Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės)

RITA MILIŪNAITĖ Ústav litevského jazyka HLAVNÍ PŘÍRUČKY S DOPORUČENÍMI PRO LITEVŠTINU (ŽÁNROVÉ RYSY) KLÍČOVÁ SLOVA: spisovný jazyk, standardizace, jazyková příručka, jazyková doporučení, normativní lingvistika. ANOTACE Destandardizace spisovných evropských jazyků, která v posledním desetiletí zesílila, nejen podnítila jazykovědce k tomu, aby se tímto jevem začali zabývat, ale dala také podnět k novému pohledu na dějiny samotných spisovných jazyků a na specifika jejich vývoje. Zároveň vzrostl zájem o standardizační proces spisovných jazyků a kodifikaci norem. Vývoj spisovného jazyka významně ovlivňují jazyková doporučení poskytovaná jeho uživatelům. Praktické příručky jazykové praxe (určité slovníky), které tato doporučení systematicky uvádějí, se označují také jako jazykové příručky. Článek se zabývá žánrovými rysy tří hlavních litevských jazykových příruček – Kalbos patarėjo (1939), Kalbos praktikos patarimų (1976, 1985) a Kalbos patarimų (2002–2013), které se projevují v jejich úvodních částech. Vychází z obdobných výzkumů jazykových příruček prováděných v zahraničí. ÚVOD K bližšímu pohledu na příručky s doporučeními pro litevštinu – publikace s praktickými doporučeními k užívání spisovného jazyka – vedly dvě příčiny. Zaprvé, spisovné evropské jazyky procházejí v posledním desetiletí obdobím poststandardizace (podrobněji viz Ghyselen a BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 2 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 kt. 2016: 75–91; Miliūnaitė 2018: 78–88) ir dėl to išaugo kalbos tyrėjų susidomėjimas veiksniais, lemiančiais bendrinių kalbų ir jų normų funkcionavimą. Jazykovědci začal zajímat normativní přístup k jazyku a jeho spisovné varietě, který deskriptivní lingvistika po určitou dobu odsouvala stranou a znevažovala jako přežitek1 (podrobněji viz Beal 2018: 1–30). Ačkoli byl od druhé poloviny 20. století preskriptivismus zejména v anglicky mluvících zemích stavěn do protikladu k akademickému přístupu k jazyku a považován za zálibu pouze nezasvěcených jazykových nadšenců2, v poslední době se stále častěji klade otázka, proč ideologie spisovného jazyka a preskriptivismus jako jeden z jejích projevů zůstávají ve společnosti mezi uživateli jazyka stále živé, zatímco akademický svět je údajně od těchto potřeb odtržen. Částečná odpověď na tuto otázku zní, že pokud je již spisovný jazyk normován a kodifikován, preskripce je nevyhnutelná: lidé používají normativní slovníky a gramatiky a považují je za autority v otázkách norem (viz Milroy, Milroy 1999: 22). Vedle slovníků a gramatik užívaných pro jazykovou praxi se často zmiňují také jazykové příručky, které nepochybně ovlivňují fungování, vývoj a šíření norem spisovného jazyka. Na počátku 21. století se objevily studie anglických jazykových příruček, v nichž 1 Ačkoli se v zahraniční lingvistice jako protiklad popisného (deskriptivního) přístupu k jazyku často uvádí přístup preskriptivní, tento termín je příliš úzký, protože nezahrnuje některé aspekty charakteristické pro poměrně mladé spisovné jazyky, v nichž stále přetrvává potřeba soustavné normativní práce (podrobněji viz Miliūnaitė 2018: 168–182). V článku se používají především, zvláště při pojednání o reáliích litevštiny, termíny normativní lingvistika, normativní publikace. 2 Joan’a C. Beal, profesorka na Univerzitě v Sheffieldu ve Velké Británii, poznamenává, že protiklad mezi deskriptivismem a preskriptivismem se v anglickém prostředí vyostřil v 60. letech 20. století, kdy se začaly šířit myšlenky amerického lingvisty Noama Chomského, tvůrce generativní gramatiky, po vydání díla Syntaktické struktury (Syntactic Structures) v roce 1957. Podle Chomského je gramatika vrozená každému člověku, a proto je údajně absurdní gramatická pravidla předepisovat a učit je. Na tomto základě se na anglicky mluvících školách přestala vyučovat gramatika a zároveň se odvrátily od preskriptivismu. Po třech desetiletích si však vysoké školy začaly stěžovat na negramotnost studentů, a tak byla po bouřlivých diskusích gramatika do škol znovu zavedena, aby se tato situace napravila, ovšem paradoxním způsobem: nyní se již opírala o popisný přístup, zcela se vzdala preskripce a tolerovala nespisovné variety (Beal 2018: 3–5). Co a jak se vyvíjelo dál, už přesahuje rámec tohoto článku. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 3 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 zkoumá se vývoj jejich formy a obsahu v průběhu několika staletí – od knih tohoto žánru, které se začaly vydávat koncem 18. století ve Velké Británii a Spojených státech amerických, až po dnešní blogy (viz Straaijer 2018: 11–29). Množství jazykových rad na diskusních fórech a sociálních sítích ukazuje, že ideologie spisovného jazyka nalezla novou půdu a zakořenila na různých internetových platformách (Vriesendorp 2016: 18). V roce 2011 byl na nizozemské Leidenské univerzitě zahájen projekt Bridging the unbridgeable: linguists, prescriptivists and the general public, jehož předmětem byly tři skupiny aktérů spojených s preskriptivismem a jejich vzájemné vztahy: jazykoví odborníci, preskriptivisté jako autoři jazykových příruček a uživatelé jazyka (podrobněji viz Miliūnaitė 2018: 277 a tam uvedené zdroje). Jedním z cílů projektu bylo také zjistit, jakou roli hrají publikace zaměřené na jazykovou praxi při řešení problémů spojených s užíváním jazyka (Straaijer 2015: 1–47). Výsledky projektu byly zveřejněny v různých sbornících a rozsáhlé monografii o jazykových příručkách vydávaných v anglicky mluvících zemích po dobu dvou století a o jazykových doporučeních v nich obsažených (Describing prescriptivism. Usage guides and usage problems in British and American English, viz Tieken-Boon van Ostade 2020)3. Druhým důvodem, který podnítil zkoumání litevských jazykových příruček, jejich podobností a rozdílů, je skutečnost, že hlavní publikace tohoto žánru – Kalbos patarėjas (1939), Kalbos praktikos patarimai (1976, 1985) a Kalbos patarimai (2002–2013) – byly digitalizovány a Litevský jazykový institut je připravuje ke zpřístupnění v systému litevských digitálních jazykových zdrojů E. kalba. Jazykoví badatelé i uživatelé jazyka budou moci vyhledávat jazyková doporučení na jednom místě nebo filtrovat požadovaná data podle různých kritérií a zkoumat změny v kodifikaci. Při přípravě dat bylo důležité prozkoumat strukturu jazykových příruček 3 Za uvedené období bylo vydáno celkem 345 anglicky psaných jazykových příruček, z nichž 77 bylo zařazeno do zvláštní databáze a podrobně prozkoumáno v knize. Tato databáze rovněž strukturovaně popisuje 123 nejčastějších a nejcharakterističtějších problémů pojednávaných v jazykových příručkách (od pravopisu a interpunkce až po syntax), s nimiž se setkávají uživatelé angličtiny. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 4 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 a obsahové zvláštnosti, aby bylo možné najít společného jmenovatele pro prezentaci různých typů dat. Cílem článku je prozkoumat a porovnat žánrové charakteristiky tří hlavních poradenských publikací o litevštině, vydaných v různých obdobích politického života Litvy a vývoje spisovného jazyka, a to na základě jejich úvodních částí: Kalbos patarėjo (1939), Kalbos praktikos patarimų (1976, 1985) a Kalbos patarimų (2002–2013). Zkoumá se tedy jeden prvek makrostruktury jazykových příruček4 jako jedna z možných os jejich srovnání; cílem není podat úplnou historii tvorby jazykových příruček, nýbrž nahlédnout na samotné jazykové příručky jako na žánr. Další kontext z jiných zdrojů se uvádí v rozsahu potřebném k vytvoření jasnějšího obrazu tam, kde v úvodech samotných jazykových příruček chybí. Článek si klade tyto cíle: 1) stručně charakterizovat kontext vydání zkoumaných jazykových příruček; 2) prozkoumat úvodní části jazykových příruček a vymezit hlavní prvky jejich obsahu; 3) porovnat povahu těchto publikací podle cílů stanovených jejich autory, deklarovaných zásad výběru dat aj. Použité metody jsou analytická, popisná a srovnávací. V úvodních částech zkoumaných jazykových příruček je prostor věnován také popisu samotných jazykových doporučení, která obsahují: jejich struktury, systému stupňů hodnocení, výběru doporučení, ilustračních příkladů apod.; mikrostruktura jazykových příruček5 se však v tomto článku nezkoumá. Výzkum a závěry článku jsou důležité ze tří hledisek: 1) znovu se aktualizuje problematika jazykových příruček, které se v Litvě dosud věnovalo jen málo pozornosti, protože dosud se nejčastěji zkoumala jejich tvorba 4 Srov.: makrostruktura slovníku makrostruktūra – „celková stavba slovníku, uspořádání jeho hlavních částí a slovníkových hesel“ (Jakaitienė 2005: 33). 5 Srov.: mikrostruktura slovníku mikrostruktūra – „struktura slovníkového hesla, rozsah a obsah stanovený pro každou jeho složku (lema, datová pole), zvolené způsoby označování různých vlastností, typy ilustrací, doplňující informace“ (Jakaitienė 2005: 36). V jazykových příručkách obvykle slovníkovému heslu odpovídá doporučení týkající se (ne)užívání jazykového jevu. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 5 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 historii a obsahem jazykových doporučení, nikoli však žánrovými charakteristikami; 2) přináší údaje o základních strukturních prvcích jazykových příruček, což je důležité při aktualizaci současných jazykových doporučení, aby byla zachována kontinuita tradice litevských jazykových příruček a aby se zviditelnily nové potřeby dnešních uživatelů jazyka; 3) bez všestranného prozkoumání samotných litevských jazykových příruček by nebyly možné ani srovnávací výzkumy v rámci mezinárodního kontextu těchto výzkumů. K tématu lze přistupovat dvěma způsoby: chronologicky (na základě pořadí vydání zkoumaných jazykových příruček) a strukturně (na základě žánrových charakteristik jazykových příruček). V článku byl zvolen první přístup, který umožňuje zachovat ucelený pohled na samotné jazykové příručky. První ze čtyř částí článku představuje obecné žánrové charakteristiky jazykové příručky se zřetelem ke kontextu obdobných zahraničních výzkumů. Ve druhé, třetí a čtvrté části jsou chronologicky zkoumány úvodní části zkoumaných jazykových příruček a jsou vyčleněny jejich nejdůležitější strukturní prvky. V závěru jsou shrnuty žánrové charakteristiky zkoumaných jazykových příruček. 1. JAZYKOVÁ PŘÍRUČKA JAKO ŽÁNR PUBLIKACÍ NORMATIVNÍ LINGVISTIKY Jazykové příručky jsou považovány za publikace praktického zaměření (příručky či slovníkového typu), které mají uživatelům spisovného jazykového varietu poradit, jaké jazykové prostředky volit, aby jejich psaný, z jiného jazyka překládaný či redigovaný text nebo mluvený spisovný jazyk odpovídal normám této jazykové variety a byl vhodný pro adresáty (srov. Straaijer 2018: 11). Při popisu jazykových příruček se usiluje o vyzdvižení odlišností tohoto žánru od slovníků, gramatik a stylistických příruček z hlediska jejich účelu, předmětu, adresátů, struktury a dalších žánrových charakteristik (viz Ebner 2016: 310–320). BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 6 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Struktura slovníků i jazykových příruček je podobná – je abecední; slovníky však bývají nejčastěji popisné, nikoli normativní (ačkoli v některých zemích, stejně jako v Litvě, vycházejí i normativní slovníky), a proto se v nich usiluje o zachycení a popis skutečného úzu. Předmětem jazykových příruček je úzus vyvolávající obtíže, nejasnosti a diskuse, přičemž okruh adresátů je široký – nejistí uživatelé jazyka a nerodilí mluvčí, kteří se jazyk učí. Tyto publikace mají osvětový a vzdělávací charakter – vysvětlují, co by se (nemělo) užívat. Slovníky neupozorňují na problémy jazykového užívání a obvykle se vyhýbají kolísajícím, proměnlivým normám, zatímco jazykové příručky vysvětlují, co je vhodné užívat ve spisovném jazyce a co nikoli. Skirtis tarp kalbos ir stiliaus vadovų nėra labai aiški (žr. Ebner 2016: 310–311), nes ir pati stiliaus samprata skiriasi. Vienur labiau pabrėžiamas stil ingumas kaip išpuoselėtos, vartojimo tikslą ir adresatą atitinkančios kalbos ypatybė, kitur – vienodumas kaip tam tikrų formaliųjų teksto organizavimo kriterijų atitikimas. Anglakalbiuose kalbos vadovuose, be įvairių lygmenų kalbos klaidų taisymų, taip pat patariama, kaip kalbą padaryti glaustesnę, tikslesnę ir logiškesnę, vengti nuvalkiotų žodžių ir pan. stiliaus ydų. Grynuosiuose stiliaus vadovuose, kuriuos dažnai naudoja uždaros vartotojų grupės (taigi siauresnis adresatų laukas, pavyzdžiui, stambiosios žiniasklaidos priemonės), daugiausia dėmesio skiriama teksto struktūrai, rišlumui, formatavimui, dažniau vartojamų santrumpų vienodumui ir pan. (plg. Europos Sąjungos institucijų vertimo į lietuvių kalbą vadovas. Liuksemburgas, 2014). Kalbos stil ingumui ugdyti skirti stiliaus vadovai dažniau yra skaitomi, o kalbos vadovai naudojami kaip žinynai ar enciklopedijos, t. y. nėra skirti ištisam skaitymui. Tři poradenské litevské jazykové příručky zvolené jako předmět výzkumu lze považovat za základní publikace tohoto žánru. Na úroveň hlavních jazykových příruček je řadí kolektivní způsob práce, univerzální účel (protože pokrývají řadu obecných problémů úzu) i míra jejich schválení. Základní jazykové příručky daly BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 7 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 základ k vydání řady dalších podobných publikací, které však často mají užší záběr nebo jsou určeny konkrétnějším adresátům a opakují hlavní doporučení prvních příruček. Zkoumané jazykové příručky byly výsledkem organizované kolektivní normativní práce založené na diskusích a rozpravách a Kalbos patarimai byly navíc projednány Komisí pro státní jazyk. Ostatní jazykové příručky a podobné poradenské publikace jsou spíše dílem jednotlivce nebo několika autorů. Protože rozsah článku neumožňuje podrobněji osvětlit dějiny vývoje litevských jazykových příruček a jeho cílem není ani podat širší přehled dalších poradenských publikací v litevštině, je u každé probírané jazykové příručky zmíněno jen několik významnějších publikací, které vytvářejí obecný kontext jazykových doporučení a dokládají význam základních jazykových příruček. 2. JAZYKOVÝ RÁDCE Na konci 19. století a na počátku 20. století, kdy začalo období rychlého utváření spisovné litevštiny, začaly vznikat také různé drobné publikace určené pro jazykovou praxi. Za zmínku stojí Slovníček cizích a nesrozumitelných slov, který sestavil Jurgis Šlapelis a který vyšel roku 1907 v Tilži, Krátký slovníček jazykových nesprávností a barbarismů Viktora Kamantauskase, vydaný roku 1928 v Kaunasu, a slovníček téhož autora Mluvme litevsky, vydaný rovněž v Kaunasu roku 1933. Lze říci, že tyto drobné publikace připravily půdu pro nový žánr a jeho první představitelku – Jazykovou příručku (dále KP), která odráží zkušenost s kolektivní normativní prací. KP (1939) buvo nemokamas tuo metu ėjusio bendrinės kalbos laikraščio Gimtoji kalba (1933–1941) priedas, Lietuvių kalbos draugijos leidinys, kurį, kaip rašoma viršelyje, paruošė L. Dambrauskas, redagavo A. Salys ir Pr. Skardžius. Jis apibendrino XX a. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 8 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 normativní práci na spisovné litevštině, kterou po smrti Jonase Jablonskise v roce 1930 pokračovala takzvaná pojablonská generace lingvistů (podrobněji viz Miliūnaitė 2000a: 24–35). KP (1939) Pratarmė užima beveik keturis stalinio kalendoriaus dydžio puslapius (p. 5–86) ir yra pasirašyta visų trijų ją rengusių autorių inicialais. Daug dalykų apibūdinta glaustu, nugludintu tekstu, tik, skirtingai nei vėlesniuose kalbos vadovuose, nepateikiama konkrečių kalbos rekomendacijų ar vertinamųjų kalbos reiškinių pavyzdžių. Toliau apžvelgiami pagrindiniai šio kalbos vadovo turinio elementai. 2.1. Podnět k přípravě. V předmluvě se uvádí, že čtenářům časopisu spisovného jazyka Gimtoji kalba, který začal vycházet roku 1933, bylo slíbeno vydání samostatné jazykové příručky a že tento slib byl splněn. Mimochodem, náklad 12 tisíc výtisků uvedený v samotné publikaci zhruba odpovídá nákladu časopisu Gimtoji kalba. 2.2. Cíl publikace. Sestavovatelé jej popsali takto: „cílem je velmi úzký – stručně a pokud možno prakticky poskytnout jazykovým praktikům to, co bylo dosud rozptýleně a různými způsoby psáno na různých místech v posledních letech námi samými či jinými <...> a co je nyní běžnému uživateli hůře dostupné.“ Cílem tedy bylo shromáždit v jedné publikaci jazyková doporučení rozptýlená po celém časopisu Gimtoji kalba i dalších zdrojích a přístupně je předložit čtenářům. Tento cíl, tedy shromáždění a systematizace jazykových doporučení, zůstane hlavním cílem i pozdějších zásadních jazykových příruček. 2.3. Účel publikace. V předmluvě se zdůrazňuje, že nejde o systematický popis spisovného jazyka, nýbrž pouze o pomoc uživatelům jazyka v otázkách, které jim způsobují praktické obtíže: „<...> tím, že veřejnosti předkládáme takového Jazykového rádce, se nedomníváme, že by mohl nebo alespoň pretendoval nahradit nějakou systematickou a úplnou příručku spisovného jazyka, <...>.“ 6Tato a další dvě zkoumané jazykové příručky jsou níže citovány podle stran uvedených předmluv a jiných úvodních částí, není-li uvedeno jinak. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 9 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Ne, touto publikací chceme pouze poskytnout veřejnosti zajímající se o otázky spisovného jazyka nejnutnější pomoc <...>.“ Takto formulovaný účel je pro žánr jazykové příručky příznačný a umožňuje odlišit jej od popisných jazykovědných děl. 2.4. Adresát publikace. V celém předmluvě se zmiňuje jak veřejnost, tak jednotliví uživatelé jazyka, např.: „širší veřejnost“, „veřejnost zajímající se o otázky spisovného jazyka“, „jazykový praktik“, „každodenní uživatel“, „každodenní praktik“. Praktické zaměření jazykové příručky tedy odpovídá široce chápanému adresátovi. 2.5. Předmět publikace. Do KP (1939) byly zařazeny údaje „o aktuálnějších otázkách spisovného jazyka, především slovní zásoby“; hodnocené jazykové jevy byly „převážně převzaty z dosavadního úzu“. Předmět je jasně vymezen – spisovná litevština a její úzus –, samotná spisovná litevština však v této jazykové příručce samostatně definována nebyla. 2.6. Metodologický základ publikace. Sestavovatelé KP (1939) uvádějí, že vycházejí ze dvou zdrojů norem spisovného jazyka: z údajů živého jazyka a z nových jazykových jevů, které odpovídají tendencím živého jazyka. Tím navazují na tradici normování spisovného jazyka Jonase Jablonskise: „při formulování svých tvrzení jsme se především snažili využívat zcela spolehlivé údaje živého jazyka nebo takové neologismy, které lze snadno ospravedlnit jako příklady samotného živého jazyka“. Zároveň je patrné, že sestavovatelé, kteří chápali spisovný jazyk jako proměnlivý objekt, nebránili ani nově se utvářejícím tendencím v úzu: „S ohledem na požadavky dnešního úzu bylo však třeba některé věci formulovat poněkud nověji, anebo – nenacházeli-li jsme dosud zcela jasné východisko – pouze poukázat na nově se vytvářející směr v užívání toho či onoho slova nebo výrazu.“ Ačkoli již v roce 1936 byly v samotném mateřském jazyce zveřejněny rezoluce o organizaci práce na spisovném jazyce, které shrnuly dosavadní zkušenosti s normováním spisovného jazyka, kritéria normování byla propracována a zveřejněna až v listopadu 1938 BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 10 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 numeryje (žr. Miliūnaitė 1991: 17–21), tad greičiausiai Pratarmėje nebespėta jų bent glaustai paminėti. 2.7. Vztah k ostatním jazykovým publikacím. KP (1939) rengėjai nurodo, kad ankstesnės, kaip jie vadina, brošiūrėlės – Viktoro Kamantausko Trumpas kalbos netaisyklingumų ir barbarizmų žodynėlis ir Kalbėkime lietuviškai, Rygiškių Jono Mūsų kalbos žodynėlio dalykai – „savo požiūriu bei aiškinimais yra didžiai trūktinos, o rašomosios kalbos žodynas Lituanistikos Instituto kalbos skyriaus tik dabar pradėtas ruošti“. Be to, minimasis žodynas esantis kitokios paskirties ir negalintis apimti tų dalykų, kurie pateikiami Kalbos patarėjuje: „čia pirmoje vietoje imami taisytinieji arba aiškintinieji, o ten, rašomajame žodyne, tegalės būti duodami tik vartotinieji dalykai, t. y. taisyklingieji mūsų gyvosios kalbos duomenys arba visai vykę naujadarai“. Taigi tie abu leidiniai „tiek savo pobūdžiu, tiek turiniu yra visai skirtingi ir todėl vienas kito negalės atstoti“. Tokiu būdu išryškinamas svarbiausias kalbos vadovo žanro požymis – jame pateikiami nenorminiai, taisytini kalbos reiškiniai arba įvairūs svyruojančių, nenusistovėjusių, kalbos vartotojams abejonių keliančių bendrinės kalbos normų atvejai. 2.8. Údaje a zásady jejich výběru a prezentace. Redaktoři shromáždili témata probíraná během 7 let v novinách Gimtoji kalba, doplnili je „ještě mnoha dalšími, která našli jinde“, a předložili je „slovníkově uspořádaná“. KP (1939) lze tedy považovat za slovníček jazykových doporučení. Podle druhů jazykových jevů se však výrazně lišil od svých předchůdců, neboť se zaměřoval nejen na slovní zásobu, ale také na „zcela zjevné chyby v užívání jazyka, s nimiž se lze setkat v pracovním i slovníkovém jazyce“. Nejdůležitější byly samozřejmě cizí výrazy: „uvádíme nemálo cizích výrazů, které se v naší spisovné litevštině rozhodně nemají užívat a lze je nahradit vhodnými domácími slovy z živého jazyka nebo novotvary“7. Pozornost se věnovala také 7 Ačkoli v předmluvě se o tom nepíše, slovníček obsahuje také řadu doporučení týkajících se gramatické a pravopisné podoby výpůjček, které byly považovány za normativní. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 11 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 nevhodnému užívání významů slov: „u některých slov se přesněji vymezují (precizují) dosud nerozlišované odborné významy“. S rozvojem spisovného jazyka bylo třeba od něj odlišit také „tu a tam nějaké nevhodné užívání“. Protože v časopise Gimtoji kalba bylo zveřejněno mnoho gramatických doporučení, některá z nich se dostala i do této jazykové příručky – v předmluvě se zmiňuje, že do ní byly zahrnuty „běžnější nevydařené syntaktické jevy“. Zajímavé je, že se nezapomnělo ani na mluvený spisovný jazyk. Uvádí se, že do KP (1939) byly zařazeny „některé zcela nesprávně přízvukované výrazy“, a v samotném slovníčku lze najít i několik případů opravované výslovnosti (změkčování nenormální souhlásky l, například ve slovech Aldona, alfabetas, nebo jejího ztvrdnutí). Podle povahy jazykových jevů tedy KP (1939) rovněž odpovídá žánru jazykové příručky, neboť uživatelům jazyka poskytuje pomoc ve snaze obsáhnout co nejširší spektrum jazykových jevů s variantním užíváním. 3. JAZYKOVÁ PRAKTICKÁ DOPORUČENÍ Myšlenka vydat Kalbos praktikos patarimai (dále jen KPP) vznikla podle Aldonase Pupkise, sestavovatele této publikace, z potřeby systematizovat a shrnout to, co se od roku 1967 hojně psalo v tisku o otázkách jazykové praxe, protože za sovětské éry jsme „všude zakoušeli příval rusismů, výrazný vliv na gramatický systém a pociťovali skutečný úpadek jazyka“ (viz Musteikis 2016). Mezi tím velkým množstvím doporučení se objevovaly i subjektivní názory, a proto bylo po sestavení rozsáhlého kartotéčního souboru oprav třeba vybrat a posoudit, „kde jde o závažné chyby a kde o drobné nedostatky či stylistická pochybení“ (Musteikis 2016). Podle sestavovatele KPP nebylo za sovětské éry možné uplatňovat žádná opatření jazykové politiky, která by zastavila rusifikaci, a proto se bylo třeba pokusit ovlivnit jazykové užívání alespoň praktickou normativní a osvětovou činností, kterou veřejnost výrazně podporovala: lidé se chtěli bránit nucenému pronikání ruského jazyka a jeho negativnímu vlivu a chtěli vidět svůj jazyk BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 12 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Švaresnę ir taisyklingesnę“ (Mustეikis 2016: plačiau apie KPP sumanymą ir rengimą žr. Pupkis 2016: 147–186). Ši veikla neapsiribojo tik kalbos taisymais ir XX a. 7–9 dešimtmečiais išaugo į ištisą kalbos sąjūdį; stengtasi nuolat skatinti kuriamąsias kalbos galias, plačiau naudotis lietuvių kalbos stilistikos teikiamomis raiškos priemonėmis (žr. Pupkis 2016). Todėl naujasis kalbos vadovas įsiliejo į bendrą pasipriešinimo rusų kalbos poveikiui judėjimą. KPP, kaip ir KP (1939), buvo kolektyvinis darbas; autorių branduolį, taip pat redaktorių kolegiją8 sudarė daugiausia Vilniaus universiteto ir Lietuvių kalbos ir literatūros instituto kalbininkai. Šio kalbos vadovo9 buvo išleisti du leidimai – 1976 ir 1985 m. Spaudoje sulaukta entuziastingų atsiliepimų, o pirmojo leidimo tiražas – 25 tūkst. egzempliorių – buvęs išpirktas per kelias savaites, antrojo leidimo tiražas buvo jau 35 tūkstančiai (Mustეikis 2016). Úvodní části obou vydání se příliš neliší, proto jsou dále přehledně popsány společně a případné rozdíly jsou zvýrazněny. Ve srovnání s KP (1939) jsou úvodní části KPP mnohem delší a podrobnější. KPP (1976) tvoří: Předmluva (s. 3–5), Rozsah doporučení (s. 6–9), Struktura doporučení (s. 10–13), Prameny (s. 13–14). KPP (1985) tvoří: Předmluva (s. 3–5), Obsah doporučení (s. 6–9), Struktura doporučení (s. 9–14), Prameny (s. 14–15). Ve druhém vydání byla tedy část Rozsah doporučení přejmenována na Obsah doporučení, probírají se v nich však v zásadě tytéž věci, pouze druhé vydání navíc uvádí, co se změnilo ve srovnání s prvním vydáním. 3.1. Podnět k přípravě. V Předmluvě KPP (1976) je stručně hodnocen současný stav veřejného jazyka jako v některých oblastech zcela dobrý, zároveň se však uvádí, že „nelze 8 Celou skupinu autorů KPP viz v seznamu pramenů článku. 9 Mimochodem, první pracovní názvy KPP byly Příručka jazykové praxe a Jazyková příručka (Pupkis 2016: 148). BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 13 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 „nelze přehlížet ani některé nedostatky psaného a mluveného jazyka“. Zároveň se poukazuje na potřebu publikace, která by systematicky předkládala jazykové opravy. KPP (1985) pirmosios kelios Pratarmės pastraipos kartojamos, toliau rašoma apie pirmojo leidimo patirtį: Patarimai „visuomenės buvo palankiai sutikti“, „tapo parankine redaktorių, žurnalistų, mokytojų ir kitų sričių specialistų knyga“, tiražas buvo išpirktas, tad kilęs reikalas parengti naują leidimą. 3.2. Cíl a úkoly publikace. Ve stylu příznačném pro sovětské období („bojovat proti stále se vyskytujícím neduhům“) se uvádí, že cílem KPP je „dále zdokonalovat psanou litevštinu a bojovat proti jazykovému plevelu, který se stále vyskytuje v mluveném a někdy i psaném jazyce“. Záměrem je přispět ke zdokonalování litevštiny a rozvíjet všechny její styly a variety. Proč je to důležité, dokládají dva vzájemně související argumenty. Zaprvé se zdůrazňuje informační funkce jazyka, zadruhé je jazyk chápán jako kulturní hodnota: „Pouze logickým, přesným, jasným a správným jazykem lze náležitě předávat informace a vhodně přispívat k rozvoji kultury“, „stále lépe uspokojovat zvýšené kulturní potřeby naší společnosti“; „dokonalý jazyk je sám o sobě kulturní hodnotou. Každá kulturní společnost dobře chápe, že je třeba pečovat o svůj psaný i mluvený jazyk, o jeho informační účinnost a dokonalost“. KPP, plačiau nei KP (1939), nurodomi ir uždaviniai iškeltam tikslui pasiekti. Susidarius panašiai padėčiai, kaip ir pojablonskiniu bendrinės kalbos norminimo laikotarpiu, prieš išleidžiant KP (1939), pažymima būtinybė „sisteminti kalbos taisymus“, nes praktinių kalbos patarimų esą prisikaupę nemažai, bet jie išsklaidyti po įvairius leidinius ir ne visada pasiekia adresatą. Todėl vienas iš uždavinių – „surinkti į vieną vietą tas rekomendacijas, jas apibendrinti ir padėti įtvirtinti tuos kalbos reiškinius, kurių normiškumas kalbos mokslo jau yra aptartas ir nustatytas“. Be to, pažymima, kad „kartais vartotojui sunkoka atskirti stambias kalbos klaidas (ypač leksikos ir gramatikos) nuo BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 14 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 „drobné kontextové stylistické nedostatky“. Autorům KPP tedy byla zřejmá potřeba rozlišovat porušování jazykových norem a odlišovat je od stylistických nedostatků. KPP (1985) Pratarmėje pridėta, kad siekiama „diegti ir propaguoti aiškias kalbos normas“, papildyti Patarimus naujais taisymais, taip pat pakoreguoti kai kurias pirmojo leidimo rekomendacijas, nes „kiek pasikeitė ir pažiūra į vieną kitą pačių patarimų ir kitų norminamųjų darbų rekomendaciją“. Kartu pabrėžta, kad svarbiausias antrojo leidimo uždavinys buvo „palaikyti kalbos normų stabilumą ir norminamųjų rekomendacijų perimamumą“. 3.3. Účel publikace. Autoři KPP si dobře uvědomovali, že fungování norem spisovného jazyka a jeho kultivaci podpírají dvě nejdůležitější opory. Zaprvé je třeba vycházet z popisů spisovného jazyka a systému jeho norem, zadruhé z oprav porušení norem. V Předmluvě se píše, že jazykovou kulturu litevštiny pomáhají rozvíjet „zásadní díla našich lingvistů“ – akademická Gramatika litevského jazyka, Slovník litevského jazyka, Slovník současné litevštiny, terminologické a dvojjazyčné slovníky aj.; pro potřeby jazykové kultury vycházejí jazykové publikace Náš jazyk a Jazyková kultura, v novinách a časopisech se zveřejňují jazykové rubriky a vilniuský rozhlas vysílá vzdělávací jazykové pořady. KPP patří mezi publikace zaměřené na rozvoj jazykové kultury, jeho účel je tedy typický pro žánr jazykové příručky. 3.4. Adresát publikace. KPP je „určena především těm, kdo se ve své práci a životě setkávají s hodnocením různých jazykových jevů a jejichž práce souvisí se školou, psaním či redigováním textů nebo s jinými formami užívání jazyka“. Zaměřuje se tedy na uživatele spisovného jazyka, kteří mají praktické otázky. To je důležitý rys žánru jazykové příručky. 3.5. Předmět publikace. KPP věnuje největší pozornost oblastem veřejného mluveného a psaného jazyka: jazyku knih, periodického tisku, rozhlasu a televize. Samotná spisovná BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 15 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 jazyk jako samostatná varieta se ani nevyčleňuje, protože podle tehdejšího chápání mělo být vše, co bylo veřejné, vyjadřováno spisovným jazykem, zatímco jiné jazykové variety, včetně nářečí, zůstávaly mimo sféru veřejného jazyka. 3.6. Metodologický základ publikace. KPP (1976) V předmluvě je zvláště zdůrazněna kolektivní povaha práce: probíhala projednávání a diskuse o otázkách připravované publikace. Zásady přípravy byly prodiskutovány na seminářích a zveřejněny v časopise Mūsų kalba. Při formulování jazykových doporučení se vycházelo z prací zaměřených na jazykovou normu a usilovalo se o co nejmenší počet kodifikačních rozporů. Kaip matyti iš KPP (1985) Pratarmės, kolektyvinis darbo pobūdis bei atvirumas įvairioms nuomonėms buvo išlaikytas ir toliau: pažymėta, kad buvo dirbamas kalbos mokslo tiriamasis ir norminamasis darbas, o Patarimų leidimo kryptis apsvarstyta Respublikinės kalbos komisijos 1980 m. gruodžio 15 d. teoriniame seminare. Ši data rodo, kad, išleidus pirmąjį leidimą, darbas nesustojo, išlaikytas jo tęstinumas iki pat antrojo leidimo. Parengtas tekstas apsvarstytas bendruose autorių ir redaktorių posėdžiuose, taip pat stengtasi atsižvelgti ir į kitų kalbos specialistų bei KPP skaitytojų siūlymus ir pastabas. V tehdejší jazykovědné literatuře se značně diskutovalo o zásadách a kritériích kodifikace spisovného jazyka, v prvním ani druhém vydání se o nich však nehovoří, ačkoli v roce 1980 již vyšla kniha Aldonase Pupy Kalbos kultūros pagrindai, v níž je předložena celá soustava těchto zásad a kritérií. Lze se domnívat, že stejně jako v případě KP (1939) se patrně chtěli vyhnout tomu, aby čtenáře jazykových příruček zatěžovali teoretickými úvahami. 3.7. Vztah k jiným jazykovým publikacím. V předmluvě se uvádí, jaké „pokusy o systematizaci jazykových oprav“ do té doby proběhly, zároveň se však poznamenává, že „na všechny uživatele jazyka nemají větší vliv“: 1939 Kalbos patarėjas; BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 16 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 1970 V. Nečiūnas, Medikų kalbos klaidos; 1970 Trumpas dokumentų įforminimo ir rašybos žinynas (připravil J. Žemaitis); 1972 Vytenis Grabauskas, Trumpas kalbos vadovas (svarbesnių klaidų taisymai), určený školám (red. A. Šoblinskas); soupisy jazykových doporučení určené odborníkům v jednotlivých oborech. Možná sestavovatelé neuvedli úplně všechno, z tohoto seznamu je však patrné, že po dobu tří desetiletí od vydání Kalbos patarėjo nevyšla žádná rozsáhlejší jazyková příručka10, potřeba připravit KPP tedy byla zřejmá. Sestavovatelé KPP (1976) sami v předmluvě uvedli, že jde o „první rozsáhlejší souhrnnou práci tohoto druhu v sovětských letech“. Jako poslední kapitola úvodní části KPP je uveden seznam použité literatury (Šaltiniai), který zahrnuje také několik nejvýznamnějších prací uznávaných autorů – Juoza Balčikonise, Kazimierase Būgy, Jonase Jablonskise a Juoza Pikčilingise. Ve druhém vydání byl tento seznam jen málo pozměněn; přibylo více článků o jazyce v periodickém tisku (1945–1982), dále bylo uvedeno dílo Aldonase Pupky Kalbos kultūros pagrindai (1980) a dvě knihy Jonase Šukyse o užívání pádů a předložek, vydané v letech 1976 a 1978. KPP (1985) Pratarmėje atskirai pažymėta, kad į leidinį vengiama dėti tokius kalbos reiškinius, kurių taisymai prieštarautų kitiems norminamiesiems darbams, t. y. Lietuvių kalbos gramatikai ir tuometiniam antrajam Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (1972) leidimui. Taigi KPP rengėjai turėjo platų tuometinių kalbotyros darbų kontekstą, ir matyti pastangos derinti skirtingas nuomones, kad bendrinės kalbos normų kodifikacija būtų kuo nuoseklesnė ir pagrįstesnė. 10 Z politických důvodů nebylo v úvodní části KPP zmíněno nejméně několik významnějších prakticky zaměřených prací vydaných litevskou emigrací, například Lietuvių kalbos vadovas, vydaný roku 1950 v Německu v nákladu 5 000 výtisků (sestavili Pranas Skardžius, Stasys Barzdūkas a Jonas Martynas Laurinaitis), a kniha Pranase Skardžiuse Lietuviški tarptautinių žodžių atitikmenys (Chicago, 1973). V té době nemohly mít významnější vliv na vývoj norem spisovného jazyka v Litvě, později je však tvůrci jazykových norem znali a využívali. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 17 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 3.8. Data a principy jejich výběru a prezentace. Stejně jako v KP (1939) zůstal princip uvádění jazykových jevů abecední11 a samotná publikace je v oddíle Rozsah doporučení označována jako slovník oprav. Rozsah lexikálních i gramatických jevů se rozšířil a druhy jazykových jevů se více diferencovaly. Z lexiky se „probírají slova, která se z nějakých důvodů do spisovného jazyka vůbec nehodí (žargonismy, nepřípustné výpůjčky, hybridy, nepřípustné kalky či nepřijatelné novotvary, dialektismy)“, stejně jako „dobrá domácí víceznačná slova, pokud je jeden či několik jejich významů (zpravidla přejatých z překladů) třeba tak či onak opravovat“. Do KPP bylo zařazeno také nesrovnatelně více gramatiky – slovotvorby, morfologie a syntaxe: „ve slovníku oprav jsou abecedně seřazena nepřípustná, ne právě nejlepší nebo alespoň kolísavě normovaná slova, jejich tvary, spojení, konstrukce a slovní afixy“. Kitaip nei KP (1939), visai nedėta tarties bei kirčiavimo ir rašybos rekomendacijų: „nėra įtraukti rašybos ir skyrybos dalykai, neaptariami tarties ir kirčiavimo klausimai“; atskirta tikrinių žodžių dalis – dažnesnių norminių (kartais su normos variantais) Lietuvos vietovardžių sąrašas. Redaktoři KPP upozorňují, že „si ani nekladou za cíl odpovědět na v š e c h n y otázky jazykové praxe“; „ani si nekladli za úkol stanovit normy pro všechny jevy, které v jazyce kolísají, nýbrž se snažili probrat pouze nejaktuálnější jazykové otázky, které mají tradici oprav a užívání a jejichž normy dnes mezi lingvisty nevyvolávají větší pochybnosti“. Podobně jako KP (1939) pohlíželi na spisovný jazyk jako na neustále se měnící jazykovou varietu a chápali, že krystalizace norem je proces rozložený v čase. Uznávali, že normativnost některých rozvíjejících se jazykových jevů nelze v dané době jednoznačně posoudit: „tam, kde se konkrétní úzus ještě neustálil nebo nebyl přímo prozkoumán, spokojíme se s naznačením tendence jazykové normy a s nezávaznými doporučeními k užívání jazykových jevů 11 Mimochodem, i text KPP byl psán abecedně, přičemž si autoři rozdělili jednotlivá písmena. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 18 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 rekomendacijomis“. KPP (1976) sudėta ir tokių taisymų, kurie, kaip pažymima skyriuje Patarimų apimtis, „nebeaktualūs išprusiam bendrinės kalbos vartotojui, tačiau gali praversti kalbos kultūros propagavimui visuomenėje“. KPP (1985) Pratarmėje duomenų atrankai skirta daugiau dėmesio. Pabrėžta, kad Patarimai „nėra visų neaiškių kalbos praktikos dalykų žinynas“, todėl nesiekta duoti atsakymų dėl visų įvairiojančių reiškinių normos, o parodyta tai, dėl ko kalbos kultūros specialistams nekyla didesnių abejonių. KPP turinio pokyčių būta dvejopų. Pirma, atsisakyta kai kurių kalbos reiškinių iš pirmojo leidimo: 1) zastaralých barbarismů nebo takových, „které většina lidí jasně pociťuje jako nepoužívaná cizí slova a ví, čím je nahradit“; 2) nahodilých, netypických oprav a příkladů, o jejichž dočasnosti se přesvědčili při přípravě druhého vydání; 3) úzce užívaných specifických termínů a příkladů profesního jazyka; 4) jazykových jevů náležejících do oblasti stylistiky; 5) takových oprav, „jejichž zdůvodnění se ukázalo jako ne zcela dostatečné“. Za druhé byly doplněny nové jazykové jevy, které „jsou dobře teoreticky podloženy a nikdo je veřejně nevyvrátil“ a na nichž se redakční kolektiv shodl. Ačkoli se redaktoři KPP drželi zásady, že v publikaci mají být hodnoceny pouze stylisticky neutrální jazykové jevy, z úvodní části lze soudit, že se kontaktu se stylistikou nevyhnuli. Zaprvé „mohou být některá slova či syntaktické konstrukce opravované v Doporučeních užívána se zvláštním stylistickým záměrem“, a proto se takové jevy opatřují nějakou stylistickou značkou. Zadruhé existují také stylistická doporučení, která jsou zapotřebí tehdy, když jazykový jev, příznačný pro jeden určitý styl, „agresivně proniká do jiných stylů a narušuje jejich systém“. Tyto souvislosti se stylistikou ukazují, že KPP usilovalo o zachycení takové fáze vývoje norem spisovného jazyka, v níž je tato varieta již natolik vyspělá, že její BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 19 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 normoms natūraliai būdinga stilistinė skaida, kurios dar nebuvo matyti KPP (1939). Tačiau šios sąsajos su stilistika nėra gausios ir jokiu būdu nebūtų galima teigti, kad KPP peržengia kalbos vadovo kaip žanro ribas ir iš dalies pereina į stiliaus vadovo žanrą. 4. JAZYKOVÁ DOPORUČENÍ Po vydání Praktických jazykových doporučení začaly vycházet také užší a specializované jazykově poradenské publikace, které v zásadě vycházely z doporučení KPP12 a byly více přizpůsobeny cílovým skupinám uživatelů jazyka. Ne všechny by bylo možné označit za typické jazykové příručky, proto budou níže zmíněny jen některé. Jedním z rozsáhlejších děl je kniha Praktické užívání litevštiny, kterou připravil Juozas Vaišnys a která vyšla v roce 1985 v Chicagu; její převážnou část tvoří slovník nepřípustných slov a výrazů. V předmluvě autor uvádí, že vycházel především z KPP (1939) a KPP (1976). Je pochopitelné, že toto dílo bylo určeno potřebám emigrace a v tehdejší Litvě nemohlo být používáno. V Litvě vyšla publikace Danguolė Mikulėnienė s názvem Jak nemluvit (1991), označená jako slovníček chyb; pro administrativní jazyk jsou určeny Doporučení pro kancelářský jazyk, která připravil Pranas Kniūkšta (1. vydání 1993, celkem pět knižních vydání)13, Jazyková doporučení pro novináře Nijolė Linkevičienė a Laimutis Laužikas (1997), Jazyková doporučení pro učitele dějepisu Jonase Šūkise (1998), Jazyková doporučení pro odborníky na tělesnou výchovu a sport Genovaitė Irtmonienė a Jonas Šūkis (2000), internetová publikace Liny Murinienė a 12 Dále jsou uvedeny jen některé publikace, které nejvíce odpovídají žánru jazykové příručky a vycházejí z KPP (odvozené publikace), ačkoli vyšly také další významné normativní práce Arnoldase Piročkinase, Aldony Paulauskienė, Danutė Tarvydaitė, Pranase Kniūkšty a dalších. 13 Internetovou verzi této publikace rediguje a aktualizuje Rasuolė Vladarskienė. Přístup na internetu http://kanceliariniaipatarimai.lki.lt. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 20 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Publikace Aktuální otázky administrativního jazyka (2014)14, kterou sestavila Rasuolė Vladarskienė, a další. Mnoho jazykových doporučení bylo publikováno v časopisech Jazyková kultura, Rodný jazyk i v periodickém tisku. V tomto kontextu bohatém na normativní informace se něco málo přes deset let po vydání KPP (1985) začalo uvažovat o třetím vydání (podrobněji viz Miliūnaitė 2000b: 180–189). Autorský kolektiv se výrazně změnil15, stejně jako způsob přípravy. Bylo rozhodnuto, že text už nebude uspořádán podle jednotlivých písmen, nýbrž podle jazykových rovin a druhů jazykových jevů, aby byla sama publikace systematičtější a souvislejší. Matant, kad po KPP (1985) leidimo periodinėje ir kalbinėje spaudoje vėl pradėjo kauptis paskiros kalbos rekomendacijos, Lietuvių kalbos institute sukurta skaitmeninė Kalbos rekomendacijų duomenų bazė, apimanti nemažą dalį kodifikacijos šaltinių, kurie pasirodė nuo to laiko, kai nustota rinkti duomenis antrajam KPP (1985) leidimui. Šie duomenys vėliau pateikti naujojo kalbos vadovo – Kalbos patarimų (KP (2002–2013)) autoriams. Be to, per 1997–2005 metus išleista 20 Kalbos patarimų informacinių biuletenių sąsiuvinių, kuriuose pateiktos svarbiausių kalbos praktikai skirtų periodinėje ir mokslinėje spaudoje skelbtų straipsnių santraukos ir rodyklės. Tai taip pat buvo pagalba tiek rengėjams, tiek kalbos vartotojams, laukiantiems naujo KPP leidimo. Po provedení přípravných prací bylo naplánováno osm zkušebních sešitů a samostatný Slovník místních názvů jako značně rozšířená a aktualizovaná obdoba seznamu místních názvů v KPP16. Jak se píše v Předmluvě ke KP (2002–2013), při práci se ukázalo, že „doplněná,“ 14 Přístup na internetu: http://administracinek... 15 Celou skupinu autorů KPP viz seznam pramenů v článku. 16 Slovník místních názvů byl připraven, projednán Státní komisí pro litevský jazyk a vydán v roce 2002 (Slovník místních názvů, připravili: Aldonas Pupkis (sestavovatel a šéfredaktor), Marytė Razmukaitė (sestavovatelka), Rita Miliūnaitė, Vilnius: Institut vědy a vydávání encyklopedií) – ve stejné době, kdy vyšel také první sešit gramatických doporučení. V roce 2007 byl tento slovník digitalizován v Litevském jazykovém institutu a zpřístupněn na adrese http://vietovardziai.lki.lt/. To svědčí o intenzivní práci tehdejší skupiny Jazykových doporučení. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 21 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 přepisuje a upravuje natolik, že v podstatě vzniká jiné vydání, které se od předchozích Kalbos praktikos patarimų liší více či méně jak rozsahem probíraných témat, tak způsobem jejich podání a někdy i hodnocením“. Protože text měl být projednán ve Státní komisi pro litevský jazyk, bylo rozhodnuto nečekat, až všichni autoři napíší své části, a vydávat po jedné schválené příručce; později se mělo po obdržení připomínek čtenářů vše uspořádat abecedně do jedné publikace. Tato práce však, ačkoli začala hladce a podle plánu, později postupovala s velkými přestávkami. V roce 2002 vyšla první příručka Gramatinės formos ir jų vartosena, v roce 2003 pak tři příručky věnované syntaxi. V roce 2005 vyšlo první vydání příručky o lexikálních výpůjčkách (druhé v roce 2013). Po změně vedení Jazykové komise v roce 2002 byla dočasná podkomise, která projednávala Kalbos patarimus, rozpuštěna a v práci pokračovali noví autoři; zbývající tři příručky však nebyly ani připraveny, ani vydány. Po další změně vedení Jazykové komise v roce 2012 si v roce 2015 publikaci vzala zpět její editorka a pustila se do přípravy chybějících částí; autorský kolektiv však vzhledem k pokročilému věku v této práci již nepokračoval. Spolu s dalšími dvěma jazykovými příručkami se od roku 2018 začaly digitalizovat všechny dosud vydané příručky Kalbos patarimų a byla vytvořena společná databáze jazykových doporučení, která obsahují. Integruje se do systému digitálních zdrojů litevského jazyka E. kalba (https://ekalba.lt). KP (2002–2013) gramatikos knygelių įvadinių dalių Pratarmės (p. 4–6) skiriasi nežymiai, o tolesniuose jų skyriuose „Kalbos patarimų“ sandara, Linksnių vartojimas (Prielinksnių ir polinksnių vartojimas ir kt.), Straipsnių pobūdis ir sandara, Funkcinis apibūdinimas, Vertinimo laipsniai, Nuorodos į kitus straipsnius (p. 6–16) aprašomi kiekvienai knygelei būdingi duomenų atrankos, skirtumo nuo KPP (1985), rekomendacijų pateikimo, vertinimo ir kt. dalykai. Kadangi knygelės buvo tik bandomosios ir skirtos ne tiek visai BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 22 doi.org/10.35321/bkbalba.2020.93.10 pro veřejnost i pro cílové adresáty nebyly psány podrobné úvodní části, tím spíše že tito adresáti předchozí jazykovou příručku dobře znali. 4.1. Podnět k přípravě. KP (2002–2013) V předmluvách, stejně jako v předchozích jazykových příručkách, se uvádí, že od vydání KPP (1985) „se nahromadilo mnoho témat, která je třeba posoudit, a objevily se nové otázky zajímající uživatele spisovného jazyka“. Státní komise pro litevský jazyk již v roce 1998 schválila „Základy a zásady přípravy 3. vydání Kalbos praktikos patarimų“ (viz Gimtoji kalba, 1998, č. 12, s. 4–6) a pracovní skupina pověřená přípravou tohoto vydání na tomto základě od roku 1999 začala zkoumat údaje o úzu, přesněji a účelněji rozlišovat varianty v úzu, revidovat hodnocení jazykových jevů, v případě potřeby zpřesňovat hranice mezi normami a chybami a poté také psát texty jednotlivých příruček. 4.2. Cíl a úkoly publikace. V předmluvách se uvádí, že cílem KP (2002–2013) je „zhodnotit jazykové jevy aktuální pro užívání spisovného jazyka, uvést základní (obvykle neutrální) normy kolísajících variant a odlišit jevy, které se nacházejí na okraji spisovného jazyka nebo mimo něj“. Úkoly této jazykové příručky lze podle tvrzení v předmluvách, která popisují, co již bylo vykonáno, formulovat takto: „stručně jsou představeny rozmanité jevy aktuální pro současné užívání spisovného jazyka, různými stupni hodnocení je vyjádřen vztah jazykových jevů k normám spisovného jazyka a jsou naznačeny tendence normativního úzu“. Styl úvodních částí KP (2002–2013) se od KPP značně liší, protože je akademičtější a určen konkrétní cílové skupině čtenářů, které není třeba zdlouhavě vysvětlovat, k čemu je taková publikace potřebná a čeho chce dosáhnout. 4.3. Účel publikace. V návaznosti na tradici KPP chápali noví autoři KP (2002–2013) jako publikaci věnovanou jazykové praxi, a tedy se nevzdálili žánru jazykové příručky. V kapitole úvodních částí „Uspořádání Kalbos patarimų“ se při zdůvodnění systematického (a teprve poté abecedního), nikoli primárně abecedního způsobu prezentace jazykových jevů píše, že „jazyková praxe BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351–7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 23 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 je vhodné mít nejen abecední seznam všech jazykových jevů, které se opravují a k jejichž užívání se vydávají doporučení, jakým byly „Kalbos praktikos patarimai“. Systémové uspořádání hodnocených jazykových jevů podle jednotlivých jazykových rovin nejen umožňuje lépe pochopit podstatu jevů, jejichž užívání se opravuje či doporučuje, ale také usnadňuje zapamatování samotných doporučení“. 4.4. Adresát publikace. KP (2002–2013) V předmluvách jsou zmiňováni uživatelé spisovného jazyka a v anotacích publikací se uvádí, že jde o „soubor doporučení pro redaktory, jazykové korektory, učitele, studenty – pro všechny, kterým záleží na jazykové kultuře“. 4.5. Předmět publikace. KP (2002–2013) V předmluvách se často zmiňuje současné užívání litevštiny (v němž fungují různé normativní i nenormativní jazykové jevy) a spisovná litevština, její různé funkční styly a substyly. Je zajímavé, že formulace cíle a úkolů publikace svědčí o cílevědomé a důrazné snaze vymezit spisovný jazyk vůči jiným jazykovým varietám a jeho normy vůči nenormativním jazykovým jevům. Taková tendence nebyla v předchozích jazykových příručkách výslovně deklarována. 4.6. Metodologický základ publikace. Ačkoli se o tom v úvodních částech KP (2002–2013) nehovořilo, teoretickým základem, o který se KP opíraly, byl nepochybně dokument schválený v roce 1997 Státní komisí pro litevský jazyk Lietuvių bendrinės kalbos tvarkybos principai, kodifikacijos kriterijai ir jų taikymas (Principai 1997), jakož i výše zmíněné „Kalbos praktikos patarimų“ 3-iojo leidimo rengimo pagrindai ir principai, v nichž se uvádějí principy funkční (společenské) účelnosti, systémovosti a čistoty a změny norem prostřednictvím variant. V předmluvách se uvádí pouze jedno z nejdůležitějších východisek: „Snažíme se dodržovat princip stability norem a měnit je nikoli skokově, nýbrž tak, že samotné hodnocení mírně zpřísňujeme či zmírňujeme“. Za zmínku stojí také to, že byl vytvořen důslednější a přesněji vymezený systém stupňů hodnocení jazykových jevů, založený na teorii normy spisovného jazyka, a ten je probírán v samostatné kapitole Předmluv. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 24 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 4.7. Vztah k dalším jazykovým publikacím a zdrojům norem. Základními zdroji norem spisovného jazyka zůstaly v zásadě tytéž akademické publikace – slovníky a gramatiky –, a proto se v jejich úvodních částech ani nezmiňují. Ukázal se však také zásadní rozdíl oproti předchozím jazykovým příručkám: s nástupem digitalizace různých jazykových zdrojů a tvorby databází již nebylo třeba shromažďovat kartotéky jazykových oprav na papíře. Sestavovatelům posloužila nejen zmíněná Databáze jazykových doporučení, ale také počítačová databáze jazykových konzultací Litevského jazykového institutu a konzultační databáze Státní komise pro litevský jazyk (z níž se později stal Konzultační bank), zmíněné v předmluvě k lexikální příručce KP (2005) Předmluvě. Mimochodem, do tohoto Konzultačního banku byla později vložena také všechna doporučení z vydaných tištěných KP (2002–2013)17. 4.8. Data a principy jejich výběru a prezentace. Výběr a obsah dat se v zásadě příliš neliší od předchozích jazykových příruček, protože se usilovalo o zachování tradice oprav a o doplnění jazykových doporučení pouze o nové jevy, jejichž tendence v užívání již byly zřejmé a jejichž hodnocení se sestavovatelé víceméně shodli. Největší změny nastaly při přetváření formy jazykové příručky. Systémové uspořádání jazykových doporučení umožnilo propojit obecné gramatické články s konkrétními lexikalizovanými případy, které byly v předchozích jazykových příručkách abecedně roztroušeny po celé publikaci. Kromě toho se již tehdy chápalo, že KP dříve či později získají podobu digitální databáze, a proto byla samotná jazyková doporučení značně formalizována a jejich struktura podrobně popsána v kapitole úvodních částí „Charakter a struktura článků“. 17Možnosti digitálních zdrojů (neomezený prostor, rychlé úpravy podle potřeby, pohodlné vyhledávání apod.) umožnily pozvolný přechod od tištěných příruček jazykových doporučení k digitálnímu formátu doporučení. Konzultační bank však nemůže nahradit systematicky připravovanou ucelenou publikaci, a proto Kalbos patarimų jako žánru jazykové příručky nebylo upuštěno; bude však k dispozici také online. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 25 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Kadangi kol kas liko neišleistos trys planuotos KP (2002–2013) knygelės, skirtos žodžių sandaros ir žodžių reikšmių bei kitiems įvairuojantiems leksikos reiškiniams, šis leidinys dar negavo išbaigto pavidalo. Tačiau ir paskelbti tekstai leidžia priskirti jį kalbos vadovo žanrui, nors įvadinės dalys gana glaustos ir neatskleidžia visų šio leidinio ypatybių. Od zahájení vydávání příruček Kalbos patarimų uplynulo dalších 20 let a uživatelé spisovné litevštiny se výrazně proměnili: procesy demokratizace, liberalizace společenského života a rozšíření internetu mění jak jazykové postoje, tak způsoby prezentace informací. V období poststandardizace nabývá stále většího významu zdůvodňování jazykových doporučení a jasná argumentace hodnocení jazykových jevů. V této souvislosti již byly učiněny první kroky – hlavní litevské jazykové příručky byly digitalizovány a veřejnosti budou zpřístupněny v podobě, která umožní sledovat vývoj kodifikace norem spisovného jazyka za posledních osm desetiletí. ZÁVĚRY 1. Z hlediska žánrových vlastností odpovídají tři základní publikace litevské normativní lingvistiky – Kalbos patarėjas (1939), Kalbos praktikos patarimai (1976, 1985) a Kalbos patarimai (2002–2013) – charakteristikám jazykových příruček, které se v Evropě používají již několik století, a představují nejvýznamnější soubor systematizovaných doporučení týkajících se užívání spisovné litevštiny. Jejich vznik a povahu určovaly jak normativní úkoly vyplývající z různých etap vývoje spisovného jazyka, tak odlišné politické okolnosti a měnící se potřeby společnosti. Úvodní části jazykových příruček zkoumané v tomto článku odrážejí pouze část kontextu jejich přípravy, poskytují však údaje o vlastnostech a vývoji samotného žánru, jakož i o proměnách norem spisovného jazyka, BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 26 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 rozvoji funkčních stylů, funkční diferenciaci jazykových prostředků vyjadřování a vývoji teoretického normativního myšlení. 2. Při přípravě litevských jazykových příruček se řešily tyto hlavní otázky (ve větší či menší míře se odrážejí také v úvodních částech publikací): 2.1. vymezit cíl, účel a úkoly publikace; 2.2. zvolit adresáta publikace; 2.3. vymezit předmět publikace (na kterou jazykovou varietu a funkční styly se zaměřit a jevy z kterých oblastí užívání jazyka hodnotit); 2.4. stanovit či zvolit teoretické základy normování jazykových jevů (principy a kritéria); 2.5. vymezit vztah k ostatním jazykovým publikacím; 2.6. vymezit zásady výběru a prezentace dat. 3. KP (1939) vyšel v době, kdy se spisovná litevština teprve začínala prosazovat ve veřejném písemném i ústním projevu a bylo třeba nejen pokračovat v kodifikaci jejích norem, kterou zahájil Jonas Jablonskis, a systematizovat zkušenosti časopisu Gimtosios kalbos a dalších tehdejších jazykových doporučení, ale také stabilizovat kolísající úzus. KP (1939) lze považovat za první jazykovou příručku žánru, kterou profesionálně připravila skupina jazykových odborníků; její úvod – Pratarmėje – stručně představuje všechny nejdůležitější strukturální prvky typické pro tyto publikace. 4. KPP (1976), a zejména KPP (1985), představovaly výrazný kvantitativní i kvalitativní skok v kodifikaci norem spisovné litevštiny. Úvodní části obou vydání jsou mimořádně podrobné a informativní. Je z nich patrné, že spisovný jazyk byl v 70. letech 20. století, přestože na něj silně působila ruština, již zcela samostatnou jazykovou varietou a jeho funkční styly se rychle rozvíjely. Je proto pochopitelné, že cíl KPP byl širší než cíl KP (1939): pozornost se zaměřila také na stylistické potřeby spisovného jazyka v různých oblastech. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 27 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 V sovětském období, kdy nebylo možné hovořit o jazykové politice, byla veškerá sémantická náplň jazykověvýchovné práce vložena do slova kultūra. Autoři KPP považovali jazyk za kulturní hodnotu a zdůrazňovali úlohu správného a stylově vytříbeného jazyka při výchově kulturní společnosti. Výchovný a vzdělávací charakter je typickým rysem jazykových příruček. Jedním z nejdůležitějších rysů této jazykové příručky je zachování kontinuity práce podle vzoru předchozí jazykové příručky a její jednotnosti, která se později vytratila, když skupina autorů přišla o institucionální podporu. 5. KP (2002–2013) se od předchozích jazykových příruček značně lišily. Vzhledem k povaze publikace (zkušebních sešitů) zůstala řada skutečností popsaných v úvodních částech předchozích jazykových příruček zaznamenána mimo publikaci – v dokumentech Státní komise pro litevský jazyk a ve vědeckých pracích: 5.1. Se začátkem digitální éry se shromažďování a systematizace údajů staly náročnějšími pro ty, kdo údaje shromažďovali, protože bylo zároveň třeba vytvářet databáze, ale výrazně se zjednodušily pro ty, kdo těchto údajů využívali; 5.2. V období zkušebních sešitů se okruh adresátů zúžil, protože se předpokládalo, že po získání připomínek a návrhů od specializovaných cílových skupin bude příručka zdokonalena a zpřístupněna celé veřejnosti; 5.3. Samotná publikace byla připravována systematičtěji a plánovitěji: namísto jednotlivých jazykových jevů seřazených abecedně se před očima rýsovaly jednotlivé jazykové roviny a podsystémy, jež jsou pro ně charakteristické a zahrnují variantní jazykové jevy; 5.4. Jazyková doporučení se více formalizovala, aby byly zachovány všechny jejich strukturní části, zdůvodněno hodnocení a uplatňován důslednější systém stupňů hodnocení. 6. Výzkum žánrových charakteristik tří základních litevských jazykových příruček ukázal, že se v zásadě v průběhu času změnily jen málo, přestože se měnily okolnosti, způsob a obsah přípravy samotných publikací a rozšířil se jejich rozsah. Účel, cíle, adresáti, předmět a vztah jazykových příruček k BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 28 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Ve spojení s popisnými jazykovědnými pracemi umožňují považovat tento žánr za ustálený a zakořeněný v litevské normativní lingvistice. Srovnávací výzkumy mikrostruktury základních příruček litevského jazyka by měly ukázat také změny ve formě a obsahu samotných jazykových doporučení. Na základě těchto výzkumů a při aktualizaci Kalbos patarimus čeká revize principů a kritérií standardizace spisovného jazyka, aktualizace obsahu jazykových doporučení, přezkoumání kodifikace a hodnocení nově vzniklých jevů. Zkušenosti s tvorbou jazykových příruček, zachycené v úvodních částech těchto publikací, představují dobrý základ pro pokračování této práce. ŠALTINIAI KP (1939) – Kalbos patarėjas, paruošė L. Dambrauskas, redagavo A. Salys ir P. Skardžius, Kaunas, 1939. KP (2002) – Kalbos patarimai 1: Gramatinės formos ir jų vartojimas, sud. R. Miliūnaitė, teksto aut. R. Miliūnaitė, A. Paulauskienė, vyr. red. A. Pupkis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2002; 2-as leid.: 2003; 3-ias leid.: 2004. KP (2003) – Kalbos patarimai 2: Sintaksė: linksnių vartojimas (S1), sud. R. Miliūnaitė, teksto aut. V. Labutis, A. Pupkis, J. Šukys, vyr. red. A. Pupkis. – Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003; 2-as leid.: 2005. KP (2003) – Kalbos patarimai 2: Sintaksė: prielinksnių ir polinksnių vartojimas (S2), sud. R. Miliūnaitė, teksto aut. A. Pupkis, J. Šukys, vyr. red. A. Pupkis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003. KP (2005) – Kalbos patarimai 2: Sintaksė: įvairūs dalykai (S2), sud. R. Miliūnaitė, teksto aut. V. Labutis, A. Pupkis, vyr. red. A. Pupkis, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003; 2-as leid.: 2005. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 29 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 KP (2005) – Kalbos patarimai. Kn. 4: Leksika: 1. Skolinių vartojimas (L1), aut. ir sud. D. Mikulėnienė, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005. KP (2013) – Kalbos patarimai 4: Leksika: skolinių vartojimas (Leksikos skolinių sąrašas ir Senųjų svetimybių sąrašas) (L2), sud. D. Mikulėnienė, A, Dvylýtė, 2-as patais. ir papild. leid., Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2005. KPP (1976) – Kalbos praktikos patarimai, sud. Aldonas Pupkis, aut. A. Paulauskienė, V. Labutis, A. Pupkis, J. Šukys, A. Vanagas, J. Žemaitis, Vilnius: Mokslas. KPP (1985) – Kalbos praktikos patarimai, sud. A. Pupkis, vyr. red. Z. Zinkevičius, aut. A. Paulauskienė, V. Labutis, A. Pupkis, J. Šukys, A. Vanagas, J. Žemaitis. Vilnius: Mokslas. LITERATŪRA Ebner Carmen 2016: Language Guardian BBC? Investigating the BBC’s Language Advice in its 2003 News Styleguide. – Journal of Multilingual & Multicultural Development 37(3), 308–320. DOI: https://doi.org/10.1080/01434632.2015.1068789. Beal Joan C. 2018: ‘Back to the Future’: The ‘New Prescriptivism’ in Twenty-first-century Britain. – E–rea 15 (2). Prieiga internete: https://journals.openedition.org/erea/6090 [žiūrėta 2020 11 12]. DOI: https://doi.org/10.4000/erea.6112. Ghyselen Anne-Sophie, Delarue Steven, Lybaert Chloé 2016: Studying Standard Language Dynamics in Europe. – Taal en Tongval 68(2), 75–91. Jakaitienė Evalda 2005: Leksikografija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 30 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Miliūnaitė Rita 1991: Kalbos norminimo teorija „Gimtojoje kalboje“ (1933–1941 m.). – Kalbos kultūra 61, 7–21. Miliūnaitė Rita 2000a: Kalbos reiškinių vertinimo laipsniai „Kalbos patarėjuje“. – Kalbos kultūra 73, 24–35. Miliūnaitė Rita 2000b: Nuo senojo prie naujojo „Kalbos praktikos patarimų“ leidimo. – Lietuvių kalbotyros klausimai 42, 180–189. Miliūnaitė Rita 2018: Kalbos normos ir jų savireguliacija interneto bendruomenėje, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Milroy John, Milroy Lesley 1999: Authority in Language: Investigating Standard English, 3rd ed. (1st ed., 1985, 4th ed. 2012), New York: Routledge. Mustეikis Audrius 2016: Kaip stabdytas lietuvių kalbos nuopuolis. Interviu su Aldonu Pupkiu. – Lietuvos žinios, 2016 10 05. Principai 1997: Lietuvių bendrinės kalbos tvarkybos principai, kodifikacijos kriterijai ir jų taikymas. – Gimtoji kalba 4, 1–3. Pupkis Aldonas 2016: Lietuvių kalbos sąjūdis 1968–1988 m., Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Straaijer Robin 2015: The Hyper Usage Guide of English Database User Manual, Leiden. Prieiga internete: https://bridgingtheunbridgeable.files.wordpress.com/2015/02/huge-manual-2015.pdf [žiūrėta 2020 11 10]. Straaijer Robin 2018: The Usage Guide: Evolution of a Genre. – English Usage Guides: History, Advice, Attitudes, ed. Ingrid Tieken-Boon van Ostade, Oxford: Oxford University Press, 11–29. Tieken-Boon van Ostade Ingrid 2020: Describing Prescriptivism. Usage Guides and Usage Problems in British and American English, London and New York: Routledge. BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 31 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 Vriesendorp Hielke 2016: The Internet’s (New) Usage Problems. – English Today 32(3), Cambridge University Press, 18–19. DOI: https://doi.org/10.1017/S0266078416000365. Gauta 2020 12 11 Priimta 2020 12 30 BASIC LITHUANIAN LANGUAGE GUIDES (GENRE CHARACTERISTICS) Summary The functioning of standard language norms is affected to a significant degree by various advice to language users. The language practice publications that feature such advice on a systematic basis fall within the genre of language guides. In Lithuania, the first language guide appeared in early 20th century. The three most prominent guides were published in different periods of political life and standard language development in Lithuania: Kalbos Pata­rėjas was issued in 1939, Kalbos Praktikos Patarimai, in 1976 and in 1985, and Kalbos Patarimai, in 2002–2013. The article addresses the genre characteristics of these language guides that are described in their introductory parts. Reliance is made on comparable studies of language guides conducted abroad (cf. Straaijer 2015; Ebner 2016; Straaijer 2018; Tieken–Boon van Ostade 2020). BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 32 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 The importance of the study and the conclusions made in the article is three-fold: (1) they give relevance to the issues covered by language guides, a subject that has not been scrutinised in any kind of detail in Lithuania yet, because research has so far been focusing on the history of their preparation and the content of language advice rather than the characteristics of the genre; (2) they offer data on the structural elements of language guides, which is important in the light of updating modern-day language advice; (3) an in-depth scrutiny of Lithuanian language guides would open up possibilities for conducting further comparable studies within the international context of this kind of research. The genre characteristics of the three Lithuanian language guides in question mirror the genre characteristics of European language guides that have been in existence for centuries; furthermore, they constitute the most significant structured legacy of advice on the usage of the standard Lithuanian language. Their origins and nature were the product of the different standardisation goals that emerged during different phases of standard language development, the different political circumstances, and the shifting needs of the public. The introductory parts of the Lithuanian language guides in question describe, to a greater or lesser extent, the following elements of contents: (1) the goal, purpose, and objectives of the publication, (2) the audience; (3) the object (the language varieties, its domains of usage and functional styles), (4) theoretical principles of standardisation of language phenomena; (6) the principles of data selection and presentation. The introductory parts of the language guides covered in the article only cast a light on a small segment of the entire context of their preparation, yet they offer some insights into the characteristics and development of the genre per se, as well as into the shift in the norms of the standard language, the development of its functional styles, the functional BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204 RITA MILIŪNAITĖ. Pagrindiniai patariamieji lietuvių kalbos vadovai (žanro ypatybės) | 33 doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.10 differentiation of means of linguistic expression, and the evolution of the theory of standardisation of the standard language. KEYWORDS: standard language, standardization, usage guide, language advice, prescriptive linguistics. RITA MILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204