Iš K. Širvydo „Dictionarium trium linguarum“ žodyno istorijos

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, III LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA Z HISTORIE SLOVNÍKU K. ŠIRVYDA „DICTIONARIUM TRIUM LINGUARUM“ K. PAKALKA K. Širvydas je zakladatelem litevské lexikografie. Před vydáním Širvydova „Dictionarium trium linguarum“ lze nepatrné počátky litevské lexikografie spatřovat v litevských glosách1, které se nacházejí v nelitevských a prvních litevských písemných památkách. Několik litevských glos2 nacházíme v kronikách Litevského velkoknížectví, v knihách inventářů panství psaných rusky a v písemnostech v latině, a zejména v polštině. Lze k nim zařadit názvy předmětů denní potřeby, osobní jména, různé fráze, slovní spojení, mytologická jména atd. Několik desítek mytologických jmen s vysvětleními nacházíme v „Kronice polské, litevské, žemaitské…“ M. Strijkovského, vydané roku 1582. Pro jazykovědu jsou důležitá také litevská slova a rčení, která se zachovala v nelitevských písemnostech, byť v zkomolené podobě. Mnoho lexikálních glos různé povahy nacházíme v překladu Bible J. Bretkūna (1579—1590). Autorova snaha přeložit originál velmi pečlivě a přesně vedla ke vzniku glos, které značně obohatily slovní zásobu překladu. Část glos do rukopisu překladu zapsali také kněží, kteří překladatelovu práci kontrolovali. Glosy v rukopisu J. Bretkūna mají různou povahu: některé se nacházejí na okrajích, jiné přímo v textu; někde jsou uvedena synonyma, jinde se výpůjčky vysvětlují litevskými slovy a naopak. Na jiných místech se jednotlivé slovo vysvětluje litevskou, někdy i německou frází a naopak — jedna litevská konstrukce se vysvětluje jinou. Podobné glosy se vyskytují také v drobném katechismu z roku 1595, který M. Daukša přeložil z polštiny. Na okrajích tohoto katechismu je přibližně 190 lexikálních glos3. Glosy J. Bretkūna a M. Daukši jsou prvky překladového a výkladového slovníku. Speciální lexikografické dílo, v němž jsou abecedně uspořádaná slova doplněna vysvětleními, sestavil významný představitel litevské písemné kultury počátku 17. století K. Širvydas, dobrý znalec litevského jazyka. Jeho „Dictionarium trium linguarum“ vyšlo 1 Glosou rozumíme vysvětlení nesrozumitelného slova nebo fráze v textu (zpravidla starobylém), které autor či redaktor umístil na okraj nebo mezi řádky. 2 Část úryvků s takovými glosami uveřejnil K. Jablonskis v knize „Lietuviški žodžiai senosios Lietuvos raštinių kalboje“, Kaunas, 1941. 3 Podrobněji o glosách Daukšova katechismu viz článek J. Kruopase „Leksiniai paralelizmai Daukšos Katekizmo (1595) kalboje“, otištěný v tomto sborníku. 277 V roce 1629, tedy již 82 let po vydání první litevské knihy ve Východním Prusku a 34 let po Daukšově katechismu — první litevské tiskovině vydané v Litvě. Širvydův slovník byl prvním tištěným dílem litevské lexikografie. Ve Východním Prusku se F. V. Hakas objevil až po 101 letech a vydal pro náboženské účely podstatně menší německo-litevský a litevsko-německý slovníček. Širvydo žodyno ir „Punktų sakymų“ (1629, 1644) pasirodymas betarpiškai susijęs su Vilniaus jėzuitų akademijos, įsteigtos 1579 m., veikla. Tuo metu vykdoma katalikybės propaganda, nukreipta prieš reformaciją, buvo pagrindinis veiksnys, skatinęs leisti lietuviškas knygas. Litevskému jazyku, opovrhovanému ve veřejném životě, byla na Vilniuské akademii přiznána určitá práva a začalo se podporovat jeho užívání. „Na akademii bylo stanoveno, že studenti, kteří ovládají litevský jazyk, mají cvičit kázání v litevštině“4. Na akademii zřejmě bylo také mnoho Litevců, neboť tam byla od roku 1620 zřízena katedra litevského jazyka, jejímž vedoucím byl pravděpodobně Širvyd5. Když Širvyd vyučoval teologii a litevštinu na Vilniuské jezuitské akademii a po dlouhou dobu kázal litevsky ve vilniuských kostelích, pochopil, že je třeba vydávat díla v litevštině (mezi nimi slovník litevského jazyka), která by mohli k šíření náboženství využívat studenti akademie i duchovní, kteří litevsky neuměli dostatečně dobře. Věděl, že náboženská díla je třeba psát výrazným a působivým mateřským jazykem. Částečně je to patrné z latinského šestiverší na druhé straně titulního listu jeho „Punktů kázání“, které začíná slovy: „Jdi, kniho, a napni osten svatého slova, probodni srdce v litevské a polské zemi…“ K vydávání litevských knih podněcoval a povzbuzoval také příklad Širvydova vrstevníka M. Daukši, který ve Vilniusu vydal Katechismus a Postilu. Širvyd Daukšova díla a slavná slova z předmluvy k jeho Postile bezpochyby znal: „Ačkoli, pravda, jen málokdo z nás, zejména z urozenějších, neovládá polštinu a nemůže číst kázání psaná polsky, přesto se domnívám, že nejvíce je těch, kteří polštině nerozumějí nebo ji ovládají jen málo. Vím, jak všechny národy oceňují, milují a váží si děl napsaných v mateřském jazyce (proto se podle mého názoru všechny národy pustily do překládání knih z jiných jazyků do svých vlastních), …“6 Tato slova M. Daukši, vybízející k úctě k mateřskému jazyku a k dílům v něm napsaným a podporující překládání knih z jiných jazyků, našla odezvu i v Širvydově činnosti. Také on v polské předmluvě k „Punktům kázání“ čtenáři velmi podobně vysvětloval: „A latinských knih, stejně jako knih v jiných jazycích, je už mnoho, ale litevských knih, tak potřebných ke spáse lidských duší, je nesmírně málo“7. Citovaná slova, stejně jako slova z předmluvy „Ad Studiosam Iuventutem“ k „Dictionarium trium linguarum“, v nichž se vyjadřuje myšlenka, že slovníkem… jako průvodcem si lze připravit rovnou cestu k nejvyšším vrcholům poezie a svatého řečnictví- 4 Dějiny Litevské SSR, 1, 298, Vilnius, 1957. 5 J. Lebedys, K. Širvyd. — Literatura a umění, č. 35, 1956. 6 Chrestomatie dějin litevské literatury, 65, Vilnius, 1957. 7 K. Szyrwyd, Předmluva čtenáři, — Kn., Punkty Kazań, Wilno, MDC XXIX. 278 …v nich skryté poklady latinského jazyka8 ukazují, že Širvydas dobře chápal, jak velice jsou litevské knihy, a zejména slovník, potřebné. Tehdejší polsko-latinské a latinsko-polské slovníky nemohly uspokojit chovance vilniuské akademie. Pro potřeby chovanců akademie vydává K. Širvydas roku 1629 svůj slavný „Dictionarium trium linguarum“ a tím již na počátku XVII. století razí cestu litevské lexikografii. Širvydasův slovník se dočkal hned několika vydání. Z dochovaných exemplářů Širvydasova slovníku, jejich titulních stran a předmluv a z údajů bibliografů bylo zjištěno, že „Dictionarium trium linguarum“9 vyšlo v pěti vydáních: I — 1629, II — 1631, III — 1642, IV — 1677, V — 1713. Do dnešních dnů se dochovaly exempláře všech vydání kromě druhého. První Širvydasův bibliograf, jezuitský historik A. Alegambė (XVII. století), ve svém díle „Bibliotheca Scriptorum Societatis Iesu“ (1642), a další, pozdější jezuitský historik St. Rostovskis (XVIII. století), ve své práci „Lituanicarum Societatis Iesu Historiarum“ (1768), Širvydasův slovník pouze zmínili, neposkytli však podrobnější údaje o jeho vydáních a jejich letech. Z jejich údajů proto jen těžko můžeme určit, která vydání SzDi znali (Alegambė mohl znát pouze první tři vydání, Rostovskis pak všechna). Dochovaný exemplář prvního vydání, které vyšlo ještě za autorova života, byl dlouhou dobu neznámý. Polský bibliograf F. M. Sobieščianskis napsal: „Ze všech těchto vydání první a druhé beze stopy zmizelo — nenajdeme je v žádné z dosud známých knihoven. Exempláře prvního vydání patrně nejsou známy, stejně jako rok jeho tisku“10. O prvním vydání nevěděl nic ani další polský bibliograf — M. Stankievičius: „První vydání vůbec neznáme, nevlastní je žádná knihovna“11. Také další autoři píšící o Širvydovi a jeho dílech (J. Kraševskis, A. Balinskis, Ad. Jocheris, L. Jucevičius, Kajet. Nezabitauskas, P. Kėpenas a další) znali pouze poslední tři vydání, nejčastěji však jen dvě. Literáti XIX. století D. Poška, S. Valiūnas a A. Klementas, stejně jako o sto let později E. Volteris, neznali roky vydání prvních vydání SzDi, a proto si vydání slovníku pletli. Polský bibliograf St. Estreicher z počátku XX. století ve své bibliografii o originálu prvního vydání uvedl, že jeho existence je prý pochybná12. Jeden dosud nikým nezmiňovaný exemplář prvního vydání SzDi nalezl ruský literární historik A. Orlov v knihovně moskevské synodální tiskárny. Napsal o tom: „… svou vzácností vynikají… Širvydasovy polsko-latinsko-litevské slovníky: 4 exempláře třetího vydání (1642) a 1 exemplář druhého nebo prvního vydání (zvýraznili jsme my — K. P.)“13. Tuto Orlovovu zprávu o prvním vydání SzDi po třech letech upřesnil a doplnil další ruský literární historik — V. Pogorielovas, [ve spolupráci] s lingvisty F. Fortunatovem a V. Porězinsk- 8 Constantino Szyrwid, Ad Studiosam Iuventutem, Dictionarium trium linguarum, Tertia editio, Vilnae, MDC XLII. 9 „Dictionarium trium linguarum“ budeme dále označovat zkratkou SzDi. 10 F. M. Sobieszczański, Szyrwid Konstanty, — Encyklopedyja powszechna, 24, 876, Warszawa, 1867. 11 M. Stankiewicz, Bibliografia Litewska, od 1547 do 1701 r., 36, Kraków, 1889. 12 St. Estreicher, Bibliografia Polska, Część III, Tom XIX, 338, Kraków, 1934. 13 Knihovna moskevské synodální tiskárny, první část — rukopisy, první svazek, sborníky, popsal Alexandr Orlov, III, Moskva, 1896. 279 … více informován. Napsal: „Také Knapského slovníku shrnutí jsou Širvydovy polsko-latinsko-litevské slovníky, ačkoli se zcela nepodobají zmíněným vydáním Synonima (Knapského Thesaurus — K. P.): v knihovně jsou exempláře tří vydání těchto (Širvydových) slovníků: 1) Jeden exemplář bez začátku a titulního listu, pravděpodobně exemplář prvního vydání, o němž je známo, že vyšlo roku 1629…“14. Po těchto slovech autor v poznámce pod čarou připojil ještě důležitou poznámku týkající se prvního vydání: „Zdá se, že je to jediný dochovaný exemplář prvního vydání. Tyto údaje o prvním vydání uvádím podle sdělení Fortunatova a Poržežinského“15. Zřejmě na základě těchto údajů uvedl sestavovatel „Lietuvių bibliografija“ V. Biržiška roku 1924 exemplář prvního vydání16. Poté byl osud exempláře prvního vydání po dlouhou dobu opět neznámý. Možná mu nikdo nevěnoval pozornost proto, že jej knihovníci, kteří neznali litevštinu, označili zavádějícím názvem: „Лексикон голандско латинский без начала и конца“ (Srov. ručně psaný zápis v horní části 10. listu originálu slovníku). V roce 1957 prof. K. Jablonskis našel Orlovem zmíněný exemplář prvního vydání v Ústředním státním archivu historických a starých aktů v Moskvě, do něhož připadly fondy bývalé Moskevské synodální knihovny. Fotokopie originálu jsou uloženy v rukopisných sbírkách Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské TSR a Vilniuské státní univerzity nesoucí jméno V. Kapsuka. O tom, že autorem tohoto exempláře bez titulního listu, začátku a konce je Širvydas, svědčí jeho fonetické, gramatické a lexikální zvláštnosti, shodné se třetím, čtvrtým a pátým SzDi i s „Punktų sakymų“. Je pravda, že rozsah zmíněného exempláře SzDi je menší než rozsah exempláře třetího vydání. Tato okolnost však souvisí s rozdílnými polskými a latinskými prameny použitými pro první a třetí vydání SzDi. Pro předpokládané první vydání byla použita část slovníku N. Folkmera z vydání z let 1623–24, vydaného pod jménem B. A. Fontany jako „Dictionarii Quadrilinguis Latino germanopolonograeci Editio Quarta Polonicolatina“17, zatímco pro třetí vydání „Thesaurus“ G. Knapského (1621). Protože chybějí údaje také o druhém vydání SzDi a exemplář zmíněného vydání nemá titulní list ani začátek, nelze jej s konečnou platností přiřadit k prvnímu vydání. Jisté je pouze to, že jde o jeden z exemplářů prvních dvou vydání SzDi. Dokud nebudou nalezeny nové údaje o prvních vydáních, zůstane tento bibliografický problém nevyřešen. S přihlédnutím k rozsahu dochovaného neúplného exempláře SzDi, bibliografické tradici a dalším okolnostem jej budeme podmíněně považovat za exemplář prvního vydání. Mažai ką galima pasakyti apie antrąjį (1631) leidimą. Apie jo pasirodymą vienintelę žinią randame trečiojo leidimo (1642) pratartyje, kur rašoma: „Šį trijų kalbų žodyną į šviesą išleido 1631 m. Vilniaus akademijos spaustuvė“. 14 Knihovna Moskevské synodální tiskárny, část první — rukopisy, svazek druhý, sbírky a lexikony, popsal Valerij Pogorelov, Moskva, 102, 1899. 15 Tamtéž, 103. 16 V. Biržiška, Lietuvių bibliografija, 1, 21, Kaunas, 1924. 17 Více o prameni polsko-latinské části prvního vydání SzDi viz K. Pakalka, Dėl K. Širvydo „Dictionarium trium linguarum“ lenkiškosios dalies šaltinio. — Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, A 1 (8), 229—233, Vilnius, 1960. 280 Není znám žádný exemplář druhého vydání a nezmiňuje se o něm žádný bibliograf. Je možné, že exemplář, který jsme podmíněně přiřadili k prvnímu vydání, patří k vydání druhému. Je třeba poznamenat, že v poznámkách L. Rėzy k „Dainos“ se zmiňuje exemplář vydání SzDi z roku 1631, z jehož strany 20 je citováno slovo „Bojarzyn. Nobilis inferioris ordinis“18; zatím však nemáme důvod považovat jej za exemplář druhého vydání SzDi, neboť citované slovo mohlo být převzato z třetího vydání SzDi (1642) (ve třetím vydání je slovo „Bojarzyn. Nobilis inferioris ordinis. Baioras“ na straně 20, ve čtvrtém na straně 14 a v pátém na straně 17). Jestliže se L. Rėza při uvedení roku vydání slovníku skutečně nemýlil, pak jeho zmíněné vydání SzDi z roku 1631 již mělo stejný rozsah jako SzDi z roku 1642. Tak rychlý výskyt druhého vydání lze snad zčásti vysvětlit tím, že se autorovi již první vydání zdálo rozsahem nedostatečné, anebo tím, že malý náklad prvního vydání byl vyprodán či zanikl během válek a požárů. Lze se domnívat, že se Širvydas mohl podílet na přípravě vydání z roku 1631, neboť zemřel téhož roku. Protože se titulní strany prvního vydání nedochovaly a není znám žádný exemplář druhého vydání, o názvech slovníku a předmluvách těchto vydání nic nevíme. Prof. J. Balčikonis linkęs manyti, kad Širvydo žodyno pirmasis leidimas (1629) buvęs pavadintas „Clauis linguae Lithuanicae“. Jis savo prielaidą grindžia tuo, kad pavadinimu clauis buvo mada vadinti ne tik gramatikas, bet ir žodynus (pvz., Clauis linguae Latinae Basileae 1716)19. Není důvod považovat „Clauis linguae Lithuanicae“ Širvyda, uváděné bibliografy, za název prvního vydání slovníku, neboť jezuitští historikové Alegambė a Rostovskis a další bibliografové, kteří později čerpali informace od nich, uvádějí samostatně tři Širvydova díla: „Clauis linguae Lithuanicae“, „Dictionarium“, „Puncta“. Protože ve věcném rejstříku knihy Alegambėho „Bibliotheca Scriptorum Societatis Iesu“ není samostatná část věnovaná slovníkům, uvádí slovník i gramatiku Širvyda v téže části „Grammatica“. Jezuitští historikové Alegambė a Rostovskis nazývali Širvydův slovník podle pořadí tří jazyků v něm obsažených — „Dictionarium trium linguarum“. Pouze Alegambė v názvu přesouvá latinu z druhého místa na první. Ve své knize „Bibliotheca Scriptorum Societatis Iesu“ (1642, s. 84) nazývá Širvydův slovník „Dictionarium—Latino—Polono—Lithuanicum“. Možná se tak nazývalo první vydání SzDi, pokud se zde Alegambė nemýlil. Rostovskis ve svém díle „Lithuanicarum Societatis Iesu Historiarum“ (1768, s. 467) nazývá slovník „Dictionarium Polono—Latino—Lithuanicū“. Není známo, jak první a druhé vydání slovníku nazýval sám autor. Lze se domnívat, že název zněl „Dictionarium trium linguarum“, neboť v předmluvě třetího vydání SzDi se uvádí: „Dictionarium hoc trium linguarum (zvýraznili jsme my — K. P.) Vilnae Typis Academicis Anno 1631 in lucem proderat...“. Lze tedy předpokládat, že i vydání z roku 1631 (II) se nazý 18 Dainos oder Litthauische Volkslieder gesamelt, übersetzt und mit gegenüberstehenden Urtext herausgegeben von L. I. Rhesa, 310, Königsberg, 1825. 19 J. Balčikonis, litevské texty Otrembského. — „Literatūra ir menas“, č. 15, 1957. 281 nazývaný „Dictionarium trium linguarum“. Je těžké uvěřit, že název prvního vydání téhož autora byl jiný než název druhého a pozdějších vydání. Protože Širvydův slovník paralelně vykládal slova tří jazyků, byl nazván obvyklým termínem pro trojjazyčné slovníky 15.–17. století, „Dictionarium trium linguarum“20. Zdá se, že Širvyd se neřídil příkladem těch lexikografů21, kteří ve svých slovnících uváděli také jazyky, z jejichž slov byly sestaveny. Širvyd ani pokračovatelé jeho díla si nepřisvojili název G. Knapského „Thesaurus“, ačkoli třetí vydání SzDi bylo sestaveno na základě slovníku G. Knapského. Trečiojo leidimo (1642) egzemplioriai yra taip pat reti ir ilgai nebuvo žinomi. Apie vieną defektuotą trečiojo leidimo egzempliorių laikraštyje „Виленский Вестник“ (1861) buvo rašoma, kad ligi šiol bibliografams buvęs žinomas tik ketvirtasis ir penktasis SzDi leidimo egzempliorius. Pirmųjų trijų leidimų originalai tuo metu nebuvę rasti nei Rusijoje (Peterburgo dvasinėje akademijoje, kuriai atitekusios buvusios Vilniaus jėzuitų akademijos biblioteka, nei Kijevo universiteto lenkiškų leidinių labai turtingoje bibliotekoje, nei Charkovo, kur pervežta Vilniaus universiteto bibliotekos dalis, nei pagaliau Karaliaučiuje, kur visada klestėjęs lietuvių kalbos studijavimas), nei užsienio bibliotekose. Tik paskiau Peterburgo viešojoje imperatorinėje bibliotekoje, be ketvirtojo ir penktojo leidimo, pavykę surasti defektuotą (trečiojo leidimo) egzempliorių, kurį iš karto buvę sunku identifikuoti. Pagaliau iš Oksfordo Bodlėjaus bibliotekos spausdinto katalogo pavykę sužinoti, kad ten esąs egzempliorius yra 1642 m. leidimo, t. y. trečiojo leidimo. Gavus iš Oksfordo detalių šio egzemplioriaus aprašymą, buvę nustatyta, kad Peterburge esantis žodynas yra trečiojo leidimo egzempliorius22. Šis Peterburgo viešosios imperatorinės bibliotekos egzempliorius Orlovui nebuvo žinomas. (Jis Maskvos sinodalinės tipografijos bibliotekoje surado keturis trečiojo leidimo egzempliorius.)23 V současnosti byly v moskevském Ústředním státním archivu historických dokumentů a starých aktů, do něhož připadly knihy někdejší knihovny moskevské synodální tiskárny, dosud nalezeny pouze tři exempláře třetího vydání SzDi. Jeden z těchto exemplářů nedávno předal moskevský Ústřední státní archiv historických dokumentů a starých aktů Ústřednímu archivu Litevské TSR. Jeden exemplář třetího vydání SzDi, který se nacházel v někdejší knihovně moskevské synodální tiskárny, dosud nebyl nalezen (možná se dostal do oddělení poškozených knih, jejichž katalogizace a identifikace v archivu ještě nebyla dokončena). Kromě toho jsou v „Dějinách starých litevských knih“ zmíněny ještě dva exempláře třetího vydání, z nichž jeden se údajně uchovává v Anglii v Bodleianově knihovně v Oxfordu- 20 Slovníky s tímto a podobným názvem byly oblíbené, např.: Dictionarium trium linguarum Cracoviae, 1550; Dictionarium trium linguarum Joanis Murmeli Cracoviae apud haered Iac. Siebeneycher, 1615. 21 „Dictionarium Trilinguae Tripatitum Ad Discendam Linguam Latinam Polonicam Et Germanicam accommodatum...“ Nicolaa Volkamara, MDXCVI; jiný autor nazval svůj slovník „Dictionarius trium linguarum: Latine, Teutonice et Polonice, petiora vocabula continens“ (1528, 1541, 1592). 22 Poznámky o nejstarších vilniuských vydáních v litevském jazyce, Vilenskij Vestnik, č. 60, 1861. 23 Knihovna Moskevské synodální tiskárny, část první — rukopisy, sešit první, sborníky, popsal Alexandr Orlov, III, Moskva, 1896. 282 …tiskárně; další byl roku 1930 nalezen ve Finsku, v knihovně Helsinské univerzity24. Širvydo žodyno ketvirtasis (1677) ir penktasis (1713) leidimas daugeliui bibliografų buvo gerai žinomi, išlikusių egzempliorių yra daugiau ir dabar25. Tikriausiai, paskutiniai leidimai buvo leidžiami didesniu tiražu. Třetí, čtvrté a páté vydání SzDi byla vytištěna již péčí Širvydových pokračovatelů. Jako vydavatelé se nikde neuvedli. Titulní strany a titulní listy posledních tří vydání (III — V) jsou totožné. Za názvem slovníku „Dictionarium trium linguarum“ následují slova „In usum Studiosae Iuventutis“ (Pro potřebu studující mládeže). Těmito slovy je stručně vyjádřeno poslání slovníku, které je podrobněji popsáno v jeho předmluvě „Ad Studiosam Iuventutem“ (Studující mládeži). Autorovo jméno, příjmení a titul jsou uvedeny v plném znění: „Auctore Constantino Szyrw id e Societate Iesu“ (Autor Konstantinas Širvydas — člen Tovaryšstva Ježíšova). Ve čtvrtém a pátém vydání připojili vydavatelé k autorovu příjmení velká písmena R. P. Jejich význam je „Reverendi Patris“ (Důstojného otce). Lze z nich usuzovat, že se Širvydas na přípravě třetího vydání SzDi pravděpodobně ještě podílel, neboť jinak by se uvedená písmena objevila i ve třetím vydání. Uprostřed titulní strany, pod autorovým příjmením, je znak jezuitské tiskárny. Znak tiskárny ve třetím vydání SzDi tvoří obdélník, v jehož elipse je kotva. Kotva je zakončena ve tvaru kříže, do něhož jsou zakomponována písmena X a P. Dole drží kotvu ruce vyčnívající z mraků. Nad rukama je vpravo měsíc a vlevo slunce. V elipse jsou vepsána slova „Concordia fida“ (Věrná svornost). Na háku kotvy je rovněž nápis „Anchora Sacra Deus“ (Svatá kotva Boží). Znak tiskárny ve čtvrtém vydání je téměř stejný jako ve třetím. Znak tiskárny v pátém vydání má také obdélníkový tvar — uvnitř, v oválu, jsou vepsána písmena IHS; po obou stranách oválu je rytina s postavami klečících andělů. Ve spodní části znaků tiskárny uvedených vydání je schvalovací doložka opravňující k tisku: „Cum Superiorum permissu editum“ (Vydáno se svolením představených). Po schvalovací doložce následují slova „Tertia editio recognita et aucta“ (Třetí revidované a rozšířené vydání), „Quarta editio recognita et aucta“ (Čtvrté revidované a rozšířené vydání), „Quinta editio recognita et aucta“ (Páté revidované a rozšířené vydání). V dolní části titulních stran je uvedeno místo tisku (Vilnae), tiskárna (Typis Academicis Societatis Iesu) a rok (Anno Domini M. DC. XLII., M.DC.LXXVII, M.DCC.XIII). Na druhé straně titulního listu je větším písmem vytištěna latinsky psaná zvláštní schvalovací doložka zvaná „Summa privilegii“. Tato „Summa privilegii“ poskytovala rektorovi Vilniuské jezuitské akademie výhradní právo slovník tisknout a prodávat. Český překlad „Summa privilegii“ zní: „Ať nikdo netiskne, neprodává, nepokouší se prodávat ani tisknout tento slovník ve dvou či třech jazycích, pod jakoukoli záminkou, bez svolení důstojného otce rektora Tovaryšstva Ježíšova ve Vilniusu, s… 24 V. Biržiška, Dějiny starých litevských knih, 1, 180, Chicago, 1953. 25 Jen v oddělení vzácných tisků Ústřední knihovny Akademie věd Litevské TSR je 12 exemplářů pátého vydání a v rukopisném oddělení vědecké knihovny Vilniuské státní univerzity V. Kapsukase je 6 exemplářů. 283 …hlasu. V opačném případě bude potrestán na základě privilegií udělených Jeho posvátným královským Veličenstvem.“ „Summa privilegii“ všech tří posledních vydání je totožná. Stručná anotace slovníku SzDi26 je obsažena na titulních stranách, vše je však podrobněji rozvedeno ve stručné latinské předmluvě slovníku „Ad Studiosam Iuventutem“ (Studující mládeži). Ta tvoří druhý list SzDi. Předmluvy ke třetímu, čtvrtému a pátému vydání SzDi jsou téměř totožné. Zde je překlad předmluvy ke třetímu vydání: „Tento trojjazyčný slovník vydala tiskárna Vilniuské akademie roku 1631. Když však byly všechny jeho exempláře již rozebrány, vy, kteří se potíte mezi zdmi gramatiky a toužíte po uhlazenější literatuře, jste neměli, kde pohodlně najít latinská slova hodná následování pro své zdejší vyjadřování. Vaše potřeba nás přiměla k novému vytištění (slovníku — K. P.). Proto bylo třeba vyhovět této tak spravedlivé a čestné žádosti. A tak je vám k užívání předkládáno toto nezbytné dílo, znovu připravené se souhlasem ctihodného otce rektora, mecenáše této Akademie. Nakolik toto poslední vydání předčí předchozí, poznáte podle četných oprav a doplnění slov i výrazů, a zvláště podle většího souboru synonym.“ Užívejte tedy, pilní, tohoto díla, velmi vhodného pro vaše gramatická cvičení, třebaže je sestaveno téměř výhradně z běžných slov; jako průvodce vám jím bude vytyčena nejrovnější cesta k největším pokladům latinského jazyka skrytým ve svatyních poezie a řečnictví. Mějte se dobře!“ Důvody opakovaných vydání SzDi byly různé. Dokládají to předmluvy. Významnou roli hrály tehdejší politické okolnosti, počet studentů jezuitské akademie, praktický charakter slovníku aj. V předmluvách se zmiňují politické důvody opakovaných vydání, nejsou však jasně uvedeny. V předmluvě ke třetímu vydání se píše, že bylo vydáno znovu proto, že „... všechny jeho (slovníku z roku 1631 — K. P.) exempláře byly již rozebrány,...“; v předmluvách ke čtvrtému a pátému vydání se uvádí, že byla vydána znovu „kvůli násilí časů a válečným bouřím“ (verum cum omnia exemplaria eius injuria temporum ac tempestate bellica interierint). Předmluvy ke čtvrtému a pátému vydání SzDi se od předmluvy ke třetímu liší pouze slovy „injuria temporum ac tempestate bellica interierint“. V předmluvách ke třetímu, čtvrtému a pátému vydání je uvedeno datum vydání příslušného předchozího vydání SzDi — ve třetím 1631, ve čtvrtém 1642 a v pátém 1677. V předmluvě „Ad Studiosam Iuventutem“ se uvádí, že slovník je určen chovancům akademie. SzDi tedy sloužil především chovancům akademie, ale také nelitevským duchovním z Litevského velkoknížectví, „těm, kteří uměli lépe polsky nebo latinsky než litevsky…“27 Stručná předmluva se dotýká povahy a rozsahu slovníku. V předmluvách ke třetímu, čtvrtému a pátému vydání se shodně uvádí, že nové vydání 26 Takové anotace a dlouhé titulní názvy knih, gramatik a slovníků byly dlouho módní. Srov. katechismus M. Mažvydase, gramatiku D. Kleina a názvy slovníků J. Brodovského, F. V. Haka, P. Ruigise aj. 27 B. A. Larin, Stručný historický přehled litevské lexikografie. „Lexikografický sborník“, seš. II, 119, Moskva, 1957. 284 svým rozsahem předčil předchozí vydání a údajně byl opraven a doplněn větším množstvím slov, přísloví a zejména synonym. Ve skutečnosti to platí pouze pro třetí vydání, protože čtvrté a páté vydání se od třetího téměř v ničem neliší. Kromě pěti vyjmenovaných vydání Širvydova „Dictionarium“ polský spisovatel J. Kraśevskis ve svém díle „Wilno“28 zmiňuje vydání Širvydova slovníku z roku 1712. Přesvědčivé vysvětlení tohoto zmíněného SzDi z roku 1712 nacházíme v uvedeném článku „Заметки о древнейших Виленских изданиях на Литовском языке“, kde se píše: „Je třeba poznamenat, že údajné vydání slovníku K. Širvyda z roku 1712, které zmiňují někteří bibliografové, například Kraśevskis, neexistovalo. Je pochopitelné, že spoléhat se na Kraśevského není správné, neboť chyba vznikla tím, že bibliografové měli před sebou exemplář pátého vydání (1713), v němž poslední tah římské číslice MDCCXIII z nějaké náhody setřel nebo nebyl čitelný. Sami jsme měli možnost vidět takový exemplář, který nyní náleží místní (Petrohradské — K. P.) římskokatolické akademii a v němž poslední tah číslice XIII zcela zakrývá pečeť bývalé Vilniuské jezuitské akademie; je velmi pravděpodobné, že právě tento exemplář dal vzniknout zmíněné bibliografické chybě“. Polský bibliograf F. M. Sobieščiankis29 zmiňuje Širvydovo vydání z roku 1718. Tuto zprávu opakuje S. Baltramaitis ve svém díle „Сборник библиографических материалов…“30 St. Estreicher také uvádí SzDi z roku 1718 a nazývá je „editio sexta“31. Na důkaz předložil dokonce i protějšky tohoto vydání, které ukazují, že Estreicher, jenž neuměl litevsky, považoval Elgerův lotyšský slovník z roku 1718 za Širvydovo vydání slovníku z roku 1718. Žádná vydání z let 1712 ani 1718 tedy neexistovala. Kdyby vyšla, měli bychom spolehlivější zprávy. Navíc, kdyby existovalo vydání z roku 1712, bylo by zmíněno v předmluvě k vydání z roku 1713. Proč by však bylo třeba vydávat SzDi v roce 1713, kdyby ve skutečnosti existovalo vydání z roku 1712? Kromě „Dictionarium trium linguarum“ se do dnešních dnů dochovalo další Širvydovo lexikografické dílo, „Dictionarium Polonolatinum“32, vydané roku 1641 ve Varšavě. Na titulní straně se píše, že „Dictionarium Polonolatinum“ bylo určeno pro polské jezuitské školy. Jde o tentýž Širvydův trojjazyčný slovník, pouze bez litevské části. Označení „Editio nova“ se mu snad dostalo proto, že šlo o jiné vydání než „Dictionarium trium linguarum“. Zjištění dějin slovníku „Dictionarium Polonolatinum“ ztěžuje skutečnost, že slovník vyšel bez předmluvy. 28 Wilno od początków jego do roku 1750 przez J. I. Kraszewskiego, IV, 228, Wilno, 1842. 29 F. M. Sobieszczanski, Szyrwid Konstanty, — Encyklopedyja powszechna, 24, 876, Warszawa, 1867. 30 Сборник библиографических материалов для географии, истории, истории права, статистики и этнографии Литвы, составил С. Балtramайтнс, 396, С — Петербург, 1904. 31 St. Estreicher, Bibliografia Polska, Tom XXX, 359, Kraków, 1934. 32 Jeho úplný titul zní: Dictionarium Polonolatinum In usum Studiosa Iuventutis Polona Auctore Constantino Szyrwid e Societate Iesu: Editio Nova. Varsaviae Apud Ionem Trelpinski, SRM, Typogr., Anno Domini 1641. Jeho český titul by zněl: K. Širvydův polsko-latinský slovník, jehož autorem je člen Tovaryšstva Ježíšova, určený polské studující mládeži. Nové vydání, vytištěné ve Varšavě v tiskárně Trelpinského roku 1641. 285 K dějinám Širvydova trojjazyčného slovníku poskytují nejvíce materiálu předmluvy k posledním třem vydáním (1642, 1677, 1713) a nečetné poznámky bibliografů. Kvůli nedostatku bibliografických údajů nelze některé otázky z dějin slovníku dosud definitivně objasnit. To je úkolem dalšího výzkumu. Na počátku XVII. století bylo vydání SzDi, knihy se světským obsahem, významnou událostí v dějinách litevské kultury. Tento slovník byl prvním tištěným slovníkem, který se za necelé století dočkal celkem pěti vydání. Po Širvydovi se v Litvě lexikografická práce v litevštině na téměř dvě století zastavila. V Širvydově slovníku byla litevština poprvé postavena na roveň polštině a latině, které tehdy získaly pevné postavení ve veřejném životě. SzDi byl od svého vydání až do dnešních dnů široce známý a používaný, protože jeho litevská část nabízela značné množství litevské slovní zásoby. Širvydův slovník významně přispěl k obohacování a normování spisovného jazyka. Je důležitou památkou dějin litevského jazyka a jeho všestranný výzkum může přinést mnoho poznatků litevské filologii. Z DĚJIN SLOVNÍKU K. ŠIRVYDASA „DICTIONARIUM TRIUM LINGUARUM“ К. М. ПАКАЛКА Shrnutí Zakladatelem litevské lexikografie je známý spisovatel z počátku XVII. století K. Širvydas. Před vydáním jeho slovníku „Dictionarium trium linguarum“ (1629) se objevují pouze drobné lexikografické poznámky v podobě glos, které lze nalézt v některých litevských knihách nebo překladových vydáních, rukopisech, jakož i v různých písemných památkách v ruštině, polštině a latině. První litevský slovník „Dictionarium trium linguarum“ K. Širvydase vyšel v pěti vydáních: I — 1629, II — 1631, III — 1642, IV — 1677, V — 1713. Z prvního nebo druhého vydání se do dnešních dnů dochoval pouze jeden neúplný exemplář. První zprávy o tomto vydání nacházíme v knize ruského literárního historika A. S. Orlova: „Библиотека Московской Синодальной Типографии“, I — Рукописи, вып. I, Сборники, описатель Александр Орлов, Москва, 1896 г“. V. Pogorelov, odkazuje na údaje F. F. Fortunatova a V. K. Poržežinského, doplnil informace A. S. Orlova o prvním vydání „Dictionarium trium linguarum“ spolehlivějšími údaji. V roce 1957 objevil neúplný exemplář jednoho z prvních dvou vydání „Dictionarium“ akademik K. Jablonskis v Moskevském ústředním státním archivu starých aktů (byl získán z někdejší knihovny Moskevské synodální tiskárny). 286 Pouze z předmluvy „Ad Studiosam Iuventutem“ ke třetímu vydání je znám rok vydání druhého vydání (1631). Jeden defektní exemplář třetího doplněného vydání byl roku 1861 objeven v bývalé Císařské veřejné knihovně v Petrohradě. Čtyři exempláře třetího vydání nalezl akad. A. S. Orlov v knihovně Moskevské synodní tiskárny. Jeden ze dvou exemplářů, které se dochovaly v Moskevském ústředním státním archivu starých listin, byl předán ústřednímu archivu Litevské SSR. Ze čtvrtého (1677) a pátého (1713) vydání se dochovalo více exemplářů. Kromě uvedených vydání „Dictionarium trium linguarum“, vytištěných ve Vilniusu, byl roku 1641 ve Varšavě vydán Širvydasův slovník „Dictionarium Polonolatinum“. Údaje polských bibliografů I. Kraszewského, F. M. Sobieszańského, St. Estreichera a dalších o vydáních slovníku „Dictionarium trium linguarum“ z let 1712 a 1718 jsou chybné, protože taková vydání ve skutečnosti neexistovala. Slovník K. Širvydase byl podle tradice trojjazyčných slovníků XV.–XVII. století nazván „Dictionarium trium linguarum“. V předmluvách „Ad Studiosam Iuventutem“ ke třetímu, čtvrtému a pátému vydání jsou stručně uvedeny důvody nového vydání, charakter a účel slovníku. Slovník byl sestaven výhradně k praktickým účelům a byl určen studentům jezuitské akademie ve Vilniusu. Mnoho cenného materiálu pro dějiny litevské lexikografie přináší výše zmíněná předmluva, v níž se uvádí, že třetí vydání bylo znovu vytištěno: „Verum cum omnia exemplaria eius iam distracta essent“; čtvrté a páté: „Verum cum omnia exemplaria eius injuria temporum ac tempestate bellica interierint“. Předmluva třetího vydání se od předmluv čtvrtého a pátého vydání liší pouze těmito uvedenými slovy.