill 2016). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 Morfologických variant bylo nalezeno více. Několik případů představuje variace rodu: gontvinė SSČ 1935: 25 – gontvinis (srov.: gontviniais) KS 1936: 40; juodžemė PMST 1923: 17 – juodžemis SGBT 1931: 138; lytlauža SGBT 1931: 199 – lytlaužas T 1930: 341. Některé složeniny ze stavební terminologie jsou téhož rodu, liší se však koncovkou: gelžbetonas SDTSS 1930: 10 – gelžbetonis DS 1929: 10, KS 1936: 8, MGN 1933: 100, SGBT 1931: 9; smailagalis SŽD 1939: 432 – smailagalys SŽD 1939: 446; stogdengys ŽŪS 1929: 191 – stogdengis KS 1936: 38. Další řady variant tvoří složeniny bez spojovacích samohlásek a s nimi: buchsmedis SSM 1937: 145 – buchsamedis SSM 1937: 159, dūmtakis ŪP 1934: 10 – dūmatakis SDTSS 1930: 10, TŽ 1920: 16, ŽŪS 1929: 344; skerspiūvis ABSS 1929: 40, GK 1933: 27, PSD 1932: 103 – skersupiūvis SĮRG 1933: 7; viensėdis MS 1928: 1 – vienasėdis KS 1936: 3. Je pochopitelné, že nejednotnost podob týchž termínů byla v daném období nevyhnutelná, protože subsystém složenin ve vědecké stavební terminologii se tehdy teprve začínal utvářet. 4. SLOŽENINY STAVEBNÍ TERMINOLOGIE Z LET 1918–1940 V SOUČASNÉM ODBORNÉM JAZYCE STAVEBNICTVÍ To, že je termín utvořen podle produktivního slovotvorného typu, nezaručuje, že se v úzu ustálí. Liudmila Morozova uvádí následující schéma životního cyklu termínu: 1) vznik; 2) rychlý rozvoj, s nímž souvisí také tvoření dalších slov založených na daném termínu; 3) období stability, rozšiřování vazeb s jinými lexikálními skupinami; 4) krize, úpadek, ztráta terminologické povahy (Морозова 1993). Mnoho složenin ze stavební terminologie meziválečného období zůstalo takzvanými textovými termíny, užívanými pouze jedním autorem v jedné jeho publikaci. Nedosáhly ani druhé fáze uvedeného schématu. Tyto složeniny jsou cenné jako součást pasivní litevské slovní zásoby, a tedy i terminologie. Důvodů, proč se termín dále neužíval, může být mnoho: nerelevantnost skutečnosti, kterou složenina pojmenovává; hybridní tvoření složeniny, zejména pokud je přejatý člen založen na nevhodném slově; nesystémové tvoření atd. Aby bylo možné posoudit význam složenin stavební terminologie z let 1918–1940 pro současnou stavební terminologii a změny slovotvorných typů, byly ze STŽ, který nejlépe zachycuje současnou stavební terminologii jako celek, vybrány rodové složené stavební termíny a z hlediska slovotvorných typů porovnány se složeninami stavební terminologie meziválečné Litvy. Z 377 rodových složených termínů nalezených v STŽ se 38 shoduje s termíny v odborné literatuře stavebního oboru z let 1918–1940 BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 vartotais gimininiais statybos terminais dūriniais, pvz.: akmenskaldė STŽ 2002: 16, dribsmėlis STŽ 2002: 277, drūtagalis STŽ 2002: 128, dūmtakis STŽ 2002: 131, gruntkelis STŽ 2002: 183, juodmedis STŽ 2002: 530, kryžkelė STŽ 2002: 291, medvilnė STŽ 2002: 331, plentuolis STŽ 2002: 418, pusiausvyra STŽ 2002: 463, pusrūsis STŽ 2002: 464, šaltkalvis STŽ 2002: 607, savikaina STŽ 2002: 503, smagratis STŽ 2002: 532, stoglovis STŽ 2002: 585, trikojis STŽ 2002: 659, žalvaris STŽ 2002: 723. Šis sutapimas nėra atsitiktinis: pagrindinis STŽ rengėjas akademikas A. Kudzys teigia, kad, rašydamas žodyną (jį rašė 20 metų), naudojosi tarpukario Lietuvos mokslininkų veikalais (Kudzys 2002). Matyti, kad, atrenkant terminus STŽ, buvo paisoma ne tik dūrinio aktualumo, bet ir darybos taisyklingumo bei sandų lietuviškumo. Visi minėti terminai aktyviai vartojami šiuolaikiniuose statybos srities moksliniuose tekstuose. OBR. 2. Srovnávací diagram kvantitativního zastoupení typů tvoření kompozit rodových stavebních termínů v letech 1918–1940 a v roce 2002 Jak je patrné z obrázku 2, hlavní tendence morfologické struktury kompozit v letech 1918–1940 a v roce 2002 jsou stejné: nejvíce kompozit je utvořeno z podstatného jména, slovesa a přídavného jména. Příslovce, číslovka a zájmeno se vyznačují velmi nízkou produktivitou. Všechny produktivní slovotvorné typy přetrvávají a zůstávají aktivní, doplněné o nové členy. Výrazným rozdílem je zvýšení produktivity slovesa při tvoření kompozit stavební terminologie. Kompozit s prvním substantivním a druhým slovesným komponentem je ve stavebním terminologickém slovníku z roku 2002 zaznamenáno více než dvakrát tolik než podle údajů z let 1918–1940. Kromě toho vznikají dva nové slovotvorné typy, přičemž oba souvisejí s druhým slovesným komponentem: příd. + sloveso a zájmeno + sloveso Zatím BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 15 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 nelze tvrdit, že jsou tyto slovotvorné typy produktivní, protože jsou zastoupeny jen malým počtem kompozit. DLKG (1997: 161) uvádí, že „[k]ompozita, jejichž druhým komponentem je sloveso, tvoří přibližně čtvrtinu všech složených podstatných jmen.“ Z údajů uvedených na obrázku 2 je zřejmé, že z hlediska produktivity slovesa se tvoření kompozit stavební terminologie odchyluje od obecných slovotvorných tendencí běžných složených slov v litevštině – ve stavební terminologii počet takových kompozit narůstá. V posuzovaném slovníku z roku 2002 nebylo nalezeno ani jedno příbuzné kompozitum stavebního termínu, které by reprezentovalo neproduktivní slovotvorné typy číslovka + sloveso a podstatné jméno + přídavné jméno. To potvrzuje výše uvedený předpoklad o nesystematičnosti kompozit s takovou morfologickou strukturou. ZÁVĚRY 1. V prvním období litevské nezávislosti, v letech 1918–1940, vzniklo v důsledku rozvoje stavebního sektoru a ustavování jeho jednotlivých oblastí mnoho stavebních termínů, mezi nimi i kompozit. Tvorba stavební terminologie byla v tomto období úzce spojena s formováním a upevňováním vědeckého stylu a také profesního jazyka jako jedné z jazykových variet. 2. Kvantitativní údaje o příbuzných kompozitech stavebních termínů vybraných z 30 publikací a článků vědeckého stylu z oblasti stavebnictví ukazují, že skládání bylo v meziválečném období důležitým způsobem tvoření stavebních termínů: v prostudované literatuře bylo nalezeno 262 příbuzných kompozit stavebních termínů. Německé ekvivalenty uvedené u některých kompozit umožňují předpokládat, že tato litevská kompozita lze hodnotit jako částečné nebo úplné kalky. 3. Tvoření kompozit stavební terminologie v letech 1918–1940 probíhalo podle typů, které se v litevštině historicky ustálily. Nejvíce kompozit stavební terminologie patří k nejčastější skupině složených podstatných jmen v litevštině, tedy ke skupině s oběma substantivními komponenty – takových kompozit je dokonce 52,9%. Substantivní komponenty mají také kompozita dalších početně výrazně zastoupených slovotvorných typů: kompozita s prvním adjektivním a druhým substantivním komponentem tvoří 23,2% všech příbuzných kompozit stavebních termínů, zatímco kompozita s prvním substantivním a druhým slovesným komponentem tvoří 14,1% těchto termínů. Obecně se substantivní komponent spojuje s komponenty založenými na všech výše uvedených slovních druzích. 4. Sloveso se ve srovnání s podstatným jménem vyznačuje nižší produktivitou: v posuzovaném období se slovesný komponent nejčastěji spojuje se substantivním (slovesný může být jak první komponent (4,6%), tak druhý komponent (14,1%)), velmi zřídka s adverbiálním BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos dūrinių darybos polinkiai | 16 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 (slovesný je pouze druhý člen (1,5%)), zvláště vzácně – s číslovkovým (slovesný je pouze druhý člen (0,4%)) členem. 5. Kvantitativní údaje ukazují, že složeniny s adjektivním členem se v meziválečné stavební terminologii vyskytují často, adjektivum však netvoří složeniny různých slovotvorných typů: adjektivní člen se spojuje pouze se substantivním členem (23,2%) a téměř vždy stojí na prvním místě (s výjimkou již rozebraného termínu pusapvalis). 6. Většina složenin stavební terminologie je tvořena slovními druhy s kořenem, který nelze dále slovotvorně členit. Složenina se substantivním druhým členem si navíc nejčastěji zachovává rod substantiva, o které se druhý člen opírá. V tomto ohledu se tvorba složenin neliší od obecných tendencí v tvoření složenin v současné litevštině. Bylo nalezeno jen několik složenin, u nichž se rod změnil: substantivum, o které se druhý člen opírá, je ženského rodu, zatímco složenina je rodu mužského. Opačný směr změny nebyl zaznamenán. 7. Složeniny meziválečné litevské stavební terminologie se nevyznačují velkou fonetickou ani morfologickou variantností. Nejčastěji kolísá kořenová samohláska, její délka (fonetické, v některých případech pravopisné varianty) a rod a koncovka (morfologické varianty). 8. Ačkoli se mnoho složenin užívaných v odborných textech stavebního zaměření z let 1918–1940 stalo pouze takzvanými textovými termíny, některé složeniny se užívají i v současném odborném jazyce a jsou zařazovány do terminologických slovníků a dalších terminografických zdrojů – staly se součástí lexika normativního spisovného jazyka. ŠALTINIAI ABSS – Vasiliauskas K. 1929: Apskritimo būdas statybos statikoje, Kaunas: Spindulys. BŽV – Čechavičius P. 1925: Bendrosios žinios apie vandentiekius, Kaunas: Valstybės spaustuvė. ČŠV – Jasiukaitis J. 1936: Centralinis šildymas ir vėdinimas, Kaunas: Varpas. DS – Šimoliūnas J. 1929: Danijos sauskeli[a]i ir jų su mūsų keliais palyginimas, Kaunas: Spindulys. GK – Grinkevičius S. 1923: Geležinės konstrukcijos, Kaunas: Spindulys. GTS – Kiškinas J. 1930: Geležbetonis: teorija ir skaičiavimai: vadovėlis, Kaunas: Spindulys. GTT – Jodelė P. 1922: Geologiniai tyrinėjimai technikos žvilgsnius su Lietuvos geologiniais daviniais ir šulinių gręžiniais, Kaunas: Švietimo ministerijos knygų leidimo komisija. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos durinių darbų polinkiai | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 KPĮ – Maslenikovas B. F. 1939: Kaimo plytinės įrengimas. Laisvai vertė T. Šilutis, Kaunas: Adomavičiaus spaustuvė. KS – Degutis S., Drąsutis P., Gaižutis P., Gudzinskas L., Juška J., Kalita P., Kersnauskas E., Švipas V. 1936: Kaimo statyba, Kaunas: Žemės ūkio rūmai. MGN – Švipas V. 1933: Miesto gyvenamieji namai: jiems statomi reikalavimai ir jų projektavimas, Kaunas: Varpas. MS – Reisonas K. 1928: Molio statyba, Kaunas: Valstybės spaustuvė. MSUP – Mūrinės statybos ugdymo planas. Rengė V. Juodeika ir V. Švipas, Kaunas: Spindulys. 1938. MT – Grinkevičius S. 1929: Mediniai tiltai, Kaunas: Lietuvos universiteto technikos fakultetas. PMST – Paprasčiausiųjų medinių sijinių tiltų tipai, Kaunas: Valstybės spaustuvė. 1923. PSD – Grinkevičius S. 1932: Pastatams skaičiuoti dariniai, Kaunas: Spindulys. PTŽ – Šliogeris J. 1925: Perkūnsargiai (trobų nuo žaibo apsaugojimo būdai), Kaunas: Valstybės spaustuvė. SBTĮ – Zubauskas K. 1922: Statybos ir butų tvarkymo įstatymai, taisyklės: atstatymo apžvalga ir kritika, Kaunas: n. d. SDTSS – Dušauskas-Duž K.: 1930: Statybos darbams technikinės sąlygos, sutartys ir kainos (gelžbetonas, kanalizacija, vandentiekis, centralinis apšildymas, elektros šviesos instalacija ir t. t., Kaunas: A. Bako spaustuvė. SGBT – Gabrys J. 1931: Sąskėliai. Gelžbetoniniai ir betoniniai tiltai, Kaunas: Spindulys. SĮRG – Kiškinas J. 1933: Skėlimo įtempimų reikšmė gelžbetonio pastatus projektuojant, Kaunas: Spindulys. SS – Šimoliūnas J. 1940: Statyba. III tomas. Sienos, Kaunas: Spindulys. SSČ – Kalita P. 1935: Stogai: skardos, čerpių, gontų, skiedrų, lentelių ir tolio stogų savybės, jų dengimas ir dengimo normos, Kaunas: Spaudos fondo dirbtuvė. SSM – Šimoliūnas J. 1937: Statyba. I tomas. Statybinės medžiagos, Kaunas: Spindulys. STŽ 2002 – Statybos terminų žodynas. Parengė A. Kudzys, A. Rosinas, B. Kudzienė, Vilnius: Lietuvos mokslas. SŽD – Šimoliūnas J. 1939: Statyba. II tomas. Žemės darbai, Kaunas: Spindulys. T 1930 – Technika. Nr. 6. Redaktorius V. Mošinskis, Kaunas: Kauno universiteto Technikos fakultetas. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos kūrinių darbės polinkiai | 18 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 T 1935 – Technika. Nr. 8. Redaktorius V. Mošinskis, Kaunas: Kauno universiteto Technikos fakultetas. TŽ 1920 – Macijauskas A. Techniko žodynėlis, Kaunas: Valstybės spaustuvė. ŪP – Švipas V. 1934: Ūkininko pirtis, Kaunas: Spindulys. VSD – Vamzdžių sujungiamosios dalys, Kaunas: J. Kuznickio ir L. Beilio spaustuvė. 1931. ŽŪS – Gimbutas L. 1929: Žemės ūkio statyba: bendroji dalis: statybos medžiagos ir trobesių dalys, Kaunas: Spindulys. 1929. LITERATŪRA Bacevičiūtė R. 2007: Balsių kontrakcija ir elizija lietuvių kalbos vakarų aukštaičių kauniškių šnektose. – Valoda 2007: Valoda dažādu kultūru kontekstā. Zinātnisko rakstu krājums XVII, Daugavpils: Daugavpils Universitāte, 11–17. Butkuvienė A. 2001: Lietuvos kultūros istorijos metmenys, Kaunas: Technologija. DLKG 1997 – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 1997, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis K. 2014: Rinktiniai raštai, sud. J. Gaivenytė-Butler, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Gaivenis K., Keinys S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. Harris Z. 1951: Methods in Structural Linguistics, Chicago: University of Chicago Press. Inhoff A. W., Starr M. S., Solomon M., Placke L. 2008: Eye movements during the reading of compound words and the influence of lexeme meaning. – Memory & Cognition, 36. Prieiga internete: https://link.springer.com/article/10.3758/MC.36.3.675 (žiūrėta 2019 m. sausio–kovo mėn.). Jodelė P. 1922: Geologiniai tyrinėjimai technikos žvilgsniu su Lietuvos geologijos daviniais ir šulinių gręžiniais, Kaunas: Švietimo ministerijos knygų leidimo komisija. Jodelė P. 1930: Inž. Kiškinas. Gelžbetonis: recenzija. – Technika 6: 362. Prieiga internete: http://www.epaveldas.lt/object/recordDescription/LNB/C1C1B0000831470 (žiūrėta 2019 m. sausio–kovo mėn.). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos durinių darbų polinkiai | 19 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 Jong Y. O., Jung Ch. K. 2015: Pedagogical Significance of Morphological Awareness in Korean and English. English Language Teaching 8 (8), 79–93. Prieiga internete: https://files.eric.ed.gov/fulltext/EJ1075489.pdf?fbclid (žiūrėta 2019 m. sausio–kovo mėn.). Kaulakienė A. 2014: Terminologija. Terminografija. Terminija. Straipsnių rinkinys, Vilnius: Technika. Keinys S. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla. Kudzys A. 2002: Kad susikalbėtume. – Mokslo Lietuva 19 (265). Prieiga internete: http://mokslasplius.lt/mokslo-lietuva/2002-2004/200219/20021902.htm (žiūrėta 2019 m. sausio–kovo mėn.). MacGregor L. J., Shtyrov Y. 2013: Multiple routes for compound word processing in the brain: evidence from EEG. – Brain and Language 126 (2), 217–229. Macijauskas A. 1929: Civilės statybos darbų apžvalga. – Technika ir ūkis 1. Pike K. L. 1954: Language 1, California. Piročkinas A. 1978: J. Jablonskis – bendrinės kalbos puoselėtojas, Vilnius: Mokslas. Polenz P. 1980: Synpleremik I: Wortbildung. – Lexikon der germanistischen Linguistik 2, 169–179. Pupkis A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius: Gimtasis žodis. Salys A. 1933: B. Sereiskis. Lietuviškai-rusiškas žodynas. Recenzija. – Gimtoji kalba 2, 31–32. Prieiga internete: http://www.epaveldas.lt/object/recordDescription/LNB/C1B0004135373 (žiūrėta 2019 m. sausio–kovo mėn.). TŽŽ 2007 – Tarptautinių žodžių žodynas. Ketvirtas pataisytas ir papildytas leidimas, sud. V. Vaitkevičiūtė, Vilnius: Žodynas. TŽŽ 2013 – Tarptautinių žodžių žodynas, red. taryba A. Kaulakienė ir kt., Vilnius: Alma litera. Underhill A. 2016: Assimilation or elision? Prieiga internete: http://www.adrianunderhill.com/2016/04/18/qa-assimilation-or-elision (žiūrėta 2019 m. sausio–kovo mėn.). Urbutis V. 1961: Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba. – Dabartinė lietuvių kalba, 65–121. Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos durinių darb... LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos durinių darbys polinkiai | 21 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 1918–1940 COMPOUND FORMATION TRENDS IN CONSTRUCTION TERMINOLOGY Summary The article deals with the compound constructional terms in scientific literature, published between 1918 and 1940. In Lithuania, during the interwar period, the construction sector was rapidly expanding, there were many new realities, which called for many new terms, including compounds. Exclusive personalities were very important for the development of construction terms of this period and for the formation of this professional language: Kazimieras Vasiliauskas, Jonas Šimoliūnas, Pranas Morkūnas, Anatolijus Rozenbliumas, Pranas Jodele, Jonas Kiškinas, Juozas Gabrys and others. Not only did these construction engineers carry out significant research, writing articles and books, teaching young people, but also enriched construction terminology. Quantitative data of related terms from 33 scientific papers and articles on construction indicate that during the interwar period compounding was an important way of developing construction terms: in the literature read, 262 related compound terms were found. The German equivalents presented in addition to some of the compounds make the assumption that the Lithuanian compounds are to be regarded as partial or full evaluations. Although general types of Lithuanian compound terms are characterized by the same major types of compounding found in the the present Lithuanian language, analyzing the period from 1918 to 1940 construction terminology compounds, it is determined that they are made according to 10 types of production. The most productive parts of the language are nouns, verbs, and adjectives. There are only a few of the compounds, of which of one part would be based on an adverb, a numerical character and pronoun. Thus, while all of the same language parts play a role in the development of Lithuanian construction term compound development as they did in the second half of the 20th Century, the terms of the discussed period do not possess a wide array of combinations of these language parts. It has been determined from the investigated material that the second part of most of the construction terminology compounds of that time is noun. Such compounds make up as much as 85 percent of all compounds. There are much fewer compounds that would contain a verb as the second part of it and only one containing a adjective. The following types of construction terminology compounds have been identified following the examination of the material and the following quantitative data have been obtained: for the type of the noun. + noun made up 52,9% of all compounds recorded; adjective + noun – 23,2% of all compounds; noun + verb – 14,1% of all compounds; verb + noun – 4,6% of all compounds; BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 LINA RUTKIENĖ. 1918–1940 m. statybos terminijos durinių darbų palinkiai | 22 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.03 adverb + verb – 1,5%, adverb + noun – 0,8%; pronoun + noun – 0,4%; noun + adjective – 0,4%; numeral + verb – 0,4%. There are few terms that are repeated in different sources, and therefore the phonetic and morphological variants in the terminology of construction of that period are not abundant. Of the most common and distinguished variants, the aforementioned reinforced concrete is mentioned. Although many of the compounds used in 1918–1940 scientific construction literature remained so-called textual1 terms, part of the compounds are used to this day in modern scientific language, are included in glossary terminology and other terminological resources. Thus, the compounds of the analyzed period are important not only for the history of the language, the development of terminology, but also for the modern construction terminology. KEYWORDS: type of word formation; compound; phonetic variant; related term; morphological variant; construction science language. LINA RUTKIENĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204