„Akmenà“, „Lašmuõ“ ir kiti panašios darybos upėvardžiai

L I E T U V I Ų K A L B O T Y R O S K L A U S I M A I, IV L I E T U V O S T S R M O K S L Ų A K A D E M I J A ŘEČNÍ JMÉNA AKMENA, LAŠMUO A DALŠÍ PODOBNÉHO TVOŘENÍ A. VANAGAS V současnosti známe osmnáct názvů řek, které jsou z hlediska tvoření podobné hydronymu Akmeną, a sedm názvů podobných hydronymu Lašmuo. Většina z nich nějakým způsobem souvisí se souhláskovým kmenem -men-. Jejich tvoření, původ kořenů i sémantika dosud nebyly náležitě objasněny. Pokus řešit etymologické, stratigrafické a složitější slovotvorné otázky nyní, kdy je litevská hydronymika dosud málo prozkoumaná, sotva může přinést přesnější závěry. Proto se těmito otázkami práce podrobněji nezabývá a s několika poznámkami uvádí hydronyma typu Akmenos a Lašmenės, která jsou nyní známa. Akmenà ³ᵇ (v okresech Kretinga, Kupiškis, Panevėžys aj., celkem asi 15), Ašmenà (Běloruská SSR, z pravé strany se vlévá do Neris). K Akmen-, Ašmen- srov. litevská místní jména Akmenà (jezero, Vilnius), Akmėnis (jezero, Obeliai), lotyšská místní jména Akmenene (řeka), Akmenija (řeka) a mnoho dalších (viz En LV 14—15), litevská osobní jména Akmėnis, Ašmenà, lotyšská osobní jména Akmenis, Asmens. Litevská hydronyma Akmenà a Ašmenà souvisejí s obecnými slovy akmuõ, ašmuõ, genitiv akmenis, ašmenis. O Akmenà || Ašmenà podrobněji viz Топ Зам R Кр 264. Armenà ³ᵇ (Veliuona, do Nemunu zprava). Tam také Armeniūkas (vlévá se do Armeny). Snad tentýž kořen obsahují také: Armėlis (jezero, Degučiai), Armušnà (řeka, Kavarskas), Armatà (místo v jezeře Plateliai). Hydronymum Armenà souvisí s obecným slovem armenà „hlubina, propast, bažina“, armuõ „tamtéž“. K příponě viz Sk ŽD 232; ke kořenu dále viz Bg RR II 402; Sav EžV LKK III 297. Bramenà ³ᵇ (Šilalė, do Akmeny zprava). Toto hydronymum je v litevském onomastickém souboru zcela ojedinělé. Deimenà || Deimė. Tato řeka teče Kaliningradskou oblastí a u Polesku (dříve Labguva) se vlévá do Kurského zálivu. Je to takzvané „rameno Priegliu“. Dnes se hydronymum Deimenà || Deimė v lidové mluvě vyskytuje už jen zřídka. Slyšel jsem, jak tuto řeku nazývají Deimė místní obyvatelé vesnic Lankupiai, Minija a Svencelė. Hydronymum Deimenà || Deimė se v písemných pramenech objevuje poměrně brzy: Dein, Deyme — 1352 (SRP II 518), Deim — 1400, Deyme — 1450, Deheme — 1465 (Ger AO 26), Daimenà (Kl Gram 61 nebo PGram 457), Deimē,-ēs, Deimenà,-õs (Kur LDW 82. Zde F. Kuršaitis poznamenává, že se nejčastěji užívá forma 227 Deimenà), Deimenà (Bg RR I 469; Bg Ž LXXXII), Deimenà,-õs, Deimeną (LŽTP 97. Totéž Sk, ŽD 233; LKRŽ). J. Gerulis (Ger AO 27) odvozuje hydronymum Deimeną od *Deiv-mena, srov. dièmedis < *dièv-medis, a *Deiv- srovnává s pr. deywis ‚bůh‘. Z fonetického hlediska je změna em v m možná, jenže v tomto případě nelze s jistotou vědět, zda se v hydronymu Deimenà původně vyskytovalo v, či nikoli. (Viz také s. 229.) Zdá se nám, že patrně postupoval správněji K. Būga (Bg Ž LXXXII), když název řeky Deimenà odvozoval z lotyšského slovesa deju, diêt ‚tančit, běžet skoky‘ a mimo jiné jej srovnával s pr. *Deim-laukis > něm. Deimlacken K. Ve svém rukopisném materiálu K. Būga kořen hydronyma Deimenà Deim- srovnával ještě takto: ř. δ-εμχ ‚spěchám‘ < *διέω-, δέω vedle διέω δινέω ‚otáčím‘: lot. diêt. J. Endzelīns (LVV I) uvádí tyto významy lotyšského slova diêt: ‚skákat, tančit, také zpívat‘, a lot. diêt srovnává se staroindickým diyati ‚letí, běží‘, staroirským dian ‚rychlý‘, ř. δ-νως ‚vír, víření‘, δνέω ‚otáčím, drehe‘. Hydronymum Deimenà snad může nějak souviset s místními názvy Diemenai ves. (Anykščiai), Diẽminas (nebo Diẽmenas) ves. (Jaskūnai, okres Jūrotiškiai v BSSR), Diemė (nebo Demė?) ř. (Švenčionys). Podrobněji viz Bg Ž LXXXII. Dusmenà 3b (Daugai, ústí do Varėnė), srov. Dùsmenys ves. u Dusmenos, Dusmenėliai ves. K příponě Dusmenõs viz Sk ŽD 233. Kořen Dus- máme také v názvech: Dus-à ř. (Pumpėnai), Dus-ėlė ř. (Alytus), Dus-ýnas jezero (Vyžuonos), Dus-jà jezero (Alytus), Dùs-ėtos městečko. Gamenà 3b (Molėtai, ústí do Siesartis). Ke kořeni Gam- srov. Gãm-ė ř. (Papilė, ústí do Venty), Gam-antà ř. (Žasliai, ústí do Laukysty). Graumenà 3b (Kvėdarna, ústí do Šalpė z levého břehu). Roku 1384 píše SRP (II 667) název této řeky Graumanape. Srov. Graumenėlė les (Seda), Graumùo ř. (viz s. 230). K příponě viz Sk ŽD 233. Juodmenà 3b (Jonava, ústí do Varnakė). K příponě viz Sk ŽD 233. Kořen Juod- je v litevském názvosloví velmi častý, srov. Júod-a ř. (Panevėžys), Júod-ė ř. (1. Alsėdžiai; 2. Debeikiai; 3. Joniškėlis), Juod-ėlė ř. (Pūsalotas), Juod-ỹs jezero (Kuktiškės). K Juod- srov. juód-as. Kaimenà 3b (Musninkai, ústí do Musia=Musė z pravého břehu). Srov. pr. Caymen-ape, Kaymen-ap, ř. z r. 1331 (Ger AO 33), litev. Kiẽmen-tà ř. (Žiežmariai). Kamenà 3b (Šalčininkai). Ke kořeni Kam- srov. Kãm-ė ř. (Jurbarkas, ústí do Mituvy z pravého břehu). Kulmenà ³b ‖ Kuĩmė ‖ Kuĩmenas (Pagėgiai, ústí do Vilky ‖ Vilkės z pravého břehu). Ke kořeni Kul- srov. Kul-ė ř. (Dusetos), Kul-ėnė potok (Skuodas), Kul-ėinis jezero (Merkinė), Kul-ỹs příkop (Panemunėlis), prohlubeň (Antalieptė), kout louky (Degučiai), bažinatá louka (Dusetos). Lomenà 3a (Kaišiadorys, ústí do Neris z levého břehu). Šow. geogr. zapisuje tento název jako Łomiana (III 594 aj., viz Bg RR I 454), SRP jako Lamen (II 692), zatímco K. Būga (RR I 454) srovnává Lamenà a Lam- s Lamėstas jezero, Lomõkai ves., lot. Lamiņi, pr. Lamen jezero, Lamgarbe ar Lan-garbe. Místní obyvatelé nyní vyslovují název této řeky s o v kořeni: Lomenà; v téže lokalitě také louka Lomenà, Pa-lómenis, městečko a ves. Ke kořeni Lom- srov. Lomà louka (Butrimonys), obecné slovo lomuo ‚údolí‘. (Srov. Ger AO 81.) Rudmenà 4 (Pažaislis, ústí do Nemunasu z pravého břehu). K příponě viz Sk ŽD 233. Kořen Rud- máme také v názvech: Rùd-ė ř. (1. Garliava; 2. Simnas), Rudėlė ř. (Alytus), Rùd-upė ř. (Panoteriai). Kořen Rud- v názvech těchto řek patrně souvisí se slovem rùd-as. 228 Šemenà 3a (Aukšt. Panemunė, do Němenu z pravého břehu), srov. sėmenà „malý úhor“, sėmuõ „lněné semeno“. Šeimenà 3b (Vilkaviškis, do Širvinty z levého břehu). Tradiční etymologie tohoto názvu řeky je následující: Šeimenà < *Šeiv-mena (Ger AO 251; Sk ŽD 233). Obnovení podoby Šeimenà na *Šeiv-mena (stejně jako Deimenà — na *Deiv-mena, viz s. 227) je velmi lákavé, neboť máme szeimedis = szievmedis (Lesk Bild 418; Ger AO 180), diẽmedis < *dievmedis (Ger AO 27). Odvozování jména Šeimenà od *Šeiv-mena a jména Deimenà od *Deiv-mena se tedy opírá o podobnost vzniku apelativního šeimedis z šeivmedis a diẽmedis z *dieumedis. Apelativa diẽmedis a šeimedis lze bez obav odvozovat od *dieumedis a šeivmedis, protože živý jazyk zná také dievãmedis (Plungė), šeivãmedis (DLKŽ), avšak obnovení říčních jmen Šeimenà a Deimenà na *Šeiv-mena a *Deiv-mena se neopírá o tvoření těchto hydronym samotných, nýbrž pouze o analogii dvojice složených apelativ. Viděli jsme, že v hydronymu Deimenà K. Būga kořen *Deiv- ani nehledá (viz s. 228). Domníváme se, že ani v hydronymu Šeimenà není důvod hledat neznámé *Šeiv-; název řeky Šeimenà bychom měli, jak je v takových případech obvyklé, srovnávat s dalšími místními názvy téhož kořene, které se vyskytují v litevském místním názvosloví: Šiemė (nebo Šeimė), ř. (Batakiai, do Tríšiūkštė z levého břehu), Šeimatis, ves (okres Utena), Šiemetis, jezero (Vievis), Šiemetiūkas (nebo Šiemedūkas), jezero, tamtéž. Srov. Szemen, jezero, 1520 (Ger AO 180). Titmenà (okres Jieznas, okolí Plaskūnai, pramení v lesích Šnipeliai, ústí do Virkiai). Místní obyvatelé dnes vyslovují název této řeky Cicmenà (Cicmenõs, Cìcmeną) || Cýcmena (Cýcmenos, Cýcmeną). V místě, kde tento potok teče, leží hranice dzūkavského nářečí; nazývá se přechodová oblast. Lze se domnívat, že dříve zde byli všude Dzūkové. V těchto místech se dnes vyslovuje cicnagas a titnagas, říká se dzienà a dienà. Jak známo, Dzūkové vyslovují slovo titnagas jako cicnagas, což znamená, že titnagas je zkrácená podoba z *titinagas, v dzūkštině > *cicinagas > cicnagas. Jinak by se druhé t neměnilo v c. Totéž se muselo stát i s názvem řeky Titmenà: dnešní Cicmenà může vzniknout jedině z *Titimenà > *Cicimena > Cicmenà. Srov. Titnas > Cìtnas, jezero (Rudnia). Kořen Tit-, Tyt- se v litevském místním názvosloví vyskytuje i častěji: Tit-upis, ř. (Paežerėliai, do Němenu), Tit-valka, ř. (Kėdainiai), Tit-kalnis, kopec (Užventis), Tit-žmbalė, ves (Kupiškis), Týt-lankės, louky (Krakės), Týt-uva, ř. (Bg RR I 46), Týt-uvėnai, městys (viz také Bg RR I 530). Žeimenà 3b (Pabradė, do Nerisu z levého břehu), srov. Žeimenys, jezero (Švenčionėliai). Ke Žeim- srov. Žeim-ėlis, městys, Žeim-iai, ves (okres Lazdijai), žiema „zima“. O žiema podrobněji viz Труб СлЭ ВСЯ 29. Říční jméno Lakmenia (Šimonys, do Pelyši) se od ostatních hydronym této skupiny liší tím, že má jiný kmen. Souvisí s lakmenà || lakmenà „bahnitá hluboká tůň“, Lakmenė, les (Juodupė), Lekmėnė, ř. (Kaltinėnai), Lekmėnės, louky (Kaltinėnai), lekmėnė „propast, průrva, hlubina, tůň“. Kromě výše zmíněných říčních jmen, z nichž mnohá souvisejí s apelativy s konsonantickým kmenem na -men- (Akmenà — akmuõ, Armenà — armuõ, Ašmenà — ašmuõ, Lomenà — lomuõ, Šemenà — sėmuõ; srov. Akmenas, jezero — almuõ „hnis“, viz Bg Ž 62; Sav EžV LKK III 294; Dėmenas, jezero — dėmuõ), nebo s jinými hydronymy s konsonantickým kmenem na -men- (Graumenà, ř. — Graumuo, ř.; srov. Linkmenas = Lėnk-menas Bg RR II 281, jezero — Linkmuõ, jezero; Šelmenas, jezero — Šelmuõ, ř.), existuje několik říčních jmen, jež jsou nominativem singuláru s konsonantickým kmenem na -men-: 229 Graumuo (Ž. Naumiestis, jedno rameno ústí do Teneni, druhé do Šustisu). Ke Graum- srov. Graumeną (viz s. 228), Pa-griam-ėlė, ř. (Obeliai). Název řeky Graumuo lze snad srovnávat s apelativem graumuo „hlubina lesa, houština“ (Stulgiai, okres Skaudvilė), „hluboké, velmi bažinaté místo“ (Šiauliai). Jiešmuo (Krinčinas, do Miši z pravého břehu), srov. Jiešmenėlis, ř. (Krinčinas, do Jiešmenys z pravého břehu), tamtéž Pa-jiešmėnai, dvě vesnice a městečko. Jiešm- < *Iešm- snad souvisí s litevským jiešmas = iešmas, lotyšským iesmenis, iesms a pruským aismis. Lašmuo 3b (Pakruojis, do Mūši z pravého břehu). Srov. Lašmuo, ves (Rozalimas). Kořen Laš- se v místních jménech vyskytuje i častěji: Laš-upis (Skuodas), Laš-ūbala, ves (Šeta), Laš-apėžis, louky, pole (Rokiškis), Laš-ėnė, louky (Pilviškiai), Laš-nės, ves (Panemunis). Název řeky Lašmuo souvisí s apelativem lašmuo „místo v řece, které v zimě nezamrzá; místo, kde řeka začíná; pramen“ (Ignalina); „místo, kde se řeka vlévá do jezera“ (Kaltanėnai, Linkmenys); v zimě, kde je v řece lašmuo, nelze projet přes jezírko (Švenčionys); lašmena „dýchánek, místo v jezeře, které nezamrzá“; lotyšské lasmenis „místo v řece, které nezamrzá“. Odmuo 3b (Vainutas, do Jūry z pravého břehu). V litevském místním názvosloví zřejmě nejsou další hydronyma tohoto kořene. Srov. Odmenžis, ves a městečko; apelativum odmenis (Geit LSt 99; Lesk Bild 417) „ústí řeky“, odmenia „ústí řeky“ (ŽK). Šelmuo 3b (Ž. Naumiestis, do Šustisu z pravého břehu). Srov. Šelmenėtas, jezero (Žagariškės, bývalý okres Suwałki), Šelmen-ta = Šelmen-tkà, ř. (Liubavas, do Šešupė), šelmuo „hřeben“, rus. гребень. O šelmuo viz Bg RR II 553; Wl VW II 503; Lesk Bild 418. Viešmuo 3b (Joniškėlis, v létě vysychá). K. Būga (Bg RR I 335) srovnává název řeky Viešmuo s Vieš-inta, ř. (Subačius, do Lėvenys), Vieš-eta, ř. (Tirkšliai), Vieš-tovė, ř. (Kulai). K Vieš- srov. také Vieš-à, ř. (Utena), Vieš-iu (Pažaislis), Vieš-ys, jezero (Utena). Etymologii kořene Vieš- viz Bg RR I 335. Vaidmuo 3b (Mažeikiai, do Ašvy z pravého břehu). K Vaid- srov. Vaid-aĩ, ves (Joniškėlis), křoviny (Baisogala), les (Lygumai), Vaid-balė, louky (Svėdasai), Vaid-ė, louky (Leliūnai), Vaid-ėnis, ř. (Seda). Zkratky apyl. — okolí. ar. — orná půda, pole. b. — bažina. Bg RR — K. Būga, Rinktiniai raštai, I, Vilnius, 1958; II, Vilnius, 1959. buv. — bývalý, bývalá. DLKŽ — Slovník současné litevštiny, Vilnius, 1954. dš. — pravý. dv. — (bývalý) statek. En LV — Akademikis J. Endzelīns, Latvijas PSR vietvārdi, I daļa, 1. sējums, Rīga, 1956. ež. — jezero. Fr LEW — Litauisches etymologisches Wörterbuch von Prof. Dr. Ernst Fraenkel, Heidelberg-Göttingen (od roku 1955). 230 Geit LSt — Litevská studia. Výběr z nejstarších památek, nářeční příklady, lexikální a jazykovědné příspěvky Dr. Leopolda Geitlera, Praha, 1875. Ger AO — Staropruská místní jména shromáždil a jazykově zpracoval Dr. Georg Gerullis, Berlín a Lipsko, 1922. gr. — řecky. it. — přítok. k. — vesnice. Kl Gram — M. Danielis Kleinii, Gramatica Litvanica, 1653. kln. — hora. kr. — levá. Kur LDW — Litevsko-německý slovník Fridricha Kurschata, Halle, 1883. KV — Lotyšský konverzační slovník, I—XXI, Riga, 1927—1940. Lesk Bild — Tvoření podstatných jmen v litevštině od Augusta Leskiena, Lipsko, 1891. liet. — litevsky. LKK — Otázky litevské jazykovědy, Vilnius (od roku 1957). LKRŽ — Slovník pravopisu litevského jazyka, Vilnius, 1948. LKŽ — Slovník litevského jazyka, I—V, Vilnius, 1941—1959. lot. — latinsky. LVV — Lotyšský slovník K. Mühlenbacha. Redigoval, doplnil a pokračoval v něm J. Endzelīns, I—IV, Riga, 1923—1932. LŽTP — Litevské rybářské nářečí v Prusku. Zapsali J. Gerulis a Chr. Stang'as, Kaunas, 1933. mš. — les. mstl. — městečko. PGram — První litevská gramatika, Vilnius, 1957. pv. — louka. r. — močál. RKr — Rakštų krājums veltījums akadēmikim profesoram Dr. Jānim Endzeliņam viņa 85 dzīves un 65 darba gadu atcerei, Rīgā, 1959. rus. — ruský. Sav EŽV — B. Savukynas, Názvy jezer. — „Otázky litevské jazykovědy“, III, Vilnius, 1960. sen. — stará. SkŽD — Pr. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1941. si. — slovanský. Słow geogr — Słownik geograficzny królestwa polskiego, I—XIV, Warszawa, 1880—1895. SRP — Scriptores rerum Prussicarum, Leipzig, I—V, 1861—1874. t. p. — tentýž význam. Топ Зам — В. Н. Топоров, Две заметки из области балтийской топонимики. — „Rakstu krājums veltījums akadēmikim profesoram Dr. Jānim Endzeliņam viņa 85 dzīves un 65 darba gadu atcerei“, Rīgā, 1959. Труб СлЭ — О. Н. Трубачёв, Славянские этимологии, 1—7 — «Вопросы славянского языкознания», выпуск 2, Москва, 1957. WI VW — Alois Walde, Srovnávací slovník indoevropských jazyků, vydal a zpracoval Julius Pokorny, Berlín a Lipsko, 1927—1932. ВСЯ — Otázky slovanské jazykovědy, svazek 2, Moskva, 1957. ŽK — kartotéka Slovníku litevského jazyka Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR. 231 NÁZVY ŘEK TYPU AKMENA A LAŠMUO A. P. VANAGAS Shrnutí Článek podává stručný přehled názvů řek, z nichž většina souvisí se souhláskovým kmenem na -men-. Konstatuje se strukturní souvislost hydronym typu Akmenā, Lomenā, Graumenā s apelativy nebo jinými hydronymy typu akmuõ, lomuõ, Graumuõ, srov. Ašmenā — ašmuõ, Armenā — armuõ, Graumenā—Graumuõ, Linkmenas — Linkmuõ. 232