Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės

DAIVA ALIŪKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ Institut litevského jazyka doi.org/10.35321/bkalba.2022.95.09 AUTORSKÝ DIALEKTÁLNÍ GRAFOLEKT A MOŽNOSTI JEHO PERCEPCE KLÍČOVÁ SLOVA: dialektální grafolekt, percepce, přepis dialektu. ANOTACE Článek představuje výzkum psané dialektnosti. Cílem výzkumu bylo posoudit autorský grafolekt z hlediska zachycení mluvené dialektnosti a pravopisných rozhodnutí. Základem dialektologického diskurzu jsou příspěvky jedné představitelky východních aukštaitských nářečí oblasti Panevėžys na Facebooku, zveřejněné v dialektálním grafolektu. Článek nejprve analyzuje pravopisná rozhodnutí autorky-informátorky při zachycování charakteristických rysů východních aukštaitských nářečí oblasti Panevėžys; poté představuje výzkum percepce dialektálního grafolektu a analyzuje, jak běžní členové jazykové komunity čtou a chápou text zapsaný dialektálním grafolektem. ABSTRAKT Tento článek pojednává o výzkumu psané dialektnosti, jehož cílem bylo posoudit, jak autorský grafolekt zprostředkovává mluvenou dialektnost, a analyzovat pravopisné volby autorky. Dialektální diskurz použitý v tomto výzkumu sestává z několika příspěvků na Facebooku, které zveřejnila informátorka v dialektálním grafolektu. První část článku se zaměřuje na konkrétní pravopisná rozhodnutí autorky-informátorky, jimiž zachycuje charakteristické rysy svého rodného východoaukštaitského podnářečí oblasti Panevėžys. Druhá část výzkumu zkoumá percepci dialektálního grafolektu a podrobně sleduje, jak běžní uživatelé jazyka čtou a chápou texty v něm psané. ÚVOD Dialektologové se ve snaze změřit životaschopnost nářečních kódů a posoudit jejich kontinuitu stále zaměřují především na mluvené slovo. Snaha odlišit autentické vyjadřování a nářečnější vs. méně nářeční simulace vede výzkumníky k tomu, aby rozšiřovali principy a technologie sledování (regionálních) variet- 48 BENDRINĖ KALBA | 95 (srov. metody přímého a nepřímého pozorování, technika incognito aj.). Přístupy k inventarizaci zkoumaného materiálu (mluveného slova) samozřejmě zajišťují rozmanitější a přesnější výzkum regionální variability. Přestože je však ve 21. století poznání nářečí a nářečnosti multidimenzionální a máme zde na mysli nejen přístupy ke shromažďování údajů o nářečnosti, ale také obecně uznání nářečnosti per se (srov. Mikulėnienė 2019: 60–61), samotné sledování mluveného slova nestačí k rozvíjení cíleného dialektologického narativu (nakolik vůbec může být sekundární diskurz o slově přesný). Walter J. Ong vyslovil myšlenku, že písmo propůjčuje grafolektu moc, která výrazně převyšuje moc kteréhokoli mluveného dialektu (Ong 2002: 8). Nepochybně tedy platí, že výzkum psané nářečnosti může nejen legitimizovat novou vrstvu dialektologických dat, ale také nabídnout nové perspektivy: zaprvé hodnotit roli běžného člena jednotlivé komunity v dějinách životaschopnosti konkrétního nářečního kódu, zadruhé zjistit, které vlastnosti nářečních kódů jsou relevantní z pohledu samotných členů komunity, a zatřetí obecně posoudit funkčnost nářečního grafolektu, jinými slovy perspektivu nových grafolektů a jejich komunikační hodnotu v komunitě. Článek se tedy zaměřuje na psanou nářečnost, tj. představuje výzkum autorského nářečního grafolektu. Cíl představovaného výzkumu má dvě hlediska: zaprvé bylo cílem posoudit autorský grafolekt z hlediska zachycení mluvené nářečnosti a rozhodnutí o jejím zápisu a zadruhé jej hodnotit z hlediska percepce, tj. určit, na jaké publikum se píšící nářečním grafolektem obrací. Zkoumaný materiál tvoří příspěvky na Facebooku Danutė Montvilaitė, jedné z představitelek východních aukštaitských panevėžiškiai, zveřejněné v nářečním grafolektu. Danutė Motvilaitė je spisovatelka, která se narodila ve vesnici Paežeris (okres Panevėžys), studovala biologii na Vilniuské univerzitě, později biologii vyučovala v Joniškėli a poté se vrátila do Panevėžys. V obecné litevštině vydala několik autobiografických knížek (Pakelių žydėjimo šviesa, 2018; Prisiminimai apie Bernotus; Prie ežerėlio, 2010) a ve skupině Suskambėjimų na Facebooku aktivně píše panevėžyským podnářečím o aktuálních tématech společenského a kulturního života i o svátcích. Lze říci, že tato autorka-informantka1 odpovídá charakteristikám takzvaného místního mluvčího (angl. indigenes) (srov. Chambers 2000: 181, viz také Aliūkaitė ir kt. 2014: 57). S výjimkou let strávených studiem informantka prožila celý život v oblasti podnářečí. Nemáme-li další informace 1 V zájmu soudržnosti dialektologického diskurzu se v článku používají jak jednotlivé termíny autor, informant, tak i autor-informant. DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 49 o původu a místě bydliště jejích rodičů lze index regionality informantky (angl. regionality index; o indexu regionality podrobněji viz Chambers 2000: 178–181) shrnout jako 1–3; jinými slovy jde o členku komunity se statusem skutečné místní obyvatelky. Ke shromažďování materiálu byla použita varianta techniky přímého pozorování. Je třeba uznat, že rozlišení metody přímého pozorování (angl. direct method) a metody nepřímého pozorování (angl. indirect method) ve výzkumu regionální variability, založené na rozlišení role výzkumníka při shromažďování materiálu jedním či druhým způsobem (srov. v prvním případě přímého vykonavatele, v druhém tvůrce určitého nástroje pro sběr materiálu, například dotazníku či souboru úloh, a spíše organizátora výzkumu2), a na posouzení rizik ohrožujících autenticitu materiálu v obou případech (srov. v prvním případě zohlednění faktoru pozorovatelova paradoxu (angl. observer’s paradox)3, ve druhém spolehlivost zápisu nářečních dat apod.), byla konceptualizována na základě myšlenky sledování mluvené nářečnosti. Vyhledávání textů s nestandardním pravopisem, které provádějí sami výzkumníci, stejně jako oslovování představitelů nářečních kódů a nahrávání rozhovorů za účelem získání primárního dialektologického materiálu, by však odpovídalo přístupu přímého pozorování. Zaměření na psanou nářečnost tedy v tomto ohledu dokonce rozšiřuje pojetí metody přímého pozorování: takový způsob shromažďování materiálu předpokládá sběr nejen mluveného, ale i písemného materiálu. Zkoumaný materiál byl shromažďován od ledna do září 2022. Během této doby autorka-informantka nářečního grafolektu zveřejnila 39 příspěvků. Materiál z příspěvků (příklady viz tabulka 1) je základem pro rozvíjení kritického diskurzu o zachycování nářečnosti a rozhodnutích o jejím zápisu. Druhou vrstvu zkoumaného materiálu tvoří údaje z úlohy zaměřené na percepci autorského nářečního grafolektu. Takový materiál je cenný, neboť umožňuje rozšířit hodnocení psané nářečnosti a zároveň začít rozvíjet diskurz o funkčnosti nářečního grafolektu. Průzkumná úloha zaměřená na percepci autorského nářečního grafolektu byla metodologicky sestavena podle myšlenky metody nepřímého pozorování, kterou prosazoval Georg Wenker, zakladatel marburské školy lingvistické geografie. G. Wenker při přípravě materiálu pro atlas (Sprachatlas des Deutschen Reichs) sestavil 404 vět 2 Dėl metodų žr.: Seiler 2010: 502–506; Van Keymeulen 2018: 49–50. 3 Dėl termino žr. Labov 2006: 86. 4 Je třeba dodat, že G. Wenker při výzkumu dialektů v severním Německu (v pruské Porýnské oblasti) v roce 1876 nejprve použil 42 vět. Později po určitou dobu využíval pro výzkum soubor 38 vět a teprve v roce 1881 ustálil soubor 40 vět, který se dodnes používá především při výzkumu německých dialektů, a to nejen v Německu. 50 BENDRINĖ KALBA | 95 TABULKA 1. Příklady autorského nářečního grafolektu Čas příspěvku 2022 09 04 Příspěvek Přepis příspěvku Gamt su mum atsisveikin tykė, iš palungva. Čas příspěvku 2022 05 22 Příspěvek Přepis příspěvku BARAVYKS. Bylo to asi v druhé polovině léta. Kolik mu tehdy bylo let, už si nepamatuju, ale do školy se ještě nechodilo. A ta příhoda byla úplně prostá. Tatínek moc rád chodil na houby. Jakmile se naskytla jen trochu volnější chvilka, už ho nebylo, vyrazil do lesa. Ten les byl asi kilometr daleko, možná o něco víc. Kolikrát jsem prosila, abych mohla jít taky, ale nepustil mě, říkával – ještě nejsi dost velká na houbaření. Náš les je smíšený, mokrý, zarostlý, špatně se v něm chodí. Pak se jen unavíš, přestaneš dávat pozor a bude z tebe nešťastná houbařka. <...> DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 51 Čas příspěvku 2022 01 22 Příspěvek Přepis příspěvku Náš soused Ladze měl krávu na výkrm. Rozhodli se ji prodat. Oba s manželkou už byli v pokročilém věku. Penzion dostávají, nač je jim ta starost. Každý den vstávat, dojit, nikam se nevzdálit. Dost, všechno si koupí v obchodě. Se sluncem žít nebudou. Nu, a inzerovali, inzerovali, chodili po trhu. Kupec pořád přijížděl. Ale podívej se a řekneš – kráva jako kráva, jenže nezvyklá. Jalovice jsme neměli, nu, není to žádný krasavec, s chlupatýma nohama. A tak odjeli. Včera se na ulici potkali s Ladzienė. Zeptala se, jestli už jeho krávu prodali. Říká – všechno je problém, ne kvůli krávě, ale proto, že kupec nebyl rozumný. Kráva zdravá, mléčná, mladá. Co je platná ta postava, krása, když není užitek, jako od kozy. Ale hlupákovi rozum lžící do hlavy nenaliješ. Tak jsme si ji nechali do jara. Třeba se na čerstvější trávě objeví rozumnější kupci. standardní němčině (např.: 1. Im Winter fliegen die trockenen Blätter in der Luft herum; 2. Es hört gleich auf zu schneien, dann wird das Wetter wieder besser; 3. Tu Kohlen in den Ofen, damit die Milch bald zu kochen anfängt), které měli informátoři přeložit do svých rodných dialektů (viz: Chambers, Trudgill 2004: 15–16; Schrammbke 2010: 88–90). Aniž bychom podrobněji rozváděli výzkumy G. Wenkeria a jeho následovníků, je třeba upozornit na to, že pro přípravu úlohy percepce autorského grafolektu je významná samotná myšlenka překladu dialektu. Na rozdíl od úloh představitelů lingvistické geografie (nebo později – dialektologů obecně) spočívá úloha percepce autorského grafolektu pro běžné členy jazykového společenství v překladu případů psaného dialektismu do spisovného jazyka, jinými slovy v přepisu dialektálního grafolektu do kódu spisovného jazyka (příklad splněné úlohy viz obr. 1). Pro percepci byly předloženy dva případy psaného dialektismu: Nu i ronkių tuos ubalėls. Pakėlo galvo pažiūrėt a da daug unt medže likė (No a sbírám ty jablíčka. Zvedl(a) jsem hlavu, abych se podíval(a), jestli jich na stromě ještě hodně zůstalo) z příspěvku autorky-informátorky na Facebooku ze 24. srpna 2022. 52 BENDRINĖ KALBA | 95 OBR. 1. Příklad překladu autorského dialektálního grafolektu Gyvenam tam laiki katra viss mets labjaus laukiam. Gal ne viss mets, a viso gyvenimo (Žijeme v tom čase, na který celý rok nejvíce čekáme. Možná ne celý rok, ale celý život) z příspěvku autorky-informátorky na Facebooku z 12. června 2022) (viz obr. 1). Účastníci výzkumu je měli nejen přeložit a přepsat do spisovného jazyka, ale také je hodnotit podle parametrů hodnocení dialektálního kódu typických pro tradici výzkumu percepční dialektologie (srov. Preston 1999: XXXIV–XXXV): srozumitelnosti, estetiky a správnosti. Jak je patrné z obrázku 1, při objasňování parametrů dialektálního kódu byla použita pětibodová sémantická škála. Pro percepci byly vybrány relativně nenáročné úryvky dialektálního grafolektu; dále se při výběru vět dbalo na to, aby byly zastoupeny rozlišovací rysy východních hornolitevských nářečí (srov. nezachování dvojhlásek an, am, en, em a nosových samohlásek ą, ę), jakož i charakteristiky podnářečí (srov. redukci koncových samohlásek). Výzkumu percepce autorského dialektálního grafolektu se zúčastnilo 20 studentů (ve věku 21–28 let). Homogenní skupina respondentů byla vytvořena záměrně; očekává se, že výsledky percepce této skupiny budou základem pro formulaci prvotních hodnoticích poznatků. Kromě již zmíněných prvků jsou pro posouzení percepčních údajů důležité také odpovědi na otázky a úlohy týkající se sebehodnocení kompetence v dialektálním kódu a hodnocení příznakovosti prostředí (viz obr. 2). DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 53 OBR. 2. Ukázka výzkumného nástroje Analýzu autorského grafolektu uvedenou v tomto článku lze hodnotit jako kvalitativně-explorační. Očekává se, že budou zaznamenány obecné principy – zda je autorský nářeční grafolekt konzistentní a ustálený (nebo se ustaluje) jako ucelený ortografický systém a zda může být takový grafolekt úspěšný z hlediska komunikace. Při hodnocení míry prozkoumání zkoumaného objektu – psané nářečnosti v širším smyslu – je třeba přiznat, že tradice soustavných analytických diskurzů se v litevské dialektologii teprve začíná utvářet, a proto je i předkládaný výzkum třeba chápat nikoli jako definitivní, nýbrž spíše jako představení modelu: jak lze do dialektologické analýzy zahrnout materiál psané nářečnosti, a to i od jednotlivého autora (nebo, řečeno dialektologickou terminologií, informanta), proč je třeba takový materiál zahrnout, jaká rizika s sebou nese zobecňování takového objektu apod. Iš atliktų tyrimų galima paminėti Violetos Meiliūnaitės (2015: 248–258; taip pat 2019) darbus, kuriuose tyrėja, vertindama kai kuriuos Antano Baranausko užrašytų tekstų netikslumus, yra aptarusi šnekamosios kalbos užrašymo specifiką. Vadinasi, galima pripažinti, kad iš esmės keltas tarminio grafolekto klausimas. Paskirų įžvalgų dėl tarminio kodo autofiksacijos teikė ir kiti tyrėjai (Balčiūnienė ir kt. 2019). Autorky tohoto článku zároveň zahájily soustavnější kritický diskurz o současné psané nářečnosti. Při analýze textů východních Aukštaitů, 54 BENDRINĖ KALBA | 95 publikuotus almanachuose Bundanti versmė (2013, 2014), nagrinėta, ar rašytinis tarmiškumas yra tarminių kodų gyvybingumo ir tęstinumo indikacija, taip pat apžvalgiai vertinta, kaip tarminiuose grafolektuose perteikiamos skiriamosios rytų aukštaičių ypatybės (Aliūkaitė, Meiliūnaitė 2022). Galima teigti, kad šiuo – autorinio tarminio grafolekto – tyrimu tęsiamas pradėtas diskursas, tiek plėtojant konceptualias įžvalgas dėl rašytinio tarmiškumo ir jo vertės tarmėtyrinių tyrimų tradicijai, tiek tvirtinant tam tikras metodologines nuostatas, tiek vertinant autorinį tarminį grafolektą per percepcijos perspektyvą, kitaip – komunikaciniu požiūriu. 1. OD STANDARDNÍHO PRAVOPISU K NESTANDARDNÍM ŘEŠENÍM ZÁPISU 1.1. Řešení zápisu Výzkumníci uvádějí, že zásadní podmínkou nestandardního pravopisu je existence standardního pravopisu (srov. Bowdre 1964: 8). Při vymezování dialektů se tedy na jedné straně od standardního pravopisu odchylujeme a na druhé straně vytváříme nový grafolekt. Jde tedy o smysluplnou destruktivitu, přestože se v diskurzech výzkumníků objevují případy, kdy jsou nestandardní pravopisné podoby jak v krásné literatuře, tak v elektronickém diskurzu označovány za chybné zápisy (angl. misspelling) nebo negramotný pravopis (angl. an ‘illiterate’ spelling) (srov. Leech, Short 2007: 135). Jak bude patrné z analytické části článku, taková kategorizace se na první pohled jeví jako opodstatněná, zejména pokud nestandardní pravopis hodnotíme z percepční perspektivy. K tomu se však v článku vrátíme později. Při analýze nestandardních pravopisných řešení, jimiž se zachycují regionální i sociální varianty, se nejčastěji používá trojčlenná typologie zápisu výpovědi, kterou představil Dennis R. Preston v roce 1985, tedy takzvaná allegro řeč (angl. allegro speech), oční (vizuální) dialekt (angl. eye-dialect) a fonetický přepis nářečí (angl. dialect respelling) (Preston 1985: 328–329; více viz Aliūkaitė, Meiliūnaitė 2022). První typ – allegro řeč – souvisí se zachycením zkracování slov a splývání slov či slabik (srov. Beal 2006: 84). Druhý typ, jak výstižně napovídá jeho označení oční dialekt, pouze vizuálně vytváří iluzi odlišnosti od standardního pravopisu. Například anglické ‘sez’ odpovídá výrazu ‘says’ (česky říká), očním dialektem zapsané podoby tedy nepředstavují žádný fonologický rozdíl DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 55 a oční dialekt tak spíše stylizuje negramotnost (srov. Adamson 1999: 600). Třetí typ – fonetický přepis nářečí – je na rozdíl od očního dialektu založen na zachycení skutečných rozdílů. V návaznosti na metaforickou terminologii bychom mohli říci, že fonetický přepis nářečí odpovídá ušnímu dialektu, tj. při čtení textu zapsaného fonetickým přepisem nářečí ucho slyší (a rozpoznává) rozdíly (srov. Preston 1985: 328–329; také viz Aliūkaitė, Meiliūnaitė 2022). Oční dialekt tedy pouze vyvolává dojem nestandardní výslovnosti, zatímco varianta zaznamenaná ušním dialektem (fonetickým přepisem nářečí) je de facto jiná. Jelikož je nestandardní pravopis zastřešujícím pojmem, který se vztahuje nejen na grafolekty regionálních variant, rozlišili výzkumníci i další typy zápisu. Kromě již zmíněných typů chybných zápisů či negramotného pravopisu (srov. Leech, Short 2007: 135) uvádějí také semi-fonetický zápis (angl. semi-phonetic spelling) a zápis regionalismů (angl. regionalisms) (srov. Beal 2006: 84). Zvlášť je třeba zmínit výzkum německých fanzinů, který provedl Jannis K. Androutsopoulos5 a v němž je představena jedna z nejpodrobnějších typologií nestandardního pravopisu. Při analýze fanzinů se rozlišuje šest typů nestandardního pravopisu: fonetický pravopis (angl. phonetic spellings), pravopis mluveného jazyka (angl. colloquial spellings), regiolektální pravopis (angl. regiolectal spellings), prozodický pravopis (angl. prosodic spellings), interlingvální pravopis (angl. interlingual spellings), homofonní pravopis (angl. homophone spellings), který zahrnuje lexikální substituci (lexikální náhrady; angl. lexical substitutions) a substituci grafémů (náhrady grafémů; angl. grapheme substitutions) (podrobněji viz Androutsopoulos 2000: 521–522). Vzhledem ke specifikům žánru samozřejmě nelze všechny strategie používané v textech fanzinů považovat za přínosné pro analýzu psané nářečnosti. To platí například o homofonním pravopisu. Při lexikální substituci se namísto určitých slov nebo částí slov zapisují homofonní slova či číslice, např. v němčině nahrazuje číslice 1 slabiku /ain/ ve slově ‘Eintritt’ – 1-tritt (česky vstup) (Androutsopoulos 2000: 522). Některé prvky tohoto metodologického přístupu však mohou být užitečné i při zkoumání autorského nářečního grafolektu. Je třeba dodat, že při srovnání trojčlenného systému D. R. Prestona a šestičlenného systému J. K. Androutsopoulose pro nestandardní pravopis6 lze zaznamenat i věcnou shodu; srov. například takzvaný fonetický přepis nářečí souvisí 5 Fanzinai – tai specializuota įvairių subkultūrų spauda (plg. Liubinienė 2009: 199–220). 6 J. K. Androutsopoulos stejně jako D. R. Preston pouze předložili systémy, nejde však o jejich vlastní modely; výzkumníci shrnuli výzkumné tradice a případy. 56 BENDRINĖ KALBA | 95 spojený s fonetickým a regiolektálním pravopisem, allegro mluvení souvisí se zápisem hovorového jazyka. Pro označení dialektu vnímaného zrakem J. K. Androutsopoulas při analýze textů fanzinů užíval odbornější termín – grafémové substituce (angl. grapheme substitutions) (Androutsopoulas 2000: 522). Z prvních výzkumů současné psané dialektnosti (srov. Aliūkaitė, Meiliūnaitė 2022) vyplynulo, že takzvané litevské dialektní grafolekty (angl. dialect grapholect; k termínu viz Redling 2006: 16) odpovídají zásadám dialektního přepisu D. R. Prestona neboli tomu, co jsme v článku metaforicky označili jako ortografickou strategii „dialektu ucha“. Jinými slovy, při čtení textu psaného dialektním přepisem neboli „dialektem ucha“ slyšíme (a rozpoznáváme) rozdíly, jiný kód. S tímto přístupem tedy můžeme začít analyzovat i autorský dialektní (dialektový) grafolekt. 1.2. Motivace k psaní Psaná dialektnost existuje vizuálně a je stabilnější než mluvená dialektnost (viz také Barton 2007: 89). Lze proto usuzovat, že rozhodnutí psát dialektním kódem svědčí o výrazném dialektním vědomí. Zápis vyjadřuje záměr zachovat a předávat. Protože neexistuje standardizovaný pravopis dialektů, každý představitel dialektního kódu, který dialektnost reprezentuje a v určitém smyslu ji „konzervuje“, nepochybně vynakládá větší úsilí, aby z toho či onoho důvodu výrazněji zaujal identitu představitele dialektního kódu než ten, kdo dialektní kód zastupuje pouze tím, že mluví dialektem. V návaznosti na čtyřčlennou typologii uživatelů dialektů Philippa Blancheta a Nigela Armstronga (Blanchet, Armstrong 2006: 254) lze říci, že představitele psané dialektnosti lze na jedné straně spojovat s pravidelnými aktivními mluvčími dialektu (angl. regular active speakers), tedy s takovými představiteli dialektu, kteří dialektním kódem plynně hovoří a pro něž je dialektní kód kódem každodenního života; na druhé straně lze tvrdit, že jazykové chování představitelů psané dialektnosti připomíná i chování symbolických uživatelů dialektu (angl. symbolic users), tedy představitelů dialektu, kteří mu zůstávají věrní, podporují jeho šíření a hodnotí jej jako symbol kulturní identity. Zároveň je třeba kriticky zvážit, zda je představitel psané dialektnosti skutečně pravidelným aktivním uživatelem dialektu. Protože materiál psané dialektnosti je sekundární, může badatel na rozdíl od případů mluvené dialektnosti pozorovat pouze výsledek; nemá možnost ověřit, nakolik je vyjádření autentické a nakolik bylo z toho či onoho důvodu přehnané nebo simu- DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 57 lované. Je třeba také upozornit, že právě pozorování psané dialektnosti vybízí ke kritickému zhodnocení možnosti překonat takzvaný paradox pozorovatele (angl. observer’s paradox; k termínu viz Labov 2006: 86). Badatel zkoumající psanou dialektnost si nikdy nemůže být jist, zda dialektnost „zmrazená“ určitým pravopisným rozhodnutím svědčí o životaschopnosti dialektního kódu v čase pozorování (angl. apparent time; ke konceptu srov. Sankoff 2006: 110–116), tj. zda má kód v komunitě stále komunikační hodnotu, nebo zda je již pouze ukazatelem udržované místní identity, záměrně oživeným z minulosti. Japonský dialektolog Fumio Inoue navrhl velmi výstižnou kategorii času paměti (angl. memory time). Čas paměti je odborný termín označující především badatelský přístup a samozřejmě související se získáváním dat o mluvené dialektnosti: dialektolog se při zjišťování jazykové příznakovosti a osobitosti dané oblasti ptá informanta na slova, která užíval, na variantní rysy realizované (nebo alespoň slýchané) v dětství apod. (srov. Inoue 2022: 142–145; také Aliūkaitė, Meiliūnaitė 2022). Přestože se představitelé psané dialektnosti nemusejí nutně pokoušet zapisovat dialektnost, která je jim vlastní, a mohli techniku času paměti použít k zaujetí postoje k dialektnosti někdejšího areálu, je z dialektologického hlediska třeba i takové případy uznat za data času pozorování. Jak totiž naznačuje již citovaná myšlenka W. J. Onga o síle grafolektu ve srovnání se silou ústního dialektu, prostřednictvím dialektního grafolektu lze tu či onu dialektní vlastnost oživit a upevnit tady a teď. Badatelé při objasňování volby nestandardních grafolektů poukazují na faktor identifikace. Ti, kdo volí nestandardní kódy, se na jedné straně snaží odlišit od představitelů jiných grafolektů, na druhé straně chtějí psaním určitým grafolektem zaujmout pozici odlišné, jiné komunity (srov. Fasold 1984: 248, cit. podle Unseth 2005: 22). Oživovaná dialektní vlastnost je tedy významná, protože funguje zároveň jako odlišující i spojující, a tedy identitní znak. Právě aspekt identity je v zásadě nejdůležitější při hodnocení motivace hledat nestandardní řešení zápisu. Zaprvé aspekt identity souvisí na jedné straně se snahou o komunikační přesnost: odlišný mluvený projev je třeba zapsat odlišně, aby standardní kód nezploštil podstatné i konotační informace o dialektu. Jak uvedl Aleksas Girdenis: „<...> o dialektu není třeba uvažovat jen jako o jiném, přibližně stejném způsobu výslovnosti slov, třebaže i to je nesmírně důležité. Člověk musí mít velmi ztvrdlou duši, aby necítil, že některé východní dungus nebo kolnas zní mnohem 58 BENDRINĖ KALBA | 95 vznešeněji než dangus a kalnas, aby si člověk nevšiml rozdílné energie vět východních a severních žemaitských mluvčích“ (Girdenis 2001: 457). Nestandardní řešení zápisu jsou tedy nezbytná k vyjádření identity dialektnosti jako takové per se. Zadruhé aspekt identity související s motivací se týká také uživatele. Příznakový projev se stává výrazem seberealizace jak na subjektivní rovině, tak i potvrzením členství v určité (a nikoli jiné) komunitě. 2. MOŽNOST AUTORSKÉHO DIALEKTÁLNÍHO GRAFOLEKTU 2.1. Autorský dialektální grafolekt z hlediska vyjadřování mluveného nářečí a rozhodnutí o jeho zápisu Tvůrkyně autorského dialektálního grafolektu, představitelka panevėžiškijského nářečí Danutė Montvilaitė, ve zkoumaných příspěvcích na Facebooku projevuje jazykový projev trvale aktivní uživatelky nářečí. Své rodné nářečí soustavně používá k vyjadřování aktuálních postřehů, vtipů či jevů spojených s tradiční kulturou. Analýza dostupných textů ukazuje, že se v nich odrážejí v podstatě všechny rysy centrální části panevėžiškijského nářečí (jak již bylo uvedeno, autorka se narodila ve vesnici Paežeris, která by spadala do přechodové zóny mezi severní a jižní částí panevėžiškijského subdialektu). Z textů autorky-informantky lze nejprve usuzovat na životaschopnost rozlišovacích rysů východní aukštaitštiny. Zúžení prvních složek dvojhlásek an, am, en, em dokládají následující ortografická řešení: A tarnaut reikėdava pinks mets (příspěvek z 12. ledna); Kuntrė stov krumtydams pamesto šieno, aukštyn žemyn musikuodams galvo (příspěvek ze 6. března); Unt parunkių blizguns ridikulė (příspěvek z 23. dubna); Da venuolek ilgejunčių denų lika (příspěvek z 12. června); Paskutinė vasaras švintė, da šiułt, da graž, ale nebejilgė (příspěvek z 13. září). Lze dodat, že stejně jako v případě mluveného nářečí se zaznamenává nekonzistentnost, tj. v témže diskurzním úryvku může autorka vyjádřit nářeční i nenářeční rys, srov.: Pincijjėls gaun, kam jem tas klapats. Kasdien liuobt, melžt, niekur neatsitraukt. Užteks, viska krautuvė nusipirks. Su saul negivens. (příspěvek z 22. ledna). To, že autorský grafolekt dialektu dokládá také akomodační procesy (případ vertikální konvergence), do jisté míry potvrzuje autenticitu projevu. Lze tvrdit, že autorka-informantka „nepřehání“ při zaujímání nářečního postoje, ale píše tak, jak mluví, a pokud mluví různě, pak i DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 59 se to odráží v grafolektu. Zaznamenávání výsledků akomodačních procesů v případě psaného nářečí je tedy určitým předpokladem, že paradox pozorovatele lze překonat. Autorský grafolekt dokládá také další rozlišovací rys východní aukštaitštiny – zužování nosových samohlásek ą, ę, např.: Tėvs nutaikės kukio liusesne dieno čystė nusiskut barzdo, nusivaksavoj čebats, apsimaun galifė kelns (příspěvek z 12. ledna); A nupiepės nubalės kėp meškašuds slabaks viso amžel trešk trešk i nelūžt (příspěvek ze 6. dubna); Ka tik nutaikis kiek liusesnė valundo, ja jo i nera, unt miško išlėkės (příspěvek z 22. května). Lze shrnout, že autorka-informantka při snaze zachytit v grafolektu pro danou oblast typické zužování samohlásek nevytváří zvláštní znaky, ale opírá se o grafémový inventář spisovného jazyka; k tomu využívá grafémy o a ė. Z dialektologického hlediska by bylo možné tvrdit, že informantka-autorka rozvíjí poměrně propracovaný systém zápisu, samozřejmě na subjektivní úrovni (tj. sama jej uplatňuje víceméně důsledně). Základním společným rysem je především její snaha zachytit nářeční výslovnost, a proto lze hovořit o takzvané strategii dialektálního přepisu. Je však třeba přiznat, že užití grafémů k označení různých samohlásek (srov. Tėvs nutaikės) může čtenáře mást. Jak uvidíme dále, grafém ė se používá také k zachycení monoftongu, který vznikl monoftongizací ai, ei; taková nejednoznačná grafolektální řešení tedy lze hodnotit jako negramotný pravopis (viz také oddíl 2.2). Za rozlišovací rys panevėžiškijského nářečí se považuje mimořádně silná redukce koncových samohlásek. V textech se soustavně zaznamenává redukce krátkých samohlásek, nejčastěji až na nulový stupeň, např.: Gird tų žmonių šnekts, daug kas atsinaujin, sugrįžt (příspěvek z 30. prosince); Kol žmogos given, tol ieška grožė (příspěvek z 5. dubna); Didžiausss gamtas sujudims, augims i žydėjims. Kožns augalėls paroda savo žiedo, žėdel (příspěvek z 12. června); ni či aš nor išsakyt kuks neigiams emocijs, ni pasidėjuot, ale buva kėp buva (příspěvek z 18. září). Jak je z příkladů patrné, silně se redukují koncové samohlásky v otevřených i zavřených slabikách. Téměř ve všech případech samohláska mizí. Čtenář je pak nucen sám uvažovat a určit, která samohláska – přední nebo zadní řady – se nacházela na konci slova, neboť autorka-informantka žádnými zvláštními znaky neoznačuje, že po redukci přední samohlásky zůstává souhláska měkká. Stejně tak se neoznačuje přízvuk, čímž se implicitně předpokládá, že adresát má být dostatečně kompetentní, aby znal přízvukový systém autorčina nářečí. Na jedné straně lze v takových případech spatřovat jakési očekávání úspěšné komunikace, na druhé straně, 60 BENDRINĖ KALBA | 95 takové přeceňování percepční kompetence adresáta může naznačovat i psaní pouze „pro své“. Na formální úrovni lze uvažovat o tom, zda by zachycení redukce koncových samohlásek nemohlo odpovídat typu allegro řeči, který uvádí D. R. Preston, nebo typu pravopisu hovorového jazyka, který vymezuje J. K. Androutsopoulo, kdy se písemně zachycuje redukce typická pro hovorový jazyk. Čtenář může nabýt takového dojmu. Nebylo by však přesné takto tvrdit ani koncepčně, ani metodologicky, protože redukce koncovek je pro panevėžiškijský subdialekt per se typickým rysem, který je jednoduše jeho běžnou součástí, nikoli jevem vznikajícím v důsledku určitých okolností. Zvláštní znaky se nevytvářejí ani k označování samohlásek prodloužených přízvukem, ani k zachycení specifických hlásek panevėžiškijského nářečí, např.: Sekmadien atėjo unt mūsų Panioižė parko, kad nepražiupsot tų japoniškų sakurų žydėjima, katruos daba vis tep garbin. Saka jas žydž api dvi savaitį. Nugi gražūs medelė i žmonių nemažė apžiūrinėj, futigrafuojes. Da nepardidelė, tik prieš kels mets pasudint. Ale rado i daugiau gružybių, mum įprastų. I juodvarnių lizdų kulonijo, i žydinčių klevų, i slyvelių prie Nevėže (příspěvek z 2. května). Jak je z uvedeného textu patrné, autorka neoznačuje délku krátkých samohlásek prodloužených přízvukem; nepřízvučné dlouhé samohlásky, které se ve výslovnosti zkracují, zapisuje grafémy pro dlouhé hlásky. V zásadě se dodržuje stejný princip zápisu jako ve spisovném jazyce – poziční kvantitativní změny samohlásek se v písmu zvlášť neoznačují. Neoznačuje se ani rozdíl mezi monoftongy vzniklými monoftongizací dvojhlásek ai, ei (srov. gražūs medelė (= medeliai) i žmonių nemažė (= nemažai) – v obou případech se volí grafém ė spisovného jazyka; připomeňme, že ve vědecké transkripci se tyto hlásky označují dvěma znaky – ɛ, e). Je třeba poznamenat, že nepřízvučné o, které se ve výslovnosti oslabuje, vyslovují Panevėžané podobně jako u, a proto se i v písmu zachycuje grafémem u (nepražiupsot = nepražiopsot(i), gružybių = grožybių, kulonijo = koloniją). Z příkladů vyplývá, že autorka se důsledně opírá o pravopis spisovného jazyka a využívá systém pravopisných znaků, který se v něm užívá – pro zachycení specifických panevėžiškijských hlásek se zvláštní písmena nehledají. Samostatně se v písmu neoznačují ani poziční kvantitativní změny samohlásek či palatalizace souhlásek. Lze tedy dospět k závěru, že autorka při zápisu nářečí přebírá inventář grafémů spisovného jazyka i jeho obecné pravopisné zásady; přinejmenším teoreticky proto mohou takto zapsané texty do značné míry přečíst i mluvčí jiných variant litevštiny. Přesnost porozumění tomu, co se přečte, je ovšem jiná otázka. DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 61 2.2. Percepce autorského nářečního grafolektu Právě komunikační úspěšnost vs. neúspěšnost autorského nářečního grafolektu je třeba vyhodnotit percepčním výzkumem. Samozřejmě vzhledem k velikosti výzkumného vzorku nelze formulovat kategorické závěry ohledně komunikační úspěšnosti nářečního grafolektu apod., lze však vyjasnit prověřované předpoklady. Nejprve je tedy třeba představit sociolingvistické portréty účastnic výzkumu z hlediska jejich vztahu k nářečnosti, tj. zjistit, jaké jazykové zkušenosti měly zkoumané ženy, které se pokoušely nářeční grafolekt rozluštit. Lze konstatovat, že pro účastnice výzkumu percepce nářečního grafolektu je nářeční kód spíše cizí než vlastní. Pouze čtyři účastnice výzkumu uvedly, že ovládají nářečí. ADG_M017 uvedla, že ovládá panevėžyské nářečí, a přiznala, že je používá často; své znalosti nářečí ohodnotila jako dobré a tuto formu vyjadřování volí při hovoru s vrstevníky, s nimiž ji pojí blízký vztah nebo alespoň známost; zkoumaná žena ADG_M02 označila za nářečí, které podle vlastního hodnocení používá často a dobře ovládá, žemaitské varnišké nářečí, které volí při komunikaci jak s vrstevníky, tak s blízkými příbuznými či známými z generace rodičů; zkoumaná žena ADG_M08 uvedla, že velmi dobře ovládá aukštaitské nářečí a používá je s blízkými příbuznými a známými všech generací. Další zkoumaná žena, ADG_M15, uvedla, že výborně ovládá suvalské nářečí a někdy je používá s lidmi své generace a generace prarodičů, s nimiž ji pojí blízký vztah. Všechny ostatní zkoumané ženy se z hlediska deklarovaných kompetencí od nářečního kódu distancují, přiznaly však, že v mikroprostředí (v rodině nebo mezi přáteli) či makroprostředí (ve městě) mají příležitost tento kód slyšet (viz obr. 3). Souhrnně lze tedy říci, že všechny účastnice výzkumu měly (či mají) příležitost získat percepční zkušenost s nářečním kódem. Je však třeba rozlišovat mezi možností slyšet nářeční kód a možností číst text napsaný nářečním kódem. Věty zapsané autorským nářečním grafolektem označily zkoumané ženy za středně srozumitelné, spíše nesprávné než správné. Průměrné hodnocení atraktivity, ačkoli je vyšší než hodnocení srozumitelnosti a správnosti, rovněž není vysoké (viz obr. 4). Jinými slovy lze usuzovat, že taková percepce odhaluje určité distancování zkoumaných žen. 7Dotazníky zkoumaných žen byly zakódovány takto: ADG – autorský dialektní grafolekt, M označuje zkoumanou ženu a číslo její dotazník. Toto kódování bylo zvoleno s ohledem na možnost pokračování výzkumu a zahrnutí dat do dalších výzkumů dialektních grafolektů. 62 BENDRINĖ KALBA | 95 OBR. 3. Možnosti užívání nářečního kódu a percepční zkušenosti Samostatně je třeba upozornit na hodnocení správnosti. Při formulaci tohoto úkolu je nutné uznat určitou metodologickou chybu. Zkoumaným ženám nebylo upřesněno, zda mají hodnotit správnost zápisu, a proto může být zejména toto hodnocení spojeno jak se zásadním postojem k nářečnímu kódu obecně, tak s postojem k nestandardnímu pravopisu. Lze tedy pouze DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 63 Srozumitelnost Estetika Správnost OBR. 4. Hodnocení textů zapsaných nářečním grafolektem usuzovat, že zkoumané ženy mohly texty hodnotit tak kriticky také kvůli, řečeno termíny Geoffreyho Leeche a Micka Shorta (Leech, Short 2007: 135), negramotnému pravopisu. V návaznosti na diskusi zahájenou v oddílu 2.1 článku o čitelnosti a porozumění textům zapsaným nářečním grafolektem je přesto třeba uznat, že přepis dialektu zachycující nářečnost je pro člověka bez zkušenosti s nářečním kódem nebo s malou percepční zkušeností zvládnutelný jen částečně. Jak ovšem poznamenala Gladis Massini-Cagliari, „[K]aždý mluvčí je nutně „polyglotem“ svého mateřského jazyka (Massini-Cagliari 2004: 16)8. Přestože byl smysl vět v holistickém pohledu pochopen, převody z dialektu do spisovného jazyka nejsou zcela přesné (viz tab. 2). Přesnost, respektive nepřesnost překladu dialektu byla hodnocena z hlediska jednotlivých rozlišovacích a charakteristických panevėžyských rysů (viz tab. 3). V přeložených větách tak byla pozorována variabilní rekonstrukce dialektního přepisu do spisovného jazyka. 8Tak píše badatelka, která zkoumala jazykovou situaci v Brazílii a analyzovala vztahy mezi portugalštinou a 200 dalšími živými jazyky (z nichž 170 jsou místní jazyky – dialekty): každý rodilý mluvčí, který si osvojil svůj jazyk, se naučí rozlišovat také jeho varianty; každý mluvčí je nutně „polyglotem“ svého mateřského jazyka a rodilý mluvčí navíc ví, které výrazy patří mladým lidem, které se hodí pouze do neoficiálních situací atd. (Massini-Cagliari 2004: 3–23). 64 BENDRINĖ KALBA | 95 TABULKA 2. Překlady dialektu do spisovného jazyka Zkoumaná osoba První úryvek. No a sbírám ta jablíčka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo (No a sbírám ta jablíčka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo). Druhý úryvek. Žijeme v takové době, na kterou každý rok čím dál víc čekáme. Možná ne každý rok, ale celý život (Žijeme v takové době, na kterou každý rok čím dál víc čekáme. Možná ne každý rok, ale celý život). 1. 2. 3. ADG_M01 Sbírám jablka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v takové době, na kterou každý rok čím dál víc čekáme. Možná ne každý rok, ale celý život. ADG_M02 No a sbírá ta jablíčka. Zvedla hlavu, aby se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v té době, na kterou celý rok nejvíc čekáme. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M03 No a sbírám ta jablíčka. Zvedám hlavu, abych se podívala, jestli jich ještě hodně zbylo. Žijeme v té době, na kterou každý rok čím dál víc čekáme. Možná ne každý rok, ale celý život. ADG_M04 No a sbíráš ty broučky. Zvedla hlavu, aby se podívala, jestli jich na stromech ještě hodně zbylo. Žijeme v době, na kterou jsme celý rok nejvíc čekali. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M05 Tak si vezmi do ruky ta jablíčka. Zvedla hlavu, aby se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v době, na kterou se celý rok nejvíc těšíme. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M06 Tak ty jablka sbírej. Zvedni hlavu, podívej se, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v době, kdy celý rok čekáme na zítřek. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M07 Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v té době, na kterou jsme se rok co rok nejvíc těšili. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M08 Tak sbírám ta jablka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v té době, na kterou se celý rok moc těšíme. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M09 Tak sbírají ta jablka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v té době, kdy se rok od roku víc těšíme. Možná ne celý rok, ale celý život. DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 65 1. 2. 3. ADG_M10 Tak si ty jablka posbírej. Zvedla hlavu, aby se podívala, zda jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v době, na kterou se celý rok nejvíc těšíme. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M11 A ta jablíčka pěkně dozrávají. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, zda jich na stromě ještě hodně zůstalo. Žijeme v době, na kterou se vždycky nejvíc těšíme. Možná ne po celý čas, ale po celý život. ADG_M12 Tak sbíráš ta jablíčka. Zvedla hlavu, aby se podívala, zda jich na stromě ještě hodně zbylo. Žijeme v té době, kdy na něco vždycky čekáme. Možná ne celý rok, ale celý život. ADG_M13 Tak sbírej ta jablka. Zvedni hlavu a podívej se, zda na stromech ještě nějaká zbyla. Žijeme v takové době, kdy se stále víc těšíme na rok (?) Možná ne na celý rok, ale na celý život. ADG_M14 A sbírat ta jablka. Zvedla hlavu, aby se podívala, zda na stromě nějaká zbyla. Žijeme v té době, na kterou jsme se každý rok nejvíc těšili. Možná ne každý rok, ale celý život. ADG_M15 No a ten kousek v ruce. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli na stromě ještě hodně zůstalo. Žijeme v té době, na kterou se každý rok víc těšíme. Možná ne každý rok, ale celý život. ADG_M16 No a sbírala ta jablíčka. Zvedla hlavu, aby se podívala, jestli na stromě ještě hodně zůstalo. Žijeme v určité době, na kterou se nejvíc těšíme po celý rok. Možná ne po celý rok, ale celý život. ADG_M17 Posbírala jsem ta jablíčka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli na stromech ještě hodně zůstalo. Žijeme v té době, na kterou se nejvíc těšíme po celý rok. Možná ne po celý rok, ale celý život. ADG_M18 No a sbírá (sbírá po kusech) jablíčka. Zvedla hlavu, aby se podívala, jestli na stromě ještě nějaká zůstala. Žijeme v té době, na kterou se nejvíc těšíme po celý rok. Možná ne po celý rok, ale celý život. ADG_M19 No a sbírám ta jablka. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, jestli na stromě ještě hodně zůstalo. Žijeme v té době, na kterou se nejvíc těšíme po celý rok. Možná ne po celý rok, ale celý život. ADG_M20 No a sbírá ta jablka. Zvedla hlavu, aby se podívala, jestli na stromě ještě hodně zůstalo. Žijeme v době, na kterou se celý rok nejvíc těšíme. Možná ne celý rok, ale celý život. 66 BENDRINĖ KALBA | 95 TABULKA 3. Percepce a překlad rozlišovacích rysů vyjádřených autorským dialektovým grafolektem Respondentka ronkij ← rankioj(a) gal-vo ← galvą likė ← likę viso gyvenimo ← visą gyvenimą viss mets ← visus metus ADG_M01 sbírám hlavu zůstalo celý život všechny roky ADG_M02 sbírám hlavu zůstalo celý život všechny roky všechny roky ADG_M03 sbírám hlavu zůstalo celý život každý rok všechny roky ADG_M04 sbíráš hlavu zbylo celý život všechny roky všechny roky ADG_M05 ruku hlavu zbylo celý život všechny roky všechny roky ADG_M06 sbírej hlavu zbylo celý život všechny roky všechny roky ADG_M07 – hlavu zbylo celý život rok co rok všechny roky ADG_M08 sbírám hlavu zůstalo celý život všechny roky všechny roky ADG_M09 sbírá hlavu zbylo celý život rok za rokem celý čas ADG_M10 sbírej hlavu zbylo celý život všechny roky všechny roky ADG_M11 dozrává hlavu zůstalo celý život po všechny věky po všechny věky ADG_M12 sbíráš hlavu zbylo celý život vždycky (?) po všechny věky ADG_M13 sbíráš hlavu zůstalo celý život stále víc roků všechny roky ADG_M14 sbírat hlavu zbylo celý život ve všech letech ve všech letech ADG_M15 sbírej hlavu zbylo celý život ve všech letech ve všech letech DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 67 Respondentka | ronkii ← rankioj(a) | gal-vo ← galvą | likė ← likę | viso gyvenimo ← visą gyvenimą | viss mets ← visus metusADG_M16 | sbíral | hlavu | zbylo | celý život | všechny roky | všechny rokyADG_M17 | posbíral jsem | hlavu | zbylo | celý život | všechny roky | všechny rokyADG_M18 | sbírá (sbírá) | hlavu | zůstalo | celý život | všechny roky | všechny rokyADG_M19 | sbírám | hlavu | zbylo | celý život | všechny roky | všechny rokyADG_M20 | sbírá | hlavu | zbylo | celý život | všechny roky | všechny roky Lze shrnout, že rozlišovací rys východoaukštajtských nářečí – panevėžyský ekvivalent dvojhlásky an, on – přesně převedly do spisovného jazyka tři respondentky. Nejpřesněji respondentka ADG_M09, která přepsala rankioja; ADG_M18 zapsala po ověření: renka (rankioja). Při hodnocení zápisu respondentky ADG_M10 rankiok lze dodat, že ačkoli rekonstrukce ekvivalentu on nebyla složitá, kvůli nerozpoznané slovesné formě zapsané nářečním grafolektem respondentka větě porozuměla poněkud nepřesně. Lze se domnívat, že rekonstrukční varianty ranką (ADG_M05) či rankoj (ADG_M15) rovněž ukazují přesné přečtení ekvivalentu an→on, avšak zápis ronkii je pro ty, kdo nejsou příslušníky zkoumaného nářečního kódu, nepřekonatelný. Jak již bylo uvedeno, při psaní nářečním grafolektem se předpokládá, že adresát bude dostatečně kompetentní; pokud tomu tak není, bývá čtení poněkud chybné. Lze se domnívat, že se tak stalo i v tomto případě. Z hlediska porozumění nelze za chybné považovat ani varianty renku, renki, rinkti; patrně jde spíše o záležitost holistické percepce, slovo je rozpoznáno jako celek. Autorka-informátorka grafolektu k vyjádření nářečních ekvivalentů ą a ę – zúžených hlásek – používá grafémy o a ė; ve větách předložených k percepci měly respondentky porozumět těmto slovům a převést je do spisovného jazyka: galvo, likė ir viso gyvenimo. Všechny účastnice výzkumu přesně rekonstruovaly ą z nářeční varianty o – galvą←galvo. Přesně ji rekonstruovalo 65% respondentek – likę, 35% respondentek zapsalo liko. Také 95% přesně zapsalo spisovný jazyk 68 BENDRINĖ KALBA | 95 visą gyvenimą, pouze jedna respondentka ponechala viso gyvenimo. Respondentka ADG_M13 druhému hodnocenému úryvku vůbec neporozuměla (viz tabulky 2–3). Převést případy redukce samohlásek viss mets přesně do spisovného jazyka se podařilo 55% respondentek (tabulky 2–3). Lze se domnívat, že ostatním respondentkám chyběl nějaký ukazatel. Lze předpokládat, že v případech, kdy se lze důsledně opřít o pravopisný systém spisovného jazyka, je nářeční grafolekt srozumitelnější, zatímco u případů redukce koncovek to říci nelze. Celkově je však třeba uznat, že z komunikačního hlediska byly úryvky autorského nářečního grafolektu v tomto případě pro respondentky informativní. ZÁVĚRY Na základě výzkumu autorského nářečního grafolektu z hlediska vyjadřování a zaznamenávání mluvené nářečnosti a percepce lze formulovat následující obecné poznatky: 1. Nářeční grafolekt autorky-informátorky z panevėžyského podnářečí východní aukštaitštiny je poměrně systematický – přepis se nejčastěji řídí fonetickým principem, morfologický princip se uplatňuje v případech pozičních kvantitativních změn samohlásek; kolísání vyskytující se v jednotlivých slovních tvarech se v písemném záznamu nezachycuje. Autorka-informátorka vychází ze souboru grafémů běžného ve spisovném jazyce – k zachycení specifických panevėžyských hlásek se nové grafémy ani nevytvářejí, ani nepřejímají z pravopisných soustav jiných jazyků. 2. V jazykové domovině autorky-informátorky je posun přízvuku často jednou z příčin redukce koncovek, ale není-li v písmu vyznačen ani přízvuk, ani palatalizace souhlásky, která zůstala po vypuštění samohlásky, je pro čtenáře, zejména pokud zastupuje jinou variantu litevštiny (nářeční nebo spisovnou), příliš obtížné jednoznačně určit, jaký gramatický tvar autorka-informátorka zaznamenala. To odhalil i percepční výzkum. Pro účastnice výzkumu percepce autorského nářečního grafolektu je nářeční kód z hlediska aktivního užívání, soudě podle jejich sociolingvistických profilů, spíše cizí než vlastní, měly však možnost získat zkušenosti s percepcí mluveného nářečního kódu. Ačkoli tedy autorskému nářečnímu grafolektu holisticky rozuměly, nepodařilo se jim jej zcela přesně převést do spisovného jazyka. Přepis nářečí (jak prvního, tak DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 69 (a druhého zkoumaného fragmentu) variantní překlad do spisovného jazyka odhaluje komunikační omezenost psaného dialektu. Je třeba zdůraznit, že nejde o kritické hodnocení autorského dialektálního grafolektu, protože komunikační omezenost má nejen nedostatky, ale také výhody. Dialektální grafolekt odlišuje a označuje; jinými slovy, nepochopený nebo částečně pochopený dialektální grafolekt funguje (může fungovat) mimo hranice komunity dané varianty jako plnohodnotný kód, který se dokonce vyznačuje jistou autoregulací. Z tohoto hlediska je samozřejmě třeba výzkum psaného dialektu rozšířit a prohloubit. 3. Na příkladu zkoumaného případu lze formulovat poznatky o roli běžného člena určité komunity v dějinách životaschopnosti konkrétního dialektálního kódu. Dialektální rysy panevėžiškiai, „zafixované“ určitým ortografickým rozhodnutím autorky-informantky, které reprezentují jak rozlišovací, tak charakteristické rysy, nemusejí být dokladem životaschopnosti dialektálního kódu v pozorovaném období, byť by takovému hodnocení nasvědčovaly dialektální i nedialektální rysy koexistující v témže diskurzním fragmentu, neboť se píše tak, jak se mluví, a mluví se různě. V každém případě je třeba uznat, že lokální „konzervování“ dialektálních rysů, tj. dostupné v rámci komunity (byť jen části jejích členů), v tomto případě při čtení na Facebooku, může na rozdíl od některých dialektálních slovníků ovlivnit šíření těchto rysů. K potvrzení takových předpokladů jsou samozřejmě zapotřebí rozsáhlejší výzkumy. LITERATŪRA A d a m s o n S y l v i a 1999: Literary Language. – The Cambridge History of the English Language 4, ed. S. Romaine, Cambridge, UK: Cambridge University Press, 589–692. A l i ū k a i t ė D a i v a, J a r o s l a v i e n ė J u r g i t a, M e i l i ū n a i t ė V i o l e t a 2014: Teoriniai medžiagos rinkimo pagrindai. Anketų (klausimynų) sudarymo principai. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), sud. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 49–62. A l i ū k a i t ė D a i v a, M e i l i ū n a i t ė V i o l e t a 2022: Tarminiai grafolektai XXI amžiaus pradžioje kaip tarminių kodų gyvybingumo ir tęstinumo apraiška. – Verbum 13, 1–15. A n d r o u t s o p o u l o s J a n n i s K. 2000: Non-Standard Spellings in Media Texts: The Case of German Fanzines. – Journal of Sociolinguistics 4, 514–533. 70 BENDRINĖ KALBA | 95 Balčiūnienė Asta, Meiliūnaitė Violeta, Rinkauskienė Regina 2019: Kupiškėnų, uteniškių ir panevėžiškių paribio šnektos XXI amžiuje, Klaipėda: Klaipėdos universiteto leidykla. Barton David 2007: Literacy: An Introduction to the Ecology of Written Language, 2nd ed., Oxford, UK: Blackwell. Beal Joan C. 2006: Language and Region, London, New York: Routledge. Blanchet Philippe, Armstrong Nigel 2006: The Sociolinguistic Situation of ‘Contemporary Dialects of French’ in France Today: An Overview of Recent Contributions on the Dialectalisation of Standard French. – French Language Studies 16, 251–275. Bowdre Paul Hull Jr., 1964: A Study of Eye Dialect: daktaro disertacija, Florida: University of Florida. Chambers Jack K. 2000: Region and Language Variation. – English World-Wide 21, 169–199. Chambers Jack K., Trudgill Peter 2004: Dialectology, 2nd ed., Cambridge: Cambridge University Press. Girdenis Aleksas 2001: Visa lietuvių kalba! – Kalbotyros darbai 3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 456–469. Inoue Fumio 2022: Style, Prestige, and Salience in Language Change in Progress. – Handbook of Japanese Sociolinguistics 8, eds. Y. Asahi, M. Usami, F. Inoue, Berlin, Boston: De Gruyter Mouton, 113–149. Labov William 2006: The Social Stratification of English in New York City, 2nd ed., Cambridge: Cambridge University Press. Leech Geoffrey, Short Mick 2007: Style in Fiction: A Linguistic Introduction to English Fictional Prose, 2nd ed. Harlow: Pearson Longman. Liubinienė Neringa 2009: Metalo muzikos gerbėjų fanzinai: subkultūrinės grupės tapatybės kodai. – Grupės ir aplinkos: tarpdisciplininis mokslo darbų 1, Kaunas: Vytauto Didžiojo universiteto leidykla, 199–220. Massini-Cagliari Gladis 2004: Language Policy in Brazil: Monolingualism and Linguistic Prejudice. – Language Policy 3, 3–23. Meiliūnaitė Violeta 2015: Antano Baranausko tarmių tekstai – kvazautentiškų tekstų chrestomatija. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 4, sud. V. Ragaišienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 248–258. Meiliūnaitė Violeta 2019: Tarmių gyvybingumo matmenys XXI a. pradžioje. – Res Humanitariae 26, 50–59. Mikulėnienė Danguolė 2019: Tarmiškumo bruožų nomenklatūra: nuo tarminių požymių prie tarmiškumo žymenų. – Respectus Philologicus 35(40), 51–62. Ong Walter J. 2002: Orality and Literacy: The Technologizing of the Word, London, New York: Routledge. DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 71 Preston Dennis R. 1985: The Li’l Abner Syndrome: Written Representations of Speech. – American Speech 60(4), 328–336. Preston Dennis R. 1999: Introduction. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, ed. D. R. Preston, Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, XXXIV–XXXV. Redling Erik 2006: “Speaking of Dialect”: Translating Charles W. Chesnutt’s Conjure Tales Into Postmodern Systems of Signification, Würzburg: Königshausen. Sankoff Gillian 2006: Age: Apparent Time and Real Time. – Elsevier Encyclopedia of Language and Linguistics 1, ed. K. Brown, 2nd ed., Oxford: Elsevier, 110–116. Schrambke Renate 2010: Language and Space: Traditional Dialect Geography. – Language and Space. An International Handbook of Linguistic Variation, Volume 1: Theories and Methods. HSK Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft, eds. P. Auer, J. E. Schmidt, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 87–101. Seiler Guido 2010: Investigating Language in Space: Questionnaire and Interview. – Language and Space: An International Handbook of Linguistic Variation 1: Theories and Methods. HSK Handbücher zur Sprach- und Kommunikationswissenschaft, eds. P. Auer, J. E. Schmidt, Berlin, New York: Walter de Gruyter, 512–527. Unseth Peter 2005: Sociolinguistic Parallels Between Choosing Scripts and Languages. – Written Language & Literacy 8(1), 19–42. Van Keymeulen Jacques 2018: The Dialect Dictionary. – The Handbook of Dialectology (Blackwell Handbooks in Linguistics), eds. Ch. Boberg, J. Nerbonne, D. Watt, Hoboken NJ: John Wiley & Sons, 39–56. Gauta 2022 11 25 Priimta 2022 12 30 DAIVA ALIŪKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ THE AUTHORIAL DIALECT GRAPHOLECT AND THE POSSIBILITIES OF ITS PERCEPTION Summary This article discusses a study of written dialecticism, conducted in order to assess how the authorial grapholect conveys oral dialecticism and to analyse the spelling choices made by the author. The dialectal discourse used for this study consists of a number of Facebook posts published in a dialectal grapholect by a female 72 BENDRINĖ KALBA | 95 informant. The first part of the article focuses on specific orthographic decisions made by the author-informant to convey the distinct features of her native Eastern Aukštaitian subdialect of Panevėžys. The second investigative section of the article examines the perception of a dialectal grapholect, looking closely at how ordinary language users read and understand texts written in it. The study shows that the dialectal grapholect used by the author-informant – a speaker of the Eastern Aukštaitian subdialect of Panevėžys – is relatively systematic. Her transcription is predominantly phonetic, with the morphological principle employed in cases of positional quantitative vowel changes, i.e., no variations in individual word forms were captured in the written materials. The author-informant utilises the grapheme inventory of the standard language, without inventing any new graphemes or borrowing them from the orthographic sets of other languages in order to reflect certain specific sounds of the Panevėžys subdialect. Stress retraction is one of the most common causes for ending reduction in the linguistic homeland of the author-informant. However, when neither the accent nor the consonant palatalization after dropping the vowel are marked in the written text, anyone reading it, especially speakers of other Lithuanian variants, may struggle to clearly identify the grammatical form recorded by the author-informant. This was also confirmed by the perceptual study conducted at the same time. The sociolinguistic portraits of its participants indicate that dialectal codes were more alien than familiar to them in terms of active usage, but that they have had opportunities to gain some perceptual experience in spoken dialectal codes. However, despite a relatively good holistic understanding of the authorial dialectal grapholect, the participants of this study were not able to translate it accurately into Standard Lithuanian. Variations in translating the transcribed dialect into the standard language indicate communicational limitations of written dialecticism. It is important to stress that this is not a critical evaluation of the authorial dialectal grapholect, as communicational limitation can have certain advantages, too. By distinguishing, a dialectal grapholect also designates. While it may be misunderstood or partially understood outside of the variant’s community, a dialectal grapholect functions (or can function) as a fully-fledged, even self-regulating, code within that community. However, this aspect of written dialecticism requires more in-depth research. The discussed case study provides certain insights into the role of an ordinary community member in preserving the vitality of their dialectal code. By making certain orthographic decisions, the author-informant “solidifies” the dialecticism of her native variant, with all its distinguishing and common features. But this does not necessarily confirm the vitality of the dialectal code in apparent time, despite the co-existence of certain dialectal and non-dialectal features in the same discourse fragment (spelling the way one pronounces but that pronunciation can DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 73 vary). Either way, it is clear that local “conservation” (i.e., within the community or at least amongst some of its members) of dialectal features, differently to dialect dictionaries, can have an impact on the spread of those features. However, this subject would undoubtedly benefit from further large-scale studies. KEYWORDS: dialect grapholect, perception, dialect respelling. DAIVA ALIŪKAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] VIOLETA MEILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] DAIVA ALIŪKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ AUTORINIS TARMINIS GRAFOLEKTAS IR JO PERCEPCIJOS GALIMYBĖS Santrauka Straipsnyje pristatomas rašytinio tarmiškumo tyrimas. Atliekant tyrimą siekta vertinti autorinį grafolektą sakytinio tarmiškumo perteikimo ir užrašymo sprendimų požiūriu. Tarmėtyrinio diskurso pagrindas – vienos rytų aukštaičių panevėžiškių atstovės feisbuko įrašai, paskelbti tarminiu grafolektu. Straipsnyje pirmiausia analizuojami autorės-informantės ortografiniai sprendimai perteikti skiriamąsias rytų aukštaičių panevėžiškių ypatybes, paskui pristatomas dialekto grafolekto percepcijos tyrimas, analizuojama, kaip paprastiesiems kalbinės bendruomenės nariams yra perskaitomas ir suprantamas tarminiu grafolektu užrašytas tekstas. Atlikus autorinio tarminio grafolekto tyrimą, formuluojamos apibendrinamosios įžvalgos, kad rytų aukštaičių panevėžiškių patarmės autorės-informantės tarminis grafolektas yra gana sistemingas – perrašoma dažniausiai remiantis fonetiniu principu, morfologiniu principu remiamasi tais atvejais, kai kalbama apie pozicinius kiekybinius balsių pokyčius; atskirose žodžio formose atsirandantis įvairavimas rašte nėra fiksuojamas. Autorė-informantė remiasi bendrinei kalbai būdingu grafemų inventoriumi – specifiniams panevėžiškių garsams atspindėti naujų grafemų nei kuriama, nei skolinamasi iš kitų kalbų ortografijos rinkinių. Autorės-informantės kalbinėje gimtinėje kirčio atitraukimas dažnai yra viena iš galūnių redukcijos priežasčių, tačiau kai rašte nežymimas nei kirtis, nei nukritus balsiui 74 BENDRINĖ KALBA | 95 likusi priebal­sio palatalizacija, skaitytojui, ypač atstovaujančiam kitam lietuvių kalbos variantui, tampa pernelyg sunku aiškiai nustatyti, kokia gramatinė forma autorės-informantės fiksuota. Tai atskleidė ir percepcijos tyrimas. Autorinio tarminio grafolekto percepcijos tyrimo dalyvėms, sprendžiant iš jų sociolingvistinių portretų, aktyvios vartosenos požiūriu tarminis kodas yra labiau svetimas nei savas, bet jos turi galimybių įgyti percepcinės sakytinio tarminio kodo patirties. Nors joms autorinis tarminis grafolektas holistiniu požiūriu ir buvo suprantamas, vis dėlto jo išversti į bendrinę kalbą visiškai tiksliai nepavyko. Dialekto perrašos variantškas vertimas į bendrinę kalbą atskleidžia rašytinio tarmiškumo komunikacinį ribotumą. Būtina pabrėžti, kad tai nėra kritinis autorinio tarminio grafolekto įvertinimas, nes komunikacinis ribotumas turi ne tik trūkumų, bet ir pranašumų. Tarminis grafolektas atskirdamas pažymi, kitaip – nesuprastas ar iš dalies suprastas tarminis grafolektas už varianto bendruomenės ribų, bendruomenėje veikia (gali veikti) kaip visavertis kodas, kuriam netgi būdinga savotiška savireguliacija. Žinoma, šiuo aspektu rašytinio tarmiškumo tyrimas plėstinas ir gilintinas. Tirtojo atvejo autorės-informantės pavyzdžiu galima grįsti įžvalgas dėl paprastojo paskiros bendruomenės nario vaidmens konkretaus tarminio kodo gyvybingumo istorijoje. Tam tikru autorės-informantės ortografiniu sprendimu „sustingdytas“ panevėžiškių tarmiškumas, reprezentuojąs ir skiriamąsias, ir būdingąsias ypatybes, nebūtinai yra stebimojo laiko tarminio kodo gyvybingumo paliudijimas, nors tokį vertinimą grįstų tame pačiame diskurso fragmente koegzistuojančios tarminės ir netarminės ypatybės, nes rašoma taip, kaip tariama, o tariama įvairiai. Bet kokiu atveju reikia pripažinti, kad lokalus, t. y. pasiekiamas bendruomenėje (kad ir dalies jo narių), tarminių ypatybių „konservavimas“, kitaip nei kokie nors tarmių žodynai, gali turėti poveikį ypatybių sklaidai. Žinoma, siekiant tokių prielaidų patvirtinimo, reikalingi didesnės aprėpties tyrimai. ESMINIAI ŽODŽIAI: tarminis grafolektas, percepcija, dialekto perraša. DAIVA ALIŪKAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] VIOLETA MEILIŪNAITĖ Lietuvių kalbos institutas Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius [email protected] DAIVA ALIUKAITĖ, VIOLETA MEILIŪNAITĖ. Autorinis tarminis grafolektas ir jo percepcijos galimybės 75