Из области балто-славянских фольклорных связей

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, VI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA Z OBLASTI BALTSKO-SLOVANSKÝCH FOLKLORNÍCH VZTAHŮ — V. N. Toporov V současné době lze stěží hovořit o jakýchkoli výsledcích soustavného srovnávacího studia baltského a slovanského folkloru, ačkoli myšlenka srovnávání odpovídajících faktů, stejně jako jednotlivé příklady baltsko-slovanských folklorních paralel, se objevila již v řadě starších studií1. Pokud nebudeme brát v úvahu některé více či méně nahodilé příčiny přehlížení srovnávacího studia děl lidové tvorby baltských a slovanských národů, je zřejmě třeba zmínit dvě okolnosti, které dlouho (a zčásti i nyní) bránily rozvoji výzkumu v této oblasti. Jde zaprvé o nedostatek dostatečného množství plnohodnotného a přehledně klasifikovaného materiálu folklorních textů (zejména baltských) a zadruhé o předpojatost některých teoretických koncepcí, které podobné prvky v baltském a slovanském folkloru posuzovaly pouze z úzce genetického hlediska (včetně určení směru přejímání). První z uvedených překážek lze prakticky považovat za odstraněnou v důsledku rozsáhlé práce na studiu a vydávání 1 См. А. А. Потебня, Объяснение малорусских и сродных народных песен, Варшава, 1887, II, стр. 41—44, 65—67; его же, О мифическом значении некоторых обрядов и поверий, М., 1865, стр. 21 и след.; А. Н. Веселовский, Разыскания в области русского духовного стиха, Сб. ОРЯС, т. 32, 1883, стр. 110 и след.; Э. Вольтер, Материалы для этнографии латышского племени Витебской губернии, ч. I, Праздники и семейные песни латышей, СПб., 1890, стр. 19 и след.; П. В. Владимиров, Введение в историю русской словесности, Киев, 1896, стр. 83—84; ср. также некоторые замечания по этому поводу в статье: B. Sruoga, Lithuanian Folk Songs (Dainos), „Folk-Lore“, Vol. 43, Nr. 3, 1932, стр. 301—324 и др. 149 lotyšských a litevských folklorních textů2. Druhá překážka bude postupem času stále méně závažná v souvislosti s prosazováním strukturálních metod ve folkloristice a jejich rozšiřováním na studium vzájemných vztahů mezi dvěma (nebo několika) folklorními systémy3. Odstranění této překážky nejen umožní objektivní srovnávání příslušných baltských a slovanských folklorních textů, ale také — při správném přístupu — přispěje k řešení genetických otázek, které předpokládá mimo jiné rozlišení typologické a genetické podobnosti elementárních folklorních jednotek a jejich konfigurací. Hovoříme-li o perspektivách srovnávacího studia baltského a slovanského folkloru, jsou určovány především dvěma zvláštnostmi — značnou blízkostí baltských a slovanských jazyků, což je mimořádně významná skutečnost vzhledem k tomu, že mnohé folklorní žánry jsou orientovány na jazykovou formu jako na něco samostatně fungujícího; a paralelností (přinejmenším v mnoha ohledech) vývoje celé řady forem v baltském a slovanském folkloru, která vytváří velmi příznivé podmínky pro rekonstrukci zaniklých forem v jedné folklorní tradici na základě souhrnu 2 Stačí uvést taková vydání, jako jsou K. Barons un H. Wissendorffs. Latvju dainas, I—VI, Jelgavā un Petrogradā, 1894—1915; P. Smits, Tautas dziesmas (papildinājums Kr. Barona „Latvju dainām“), I—IV, Rīgā, 1936—1939; L. Bērziņš, Latvju dainas, I—VI, Rīgā, 1928—1932; J. Endzelīns un R. Klaustiņš, Latvju tautas dainas, I—XII, Rīgā, 1928—1932; Latviešu tautas dziesmas, I—XI, København, 1952 (Red. A. Švābe, K. Straubergs, E. Hauzenberga-Sturma); Latviešu folkloras krātuves materiāli, I—X, Rīgā, P. Smits, Latviešu tautas pasakas un teikas, I—XV, Rīgā, 1925—1937; Latviešu tautas pasakas, Rīgā, 1956; Latviešu pasakas, I—IV, Rīgā, 1946—1950; Tautosakos darbai I—VII, Kaunas, 1935—1940; J. Balys, Lietuvių liaudies sakmės, I, Kaunas, 1940; nemluvě o řadě vydání a reedicí starších textů (Rēza, Stanevičius, Słowacki, Smulkioji lietuvių tautosaka XVII—XVIII amžiuje, Daukantas, Juškevičova díla) a o vydáních výborů folklorních textů, jako jsou J. Basanavičius, Rinktinės pasakos, Kaunas, 1948; Lietuvių tautosakos rinktinė, Vilnius, 1954; Lietuvių liaudies dainos, Vilnius, 1955; B. Sruoga, Lietuvių dainų rinktinė, Kaunas, 1949; J. Balys, Simtas liaudies baladžių, Kaunas, 1941; Patarlės ir priežodžiai, Vilnius, 1958. Z výzkumů v oblasti baltského folkloru si zaslouží pozornost především práce K. Straubergse, P. Smita, J. Niedrů, L. Bērziņše, A. Melnese, A. Bērzkalne, B. Sruogy a J. Balise (srov. Lietuvių tautosakos skaitymai, I—II. Tübingen, 1948 aj.). 3 Podstata strukturální metody při aplikaci na folklor spočívá v popisu textu pomocí omezeného souboru výchozích diferenciálních jednotek, které tento text charakterizují, v určení syntaktických (v širokém sémiotickém smyslu slova) vztahů mezi těmito jednotkami a ve stanovení pravidel pro přiřazování formálních struktur k obsahovým. Je zřejmé, že při takovém přístupu lze strukturu dané třídy textů popsat jako výsledek více či méně jednoduchého generativního procesu. Další užitečný způsob znázornění folklorního textu nabízí sestavování matic, které jsou v nejjednodušších případech jednorozměrné a ve složitějších (pohádka, epos apod.) vícerozměrné (s čímž mimo jiné souvisí vratnost času v těchto žánrech, rozlišení čisté formy a její konkrétní realizace atd.) a představují model struktury definované souborem transformací malého počtu výchozích prvků. Pokus o využití strukturálních metod při analýze litevských lidových balad je obsažen v jednom z našich článků, který vyjde v nejbližší době. 150 …nosti rysů zachovaných v jiné tradici (přičemž se badatel samozřejmě obrací k mocnější metodě analýzy než genetické — k typologické). Lze se domnívat, že oživení zájmu o studium baltsko-slovanských folklorních vazeb (srov. práce P. Arumaa, V. Rūķe-Draviņše)4 znamená pouze začátek řady výzkumů v této slibné oblasti. Zastavme se pouze u jednoho příkladu, který však zcela zřetelně svědčí o perspektivách srovnávacího studia baltského a slovanského folkloru. (I). Přiletěl čáp s velkým chřtánem. — Čápe, čápe, co máš v chřtánu? — Peníze od faráře. — Nač jsou ty peníze? — Na koupi kosy. — Nač je ta kosa? — Na sekání trávy. — Nač je ta tráva? — Aby ji jedly krávy. — Nač jsou ty krávy? — Aby dávaly mlíčko. — Nač je to mlíčko? — Aby ho pili pasáčci. — K čemu jsou ti pasáčci? — Aby pásli prasata. — K čemu jsou ta prasata? — Aby ryla svahy. — K čemu jsou ty svahy? — Aby se zasela pšenice. — K čemu je ta pšenice? — Aby se upekly preclíky. — K čemu jsou ty preclíky? — Aby je jedly báby. — K čemu jsou ty báby? — Aby třely střelný prach. — K čemu je ten střelný prach? — Aby se střílelo na zajíce. 4 Viz P. Arumaa, Zur Poetik der litauischen und ostslavischen Volksdichtung, „Festschrift für Dmytro Čyževs'kyj“, Berlin, 1954, s. 51—58; V. Rūķe-Draviņa. Über einige altertümliche Konstruktionen in der slavischen und baltischen Volksdichtung, „Scando-Slavica“, VII, 1961, s. 114—126; některé cenné poznámky o podobnosti metrických struktur uvádí R. O. Jakobson, viz R. Jakobson, Studies in Comparative Slavic Metrics, „Oxford Slavonic Papers“, vol. 3, 1952, s. 65 a násl. Podrobný výzkum jazyka lotyšských lidových písní (který umožňuje vytipovat ještě řadu společných balto-slovanských jazykových rysů v jazyce folklorních textů; autor je však neuvádí) podal A. Ozols, viz A. Ozols, Latviesu tautasdziesmu valoda, Rīga, 1961. 151 U P. Cvirky je v „Nemuno šalies pasakos“ zařazena z formálního hlediska zajímavá pohádka nazvaná „Klausimai“: — Nač jsou ti zajíci? — Pánům k jídlu. — Nač jsou ti páni? — Pověsit na plot.5 Tato pohádka je známa v několika poněkud odlišných variantách z nářečních zápisů pořízených v různých částech litevského území. Vzhledem k odchylkám od uvedeného textu a významu folklorně-geografických údajů uvedeme ještě některé další varianty této pohádky. (II). Nač jsou ti páni?6 Přilétá čáp s velkým uzlíkem. — Nač je ten uzlík? — Na ukládání peněz. — Nač jsou ty peníze? — Na nákup luk. — Nač jsou ty louky? — Na pastvu pro krávy. — Nač jsou ty krávy? — Aby dávaly mléko. — Nač je to mléko? — Na výrobu sýrů. — Nač jsou ty sýry? — Aby je pásli hoši. — Nač jsou ti hoši? — Aby pásli prasata. — Nač jsou ta prasata? — Aby ryla rypáky. — Nač jsou ta ryjadla? — Aby na nich leželi zajíci. — Nač jsou ti zajíci? — Aby je páni stříleli. — Nač jsou ti páni? — Aby vedli soudní spory. — Nač jsou ty spory? — Aby se napsaly psovi na ocas. (III). Otázky.7 Přiletěl čáp s velkým uzlem. „Čápe, čápe, co je v tvém uzlíku?“ — „Knězovy peníze.“ — „Nač jsou ty peníze?“ — „Na koupi kos.“ — „Nač jsou ty kosy?“ — „Na sekání sena.“ — „Nač je to seno?“ — „Pro holuby k žrádlu.“ — „Nač jsou ti holubi?“ — „Aby dávali mlíčko.“ — „Nač je to mlíčko?“ — „Aby ho pasáčci jedli.“ — „Nač jsou ti pasáčci?“ — „Aby pásli prasata.“ — „Nač jsou ta prasata?“ — „Aby ryla svahy.“ — „Nač jsou ty svahy?“ — „Na setí pšenice.“ — „Nač je ta pšenice?“ — „Na pečení koblih.“ — „Nač jsou ty koblihy?“ — „Aby je jedly báby.“ — „Nač jsou ty báby?“ — „Na drcení střelného prachu.“ — „Nač je ten prach?“ — „Na střílení zajíců.“ — „Nač jsou ti zajíci?“ — „Pánům k jídlu.“ — „Nač jsou ti páni?“ — „Pověsit na železný hák.“ (IV). Otázky.8 „Pletu, pletu copánek.“ — „Nač je ten copánek?“ — „Aby se do něj sypaly peníze.“ — „Nač jsou ty peníze?“ — „Na koupi krav.“ — „Nač jsou ty krávy?“ — „Aby dávaly mléko— 5 Viz R. Cvirka, Raštai, V, Vilnius, 1949, str. 97—98. 6 Z litevských folklorních rukopisů uložených v Ústavu jazyka a literatury ve Vilniusu. Zapsáno v Naujamiestisu (Naujamiestis), západně od Panevėžysu, roku 1905. Viz Lietuvių tautosakos rinktinė, Vilnius, 1954, str. 396. 7 Ze zápisů pořízených v oblasti Kabliai (Musteikos, Kabeliai), viz Tautosakos darbai, IV, Vilniaus krašto lietuvių tautosaka, Kaunas, 1938, str. 274 (LTA 794/30/). 8 Ze zápisů pořízených v oblasti Melagėnai (Miečionys, Melagėnai), „Tautosakos darbai“, IV, str. 274 (LTA 948/62/). 152 dzyč“. — „K čemu to mléko?“ — „Na sýr pro dědečka.“ — „K čemu ty sýry?“ — „Aby je pasáčci snědli.“ — „K čemu ti pasáčci?“ — „Aby pásli prasátka.“ — „K čemu ta prasátka?“ — „Aby ryla v horách.“ — „Co je v těch horách?“ — „Železný hmoždíř.“ — „Co je v tom hmoždíři?“ — „Cínová miska.“ — „Co je v té misce?“ — „Stříbrná lžička.“ — „Co je na té lžičce?“ — „Zrnko máku.“ — „Kde je to zrnko máku?“ — „Kohoutek ho sezobal.“ — „Kde je ten kohoutek?“ — „Odletěl za moře.“ — „Kde je to moře?“ — „Zarůstá zelení.“ — „Kde jsou ty zelené rostlinky?“ — „Děvčata je otrhala.“ — „Kde jsou ta děvčata?“ — „Provdala se za mužiky.“ — „Kde jsou ti mužici?“ — „V chlévech vrkají, pejskové líbají telátka“. Uvedené litevské varianty pohádky jsou žertovné texty, v nichž účinek vzniká díky známému nesouladu mezi přísnou logičností automaticky fungující kompoziční struktury, která pevně spojuje celý text, a nečekaností sémantických asociací následujících jedna za druhou v kompozičním řetězci. V mnoha případech je vztah mezi dvěma sousedními částmi, bezchybný z kompozičního hlediska, na sémantické a logické úrovni stejně nepřirozený jako ve známém přísloví na zahradě bez, v Kyjevě strýc, v různých podobách lidové komiky typu coq-à-l'âne ve staré francouzské literatuře9 a podobných žánrech; srov. „Kam tos kiaulės?“ — „Slaitams knisti“ („K čemu ta prasata?“ — „Rýt náspy“); „Kam tos bobos?“ — „Parakui trinti“ („K čemu ty báby?“ — „Třít střelný prach“); „Kam tie ponai?“ — „Ant tvoros pakarti“ („K čemu ti páni?“ — „Oběsit na plotě“) atd. Zvláštnosti morfologické struktury této pohádky jsou dány posloupností stejných konstrukcí, které představují svého druhu syntaktický idiomatismus: kam + Nom1→Dat2 + InfI →kam + Nom2→Dat3 + InfII →kam + Nom3→Dat4 + InfIII... (Kam tie pinigai? — Dalgui pirkti. – Kam tas dalgis? – Šieneliui pjauti. – Kam tas šienelis? – Karvėms ėsti...). Je přirozené, že při takovém uspořádání, kdy odpověď na předchozí otázku nevyhnutelně vyvolává novou otázku, jejíž souvislost s následující odpovědí je víceméně libovolná, stačí mít pouze abecedu názvů předmětů a obecné schéma tvoření10, aby bylo možné pohádku libovolně výrazně rozšířit o nová články, v zásadě až do nekonečna. 9 Srov. „Sottie des Menus propos“, kde se logická nesmyslnost pronášených vět vysvětluje tím, že tvoří rozhovor tří hlupáků, nebo „Epître du Coq-à-l'âne, dédiée à Lyon Jamet“ (1535) Clémenta Marota, kde nachází absence zákonitých souvislostí mezi větami určité ospravedlnění v obsahu (chaos pařížských zpráv), nebo konečně řeči Bezkyla, Gyvase aj. v „Gargantuovi a Pantagruelovi“, kde podle názoru M. Bachtina dochází k „jakési rekreaci slov a věcí“, k jejich osvobození „ze sevření smyslu, logiky, slovní hierarchie“. 10 Je však třeba mít na paměti, že ačkoli obecné pořadí zařazování jednotek abecedy do řetězce zůstává neměnné, mezi dvě po sobě jdoucí jednotky lze vkládat nové jednotky. Srov. IV: pinigai — karvės, ale I: pinigai — dalgis — šienelis — karvės, nebo I: pienelis — piemeneliai, ale IV: pienas — sūriai — piemenelei. 153 V tomto smyslu lze pohádku uvedeného typu chápat jako výsledek kreolizace dvou samostatných pohádkových typů, z nichž jeden se vyznačuje otázkově-odpovědní formou a druhý možností nekonečného pokračování (v tomto případě necyklického). Jinými slovy, originalita zkoumané litevské pohádky vychází ze syntézy schématu pohádek typu 2018 podle Aarneho klasifikace ve formě navržené Thompsonem11 a schémat pohádek typu 2030 a 2300. První schéma se kromě popisované pohádky uplatňuje v litevském folkloru také v celé řadě pohádek typu: „Kur tas grūdas?“ — „Gaidys pagavo“. — „Kur tas gaidys?“ — „Mariose nuskendo“. — „Kur tos marios?“ — „Nendrėm užaugo“... nebo: „Kur tu buvai?“ — „Svečius lydėjau“. — „O kur tavo vaikai buvo?“ — „Paskui mane sekė“. — „Ko nemušei?“ — „Mušiau, mušiau, po akmeniu palindo“... atd. (srov. LTA 10 b (263), 102 (82), 544 (257), 612 (290), 687 (20); LMD I 627 (76) aj.12). Druhé schéma se vyskytuje v ještě širším okruhu litevských pohádek (takzvaných pasakos be galo nebo nuobodinio pasakos13), nemluvě o dalších folklorních tradicích14 a o redukovaných variantách tohoto schématu (jeden příklad tohoto druhu bude rozebrán níže)15. Rozštěpení morfologické struktury pohádky typu „Klausimai“ na dvě podstruktury však neřeší otázku jejího původního jádra a jeho vztahu ke světu reality (pokud ne v současnosti, pak alespoň v minulosti). Předběžnou podmínkou odpovědi na tuto otázku je srovnání variant této pohádky a vnitřní rekonstrukce společné části, která výše uvedené varianty spojuje. Uveďme některé výsledky srovnávací analýzy variant a hned poznamenejme, že varianta I v podstatě představuje literární zpracování varianty III, při němž se téměř beze zbytku zachovává soubor názvů předmětů i jejich pořadí v textu (proto budeme dále podle potřeby hovořit o variantě I/III)16. 11 Viz A. Aarne, The Types of the Folk-Tale. A. Classification and Bibliography, „Folklore Fellows Communications“, Vol. 25, Nr. 74, Helsinki, 1928 (translated and enlarged by S. Thompson). 12 Viz J. Balys, Lietuvių pasakojamosios tautosakos motyvų katalogas, „Tautosakos darbai“, II, Kaunas, 1936, s. 167—168. 13 Tamtéž, II, s. 170. 14 Viz A. Aarne, cit. dílo (2300); J. Bolte und G. Polivka, Anmerkungen zu den Kinder- und Hausmärchen der Brüder Grimm, Bd. II, 1915, s. 209. 15 Srov. litevské pohádky se závěrečnou formulí typu: eina velnias žydą smaugt, eina žydas jautį pjaut, eina jautis vandens gert, eina vanduo ugnies liet..., eina ožkelė iš lazdyno (Thompson 2030). 16 Rozdíly mezi I a III jsou nepatrné a nejčastěji se týkají volby slov pro tentýž pojem; srov. atskirdo — atėkė, gandras — avalys, melžti — laidzys, gerti — valgyc, riestinainiai — baronkas, ant tvoros — ant geležinio kruko. 154 I/III17 II 1. Atskrido gandras su dideliu gurkliu Ateina garnys su dideliu gūželiu Gandre, gandre, kas tavo gurkly?18 2. Kam ten zobáček? Knězovy peníze 3. Na ukládání peněz 4. Na co jsou ty peníze? Na co jsou ty peníze? 5. Dalg(i)ui nakupovat Pievoms nakupovat 6. K čemu je tento srp? K čemu ty louky? Na sekání sena Karvėms pást K čemu je to seno? 7. Kravám k žrádlu K čemu jsou ty krávy? 8. K čemu jsou ty krávy? K čemu jsou ty krávy? 9. K dojení mléka Mléko dávat 10. K čemu je to mlíčko? K čemu je to mléko? 11. Na lisování sýrů 12. K čemu jsou ty sýry? 13. Pastýřům k pití Pastýřům na hryzání 14. K čemu jsou ti pastýřové? K čemu jsou ti pastýři? 15. Pást prasata K pasení prasat 16. K čemu jsou ta prasata? K čemu jsou ta prasata? 17. Rýt na svazích. Knisykloms rytí 18. K čemu jsou ty svahy? K čemu jsou ty knisyklos? K setí pšenice — k čemu je ta pšenice? K pečení preclíků — k čemu jsou ty preclíky? K jídlu bobů — k čemu jsou ty boby? K drcení střelného prachu — k čemu je ten střelný prach? 19. Střílet zajíce19 Ležet jako zajíci 20. K čemu jsou ti zajíci? Kam ti zajíci? Text je uveden ve formě varianty I. Sémanticky podobné (do jisté míry), avšak formálně odlišné části srovnávaných textů jsou vyznačeny kurzivou; části vykazující úplnou podobnost (nepočítáme-li slovotvorné a některé jiné detaily) jsou vyznačeny prostrkanou kurzivou. K číslování viz níže.17 Kas tavo gurkly? (I) a Кам tas guželis (II) představují různé způsoby přechodu k jádru vyprávění. Přítomnost společné části (tázací zájmeno a označení volete) umožňuje hledat původní spojení (pro varianty I/III a II).18 Pozornost upoutává odlišné místo, které zaujímá šaudyti ve variantách I/III a ve variantě II, a také odlišné rozložení tohoto mikromotivu (kiškiams šaudyti v I/III, ale ponams šaudyti v II).19 155 21. Ponams valgyt 22. Kam tie ponai? 23. Ant tvoros pakarti Ponams šaudyt19 Kam tie ponai? Byloms kelti Kam tos bylos? Šuniui ant uodegos užrašyti Společnou část variant I/III a II lze tedy znázornit takto: Sémantický zápis Přiletěl čáp s velkým voletem. ................. Nač jsou ty peníze? ....... koupit. Nač ty-............? ................. Aby se krávy krmily. Nač jsou ty krávy? Aby se dojilo mléko (aby dávaly mléko). Nač je to mléko? ................. Aby se napájeli pastýři. Nač jsou ti pastýři? Aby pásli prasata. Nač jsou ta prasata? Aby se kopaly příkopy (jámy). Nač jsou ty příkopy (jámy)? ................. Aby [se] zajíc20.......... K čemu jsou ti zajíci? Aby páni21......... K čemu jsou ti páni? Aby............. Fonomorfologický zápis ............. s velkým........... ..................... K čemu jsou ty peníze? ............. pirkti. Kam t-.....................? ...................... Karvėms................ K čemu jsou ty krávy? 20 I: aby stříleli zajíce, ale II: aby zajíci leželi. 21 I: aby páni jedli, ale II: aby stříleli pány. 156 Pien(eliui)ui.......... K čemu to mléko (mlíčko)? ............. Piemen(ėliams)ims........ K čemu jsou ti pastýři (pastýřové)? K pasení prasat. K čemu jsou ta prasata? ........... knisti. Kam t-....................? ............. Kam tie.....................? Ponams............. K čemu jsou ti páni? ........................ I/III IV 1. Přiletěl čáp s velkým zobákem Čápe, čápe, co máš v zobáku? Knězovy peníze Pletu, pletu copánek K čemu je ten cop?22 2. Pin igam pilcie 3. K čemu jsou ty peníze? K čemu jsou ty peníze? 5. Na kosu koupit Krávám koupit 6. K čemu ta kosa? Na sekání trávy K čemu ta tráva? 7. Pro krávy k jídlu K čemu jsou ty krávy? K čemu jsou ty krávy? K dojení mlíčka K vydávání mléka K čemu je to mlíčko? K čemu je to mléko? 11. Na výrobu sýra 12. K čemu jsou ty sýry? K pití pro pasáčky Pasáčci budou okusovat K čemu jsou ti pasáčci? K čemu jsou ti pasáčci? Pást prasata Pást prasátka Komu patří ta prasata? Komu patří ta prasátka? 17. Pro svahy hrabat Pro hory hrabat K čemu jsou ty svahy? Co je v těch horách? atd.23 atd.23 22Přechod k jádru se uskutečňuje zvýšením stupně zvukové organizace části textu předcházející jádru, a to směrem, který určuje první plnohodnotný prvek jádra — pinigai, srov. pinu, pinu pynį, (kam ta pynė) pinigam pilcie (kam cie) pinigai? 23Další části se příliš liší (pozdní původ koncovky ve variantě IV nevyvolává pochybnosti, srov. kam... kas... kur). Jejich srovnávání proto z hlediska možností rekonstrukce postrádá smysl. 157 Společnou část variant I/III a IV lze představit v následující podobě: Sémantický zápis ........................ Na co jsou tyto peníze? ........ купить. ........................ Na co jsou tyto krávy? Aby se dojilo mléko. Na co je toto mléko? ........................ Aby se napájeli pastýři (aby pastýři okusovali). Na co jsou tito pastýři? Aby pásli prasata. Na co jsou tato prasata? Aby ryla sráz (kopec). (Na co/co) (na) těchto (srázech/kopcích)? Fonomorfologický zápis ........... Kam tie pinigai? ........ pirkti. ........... Kam tos karvės? Pien(eliu)i.......... Kam tas pien(elis)as? ............. Piemenėliams........ Kam tie piemenėliai? Kiau(le)lėms ganyti. Kam tos kiau(le)lės?.......... knisti. Ka-t-........? II 1. Ateina garnys su dideliu gūželiu 2. Kam tas gūželis? 3. Pinigams dėti 4. Kam tie pinigai? 5. Pievoms pirkti 6. Kam tos pievos? 7. Karvėms ganyti 8. Kam tos karvės? IV Pinu, pinų pynį Kam ta pynė? Pinigam pilcie Kam cie pinigai? Karvėm pirkcie24 Kam tas karvės? 24 Karvėm pirktcie (IV) lze dát do souvislosti nejen s pievoms pirkti (II), ale také s karvėms ganyti (II). 158 9. Pienui duoti 10. Kam tas pienas? 11. Sūriams slėgti 12. Kam tie sūriai? 13. Piemenims graužti 14. Kam tie piemens? 15. Kiaulėms ganyti 16. Kam tos kiaulės? 17. Knisykloms knisti 18. Kam tos knisyklos? atd. Pienui leidzyc Kam tas pienas? Sūriam decie Kam cie sūriai? Piemeneliam graušcie Kam cie piemene le? Kiaulelēm ganycie Kam tas kiauleles? Kalnam kniscie Kas tuos kalnuos? atd. 25 Variantu II a IV společnou část lze vyjádřit takto: Sémantický zápis · · · · · · · · · · · · · · · · Nač tyto · · · · · · · · · · ·? Aby se daly peníze (nasypat). Nač tyto peníze? · · · · · · · · · koupit. Nač tyto krávy? Aby dávaly mléko. Nač toto mléko? Aby se vyrobily sýry. Nač tyto sýry? Aby je pastýři chroupali. Nač tito pastýři? Aby pásli prasata. Nač tato prasata? Aby kopala jámy (kopec). (Nač/co) (na) tyto (jámy/kopce)? Aby kopala jámy (kopec). (Nač/co) (na) tyto (jámy/kopce)? Fonomorfologický zápis ............................ Kam ta-................? Pinigams................. Kam tie pinigai?............... pirkti............................ Kam tos karvės? Pienui................. Kam tas pienas? Sūriams............... 25 Dále se varianty II a IV výrazně rozcházejí a neposkytují podklad pro žádné pozitivní závěry. 159 Kam tie sūriai? Piemen(ėliam)ims graužti. Kam tie piemen(elei)s? Kiau(le)lėms ganyti. Kam tos kiau(le)lės?.............. knisti. Ka- t-..............? Provedené párové srovnání variant26 umožňuje znázornit jejich vzájemný vztah a společnou část, kterou mají všechny, v následující synoptické tabulce. Варианты | I/III | II | IV Текст (в семантической записи) 1. Прилетел аист с большим зобом | + 2. Зачем эт-............? | + 3. Чтобы деньги положить (насыпать) | + 4. Зачем эти деньги? | + 5............. купить. | + 6. Зачем эт-............? | + 7. Чтобы коров кормить | + 8. Зачем эти коровы? | + 9. Чтобы молоко доить (дать) | + 10. Зачем это молоко? | + 11. Чтобы сыры сделать. | + 12. Зачем эти сыры? | + 13. Чтобы пастухов поить (пастухам грызть) | + 14. Зачем эти пастухи? | + 15. Чтобы свиней пасти | + 16. Зачем эти свиньи? | + 17. Чтобы откос (ямы, холм) рыть | + 18. (Зачем/что) (на) эт- (ямы/откосы/холмах) | + 19. Чтобы зайц- | + 20. Зачем эти зайцы? | + 21. Чтобы господ- | + 22. Зачем эти господа? | + 23. Чтобы............ | + Poznámka: V tabulce jsou zohledněny pouze ty textové jednotky, které se na příslušných místech vyskytují alespoň ve dvou variantách. Číslování jednotek sémantického zápisu vychází z nejúplnějšího schématu textu (vypouští se to, co je zaznamenáno pouze v jedné variantě) a je pevně stanovené. Znak + označuje přítomnost příslušné jednotky sémantického zápisu v uvedených variantách. 26 Bylo by samozřejmě žádoucí zohlednit všechny varianty nebo alespoň přesně znát zeměpisné rozšíření každé z variant zde uvedených. 160 Z tabulky je patrné, že všechny varianty27 pohádky realizují společné schéma takto: Nač tyto peníze? ......... koupit. ........... Nač tyto krávy? Aby se dojilo mléko (aby dávaly mléko). Nač toto mléko? ........... Aby se napájeli pastýři (aby pastýři chroupali): Nač tito pastýři? Aby pásli prasata. Nač tato prasata? Aby kopala příkop (jámy, kopec). (Nač/co) (na) tyto (jámy/příkopy/kopce)? ........... Varianty I/III a II se kromě toho shodují na sémantické úrovni ještě v osmi případech (1, 6, 7, 19, 20, 21, 22, 23). Varianty II a IV se kromě již uvedeného shodují na sémantické úrovni ještě ve čtyřech případech (2, 3, 11, 12). Varianty I/III a IV nemají žádné společné jednotky sémantické úrovně, kromě těch, které se vyskytují i ve variantě II, a jsou tedy společné všem variantám. Společné schéma realizované všemi variantami pohádky lze na fonomorfologické úrovni znázornit takto: ........................ 4. Kam tie pinigai? 5.......... pirkti. 6. Komu t-..........? 8. Komu ty krávy? 9. Mléku(mlíčku)......... 10. Komu to mléko(mlíčko)? ...................... 13. Pastýřům(pastýřkům)....... 14. Komu ti pastýři(pastýřci)? 15. Pást prasata. 16. Komu ta prasata? 17........ rýt. 18. Ko- t-..........? Varianty I/III a II se navíc shodují na fonologicko-morfologické úrovni ještě v několika případech (1. at-... su dideliu...; 19.... -ams... -ti; 20. komu ti... -ai; 21. pánům... -ti; 22. komu ti páni; 27 Pomineme-li zjevně zdegenerované texty, srov. například text z Lazun: — Dōu, dōu, dōu — kur aisī? — Dalgaitį kālt, šienaitį šienaut. — O kū tū šienaičiu ituoj džyrpsī? — Karvāitį penėsiu, vaikelus gīrdzysiu ir ugdysiu, kad any̆s auktų ir kad manīs senōs dazdairīt. J. Senkus, Lazūnų tarmės tekstai, LKK, II, 1959, str. 222. 11. Kalbotyros klausimai VI. 161 23. ant... -os... -ti). Varianty II a IV se kromě uvedeného shodují na foneticko-morfologické rovině v řadě dalších textových jednotek (2. kam ta-...; 3. pinigams... -ti; 11. sūriams... -ti; 12. kam tie sūriai; 13. graužti). Varianty I/III a IV přirozeně nemají žádné společné jednotky foneticko-morfologické roviny kromě těch, které se vyskytují ve všech variantách pohádky. Srovnávání různých variant pohádky „Klausimai“, přistupujeme-li k němu s cílem historicko-kulturní interpretace, samozřejmě nemá nic společného s rekonstrukcí. Totéž lze říci o vyčlenění jádra pohádky na sémantické a foneticko-morfologické rovině a dokonce i o jeho dalším zužování (například vyloučením bodů 4 a 5: kam tie pinigai?... pirkti, které jsou pochybné, považujeme-li pohádku za dostatečně starou). V nejlepším případě se vše, co lze s textem dále učinit, omezuje na prostou extrapolaci. Jejím výsledkem je, že badatel má v rukou jakýsi text, jehož vnitřní celistvost a bezrozpornost se zdají (alespoň v této fázi výzkumu) nepochybné a vylučují jakoukoli možnost vnitřní rekonstrukce. Přesto však vznikají pochybnosti, zda lze tento text nebo text, který mu předcházel a je s ním geneticky spjat, interpretovat z historického hlediska jako komické spojení neočekávaného (na sémantické rovině) a očekávaného (na formálně-jazykové rovině), jak se interpretuje ze synchronního hlediska vzhledem k současnosti. Situace tohoto druhu jsou ve folkloristice bohužel velmi časté. Sotva existuje univerzální prostředek k jejich řešení. Určitou třídu problémů však lze vyřešit rozšířením materiálu (v rámci téže tradice nebo tradice s ní geneticky, respektive typologicky spjaté). Jde především o případy, kdy z řady možných interpretací daného textu je jedna nutná proto, že právě ona — a pouze ona — vysvětluje samotnou strukturu textu, a v řadě příkladů i situaci, která tuto strukturu určuje. Lze považovat za oprávněnou myšlenku, že v tomto případě máme důvody k další rekonstrukci textu, přesněji řečeno k určení jeho místa (vzhledem ke starší době) uvnitř folklorní tradice a jeho vztahů k mimofolklorním skutečnostem. Rozšíření materiálu, který by mohl pomoci historickému výkladu „Klausimai“ v rámci litevské folklorní tradice, sotva umožní očekávat úspěch. Prakticky jde o výčet řady forem lidové slovesnosti, které spolehlivě dokládají existenci (obvykle odděleně) některých strukturních prvků v litevském folkloru, syntetizovaných v „Klausimai“, a přibližný stupeň jejich zakořeněnosti v souboru strukturních postupů litevského folkloru a zčásti i jazyka. Patří sem případy, kdy postupně se vyskytující tázací 162 zájmeno (zejména kam)28 spojuje text nebo předurčuje jeho pokračování, srov. například: Proč jsi vzal mého otce, Proč jsi vzal mého otce? Mého otce i matičku, Mého otce i matičku? Když jsi vzal mé rodiče, Když jsi vzal mé rodiče, Vezmi i mě, sirotka, Vezmi i mě, sirotka...29 nebo: Proč jsi krmil koníka, Proč jsi leštil šavličku, Kam pojedeš, bratříčku, Za bílým jetelíčkem?...30 nebo: Proč jsi uvařil opojné pivíčko...? Proč jsi opil mého tatínka...?31 nebo: Proč se tak ke mně tulíš, má dívenko? Proč se zamýšlíš, má mladá?...32 Příkladů tohoto druhu je mnoho také v lotyšské folklorní tradici, mimo jiné i v textech spjatých s určitými obřady: Jūnēdz pāra jumal'en' Pa teirum' dzanōdams: Kam nawīra bīzes putres, Kam nacače plōcēneišu!33 a další. Dalším strukturním typem, příbuzným tomu, který představují „Klausimai“, je sled otázek a odpovědí. Nebudeme se jím podrobněji zabývat; lze pouze uvést některé typy společné baltskému a slovanskému folkloru. Srov.: Kāpēc tu gaudi?... Kā, lai neraudu...34; Ko tu verki, kūmute? — Kā aš neverksiu...35 nebo Kur tu eini, Vabale, verkdamas? — Ką aš neverksiu? Narodil se syn, 28 Tentýž postup (pomocí čamu) se hojně používá v běloruských písních. 29 Lietuvių liaudies dainos, Vilnius, 1955, стр. 138. 30 Tamtéž, s. 453. 31 Lietuvių tautosakos rinktinė, Vilnius, 1954, стр. 152. 32 L. Rėza, Lietuvių liaudies dainos, Vilnius, 1958, стр. 297. 33 E. Volter, Materiály k etnografii lotyšského kmene ve Vitebské gubernii, Petrohrad, 1890, s. 87. 34 J. Niedre. Lotyšské pohádky, III, s. 60. 35 J. Basanavičius, Rinktinės pasakos, 1948, стр. 284. 163 nedostanu kmotry a nemám ani co jíst. — Neplač, budu ti kmotrou...³⁶ atd., v souladu s podobnými obraty v ruských pohádkách, například: Pročpak pláčeš, kmotřičko? Jakpak bych neplakala... Neplač, budu ti kmotrou... a podobně.37 Konečně je třeba zmínit i řetězový typ výstavby textu, doložený kromě „Klausimai“ v celé řadě folklorních děl³⁸, od takových, jako je známá sutartinė „Aviža prašė“ (Aviža prašė gražiai pasėti..., gražiai priakėti..., gražiai nupiauti..., gražiai surišti..., gražiai statyti..., gražiai parvežti..., gražiai iškulti..., gražiai sumalti..., gražiai iškepti...)³⁹, až po oblíbenou pohádku o kohoutovi a slepici, za její příklady lze považovat „Vištytė ir gaidžiukas“⁴⁰ a „Gailītis un vistiņa“⁴¹, nemluvě o odrazu tohoto námětu v dalších folklorních tradicích⁴². Zvláště charakteristická je varianta pohádky z Dauglon, kterou vydal Basanavičius: „...Gaidžiukai! gaidžiukai! kam tu vištytei akytes išmušei?“ — „E kam man lazdynas kelyntes perplėšė!“ — „Lazdynai! lazdynai! kam gaidžiukui kelyntes perplėšė?“ — „E kam man' aška pagraužei?“ — „Aška! aška! kam tu lazdynų pagraužei?“ — „E 36 Tamtéž, s. 265. 37 Za variant tohoto typu, zastoupený velmi blízkými variantami v baltském a slovanském folkloru, lze považovat litevskou píseň: Hej, koníčku můj černohřívý, proč nežereš zelenou trávu, proč nepiješ proudící vodu v řece?................... Co budu jíst zelenou trávu, co budu pít proudící vodu v řece? (viz pohádku „Apie devynis brolius“ ve vydání Basanavičiuse) a odpovídající srbskou píseň, která nakonec posloužila jako základ (prostřednictvím Mériméeho) Puškinově básni „Proč řehtáš, můj bujný koni“. Podrobněji bude o této paralele pojednáno jinde. Nyní bychom chtěli pouze upozornit na metrum litevské písně: (˘) — / — / (˘) — / —, které se shoduje s metrem řady srbských textů blízkých strukturou. 38 Ср. Аарне-Томпсон 2032, 2033, 2200, 2300 и др. Случай, когда вся цепь представлена в заключительной формуле, иллюстрируется сказками типа: «Дом, который построил Джек» (2035). См. Bolte, Polivka, Указ. соч. II, стр. 108. 39 Lietuvių tautosakos rinktinė, s. 26. Existuje i jiná varianta: aviža prašė dirvoną iškelti..., gražiai užakėti..., gražiai pasėti..., gražiai nupiauti..., gražiai nuvežti..., gražiai sukrauti..., gražiai iškulti..., žirgelį pašerti... Viz Lietuvių liaudies dainos, s. 131. Je příznačné, že v této variantě je řetězec odrážející posloupnost cyklů zemědělských prací komplikován novým motivem (žirgelį pašerti), který text spojuje s „Klausimai“ (karvėms ėsti). 40 См. J. Basanavičius, Lietuviškos pasakos įvairios, d. II, Kaunas, 1928, стр. 323, d. III, стр. 57; Lietuvių pasakos, Vilnius, 1905, стр. 6 (= C. Cappeller, Litauische Märchen und Geschichten, Berlin, 1924, стр. 2); Lietuvių tautosakos rinktinė, стр. 281 и др.; см. также J. Balys, Lietuvių pasakojamosios tautosakos motyvų katalogas, стр. 169—170. 41 См. P. Smits, Latviešu tautas pasakas. I, Rīgā, 1925, стр. 320 (=Latviešu tautas pasakas, Rīgā, 1956, стр. 92—93); ср. также A. Medne, Latviešu dzīvnieku pasakas, Rīgā, 1940, стр. 73—74. 42 Viz k tomu Bolte, Polivka, cit. dílo, II, s. 80. 164 „Proč mě pasák koz nepásl!?“ — „Pasáčku! pasáčku! proč jsi kozy ne-pásl?“ — „A proč mi hospodyně neupekla buchtičky!“ — „Hospodyně! hospodyně! pročpak jsi pasáčkovi neupekla buchtičky?“ — „Protože prase vyrývalo brambory?“ — „A proč mi vlk odnesl selátko!“ — „Vlci! vlci! pročpak jsi praseti odnesl selátko?“⁴³. Jádro této pohádky je určeno sledem konstrukcí typu⁴⁴: [Voc₁ + komu + Vb (+ Dat) → komu + Nom₂ + Vb (+ Datₚₙ)] → [Voc₂ + komu + Vb (+ Dat₁) → komu + Nom₃ + Vb (+ Datₚₙ)] → [Voc₃ + komu + Vb (+ Gen₂) → komu + Nom₄ + Vb (+ Genₚₙ)] → [Voc₄ + komu + Vb (+ Gen₃) → komu + Nom₅ + Vb (+ Datₚₙ)] → ..., která při záměně Voc za Nom⁴⁵ tvoří transformační variantu typu: [kam + Nom₁ + Vb (+ Dat) → Nom₂ + Vb (Dat₁)] → [kam + Nom₂ + Vb (+ Dat₁) → Nom₃ + Vb (+ Gen₂)] → [kam + Nom₃ + Vb (Gen₂) → Nom₄ + Vb (+ Gen₃)] → [kam + Nom₄ + Vb (Gen₃) → Nom₅ + Vb (+ Gen₄)] → ..., tj. *Kam kohoutek slepičce oči vykloval? (tomu) kohoutkovi líska roztrhla kalhotky. Komu líska roztrhla kalhotky? (té) lískové koze ohlodala. Komu lísková koza ohlodala? (tomu) kozímu pasákovi nepásla. Komu kozí pasák nepásl? (tomu) pasáčkovi hospodyně neupekla buchtičky... Tato transformace se ukazuje jako velmi blízká schématu „Klausimai“ jak po stránce strukturální⁴⁶, tak zčásti i obsahové (srov. motivy spojené s pastýřem, pečením, prasetem). Přitom nezůstává pochyb o tom, že rozebíraná varianta litevské pohádky je mnohem starší než lotyšská verze ze sbírky P. Šmita, která je degenerovanou podobou starého prototypu pohádky⁴⁷. Mimořádně zajímavé je srovnání baltské pohádky o kohoutovi a slepici (například v rozebrané litevské verzi) s odpovídající ruskou pohádkou, které badatelé dosud opomíjeli. Toto srovnání je poučné v několika ohledech. Zaprvé, i v balts- ⁴³ Viz ‘J. Basanavičius, II, s. 323. ⁴⁴ Voc — Vocativus, Vb — Verbum, pn — osobní zájmeno, 1 — kohoutek, 2 — líska, 3 — koza, 4 — pasák, 5 — hospodyně, / (čárka) — slepička. ⁴⁵ Včetně, samozřejmě, změn, které z toho vyplývají. ⁴⁶ Viz schéma na str. 5. ⁴⁷ Srov. alespoň... Kungs se ptá: „Pročpak tak křičíš?“ „Tak a tak.“ „Jak někdo hodil ořech — trefil mě do oka.“ „Kdo ho hodil?“ „Kohoutek ho hodil, kohoutek!“ „No to jsou divy nebeské! Kam se poděl? Ať přijde na statek!“ Kohoutek přijde na statek, pán mu jde naproti: „Co to tam vyvádíš? Proč jsi slepičku trefil do oka?“ „Já jsem ji přece netrefil! Vylezl jsem na lísku pro ořechy, líska se najednou zachvěla, a tak ořech vletěl do oka.“ „Bylo to tak? Dobrá tedy! Ať přijde na statek líska!“ „Líska přijde, pán jí jde naproti: „Proč ses zachvěla a vrazila slepičce ořech do oka?“ „Já bych se přece nebyla zachvěla, ale koza sousedova mi okusovala kůru, co jsem měla dělat?“ „Dobrá tedy, ať přijde na statek koza!“ „Koza přijde, pán jí jde naproti: „Řekni mi, proč jsi okusovala kůru lísky?“ „Copak bych ji okusovala? Ale vůbec mě nepásli, co jsem měla dělat?“ „Zavolejte tedy na statek toho pastýře!“ Pán zavolá pastýře a ptá se ho: „Vadži, řekni mi, proč jsi kozu nehlídal? Podívej, jak ta líska vypadá!“ „Arel, vždyť bych ji byl také uhlídal, ale hospodyně mě oklamala: slíbila, že mi dá s sebou koláče, ale Bůh je přijal, a já zůstal o hladu“... 165 V ruské i východoslovanské oblasti je tato pohádka poměrně oblíbená48. Za druhé, baltské a východoslovanské varianty, náležející k širšímu okruhu pohádek na toto téma (srov. například pohádku č. 80 ve sbírce bratří Grimmů), tvoří zjevnou jednotu a v podobě, v jaké jsou známy, jsou specifické právě pro tuto folklorní oblast. Za třetí, analýza některých ruských variant pohádky o kohoutovi a slepici, která objasní řadu podrobností obdobné baltské pohádky, umožní zjistit poměrně přímou souvislost s litevským textem „Klausimai“. V souvislosti s problémem, který nás zde zajímá, mají zvláštní význam některé ruské a běloruské varianty49 (posledně uvedené jsou však méně průkazné ze dvou důvodů: sousedí s litevskou folklorní oblastí a v této oblasti jsou zjevně přítomny baltské substrátové prvky). Zde je jádro jedné z variant ruské pohádky „Kohout a slepice“50, která se ve všech ohledech velmi blíží litevskému textu z Dau-luon (viz str. 31):...„Kohoutku, kohoutku! Proč jsi slepičce vyrazil očko?“ — „Líska mi roztrhla kalhoty.“ „Lísko, lísko! Proč jsi kohoutkovi roztrhla kalhoty?“ — „Kozy mě ožraly.“ „Kozy, kozy! Proč jste lísku ožraly?“ — „Pastýři nás nehlídají.“ „Pastýři, pastýři! Proč kozy nehlídáte?“ — „Hospodyně nás nekrmí plackami.“ — „Hospodyně, hospodyně! Proč pastýře nekrmíš plackami?“ — „Moje svině porodila selátka.“ — „Svině, svině! Proč jsi hospodyni porodila selátka?“ — „Vlk mi odnesl prasátko.“ „Vlku, vlku! Proč jsi svini odnesl prasátko?“ — „Chtěl jsem jíst, Bůh mě k tomu přiměl.“ V přijatém zápisu lze text znázornit takto51: [Voc₁ + на що + Vb (+ Dat′)→Nom₂ + Vb (+ Datₚₙ)]→ [Voc₂ + на що + Vb (+ Dat₁)→Nom₃ + Vb (+ Datₚₙ)]→ [Voc₃ + на що + Vb (+ Acc₂)→Nom₄ + Vb (+ Accₚₙ)]→ [Voc₄ + що + Vb (+ Gen₃)→Nom₅ + Vb (+ Genₚₙ)]→ —... nebo v transformované variantě: [на що + Nom₁ + Vb (+ Dat′)→Nom₂ + Vb]→ [на що + Nom₂ + Vb (+ Dat₁)→Nom₃ + Vb (+ Acc₂)]→ [на що + Nom₃ + Vb (+ Acc₂)→Nom₄ + Vb (+ Gen₃)]→ [що + Nom₄ + Vb (+ Gen₃)→Nom₅ + Vb (+ Gen₄)]→ 48 Viz N. P. Andrejev, K přehledu ruských pohádkových námětů, „Chudožestvennyj folklor“, seš. II—III, M., 1927, str. 66—67; podle údajů N. P. Andrejeva je pohádka „Kohoutek se zakuckal“ (241 I) v ruském folkloru doložena šesti zápisy. 49 Например, А. Н. Афанасьев, Народные русские сказки, вып. IV, М., 1860, стр. 85 (архангельская запись); Д. Н. Садовников, Сказки и предания Самарского края, СПб., 1884, стр. 170; Е. Р. Романов, Белорусский сборник, том I. Губерния Могилевская, Вып. 3, Сказки, Витебск, 1887, стр. 6 и др. 50 Viz A. N. Afanasjev, cit. sb., seš. II, M., 1859, str. 1. 51 Symbolika je stejná jako v zápisu litevské pohádky na str. 165. 166 Jak je vidět, totožnost těchto dvou typů zápisu s odpovídajícími zápisy litevské pohádky je prakticky úplná: některé odchylky nejsou podstatné a lze je vysvětlit buď poněkud odlišnou povahou slovesné vazby v litevštině a ruštině, nebo zjevnými nedostatky zápisu (například Nom₂+Vb ve druhé variantě zápisu ruské pohádky oproti Nom₂+Vb(+Dat₁) v odpovídající variantě zápisu litevské pohádky, což potvrzuje výraz (на що+) Nom₂+Vb(+Dat₁), který následuje po chybném Nom₂+Vb; nebo: що místo на що ve čtvrtém řádku druhého zápisu). Jde tedy fakticky o jediný text zaznamenaný prostředky dvou různých (avšak dostatečně blízkých) jazyků. V jiných ruských variantách této pohádky zahrnuje dlouhý řetězec činů, které slepice podnikla, aby zachránila kohouta, také tyto: „… slepička snesla uhlí ke kovářům, kováři vykovali kosu; přinesla kosu k sekáčům, sekáči nasekali seno; přinesla seno ke krávě, kráva dala mléko; přinesla mléko k děvečce…“52 nebo také: „… Dub, dube, dej parskovi žalud!“ — „Ne, žalud nedám: zajdi ke krávě, ať mi dá mléko“ … „Krávo, krávo, dej žaludu mléko!“ — „Ne, mléko nedám: zajdi k sekáči, ať mi sekáč dá seno!“ — … „Sekáči, sekáči, dej krávě seno!“ — „Ne, seno nedám: zajdi ke kováři, ať mi kovář dá nožík!“ … „Kováři, kováři, dej mi nožík!“ — „Zajdi tam, kde se dělají peníze, přines mi je, a pak ti dám…“53 a dále v opačném pořadí: slepička přinesla peníze, kovář vyrobil nožík atd. Z rozboru variant východoslovanské pohádky vyplývá možnost rekonstruovat alespoň dva fragmenty, které lze srovnat s odpovídajícími částmi litevské pohádky „Klausimai“: Litevské schéma Východoslovanské schéma Přiletěl čáp a přinesl peníze I Slepice přinesla peníze K čemu jsou tyto peníze? … … … … … … … … … … koupit kosu Kovář vyrobil nožík K čemu je tato kosa? … … … … … … … Aby se kosilo seno Sekáč nasekal seno K čemu je toto seno? … … … … … … … Aby se nakrmily krávy Nakrmili krávu senem Nač tyto krávy? … … … … … … … Aby dojily mléko (daly mléko) Kráva dala mléko Nač je toto mléko? … … … … … … … Aby napojili pastýře II … … … živili pastýře Nač jsou tito pastýři? 52 Viz A. N. Afanasjev, Uvedená sbírka, sv. IV, s. 85. 53 Viz E. R. Romanov, Uvedená sbírka, s. 6. 167 Aby pásli prasata54.......... Aby pekli housky Proč ty housky? Aby je ženy jedly.......... .......... Pastýři pásli kozy..... pekli housky.......... Hospodyně.......... Je zřejmé, že s výjimkou jednotlivých detailů jsou litevské a východoslovanské schéma ve vztahu transformací, z nichž jedna je výsledkem působení operátoru tázacího způsobu. Nelze vyloučit, že dříve byla shoda mezi variantami schématu ještě větší, neboť je znám i ruský tázací transform pohádky (на что, viz výše). Zapojení východoslovanských verzí pohádky o kohoutkovi a slepičce je cenné v tom ohledu, že tyto verze, nepochybně spjaté na jedné straně s „Klausimai“ a na straně druhé s baltskými variantami pohádky o kohoutkovi a slepičce, pomáhají tak navázat vztah mezi „Klausimai“, izolovanými v litevské folklorní tradici, a pohádkami typu „Vištytė ir gaidžiukas“ v téže tradici. V ruském folklóru je však znám text, který nejen reprodukuje obecné schéma litevských „Klausimai“, nýbrž je přímým odrazem textu, který je původní jak pro něj, tak pro „Klausimai“. Ještě důležitější je okolnost, že řada zvláštností ruského textu odpovídajícího litevským „Klausimai“ objasňuje povahu těchto děl lidové slovesnosti a spojuje je s jinou rozsáhlou třídou textů a jejím prostřednictvím s určitým obřadem. Když mluvíme o ruském textu, který řeší problém litevských „Klausimai“, máme na mysli varianty zaznamenané v Dmitrovském okrese severně od Moskvy55. Louka za loukou. Kamarád za kamarádem. Ohni hoří, várky se vaří. Na co se vaří várky? Aby se naklepala kosa. Na co kosa? Aby se kosila tráva. Na co tráva? Aby se krmily krávy. Na co krmit? Aby se dojilo mléko. Na co mléko? Aby se napájela prasata. Na co napájet? Aby se ryly hory. Na co rýt hory? Aby se sel chléb. Kravička, kravička, máslová hlavička. Dívá se do okénka, šup do vrat. (A. B. Zernova, s. 16) 54 Motiv prasete se vyskytuje i ve východoslovanské pohádce („Parsjuk“). 55 Viz A. B. Zernova, Materiály k zemědělské magii v Dmitrovském kraji, „Sovětská etnografie“, 1932, č. 3, s. 15—52. 168 Po opravení některých zjevných vad textu (na co krmit? se nahrazuje: na co krávy?; na co napájet? se nahrazuje: na co prasata atd.) můžeme hovořit o úplné shodě mezi litevským a ruským textem56; tím překvapivější je, že tyto texty jsou izolované a ruský text je v této podobě znám pouze z dmitrovských záznamů. Litevský text Ruský text — Na koupi kosy. — K čemu je ta kosa? — Na sekání sena. — K čemu je to seno? — Aby ho žraly krávy. — K čemu jsou ty krávy? — Na dojení mléka. — K čemu je to mléko? — Na pasení prasat. — K čemu jsou ta prasata? — Na rytí svahů⁵⁹. — K čemu jsou ty svahy? — Na setí pšenice. — Naklepat kosu57 — Na co kosu? — Kosit trávu. — Na co trávu? — Krmit krávy. — Na co krmit?58 — Dojit mléko. — Na co mléko? — Napájet prasata. — Na co napájet? — Rýt hory. — Na co rýt hory? — Sít obilí. Pokračování litevského textu, které přes motiv pečení bochníku nebo preclíku přechází ke komickému závěru, má protějšek (avšak zcela vážný) v ruském textu: kravička, kravička, hlavička máslová. Jde přirozeně o obřadní pečení, kdy se na první den Vánoc z těsta pečou figurky krav, beranů nebo koníků a rozdávají se koledníkům (zemědělská magie)60. V jiných variantách tohoto ruského textu je smysl závěrečné věty ještě jasnější. Srov. dejte kravičku, hlavičku máslovou; sedí v peci a dívá se na nás61. dejte kravičku, hlavičku máslovou; stojí na ohni a dívá se na mě— 56 Tato shoda je tím pozoruhodnější, že ve slovanských jazycích je známa archaická konstrukce Dat.+Inf., totožná s obdobnou litevskou konstrukcí. Srov. staroruské малъзе мастеры олову льяти, staročeské pytel peřezóm klásti atd. Viz J. Marvan, Verbum infinitum v baltských jazycích a jeho vztah ke slovanskému stavu, „Acta Universitatis Carolinae. — Philologica 2. Slavica Pragensis II“, Praha, 1960, s. 7—16. 57 Ср. dalgaitį kalt в литовском тексте сказки из Лазун, LKK, II, 1959, стр. 222. 58 Viz opravy navržené výše. 59 Existuje varianta kalnams knisti „rýt hory“. 60 A. B. Zernova, cit. dílo, s. 37. 61 Tamtéž, s. 16. 169 …! Podejte lívaneček, pec bude hladká62; a jim zorat pole, rozorat úhory; podejte koláč63 a tak dále. Některé zápisy téhož ruského textu, které méně přesně odrážejí původní text, jsou neméně důležité pro jeho interpretaci a zkoumání dalších souvislostí. Srov. text obřadu „zpívat kozla“, zapsaný ve vesnici Jarovo v Dmitrovském okrese: Kozel šel na nový dvůr prosit o kosu. Na co kosu? Sekat trávu. Na co trávu? Krmit koně. Na co koně? Vozit sloupy. Na co sloupy? Stavět mosty. Na co mosty? Aby po nich chodil Kristus. Na co Kristus? Aby se modlil k Bohu. Podejte kravičku, máslovou hlavičku. V peci sedí, na nás hledí, A dveře jdou — ocasem zametá64 nebo: Koljada mladá U Ivanovova dvora U Iriny, té velké Koupila hrnec — Vařit kuti, krmit ženu. Aby rodila děti, A jim zorat pole, Rozorat úhory. Podejte koláč65. Jak je z těchto variant patrné, všechny bezprostředně souvisejí se zemědělskými obřady známými pod názvy „zpívat kozla“66, „vyvolávat louku (pluh)“67, „koledování“. Tato souvislost se odráží nejen v samotných textech, ale také v tom, že se přednášejí (jak dosvědčuje A. B. Zernova) o Vánocích a jsou doprovázeny příslušnými úkony. Jejich starobylost potvrzuje výskyt tohoto druhu 62 A. B. Zernova, cit. dílo, s. 17. 63 Д. К. Зеленин, Описание рукописей ученого архива РГО, т. II., СПб., 1915, стр. 712. 64 Viz A. B. Zernova, cit. dílo, s. 16. 65 Viz D. K. Zelenin, cit. dílo, s. 712. K „krmit ženu, aby rodila děti“5 srov. vaikelius gyrdzyiu ir ugdysiu z varianty zapsané v Lazuchách (viz J. Senkus, cit. dílo, s. 222). 66 Jedním z důsledků degenerace tohoto textu je dětská hra „vodit kozu“. 67 См. А. А. Потебня, Объяснение малорусских и сродных народных песен, II, Варшава, 1887, стр. 45 и след., 173 и след.; Его же, О мифическом значении некоторых обрядов и поверий, М., 1865, стр. 6, 21; А. Н. Веселовский, Разыскания в области русского духовного стиха, Сб. ОРЯС, т. 32, 1883, стр. 114 и след. 170 textů téměř ve všech slovanských folklorních tradicích, stejně jako v některých dalších, především rumunské a novořecké68. Zajímavé je také to, že tyto „kolední“ texty opakují celou řadu rysů charakteristických pro „Klausimai“ a ruské texty typu „Na co kosa? Sekat trávu…“. Z těchto rysů zasluhuje zvláštní pozornost dialogická forma otázka–odpověď (často s nečekaným závěrem), která se ovšem vyskytuje i v některých příbuzných útvarech, například v jarních sborových písních typu „A my proso jsme seli, seli“69. Existují důvody domnívat se, že „Klausimai“ a „Na co kosa? Sekat trávu“ odrážejí skutečně existující dialogickou formu starých koled70. Za neméně průkaznou je třeba považovat i skutečnost, že se příslušné texty žánrově rozešly: litevské „Klausimai“ dovedly formální základ někdejší koledy do krajnosti a proměnily se v jakýsi druh pohádky, zatímco obdobný východoslovanský text zůstal kolední písní a zachoval si přitom starý veršový rozměr. Nelze vyloučit pokus o rekonstrukci metrické podoby textu, z něhož „Klausimai“ vycházejí. Téměř jistě se blíží rozměrům slovanských koled: 4+4 (————/————), zastoupeným v srbském a bulharském folkloru i v rozebíraném ruském textu71: Na co kosa? Sekat trávu. Na co trávu? Krmit krávy. — ´ — ´ | — ´ — ´ — ´ — ´ | — ´ — ´ anebo 5+5 (—————/—————), charakteristickém pro ruské koledy. Srov. střídání metrických možností, pokud je lze posoudit podle textu „Klausimai“: Kám tàs dalgis? Šieneliui pjauti. Kám tàs šienelis? Karvėms ėsti. Kám tós karvės? Pieneliui mélžti... (˘) — ´ — | — ´ — ´ — (˘) — — ´ — | ´ — ´ — (˘) — ´ — | — ´ — ´ — 68 Srov. P. Caraman, Obrzęd kolędowania u słowian i u rumunów. Studium porównawcze, Kraków, 1933. 69 Srov. například P. V. Štejn, Velikoruss v svoich pesnjach, obrjadach, obyčajach, verovanijach, skazkach, legendach, Petrohrad, 1898, č. 382; A. Tereščenko, Byt russkogo naroda, Petrohrad, 1848, V, 19; VI, 307; A. B. Zernova, cit. dílo, s. 26 a násl. aj. 70 Srov. stavbu kolední písně společné Polákům, Ukrajincům, Bělorusům a Rumunům. Viz P. Caraman, cit. dílo, s. 213. Velmi zajímavá je lotyšská koleda, kterou uvádí E. A. Volter, cit. dílo, s. 105–107. 71 Metrum 4+4 obecně není pro ruské koledy charakteristické (na rozdíl od ukrajinských ščedrivek). 171 nebo v jiné variantě: (1) — ´ — — | ´ — — ´ — (2) — ´ — — | ´ — — ´ — Kām tōs kārvės? Pienui duoti. Kām tās pienas? Sūriams slėgti... (výmluvná je stálost trochejských zakončení každého půlverše). K vlastnostem, které spojují uvedené litevské a východoslovanské texty s jim blízkými folklorními díly, lze konečně zařadit také ty, jež se týkají obsahové roviny. Jde zejména o opakování některých podobných motivů (někdy dokonce ne zcela jasných v rámci daného textu), jež umožňují rekonstruovat novou řadu reálií. Podrobné zkoumání těchto motivů ponecháme na jinou práci a zde se omezíme pouze na obecné upozornění na jednotlivé paralely. V jedné z uvedených variant ruské koledy se vyskytuje výraz stavět mosty, který tento text spojuje s mnoha dalšími, jež tento výraz obsahují72. Aniž bychom uváděli příklady (jsou časté a dobře známé), poznamenejme, že téma mostu se v různých variantách odráží i v neslovanských textech, srov. srbochorv. mi-si moste gradimo, iz česa je gradite?... puščajte nas krez at most, a ča nam za to date (z chorvatské písně); slov. па čo vám to kamenía? zlaté mosty stavať? či sú mosty hotové? už sú mosty hotové...; pol. jaworowi ludzie, czego tu stoicie? стоjemy, стоjemy, mosty budujemy... atd.73. Stejné téma se objevuje i v baltském folkloru: Ukovej mi můstek, ukovej můstek, přes Nemunėlį...79 72 Srov.: Vezměte sekery! — Nač brát sekery? Kácejte borovice! — Nač kácet borovice? Štípejte prkna! — Nač štípat prkna? Stavějte mosty! — Nač stavět mosty? atd. Viz P. V. Štejn, Velikoruss, sv. 1, seš. I, Petrohrad, 1898, s. 307 (č. 1038). Charakteristická je také podobnost formální stavby tohoto textu s koledou zapsanou A. B. Zernovovou. 73 См. А. А. Потебня, Объяснения малорусских и сродных народных песен, I, Варшава, 1883, стр. 127 и след. Здесь же дана интерпретация этого выражения. 74 Viz Lietuvių liaudies dainos, s. 93. 172 Mořské vody se zavlnily, měděný most zazněl. Pod tím mostem, pod mostem z olše, tam lovili tři rybáři...75 Není to dlouhý most z olše, mohu po něm přejít...76 Přes můstek na mostě, přes dvířka v plotě. Ať se mi nožky nenamočí!77 a tak dále. K týmž motivům společným baltským a slovanským folklorním textům patří rozdělávání ohně a příprava kozla k oběti. Srov. na jedné straně ruskou pohádku o Aljonušce a bratříčku Ivanuškovi a odraz téhož tématu v koledách a textech s nimi spjatých (...lesy stojí hluboké, v těch lesích hoří ohně, ohně hoří veliké,... on brousí svůj damaškový nůž, kotel vře prudce, u kotle stojí kozel; chce kozla podříznout...78, a na straně druhé degenerované podoby tohoto motivu v baltském folkloru, včetně dětské hry v Litvě „vilkas avēs gana“79. Smysl těchto a podobných srovnání spočívá v tom, že srovnávané jevy, náležející k textům v mnoha ohledech blízkým „Klausimai“ a „Na co kosu? Trávu kosit“, rozšiřují společné balto-slovanské pozadí, na němž vznikly folklorní texty rozebírané v tomto článku a skutečnosti v nich odrážené. Moskva O BALTO-SLOVANSKÝCH SOUVISLOSTECH V OBLASTI FOLKLORU. V. TOPOROV S h r n u t í Cílem tohoto článku je na základě balto-slovanského folkloru ukázat široké možnosti, které strukturální a typologický přístup k folklorním textům nabízí i při řešení genetických 75 Šimtas liaudies baladžių, Kaunas, 1941, стр. 89 (ср. стр. 96). 76 E. A. Volter, Materiály k etnografii lotyšského kmene v gubernii vitebské, s. 361. 77 Tamtéž, s. 183. 78 См. И. М. Снегирев, Русские простонародные праздники и северные обряды, М., 1837, I, стр. 103, II, стр. 68 и др. Ср. также вырожденный вариант «Коза» (А. Н. Афанасьев, Народные русские сказки, № 27), кумулятивное построение которой возвращает нас к текстам вроде «На что косу? Траву косить». 79 Viz E. A. Volter, cit. dílo, s. 91, 100–101, 109–110. 173 problémy. Předmětem analýzy je jedinečná třída litevských textů, zastoupená řadou variant litevské lidové pohádky „Klausimai“ („Otázky“) (komické texty, v nichž účinek vzniká určitým nesouladem mezi přísnou logikou kompoziční struktury, automaticky se uplatňující v podobě otázek a odpovědí a pevně spojující celý text, a neočekávanými sémantickými asociacemi, které v kompozičním řetězci následují jedna za druhou). Výsledky analýzy jsou následující: synoptická tabulka zachycující vztahy mezi různými variantami „Klausimai“ na úrovni sémantického přepisu; obecné schéma lidové pohádky realizované všemi jejími variantami na úrovni fonomorfologického přepisu. Pokus analyzovat postavení takových textů v litevské folklorní tradici vyžaduje analýzu dalších textů vyznačujících se „řetězovou strukturou“, především například lidových pohádek typu „Vištytė ir gaidžiukas“ (lotyšsky „Gailītis un vistiņa“), jejichž struktura jádra [kam+Nom₁+Vb(+Dat₁)→Nom₂+Vb(+Dat₁)]→[kam +Nom₂+Vb(+Dat₁)→Nom₃+Vb(+Gen₂)] atd. se zdá být velmi podobná schématu „Klausimai“. Srovnání baltské lidové pohádky s odpovídajícími variantami východoslovanské lidové pohádky ukazuje, že vztahy mezi baltskými a slovanskými verzemi jsou vztahy transformací, z nichž jedna vzniká působením operátoru tázání. Zohlednění východoslovanské lidové pohádky o kohoutovi a slepici je velmi poučné, neboť tato pohádka, zjevně spjatá jak s „Klausimai“, tak s baltskými variantami pohádky o kohoutovi a slepici, pomáhá navázat souvislost mezi „Klausimai“, izolovanými v rámci litevské folklorní tradice, a lidovou pohádkou typu „Vištytė ir gaidžiukas“ v téže tradici. Úkol historicky interpretovat „Klausimai“ a stanovit jeho genetické souvislosti lze splnit analýzou ruského folklorního textu zaznamenaného v Dmitrovském okrese (severně od Moskvy) — „На что косу? Траву косить.“ Tento text, téměř ideálně odpovídající litevským „Klausimai“ formou i sémantikou, nepochybně patří ke kolednímu typu a souvisí se zemědělskými obřady. Navrhuje se proto vykládat také litevské „Klausimai“ jako důsledek částečné degradace starého textu koledního typu. Článek uzavírá několik příkladů degradace takových textů (např. v dětské hry) a domněnka o pravděpodobné metrické podobě textu, k němuž se „Klausimai“ vrací. 174 Z OBLASTI BALTSKO-SLOVANSKÝCH FOLKLORNÍCH VZTAHŮ V. TOPOROVAS Resumé Cílem článku je na základě baltského a slovanského folklorního materiálu ilustrovat široké možnosti, které strukturálně-typologický rozbor folklorních textů otevírá i pro řešení genetických problémů. Analyzována je jedinečná třída litevských textů, zastoupená mnoha variantami pohádky „Klausimai“ (texty žertovného charakteru, v nichž se účinku dosahuje určitým nesouladem mezi velmi logickou, automaticky fungující kompoziční strukturou otázek a odpovědí, která pevně spojuje celý text, a nečekanými sémantickými asociacemi, které v kompozičním řetězci následují jedna za druhou). Výsledky analýzy: synoptická tabulka zachycující vztahy mezi různými variantami „Klausimai“ v sémantické rovině; obecné schéma pohádky se všemi jejími realizacemi ve fonomorfologické rovině. K určení místa takových textů v litevském folkloru se analyzuje několik dalších textů s „řetězovou“ strukturou, například především pohádka typu „Vištytė ir gaidžiukas“ (lotyšsky „Gailītis un vistiņa“), jejíž struktura jádra [kam+Nom1+Vb(+Dat1)→Nom2+Vb(+Dat1)→[kam+Nom2+Vb(+Dat1)→Nom3+Vb(+Gen2)] atd. se ukazuje být poměrně blízká schématu „Klausimai“. Srovnání baltské pohádky s odpovídajícími variantami východoslovanské pohádky ukazuje, že baltské a slovanské verze jsou ve vztahu transformací, z nichž jedna je výsledkem působení operátoru tázání. Srovnání s východoslovanskou pohádkou o kohoutovi a slepici stojí za pozornost, protože tato pohádka, nepochybně spjatá jak s „Klausimai“, tak s baltskými variantami pohádky o kohoutovi a slepici, zároveň pomáhá určit souvislost mezi „Klausimai“, izolovanými v litevské folklorní tradici, a pohádkami typu „Vištytė ir gaidžiukas“. Historii „Klausimai“ a jeho genetické souvislosti lze stanovit analýzou jednoho ruského folklorního textu („На что косу? Траву косить“), zaznamenaného v Dmitrovském okrese (severně od Moskvy). Tento text, téměř dokonale se shodující s litevskými „Klausimai“ formou i sémantikou, nepochybně patří ke kolednímu typu a souvisí se zemědělskými obřady. Proto se navrhuje chápat i litevské „Klausimai“ jako důsledek (výsledek) částečné degradace starého textu koledního typu. Článek končí několika příklady degradace podobných textů (až v dětské hry) a domněnkou o metrické podobě textu, z něhož „Klausimai“ pocházejí.