Dėl darinių su baigmeniu „-eivis, -ė“

JOLANTA VASKELIENĖ Šiauliai University K TVARŮ SE ZAKONČENÍM -EIVIS, -Ė KLÍČOVÁ SLOVA: slovotvorný způsob; slovotvorná kategorie; slovotvorný typ; zakončení; přípona; synonymie. ANOTACE Lietuvių kalboje yra asmenis pavadinančių darinių, turinčių panašius baigmenis -eiva ir -eivis, -ė. Žodžių darybos veikaluose rašoma apie priesagos -eiva darybos tipą, o apie -eivis, -ė darinius tik vienur kitur užsimenama. Šiame straipsnyje taikant darybinės, semantinės analizės ir substitucijos metodus analizuojami Lietuvių kalbos žodyne, Dabartinės lietuvių kalbos žodyne, Bendrinės lietuvių kalbos žodyno antraštyne, Skaitmeninės Lietuvių kalbos žodyno papildymų kartotekoje, Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyne ir Dabartinės lietuvių kalbos tekstyne rasti dariniai, turintys baigmenį -eivis, ė. Mokslinės literatūros ir empir inės medžiagos analizė odhalila, že část útvarů se zakončením -eivis, -ė je výsledkem smíšeného tvoření (kompozice a sufixace), avšak v určitých případech lze (synchronně) -eivis, -ė považovat za příponu. Ve slovotvorných příručkách by tedy bylo vhodné v kategoriích nositelů jmenné vlastnosti, činitelů a nositelů slovesné vlastnosti uvést vedle stávajícího slovotvorného typu -eiva také vznikající slovotvorný typ -eivis, -ė. ÚVOD V litevštině existují čtyři základní slovotvorné způsoby: sufixace, která tvoří příponová odvozená slova, prefixace, která tvoří předponová odvozená slova, paradigmatizace, která tvoří koncovková odvozená slova, a kompozice, která tvoří složeniny. Někdy se uplatňují dva slovotvorné způsoby současně – obvykle prefixace a sufixace nebo kompozice a sufixace; hovoří se tedy také o smíšeném slovotvorném způsobu (Urbutis 2009: 107, 333–342; viz také LKG 1965: 591; Keinys 1999: 22–23)1. Je třeba uvést, že v litevštině existují případy, kdy se názory na slovotvorný způsob konkrétních útvarů rozcházejí. 1 Straipsnyje remiamasi žodžių daryba, aprašyta Lietuvių kalbos gramatikoje (LKG 1965: 1971), Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (DLKG 2005), Vinco Urbučio Žodžių darybos teorijoje (2009), Stasio Kein io Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryboje (1999). Naujas įžvalgas apie darybos būdus žr. Smetona 2005. Už vertingas pastabas ir patarimus dėkoju slaptiesiems(-osioms) recenzentams(-ėms). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu -eivis, -ė | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 Například někteří považují číslovky od jedenáct do devatenáct za složeniny, „jejichž druhá část se opírá o sloveso zbylo“ (Keinys 1999: 84; srov. LKG 1965: 619–620, 636), Aldona Paulauskienė (1994: 237) je nazývá srůsty s druhou složkou -lika, „která je z hlediska původu spojována s podstatným jménem zbytek – ‚to, co zbývá, nepotřebná věc‘. Ve druhé části Antanovy Pakerovy Akcentologie (Pakerys 2002: 22) se takové číslovky probírají mezi složeninami, píše se však, že „[V] současném jazyce lze druhou složku již jen obtížně spojovat se slovesem zůstávat, zbylo, proto se lze domnívat, že -lika nabývá funkcí sufixoidu“2. V litevštině se podstatná jména tvoří všemi slovotvornými způsoby, obzvláště mnoho jich bylo utvořeno (a stále se tvoří) pomocí přípon (Ambrazas 1993, 2000; Keinys 1999: 36; DLKG 2005: 86)3. Podle slovotvorného významu4 se příponové a koncovkové deriváty tradičně rozdělují do slovotvorných kategorií (slovotvorných tříd) – nejčastěji se uvádí 13 slovotvorných kategorií podstatných jmen (LKG 1965: 253–423; DLKG 2005: 87–145; Urbutis 2009: 330), Stasys Keinys (1999: 37–39) jich vyčleňuje 125. Ke každé slovotvorné kategorii patří určitý počet slovotvorných typů6. V téže slovotvorné kategorii se často vyskytují deriváty různých slovotvorných typů, které mají (formálně) stejnou příponu, ale různé koncovky7. Poměrně často jsou deriváty odvozené od téhož základového slova a náležející k různým slovotvorným typům slovotvornými synonymy8 – mají stejný slovotvorný význam a totožný nebo podobný lexikální význam; takové příbuzné deriváty se ve slovnících nezřídka vykládají jeden pomocí druhého. Například deriváty považované za slovotvorná synonyma, které se liší pouze koncovkami, patří k typům -ėžis, -ė a -ėžius, -ė kategorie pojmenování nositelů vlastnosti pojmenované substantivem (LKG 1965: 361), např. juodėžis, -ė („kdo je nepěkně černý, ošklivý; juočkis“ LKŽₑ) a juodėžius, -ė („viz juodėžis“ LKŽₑ), stejně jako deriváty typů -lys, -ė a -la9, např.: dobklys, -ė („viz dvokla“ LKŽₑ) a dvokla („hloupý člověk, hlupák“ LKŽₑ), rėklys, -ė („viz reksnys“ LKŽₑ) a 2 Sufixoidem se nazývá „[d]ruhá složka složeniny, která má rysy přípony a především nabyla obecnějšího významu, odtrženého od významu základového slova“ (Keinys 1999: 114; viz také Gaivenis, Keinys 1990: 197). 3 Poněkud odlišné pojetí způsobů tvoření podstatných jmen, než jaké se uvádí v základních lingvistických dílech, představuje A. Paulauskienė (1994: 64–97). 4 Článek používá termín slovotvorný význam (o slovotvorném významu a slovotvorném významu viz podrobněji Kniūkšta 1998). 5 S. Keinys (1999: 46–47) tos pačios darybos klasės dariniais laiko vardažodinės ypatybės turėtojų ir profesinius asmenų pavadinimus. 6 „Slovotvorný typ lze chápat dvojím způsobem – buď jako abstraktní strukturní schéma existující v jazyce, podle něhož se tvoří deriváty se stále stejným (nebo mírně proměnlivým) slovotvorným významem a formou, nebo jako samotné takové deriváty existující v řeči, jejich souhrn“ (Urbutis 2009: 290; srov. Keinys 1999: 24–27). 7 Protože koncovky vyjadřují různé gramatické významy, podstatná jména s různými koncovkami mají často i různé gramatické významy. 8 Je třeba připomenout, že slovotvorná synonyma jsou příbuzné deriváty s totožným nebo blízkým významem, které mají různé slovotvorné formanty, zatímco slovotvorné varianty jsou deriváty odvozené od téhož základového slova (základových slov) pomocí téhož slovotvorného formantu, které se liší některými vedlejšími slovotvornými prostředky: samohláskou či souhláskou v kořeni, spojovací samohláskou, variantou předpony apod. (podrobněji viz Vaskelienė 2013). 9 Deriváty s různými příponami (-la, -ėla, -ša aj.) a koncovkou -a jsou podstatná jména takzvaného společného rodu (substantiva communia) (viz o nich Gudzinevičiūtė 2008), zatímco jejich synonyma s jinými koncovkami (-lys, -ė, -ėlis, -ė, -šis, -ė, -šas, -a aj.) mají rod mužský a ženský. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, -ė | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 rėkla („kdo stále pláče, křičí, křikloun“ LKŽₑ), ti̇slys, -ė („kdo je vytáhlý, vytáhloun“ LKŽₑ) a tisla („vytáhlý člověk, dlouhán“ LKŽₑ), vėplys, -ė („nemotora, ťulpas“ LKŽₑ) a vėpla („člověk s malým rozhledem, roztržitý člověk, člověk s otevřenými ústy, ťulpas“ LKŽₑ). V kategorii tvoření názvů činitelů a nositelů dějové vlastnosti se přípony zakončením liší; deriváty typů s jednou z nejproduktivnějších přípon -ėlis, -ė a s málo produktivní příponou -ėla mají stejný nebo velmi podobný význam (viz LKG 1965: 318–319, 335), a jsou tedy považovány za deriváty téhož slovotvorného hnízda: nemokėlis, -ė („nemotora“ LKŽₑ) a nemokėla („viz nemotora“ LKŽₑ); za odlišné se považují typy –vis, -ė (–vys, -ė) a –va, a proto slovotvorná hnízda tvoří slovotvorné varianty ateivis, -ė / ateivys, -ė („člověk, který přišel, přijel odjinud, příchozí“ LKŽₑ) a ateiva („ateivis“ LKŽₑ), pereivis, -ė („přistěhovalec“ LKŽₑ) a pereiva („přistěhovalec“ LKŽₑ). Za deriváty téhož slovotvorného hnízda se považují také odvozeniny s příponou -š-, které náležejí k různým slovotvorným typům a liší se koncovkami (–šas, –ė; –šis, –ė; –ša), např.: blaikšis, -ė („blázen, pomatený člověk“ LKŽₑ) a blaikšas, -ė („viz klaikšis“ LKŽₑ), paikšas, -ė („hloupý člověk, blázen, klaikšas“ LKŽₑ), paikšis, -ė („viz paikšas“ LKŽₑ) a paikša („viz paikšas“ LKŽₑ)¹⁰. V litevštině existují deriváty označující osoby s podobnými zakončeními¹¹ –eiva a –eivis, -ė. Podstatná jména s příponou –eiva označují osoby (často hanlivě) – vykonavatele nějaké činnosti nebo osoby vyznačující se nějakou vlastností, např.: gudreiva „chytrák“ LKŽₑ, karšteiva „horkokrevný člověk“ LKŽₑ, nakteiva „kdo chodí v noci, noční ptáče“ LKŽₑ, rašėiva hanl. „špatný spisovatel, grafoman“ DŽ, kareiva iron. „neschopný voják“ LKŽₑ, šventeiva hanl. „kdo se vydává za svatého, náboženský či morální pokrytec“ LKŽₑ. Podstatná jména se zakončením –eivis, -ė rovněž označují osoby mužského nebo ženského rodu, např.: darbeivis, -ė „vykonavatel práce, dodavatel“ LKŽₑ, gireivis „kdo je oddán lesu, kdo má rád les, kdo o les pečuje“ LKŽₑ. Slovotvorné práce pojednávají o slovotvorném typu s příponou –eiva, zatímco deriváty se zakončením –eivis, -ė jsou zmíněny jen tu a tam. Předmětem výzkumu jsou proto litevská podstatná jména se zakončením –eivis, -ė. K dosažení cíle článku – analyzovat deriváty se zakončením –eivis, -ė – jsou stanoveny tyto úkoly: shromáždit z odborné literatury a předložit údaje o –eiva a –eivis, -ė; z Litevského slovníku (LKŽₑ), Slovníku současné litevštiny (DŽ), hesláře Slovníku spisovné litevštiny (BŽa), Digitálního slovníku litevštiny ¹⁰ Pasakytina, kad LKG (1965) nėra –šius darybos tipo, o LKŽₑ tokių darinių esama, pvz., paikšius, -ė „žr. paikšis“. ¹¹ Termín baigmuo, který KTŽ neuvádí, je v DŽ vykládán jako „konec slova nebo slabiky“; tento termín (vedle pradmens) používá A. Pakerys – v jeho Akcentologii se baigmuo považuje za část slova (nikoli odvozeniny), která se formálně shoduje s příponou (viz Pakerys 1994: 6). Článek se zabývá pouze deriváty se zakončením –eivis, -ė a zkoumá, jakou funkci toto zakončení plní při tvoření podstatných jmen. Je třeba upozornit, že mimo rozsah výzkumu zůstala podstatná jména, která zakončení –eivis, -ė získala od základových slov (obvykle jde o slova vytvořená podle vzoru cizích jazyků) (např.: puskareivis (: pusiau, kareivis), draugkareivis (považuje se za složené slovo vytvořené podle vzoru cizích jazyků (viz Skardžius 1996: 401)), a také deriváty s příponou –vis, -ė (–vys, -ė) (jeivis, -ė, praevīs, -ė aj.), jejichž slovotvorným základem jsou předponová slovesa odvozená od slovesa eiti (jít) (įeiti, praeiti aj.) (o nich viz LKG 1965: 331; DLKG 2005: 110–111). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu -eivis, -ė | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 kalbos žodyno“ papildymų kartotekos (LKŽPK) byly vybrány deriváty se zakončením -eivis, -ė, materiál byl doplněn údaji z Databáze neologismů litevského jazyka (ND) a Korpusu současné litevštiny (DLKT); pojednává se o fungování a sémantice derivátů se zakončením -eivis, -ė. Ve výzkumu byla použita metoda pracovní analýzy, dále metody komparace, sémantické analýzy a substituce. 1. DERIVÁTY S PŘÍPONAMI -EIVA A -EIVIS, -Ė VE SLOVOTVORNÝCH PRACÍCH Apie substantiva communia daiktavardžius, turinčius priesagą -eiva, rašoma LKG (1965: 330, 353), DLKG (2005: 110, 119–120), abiejose Sauliaus Ambrazo knygos Daiktavardžių darybos raida dalyse (1993: 153; 2000: 181), tos priesagos vediniai minimi Prano Skardžiaus Lietuvių kalbos žodžių daryboje (1996: 389), Antano Pakerio Akcentologijoje (1994: 77), Stasio Keinio Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryboje (1999: 47). Názory jazykovědců na odvozeniny s příponou -eiva se neliší – v závislosti na základovém slově a slovotvorném významu jsou považovány za deriváty dvou slovotvorných kategorií12: názvy činitelů a nositelů dějové vlastnosti odvozené od sloves, např. ma ineiva (: mainė) a puoš eiva (: puošė); deriváty odvozené od jmenných slov jsou názvy nositelů jmenné vlastnosti, např. drūteiva (: drūtas) a gražeiva (: gražus). O odvozeninách -eiva jmenného původu se v DLKG píše: „[V]šechny názvy nositelů jmenné vlastnosti s touto příponou jsou obecná podstatná jména označující osoby, zpravidla s hanlivým odstínem významu, vytvořená z kvalitativních přídavných jmen jednoduché stavby, např.: gražeiva, gudreiva, pikteiva, rimteiva, šventeiva“ (DLKG 2005: 119–120). Odvozeniny náležející ke slovotvorné kategorii názvů činitelů a nositelů dějové vlastnosti s příponou -eiva jsou „vytvořeny od sloves (obvykle bez předpony), označují osoby, mají hanlivý význam a jsou obecného rodu, např.: mušeiva, puoš eiva, rašeiva, skundeiva, verteiva. Částečně sem patří i deriváty kareiva, vadeiva“ (DLKG 2005: 110). S. Ambrazas (1993: 153) rovněž pojednává o derivátech s -eiva ve dvou slovotvorných kategoriích: názvy činitelů (išireiva, maineiva, mušeiva, ndereiva) a názvy nositelů vlastnosti (gražeiva, naršeiva). Poznamenává, že „[P]odle vzoru těchto odvozenin vzniklo ve spisovném jazyce několik novotvarů, např.: pikteiva 12A. Pakerio Akcentologijoje (1994: 77) jsou deriváty s příponou -eiva (odvozené od sloves i od jmenných slov) pojednány společně – je to pochopitelné, protože se zde mluví o přízvuku, nikoli o rozdílech mezi deriváty, které mají formálně tutéž příponu. Připomeňme, že odvozeniny téže slovotvorné kategorie se nazývají názvy nositelů jmenné vlastnosti (LKG 1965: 340; Urbutis 2009: 330) nebo názvy nositelů vlastnosti (Ambrazas 2000). S. Keinys uvádí příklady odvozenin typu -ėla (gudreiva, smarkeiva) pouze při pojednání o názvech nositelů jmenné vlastnosti a profesních názvech osob; při pojednání o názvech činitelů a nositelů dějové vlastnosti se přípona -ėla nezmiňuje (Keinys 1999: 47). BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu -eivis, -ė | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 „bručoun“, rimteiva „ten, kdo se tváří vážně“, šventeiva „svatoušek, pokrytec“ (Ambrazas 2000: 181). Na deriváty s koncovým segmentem -eivis, -ė neexistuje jednotný názor. V díle P. Skardžiause Lietuvių kalbos žodžių daryboje (1996: 436) je podstatné jméno keleivis, -ė uvedeno v kapitole o složeninách; stejně tak i v první části Akcentologijos A. Pakeria. Pravda, píše se v ní, že „komponent -eivis, -ė (s přidanou příponou -vis, -ė) se, dá se říci, již proměnil v sufixoid“ (viz Pakerys 1994: 288). Podstatné jméno ženského rodu plateivė je v téže knize pokládáno za derivát s příponou -eivė (Pakerys 1994: 87, 288). S. Ambrazas považuje podstatné jméno moksleivis (: mokslas) za derivát (1993: 8–9). Lze se domnívat, že má na mysli příponu -eivis, -ė, avšak tento slovotvorný typ ani tato přípona se v knize dále nezmiňují – v rejstříku slovotvorných afixů je uvedena pouze přípona -eiva (viz Ambrazas 1993: 278). Je třeba upozornit, že koncový segment -eivis, -ė pokládá za příponu S. Keinys (2005: 63) – při pojednání o termínu oreivis se uvádí: „[A]čkoli se tato přípona v dílech o litevské slovotvorbě neuvádí, synchronně ji lze vyčlenit“ (2005: 63). V dalších zmíněných lingvistických pracích – v gramatikách, v díle V. Urbutise Žodžių darybos teorijoje (2009) a v díle S. Keinia Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryboje (1999) – se o derivátech s -eivis, -ė nepíše. 2. LITEVSKÉ DERIVÁTY S KONCOVÝM SEGMENTEM -EIVIS, -Ė V LKŽₑ, LKŽŽPK, ND a DLKT bylo nalezeno celkem 41 derivátů s koncovým segmentem -eivis, -ė13, z nichž 34 jsou uvedeny v LKŽₑ (7 slov je označeno jako neologismy). Je třeba poznamenat, že botanický termín plateivė („rostlina z čeledi vstavačovitých, vemeník (Platanthera)“) je v LKŽₑ uveden pouze jako podstatné jméno ženského rodu; 7 slov je uvedeno výhradně jako podstatná jména mužského rodu14: dieneivis „(důstojnický) posel“, gireivis (neol.) „ten, kdo je oddán lesu, kdo má rád les, kdo o les pečuje“, kryžeivis „viz 1 kryžiuotis“, hybridní podoby mečeivis hist. „bojovník s mečem“ a miečeivis „bojovník s mečem“, vandeneivis (neol.) „námořník“ a žmogeivis (neol.) „prostý člověk neurozeného původu“. Dalšími deriváty lze označovat osoby mužského i ženského rodu: atbuleivis, -ė, 13 V LKŽₑ jsou také deriváty, které koncový segment -eivis, -ė získaly od základových slov keleivis, kareivis, moksleivis (tyto výrazy, jak již bylo zmíněno, nebyly do výzkumu zahrnuty), např.: draugkareivis, -ė, kryžkareivis, -ė, puskareivis, -ė, sąkareivis, -ė, sankareivis, -ė, bendrakareivis, -ė, draugkeleivis, -ė, sąkeleivis, -ė, sankeleivis, -ė, šventkeleivis, -ė, sanmoksleivis, -ė a další. O některých z těchto derivátů lze v zásadě uvažovat jako o slovech se dvěma možnými motivacemi. Například podstatné jméno bendrakel(e)ivis („spolucestující, společník na cestě“ LKŽₑ) je nejspíše složenina (: bendras / bendrai, keleivis), mohlo by však souviset i se slovy bendrai, keliauti (+ -eivis) –ė); šventkeleivis („návštěvník svatých míst, poutník, modlitebník“ LKŽₑ) je nejspíše složenina ze slov šventas, keleivis, ale významově jej lze spojovat také se slovy šventas, keliauti (+ -eivis); je třeba upozornit, že ve druhém případě motivace mají deriváty nespojitý formát a vznikají kompozicí a sufixací, přičemž -eivis, -ė plní funkci přípony. 14 Podstatnými jmény gireivis, žmogeivis, která mají v LKŽₑ označení neologismu, lze v zásadě pojmenovat i ženy; u slova gireivis slovník neuvádí žádný příklad užití, zatímco žmogeivis je doloženo větami z díla Simona Daukantase (Země a panství daroval svým oblíbencům a šlechticům a přikázal pouze, aby neutiskovali prosté lidi S. Dauk. LKŽₑ) – v jeho textech se pravděpodobně užívala pouze podoba mužského rodu. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, -ė | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 atgaleivis, -ė, atžagareivis, -ė, darbeivis, -ė, draugeivis, -ė, jūreivis, -ė, kareivis, -ė, keleivis, -ė / keleivys, -ė, lygeivis, -ė, mareivis, -ė, miegeivis, -ė, moksleivis, -ė, nameivis, -ė, niekurneivis, -ė, oreivis, -ė, pakeleivis, -ė, pašaleivis, -ė, pirm(e)aeivis, -ė, pirm(e)eivis, -ė, prakeleivis, -ė, prašaleivis, -ė, prekeivis, -ė, prošaleivis, -ė, rašteivis, -ė, upeivis, -ė, žygeivis, -ė. V LKŽPK byly nalezeny další tři (v LKŽₑ nezařazené) názvy osob s koncovým segmentem –eivis: kūleivis, lengvaeivis, važ(e)ivis, a v ND novotvary svetimeivis, -ė a sugrįžeivis, -ė. V DLKT byly nalezeny doklady dalších dvou¹⁵ derivátů s koncovým segmentem –eivis, které nejsou zaznamenány v jiných zdrojích – šviesiaeivis a tautpažangeivis. Je třeba poznamenat, že ne všechny tyto deriváty se v současné litevštině užívají stejně často – v DLKT bylo nalezeno mnoho dokladů užití podstatných jmen¹⁶ moksleivis, -ė (19 963), keleivis, -ė (12 957), kareivis, -ė (8 106), prekeivis, -ė (1 725), jūreivis, -ė (1 639); nemálo dokladů je u podstatných jmen pakeleivis (383), oreivis (212), pirmeivis (118), žygeivis (56), kryžeivis (53), upeivis (48), atžagareivis (17); dále po několika dokladech u šviesiaeivis (8), pirmaeivis (3), nameivis (2), svetimeivis (2), po jednom dokladu u darbeivis, miegeivis, prakeleivis, prašaleivis, tautpažangeivis, žmog(e)ivis, plateivė¹⁷; v korpusu nebyly nalezeny doklady podstatných jmen uvedených v LKŽₑ dieneivis, gireivis, mečeivis, miečeivis, vandeneivis, atbuleivis, atgaleivis, draugeivis, lygeivis, mareivis, niekurneivis, pašaleivis, prošaleivis, rašteivis ani novotvarů kūleivis, lengvaeivis, sugrįžeivis, važ(e)ivis. 3. TVOŘENÍ A SÉMANTIKA DERIVÁTŮ S KONCOVKOU –EIVIS, -Ė Zda je slovo derivátem a o jaký derivát jde, určuje slovotvorná opozice. Při úvahách o tom, s jakým slovem (nebo slovy) tvoří slovotvorné opozice deriváty s koncovkou –eivis, -ė, je zřejmé, že lexikální význam značné části derivátů poukazuje na poměrně jasnou souvislost se slovesem eiti18, tj. deriváty jsou sémanticky i formálně spojeny se dvěma základovými slovy, z nichž druhé je založeno na slovesu eiti a má navíc příponu –vis, -ė. V tomto případě je tedy třeba mluvit o smíšeném – 15 V DLKT byly nalezeny také doklady užití derivátu svetimeivis uvedeného v ND:...vždyť nedovolíte svetimeiviui svetimakišenauti Jūsų kišenėse... 16 Bylyly spočítány všechny tvary jednotného a množného čísla podstatných jmen v mužském i ženském rodě. 17 Je pravda, že v příkladu nalezeném v korpusu není užit tvar ženského rodu (jak uvádějí LKŽₑ, VLE), nýbrž tvar mužského rodu: Zde rostly jemně vonící zubražolės, pelkiniai pelėžirniai, žalieji plateiviai, pataisai, miškinės glažutės DLKT. 18 Sloveso eiti je mnohoznačné: LKŽₑ uvádí 42 významů slovesa, DŽ – 23, BŽ – 27. Odvozeniny se tedy mohou opírat nejen o základní význam (1) „pohybovat se z místa na místo pěšky, kráčet“ LKŽₑ, ale i o různé další významy zaznamenané ve slovnících, např.: „rychle se pohybovat určitým směrem“ LKŽₑ, „nezadržitelně se sunout, táhnout, valit se; jet, plout (o dopravním prostředku)“ LKŽₑ, „vykonávat (práci, povinnosti)“ LKŽₑ, „cestovat“ LKŽₑ, „působit, pracovat“ LKŽₑ aj. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, -ė | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 kompozitně-sufixální způsob tvoření a deriváty s přerušovaným formantem. První složka většiny těchto derivátů vychází z nějakého podstatného jména: miegeivis, -ė „náměsíčník“19, tj. ten, kdo chodí / prochází se ve spánku (: miegas, eiti), nameivis, -ė „podomní obchodník, který nosí zboží po domech“, tj. ten, kdo chodí s věcmi po domech (: namai, eiti), prekeivis, -ė „putující obchodník, obchodní cestující“, tj. ten, kdo chodí / putuje se zbožím (: prekė, eiti), žygeivis, -ė „milovník pochodů nebo účastník pochodu, turista“, tj. ten, kdo se vydává na pochod (: žygis, eiti), gireivis „ten, kdo je oddán hvozdu, má rád hvozd, pečuje o hvozd“, tj. ten, kdo se o hvozd stará (tím, že jím prochází a prohlíží jej) (: giria, eiti), kareivis, -ė „řadový voják, který plní vojenskou službu“, tj. ten, kdo jde do války, bojovat (: karas, eiti), za slovotvorné varianty lze považovat keleivis, -ė / keleivys, -ė „cestující, poutník“, tj. ten, kdo se vydává na cestu, cestuje (: kelias, eiti), moksleivis, -ė „ten, kdo chodí do školy, žák“, tj. ten, kdo studuje (: mokslas, eiti20), pakeleivis, -ė 1. „cestující, poutník“, 2. „cestující, který se při cestě někde zastaví, aby si odpočinul, přenocoval, napil se či najedl“, 3. „člověk, který má stejnou cestu jako jiný člověk, spolucestující“, tj. ten, kdo se při cestě někde zastaví, nebo má část cesty společnou s někým jiným (: pakele / pakeliui21, eiti), pašaleivis, -ė 2. „člověk přicházející odjinud, ne místní“, tj. ten, kdo přišel z ciziny (: pašalė, eiti), pražaleivis, -ė („viz prašalaitis 3“, prašalaitis, -ė 3. „kolemjdoucí“), tj. ten, kdo přišel z ciziny, z kraje (: prašalys22, eiti), novotvar s označením „neologismus“ darbeivis, -ė „vykonavatel práce, dodavatel“, tj. ten, kdo práci vykonává a dohlíží na ni (: darbas, eiti). Člověk, který jde s mečem, se označuje deriváty považovanými za slovotvorné varianty mečeivis „ozbrojenec s mečem“ (: mečius, eiti) a miečeivis „ozbrojenec s mečem“ (: miečius, eiti23), zatímco ten, kdo jde s křížem, se nazývá kryžeivis „viz 1 kryžiuotis“ (: kryžius, eiti). První složka některých derivátů vychází z příslovce, přídavného jména24 nebo číslovky. Například podstatné jméno lengvaეivis uvedené v LKŽPK lze spojovat s příslovcem lengvai a slovesem eiti25. Určitou souvislost se slovesem eiti mají také pojmenování osob niekurneivis, -ė „viz niekurneiva“ (niekurneiva „ten, kdo nikam nechodí, nic nedělá, lenoch“ (: niekur, neiti), 19 Lunatikas „člověk trpící náměsíčností, náměsíčník, miegeivis“ DŽ. 20 Druhý význam slovesa eiti v LKŽ, „získávání vědomostí, učení se“, je ilustrován větami s užitím ustáleného slovního spojení eiti mokslus: Když synové dorostli, otec je poslal studovat. „Říkají, chlapče, že jsi velmi učený, že jsi absolvoval všechna studia,“ obrátil se stařec znovu ke mně. Je třeba připomenout, že S. Ambrazas (1993: 8–9) považuje derivát moksleivis za odvozeninu. 21 První složka derivátu může být v zásadě založena jak na podstatném jménu, tak na příslovci. 22 Prašalys „viz pašalys 1“, pašalys 1. „místo podél okraje, okraj“ LKŽₑ. 23 Složky derivátů vycházejí ze slavismů, které nejsou pro spisovný jazyk náležité: mečius („meč, šavle“ LKŽₑ) a miečius („meč, šavle“ LKŽₑ). Mimochodem, z pojmenování osob se stejným významem miečeivis a mečeivis má v LKŽₑ pouze druhé označení historismu. 24 Někdy je obtížné jednoznačně určit slovní druh, protože derivát může být v zásadě motivován jak přídavným jménem, tak příslovcem; proto LKG (1965: 468–469) pojednává společně o derivátech z přídavného jména nebo adjektivního příslovce a slovesa. 25 V LKŽPK je zaznamenáno samotné slovo (s odkazem na spisy Simona Daukanta), ale význam není uveden a nejsou doloženy příklady užití. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu -eivis, -ė | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 prošaleivis, -ė „viz pra šal eivis“ (: pro šal26, eiti), atgaleivis, -ė (neol.) „zaostalec, zpátečník, reakcionář“, tj. ten, kdo jako by šel zpět (: atgal, eiti), atbuleivis, -ė „viz atbuleikis 2“ (atbuleikis „2. hanl. ten, kdo se stále staví proti, vždy jedná opačně, odpůrce, zpátečník“, tj. ten, kdo jedná obráceně, jako by šel pozpátku (: atbulas / atbulai, eiti), atžagareivis, -ė „ten, kdo všechno dělá obráceně, opačně; srov. atžagarainis, atžagaris 2, 2. „člověk se zaostalými názory, reakcionář“, tj. ten, kdo jde pozpátku, jedná obráceně (: atžagarias / atžagariai, eiti). Dvojici pracovních variant tvoří odvozeniny se stejnými základovými slovy pirmas a eiti, lišící se spojovací samohláskou: pirmaeivis, -ė „viz pirmeivis 1“ a pirmeivis, -ė (1. „člověk s progresivními názory“), tj. ten, kdo jako by kráčel první ze všech. Se slovesem eiti lze v zásadě spojovat názvy osob, které pracují či působí ve vodě (první složka vychází z podstatných jmen označujících vodní plochy): jūreivis, -ė „ten, kdo pluje po mořích…“, jinými slovy, kdo pracuje na moři, kdo se vydává na moře27 (: jūra, eiti), mareivis, -ė „námořník“ (: marios, eiti), upeivis, -ė „zaměstnanec nebo dělník v říční plavbě“ (: upė, eiti), vandeneivis, -ė (neol.) „námořník“ (: vandenį, eiti). Souvisejí se slovesem eiti do jisté míry sémanticky také neologismy svetimeivis („mimozemšťan (zpravidla se užívá hromadné množné číslo svetimeiviai)“ ND) a šviesiaeivis, patrně užívané ve významu „jdoucí do světla“28 (Aš niekada nebuvau šviesiaeivis; Mokytojas šviesiaeivis DLKT). Tyto odvozeniny vycházejí z přídavného jména svetimas a podstatného jména šviesa29. U části odvozenin s koncovkou -eivis, -ė je vztah ke slovesu eiti zastřený, nepřímý, již nevnímatelný, nebo zcela chybí. V procesu tvoření takových odvozenin plní -eivis, -ė funkci přípony. Platí to především pro botanický termín plateivė („rostlina z čeledi vstavačovitých, vemeník (Platanthera)“ LKŽĖ, „vzácná luční rostlina z čeledi vstavačovitých (Coeloglossum)“ DŽ). Jak již bylo uvedeno (viz Pakerys 1994: 78), zakončení tohoto substantiva -eivė se považuje za příponu. Základovým slovem odvozeniny plateivė je přídavné jméno platus, -i. Rostlina s mnoha rozmanitými vlastnostmi30 je pojmenována podle jednoho ze svých znaků (o volbě slovotvorné motivace viz Urbutis 2009: 69–72). Plateivė lze považovat za derivát v kategorii názvů nositelů pojmenované vlastnosti, neboť odvozeniny této slovotvorné kategorie mohou označovat nejen osobu, ale také živou bytost či věc podle některé charakteristické vlastnosti (viz LKG 1965: 340). Dvojí hodnocení se vztahuje ke stejné slovotvorné 26 Odvozenina patrně vychází z příslovce, ačkoli LKŽĖ uvádí také podstatné jméno prošalis, -ė „cizí, neznámý člověk“. 27 Patrně pod vlivem ruštiny (rusky se říká „vyplout na moře“) používali (používají?) jachtaři, námořníci aj. spojení eiti į jūrą (viz https://skipperltu.wordpress.com/2015/03/06/eina-ar-plaukia/ 2019-05-25). 28 Význam a příklady jsou uvedeny v ND; význam nalezených odvozenin v DLKT se vykládá podle kontextu. 29 Ačkoli v posledním případě nelze vyloučit ani možnost odvozování od přídavného jména šviesus, -i, předpokládá se, že odvozenina šviesiaeivis souvisí spíše s podstatným jménem. 30 Viz VLE (přístup online: http://www.vle.lt/Straipsnis/plateive-5342), srov. LRTB. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu -eivis, -ė | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 název osoby patřící do této kategorie oreivis, -ė („pilot, aviátor“ LKŽₑ): podle S. Keinise (2005: 63) je z hlediska synchronie oreivis, -ė (: oras) odvozenina se sufixem -eivis, -ė, A. Pakerys (1994: 288) tento útvar řadí ke složeninám, jejichž druhá složka souvisí se slovesem eiti31. O jediný základový substantivní základ se opírají i následující označení osob: dien(e?)eivis „posel (důstojníka)“ (: diena), draugeivis, -ė „přítel (?)“ (: draugas), rašteivis, -ė (neol.) „vedoucí kanceláře“ (: raštas), žmogeivis (neol.) „prostý, neurozený člověk“ (: žmogus). V procesu tvoření těchto slov má -eivis, -ė rovněž funkci sufixu. LKŽₑ pateiktas daiktavardis prakeleivis, -ė („žr. pakeleivis“ LKŽₑ)32 galėtų būti siejamas su daiktavardžiu keleivis arba su veiksmažodžiu prakeliauti. Kadangi priešdėlio pra- daiktavardžiai lietuvių kalboje paprastai žymi vietą (pvz.: pradalgė, pradantė, pralomė ir pan., žr. LKG 1965: 434; DLKG 149; plg. Paulauskienė 1983: 94; Pakerys 1994: 257), manoma, kad asmenį reiškiantis daiktavardis prakeleivis yra susijęs darybos opozicijos santykiu su veiksmažodžiu prakeliauti („pravažiuoti, praeiti, praplaukti“ LKŽₑ), tuomet -eivis turi priesagos funkciją. Esama ir daugiau veiksmažodinių -eivis, -ė darinių. Pavyzdžiui, tokie yra LKŽPK užfiksuoti daiktavardžiai kūleivis ir važeivis. Daiktavardžio kūleivis reikšmė leidžia jį gretinti su priesagų -ėjas, -a ir -ikas, -ė vediniais, sudarytais iš veiksmažodžio kulti33: kūlėjas, -a „ten, kdo mlátí“ LKŽₑ Někdo v předsíni hlasitě dupe LKŽₑ: to se vracejí ze stodoly kūlėjai LKŽₑ kūlikas, -ė „ten, kdo mlátí, mlátič“ LKŽₑ Připrav oběd – už brzy kūlikai přijdou! LKŽₑ kūleivis „mlátič“ LKŽŽPK...mlátí kūleiviai ve stodole... LKŽPK Slovotvorné útvary se stejným kořenem kūlėjas, kūlikas a kūleivis je třeba považovat za slovotvorná synonyma – jsou utvořena od téhož základového slovesa různými slovotvornými formanty, mají stejný slovotvorný význam, velmi podobný lexikální význam a lze je ve slovních spojeních či větách zaměňovat (srov. vracejí se mlátiči – vracejí se kūlikai / kūleiviai, přijdou kūlikai – přijdou mlátiči / kūleiviai, kūleiviai mlátí – mlátiči / kūlikai mlátí), aniž se podstatně změní význam kontextu. Význam substantiva važeivis není v kartotéce dodatků uveden34, avšak z příkladu užití 31 Ačkoli lze útvar oreivis ještě do jisté míry spojovat se slovesem eiti (4. „nezadržitelně se sunout, táhnout, valit se || letět, létat (v hejnu)“: Orlaivių tę – kap amaras eina! LKŽₑ), je zřejmé, že tato souvislost slábne. 32 Je synonymem výše probíraného útvaru pakeleivis. 33 Je třeba poznamenat, že všechny útvary vycházejí z formy minulého jednorázového času kūlė, takže útvar kūleivis se v tomto ohledu podobá slovesným odvozeninám se sufixem -eiva (viz LKG 1965: 330). 34 Pravděpodobně jde o novotvar Petronėlė Orintaitė – tak se uvádí v článku v novinách Dirva „Petronėlė Orintaitė – apybraižininkė“: „Taková slova jako daigynas, mandaguolis, važ(e)ivis, jauniklynas nenajdeme ani ve velkém slovníku. Spisovatelka si je tedy zřejmě sama vytvořila, řídíc se duchem jazyka.“ (Viz s. 6, dostupné online: http://www.spauda.org/dirva/archive/n1972/1972-01-19-DIRVA.pdf) BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, –ė | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 je zřejmé, že má nejspíše význam „ten, kdo jede“, tj. užívá se jako funkční synonymum příbuzných derivátů važiuotojas, –a, važiuolis, –ė, važūlis, važiuoklis, –ė, važūnas, –ė35. važiuotojas, –a LKŽe 1. „ten, kdo jede“. 2. „...ten, kdo cestuje, cestující“ LKŽe K nim cestující a rozjeli se z písečného kopce, aniž se zastavili v městečku LKŽe Tady, vidíš, je málo cestujících, takže autobus nejezdí LKŽe Cestující zřejmě spěchali DLKT važiuolis, –ė „ten, kdo jede, cestující“ LKŽe Co z tebe bude za cestujícího – bojíš se vlaku LKŽe „ten, kdo važiuoklis, –ė „cestující“ LKŽe Hle, kůň, zlostného važiuoklio s nohama ztuhlýma LKŽe važėivis LKŽŽPK <...> jen tak Hle, kůň, zlostného važėivis a frčel stranou jako káča do příkopu...<...> LKŽŽPK Tyto příbuzné deriváty se v zásadě mohou ve slovních spojeních či větách navzájem nahrazovat (srov. tady je málo cestujících – tady je málo važiuolių / važūlių / važiuoklių / važūnų / važėivių, co z tebe bude za važiuolis – co z tebe bude za cestujícího / važūlis / važiuoklis / važūnas / važėivis, jen tak važėivis – jen tak cestující / važiuolis / važūlis / važiuoklis / važūnas apod.), avšak v současné litevštině je z této synonymické řady derivátů nejběžnější odvozenina –tojas, –a važiuotojas, –a, obsahující typickou příponu pro pojmenování činitelů, zatímco ostatní deriváty se užívají velmi zřídka36. Novotvar sugrįžeivis, –ė („ten, kdo se vrací z emigrace, reemigrant“ ND), nejspíše vytvořený analogicky k osobnímu označení išeivis, –ė, běžnému v současné litevštině (ten, kdo odchází – išeivis, ten, kdo se vrací – sugrįžeivis), má jako základní slovo sloveso sugrįžti, zatímco –eivis, –ė plní funkci přípony. Podstatné jméno sugrįžeivis se užívá jako synonymum běžného (ve slovnících uvedeného) derivátu sugrįžėlis, –ė („ten, kdo se vrátil“ LKŽe). Zde jsou příklady užití derivátů sugrįžėlis a sugrįžeivis, –ė: 35 LKŽe nejsou uvedeny příklady s podstatnými jmény važūlis („= važiuolis“ LKŽe) a važūnas, –ė („ten, kdo jede, cestující“ LKŽe); LKŽŽPK tato osobní označení vůbec nezaznamenává. 36 DŽ nezaznamenává žádný z těchto derivátů; do BŽ byl zařazen pouze derivát s příponou –tojas, –a važiuotojas, –a. V DLKT bylo rovněž nalezeno 71 dokladů užití podstatného jména važiuotojas, –a; věty s jinými příbuznými podstatnými jmény nebyly v korpusu nalezeny. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, –ė | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 Jádro tohoto revolučního prvku tvořili navrátilci podmínky by se vytvářely tak, aby se navrátilci z Ruska LKŽe navrátilcům byly vytvářeny podmínky, aby se plnohodnotně zapojili do jazykového prostředí Litvy ND Záměna těchto slovotvorných útvarů se stejným kořenem je ve slovních spojeních a větách možná bez větších omezení (srov. jádro tvořili navrátilci – jádro tvořili navrátilci, navrátilcům vytvářejí se podmínky – navrátilcům vytvářejí se podmínky atd.), lze tedy říci, že jde o slovotvorná synonyma s poměrně blízkou sémantikou. Názvy osob važeivis, kūleivis, sugrįžeivis odvozené od sloves pomocí –eivis, –ė je třeba považovat za útvary slovotvorné kategorie činitelů a slovesných vlastností. V DLKT byl nalezen vícemorfémový (hypostatický) útvar tautpažangeivis s koncovkou –eivis; pravděpodobně se užívá ve významu „patřící ke Straně pokroku národa“ a nemá přímou souvislost se slovesem eiti: Eurokritici, za něž se vydávají nacionalisté, tautpažangeiviai, rolníci a částečně také demokraté apelují na patriotismus DLKT. Název osoby tautpažangeivis byl nejspíše vytvořen ze slovního spojení37 tautos pažanga s koncovkou –eivis plnící funkci přípony, analogicky k jiným slovům se stejnou koncovkou. Tento útvar, který lze pokládat za okazionální, mohl vzniknout pouze pro tento jeden případ a být užit jen v daném publicistickém textu38. Ve všech případech, kdy se v sémantice útvarů (např. plateivė, žmog(e?)eivis, kūleivis, važeivis, sugrįžeivis apod.) již necítí souvislost se slovesem eiti, plní koncovka –eivis, –ė úlohu přípony a lze hovořit o vznikajícím slovotvorném typu39. 4. SYNONYMIČNOST ÚTVARŮ S –EIVA A –EIVIS, –Ė Analýza lexikálních významů útvarů s –eiva a –eivis, –ė ukázala, že existují případy, kdy se útvary se stejným kořenem a těmito koncovkami vykládají jeden druhým, tj. nepochybně tvoří dvojice slovotvorných synonym (častěji jsou názvy osob s –eiva odkazovány na útvary s –eivis, –ė, někdy však i naopak, kdy je útvar s –eivis, –ė vykládán jako odvozenina s –eiva): 37 S. Keinys (1999: 23) užsimena apie tai, kad lietuvių bendrinėje kalboje esama atvejų, kai suduriamas žodžių junginys ir pridedama priesaga, pvz., keturvejininkas, -ė. 38 V DLKT byl nalezen pouze jeden doklad užití slova tautpažangeivis. 39 Lietuvių kalbos darybos tipų sąrašas nėra baigtinis, pvz., S. Keinys (1999: 27) teigimu, įvardis kelioliktas, -a yra padarytas ne su kelintiniams skaitvardžiams būdinga priesaga –tas, -a, pvz., tryliktas, -a, devynioliktas, -a ir kt., o „iš tikrųjų priklauso visai kitam, naujesniam (priesagos –intas, -a) įvardžių darybos tipui.“ BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu -ėivis, -ė | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 atžagareiva „viz atžagareivis 2“ LKŽe Ti nejzatvrzelejší atžagareivosžvanili LKŽe – No, ten Jurgis je vždycky takový strampa, atžagareiva! DLKT niekurneiva „kdo nikam nechodí, nic nedělá, lenoch“ LKŽe Stařec se stal niekurneiva, seděl v chalupě jako kámen LKŽe kareiva 1. „viz kareivis“ LKŽe Těch rozhovorů se účastnil jeden starý kareiva LKŽe Doufám, že mě považoval za pověrčivého zabedněnce kareiva DLKT prekeiva „viz prekeivis“ LKŽe Drobný podomní obchodník, potulující se po provinčních městech LKŽe podomní obchodníci prodávali nealkoholické nápoje DLKT říční dělnice „viz říční dělník“ LKŽe Říční dělnice přepravovaly zboží do Ruska LKŽe zpátečník, -ce40 2. „člověk se zastaralými názory, reakcionář“ LKŽe Jsou zpátečníkovy ctnosti? LKŽe Copak jste uvěřili tomuto zpátečníkovi? DLKT nikdo „viz nikdo“ LKŽe Když šlo o záležitosti vlasti, nebylo už ani Římanů, ani Helénů, ani zpátečníků, ani pokrokářů, ani nikdů (žert.) LKŽe vojín, -a „řadový voják konající vojenskou službu“ LKŽe Vojín postavil hrad LKŽe sklon ke zbraním, vojenskému pořádku a postoji vojínům připadal velmi podivný DLKT obchodník, -ice „cestující obchodník, komivojažér“ LKŽe Maloobchodní obchodník LKŽe Mykénští obchodníci dosahovali až k Baltu DLKT říční dělník, -ice „zaměstnanec nebo dělník v říční plavbě“ LKŽe Litevští říční plavci se připravovali na plavební sezónu LKŽe Její manžel říční plavec DLKT Tyto příbuzné odvozeniny lze ve slovních spojeních či větách v zásadě zaměňovat, aniž by to podléhalo větším omezením, tj. vyznačují se vysokou mírou synonymie, srov.: atžagareivos / atžagareiviai žvanili, atžagareiviu / atžagareiva vařila, zúčastnil se jeden starý kareiva / kareivis, kareivis / kareiva postavený hrad, drobný prekeiva / prekeivis, upeivos / upeiviai převáželi a podobně. Slovníky neuvádějí doklady užití odvozeniny jūreiva, nebyly nalezeny ani v DLKT, lze tedy usuzovat, že se toto slovo v litevštině užívá zřídka. Teoreticky by mohlo být použito namísto příbuzné odvozeniny jūreivis, -ė, která má stejný význam (Šaunios 40 Další význam („kdo všechno dělá obráceně, opačně; srov. atžagarainis, atžagaris 2“ LKŽe) podstatného jména atžagareivis, -ė je třeba považovat za odvozený od atžagarainis, -ė („kdo všechno dělá jinak, než se chce či přikazuje, tvrdohlavec“ LKŽe) – atžagaris, -ė („kdo se stále vzpírá, jedná opačně, odpůrce, neposlušník“ LKŽe) – atžagarius, -ė („kdo pracuje obráceně, špatně, atžagaris“ LKŽe) – atžagarūnas, -ė („kdo jedná a chová se jinak než všichni ostatní“ LKŽe) – atžagaruvyžis, -ė („hanl. kdo všechno dělá naopak, atbulvyžis, tvrdohlavec“ LKŽe) jako slovotvorné synonymum. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, –ė | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 je tradice námořníků naší země LKŽ; Kormidelník vykřikl a námořník hodil z paluby lano DLKT; srov. jūreivų tradice, jūreiva hodil lano), avšak ve skutečnosti tato dvojice slovotvorných synonym v litevštině zřejmě nefunguje. ZÁVĚRY 1. V litevských slovotvorných publikacích bývají odvozeniny se stejnou příponou, ale odlišnými koncovkami často považovány za náležející k různým slovotvorným typům. Slovotvorná a sémantická analýza odvozenin se zakončením –eivis, –ė ukázala, že některé z nich vycházejí ze dvou základových slov, z nichž jedno je sloveso eiti, a mají také příponu –vis, –ė, lze je tedy považovat za výsledek kompozice a sufixace. Některé odvozeniny již nemají vztah ke slovesu eiti a vycházejí z jediného základového slova (slovesa nebo jména). Vezmeme-li v úvahu souhrn slovníkových odvozenin a neologismů se zakončením –eivis, –ė, tedy odhlédneme-li od individuálních slovotvorných významů odvozenin, a porovnáme-li odvozeniny –eivis, –ė s příponou –eiva a s příbuznými synonymními deriváty tvořenými jinými příponami, lze se domnívat, že v synchronním pohledu lze –eivis, –ė v určitých případech považovat za příponu. 2. Většina odvozenin s –eivis, –ė (92% všech odvozenin) se užívá jako deriváty slovotvorné kategorie nositelů vlastnosti vyjádřené jménem; některé (8%) patří do slovotvorné kategorie konatelů a nositelů slovesné vlastnosti. Ve slovotvorných publikacích by proto v těchto slovotvorných kategoriích bylo vhodné vedle uvedeného slovotvorného typu –eiva uvést také vznikající slovotvorný typ –eivis, –ė. 3. Ve slovotvorbě působí analogie a podle existujících slovotvorných modelů se neustále tvoří nové odvozeniny. Jak ukazují materiály ND a DLKT, v litevštině vznikají a pravděpodobně budou vznikat další neologismy s –eivis, –ė, které rozšiřují a budou rozšiřovat řady názvů osob. ŠALTINIAI BŽ – Bendrinės lietuvių kalbos žodynas (rengiamas). Vyr. red. D. Liutkevičienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://bkz.lki.lt. BŽa – Bendrinės lietuvių kalbos žodyno antraštynas. Prieiga internete: http://bkz.lki.lt/antrastynas/?pg=c (žiūrėta 2019 m. birželio–rugpjūčio mėn.). DLKT – Dabartinės lietuvių kalbos tekstynas. Prieiga internete: http://tekstynas.vdu.lt/tekstynas/ (žiūrėta 2019 m. birželio–rugpjūčio mėn.). DŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vyr. red. S. Keinys. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2012. Prieiga internete: http://lkiis.lki.lt/dabartinis. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –ėivis, -ė | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, t. 1–20, 1941–2002 (elektroninis variantas), vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005. Prieiga internete: www.lkz.lt. LKŽPK – Skaitmeninė „Lietuvių kalbos žodyno“ papildymų kartoteka. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2015. Prieiga internete: http://lkiis.lki.lt/antra-kartoteka. TB – Lietuvos Respublikos terminų bankas. Prieiga internete: http://terminai.vlkk.lt/pls/tb/tb.search (žiūrėta 2019 m. birželio–rugpjūčio mėn.). ND – Miliūnaitė R., Aleksaitė A. Lietuvių kalbos naujažodžių duomenynas [Tęstinis internetinis žinynas nuo 2011 m.]. Sudarytoja Rita Miliūnaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://naujažodžiai.lki.lt (Žiūrėta 2019 m. birželio–rugpjūčio mėn.). https://doi.org/10.35321/neol. VLE – Visuotinė lietuvių enciklopedija (elektroninis variantas), Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras. Prieiga internete: http://www.vle.lt/. LITERATŪRA Ambrazas S. 1993: Daiktavardžių darybos raida: lietuvių kalbos veiksmažodiniai vediniai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Ambrazas S. 2002: Daiktavardžių darybos raida 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. DLKG 2005 – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Red. V. Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Gudžinevičiūtė O. L. 2008: Lietuvių kalbos substantiva communia. Daktaro disertacija, Vilniaus universitetas. Keinys S. 1999: Bendrinės lietuvių kalbos žodžių daryba, Šiauliai: Šiaulių universiteto leidykla. Keinys S. 2005: Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Kniūkšta P. 1998: Darybinė ir darybos reikšmė. – Kalbos kultūra 71, 29–30. Gaivenis K., Keinys S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa. LKG 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius: Mintis. LKG 1971: Lietuvių kalbos gramatika 2, Vilnius: Mintis. Pakerys A. 1994: Akcentologija 1, Kaunas: Šviesa. Pakerys A. 2002: Akcentologija 2, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Paulauskienė A. 1983: Lietuvių kalbos morfologijos apybraiža, Kaunas: Šviesa. Paulauskienė A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Paskaitos lituanistams, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –eivis, -ė | 15 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 Skardžius P. 1996: Rinktiniai raštai 1: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla. Smetona A. 2005: Pagrindinių darybos būdų skyrimo klausimu. – Acta Linguistica Lithuanica 52, 83–85. Urbutis V. 2009: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. Vaskelienė J. 2013: Darbinių sinonimų, darbinių variantų ir paronimų panašumai bei skirtumai. – Žmogus ir žodis: Didaktinė lingvistika 5(1), 206–214. Gauta 2019 08 20 Priimta 2019 12 18 ON THE DERIVATIVES WITH THE ENDING -EIVIS, -Ė Summary In the Lithuanian language, there are four main types of word derivation: suffixation, prefixation, paradigmation, and composition. There are cases when two types of derivation occur at the same time: prefixation and suffixation, composition and suffixation, therefore, there is a mixed type of derivation. The nouns are derived using all types of word derivation, especially by means of suffixation. According to derivational meaning, the derivatives are classified into derivational categories. There are 13 categories of noun derivation, which have a certain number of types. Often there are different types of derivation in the same derivational category, which are composed (formally) with the same suffix, but different endings, e.g. -ėžis, -ė and -ėžius, -ė, -lys, -ė and -la, -ėlis, -ė and -ėla. There are derivatives naming persons, which have similar endings: -eiva and -eivis, -ė. The derivatives with the suffix -eiva are mentioned in the writings on word formation, and the derivatives with -eivis, -ė are scarcely mentioned. The object of the research is the nouns ending in eivis, -ė. The aim of the paper is to discuss the semantic and derivational particularities of derivatives ending in -eivis, -ė. To achieve the aim the following objectives have been set up: from the scientific literature to collect and present the data about the suffix / ending, –eiva and –eivis, -ė; from Dictionary of the Lithuanian Language, Dictionary of Modern Lithuanian, headwords of Dictionary of Standard Lithuanian, Digital Supplement Catalogue of the Lithuanian Language Dictionary to collect the names of persons with the ending -eivis, -ė, to supplement them with the data from Database of BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204 JOLANTA VASKELIENĖ. Dėl darinių su baigmeniu –ėivis, –ė | 16 doi.org/10.35321/bkalba.2019.92.02 Lithuanian Neologisms and the Corpus of the Contemporary Lithuanian Language, to discuss the semantics and derivation of derivatives ending in –ėivis, –ė. In total 41 derivatives with the ending –ėivis, –ė have been found in the mentioned resources (34 of them have been fixed in Dictionary of the Lithuanian Language). After the analysis of the formation and semantics of the derivatives ending in –ėivis, –ė, the following conclusions have been drawn: 1. One part of the derivatives with the ending –ėivis, –ė are based on two underlying words, one of which is a verb eiti with a suffix –vis, –ė, therefore, they are considered to be the result of composition-suffixation. Some of the derivatives with the ending –ėivis, –ė do not have the coherence with a verb eiti and are based on one underlying word. Considering the totality of derivatives and neologisms with the ending –ėivis, –ė presented in the dictionaries, i.e. distancing from the individual derivational meanings of the derivatives, and comparing the derivatives ending in –ėivis, –ė with cognate synonymic derivatives of the suffix –ėiva as well as other suffixes, it is assumed that in some cases –ėivis, –ė has to be considered as a suffix. 2. The bigger part of the derivatives ending in –ėivis, –ė (92 per cent) are used as the derivatives of the derivational category of the possessors of nominal particularities, some of them (8 per cent) are used as the derivatives of the derivational category of the actors and the possessors of verbal particularities. Therefore, in the writings on word derivation, in these derivational categories, alongside the presented –ėiva derivational type it is purposeful to indicate the emerging –ėivis, –ė derivational type. 3. There is an analogy in word formation, and new derivations are constantly being created according to existing patterns of derivation. According to Database of Lithuanian Neologisms and the Corpus of the Contemporary Lithuanian Language material, in the Lithuanian language occur and likely will occur more neologisms with the ending –ėivis, –ė, which supplement the rank of existing personal names. KEYWORDS: derivational method; derivational category; derivational type; ending; suffix; synonymity. JOLANTA VASKELIENĖ Šiaulių universitetas P. Višinskio g. 38, LT-76352 Šiauliai [email protected] BENDRINĖ KALBA 92 (2019) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204