Leksiniai paralelizmai Daukšos Katekizmo (1595) kalboje

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, III LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA LEXIKÁLNÍ PARALELISMY V JAZYCE DAUKŠOVA KATECHISMU (1595) J. KRUOPAS Při četbě spisů M. Daukši (Katechismu z roku 1595 a Postily z roku 1599), jednoho z nejvýznamnějších představitelů staré litevské písemné kultury a tvůrce literárního jazyka, upoutají pozornost četné lexikální paralelismy, tedy užívání několika slov k vyjádření stejného nebo příbuzných pojmů1. Podobnou rozmanitost slovní zásoby lze pozorovat také v jiných starých i pozdějších textech. Je to charakteristický rys dějin našeho literárního jazyka. V našich textech se objevil jak v důsledku snahy vytvořit literární jazyk, tak z touhy vyhovět představitelům různých nářečí, z absence ustálené a jednotné tradice literárního jazyka, pod vlivem cizích jazyků i z řady dalších okolností. Tentokrát nás zajímá přehled lexikálních paralelismů v Daukšově Katechismu2. M. Daukša byl prvním litevským autorem v Litvě (nepočítáme-li její představitele ve Východním Prusku), který položil základy litevského literárního jazyka. Při překládání a vydávání Katechismu a později Postily (1599) a při hledání litevských ekvivalentů pro vyjádření různých pojmů musel stejně jako ostatní tehdejší i pozdější překladatelé vykonat náročnou práci. Nalezení vhodných ekvivalentů při překladu vždy vyžaduje od překladatele mnoho pečlivé práce, úsudku a určitých filologických pomůcek (různých slovníků, literatury atd.). Pro překladatele XVI. století byly, slovy předmluvy Z. Blotna3, „obtížné výrazy“ nesrovnatelně větším problémem. V oblasti slovní zásoby před nimi stály tak náročné úkoly jako: 1) vytvořit terminologii pro označování nové víry (křesťanství) a abstraktních pojmů vůbec; 2) zorientovat se v tom, které slovo je litevské a které cizí; 3) přihlížet k lexiku různých nářečí. Překladatelé té doby museli hledat ekvivalenty bez slovníků a tradice literárního jazyka (ustálené slovní zásoby), do značné míry odtrženi od lidového jazyka, pod silným vlivem germanizace (ve Východním Prusku) a polonizace (v Litvě), s cizojazyčnými originály před očima (stará litevská písemná kultura byla téměř celá překladová) a za nepříznivých společenských a kulturních okolností. 1 Srov. Dějiny litevské literatury, I, 144, Vilnius, 1957; Archivum Philologicum, IV, 7 a násl. 2 Dále označován zkratkou DK. 3 Margarita Theologika, Karaliaučiuje... 1600, prakalba „Skaititojop“, V psl. 223 Při hledání litevských ekvivalentů se někteří překladatelé snažili nalézt jich co nejvíce v lidovém jazyce nebo tvořili nová slova z litevských slov a jen zřídka používali výpůjčky; jiní naproti tomu otrocky přejímali cizí slova z překládaných textů a znečistili jazyk písemností barbarismy, jichž se zvláště mnoho vžilo v náboženské literatuře ve druhé polovině XVII. století a v XVIII. století. Daukša byl velkým vlastencem, obráncem a obnovitelem litevského jazyka, jímž tehdejší feudálové pohrdali. Ve svých spisech se snažil vytvořit bohatý, rozmanitý, čistý a lidu srozumitelný literární jazyk. Dokládá to jazyk jeho prvního díla — Katechismu, v němž nacházíme množství lexikálních paralelismů, svědčících o překladatelově snaze nabídnout co nejpřesnější a nejsrozumitelnější ekvivalenty, učinit svůj jazyk bohatým a rozmanitým a vyhovět co nejširšímu okruhu čtenářů. Lexikální paralelismy v DK se vyskytují buď přímo v textu, po spojkách nebo, a a po spojovacích výrazech to jest (např. znaménko nebo znamení křesťana 15; potřebné a povinné 21; odpustit dluhy, to jest viny 54), nebo na okrajích (kam se snad mohly dostat i korektorské návrhy náhrad za jedno či druhé slovo), anebo na různých místech textu (stránkách). Nejvíce (189 případů) jich nacházíme na okrajích (dále označováno zkratkou prš.), méně často (35 případů) jsou uvedeny přímo vedle sebe po a, nebo, to jest; lexikální paralelismy, které se vyskytují na různých místech textu, však nelze přesně určit ani spočítat, a proto jsou v tomto článku uváděny v ilustrativním materiálu a probírány spolu s ostatními paralelismy. Lexikální paralelismy v DK je nejvhodnější přehledně rozdělit do těchto skupin: 1) paralelní užívání dvou nebo několika (vzácně) litevských slov; 2) litevské slovo a výpůjčka; 3) dvě výpůjčky. Nejčastěji jsou paralelně uváděna dvě litevská slova. Paralelismy tohoto druhu by bylo možné rozdělit do podskupin podle příbuznosti významů paralelně užitých slov, jejich obrazných a citových odstínů, slovotvorby a dalších hledisek, avšak z důvodu stručnosti výkladu jsou zde nejprve uvedeny v abecedním pořadí (podle prvního slova, k němuž je bezprostředně na okraji nebo na různých místech textu uvedena náhrada), a poté jsou společně přehledově probrány. Heslová slova (u substantiv a zájmen v nominativu, u sloves v infinitivu) jsou uváděna v současném spisovném jazyce. Ilustrační příklady jsou transliterovány současnými písmeny (ponechány jsou pouze dnes neužívané znaky originálu ė, î, û, â, ê, û, w, ł, ß, ſ, ð, ʒ atd.). V ilustračním materiálu se občas uvádějí nejen jednotlivé členy paralelismů, ale spolu s nimi také okolní slova, která pomáhají lépe pochopit význam paralelismů. Za transliterovanými příklady z DK jsou číslicemi uvedeny jejich stránky. Jestliže je některé slovo nalezeno na několika stránkách nebo na mnoha stránkách v téže či jiné podobě, jsou v závorkách uvedeny, pokud možno, co nejčetnější stránky, z nichž bylo slovo vypsáno. V závorkách (:) jsou uvedeny ekvivalenty polského textu, převzaté z práce E.Sittig’o „Der polnische Katechizmus des Ledesma und der litauischen Katechismen des Daugßa und der Anonymus vom Jahre 1605“ (Göttingen 1929). Vyhledávají se v uvedeném díle podle litevských ekvivalentů v DK. 224 slepost a slepota áklatį 159 (: slepotě); aklýste 142 (: slepota). Synonyma s různou slovotvorbou. Slepost se častěji vyskytuje u Daukši a v dalších starých písemnostech. zvat a nazývat áĥgame přít. wáďiname 49 (91) (: zowiem); wádiname přít. áĥgam 60 (105) (: zowa); wadina 26 (28, 31, 39, 40, 61, 90, 92....) (: zowia). Nejčastěji se užívá nazývat, ale obecně se v textech M. Daukšy a K. Širvydase stále vyskytuje také zvat. V dnešním jazyce není zvat ve významu „nazývat“ nikde doloženo a stalo se archaickým. omdlévat a chřadnout alpstąti atgeiwinti prš. gaištanti 162 (: mdlejącego); srov. apgaišt’ 175 (: wstáie). Náhrady s odlišnými významovými odstíny. věk a období „čas“ Jen jednou, nejspíše náhodou, nebyl k překladu polského slova czas zvolen nejpřesnější litevský ekvivalent a amžis bylo použito ve významu „čas“: niūg amžio Apaštalu 19; jinde (2, 4, 93) se amžis (: wiek) užívá ve významech „doba lidského života, dlouhé období, věčnost“. V prvním významu lze amžis spojit s metas, které se užívá jak ve významu „čas“ (38, 68, 69, 75, 94, 123, 151, 181, 182, 186) (: czas), tak ve významu „období 365/6 dnů“ (1, 5, 32). Slovo laikas není v DK doloženo. oklamat a ošidit aniž by někoho oklamali, aniž by ho ošidili 86. V textech Daukši a Sirvyda bylo sloveso primitinti několikrát použito v dnes neobvyklém významu „uvádět do výdajů, působit škodu“, v němž se může spojovat se slovesem ap-gauti. mrzet, starat se a soužit se apmaudáwo překl. sielójos 122 (: fráʒowal); sielójes překl. rūpinas 116 (: fraʒuja); ape tátai apmaudúie 111 (: fráʒuja); Rūpinkitės 44 (: Stáraycień). Náhrady se liší významovými odstíny. Srov. zármutek a lítost. nabýt (překlad), dít se a konat Kaip absjturi nūdemiu atlaidimas prš. Děties 41 (: się dzieie); dėtis při modlitbě 80; wiekjas [= weikęs] 41, 49, 114 (:dzieia); kasg... Ju manim weiksis 143 (:sta-nie). Polské dzieje się se překládá jako nabýt, dít se a konat. Nejběžnějším ekvivalentem je dėtis (destisi…); nám vzdálenější je veiktis, užité ve významu „dít se, probíhat“ a jednou „stát se“ (:stanie). Darytis ve významu „dít se, probíhat“ není doloženo. nabytí (překlad) a získání apitūrėjimo prš. įgylimo [= įgyiimo] 51 (: dośtąpieniu); apturėjimo malōnes 4 (: przyjęcia); srov. nabýt a získat. nabýt (překlad) a získat uá Wieβnati fau áptūri 77; například 4 (40, 44, 62, 93, 104, 124) (: dostapil, otrzymała). 15. Kalbotyros klausimai, II 225 V DK se téměř výhradně užívají tvary įgyti, zatímco v pozdějších textech se více prosazuje kalk apturėti (:otizymac). odpustitelná, odpuštěná a hodná odpuštění Nyní se vyskytuje atlaidtina, srov. verta atlaidimo 92 (: grzch powßedni); atlaidintomis [nuodėmėmis] 91 (:powßednemi). Ze tří náhrad je nejlepší atleistina (mluvíme-li o hříších, vinách apod.); atleidinta – má neobvyklé tvoření. pamatovat a připomínat atmindami 109 je vytvořeno podle polského Diewo, srov. minėdami 84 (:wſpomi-niąac); atmintūmbit ią 60 (67, 74, 84, 139, 151, 162) (: wſpomináli 60; Pamien-tai 74, 162; Wſpomni 139, 151). Téměř výhradně se užívá atminti; minėti je na okraji (84) použito nepříliš přesně, protože zde se podle smyslu věty hodí spíše atminti. vykoupení (kalk) a osvobození Polské odkupienie je přeloženo: vžų ƒawa atpirkima 36 a atwadawimu manų 155. Polské odkupić se překládá rovněž dvojím způsobem: atpírko 13 (34, 134) a ifwadút 106. Přesnějším ekvivalentem je išvaduoti (atvadavimas) než kalk atpirkti (atpirkimas). ohled a pohled mít ohled na pozdější prš. pohled 153 (: wzglęad); ohled 20 (123) (: roz-myſhu, względ). Častější je ohled; pohled je znám pouze z Daukšových spisů. nekonečno a nezměrnost nekonečná milosrdenství prš. nezměrná 137 (: niekóńczónego); nekonečná síla 24 (49, 186) (: niezmierną, nieſkóńczóney). Tyto náhrady užívá Daukša. V jeho spisech nejčastěji nacházíme nezměrná (nezměrná). Srov. nevypověditelná a nezměřitelná. vyprávět a mluvit Tvary těchto synonymních sloves, odpovídající polským podobám powiedzieć a mówić, se užívají na různých místech textu (např. vyprávět — 4, 22, 48, 50, 52, 61, 63, 66, 68, 81, 87, 90, 99, 137, 152, 158, 159, 178, 184...; mluvit — 7, 48, 59, 62, 65, 66, 74, 87, 88, 89...). Nejčastěji se vyskytuje vyprávět. Někdy se na téže stránce a v podobných obratech užívají obě slova, např.: bi-iodamas Tėwę mūſſų 66 a kalbėdamas Tėwę mūſſų 66; nei biłodami nė tieyſos 87 a ape wiſſus gerai kalbėdami 87. Srov. říci a pronést (pronášet). dělat, tvrdit a jednat darîdami tai wiſſa prš. Teigdami 71 (: czyniąc); daro 11 (20, 41, 68, 72, 80, 92, 148, 156, 164, 165… (: czynić); Ką tu weiki 67 (: czynić). Polské czynić se téměř bez výjimky překládá jako daryti. Tu a tam se vyskytuje veikti. Jednou je na okraji (71) u daryti (darydamas) neobvykle a zdánlivě i nepřesně užito teigti (teigdamas), které se v Daukšově Postile (490) objevuje ve významu „souhlasit“ (u Širvyda, Valančiuse a v dalších spisech má obvyklý význam „říkat, vyprávět“). 226 činitel, stvořitel (překlad) a sutvertojas (překlad) „tvůrce“ učiněného, nebo stvořeného nebe 30; stvořitele, nebo učinitele 31; stvořitele prš. učinitele 132 (: sutworzyciela); učiniteli 23 (27, 133) (: sutworzyciela); stvořiteli 122 (135 157) (: sutworzyciela). Nejčastěji se užívá darytojas, o něco méně často kalk sutvėrėjas, který se později široce ujal v náboženských textech. Srov. padaryti a sutverti. často a hustě často prš. hojně [= také] 18 (:częšto); často i také 124 (: częšto). V textu se nejčastěji užívá dažnai (dažniaus) (18, 85, 89, 109, 111, 117, 124, 127, 128, 134, 142, 143, 161, 175, 187), výrazně méně často se vyskytuje tankiu (tankiaus) (89, 159). Obě slova jsou synonyma. Tankiai se ve významu „často“ užívá v žemaitském nářečí. Srov. dažnas a tankus. častý a hojný časté a hojné užívání (: častým). Tankus ve významu „častý“ se užívá v žemaitském nářečí. Srov. dažnai a tankiai. pálící a tavící hořící lásky srov. leizdączios 161 (: paląčey); ugnimi… dėganczia 161 (: gorączym). Příčestí leisdanti je doloženo pouze v DK a jeho tvoření je nejasné. Zatím je lze zkusit spojit se slovesem leisd yti (: leisti) „tavit“. neštěstí a bída Deia srov. Beda 143 (: Biáda). Deja ve významu „bída, trápení“ se občas užívá u Daukši, Širvydase a v dalších písemnostech. největší, ubíjející a smrtelná největší hříchy prš. usmrcující 130 (: hlavní); největší hříchy 90 (: hlavní); usmrcující 90 (91,92,93) (: smrtelnými); smrtelné hříchy 186 (: smrtelného). Smrtelný a usmrcující jsou dobré polské ekvivalenty śmiertelny (hřích), na jejichž místě se později prosadila výpůjčka smertelna (hřích). pýcha, rozmazlenost a buclatost pýchou prš. rozmazlováním 11; Pýcha prš. nadutost 91 (: Pychá). Pýcha „pýšení se“ se vyskytuje v textech Bretkūna a Daukši. Rozmazlování má v textech Daukši nejčastěji význam „hýčkání těla“; někdy se poněkud neobvykle užívá ve významech „pýcha, domýšlivost“; kromě toho se vyskytuje i ve významu „chamtivost“ (srov. touha, rozmazlování, žádostivost). Nadutost (nadýmání, nadutý, nadýmat se) ve významu „domýšlivost, pýcha“ se v textech Daukši vyskytuje často. V jiných textech 16.—17. století není doložena. Později se v textech objevuje znovu. Je známa i v lidovém jazyce, odkud se mohla do textů Daukši dostat jako názorné, expresivní slovo. třást se a chvět se Stiebai dagaus se třesou a chvějí 148 (:drżą) Tato synonyma (vyskytují se i v jiných starých textech) byla užita k zesílení dojmu. 227 motýl a babočka motýly prš. babočky 148 (: motylki). Tato synonyma se ve starých textech vyskytují zřídka. vzdychání, sklíčenost, očekávání a naděje vzdycháním prš. Věřím 50 (123) (: dufnosčia, vfnosči); věřící prš. Naději 49 (: nadzieja); naději prš. Doufat 153 (: nadzieje); Naději, anebo naději 44 (: nadziei); vzdycháním 122 (135, 152, 167) (: dufnosčia, dufanie, vfanıe); doufat 22 (62, 100, 103, 121, 135, 139, 153, 155, 182) (: nadzieia; vfanıe 182) Nejčastěji se užívá padūk sis, které téměř všude odpovídá polskému nadzieia; dufanie, vfanıe a dufność se téměř všude překládají jako dūkšėjimas; pouze jednou bylo doloženo viltis. Srov. tikėtis ir dūkšetis. výlovná síť a vlečná síť ing... ėkėtę impūlau viz. walkJna 144 (:łomia). Tato synonyma jsou zatím doložena ze starých textů pouze v DK. nejvíce dusivý a nejmilejší gądžeus, když o věcech dobře mluví prš. mielaus 87 (: raději); gądžeus 138 (: raději); mielėus 157 (:mile). Gandžiaus je doloženo pouze v DK a v dílech V. Kudirk y. geradarymas (překlad), gerodarymas (překlad), geropadarymas (překlad), geradžia ir gerybė Polské dobrodzieystwo se překládá několika slovy: geribės prš. gerodariums 124; geropadárima prš. Geradžia 162; géradárimus 180 (188…); gerodárimu 60 (69, 183…); géribės 68 (124, 152, 163, 167…). Jde o synonyma vytvořená různými způsoby. Nejčastěji se užívá gerybė. Toto slovo odpovídá také polskému dobroć (140, 142, 144…). smrt, smrt, umírání a skonání Giltines nebo mirties 13 (169); mirimą prš. mirtis 19; mirties prš. giltines 142; giltines 34; mirties 41 (108, 138, 142, 177); mirimą 35 (58, 99, 185, 187…); numirime 168. Polské śmierć se překládá čtyřmi slovy; nejčastěji se užívá mirtis a mirimas. rodička a rodička gimdiwė 30 (63) (: rodičko); Gimditojėmus 7 (35…) (: rodiče). Ve starých písemnostech — gimdyvė; slovo gimdytoja nebylo doloženo, užívá se pouze množné číslo gimdytojai. život a živobytí Polské żywot se téměř vždy překládá jako gyvata, např.: giwątą 24 (36, 42, 44, 62, 67, 92, 99, 142, 145, 162, 168, 177, 183, 189…); jen velmi zřídka jako gyvenimas, např.: giwėnimu 177; zápis výpůjčky żywałas ve významu „život“ nebyl doložen. hladit a objímat glápJro srov. apJikabineja mladíka 157 (: objímá). Glapstyti je ve starých písemnostech vzácné slovo (zapsané z Daukšova Postily a Knihy nábožnosti). 228 hrubost a tření drâudumą srov. se Zutrinimą (= Sutr(i)n imą)... Birdės 97 (: įkruche); graudumą 139 (: įkruche). První polský ekvivalent śkrucha (graudumas, „drsnost“) je emocionální, lidový a velmi výstižný; sutrynimas („rozdrcení“) je příliš hrubý a drsný kalk. nádech a výdech vnitřního nádechu a výdechu Dwaijos 123 (: nádchnienia). Zaznamenány pouze v Daukšových spisech; pravděpodobně jde o novotvary, blízké svým přeneseným významem „dát něco duchu“. zejména a oddílem „samostatně“ įpacčęi ir įskirumi... Jaugot 126 (: osobná); įpacčęi 121 (: osobná); jinde v textu (18, 22, 68, 76, 89, 125) se ypačiai užívá ve významu „zvláště, nejvíce“. Tato příslovce se užívají v písemném i mluveném jazyce. Srov. ypačias ir skyrius. ypatis a skyrius „atskiras“ ve vztahu k určité věci místo „oddělený“ 95 (: osobliwey). Ve starých textech se ypatis užívá ve významech „oddělený“ a „zvláštní“ (zřídka). Skyrius se nejčastěji vyskytuje ve významu „rozdíl“, velmi zřídka ve významu „oddělený“. vstoupení a souhlas ve významu „zastání“ prafáu... vstoupení... měrgós Marios místo souhlasu 132. Obě slova se užívají jako synonyma; občas se vyskytují i v jiných starých textech vedle užtarymas a dalších náhrad. spasit, zachránit, vysvobodit a vykoupit (překlad) spasený 22 (141) (: zbáwion); aby nás osvobodil a vykoupil 34 (: odkupił); Osvoboditel 142 (: Wybáwiłes); osvobodit 106 (: odkupić). Tato slova, vyskytující se na různých místech textu, jsou v jednotlivých případech užití velmi blízká základnímu významu „zachránit“. Srov. išganytojas, išgelbėtojas, išgelbėjas ir gelbėtojas. spasitel, zachránce, osvoboditel a zachránce Polské zbáwiciel se překládá: Išgánitoies nebo išgélbetoies 13; Išgánitoiau prš. išgelbėie 140, gelbėtoies 94 (98); išgélbėtoiu 36; išgánitoii 15 (148). Nejčastěji se užívá spasitel. očistit a umýt Když jsem špinavý, můžeš mě očistit prš. umýt 137 (: oczyścić). Tyto náhrady se liší významem a mohou se v jednotlivých případech užití překrývat. Přesnějším ekvivalentem je očistit „zbavit nečistot“. moudrý a mudru sekes (?) také moudrý prš. Mudrusiakės moudrý 32 (: mądry). Moudrý se ve starých písemných památkách vyskytuje poměrně často; velmi vzácné je — mudras, které patrně nacházíme také v okrajové poznámce Mudrusiakės (= mudru sekes?). 229 vyznat, vyslovit a přihlásit se Hříchy... vyznáš 89 (: Spowiada[y]); vysloviv... přestupky 100 (141...) (: wypowiadawby); Tě pa[s]i[r]ākai že... nevsilaike 126 (: jie [spowiada). Na různých místech textu se užívají tři ekvivalenty spowiadac się. Srov. vyznání, přihlášení se a spaviedis (přejaté slovo). vyvolaný (překlad) a vyhnaný mající na mysli, vyvolané [= išjauktą], a vyhnané ze srdce 124 (: wywołanego). Kreativně zvoleným ekvivalentem je vyhnaný, užitý v přeneseném významu (vyhnaný ze srdce); významově nevhodným kalkem je vyvolaný. drzost, pokřivenost a nespravedlnost drzost, řidčeji pokřivenost 137 (: grzechy); drzosti, řidčeji nespravedlnosti 137 (: niepra-wości); pokřivenosti, řidčeji drzosti (:nieprawości). Nejlepší ekvivalent je nespravedlnost; lidové, méně přesné výrazy jsou drzost, zejména pokřivenost. vězeň a věznitel Vězeň oproti poutníkovi 106 (: Więźnia). Vězeň se vyskytuje i v dalších starých textech (Mažvydasově, Širvydasově aj.); Daukša v Katechismu a Postile (210, 382...) souběžně používá vězně a věznitele, což je patrně překlad z polského więźń; kromě Daukšových spisů se věznitel objevuje tu a tam v textech z konce 19. století. ležet a viset na kříži viseti oproti býti zavěšen 134 (: wisząc emu). Tato synonyma se užívají v písemnostech i v hovorovém jazyce. krvácení a krvotok krvácení oproti krvopludu 152 (: krwotok). Slovní spojení krvácení bylo na okraji nahrazeno novotvarem krvotok, který zatím nebyl nikde jinde doložen. dobrý a velký velmi dõwanai prš. didei 163 (: wielkiemu); didė 37 (70, 142, 168) (: wielką). Přídavné jméno dobrý (dar) se užívá ve významu „dobrý, hodnotný“; náhrada velký popisuje věc z jiného hlediska, které umožňuje považovat velký (dar) za dobrý. chovat se a jednat chovat se prš. elgtis ir giwęnt 83 (: zachować przeciw Pánu); teip teikeis laikītis 166 (167) (: obyść); nē elgdamās 128 (: obchodząc). Laikytis má také význam „chovat se“, a proto se v užívání významově přibližuje slovu elgis. rozmazlovat a hýčkat lāpint příč. pepint 83 (: rospųbczāiac). Pepinti ve významu „rozmazlovat“ se vyskytuje v Daukšově Postile (65, 586, 662...), kde se užívá souběžně se slovem lepinti. Patrně se toto slovo dostalo od Daukši do Neselmanova a Kuršaitisova slovníku. Z jiných pramenů není doloženo. poroučet a přikazovat kteří nám přikazují a nařizují 73 (: roskazanie); přikázal 14 (79, 80, 81) (rozkazuje). Tato synonyma se poněkud liší významovými odstíny. 230 nemocný, churavějící a neschopný Jdu nemocný na návštěvu, nemůže 151: (nemocný); nemocná a nemohoucí 162 (: nemocného); nemocný 137 (138, 143) (: chorý, nemocného). Tyto náhrady jsou si blízké, ale významově se zcela nepřekrývají. láska a milování Polské miłość se překládá jako láska a milování (jednou), např.: Mėile 22 (51, 62, 69, 70, 80, 158, 160, 167, 181...), mileymu 167; zdá se, že v posledním případě je milování použito z stylistických důvodů, aby se v téže větě potřetí neopakovalo slovo láska; jednou (81) nacházíme milování nepřesně použité místo polského czczeniu [= czczeniu] „uctívání“. prosit a žádat Polské prosić se nejčastěji překládá jako prosit, mnohem méně často jako žádat, např.: melst 49 (50, 53, 55, 61, 66, 68, 85, 106, 134, 135, 138, 139, 163, 169, 170, 171, 173, 176, 181, 189...), prašom 51 (77, 131, 172, 174...). Synonyma s poněkud odlišnými významovými odstíny, užívaná i v současném jazyce. milosrdenství (překlad), milosrdnost (překlad) a slitování Polské miłosierdzie se překládá jako mielaširdyste (73, 106, 137, 142, 189...) a mielaširdumu (60, 62, 138, 173, 180, 183). První dvě varianty jsou slovotvorná synonyma. Jednou doloženým náhodným a nepřesným ekvivalentem miłosierdzie je susimilimas (137). bručet a reptat aniž reptali, příčestí, nebručíce 86 (: nie bemrząc). V textech Vilenta, Bretkūna, Daukši a dalších se ruzgėti užívá jako synonymum slovesa murmėti. Dnes se toto slovo vyskytuje v textech i v hovorovém jazyce ve významu „pohybovat se“. rozhněvat a rozzuřit nerozhněvat prs. rozzuřit 83 (: nazbyt karząc). Nartinti (zejména įnartinti) se užívá ve významu „rozhněvat“ u Mažvydase, Vilenta, Bretkūnase, Širvydase a v dalších písemných památkách. Srov. nertėti ir rįstauti. neišbylotis (neišsiby loti) ir neiškalbėtis (neišsikalbėti) „neodříci se“ a nikomu ani neišbilojéis prs. neižkalbėjéis 153 (: się niewymowi). Srov. byloti ir kalbėti. nevylíčitelná a nevyslovitelná gerbė nė išbilomoji 144 (164, 171, 185) (:niewy stawiony, niewymowney); nė iškalbama 142 (: niewymowną). Srov. byloti ir kalbėti. neunavit a nepostrádat „nepostrádat“ ani neustoupil z cesty prs. nepristoktu 156 (: nie wystali). Nepristokti se často užívá ve starších i pozdějších písemných památkách ve významu „nepostrádat“. Užité vedle nepailsti (ant kelio) a nepristokti „nepostrádat, nemít nedostatek“ poněkud doplňuje význam věty. 231 neskrývaje a nezakrývaje (přel.) nic neskrývaje a nezakrývaje 147 (: nie žakrywßy); zakrýt a zastírat. Jde pouze o slova blízkého významu v jednotlivých případech užití; druhé je kalk, konkrétnější a obraznější, ale ne tak přesné a vhodné jako neskrývaje. neznásilněná a nepomazaná neznásilněné dívky, srov. nepomazané 141 (: niepokáléney); ani znásilněné srdce 104 (:čžy/tego). Neznásilněná „neposkvrněná, čistá, cudná“ se užívá u Daukši, Širvyda a v dalších písemnostech i v hovorovém jazyce. Později se prosadila výpůjčka čysta, kterou v DK ještě nenacházíme. hněvat se a rozhněvat se Polské się gniewać se překládá: hněvat se, srov. rozhněvat se 138; Ani se nehněvej 151; nerozhněval ses 151. Ve starých písemnostech se velmi hojně užívá rozhněvat se; řidší je hněvat se. Srov. rozhněvat a rozhněvat se. nicotina a marnění „marnost“ prabókſta niekánieke prš. prázdnota 169 (:prożność); niekáńiekių 81 (122) (: márnościách). Z jiných písemností není rūškimas „maličkosti, marnost“ zaznamenáno. V lidovém jazyce (Pasvalys, Joniškis…) se užívá ve významech „bláznění, hlučení“, které mohou v kontextu souviset se slovem niekaniekė. neomrzet a nezprotivit se ani neochabujme, srv. neúnavněme 117. Įsiilgti ve významu „omrzet, stát se protivným“ je zatím doloženo pouze v DK; ilgti se v tomto významu užívá ve slovníku A. Jušky a v Rodūnė. Nenubosti a neįsiilgti se užívají jako synonyma. rozdělení a navrácení kvůli… odebrání milosti, srv. Awiržimo 95 (: wyżczenia). V Daukšových spisech se atviržti užívá ve významech „splatit, odevzdat, rozdělit mezi“. sklonit se a ctít nułakdami vy prš. gerbdami 83 (: prokazujíce mu úctu); Wßras turi milėt’ ir nułekt’ môtęri 102 (: chovat v úctě); Gérbiu 65 (74): Czynią… poczciwość). V textech Daukši a Sirvyda se užívají obě varianty. Nulenkti má přenesený význam „chovat v úctě“, a lze je tedy srovnávat s gerbti. hřích, hřešení, vina, přestupek a dluh Nūdeme prš. Nujideiimas 56 (131) (:hřích); ſkotas tai yra kaltės 54 (: hříchy a přestupky); nūdėmes 13 (24, 33, 34, 35, 41, 43, 57, 58, 68, 89, 93, 107, 130, 131, 139, 145, 146, 149, 151, 153, 185…) (: hřích); nujideiimus 130 (:hříchy); kaltės 43 (46, 61, 106) (: viny); pražengimus 100) 112, 117, 124, 134, 139, 188) (: přestupek, provinění 134). Nejčastěji se užívá slovo nuodėmė, odpovídající polskému grzech. Jeho zcela rovnocenným synonymem je velmi zřídka doložené nusidėjimas. Polské wina se překládá jako— 232 vina, zatímco wysiępek ir przewinienia — pražęngimu; náhodným a nepřesným ekvivalentem je skola, užité jednou (54). Vina a přestupek jsou v DK svým významem blízké hříchu, neboť se hovoří o vinách a přestupcích jako o proviněních náboženské povahy. Na některých místech (134, 139) se v týchž nebo sousedních větách vyskytují hřích a přestupek; mohou být užity i ze stylistických důvodů, aby se předešlo opakování téhož slova. názor a vnímání „pocit, vjem“ rozumových úsudků, pol. pocitem 114 (: smyślow); pocity, pol. domněnkami 126 (: zmysłami); Rozum 103 (174) (: Roztropność, namętności); úsudky 108 (127) (: Smyłów, zamysłami). Hledá se výraz pro překlad polského smysł „pocit“ a nekonzistentně se směšují názor a vnímání. sklíčenost a pochybování Zoufalství, pol. Pochybování 107 (: Ro[páč]); pochybování 56 (: poch yby). Jde o slova s odlišným významem; pochybování je na okraji nepřesně použito jako ekvivalent polského ro[pácz „sklíčenost“; na jiném místě (56) má obvyklý význam a odpovídá polskému pochyba. ponížení, pokora a pokoření ponížením 49; ponížení 166; pokoření 172 (174). Je činěn pokus vytvořit ekvivalent polského pokora „pokora“. Jedna z variant (nusižeminimas) je utvořena dobře. Později se v náboženských textech vžil přejatý výraz pakara. tvor a stvoření (překlad) Polské stworzenie se překládá jako tvor a stvoření, např.: padaro 10 (136, 148, 150), sutwerimop 122 (172). Stvoření je kalk, který se výrazně prosadil v pozdějších písemných památkách. Srov. tvořit a stvořit. tvořit a stvořit (překlad) Diewas stvořil člověka 21 (29, 30, 51, 134, 185) (: stworzony, wcżnić 29); sutwer-ti 27 (160) (: stworzeni); srov. tvor a stvoření, také tvůrce, stvořitel a stvořitel. Nejčastěji se užívá padaryti „stvořit, vytvořit“; na mnoha místech se vyskytuje také ve významu „působit“ (55,66). utvrzení a posílení Padrūtinimas, zkratka paſtiprinimas 94 (: Bierzmowanie); padrūtinimo 96 (: bierzmowania). Hledá se termín pro označení svátosti biřmování („dirvavonės“) a vytvářejí se dva blízké ekvivalenty. Srov. posílit, upevnit a potvrdit. posílit, upevnit a potvrdit posilni mě, srov. posilni 136 (: wzmocni); posílil, srov. posílil a potvrdil 75 (:potwierdził); posílil 152 (potwierdził); posilni 136 (:wkrzep). 233 Posílit a potvrdit se ve starších textech užívá také ve významu „posílit“, takže všechny tři ekvivalenty lze považovat za částečná synonyma. Srov. posílení a posílení. povzbuzení a povzbuzení Povzbuzení [= povzbuzení] nebo povzbuzení 20; Povzbuzení 15 (44); Povzbuzení 80. Oba ekvivalenty polského napominanie „připomenutí“ jsou lidové, se silnými citovými odstíny a příliš úzkým významovým rozsahem. Přesnější ekvivalent mohl být utvořen od slovesa připomenout, které v DK není doloženo (užívá se pouze pamatovat — 60, 67, 74, 139, 151, 162). pokušení a pokoušení pokušení srov. pokoušení 169; pokušení 101 (122, 188); pokoušení 46 (55, 87). Polské pokusa se překládá dvěma odvozenými synonymy, která se paralelně užívala i v pozdějších textech. pomoc, podpora a výpomoc Polské pomoc se překládá třemi synonymy, která se užívají dodnes, např.: pomoc prš. podpora 55 (57); podpory prš. pomoci 64; podpora prš. přispění 86; pomoc 55 (122, 129, 135); podpory 64 (85, 159). Srov. pomáhat, pomoci a vypomoci. stačí a dost dostatek prš. dost 156 (: dość); dost 43 (156) (: dosyć); srov. pakąką 42 (: dość); pakaktinai 112 (: dokonale). Dostatek a dost se dodnes užívají jako synonyma. zmrazený, pohřbený a zarudlý zemřelý a zakopaný prš. Pochován 33 (: pogrzebion); zarudlý prš. Zakopaný 137 (: pogrzebiony); zakopaný 23 (: pogrzebion). Nejběžnějším ekvivalentem je pochován; zakopán má obrazný a zarudlý navíc vulgární odstín. Srov. pochovat a pominout. pohřbít a vynechat Numirusi palaidot prš. praleist 106 (: pohřbít); srov. zakopán, pohřben a zasypán. Náhradní výrazy se významově liší: praleisti je užito ve významu „doprovodit“, zatímco palaidoti v obvyklém významu. požehnaný, zvelebený, chválený a oslavovaný palaímintoₚ giwatoₚ prš. padeiwintoₚ 36 (:blahoslavenému); wiſsiemus pagirtiémus prš. Palaimtiemus 53; palaimintos mergós 64 (105, 155, 157, 164, 181) (:blahoslavené); padeiwintas 36 (42, 65) (:oslavovaný); pagirtos mergós 32 (53, 58, 63) (: blahoslavené); jednou (2) blogosławiony přeloženo slovem pa-garbintas, které jinde (36, 179) odpovídá polskému chwale bny. Tyto varianty spolu do jisté míry souvisejí společným významem, nejsou si však příliš blízké. V polském textu jim odpovídají tři slova, která se téměř pravidelně překládají příslušnými litevskými náhradními výrazy (s výjimkou blogosławiony — pagar bintas). Nejčastěji se užívá palaimintas. Dnes neobvyklé padeiwintas se v Daukšových spisech vyskytuje jen velmi zřídka. 234 prostí a podřízení paprãte darit prš. paiunk [= paiunke] 20 (: obyčejní). Litevské ekvivalenty se užívají jako synonyma. Srov. zvyk a podřízení. zvyk a poddanství zvyku prš. poddanství [= poddanství] 123 (: zwyczaju); poddanství [= poddanství] 6 (7) (: zwyczájách). Zvyk a poddanství fungují jako synonyma. Srov. zvykat a podřídit. odevzdat se a úmysl (určit se) paſsidůme... maldomus prš. páſkiremes 61 (: zálecamy); srov. paſsidãwes 124 (175) (: podawȳ); páſkiru iam dũbia 69(: ofiaruie). Významově blízké náhrady. Místo úmysl se ve starých písemných památkách, zejména pozdějších, zčásti užívá také přejaté slovo afieravoti, které se v DK nevyskytuje. potopení, odsouzení, zkáza a zahynutí. Adam přinesl... potopení prš. zkázu 35; nemělo by být pro mne k odsouzení prš. k potopení 173 (: skarániu); a k věčné zkáze 179 (172) (: zátráceniu); vede nás do zahynutí 11. První tři ekvivalenty se liší svým významem. Potopení je názorným, lidovým vyjádřením pojmu „záhuba“; odsouzení je méně konkrétní a názorné; zkáza a zahynutí jsou slovotvorná synonyma. poslední, nejposlednější a poslední Čtyřikrát „poslední věci člověka“ prš. Pakucžiausei 108 (: oſtáteczne); pástaroi 38 (94) (: nakon'cu, oſtáteczne); paſkujeiais métais 5 (: ná potomne czáły). Pastaras se ve starých textech užívá ve významu „poslední“ a je synonymem slova paskutinis. uzdravit a vyléčit paſwẽikintumbei prš. išgydintumbei (151) (: vzdrowić); paſwẽikint 137 (140, 177), (:vzdrowić); išgĩdžẽu 110 (141, 151, 152) (: vleczyć, vzdrowić). Ve starých textech se pasveikinti užívá také ve významu „učinit zdravým, vyléčit“ a střídá se s výrazem išgydyti. Srov. išvaistėjimas, išvaistymas, išgydymas, pasveikinimas ir išliečijimas. podpořit, pomoci a vypomoci paſʒelpt iůs prš. pomoc 81 (: wspomagać); pomoz 139 (159) (:wspomóż, dopomoc); pomoz 136 (: porá­tuy). Pašelpti ir pagelbėti lze považovat za synonyma, k nimž má velmi blízko padėti ve významu „vypomoci“. zkrášlovat a rozmnožovat paƀwąkinai tawů ateimů prš. dauginai 164 (: vśláchčil); dáugsindamas 52. V Dauksově Katekismu a Postile se pašvankinti užívá ve významu „zkrášlit, ozdobit“ souběžně s gražinti. Ve stejném významu se vyskytuje také daug­sinti, které má i další významy („množit, zvětšovat…“). Srov. švankus ir gražus. 235 proměnit se, stát se a stávat se (překlad) Pawirſta ir tampa ſunumi 11 (: Stawa ſie); Pawirſta prš. Tampa 12 (: Zoltáie); tám pamė prš. ſtojames 96 (:ſtawamy); pawirſta 99 (: odmien ia); nė tapit 7 (10, 17, 32, 43, 57, 63, 95, 150, 160, 184) (: nie ſtániecie); ſtojėſi 56 (: stał). Ze tří paralelismů, které se shodují ve významu „stát se něčím“, se nejčastěji užívá tapti. Kalk stotis se prosadil v pozdějších textech, vyskytuje se však velmi zřídka. Jednou je polské ſtanie (143) přeloženo jako veiksis (Ir kasg vienok ju manim weiksis). V tomto případě může mít veiksis také význam „bude se dít“, proto není zařazeno mezi paralelismy. označit a poznamenat označuje prš. označuje 94 (: názná czy). Polské naznaczyć ve významu „určit, označit“ není zcela přesně přeloženo synonymy paženklinti ir pažymėti. Srov. ženklinti ir žymėti. potrava, jídlo a žrádlo „Penas“ a „gerimas“ v manuskritu prš.; „valgymas“ 160 (: pokarm); „valgimė“ v manuskritu prš. edėyia 126 (: w jedzeniu); „pena“ 171 (182) (: pokarm, żywność); Kelentis Nůg Walgimo 183 (: od stołu); ėdesių uždrautų... nėwalgysi 89 (162) (: pokármow). Ve starých písemných památkách, zejména v Daukšově Postile, se penas často vyskytuje ve významu „jídlo“. Když se mluví o potravě lidí, užívá se také (zřídka) valgymas. Jen příležitostně Daukša vedle peno ir valgymo používá také ėdesį, které podle současného užití mohlo mít vulgární zabarvení (obvykle se mluví o žrádle pro zvířata; ėdesys znamená „jídlo“ ve vulgární řeči). Zatím nebyla v písemných památkách 16.–17. století doložena slova maistas a valgis. výživa a nasycení pėnėimu, nebo paſotinimu kūno 54 (: pożywieniem); paſſotinimas 175 (:náżycenie). První složka paralelismu je příliš konkrétní, a proto snad příliš úzká; vhodnější je pasotinimas, který byl jednou užit nepřesně: místo polského poślenie (posílení) — paſſotinimas (nasycení) 156. porozumění a pochopení Pérmanimo, nebo ſupratimo 104 (: Wyrozumienia). Hledá se termín pro jednu z darů Ducha svatého — pro označení rozumu — a uvádějí se dvě variantní odvozeniny: permanymas ir supratimas. Permanyti ve významu „pochopit“ se široce užívá od dob spisů Mažvydových i v lidovém jazyce. pigiaus ir gandžiaus „snadněji, lépe“ pigėus numirt turimė nėkaip prš. gądžeus 70 (: rá cze y); pigiaus (: łatwie). Ve starých písemných památkách a nářečích se pigiau (pigiaus, pigesn) užívá také ve významech „snadněji, lépe“. Gandžiaus je zatím doloženo pouze z Daukšových a V. Kudirkových spisů. prabingusiai ir prašmatu „příliš, velmi“ iž to prabingųfei apmauduiė prš. nadměrně 111 (: zbytnie); prabingufei ape tatai apmaudawo 122, 167 (: zbytnie); nadměrně 119 (: zbytnie). Prabingusiai „velmi, přehnaně“ se vyskytuje u Daukšy a Širvydase. V písemných památkách je mnohem rozšířenější prašmatas „hojnost, přebytek, přepych, pýcha“. Srov. prabingęs ir prašmatus. 236 prabìngęs ir prašmatus „příliš velký, přehnaný“ Prabìgęs dukšėjimas prš. prašmatus 107 (: Zbytnie). Ve starších písemných památkách, zejména u Daukšy, se vyskytují obě slova užívaná jako synonyma. priejáuta, priežinė (?) ir siela „svědomí“ priejáutos prš. sielos 100 (112) (: summienium); sielós prš. priejáutos 111 (: summienia); siela prš. peiežinė [= priežinė?] 125 (: summienie); siela 68 (69, 118, 130) (: summieniem). Hledá se výraz pro pojem „svědomí“. Nejčastěji se užívá siela, které později nabylo významu „duše“. Polskému dusza v DK všude odpovídá výpůjčka dušia. Slovo priejáuta „svědomí“ se vyskytuje také ve spisech Širvydase; několikrát bylo zaznamenáno i z nářečí ve významech „tušení, předtucha“. Priežinė (?) je doloženo pouze z DK. shromáždit a obstarat Aby nám shromáždil jídlo prš. Obstaral 54 (: opatrzył); shromažďuje, obstarává 31. Prikuopti se ve významech „zaopatřit, pečovat“ užívá v písemnostech Daukši a Bretkūna. Srov. apkuopti ir apčystyti. připravit se a nachystat (připravit se) A jakág se máš připravit prš. prierektis [= prirektis] 97 (: nágotować); prirektis 99 (: przygotować). Prisitáisyti má význam „připravit se“, kterým úzce souvisí s prirengtis útlak a soužení Útlak chudých prš. prie spauda 108 (: Včisnienie); prie spaudos 57 (125) (: utrapieniem, doległościach); srov. prispaustas 151 (: vtrapiony). Náhrady fungují jako synonyma. Prislėgimas je doložen pouze v DK a lze jej považovat za Daukšův novotvar. Prespauda se hojně užívá v písemnostech Daukši, Širvyda a dalších. povinnost a potřeba nacházíme se v jakési povinnosti, nebo potřebě 18 (: w...potrzebe); potřeba nebo povinnost 71 (77) (: potrzeba); v potřebách 122 (158) (: potrzebách). Polské potrzeba se překládá dvěma slovy; nejčastěji se užívá reikalas „potřebnost, potřeba, nouze“. Srov. privalomas, privalus ir reikalingas. potřebný, nezbytný a povinný Polské potrzebny se překládá třemi slovy: ápe daiktus jam reikalingus ir privalomus 21 (71, 72); daiktą… privaloma prš. reikalingę 69; reikálingų 22 (44); privalómu 53; privalús 1 (3, 70). Nejčastěji se společně vyskytují reikalingas a privalomas. Jednou bylo privalomas užito místo polského przytomny (czáju przytomnego – metu privalomu 182). Srov. privalymas ir reikalas. říkat a vyslovovat (pronášet) Na různých místech DK se užívají slova blízkého významu sakyti ir tarti (taryti), např.: Sakíkig 12 (94), sakíd amas 156; tari 12, taríd amas 16. Zdá se, že nejčastěji se užívá — 237 sloveso tarti (taryti). V jednotlivých případech se tyto náhradní výrazy vyskytují souběžně se slovesy byloti a kalbėti. sladkost a sladkost sladumė prš. sladkost 62 (: sladkosti); saldūmę 170 (:sladkosti); sladkosti 155 (160, 177) (: ve sladkosti). Obě odvozená synonyma se užívají paralelně; výraz saldybė se vyskytuje také v jiných starých písemných památkách. struktura a soulad má zachování… Ůądara 102; má soulad (s církví) 103. Struktura je široce užívána ve starých písemných památkách, suderėjimas je třeba považovat za Daukšův novotvar, užitý nejspíše ze stylistických důvodů, aby se v téže větě neopakovalo slovo struktura. chránit (se) a střežit (se) Na různých místech textu se polská slova zachować a strzedz překládají jako chránit (se) (nejčastěji) a střežit (se), například: zachovávajíce přikázání 27 (55, 69, 70, 71, 78, 80, 89, 93, 126, 180, 181); střežit oči 87 (120, 122, 123, 145). Zachovávají (střeží) se sliby, svátky, posty a podobně, lidé se chrání (střeží) před hříchy, pokušeními, vším zlým atd. Tu a tam se k výrazům chránit a střežit přidávají vysvětlení či další ekvivalenty, například: Jaugot ir laikyt turėjo [tvarką] 126 (: zachować miał); Jėrgedamies, apžiakdami ir węgdami wiffjokiu biėurūbių 84 (: strzegąc ję). Někde (84) je po slově chránit užito slovo střežit ze stylistických důvodů, aby se bezprostředně neopakovalo totéž slovo. Srov. vyhýbat se, vyvarovat se a chránit se. zármutek a mrzutost Jielwartūſe srov. apmauduofe 122 (: frąsunkach). Zármutek se v písemných památkách užívá od dob Mažvydasových. Ve srovnání s apmaudas „hněv, rozhořčení, nespokojenost, neklid“ jde o výraz spíše knižní; druhý výraz je naopak příznačný pro lidovou mluvenou řeč a má poněkud odlišný významový odstín. Srov. apmaudauti, rūpintis a sielotis. horlivost a zuřivost (překl.) ani vždy s… prudkostí… proti prš. drsnosti 126 (: Jurowością). Prudkost „ostrost, přísnost, drsnost“ se užívá v Daukšových spisech, Sirvydově slovníku a jinde; šiurystė je kalk doložený pouze v DK (v Sirvydově slovníku je šiurybė). trůn a křeslo trůnu prš. křesla 147 (:ſtolice). Ve starých spisech se nejčastěji užívá trůn; občas se vyskytuje křeslo „trůn“ (ve spisech Mažvyda, Daukši a dalších). podporovat, bránit se a posilovat aby mohl vzdorovat proti nepřátelům prš. posilovat se 101 (: przećiwić); Stęmbt prš. Priebin tis 107 (: Przeciwiąć ję); Stęb dama 123 (:przeci wiając ję). Ve starých spisech, zejména u Daukši, se nejčastěji užívá vzdorovat, mnohem vzácnější je odporovat; posilovat (se) se vyskytuje ve významu „utvrzovat (se)“ a pouze Miežinisův slovník uvádí také význam „bojovat“, který by mohl souviset s významem „odporovat“. 238 klín a okraj palitėjusis klín prš. okraj 152 (: kráiu). Klín se ve starších písemných památkách nejčastěji užívá ve významech „sukně, zástěra“; někde se (v písemnostech Daukšy, Širvyda, Morkūna) vyskytuje také ve významu „okraj oděvu, lem“. Okraj (oděvu) je neutrální, zatímco klín je slovo hovorového jazyka. spojená a sjednocená suwienintá su iu 98 (156 (: sjednocená); su nė kaltibe sujungtos 4 (: spojené). Spojovat a sjednocovat se užívá jako synonym. obvazovat a převazovat „obvázat“. žaizdas sutwarcžioji prš. wzraišoi 143 (: zužuje). Obě slova jsou doložena pouze z Daukšových písemností, kde se užívají velmi zřídka. čistota a krása βw akumas prš. krása 158 (: ozdoba). Čistota „krása, čistota, slušnost“ se vyskytuje také v Daukšově Postile. Srov. čistý a krásný. čistý a krásný βwąkų prš. krásny 157 (:nadobnego); grąžųs 42 (56) (: piękni). Čistý „krásný, slušný, zdvořilý“ se užívá také v jiných textech souběžně s krásný. prostředník (-ice), přímluvce (-kyně) a zastánce zprostředkovatelka ženského rodu, zastánkyně 63 (: Orędowniczko); zastánci a prostředníci 67; zprostředkovatelka 59 (: Orętowniczka); prostředníkům 64 (: pomocnikom); zastánkyně 62; přimlouvačům 64 (: przyczyn’com). Prostředník se široce užívá ve starých textech i později; přímluvce(-kyně) je doložen v pozdějších textech i v hovorovém jazyce. Tu a tam (64) je polské pomocnik nepřesně přeloženo jako prostředník, jinde (139) správně — pomocník. národ a kmen všech národů nebo kmenů 40. Vedle často se vyskytujícího národ se v Daukšových spisech místy užívá také kmen (po spojce nebo). To ukazuje, že význam těchto slov nebyl v úzu písemností ustálen. téci, stékat se a běžet tekėt maldum[p] prš. beǵt 87 (136); (: vćiekáć); Tawęsp pasitekėjo wįsi ligónis prš. bego 152 (:uciekali); tekėt 87 (167) (: vćiekał); pasitekėju 136 (167) (: ućiekę); Bėgu 48 (136, 150). Ve starých písemnostech se téci užívá ve významu „běžet“, mluví-li se o lidech. Proto jsou téci, stékat se a běžet synonymy. dědictví a dědické nástupnictví „nástupnictví, dědictví“ kurią turime vǯ tėwainumą prš. tewikßkawima [= tewikßtawima] 96 (: dziedzictwo); tėvainumo 12 (142). Tyto polské ekvivalenty dziedzictwo jsou zaznamenány pouze v Daukšových spisech; jinde se vyskytují tėvainystė, tėviškystė a další. 239 doufat a mít naději Snad: tikies prš. dukſies 44 (: spodżiewaß); tikimes 45 (: spodżiewamy); dukſetis 176. Užívají se jako synonyma. V Daukšově Postile a v jiných starých písemných památkách se nachází také viltis. Srov. dūkšėjimas, padūkšis, tikėjimasis ir viltis. dokonalost a dokončení apturėtumbime wiſſókią tôbulumą prš. paginėjimą 98 (: doſkonalości); tôbulumop 117 (147) (: doſkonalości). Dokonalost „dobrota, plnost, završení“ se v Daukšových spisech užívá hojně; jinde nacházíme tobulystė(-a) a tobulybė. Paginėjimas „dokončení, konec“ se ve starém písemnictví užívá zřídka; v DK je nepřesně užito také ve významu „dokončenost, hotovost“ a postaveno do protikladu k dokonalum. žádostivost, rozmazlenost a lakota Touha po majetku prš. chamtivost. Žádostivost 91 (: Lakomſtwo). Troškumas „touha“, lepumas „touha po rozmazlování, rozmazlování se“, godas „lakota“ se často užívají u Daukši i v jiných starých písemných památkách; vyskytují se také troškimas, troškulys. Srov. ješitnost, rozmazlenost a nadutost. neustále a vždy Laupįnkt tuintimpos prš. wiſſados 163 (: vſtawićźnie); wiſſados 20 (85, 161, 176, 181) (: záwſze, záwždy). Tuointimpos „neustále, vždy“ je doloženo u Daukši a Daukanta. Je to slovo charakteristické pro žemaitský dialekt. rozmrzlý, vychladlý a zmrzlý činí člověka vlažným a chladným měteia prš. vźbałusiu 93 (: ozięblego). Výrazy blízkého významu, z nichž poslední nejvýrazněji vyjadřuje stupeň ochladnutí. Užívají se v přeneseném významu při hovoru o duchovní pasivitě člověka. zakrýt se a zahalovat se „zakrýt se“ křídly...zakrýváme předmět 148 (: zakrywać). První je jednorázové, druhé opakované sloveso; snad nevyjadřuje význam věty tak přesně jako zakrýt se (= zakrýt se). zavalit se a napadnout na naše zavalí, srov. napadli 169 (: vpadły). První slovo je velmi expresivní; je užito metaforicky a obrazně se zde mluví o tom, jak na lidi doléhají noci; jeho náhrada napadnout je rovněž obrazná a expresivní, snad vznikla pod vlivem polského textu, ačkoli obecně se metaforická spojení „napadla noc (večer...)“ užívají i v současné litevštině. zatvrzelost a zatvrzení Zatvrzelost, srov. zatvrzení 107 (: Zátwardziałość). Tyto názvy jednoho hříchu začal užívat Daukša; z nich se v náboženských spisech zachovala zatvrzelost. Srov. posílit, zesílit a potvrdit. ochabnutí a promrznutí ochablost... ochladnutí, srov. promrznutí 121 (: oziębłości). Srov. ochladnout, ochabnout a zmrznout. 240 děti a synové milovat jako bratry a děti jednoho otce místo „synové“ 50 (:brácia á Synowie); jinde (11, 26, 32, 37, 61, 167) se tvary slova sūnus užívají v obvyklém významu. Ve starých spisech se místo dětí často užívá synů. vůle a přání má v sobě tři schopnosti… vůli nebo přání 27 (: wolą); vůli 29 (42, 127, 166); přání 42 (123, 129, 166) (: chęć, myśli, ochotą). Polské ekvivalenty ukazují, že přání se užívá příliš široce, takže nemůže být náhradou za vůli. vyhýbat se, varovat se a chránit se vyhýbat se jiným útokům místo „chránit se“ 87 (: wiárować); vyhýbat se špatné společnosti místo „chránit se“ [= Saugotis] 85 (: strzedz się); wegdami 84 (176, 177) (: strzegąc się, niewyłydzę). Všechny paralelní komponenty mají blízký význam, první dvě jsou synonyma. Vangstyti(s) „vyhýbat se“ se vyskytuje ve spisech i nářečích vedle častějšího vyhýbat se. dílo a práce wėikalųse „v pracích“ 123 (: w|prawach); jinde na různých místech textu se nejčastěji vyskytuje darbas „práce“ (10, 14, 22, 38, 41, 66, 67, 71, 76, 79, 80, 91, 131, 181), jímž se překládá polské vėcynok; veik(a)las se užívá (11, 18, 33, 123, 125, 150, 181) ve významech „práce, činnost, jednání, věc, záležitost“ méně často, odpovídá polským sprawa (nejčastěji), obrzed, wrzęd (velmi zřídka) a vyskytuje se i v jiných starých písemných památkách. jedním způsobem a jedním způsobem wienėłopai (= wienėriopai?) věří v Boha, místo „jedním způsobem“ 39. Ve starých písemných památkách se užívá vieneriopai a vienaip (vienaipo). Forma vienėłopai je doložena pouze jednou, a to jen v DK, proto je ji nejspíše třeba opravit na podobu vienėriopai, která se vyskytuje v Daukšových spisech i jinde. slíbit a zamýšlet které slíbil Bohu a zamýšlel 78 (: obiecanych); slibuje 10 (11, 68, 78, 92, 170) (: obiecać); srov. kėtindamas 68. Užívají se jako synonyma; ve starých písemných památkách je velmi časté slíbit (přislíbit, zříci se, zaslíbit, zavázat se slibem...), podstatně řidší je — zamýšlet (paketinti). označovat a znamenat označujeme čelo znamením kříže před. Žiminame 20 (: znáčzymy); žėklinames 17 (18). Obě se široce užívají jako synonyma v písemnostech, zejména starších, i v mluveném jazyce (zde méně časté žýminnti). Srov. pažėklinti a pažymėti; žymė a ženklas. pochod a krok žigi jakýsi padarītu łaup(inimė) prš. žingśli [= krok] 121 (: potępek). Ve starších písemnostech se užívají oba ekvivalenty, častější je — žygnsnis. 16. Kalbotyros klausimai, III 241 znamení a značka Kuri yra žymė, arba ženklas trikczonies 15 (: znamię); jinde se samostatně užívá žymė (9, 16, 20, 67) a ženklas (17, 18, 19). Obě slova se ve starších písemnostech i později užívají paralelně v různých významech (sžymuo, pažymys, herbas, antspaudas…). Srov. označovat a znamenat. svíce a světlo źwákes nebo žiburo 19 (: świecy). Náhrady se liší významem — svíce je významově mnohem užší slovo než světlo, neboť světlem se označuje nejen světlo svíce, ale také louče, lampy a jiných zdrojů světla. Lze se domnívat, že se překladatel snažil větu doplnit a upřesnit, nepovažovat svíci (:świec) za jediný prostředek osvětlení a ke svíci připojit také světlo jako širší pojem (svíce nemohla být v litevské domácnosti v 16. století hlavním prostředkem osvětlení). pohlédnout a spatřit na mne… ówilkteret pol. pavizdet 134 (: weyrzeć = weyrzec); żwilgterés 136(: poyžrzy = poyrzy); pawiżek 140 (: weyžrzy). Ve starších písemných památkách se častěji užívá pohlédnout, mnohem řidší je spatřit. Mezi uvedenými litevskými paralelismy v DK je nemálo synonym, slov blízkého významu a slov s částečně se překrývajícím užitím. Jejich pomocí se autoři snaží myšlenku doplnit a upřesnit (to se týká zejména náhrad užívaných po spojovacích výrazech a, nebo, to jest), vysvětlit a zdůraznit pojmy, významové, obrazné i emocionální odstíny slov, která je vyjadřují, a učinit obsah jasným, názorným a přitažlivým, nakolik je toho možné dosáhnout při překladu katechismu, který vykládá pravdy víry. V DK se synonymicky užívají: nevyslovitelné a nevypověditelné; neomrzet a nezatoužit; zvyk a podřízení; pomoc, podpora a přispění; postačí a dost; poslední a nejposlednější; označit a vyznačit; zmizelý a ztracený; chránit se a střežit se; spojit a sjednotit; doufat a očekávat; slíbit se a zamýšlet; značka a znamení a mnoho dalších lexikálních paralelismů. O jejich významové blízkosti lze usuzovat z polských ekvivalentů, z užití paralelních komponentů v litevském textu DK i částečně ze současného užívání těchto náhrad, které může v mnoha případech dosvědčit synonymitu různých komponentů. Většina synonym má přibližně stejný význam, liší se pouze poněkud významovými, obraznými, emocionálními a stylistickými odstíny, např.: pýcha a nadutost; prosit a žádat; reptat a bručet; rozhněvat a rozzuřit; pohřbený, pochovaný a zahrabaný; zármutek a rozhořčení; zahnat a napadnout. Některé synonymicky užívané náhrady jsou velmi lidové, názorné a expresivní, např.: smrt „smrt“, nadutost „pýcha“, stvoření „stvoření“, útlak „útlak“ atd. Někdy jsou slova lidového jazyka užita v přeneseném, abstraktním významu, např.: vdechnutí a vzlet; vyhaslý, uvadlý a zmrzlý; neposkvrněná „čistá, cudná“, sklonit „ctít“, pokora atd. Někdy se sousedně uvedenými synonymy nebo slovy blízkého významu usiluje o zesílení myšlenky i dojmu, např.: Stébla nebes se třesou a chvějí 148; geist’, a trokßt mám 155. 242 Na některých místech byla synonyma snad užita ze stylistických důvodů, aby se hned vedle neopakovalo totéž slovo, což by mohlo narušit plynulost jazyka, např.: Dųbia maná kūno táwo gėidžia, širdis maná trókšta but su tawimi 155; Kaip turimė šáugot bėbta priákimą... šėrgedamies, apląkdami ir węgdami wisókių biėuribų 84. Mezi synonymickými paralelismy v DK lze hledat také slova z různých nářečí. Daukša pocházel ze středního Litvy, ale žil v Žemaitsku i jinde. Ve svém jazyce se snažil zalíbit co nejširšímu okruhu čtenářů, a do jeho spisů se tak mohla dostat slovní zásoba různých nářečí. Dnes je obtížné přesně určit, jak rozšířená byla některá slova za Daukšových časů, a pouze na základě neúplných údajů z dnešního jazyka a starých spisů lze předběžně zkusit nářečně lokalizovat některé paralelismy v DK. Například slova tankiai „často“, tankus „častý“, tuointimpos „neustále, vždy“ a veikiai „rychle“ lze považovat za dialektismy charakteristické pro žemaitská nářečí. Ve východní Litvě (Kupiškis, Utena, Linkmenys, Tverečius, Adutiškis aj.) je známé slovo versmė. Z nářečního hlediska byla zkoumána i další slova z DK, zejména ta, která se užívají zřídka, např.: atviržti „vrátit“, bingusiai „velmi“, algoti „nazývat“, gandžiaus „milejší, více“, glapstyti „obklopit, obejmout“, godas „chamtivost“, y pačiai „zvlášť“, karoti „viset“, lcisdyti (?) „zahřívat, pálit“ (?), nartinti „rozhněvat, popudit“, nertėti „hněvat se, být rozzlobený“, pastaras „poslední“, paginėjimas „ukončení“ (?), petelškė „motýl“, primitinti „oklamat“, pepinti „rozmazlovat“, stembti „vzdorovat“, švankus „krásný“, troškunas „chamtivost“, valksna „sáček“ a další. Mezi paralelismy v DK se vyskytují synonyma utvořená různými slovotvornými postupy, např.: aklatis ir aklystė; giltinė, mirtis, mirimas ir numirimas; meilė ir mylėjimas; saldumas ir saldybė; sandara ir suderėjimas; tevainimas ir tevy kštavimas ir t.t. Mezi varianty utvořenými různými slovotvornými postupy jsou také Daukšovy novotvary, jimiž se označují nové pojmy. Nedostatek termínů a nových slov byl velmi značný a Daukša usilovně hledal litevské ekvivalenty. Některé věci se označují několika slovy, např.: išgelbėtojas, išgelbėjas ir gelbėtojas; niekaniekė ir tuškimas; nuodėmė, nusidėjimas, kaltė, pražengimas ir skola; nuomonė ir pajautimas; nužeminimas, nusižeminimas ir pasižeminimas; padrūtinimas ir pastiprinimas; pagalba, pašalpa ir padėjimas; paprotys ir pajunkinimas; paskandinimas, pasmerkimas, prapuolimas ir prapultis; permanymas ir supratimas ir t.t. To bránilo ustalování spisovné slovní zásoby, avšak v počátcích litevského písemnictví bylo lexikální kolísání nevyhnutelné. Některé paralelismy v DK se nám dnes zdají vzdálené, protože se změnil význam a užívání jejich variant, ale z hlediska tehdejšího úzu je lze považovat za synonyma, např.: algoti ir vadinti; deja ir bėda; dūksejimas, padūkis, tikėjimasis ir viltis; gandžiaus ir mieliaus; gyvata ir gyvenimas; ypačiai ir skyriumi; įstojimas ir pritarimas; lepinti ir pepinti; pasveikinti ir išgydyti; prabingęs ir prašmatus; tekėti, pasitekėti ir bėgti; tikėtis ir dūkseti. aj. Část paralelismů v DK se více či méně liší významem i užíváním, např.: alpti ir gaišti; išgražinti ir nuprausti; laikytis ir elgtis; liepti ir įsakyti; ligotas, sergantis ir negalės; nepailsti ir nepristokti; prikuvoti ir apveizdėti; privalymas ir reikalas; sutarčiori ir užrašiuoti. 243 Některé paralelismy tohoto druhu mají poněkud širší význam, např.: apmaudoti, rūpintis ir sielotis; penėjimas ir pasotinimas; vaikai ir sūnūs; žvakė ir žiburys aj. Jiné významově nestejné složky paralelismů vyzdvihují různé příznaky téhož předmětu, jevu apod., např.: didžiausia, marinanti ir mirštama (nuodėmė); nešągta ir nepapetpta; nenubosti ir neišilgti; palaimintas, padeivintas, pagirtas ir pagarbintas a další. Vyskytují se i případy, kdy jsou členy paralelismu z hlediska významu příliš vzdálené a neobratně postavené vedle sebe, např.: atminti ir minėti; daryti, teigti ir veikti; iščiūlamas, kreivumas ir neteisybė; nusiminimas ir abejojimas; tobulumas ir paginėjimas; tarpininkas ir užtarytojas. Někdy se varianty na první pohled jeví jako neobvyklé a sémanticky nesouvisející, ale při bližším pohledu na kontext se může ukázat, že jsou si blízké vedlejšími významy i případy užití, např.: neapslėpęs ir neuždengęs; paskandinimas, pasmerkimas, prapuolimas ir prapultis; prisitaisyti ir prirengti; sterblė ir kraštas; vaikai ir sūnūs; veikalas ir darbas. Občas je jedna ze složek paralelismu přímým a podrobnějším vysvětlením, např.: atlažtina prš. hodna odpuštění 91; artikulu, tai yra... sąnariu tikėjimo 25. Mezi litevskými paralelismy se vyskytují kalky. Je jich poměrně málo. Zdá se, že Daukša se nejprve snažil využívat známých litevských slov a ke kalkům se uchyloval poměrně zřídka, např.: atpirkimas (kalk) a atvadavimas; apsiturėti (kalk), dėtis ir veikti; apturėjimas (kalk) a įgijimas; darytojas, sutvėrėjas (kalk) a sutvertotojas (kalk); geradarymas (kalk), gerodarymas (kalk), geropadarymas (kalk), geradžia ir gerybė; graudumas ir sutryminas (kalk); iššauktas (kalk) a ištrentas; kalinys ir saitinys (kalk), smarkumas ir sūrustė (kalk) a další. V některých případech se jedno polské slovo překládá dvěma litevskými slovy, která se významově liší, netvoří lexikální paralelismus a lze je považovat za prvky rozšíření myšlenky, např.: který chce přijmout dobře a užitečně 100 (: ku godnemu przyjęciu); měl trpělivost tváří v tvář protivenství nebo starostem 125 (: w doległościach). Nejčastěji mají několik litevských paralelních variant pouze jeden polský ekvivalent (srov. paralelní varianty slov algoti, atleistina, atpirkimas, darytojas, dažnas, drugelis, eketė, geradarymas, giltinė, gyvata, graudumas, ypačias, išganytojas, išgražinti, kalinys, karoti, lepinti, liepti, ligotas, melsti, reikalingas, stembti, troškumas, ženklinti a dalších slov a jejich polské ekvivalenty). Taková hojnost litevských ekvivalentů ukazuje na překladatelovo tvůrčí úsilí učinit překladový jazyk bohatým a rozmanitým. Zároveň z ní vyplývají i značné obtíže při hledání ekvivalentů, kolísání a částečně také autorova stylistická nezkušenost. Někdy Daukša, když přesně neurčil význam slov nebo nenalezl vhodné ekvivalenty, překládá několik polských slov jedním litevským, např.: łaskawy (63, 171, 180, 188) a miłościwy (141, 142) odpovídají slovu malonus; různé významy slov pewny (4, 122), prawdziwy (7, 154, 170, 172), własny (126, 151), Boży (138) a czyły (168) se někdy překládají různými tvary jediného slova tikras. Stává se také, že několik litevských náhrad odpovídá nikoli jednomu, nýbrž několika polským slovům blízkého významu. Litevské paralelismy jsou pak polskými paralelismy- 244 výsledeků, např.: o ohavnosti a závažnosti hříchů 58 (: o sprośności á brzykádości grzechu); Ty naděje má a důvěra má 135 (: Tyś nádziejá moia y dufánie). Část lexikálních paralelismů v DK, zejména těch, které se vyskytují na různých místech textu, lze pokládat také za výsledek tvůrčí svobody překladatele. Vždyť každý píšící běžně volně užívá synonym a slov blízkého významu, aniž by se snažil dodržovat nějaký pevný řád, a proto se téměř v každém díle mohou vyskytovat různé lexikální i sémantické varianty. A konečně, některé paralelismy mohou být také výsledkem rozdílného chápání a interpretace původního textu (výrazů a slov). * * * Mezi lexikálními variantami v DK je několik desítek takových, u nichž se vedle litevského ekvivalentu (zde, případně na okraji nebo na jiném místě textu) uvádí výpůjčka anebo se k výpůjčce přidává litevské slovo. Srovnání textu DK s polským textem Ledesmova katechismu ukazuje, že většina výpůjček vyskytujících se v litevském textu mohla být převzata z polského textu. To svědčí o vlivu polštiny na tak významného obnovitele a pěstitele litevského jazyka, jako byl M. Daukša, který věnoval čistotě jazyka velkou pozornost. Při překládání z polského textu a hledání litevských ekvivalentů, zejména termínů a vůbec slov k vyjádření nových pojmů, bylo zřejmě někdy třeba přejímat slova z polského textu. Část výpůjček mohla pocházet také z jiných zdrojů. Vzhledem k silnému vlivu polštiny a polonizaci litevské šlechty mohly různé cizí výrazy pronikat do písemností také z mluveného jazyka, protože se běžně užívala polština. Něco mohlo být převzato i z běloruštiny, která se v té době v administrativě, u soudu a jinde prosadila jako oficiální spisovný jazyk. Nepochybně nastávaly i případy, kdy M. Daukšovi a dalším spisovatelům 16. století i pozdějších dob nebylo jasné, které slovo je domácí, litevské, a které je výpůjčkou. V té době, kdy nebyly k dispozici litevské slovníky, bylo obtížné, téměř nemožné to určit. Na lexikální paralelismy uváděné na okrajích, mezi nimiž se vyskytují i výpůjčky, je třeba nahlížet také jako na glosy (vysvětlení nesrozumitelných slov), které se tehdy v zahraničí široce používaly a později je nahradily slovníky. M. Daukša, který se inspiroval polskou písemnou tradicí, používal také okrajové glosy: na některých místech vysvětloval litevská slova výpůjčkami srozumitelnými duchovním, kteří litevsky dobře neuměli, a výpůjčky objasňoval novotvary, které sám vytvořil, nebo slovy převzatými z lidového jazyka. Chtěl tak obohatit spisovný jazyk o litevskou slovní zásobu. V době, kdy se spisovný jazyk teprve utvářel a jeho slovní zásoba, zejména terminologie, ještě nebyla ustálená, mohly výpůjčky čtenářům ovládajícím litevštinu i polštinu pomoci přesněji porozumět textu přeloženému do litevštiny. Z těchto důvodů se výpůjčkám nemohl vyhnout ani M. Daukša. Významná část z nich se užívá souběžně s litevskými ekvivalenty. V Daukšově katechismu nacházíme takové přejaté náboženské termíny jako: oltář, kostel, duše, hereze, hostie, kněz, katechismus, mše, modlitby, persona, Trojice a další, které se užívají bez litevských náhrad. V DK se setkáváme nejen s náboženskými termíny převzatými z polských textů a jiných zdrojů, ale i s běžnými slovy, z nichž se většina užívá střídavě s litevskými ekvivalenty 245 (např. postit se a držet půst, přítel a druh), zatímco k jiným se v DK litevské náhrady nenašly (např. oběť, poděkování, hořčice, hrob, murinus, mírnost, nedbalost, neděle, nepořádnost, předměstí, uvažovat, truhla, soud, soudce a další). Dále jsou v abecedním pořadí uvedeny paralelismy v užívání litevských slov a výpůjček. hladovět a postit se (přejaté slovo) alkintis, polsky Paśnikaut 114 (: postit se). V Daukšových spisech se nejčastěji užívá alkintis; později se více prosazuje výpůjčka pasninkauti. uklidit a očistit (přejaté slovo) apkūpdawai 153 (: očistil jsi); apčįstįące 161 (: očišťující). Daukša užívá uklidit, zkrášlit a další litevské náhrady za „očistit“, jejichž místo později zaujímá výpůjčka apčystyti. Srov. přičistit a ošetřit. artikulus (přejaté slovo) a článek (kalk) artikulu, to jest… členy víry 25 (: artikuly, to jest členové); artikulai 25 (31); členy 178 (: členové). K označení určité části náboženského textu se ve starých spisech užívá několik termínů: výpůjčka — artikulas, kalk člen a straipstis (článek). Poslední výraz začal užívat Mažvydas, občas se vyskytuje u Bretkūna, Daukši a dalších autorů ve významech „část, člen, stupeň“. společenství a kumpánství (výp.) „společnost, přátelství” będri̇te]p Angehu priwādžioia 8 (24, 41) (:společnost, styk); śébri̇tę 5 (: společnost). Obě náhrady se ve starých písemných památkách vyskytují zřídka. Častěji se užívá draugysta, draugystė, draugė. konání a čvičijimas (výp.) dārime prš. c̨wic̨yime 114 (: konání). Přejaté slovo čvičijimas (čvičyti) je v Daukšových spisech velmi vzácné a vyskytuje se nahodile. Nahrazují je konání, učení a další litevská slova. Srov. dělat, tvrdit a jednat. přítel a bursinykas (výp.) Jak laskavý częſtawóia draugą prš. bursinika 157 (: společnost). Obě náhrady se ve starých písemných památkách užívají zřídka. Kromě draugo se vyskytuje také bendras. lítost a pokání (přejaté) „kajícnost“ Lítost nahrazuje pokání 94; lítosti 73 (96, 138, 140, 150, 186, 188); pokání 132. Polské pokuta „kajícnost“ se překládá jako lítost; jen několikrát se užívá přejaté pakūta, které se prosadilo v pozdějších náboženských textech. moc, síla, mohutnost, priima (?) a syla (přejaté) z tebe vycházela moc 152 (37) (: siłą); gálibe 51 (120) (: możność); moc 135 (: mocą); síla 29 (: możnością); silou 37 (: możnością); síla 100 (126) (: siły). 246 Polská šila, moénosc, moca „síla, moc, mohutnost“ se nejčastěji překládají jako moc; tu a tam se vyskytuje síla a mohutnost; několikrát se užívá přejaté sylą. Okrajové slovo priima (s domnělým a na konci), doložené pouze v DK, je nejasné a jeho přiřazení k moci je pochybné. příroda a cnata (přejaté) małóne Diewo [u wiſsomis gám tomis nahrazuje cnátomis 96 (:cnotámi); jen několikrát se užívá přejaté cnata, všude jinde (3, 4, 7, 59, 67, 73) se vyskytuje gamta „ctnost“. Gamta ve významu „ctnost“ se vyskytuje pouze v Daukšových spisech. čest, úcta (výp.), chvála a pocta Několikrát je polské cześć y chwała přeloženo jako garbé(-a) ir liaupsé, např.: garbé[p ir laup[ep [= laup[ep]p] 18 (51, 53, 68, 69, 145, 154, 158, 159, 180, 181); na jednom místě — pagerbimu ir laupę 155; jednou je chwale á sławie přeloženo jako laup[ep’ ir garbé[p 172; garbés prš. czéſties 163 (: czči); jinde se v textu samostatně vyskytuje garbé, odpovídající polskému chwala (65, 92, 108, 146, 164), cześć (180, 181) a czétnosć (78), anebo se vyskytuje bez polského ekvivalentu (67, 68, 178), a poněkud častěji také liaupsé, odpovídající polskému chwala (51, 52, 64, 75, 90, 102, 157, 164, 170, 172, 180, 181, 189), anebo se vyskytuje bez polského ekvivalentu (11, 31, 80); několikrát je cześć přeloženo jako pagerbimu (155, 165). Tedy garbé, čestis (jen jednou prš.) liaupsé ir pagerbimas (velmi zřídka) jsou užívány synonymně při překladu polských chwala (liaupsé, garbé), cześć (garbé, pagerbimas, čestis), sława (garbé) a czciwość (garbé). Srov. garbinti, gerbéti, liaupsinti ir slovyti. uctívat, vážit si, chválit a slovyti (výp.) garbintumbimé ir łaupſintumbimé 67; gárbinu prš. słowiu 142 (:wysławiam); kurių gárbinas deiwíſte 37 (52, 60, 67, 69, 76, 77, 80, 102) (:czyniemu mu cześć: Dziękuję; we czci go mając chwaląc); Łaupſinkite 2 (76, 90, 163) (:Chwalćie, Błogosław); gerbéio Diewą 67. Nejčastěji se užívá garbinti; výpůjčka slovyti byla zaznamenána pouze jednou. Srov. čest, úcta (výp.), chvála a pocta. toužit, žádat, chtít a žýčyti (výp.) což si přeji a po čem toužím 155 (: žadąc); Přejíce si prš. Zičídam 71 (: Zycząc); přát si a chtít pro něj dobro 71 (: życzyć); přát si 49 (62, 64, 74, 84, 122, 155) (:żądąć); chtěli 24 (76, 79, 87, 134, 138, 153, 156, 165, 166) (: chcieli). První tři náhrady (geisti, trokšti a noréti) mají velmi podobný význam. Nejčastěji se užívá noréti. Výpůjčka žýčyti byla zaznamenána pouze jednou a má spíše význam „přát“. gentis ir prietelis (výp.) přítelem 127 (157) (: przyjacielem); přítel 153 (154) (: przyjaciela) V Daukšových i dalších starých písemných památkách se nejčastěji užívá výpůjčka prietelis; Daukša občas užívá také gentis „přítel, kamarád“, které obvykle znamená „příbuzný“. griešnas (výp.) nusidėjęs ir nuodėmėtas grieśbas (= grieśnas) srov. unodėmetas [= nuodėmetas] 119 (: grzeſzny); nuſsidėjęs srov. nuodėmetas 149 (150) (:grzeſzny) nuſsidėjęs 134 (153, 154, 162, 170, 173) (: grzeſzny). 247 Daukša téměř výhradně užívá litevské náhrady za polská písmena musidėjes (nejčastěji) a nuodėmes (občas). Jen jednou je v DK doložena výpůjčka griešnas, která se později velmi rozšířila v náboženských textech. Významově je těmto ekvivalentům blízké katas (41, 92, 120), odpovídající polskému winien. grynumas ir ubagystė (výp.) grįnumo srov. ubagistės 129 (: niedostatkami). V Daukšových textech téměř výhradně — grynumas, ojedinělá výpůjčka — ubagystė. Dokládá se také grynas „nemajetný, chudý“. plíce, vnitřnosti a život (výp.) iščioje srov. žiwate 17 (58, 149, 172) (: żywoćie); vidurėi srov. įčios 159 (: wnętrzności); iščiū 63 (164, 167) (: żywota, wnętrzności). Nejčastěji se užívá iščios, později se prosazuje výpůjčka žyvatas. vyznání, přiznání a spaviedis (výp.) Ižpąžinimo srov. Spawiedies 119 (139) (: Spowiadánia); Paſisákimo, arba išpažinimo Nūdemiu 109 (133, 139) (: ſpowiedźi); Ižpąžinimą 119 (146, 138, 141, 145, 146, 188) (: ſpowiedź). Nejčastěji se užívá vyznání; později se prosazuje výpůjčka spaviedis. věrný(á) a viernas(is) (výp.) drin palinximimo ištikimųjų srov. wiernųju (: wiernych) 156; ištikimą 157 (167, 168) (: wiernych). Jen jednou se vyskytla výpůjčka viernas, užívaná ve starších i pozdějších textech. Na jejím místě by se často mohlo objevit pravý, doložené v DK (4, 7, 122, 126, 138, 151, 154, 168, 170, 172). celistvě a úplně (pol.) nedostatečnosti… celé… ižſakiczią srov. zupeļnai (: zupełnie) 141; ižpąžintis iu ištįſai 97 (: zupełnie). Obě náhrady se ve starých písemných památkách užívají zřídka. Polské zupełny a zupełnie začíná Daukša překládat jako ištisas a išizai; pro tento význam zcela chybí. marnotratnost, promarnění, uzdravení, zotavení a léčení (pol.) iżwąjteiimo tad to pikto srov. Ižgidimo 116 (: wleczenie); iżwąjtimo srov. iżlieczijimo 87; iżwąjteiimui 142 (: wleczeniu); paſwėikinimas 137 (: wzdrowienie). Z litevských náhrad se nejméně užívá išgydymas. Ve starých písemných památkách se častěji vyskytuje išvaistėjimas a pasveikinimas („uzdravení“ a „zotavení“). Srov. pasveikinti a išgydyti; gydytojas, liekoris ir vaistytojas. chýše (pol.) a chaloupka kiželą srov. trobelas 163 (: chałupki). Obě náhrady se užívají zřídka. krédo (výp.), sambarės a složení (přek.) kredo neboli ſámbareś 22—23 (: Kredo); Krėdą arbá ſudeiimą 24 (: Kredo ábo ſkład); krėdoie 22 (27); ſudeiime 24. Ve starých písemných památkách se nejčastěji užívá sambarės (Bretkūnas, Daukša, Širvydas aj.). 248 leprá (výp.) (onemocní) a raupuoti leprá onemocní prš. raupuoti 152 (:tredowáci). Lepra se vyskytuje v Daukšových spisech. Jinde (u Bretkūna, Širvyda aj.) se hojně užívá raupsas (raupsai), raupės a raupas. luomas a stonas (výp.) milet’ podle lūmą prš. įtona 82 (: įtanu) V Daukšových spisech se nejčastěji užívá luomas; později se více prosazuje výpůjčka stonas. učitel a mistr (výp.) môkitojei, arba mîstrai 82 (: Miŋtrowie). S prvními písemnými památkami se v literatuře objevuje učitel a je široce užíváno; mnohem vzácnější je mistr. nevyčerpatelná a nezměřitelná (výp.) ani nevyměřitelnou lásku prš. nezměřitelnou 142 (: niezmiemę); ani nevyměřitelné dobro 162 (189) (: niezmiemey). Nejčastěji se užívá nevyčerpatelná (neišmestuos). Srov. bezpočet a neohraničená. nešťastný a mizerný (výp.) Drin našich nešťastných lidí prš. miŋernu 33 (: nedznych); mižernú 181 (: nedzna). Obě náhrady jsou nejznámější z Daukšových spisů, kde jsou zaznamenány po několika desítkách výskytů. nesprávný a nepravý (přej.) lūdimo neteiſaus srov. falsewo 74 (: fáłbywego); falsewas 78 (: fáłbywa). Neteisus se vyskytuje v písemnostech Bretkūna, Daukši, Širvyda a dalších; mnohem vzácnější je — falsevas. prostěradlo a prastyria (přej.) paklódė srov. pratiria 166 (: prześcieradło). V starších písemnostech se hojně užívá přejaté slovo prastyria (-ė); velmi zřídka se vyskytuje paklodė (zaznamenáno z DK). zmínit a ukázat (přej.) „poradit“ Abėiojančžem gėrai paminėt srov. parodit 106 (: poradźić); ſlaptų pirm paminėtu 20 (: przezecżonych). Tyto náhrady jsou zaznamenány pouze v DK. Paminėti je užito také v neobvyklém významu „poradit“ (106). svět a svietas (přejaté slovo) Páſaulis zastar. [ſwietas 53 (: Świat); paſaulo 5 (11, 21, 24, 40, 53, 70, 73, 81, 141, 164, 170, 189) (: świata). V Daukšových spisech se téměř výhradně užívá pasaulis, které později vytlačilo přejaté slovo svietas. obraz a abrożas (přejaté slovo) To je paweikſłas oné, která zastar. Abrožas 60 (84, 134) (: obraz); paweikſło 27 (60, 133, 185) (: wyobrażenie, obraz); po paweikſłu dūnos 98 (: pod osobą). 249 Ve starých spisech (zejména u Daukši a Širvyda) se nejčastěji užívá paveikslas ve významech „abrozas, podoba, příklad“ aj.; mnohem řidší je abrozas, který se prosadil v pozdějších spisech a v hovorovém jazyce. pazopostyti (přejaté slovo) a pataikinti „připravit“ pazopōttiei zastar. pataikinai 155 (: zgotował); ant to teip būtų paſsiżopōttieś 120 (: przygotował). V Daukšových spisech se pataikinti užívá ve významu „připravit, nachystat“; méně často se vyskytuje přejaté slovo pazopostyti. Srov. prisitaįsyti ir prirengtis. putování (přejaté slovo) a cestování peregrinawōime, přísl. kelewime 156 (: w pielgrzymowaniu). Tyto náhrady jsou vzácné a doložené z Daukšových spisů. Srov. peregrynavoti ir keliauti. peregrynavoti (přejaté slovo) a cestovat peregrinawōia, přísl. keliauia 156 (: pielgrzymuie). Tyto varianty jsou ve starých písemnostech velmi vzácné. Srov. peregrinavojimas ir keliavimas. peklo a podsvětí (přejaté slovo) prágarus, přísl. peklās (92, 164) (: Pieklą); pragaro (34, 36, 44, 92, 108, 185) (:piekłą). Z dostupného materiálu se zdá, že Daukša jako první začíná užívat peklo, které je v jeho spisech mnohem častější než přejaté slovo pekla. protivník, odpůrce a nepřítel (výp.) príejakis prš. Priebinikas 122 (: nieprzyiaciół); priesſinikai prš. Neprietelus 53, (96); priefakių 174 (188) (nieprzyiół); príebiniku 34 (55, 108) (: nieprzyiąciół). Protivník Daukšas začíná užívat a velmi často se vyskytuje vedle rovněž častého odpůrce; v jeho spisech je vzácné — nepřítel. přísahat a přisahovat (výp.) priſſiekia 78 (79); priſſiegōia 77 (: přísahají). Od Mažvydase se ve starších spisech nejčastěji užívá přísahat; mnohem řidší je výpůjčka přisahovat. ředitel (výp.) a správce reditoiēs, arba taiſitoiēs wiſſo ſutwerimo 26 (: řídící) reditoiuaus 76 (: správce). Daukšas zřídka užil slova správce; častěji se vyskytuje výpůjčka ředitel. Srov. spravovat a řídit. říkat a zpovídat se (přej.) odpuštění, je...hodné, aby se... zpovídali, 124 (:spowiądáno). Říci (se) „zpovídat se“ je v DK užito pouze jednou; jinde (88, 91, 94...) má význam „pronést, hlásat“. Srov. vyznat, vyslovit a přihlásit se. skom ia (přej.) a stůl skomios před. stalo 133 (154); skómiep’ 19 (147, 153, 171, 182) (: ſtole). Daukša nejčastěji užívá skom ia; v litevských textech z Východního Pruska nebylo skom ia doloženo (pouze — stůl). 250 stéblo a sloup (přej.) stiebai, dagaus drėba před. stulpai 148 (: filary); stiebėp 179 (: w ſupā). Ve starých textech se souběžně užívá stiebas „sloup, pilíř, kmen“ a přejaté slovo stulpas. V Daukšových textech je častější stiebas. subtilnas (přej.) a mandagus subtīlnas před. mandagus 124 (: subtylny). Obě náhrady se ve starých písemných památkách užívají poměrně zřídka. Kromě Daukši užívají mandagus také Širvydas, Chilinskis aj. svetimoterauti a prijerauti (přej.) Nē ſwētimotéráuk před. pryiérauk 74 (84) (: Nie cudzołoż). V Daukšových spisech se častěji užívá svetimoterauti; prijerauti (priejerauti) se v písemných památkách vyskytuje zřídka. taisyti a rėdyti (přej.) „uspořádat“ v panství a taījo — Dwaĵĵia Bvetāia 40; obklopuje, stará se, vede 31. Ve starých písemných památkách se nejčastěji užívá výpůjčka rėdyti; místy se vyskytuje taisyti „uspořádat“. Srov. rėdytojas a taisytojas. víra a viera (přejaté slovo) tikėjimo oproti wieros 16 (:wiáry); Tikėjimas 22 (24, 26, 72, 80, 103, 105, 121, 122, 152, 174, 186) (:Wiārá). V DK se téměř výhradně užívá tikėjimas, v jiných starých písemných památkách je častější přejaté slovo viera. ovládání a miernybė (přejaté slovo) „střídmost, sebeovládání“ Twárdimas oproti miernībe 103 (: Wſtrzymięźliwość); Twárdimas 105 (: Wſtrzy-mieżliwość); Miernībe 104 (: Mierność). Tvardymas je doloženo pouze v Daukšových spisech, miernybė se vyskytuje (zřídka) i jinde. lék a liekarstva wáistą oproti lekarſtwa 85 (: lekárſtwa); wajſto 76 (79, 142, 143, 159, 171) (: le-kárſtwā). Ve starých písemných památkách, zejména u Daukši a Širvyda, převažuje vaistas; později se více prosazuje přejaté slovo liekarstva. Srov. vaistytojas, gydytojas a liekorius; išvaistėjimas, išvaistymas, išgydymas, pasveikinimas a išgydymas; pasveikinti a išgydyti. léčitelé (-ky), lékař a ranhojič (výp.) váijtitoiaus oproti giditoio nebo liekoreus 143 (: Lekárzām); váijtitoio 144 (150, 151) (: Lekárza); Giditoiēu 14 (: Lekárzu). Ve starých písemných památkách, zvláště u Daukšy, se často vyskytují výrazy vaistytojas a gydytojas, liekorius je velmi vzácný. Srov. išvaistėjimas, išvaistymas, išgydymas, pasveikinimas a išliečijimas; vaistas a liekarstva; pasveikinti a išgydyti. velinas, biesas (výp.) a šėtonas (výp.) wēlino 34 (53, 56, 153) (: Dyábła); biéſſus 77; S ętono 55 (57) (: Szátánā). Tyto varianty se svým významem poněkud liší. Ve starých písemných památkách je velmi časté velnias, vzácnější je šėtonas a biesas se vyskytuje jen velmi zřídka. 251 otrok a nevolník (výp.) wėrgáis oproti newálninkais 34 (: niewolnikami); wergu 12 (:niewolnikiem). Vergas se ve starých písemných památkách užívá častěji než nevalninkas. vikář (výpůjčka) a zástupce Vicarius znamená zástupce 39 (: Vicarius). Vikář je několikrát zapsán v Daukšových spisech; více se užívá zástupce. rána a rana (výpůjčka) žaiždás, mn. ronas 140 (142) (: rany); žaizdų 176. Ve starých spisech převládá rána, jen občas se vyskytuje výpůjčka rana. škoda a iškada (výpůjčka) žalos, mn. iškados 86 (: škody) Ve starých spisech se nejčastěji užívá škoda a jen občas se vyskytuje výpůjčka iškada, která se později široce rozšířila v našich písemnostech i mluveném jazyce. Celkem bylo zaznamenáno více než 50 paralelismů litevských slov a výpůjček. Většina z nich (asi 40) je uváděna na okrajích, několik (3) — po spojovacím slově nebo, 2 — po to jest (est), zatímco u několika slov (apčiuopti, bendrystė, galýbė, gentis, nusikėminimas, priscėkti, velinas…) byly náhradní podoby podle ekvivalentů v polském textu nalezeny na různých místech textu (apčystyti, sėbry stė, syla, prietelius, nobážnystė, prisiegoti, biesas). Mezi výpůjčkami převažují slova převzatá z polštiny1 (artikulas, bursiry kas, cnata, čičijimas, falšyvas, mistras, mizernas, pakūta, parodyti „patarti“, pekla, peregrynavojimas, peregrynavoti, spaviedis, spaviedotis, subtinas, zupelnai, žyčyti); asi tucet výpůjček lze odvodit z běloruštiny (čestis, griešnas, kiželė, nešmieruojama, neprietelius, pasnykauti, prietelius, prasyria, prisiegoti, rėdytojas, sėbry stė, škoma, svietas, vierą); původ ostatních je slovanský, ale nelze přesně určit, z kterého slovanského jazyka (polštiny, běloruštiny, ruštiny) byly převzaty (abrozas, apčystyti, biesas, iškada, išliečyjimas, liekarstwa, liekorius, miernybė, nobážnystė, nevalnykas, pazopostyti, rona, syla, stonas, ubagystė, viernas, žyvatas); z polských textů byly převzaty latinské výrazy kredo, vikarijus a německého původu prijerauti. U některých výpůjček byly použity kalky, např.: artikulai (výpůjčka) — klouby, spaviedis (výpůjčka) — vyznání, kredo (výpůjčka) — sudėjimas. Většina výpůjček byla použita jen jednou či dvakrát, např. pakūta, syla, cnata, čestis, slovyti, žyčyti, griešnas, žyvatas, spaviedis, išliečyjimas, svietas, abrozas, pekla, neprietelius, viera, liekorius, rona, v ostatních případech se užívají litevské ekvivalenty (gailėjimas, galýbė, gamta, garbė, garbinti, geisti, nusidėjęs, iščia, išpažinimas, išvais ymas (išgydymas), pasaulis, paveikslas, pragaras, priešinykas, tikėjimas, vaisytojas (gydytojas), žaizda. To ukazuje, že většina výpůjčních náhrad byla nahodilá a ještě nezapustila kořeny v jazyce písemností. 1 Při určování původu výpůjček se vycházelo především z práce P. Skardžia, „Die slavischer Lehnwörter im Altlitauischen,“ Kaunas, 1931. 252 Několikrát byly paralelně (v textu a na okraji) užity výpůjčky, totiž: abyda (výp.) a krivda (výp.) „křivda“ abidás... odpouštěl prš. Kriwdas 55 (: krzywdy); Abida kántrei pakelt 106 (: Krzywdę). U těchto přejatých slov, která se příležitostně užívají i v jiných starých textech, nebyly zjištěny odpovídající litevské ekvivalenty. svědectví (přejaté slovo) a svědčení (přejaté slovo) zakazuje lūdimo nė tei̇jaus prš. świeczijimo 86; lūdimo netėjšȧus 74 (: świa-dectwá.) V Sen. spisech je častější svědectví (liudijimas), které se v literárním jazyce zachovalo až do dnešních dnů. přizpůsobení (přejaté slovo) a přizpůsobení (přejaté slovo) k předchozímu... Jde o taková přizpůsobení srov. Pazopotyjimu 120 (: przyprąwą). Velmi zřídka se vyskytující slova. Srov. pazopostyti ir pataikinti; prisitaistyti ir prirengti. strujus (přejaté slovo) a diedas (přejaté slovo) „dědeček“ Jtrūius srov. Diedai 82 (: dziadowe). Tyto výpůjčky se vyskytují v Daukšových spisech několikrát a nebyly k nim nalezeny litevské ekvivalenty senolis, protėvis, prosenelis. Z předmluvy k Daukšově Postile je patrné, že Daukša se vědomě snažil učinit lexikum jazyka svých spisů bohatým a rozmanitým a uváděl četné lexikální paralelismy v různých podobách. Nepoužívá je pouze k obohacení slovní zásoby, ale také z různých jiných důvodů; příčiny jejich vzniku v litevském překladu jsou rozmanité. Některé náhrady jsou vzácné, užité jen jednou či dvakrát (např. aklatis a aklystė, apgauti a primintinti, drebeti a virpėti), ale vyskytují se také často paralelně užívaná slova, která je při překladu katechismu třeba neustále opakovat (např. byloti a kalbėti; melsti a prašyti; gilinė, mirtis a mirimas). Nejčastěji se paralelně užívají různé synonyma, která překladateli pomáhají vyjádřit myšlenky originálu úplněji, jasněji, přesněji a stylističtěji. Jejich prostřednictvím se také vědomě usiluje o obohacení a zpestření slovní zásoby spisů a o to, aby byl překlad srozumitelný a přitažlivý pro čtenáře různých nářečí a různého vzdělání. Místo paralelně užívaných slov není ustálené: uvádějí se vedle sebe v textu (po spojovacích výrazech a, nebo, to jest), v okrajových poznámkách i na různých místech textu. Táž složka paralelismu se může z textu přesunout do okrajové poznámky a naopak. Tyto variace jsou zřetelně patrné z užití jednotlivých uvedených složek paralelismu. Bohaté a rozmanité lexikální paralelismy v DK svědčí o obrovském tvůrčím úsilí autora co nejpřesněji, nejsrozumitelněji a co nejpřirozenější litevštinou přeložit z polštiny Ledecmův Katechismus a učinit jej lidovým, výřečným jazykem přitažlivým- 253 Usilovalo se o co nejširší okruh čtenářů, kteří uměli litevsky. K tomuto účelu se hojně využívalo bohatství a nevyčerpatelných pokladů lidové slovní zásoby. Mnoha starým litevským slovům se přisuzoval nový význam a dostávala nový náboženský obsah. Například v katolickém DK získávají nový význam dievas, dangus, kaltė, nuodėmė, pragaras, siela, šventas, viešpats a další slova. To Daukšovi umožnilo vyhnout se zbytečným výpůjčkám, které používali nedbalí překladatelé nebo které se objevily později, když rostl vliv polonizace prostřednictvím církve, panství a jinými cestami, v žargonových náboženských textech (např. griekas, pekla, dūšia, ponas, viera, vieryti atd.). Daukša směle přejímal do literárního jazyka slova z lidové mluvené řeči a na mnoha místech jim přitom dával přenesené, abstraktnější významy, čímž obohacoval sémantiku slovní zásoby literárního jazyka. Pro vyjádření nových náboženských a různých abstraktních pojmů vytvářel Daukša mnoho neologismů, které výrazně zvýšily počet lexikálních paralelismů v DK. Některé Daukšovy novotvary (např. abejojimas, įkvėpimas, nusižeminimas, privalomas, pasmerkimas, supratimas) jsou zdařile utvořeny a pevně se vžily v literárním jazyce. Po prvním překladateli Bible a významném tvůrci literárního jazyka ve Východním Prusku J. Bretkūnovi, který věnoval značnou pozornost hledání litevských ekvivalentů a předložil mnoho lexikálních paralelismů v rukopisu překladu Bible, je Daukša nejplodnějším slovotvůrcem mezi autory starých litevských písemností a významně přispěl k obohacení a rozvoji slovní zásoby literárního jazyka. Zřetelně to dokládá bohatá slovní zásoba jeho děl a četné, rozmanité lexikální paralelismy. Z těch posledně jmenovaných je patrné, jak pečlivě a tvořivě se hledaly litevské ekvivalenty a jak velká pozornost se věnovala bohatosti a rozmanitosti slov. Daukša zpravidla dokázal dobře vybírat vhodné a přesné ekvivalenty a vystihnout významy slov i jejich různé odstíny. Vyskytují se však i případy, kdy překladatel při překládání váhá, a proto uvádí dva nebo více ekvivalentů, někdy ne zcela zdařilých. To svědčí o jeho nezkušenosti a stylistické nezralosti; byla to také jedna z příčin, které jej vedly k užívání paralelních variant. Tato rozmanitost slovní zásoby a tyto lexikální varianty do jisté míry ztěžovaly okamžité stanovení a ustálení jednotných norem slovní zásoby literárního jazyka, celkově však přispěly k hledání litevských ekvivalentů, k vytváření litevské terminologie i k obohacení slovní zásoby literárního jazyka. Takové kolísání a rozrůznění bylo na počátku litevské písemné tvorby nevyhnutelné: bylo třeba hledat termíny a slova pro vyjádření pojmů nové víry i jiných pojmů, přizpůsobovat se čtenářům hovořícím různými dialekty a zároveň se nebylo možné vyhnout vlivu jiných jazyků. Bohatá a rozmanitá litevská slovní zásoba Daukšova Katechismu a Postily byla jedním z nejbohatších zdrojů pro obohacování slovní zásoby literárního jazyka koncem XIX. a počátkem XX. století, kdy se z jazyka odstraňovaly barbarismy feudálně-církevního žargonu (např. adyna, viečnas, ubagas, smertis, kožnas, svietas, liekarst(v)a, rona, kriv(i)-da) a nahrazovaly se litevskými slovy převzatými od M. Daukši, K. Širvyda a z dalších starých písemností (např. valanda, amžinas, elgeta, mirtis, kiekvienas, pasaulis, vaistas, žaizda, žala). Daukšova díla tak sehrála mimořádně pozitivní roli při utváření a rozvoji slovní zásoby litevského literárního jazyka. LEXIKÁLNÍ VARIANTY V KATECHISMU M. DAUKŠY Z ROKU 1595 И. Р. КРУОПАС Resumé V překladech katechismu a evangelijních kázání významného spisovatele XVI. století M. Daukši se vyskytuje velmi mnoho lexikálních variant (dublet) pro vyjádření týchž pojmů. Taková lexikální rozmanitost a nestálost jsou vlastní také dalším písemným památkám litevského jazyka. Tento rys litevského literárního jazyka vznikl ze snahy obohatit jeho slovní zásobu, ze snahy učinit díla srozumitelnými představitelům různých nářečí i z působení sousedních jazyků, zejména polštiny, která byla mezi feudály a duchovenstvem velmi rozšířená. Článek analyzuje lexikální varianty, které se vyskytují v prvním díle M. Daukši, překladu katechismu (1595) z polštiny. Lexikální varianty se v katechismu vyskytují buď přímo v textu, kde jsou spojeny slovy arba, ir, tai yra („nebo, a, to jest“), nebo v poznámkách pod čarou (ve většině případů), případně na různých místech textu. Bylo nalezeno více než dvě stě lexikálních paralelismů sestávajících ze dvou, tří, čtyř či pěti variant. Ve většině případů se paralelně užívají dvě nebo více synonymních slov, například: giltinė, mirtis, mirimas ir numirimas „smrt“. Tato synonymní slova mají různé významové a stylistické odstíny; vyskytují se také dialektismy nebo různé slovotvorné varianty (např. gyvata ir gyvenimas „život“). Někdy se vedle litevského slova užívá výpůjčka, nebo naopak, např.: galėjimas a pakūita („pokání“) a mandagus a subtilnas („zdvořilý“). Lexikální paralely ukazují, jak pečlivě M. Daukša překládal a jak velkou pozornost věnoval obohacování slovní zásoby litevského literárního jazyka. Ve většině případů se mu dařilo najít odpovídající výrazy v litevské lidové řeči, případně musel tvořit nová slova. Některé paralelní varianty však nejsou zcela přesné a příliš zdařilé. Dokládají autorovu stylistickou nezkušenost a jeho váhání při hledání litevských ekvivalentů v překladu. Ačkoli taková lexikální rozmanitost částečně bránila sjednocení slovní zásoby litevského literárního jazyka, přesto sehrála pozitivní roli v jeho rozvoji.