Daiktavardžio kaitymas Linkmenų tarmėje

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, II LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN V LINKMENAIJSKÉM NÁŘEČÍ J. KARDELYTĖ Nářeční oblast Linkmenů (linkmenė; dále Lkm) zaujímá severní část okresu Švenčionėliai. K tomuto nářečí patří 50 vesnic. Největším centrem jsou Linkmenys. Směrem na sever sahá oblast nářečí Lkm přibližně 12 km, na jih 8 km, na východ a na západ po 7 km. Rozsah nářeční oblasti byl stanoven s přihlédnutím ke dvěma hlavním fonetickým kritériím: 1. *tj, *dj > c, dž, např.: mažai, svėčas1, džaukšmas, medžei; 2. staré dlouhé baltské (a indoevropské) a se zachovalo v nepřízvučné pozici, pouze se zkrátilo na polodlouhé; v přízvučné pozici ā > o, např.: na.rėjau, bet nūru, sta.vėjau, bet stóvju (nářeční o je mnohem otevřenější než spisovné lk. o). § 1. Rod podstatných jmen. Podstatná jména v linkmenajském nářečí jsou rodu mužského, ženského a společného. Rod se obvykle určuje morfologicky, někdy však morfologický znak (kmen, koncovka, skloňovací typ) ukazuje na opačný rod. Shoda přívlastku s řídícím slovem se nejčastěji rovněž řídí rodem. Např.: pamergi·s (tóks jaunas pamergi·s, bet ir — nū, ir graži pamergi·s); darbin·kas (tóks ti iš jos ir darbini·kas; baizd darbin·kas tó ju. mergą; bet ir — anā tai darbini·ke., nė sedi runku. sudėjus). Některá mužská příjmení mají podle své formy podobnou koncovku jako podstatná jména rodu ženského ve spisovné litevštině, např.: daili·de., dru.teikà, maceikà, mažèikà. § 2. Další podstatná jména se bez rozdílu významu užívají souběžně v rodě mužském i ženském, např.: gi.slõnas || gi.slõnė. „Plantago“, paũkšti.s || paũkštė., pũ.srubli.s || pũ.srubla., pilnatis || pilnatė. || pilnati.s „úplněk“, varnalėša || varnalėšas. Také některá podstatná jména s předponami ažũ-, api-, api-, pa-, např.: ažũ.lunkė. || ažũ.lunki.s „oklika“, ažũ.stala. || ažũ.stali.s, ažũ.peče. || ažũ.peči.s, ažũ.ve.ja || ažũ.ve.ji.s, ažũ.kumpe. || ažũ.kumpi.s, api'tumsa. || api'tumsi.s || apitumsi·s „šero“, api'jausra. || api'jausri.s || apijausri·s; pastalė || pastali·s, pasiola. || pasioli.s, pamiškė || pamiški·s, pabałė || pabałi·s, ale pouze panõsa., paaki·s, paausi·s. § 3. Rod společný je v nářečí poměrně častý. Podstatná jména tohoto rodu jsou většinou kmeny na -o, např.: api.kula „opyvkaišis“, dilba, „dlouhý a neobratný“, drimbaila, džusna, i.šjuoka „ten, kdo si ze všech tropí žerty“, kerešpla, kėrpla.ša, 1 Vedle tří značek přízvuku používaných ve spisovné litevštině se v popisu nářečí používá také značka středního přízvuku (ˇ), která označuje buď polodlouhou hlásku, nebo přízvučnou slabiku slova, např.: bu.va, vi.sas, du'mai, šuolas. 165 kevėša, kevėrža, klėiva, klipsà „zchátralý“, kramūila, kramėžà „kdo často kašle“, kvaiša, lepsà, lėrva, liūpauka „nešika“, meletà „kdo hodně a rychle mluví“, meketà, mikšà, naktipóva „noční povaleč“, pakaràila „ztřeštěnec“, pakusà „kdo ostatní svádí, pobízí“, pašàipa „kdo se vysmívá ostatním“, pešėna „otrhanec“, pečėlinda „ušpiněný, očazený“, rógla, sanatà „kdo se zajímá o všechno, zvědavý, vážný, užívá se o mladých“, sti.pena „vysušenec“, šū.kata „vysušenec, neduživec“, šaukola „kdo mluví hlasitě, křičí“, šepetà „rozcuchanec“, škabálda „neobratný“, tepsà, vepsà, ža.pli.nà. kmeny na -io: muklà, šuplà „bezzubý“, truklà „obézní, neobratný“. kmeny na -a: lūšas, taiškalas. kmeny na -ė: mėme. „tichý, málomluvný“, kėve. „špatný kůň“, klabáte. „zchátralec“, žiuobra. ~ žiuobrė „černý, špinavý“. § 4. Číslo. Vedle jednotného a množného čísla se užívá také mužský duál, a to pouze s číslovkou dva a zájmenem oba. Vyskytuje se jen v akuzativu, např.: dù baišoni „velmi velké“ klūonu jau iškū.la.; dù kupstelìu supì.la, ir ganà; abù laukù šū.ves „svezl“; abù bernokù išlaide., tai šì.ka kai pirštas. U ženského rodu byl zaznamenán takovýto výrok: abì akì išdū.ra., ir ganà. Singulativní a plurálová substantiva jsou stejná jako v litevštině. Často se však při vyjadřování množství či hojnosti látky užívají v nářečí singulativní substantiva také v plurálu, např.: kėturaz duonas iškèpiau; žėri kaip devìna. saula.s; tri saulalàs pralàisi ir grìšk namò; par jùos tai baisu. sme.lė; tokì plòtai ažùsėta, kadù jùos apkùokna.sma „obejdeme, doděláme práci“. Plurálová substantiva se v takových výpovědích, kde je míněna část látky, někdy užívají v singuláru, např.: š.šeigai ir márškina. netù.ri; kruòpu. iñmetei pūòdan, tai vǐs tirščài; raìka mìlta. acinėšt; màlka sausà, tai nàta „velmi“ dèga; nei táuka., nei làšina. vì.su. žiēm nemàtė. § 5. Pád. Vedle sedmi pádů litevštiny se v nářečí užívá také ilativ (vyskytující se v celé východní Litvě), např.: miškan, pieva.n, laukùosna, -an, -nan, dirva.sna, -an, -nan. V nářečí se vyskytují substantiva s jinými kmeny a přízvukovými paradigmaty než v litevštině. Tyto tvary jsou uvedeny za paradigmaty. § 6. kmen a-, ia Jednotné číslo V. krū̀mas, mi̇̀škas, piršlìs, mèdis, kė̀las, vagìs K. krū̀ma., mi̇̀ška., piršlà. N. krū̀mui, mi̇̀škui, piršlìui G. krū̀mu., mi̇̀šku., piršlì., kė̀lu. Įn. krū̀mu, miškù, piršlù Vt. krū̀mi, miškì, mèdi., kė̀li. Š. bernè, apùoke, piršlì, piršlì', vagìe Il. krū̀man, miškàn, mèdin, kė̀lan 166 Množné číslo V. keře, lesy, dohazovači, stromy K. keřů, lesů, dohazovačů, stromů. N. keřům, lesům, dohazovačům, stromům G. keře, lesy, dohazovače Instr. keři, lesy, družbové, stromy Lok. v keřích, lesích, stromech, cestách Š. krū'muosna, -san, -snam; medžuosna, -san, -snam miškuosna, -san, -snam; keliuosna, -san, -snam Vlastnosti koncovek pádů podstatných jmen kmenů a-, ai- § 7. Pohyblivé a v koncovce nom. sg. a-km. nikdy nevypadává. ia-km. mají dvě koncovky: -i’s (přízvučnou), -i.s (nepřízvučnou) a -(i)as. -i.s je stará koncovka zkrácená v nepřízvučné pozici, srov. pruské rikijs, baltskou výpůjčku v estonštině tagijas. Takovou koncovku mají také všechna substantiva ia-km.. Rovněž ta východolitevská nářečí, která koncovky nezkracují (Kupiškis, Svėdasai, Dusetos, Rokiškis, Zarasai, Tauragnai, všichni východní dzúkové), mají takovou koncovku. S koncovkou is je pouze jedno slovo — vagis, které se skloňuje jako piršl’is, pouze v sg. vok. je kmen i. Vedle mėdi.s se v nářečí vyskytuje také medžas. Tato forma se užívá ve významu pokáceného stromu (např.: je tam nahromaděno tolik krásných medža.; na tom poli medžas dobře roste; krásné medža tam rostou — zde se míní stavební dřevo). medžas se v tomto významu užívá pouze v sg.; v pl. už půjde o rostoucí, nikoli pokácené stromy. Tuto formu v tomto významu mají také všichni východní dzúkové, stejně jako žalininkové a žadininkové. V kraji Gervėčiai a Pelesa se užívá ve významu ‚les‘ (např.: kráva vběhla do medžas; krásný medžas roste). Forma medžas bude patrně starší než medis. § 8. Lokál sg. ia-km. je bez koncového -je: -i. (baritonů) a -i’ (oxytónů). Takovou koncovku mají také i-kmeny a souhláskové kmeny (viz §§ 34, 37, 41, 44). § 9. Ilativ sg. a-km. je -an (<-*ama); ia-km. -in (<-*ina). Takový ilativ s odpovídajícími kmenovými samohláskami mají také všechny ostatní kmeny. § 10. Vokativ sg. mnoha substantiv a-km. se užívá jak s kmenovým zakončením -e-, tak s koncovkou -ai, např.: apušoke || -ai, baravì.ke || -ai, baròne || -ai, kàtine || -ai, kèrpla.še || -ai, kelmè || -ai, pirmìni.ke || -ai, pašè || -ai, ragè || -ai, tèvai || -e. Některá substantiva a-km. mají pouze kmenové zakončení -e, např.: diẽve, vaikė, vargè, vĩ.re; jiná pouze -ai, např. krūmai. Vlastní jména a slova, která je zastupují, mají ve vokativu sg. koncovku -ai, víceslabičná mohou být i bez této koncovky, např.: adòmai || àda.m, jarūonimai || jarūonim, juòzupai || juòzup, mĩ.kai, pėtrai, untā.nai || unta.n, ta.tū.kai || tātuk, sanèlū.kai || sànèluk, de.dūlù.kai || de.dùluk. U příjmení a jmen s příponami -(i)okas, -(i)u.kas je vokativní forma pouze čistý kmen, např.: àlekna.k, blàiša.k, kàrdela.k, kàza.k, unā.tana.k, mažèikuk, bìn-da.ruk, pėtruk, stàsuk. U forem s příponami -ojas, -ėjas má vokativ sg. koncovku iu-km., např.: artòjau, pja.vėjau. Vokativ sg. formy bròlis je bròli a bra.lū. Tato forma se užívá také ve zkrácené podobě a má pouze význam částice — brò a brà (kdepak jsi byl, brà || brò; to je ale život, co by člověk dal). 167 § 11. Tvary dativu plurálu jsou bez koncového s. § 12. Tvary lokálu plurálu jsou dvojí: s koncovkou -su a foneticky zkrácený tvar (bez -u). Častěji se užívá plnější tvar, tj. s -su. Taková koncovka se vyskytuje i v jiných kmenech. U ženského rodu se užívá pouze -su, u mužského rodu se již projevuje tendence ke zkracování. Tato koncovka se nachází ve starých písemných památkách i v jiných indoevropských jazycích (srov. skr. ášveṣu, ssl. dušexo); tvary s touto koncovkou se dosud užívají také v okolí Švenčionėliai a Švenčionys, a to u všech představitelů nářečí. § 13. Illativ plurálu má trojí koncovku.2 -uosna, -uosan, -uosnan. § 14. V nářečí jsou a-kmenová a ia-kmenová také tato slova: atósta.gai, balãnas, brūnduolas, kùlnas „pata“, nũ.maras, pėdas „chodidlo“; ave.ti’s, jurgi.mi.s „jiřina“, dugni’s, ludakaĩti.s „štika“, pagãlvi.s „podhlavník“, pažašti’s, pažãuni.s, ramū.ni.s, skrì.beli.s, ungli.s (viz také § 2). § 15. Dvouslabičná slova IV. přízvukového paradigmatu mohou mít v singulárovém vokativu přízvuk na kmeni i na koncovce, např.: maišė || -ė, vargė || -ė, vaikė || -ė. Pouze slovo dievė má přízvuk vždy na kmeni. Zkrácené tvary vlastních jmen a slov, která je zastupují, mají v singulárovém vokativu přízvuk na kmeni, např.: kažuk, pėtruk, unt.a.n, tãuk, sãneluk. Pouze při vyslovování těchto slov s určitou intonací (při volání z dálky) se někdy přízvukuje i konec slova, např.: kažù.k, untãn, saneliũ.k. Ve všech ostatních pádech se místo přízvuku shoduje s místem přízvuku v lk. § 16. V nářečí se na rozdíl od lk. přízvukují tato a-kmenová a ia-kmenová slova: I. přízvukové paradigma. a-kmenová: amãtin.kas, dvarìni.kas, gi.slõnas, kálnas, kùodas, skùndas, težas (ve všech pádech singuláru a plurálu se zachovalo staré místo přízvuku); podstatná jména s příponou -unas: bastũnas „ten, kdo se toulá“, keikũnas „ten, kdo kleje“, raudũnas „ten, kdo pláče“, sailũnas „slinta“, snibždũnas „breptal, čaroděj“. ia-kmenová: gi.vaplaukis, giõli.s, gurũli.s „tvrdá hrouda země“, srov.: dirva.j vienì gurvòlei, šì.vis neìšakėta, stiobri.s. II. přízvukové paradigma. a-kmenová: kūolas, kmĩnas, lauštùvas, plėntas. ia-kmenová: aple.paiši.s, gra.blãdu.ni.s „zub hrábí“, vürži.s, žvagũ.li.s „zvoneček“. III. přízvukové paradigma. a-kmenová: grãbe.stas, ágrastas, akūotas (sing. I), ìnkstas, ìntapas, jãžminas, kãimas (sing. I), kūodas, pãvi.das, pu.dìmas, šãutùvas (sing. I). ia-kmenová: api.-vakarì.s, rũ.pesti.s, terpežì.s, ve.škelì.s, va.ke.ti’s; podstatná jména s příponami: -ėjas3, např.: a.rėjas, pja.vėjas, kirtejas, rišėjas, ša.kėjas; -ìnas, např.: alksmì.nas, berã.nas, kimsmì.nas, u.žuolì.nas. § 17. kmeny o-, io- Jednotné číslo V. pieva, šakà, gĩrà, martì K. pievà.s, šakõs, gĩ.ra.s, marcõs N. pievài, gi.rei G. pievù., gi.rù. Įn. pievù, šakù, gĩrù Vt. pievà.j, šakõj, gi.ra.j, vilnõj Š. šãka, mũ.sa Il. pievà.n, šakõn, gi.ra.n, vilnõn 2 Žr. A. Laigonaitė, Vietininkai dabartinėje lietuvių kalboje, Filologijos mokslų kandidato laipsnio disertacija, rankraštis, 31-35, Vilnius, 1956. 3 Tvary s příponou -ėjas v j. č. mají přízvuk na I slabice. 168 Množné číslo V. pieva,s, gi.fa,s K. pievu., šakū., gi.fu., marcū. N. pieva.m, šakōm, gi.fa.m, marcōm G. pievās, šakās, gi.fās Įn. pieva.m, šakōm, gi.fa.m, marcōm Vt. pieva.su, šakōsū, gi.fa.su, ailōsū Š. gālva.s, gi.fa.s Il. pieva.sna, -san, -snan; gi.fa.sna, -san, -snan; šakōsna, -san, -snan; ailōsna, -san, -snan Vlastnosti pádových koncovek podstatných jmen o-, io-kmenů § 18. V jednotném čísle má místník koncovku bez koncového -e; -e.j (baritona), -oi (oxytona). § 19. Koncovky dativu a instrumentálu množného čísla jsou duálové: -a.m (baritona) a -om (oxytona). O genitivu jednotného čísla, lokálu a genitivu množného čísla viz §§ 9, 12, 13. § 20. V nářečí jsou o-, io-kmenová také tato slova: api.va.ra, akī.zara, bailà „strach“, bùlba, gáilista „lítost“, gírsa „srha“, lirdà, mãsala, nagà „nehet“, pãgra.psta.s „hrabání“, pôva „páv“, strėlà „šíp“, sù.plaukas „houpačka“, šli.na, tirštuma.s, vėžà, u.škunda „svačina“; ailà, bruknà, dalà „1. úděl 2. část“, ladaunà „ledárna“, meškerà, mušà, stãlaka.ja „noha stolu“, salà „hala“, špulà, tarpū.ka.ja, u.žėnà „závětří“. § 21. Ženská jména e-kmenů v nářečí přešla do ia-kmenů (snad vlivem běloruštiny), např.: genà, janà, marà, stašà, vilà. Tyto tvary mají vždy přízvuk na koncovce. § 22. Na rozdíl od lk. se v nářečí přízvukují tato slova o-, io-kmenů: přízvukový typ I. o-kmeny: išrù.ga.s, pãma.ka, vãlunda, šãrna (také III), žãuna (také III); podstatná jména s příponami: -i.kla, např.: gan'i.kla, gird'i.kla, mu.k'i.kla, skerd'i.kla; -i.na4, např.: ba.bi'na, bulbi'na, karvi'na, višti'na. io-kmeny: atãsaja „část postroje“, ažū.ve.ja, také podstatná jména s příponou -i'ča, např.: alekni'ča „dcera Aleknios“, dru.teik'i'ča „dcera Drūteiků“, kardel'i'ča. Přízvukový typ II. a-kmeny: lū.ba.s, meškà; ia-kmeny: eidã.s. Přízvukový typ III. o-kmeny: kãmana.s (také I), su.sparà; podstatná jména s příponou -iena, např.: avižienà „posečené ovesné pole“, me.žienà „t. p.“, rugienà; io-kmeny: akėča.s (také I). Přízvukový typ IV. a-kmeny: du dà, ošrà, valkšnà „jedno zatažení sítí“. ia-kmeny: pirkà, také podstatná jména s příponou -ėjā, např.: pja.vējā, rišējā, siuvējā. § 23. kmen na -e V nářečí jsou téměř všechna podstatná jména s kmenem na -e ženského rodu. Pouze dėdė., tėtė. (nov.), dail.dė. (příjmení) jsou mužského rodu; dále existuje několik příkladů společného rodu (viz § 3). 4 Přípona -i'na má augmentativní a pejorativní význam. 169 Jednotné číslo Množné číslo N. ū.pæ., kočka ū.pæ.s G. ū.pæ.s, kočky ū.pju., koček D. ū.pei ū.pæ.m, kočkám A. ū.pi. řeky I. upi ū.pæ.m, kočkami L. ū.pæ.j, v jámě ū.pæ.su, v jámách V. lāpe lāpe.s Ill. ū.pæ.n, do jámy ū.pæ.sna, -san, -sman do jam, -san, -sman e-km. zvláštnosti koncovek pádů podstatných jmen. § 24. Lokál singuláru je bez koncového -e., -ėj (baritonů), -ėj (oxytónů). Koncovky dativu a instrumentálu plurálu jsou duálové: -æ.m (baritonů), -ėm (oxytónů). Akuzativ singuláru, lokativ a ilativ plurálu viz §§ 9, 12, 13. Slovo ž.e.vė ~ žievė má v instrumentálu singuláru dvě koncovky: -i (< -en) —žievį a -u — žievju. Druhá koncovka byla zobecněna podle kmene na -io. § 25. Vokativ singuláru podstatných jmen s příponami -otæ., -u.tæ., -ėlu.tæ. má většinou podobu pouhého kmene, např.: galva.t (į) „hlavičko“, mergā.t (į), aušca.t (į), māru(t) „Marytko“, stāsu(t), sānėlu(t), runėkelu(t). Koncová souhláska bývá většinou tvrdá, méně často měkká. Tyto tvary mají vždy přízvuk na kořeni. Velmi zřídka se užívají tvary s koncovým -e, např.: mergōte, danū.te, skaralū.te. Tyto tvary mají vždy přízvuk na příponě. Podstatná jména s příponou -ėlote. se ve vokativu singuláru užívají častěji s -e, méně často jako pouhý kmen, např.: avelėte, galvelėte, ka.jelote. Tyto tvary mají přízvuk na příponě. § 26. Všechna podstatná jména kmene na -ė, před jejichž kmenovou koncovkou stojí souhlásky l, r, s (méně často n, t), např.: sāula., kepū.ra., pū.sa. se skloňují podle paradigmatu uvedeného výše, pouze samohlásky koncovek jsou kvalitativně změněny podle fonetických zákonitostí nářečí. § 27. V nářečí patří ke kmenům na -ė také tato slova: atvirū.tæ., aukšlė „aukšlys (ryba)“, dālgæ., darbīmetæ., kasāpine. „stuha“, krikštāšuola. „nejčestnější místo u stolu“, kū.late. „mlácení“, lāive. „loď“, mālate. „mletí“, mušōmira. „muchomůrka“, saldaine., tarpū.kalna., tōšæ., ug nākura., ver pate. „předení“, žibinkšte. (viz také § 2). O slovech typu pū.snis, ū.snis viz § 42. § 28. Na rozdíl od lk. se v nářečí přízvukují tato podstatná jména kmenů na -ė: I. přízvuková třída: gārbe. „čest“, me.li.ne. (bobule), žū.kla.~žūklė; podstatná jména s příponami -eli.tæ., -elu.tæ., -u.tæ., např.: galve.l'tæ., mergeli.tæ., ba.be.lū.tæ., sukne.lū.tæ., kašū.tæ., runkū.tæ.. II. přízvuková třída: kāla.~kalė, lėla.~lėlė, mī.sla., rupū.že., skrāgždæ.~skregždė, žvaigždæ. III. přízvuková třída: buožė, duobė, indrė „rákos“, ri.kštė, sailė, starblė; podstatná jména s příponou -i.kle, např.: baidi.kle, šaudi.kle, ve.ti.kle.. IV. přízvuková třída: blizgė, gnū.štė, gri.štė, ke.lė~kielė, žlu.gė. 170 § 29. kmeny u-, iu- Všechna podstatná jména s kmenem u-, iu-jsou v nářečí mužského rodu. Jednotné číslo N. turgus, medùs, pūodžus G. turgaus, medaũs, pūodžiaus D. turgui, pūodžiui A. turgų, pūodžų; Ins. turgum || turgù, medum, pūodžum || pūodžiu L. turgùj, medùj, pakraũšu || pakraũši. I. su.nau, pūodžau V. turgun, medun, pakraũšun || pakraũšin Množné číslo V. turgai, pūodžei K. turgų, pūodžių N. turgam, pūodžam G. turgūs, pūodžūs I. turgais, pūodžeis Lok. na trhu, na břehu Š. su.nai, pūodžei Il. turg(u)osna, -san, -snan; pakraũšuosna, -san, -snan. § 30. Dvouslabičná podstatná jména s kmenem na u-, iu- si v jednotném čísle ve všech pádech zachovala koncovky svých kmenů; v instrumentálu však mají sklon přecházet ke kmenům na a-, ia- (ne u všech slov, např.: medum se užívá pouze tvar s kmenem na u-), ačkoli koncovky kmenů na u-, iu- se užívají častěji. § 31. Víceslabičná podstatná jména mají vedle koncovek svých kmenů také koncovky kmenů na ia-, např.: vasarõjus || vasarõjas, vasarõjaus || vasarõja, vasarõjum || vasarõjan || vasarõjin. § 32. V množném čísle mají dvouslabičná i víceslabičná podstatná jména ve všech pádech koncovky kmenů na a-, ia-. Pouze slovo pietus (ve významu poledního jídla) si ve všech pádech zachovalo koncovky kmene na u-, pouze v instrumentálu má kmen na a-: V. pietus K. pe.tū N. pe.tūm G. pietūs Instr. pe.tūm || pe.tais Dat., instr. tvary jsou duálové: 171 Případy smíšení kmenů § 33. V nářečí Lkm. jsou smíšeny i- a souhláskové kmeny (u týchž slov jsou některé koncovky i-kmenové, jiné souhláskové). Často se také užívají tytéž tvary s koncovkami kmenů jiných (a-, ia-, o-, io-, ē-). Taková slova, jejichž kmeny se v různých pádech mísí, se rozdělují do 5 skupin podle víceméně jednotných pádových koncovek (nejvíce se přihlíželo k sg. gen. a pl. nom. a gen.). Do první skupiny se řadí čistě i-kmenová podstatná jména. Takových podstatných jmen bylo v nářečí nalezeno málo. I § 34. Jednotné číslo Množné číslo V. akìs akì.s K. akìes, nòses akũ', nòšù. N. ákei akìm G. áki. akìs Instr. akù~akia akìm Vt. akì', nòši. aki'sù || aki'sù || aki'su Š. naktìe, nòse áki.s Il. akìn, nòsin aki'san, -sna, -snan § 35. Jako akìs se skloňují také dalìs, márštis, naktìs, nòsis, páltis, šàlis. Většina pádů těchto slov si zachovala koncovky kmene i-, pouze nejčastěji jsou ovlivněny fonetickými zákonitostmi nářečí. § 36. Lokál sg. je jako v LK, pouze bez koncovky -je. Instrumentál sg. a lokál pl. viz §§ 9, 13. Instrumentál sg. mají všechna tato slova koncovku kmene io-: akù, nòšu, nakù, dalù. Slovo makštìs má v instrumentálu sg. vedle koncovky kmene io- také koncovku kmene i-: makščiu || makš-tìm; slovo šàlis má v instrumentálu sg. pouze koncovku kmene i-: šalìm (toto slovo je v nářečí nové). Dat. a instr. pl. jsou tvary duálu (baritony se neliší ani přízvukem, např.: nòšim). V lokálu pl. se užívají tři tvary. Tvar aki'sù má starou koncovku (srov. § 12) a užívá se častěji. Tvary s koncovkami -i'sù a -i'su jsou kontaminační (srov. LK akyše). Těžko lze říci, jaký je přízvuk tvarů aki'su, naktì'su aj., zda jde o staré přízvukování, nebo zda byl přízvuk odsunut z koncovky, protože se v nářečí nerozlišuje, jaký je přízvukový tón přízvučné slabiky těchto tvarů — akutový, nebo cirkumflexový. II § 37. Jednotné číslo Množné číslo V. pìrtis pìrtes || pìrtì.s K. pìrtès pìrcù. N. pìrtei || pìrtei pìrtìm G. pìrtì. pìrtìs, svìrtis Įn. pìrcù || pìrtì pìrtìm Vt. pìrtì', svìrtì. pìrtìsù || pìrtì'sù || pìrtì'su Š. širdìe, svìrte žvèras || žvèri.s Il. pìrtìn pìrtì'san, -sna, -snan 172 § 38. Stejně jako pirtì se skloňují také širdìs, šùtis (IV. přízvuk) „plocha zabraná jedním rozmachem kosy nebo srpu“, a.belės, akalūnės, ašìs, atajūnės, atlikūnės, ausìs, blužnìs, dū.ras, gelazìs, geluonìs, grūndìs, ligōnìs, lū.tìs, me.scōnìs, mōterìs, perajūnìs, prāpultìs, ru.šìs, ru.kštìs, skauturìs, svìrtìs, šaknìs, šerdìs, tūlzìs, votìs, žvėrìs, žuvìs. § 39. Genitiv singuláru si všechna slova této skupiny zachovala koncovku konsonantního kmene -es. Vlivem spisovného jazyka začínají někteří mladší představitelé nářečí již (zřídka) užívat také tvary s koncovkou i-kmene: ausìes, pirtìes, žuvìes. Některá slova, jejichž kmen končí na souhlásky z, d, mají v nominativu singuláru koncovku ē-kmene (užívanou častěji) i io-kmene, např.: prāpultei || prāpulcei, ru.kšteì || ru.kšcei, svìrtei || svìrcei, vōtei || vōcei, ačkoli slova grūndìs, kūndìs, lū.tìs, šerdìs se užívají pouze s koncovkou ē-kmene: grūndei, kūndei, lū.tei, šērei. Podstatná jména s příponami -uonis, -onis mají v dativu singuláru pouze koncovku ia-kmene, např.: atajūniui, atlikūniui, ligōniui, me.scōniui, avšak gēluoniu || gēluonei. Tvary instrumentálu singuláru se užívají se dvěma koncovkami: io-kmene a ē-kmene, např.: gēlažu || gēlaži, svìrcu || svìrti, tūlžu || tūlži. Někdy se (a jen u jednotlivých slov) užívají tvary také s koncovkou i-kmene, např.: širdìm, tūlžìm. Nejčastěji se užívají tvary s koncovkou io-kmene. Nominativ plurálu si zachoval koncovku konsonantního kmene -es: gēlažes, me.scōnes, žū.ves. Tvary s koncovkou i-kmene někdy užívají pouze mladší představitelé nářečí. Některá slova této skupiny mají v genitivu plurálu pouze koncovku konsonantního kmene, např.: dū.ru, mōteru, žuvì; jiná se užívají souběžně s koncovkou konsonantního kmene i i-kmene, např.: a.belū || a.belū, ausū || ausū, gelazū || gelazū, skauturū || skauturū, žu.sū || žu.sū, žve.rū || žve.rū, šaknū || šaknū. Slova ašìs, grūndìs, kūndìs, pirtìs, prāpultìs, ru.kštìs, šu.tìs, svìrtìs, širdìs, tūlzìs a podstatná jména s příponami -uonis, -onis mají v genitivu plurálu pouze koncovku i-kmene. § 40. Vokativ singuláru oxyton mají tvar jako ve spisovném jazyce, barytony mají koncovku ē-kmene. Podstatná jména s příponami -uonis, -onis mají ve vokativu singuláru koncovku ia-kmene: atajūni, ligōni. III § 41. Jednotné číslo Množné číslo N. ū.gnis ū.gnes || ū.gne.s || ū.gni.s G. ū.gnes || ū.gne.s ū.gnū. D. ū.gnei ū.gnim || ū.gne.m A. ū.gni. ū.gnis I. ū.gnū || ūgnì ū.gnim, ū.gne.m L. ū.gne.i || ū.gni. || ūgnì ū.gni.su, ū.gne.su V. kārte || va.verìe vōveras Ill. ū.gne.n || ūgnin ū.gni.sna, -san, -snan ū.gne.sna, -san, -snan § 42. Stejně jako ū.gnis se skloňují také ìltis, kārtis, kì.birštìs, krōsnìs, krū.snis, kūlšìs, pìntìs, pū.snis, skìltìs, svìrtìs, šū.snis, ūnkštìs, va.verìs, vērpstìs. Genitiv singuláru u slov této skupiny se užívá s koncovkou konsonantního kmene a ē-kmene. Velmi zřídka, pouze mladší mluvčí, užijí i koncovku i-kmene: ugniès. Instrumentál singuláru bývá 173 Častěji se užívá koncovka kmene io, koncovka kmene ė je řidší. Ještě řidčeji se užívá koncovka kmene i: ū.gnim, pūntim (stejně jako u 1k., jen bez koncovky -i); tvary místního pádu jednotného čísla mají dvojí koncovku: kmene ė a kmene i. Obě koncovky se užívají souběžně. Vokativ jednotného čísla má koncovku kmene ė, jen někdy se slova s koncovým přízvukem užívají také s koncovkou kmene i. Vedle koncovky kmene i má ilativ jednotného čísla také koncovku kmene ė. § 43. V nominativu množného čísla se častěji užívá tvar s koncovkou souhláskového kmene -es, ačkoli se už začíná užívat i koncovka kmene ė. Tvary s koncovkou kmene i se užívají velmi zřídka. Dativ, instrumentál, lokál a ilativ množného čísla mají vedle koncovky kmene i také koncovku kmene ė. Z příkladů je patrné, že se v nářečí dosud zachovaly dvouslabičné baritony s prodlouženou samohláskou kořenné slabiky: ū.gnis, pū.snis, ūnkštis aj. Takové baritony se vyskytují u východních Dzūků, stejně jako několik příkladů z okolí Duset, Kupiškisu a Panevėžysu. Ostatní nářečí už příklady tohoto starého přízvukování nemají. IV § 44. Jednotné číslo Množné číslo N. duntis duntes || dunčei G. duntės || dunča. duntų || dunčų D. dunčui duntim || dunčam A. duntį. duntis || dunčūs I. dunču duntim || dunčęis L. duntį. duntisū || dunti·sū || dunčuosū V. dūnti, dunti. dūntes || dunčei J. duntīn dunti·sna, -sam, -snan dunčuosna, -san, -snan § 45. Stejně jako dunti’s se skloňují také ave.ti’s, debesī’s, de.veris, § 46. Koncovka nominativu jednotného čísla je kmene ia, pouze de.veris je kmene i. V genitivu jednotného čísla se souběžně užívají tvary s koncovkou souhláskového kmene (-es) i s koncovkou kmene ia. Všechny ostatní pády jednotného čísla těchto slov již přešly ke kmeni ia. Jejich koncovky jsou stejné jako u 1k., případně s fonetickými změnami. § 47. Tvary nominativu, genitivu a vokativu množného čísla mají koncovky souhláskového kmene i kmene ia. Častěji se užívají tvary souhláskového kmene. Tvary dativu, akuzativu, instrumentálu, lokálu a ilativu množného čísla se užívají s koncovkami kmenů i i io. Častěji se užívají tvary kmene i. § 48. Tvary dativu a instrumentálu plurálu i-kmenů jsou duální. § 49. K této skupině slov se řadí také rięšutas || re.šuti’s, ąšutas || ašuti’s. Vedle koncovek kmenů ia a souhláskových kmenů mají tato slova ve všech pádech singuláru i plurálu také koncovky a-kmenů, např.: gen. sg. rięšuta., ąšuta.; dat. sg. rięšutui, ąšutui; ak. sg. rięšutu., ąšutu.; instr. sg. rięšuta || rięšucu, ąšutu; lok. sg. rięšuti, ašuti; ill. sg. re.šutan, ašutan; nom. pl. re.šutai, ašutai; dat. pl. re.šutam, ašutam atd. 174 § 50. V Singulár Nom. pe.muo, sasū, duk­tė Gen. pe.menės, piemenė., sasarās, dukterās, duktes Dat. piemeniui, sā­sarai, dū.kterai, sāsarei, dū.kterei Ak. piemenį, sāsarb.(-i.), dū.kterb.(-i.) Instr. piemenų, sāsarų || sasarim, dū.kterų || dukterim Lok. akmenī Ill. pe.menī, sāse, dū.kte Ill. akmeninī Množné číslo V. piemenes, piemenīs, pe.menai, pe.menei, sāsaras, dū.kteras K. pe.menų, pe.menū, sasarū, dukterū N. pe.menim, pe.menām, pe.menām, sasarim, dukterīm G. piemenius, (piemenus ret.), sāsaris, dū.kteris Įn. pe.menīm, pe.menais, pe.meneis, sasarim, dukterim Vt. akmenīšu, akmeniuos(ù), akmeniuos(ù) Š. piemenes, -i.s, -ai, dū.kteras, -i.s Il. akmeni-sna, -san, -snan, akmeniuosna, -san, -snan akmenuosna, -san, -snan § 51. Jak se skloňuje pe.muo, skloňují se také ruduo, unduo, akmuo, skė.muo, želmūo, ešmūo, ā.šmenės, gelāžūnes, audmenės, mā.žmenės „menšina“, mė.tmenės, raūmenės, šemenės, smāgenes, stōmenės. § 52. Kmeny podstatných jmen této skupiny jsou ve všech pádech jednotného i množného čísla stejné. Poněkud důsledněji se užívá tvarů jednotného a množného čísla v nominativu, genitivu a vokativu. V genitivu jednotného čísla je častější koncovka souhláskového kmene; tvar sasarās užívají všichni mluvčí nářečí pouze se souhláskovou koncovkou. Tvar dukterās je častější než duktės. V jednotném čísle má dativ, akuzativ a instrumentál mužského rodu koncovku ia-; dativ ženského rodu má io- a ė-kam. Oba tvary se užívají souběžně. Instrumentál má io- a i-kam. Častější je koncovka -io-kam. § 53. Vokativ jednotného čísla podstatného jména duktė má pouze tvar dū.kte. Tento tvar se nachází i ve starých písemných památkách (Daukšos Postilė 2₄₆, 368₁₀). Nejspíše podle dū.kte se zobecnil také tvar sāse (tvar sėšė se v nářečí nevyskytuje). Vedle sāse se vyslovují pouze zdrobnělé tvary — sasēla, sasarāla. Tvar seseriet v nářečí není. § 54. Nominativ množného čísla mužského rodu má koncovku souhláskového kmene, i-, a- a ia-kmenů. Častější je koncovka souhláskového kmene. Ženský rod má koncovku souhláskového kmene (častější) a i-kmene. V genitivu množného čísla je u mužského rodu častější koncovka souhláskového kmene, ženský rod se užívá pouze se souhláskovou koncovkou. Dativ množného čísla mužského rodu má i-, a- a ia-kmenů. Častější je tvar i-kmene. Ženský rod má tvar i-kmene. Akuzativ množného čísla mužského rodu má ia- a i-kmene, užívané souběžně; ženský rod má i-kmen. Instrumentál množného čísla mužského rodu má i-, a-, ia-kmeny. Všechny tři tvary se užívají souběžně. Ženský rod má i-kmen. Lokál množného čísla má i-, a-, ia-kmen. Vokativ množného čísla je častější 175 souhláskového kmene rod. V mn. č. illativu se u kmenů na i-, a-, ia- používají všechny tři rody souběžně. Poznámka. Místní obyvatelé nazývají centrum popisovaného nářečí liṅk-menes, tj. s koncovkou souhláskového kmene; také další místní názvy, které mají v litevském spisovném jazyce v nom. mn. č. koncovku kmene na i-, mají v nářečí souhláskový kmen, např. krati̇́ones–krėtuones. Jen zřídka (pod vlivem spisovného jazyka) používají mladší představitelé nářečí také koncovku kmene na i- (liṅkmeni.s, krati̇́omi.s). Zvratná podstatná jména § 55. Na rozdíl od spisovného jazyka se v nářečí zvratná podstatná jména tvoří připojením částice -ei k prostým podstatným jménům, např.: bȧṙi̇.masei, drȧṡki̇-masei, mu̇ši̇.masei, šukȧ́vimaṡei. Částice -ei u zvratných podstatných jmen je společná s částicí u adjektiv mužského rodu se zájmennými koncovkami (např.: bȧltasei, grȧžusei, srov. také: ašėi, tū.jėi, ȧtėina.s „jít“). U zvratných podstatných jmen se nejčastěji užívá pouze nominativ, někdy genitiv a dativ. Např.: bȧisus ba-ṙi̇.masei tu.bōbu.; ta.kō mu̇ši̇.ma.s tai sȧva. gi.vėnimi da. negirdėjau; ar būz gālas tam tūva. šukȧ́vimais. Ostatní pády se užívají velmi zřídka, nebo vůbec. Příklady ukazují, že částice -ei se vyskytuje pouze v nominativu. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN V LINKMĖNSKÉM NÁŘEČÍ Я. И. КАРДЕЛИТЕ Resumé Článek pojednává o skloňování podstatných jmen v jednom z nářečí severovýchodní Litvy: charakterizuje rod, číslo a pád; uvádí paradigmata jednotlivých kmenů, objasňuje koncovky odlišné od koncovek spisovného jazyka a určuje místo přízvuku. Dále jsou uvedeny tvary kmenů a místa přízvuku, které se odchylují od spisovných norem. Kromě podstatných jmen mužského a ženského rodu se v popisovaném nářečí hojně užívají také podstatná jména společného rodu. V nářečí, stejně jako v celé východní Litvě, se vyskytuje illativ jednotného i množného čísla. Tvary všech kmenů v lokálu množného čísla se užívají se starobylou koncovkou -su, která se vyskytuje ve staré litevské písemné tradici i v jiných indoevropských jazycích. V linkmėnském nářečí se zachovaly souhláskové kmeny v genitivu jednotného čísla a v nominativu a genitivu množného čísla. Podstatná jména vzniklá ze zvratných sloves se tvoří pomocí částice -еи.