Dėl upės vardo „Danė“ („Danija“, „Dangė“)

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, III LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA O NÁZVU ŘEKY DANĖ (DANIJA, DANGĖ) A. VANAGAS Řeka protékající okresy Kretinga a Klaipėda a u Klaipėdy ústící do Kuršského zálivu má dvě jména: od pramenů až po Kretingu včetně se nazývá Akmenė, od Kretingy k ústí ji místní obyvatelé nazývají Danė nebo Dānija (nář. danė, dānij), zatímco některé písemnosti a lidé odjinud používají pro tuto řeku podobu Dangė. Podobu Danė nebo Dānija používají místní obyvatelé vesnic Egliškiai, Toliai, Valėnai, Kėkštai, Trakai, Triušeliai, Paupuliai, Vitiniai, Šimkai, Slengiai, Kibelkščiai, Raišiai, Lankučiai, Potrai a Kalotė. Všechny zde uvedené vesnice leží po obou stranách řeky Danė od Kretingy po Klaipėdu. Kromě toho se podoba Danė ještě vyskytuje v řeči místních obyvatel Kintů, Mantvydů, Stakliškiů a Suvernů (okres Šilutė). Výslovnost místních obyvatel tedy nepochybně potvrzuje podobu Danė nebo Dānija. Odkud se tedy vzala podoba Dangė? Abychom na tuto otázku odpověděli, budeme se muset dotknout i někdejšího zápisu tohoto jména. Protože tato řeka protéká západní částí Litvy, její jméno se poměrně záhy dostalo do německy psaných dokumentů. Například v roce 1252 Kronike von Pruzinlant. Beilage 2 zapisuje jméno této řeky jako Dangen, Dange, Chronicon Livoniae z roku 12563 uvádí Dagna4 a Die jüngere Hochmeisterchronik z roku 14545 — Dangen, Dandandghen6. Všechny zde uvedené dokumenty, které používají jméno Danė, sepsali němečtí kronikáři ve 13.–15. století. Nepochybné je, že do jisté míry odrážejí pravopisné a výslovnostní zvláštnosti své doby. V tomto období se znělé g mezi samohláskami v němčině vyslovovalo jako j7: Sigifrid se vyslovovalo *Sijifrid > Sviri, megidi — *mejidi > meide atd. Tento jev byl zvláště typický pro spojení -ige-, -ege-. V dolnoněmeckých dialek- 1 Podobu Danė nacházíme i v lidové písni: Už siuntę, siunte Mane mamuzė Į Danę vandens semti... Viz V. Kalvaitis, Prusijos Lietuvių dainos, 190, Tilžė, 1905. 2 Scriptores rerum Prussicarum (dále SRP), 1, 629, Leipzig, 1861. 3 SRP, 2, 40, Leipzig. 1863. 4 Zde je záměna g a n nejspíše písařskou chybou. 5 SRP, 5, 146, Leipzig, 1874. 6 M.: Daer Danghen (toto vysvětlení je uvedeno přímo v dokumentu). 7 Н. И. Филипцева, История немецкого языка, 169, Издат. Московского Университета, 1959. 21. Kalbotyros klausimai, III 317 Výslovnost g a j se ještě více různila a různí se až dodnes. Také v rané novoalté němčině se g na začátku slova vždy vyslovovalo jako j8; uprostřed slova mezi samohláskami jako γ, pokud následovalo po zadní samohlásce, a jako j, pokud následovalo po přední samohlásce nebo po sonantách l, r9. Později, při formování německého spisovného jazyka, když se v uvedených případech místo j začalo prosazovat g, výslovnost a psaní g a j v němčině po dlouhou dobu neobyčejně kolísaly a g se nezřídka objevovalo dokonce i tam, kde nikdy nebylo (Jahr — gar, Joseph—Gosef10). Změny ve výslovnosti j a g způsobily zjevnou nejednotnost v jejich psaní nejen v německých, ale i v písemných pramenech některých dalších jazyků. Například v písemných památkách pruštiny je nejednotnost v psaní j a g velmi výrazná: Pomedien, 1405 a Pomedigen, 139611 — srov. pr. median „les“; Twogarge, 133112— srov. lit. yvas a pr. garian „strom“; Kyhien 1314 a Kyigen, 1318 = *Kilija13; Gedilie, 1339, Gedylve, 1357 a Gedilege, Gedilige, 1387, Gedilge14; Cupieny, 1339, Kupigien, 1330 < *Kup+ij+ein15 a další. Z toho, co zde bylo řečeno o výslovnosti a psaní j a g v němčině, by mělo být zřejmé, že ačkoli německé kroniky ve 13.–15. století zapisovaly Dange < *Danige < Danija16 a podobně, vyslovovaly místo g j (Danje). G je zde pouze grafickou záležitostí. Když se ustavil německý spisovný jazyk a ve výše uvedených případech se opět začalo vyslovovat g, pak: 1. zápis Dange < *Danige se měl v německém spisovném jazyce vyslovovat s g; 2. místní obyvatelé vyslovovali Dānija (vyslovováno dāņī), což se mělo i v německém spisovném jazyce zapisovat s g. Protože němečtí kolonisté Klajpedského kraje pocházeli nikoli z jednoho, nýbrž z různých míst Německa, nemohlo se v oblastech, které kolonizovali, vytvořit jediné nářečí, nýbrž převládala pestrá směs různých nářečí17. Oficiální instituce, škola a církev však užívaly pouze spisovnou němčinu. Z toho vyplývá, že název řeky, o který nám jde, se oficiálně zapisoval a vyslovoval Dange. Německá výslovnost, jak se zdá, ovlivnila část Litevců, a proto když byl Klajpedský kraj vrácen Litvě, zůstal název řeky oficiálním německým názvem, přestože místní lidé znali pouze Dānė || Dāņija. K rozšíření nepřesného názvu této řeky mezi Litevci mohlo přispět jeho podobání se všeobecně známým slovům s kořenem dang-, deng-. Je pravda, že na první pohled se někomu může zdát, že starým baltským kořenem mohlo být dang- a že dnešní výslovnost místních obyvatel dāņī vznikla vlivem dolnoněmeckého jazyka. Je známo, že obyvatelé někdejšího Klajpedského kraje někdy vyslovují jméno Pagėgiai jako Pagėgiai, Gėniškė — Jėniškė a podobně. Takové případy však nejsou časté. Sotva je možné, aby tak široce užívaná podoba 8 B. M. Жирмунский, Немецкая диалектология, 569, Москва — Ленинград, 1956. 9 Tamže. 10 Tamže, 569; 290–293. B. M. Жирмунский, История немецкого языка, 70, Москва, 1948. 11 G. Gerullis, Die altpreussischen Ortsnamen (dále Ger. AO), 130, Berlin und Leipzig, 1922. 12 Tamže, 50. 13 Tamže, 63. 14 R. Trautmann, Die altpreussischen Personennamen (dále Tr. APn.), 30, Göttingen, 1925. 15 Ger. AO, 76. 16 Srov. pr. Gedilye, Gedilie > Gedilege, Gedilige > Gedilge (Tr. APn. 30). 17 W. Penzlau, Die deutschen Formen der litauischen Orts— und Personennamen des Memelgebiets, 1, Halle/Saale, 1936. 318 Dãnė || Dãnija by vznikla vlivem jiného jazyka. Navíc, Dãnija se mění v Dange není žádný ojedinělý, výjimečný případ. Je všeobecně známo, že Němci odedávna převádějí také jméno řeky Giliją na Gilgę, a Miniją na Mingę, avšak dnes nikoho ani nenapadne tak jim říkat. Nejdůležitějším důvodem, proč v tomto případě nelze předpokládat kořen dang-, je však výslovnost místních obyvatel: dãnį18. Kdyby starší podoba zněla dang-, místní obyvatelé by ji tak vyslovovali i dnes, protože změna g v j po n není možná ani v dolnoněmeckém dialektu, kde se j a g většinou střídají19. Baltská podoba by tedy měla znít Dãnė nebo Dãnija20. V baltských jazycích není místní jméno Dãnė || Dãnija ojedinělé. Kořen dan- se vyskytuje také v litevských názvech Danýs (bažina v okolí Laukagaliů v okrese Ramygala), Daniùkas (jezero u vsi Vainiūniškis v obci Alizava v okrese Kupiškis); lotyšská Dana, Danas—dīķis, Danava, Danų—markė21 a další. J. Endzelīns22 tyto lotyšské místní názvy oprávněně srovnává s názvem řeky, který nás zajímá, Dãnė. Ke kořeni dan- srov. také lotyšské danava „potok, kaluž na cestě, blátivé místo“23. Přípona -ija je v litevských názvech řek také poměrně častá: Ak-ija (Šaukėnai), Ašv-ija (Kaltinėnai), Gliv-ija (Kvėdar­na), Iou-ija (Plokščiai), Juod-ija (Jiez̄nas), Nõt-ija (Plateliai), Or-ija (Šakiai, Vabalninkas), Ryk-ija (Batakiai), Rūd-ija (Viduklė), Šir-ija (Meškučiai), Šatr-ija (Šaukėnai), Vilk-ija (Skaisgiris), Vižd-ija (Birštonas). Pokud jde o varianty Dãnė || Dãnija, je třeba poznamenat, že podoba Dãnė je nejspíše druhotná, zkrácená z Dãnija. Takových příkladů zkracování je více: Glivija||Glivė, Minija||Minė, Nõtija || Nõtė. 18 Srov. Minija — Mėrij. 19 Například ve slově gegangen se v dolnoněmeckém dialektu i mění v j pouze u prvního a druhého g, zatímco g po n zůstává; ifangen. 20 Konstatováním kořene dan- rozhodně nechceme říci, že kořen dang- je v baltských jazycích zcela nemožný. V litevštině i lotyštině se místní názvy s dang- vyskytují (srov. litevské Dangė — řeka v okolí Nemakščiai v okrese Skaudvilė, Dangaičius — řeka v okolí Krakės v okrese Kėdainiai; lotyšská Danga, Dangas-plava a další — viz J. Endzelīns, Latvijas PSR vietvārdi, I daļa, 1. sējums, 194, Rīgā, 1956), avšak v tomto případě máme kořen dan-, který má, jak dále uvidíme, také protějšky v litevštině i lotyštině. Zde nám šlo pouze o uvedení autentického názvu této řeky, který může být potřebný pro praktické účely, a zejména badatelům v toponomastice. 21 J. Endzelīns, Latvijas PSR vietvārdi, I daļa, 1. sējums, 193, Rīgā, 1956. 22 Tamtéž. 23 K. Mühlenbacha Latviešu valodas vārdnīca, Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, 1, 438, Rīgā, 1923—1925. O NÁZVU ŘEKY DANĖ (DANIJA, DANGĖ) А. П. ВАНАГАС Shrnutí Forma názvu řeky v okresech Kretinga a Klaipėda Dangė, kterou dnes používá mnoho lidí, je sekundární; vznikla pod vlivem němčiny. Správnou baltskou podobu názvu této řeky známe z výslovnosti místních obyvatel: dãńi || dãńij~ Dānē || Dānija.