Prieveiksmiai su formantu „-(i)ai“ šiaurės vakarų aukštaičių tarmėse

LIETUVIŲ KALBOS MORFOLOGINĖ SANDARA IR JOS RAIDA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA PŘÍSLOVCE S FORMANTEM -(i)ai V SEVEROZÁPADNÍCH VÝCHODOLITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH1 E. GRINAVECKIENĖ 1. Tvoření Příslovcí s formantem -(i)ai je v severozápadních východolitvských nářečích, stejně jako v mnoha jiných litevských nářečích, patrně nejvíce. Nejčastěji se tvoří z přídavných jmen, méně často z participií. Každé stupňovatelné dvojslabičné přídavné jméno má obvykle i své příslovce, např.: baisus: baisiai, drąsus: drąsiai, kėršas: keršai, klišas: klišai, pálšas: palšai, tuščias: tuščiai, žāṅgus: žāṅgiai „svižným krokem“ (: ta mūs kumelė žāṅgiai eina, aš paskui nespėju). Z nestupňovatelných přídavných jmen (např.: bāsas, kniūpščias, mēklas „koktavý“, pėščias, raitas) se příslovce s formantem -(i)ai obvykle netvoří, přesto se však vyskytují, např.: berǵždžias: berǵždžiai. Z víceslabičných přídavných jmen se příslovce s formantem -(i)ai tvoří méně často. Je tomu tak částečně i proto, že většina těchto přídavných jmen (např. odvozeniny s příponami -inis, -ainis, -ytis, -ėtas, -uotas, předponami po-, pro-, prie- a všechna složená přídavná jména) vůbec nelze stupňovat. Nejčastěji se užívají tato příslovce utvořená z víceslabičných přídavných jmen: abejūtiškai „průměrně“ (: mes gyvenam abe jūtiškai), akylai, aklinai, balzganai, bereikalingai, gatau̇vai, gerokai (také gerókai, řid.), kitoniškai, ligūstai, mėlynai, nežmoniškai, paviršutiniškai, raudonai, savotiškai, tolokai (také tolókai, řid.), apýblogiai, atkāmpiai „stranou“ (: padėk tuos raštus atkāmpiai, kad vaikai neprieitų), nuodarbiai „pilně“ (: jis labai nuodarbiai viską daro), nuotakiai (: prākasė vagutę nuotakiai), paskliuōdniai „shovívavě“ (: kiaūlei įverė vielą paskliuōdniai — ji vis tiek knisa), lygmalai „zarovnaně s okraji“ (: toje puodynėje taukų buvo lygmalai, o dabar nuslūgo). 1 Článek pojednává o příslovcích s formantem -(i)ai užívaných v severozápadních východolitvských nářečích, která zachovávají místo přízvuku a intonaci spisovné litevštiny. Těmito nářečími se mluví na území mezi Smalininkai, Vadžgirys, Girgalnis a Skirsnemunė. 12* 179 Nejvíce je patrně víceslabičných příslovcí s formantem -(i)ai utvořených od jmenných přídavných jmen s příponou -iškas. Lexikální význam některých z těchto příslovcí je velmi zobecněný a vzdálený významu slov, z nichž byla utvořena, např.: perkūniškai „velmi“ (: perkūniškai šalta), piemenškai „bez rozmyslu“, šuniškai „velmi“, velniškai „velmi“. Příslovcí utvořených z participií s formantem -(i)ai se vyskytuje málo. Několik jich vzniklo z činných i trpných participií přítomného a minulého prostého času a také z participií nutnosti, např.: atsakančiai „velmi dobře“, šnabždančiai, šnibždančiai, šnarančiai, žvygiančiai; padūkus iai „velmi“ (: laikas padūkus iai greit bėga), pagėdusiai „velmi“ (: pėlkėje uodų pagėdusiai daug), papaikusiai „prudce“ (: vaikai papaikusiai šūkauja), pasiutus iai „velmi“ (: šuo pasiutusiai piktas), pašėlusiai „velmi“ (: pašėlusiai mušės kanda), neapsakomai „nesmírně mnoho“ (: šiemet jau tų grybų — neapsakomai), nesuskaitomai, pakeičiamai „průměrně“ (: gyvename pakeičiamai), suveriamai (: durys suveriamai užsidaro), neapgalvotai, negirdėtai, nelauktai, netikėtai, nematytai, sutrumpitai (: mluvíme sutrumpitai „mluvíme a zkracujeme koncovky slov“), aptek tinai (: nalij vody aptek tinai, ať se to nepřipálí), būtinai, nesuprastinai „nesrozumitelně“ (: nesuprastinai, ať už jde o plot, nebo o síť), netbūtinai (: letí do města a sprūdžias netbūtinai), opakovaně, dostatečně. Příslovce utvořená z přídavných jmen a-kmenových, z trpných participií přítomného a minulého prostého času a také z participií nutnosti mají formant -ai; příslovce utvořená ze všech ostatních přídavných jmen a participií mají formant -iai. Výjimku zde představují vedle drūtai „silně“ a senai „ve stáří“ příslovce drūčiai „prudce, velmi“ a seniai „před dávnou dobou“, která se užívají s odlišným významem. Je možné, že drūčiai a seniai vznikla s odlišnými formanty a samostatnými významy nikoli z tvarů drūtas a senas, ale z tvarů jiného kmene, které se v současnosti ve zkoumané oblasti již nevyskytují, např.: drūčiai mohlo vzniknout z *drūt-jas~drūčias; srov. také drūgālyš2. Je pravda, že ve zkoumaných nářečích se vyskytují příslovce od téhož kořene, užívaná souběžně s formantem -ai i -iai, např.: išlaidai a išlaidžiai, lenguai a lenguoiai, linksmai a linksmiai. V těchto nářečích však i přídavná jména, z nichž jsou tato příslovce utvořena, obvykle mají tvary dvou kmenů (a a u), např.: išlaidus a išlaidus, lengūs a lengūs, linksmas a linksmūs. Případy, kdy by se příslovce s formanty -ai i -iai tvořila z téhož kmene přídavného jména, neexistují. To by svědčilo o tom, že vedle senas, drūtas musely dříve existovat také jiné tvary těchto přídavných jmen, z nichž byla utvořena příslovce seniai a drūčiai. 2 Vedle seniai se v severozápadních východolitvských nářečích užívá také příslovce nepèrseniai, srov. také J. O t r ę b s k i, Gramatyka języka litewskiego, III, Warszawa, 1956, § 647. 180 Ne všechna příslovce tohoto formátu mají dnes ve zkoumané oblasti vedle sebe slova, z nichž mohla být odvozena, např.: nepėrseniai, aptektinai, nakūnai, nesuprastinai, užtektinai, sausgėlai „nasucho, bez hnisu“ (: všechny kosti ho bolely sausgėlai), sausmirkai „nasucho, bez vody“ (: utři si hlavu lihem sausmirkai). To by ukazovalo, že alespoň část těchto příslovcí mohla postrádat také svá kořenová přídavná jména či participia a snad vznikla nově podle již existujících příkladů tohoto typu tvoření příslovcí. Jestliže příslovce s formantem -(i)ai skutečně bývala lokály jednotného čísla středního rodu přídavných jmen³, pak uvedené příklady, stejně jako všechna příslovce od participií, ukazují, že později mohlo tvoření příslovcí probíhat samostatně, tj. formant -(i)ai se připojoval přímo ke kmeni přídavného jména či participia. Že některá příslovce s formantem -(i)ai mohou být skutečně novějšími útvary, naznačuje částečně i jejich zobecněný koncový přízvuk (abygalai, abyšaliai, abypusiai). Některá z těchto příslovcí se užívají také předložkově, např.: abygalai (: dům je postaven abygaliai a bydleli abygaliai domu), abypusiai (: cesta je po obou stranách osázena stromy abypusiai a abypusiai cesty stály vojáci), abyšaliai (: prapory jsou pověšeny abyšaliai a abyšaliai cesty stály stroje). Ve zkoumaných nářečích se vyskytuje také několik příslovcí se zájmenným kořenem, která mají na rozdíl od všech ostatních útvarů tohoto typu formant -ai s akutem, např.: kadai „dávno v minulosti“, tirtai (a tirtūs), visai, nė štai nė antai (: my jsme upadli do starostí, a ona — ne štai nė antai). K tomuto typu příslovcí lze podle jejich tvoření a přízvuku přiřadit také některá příslovce s přízvukem na kořeni, například pirmąi (a pirmái, zř.), greitai (a greitais, greit), pėrnai, užpėrnai (a užpernai). Část těchto příslovcí se užívá v litevském spisovném jazyce, v jiných nářečích a ve starých písemných památkách; pouze ve východní a jižní části areálu litevských nářečí a ve spisovném jazyce se některá z nich vyslovují s cirkumflexem (akut se mohl změnit v cirkumflex při krácení akútních koncovek⁴, srov. lk. jįė<jiė, tuõs<túos a ve zkoumané oblasti tiė, jie, jųo, ją~jа, katrą ~ katrą, anąs ~ anàs, šįtąs ~ šìtas apod.⁵). Některá z uvedených příslovcí mají v nářečích také variantní podoby s přidanými koncovkami, např. vedle kadai, pirmái, pėrnai také kadais, pirmáis, pėrnais (koncovka -s zde mohla být přidána také podle instrumentálu plurálu). Akutové přízvukování koncovek těchto příslovcí a také jejich variantní podoby dodnes vyvolávají u lingvistů pochybnosti o svém původu⁶. ³ Plg. J. Endzelīnas, Baltu kalbų garsai ir formos, Vilnius, 1957, § 424; J. Otrębski, Gramatyka..., III, § 656. ⁴ Žr. Z. Zinkevičius, Lietuvių kalbos įvardžiuotinių būdvardžių istorijos bruožai, Vilnius, 1957, p. 22, 24. ⁵ Žr. E. Grinaveckienė, Lietuvių kalbotyros klausimai, t. 1, Vilnius, 1957, p. 153, 157, 158; plg. Ю. Сенькуц, Говор северо-западных капсов, автореф. дисс., Вильнюс, 1955, p. 8. ⁶ Plg. J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīga, 1951, § 473; J. Otrębski, Gramatyka..., III, §§ 657—658. 181 Většina těchto příslovcí je bezpochyby velmi stará. S největší pravděpodobností jde o adverbializované pádové tvary ohebných slovních druhů, srov.: visai: visas, pirmái: pirmas, pérnai: *pérnas, srov. lotyšské pērns⁷. Příslovce s formantem -(i)ai, která jsou ve zkoumaných nářečích nejpočetnější, pravděpodobně ovlivnila také některé tvary instrumentálu jednotného čísla (dnes adverbializované): místo apýčiupa, slaptà, tyčia se začaly užívat tvary s koncovkou -(i)ai, např.: apýčiupai (: morkùs apraũvėjo apýčiupai — pokrylo jen špičky trav), slaptai, tyčiai. Na druhou stranu některá příslovce tento formant ztrácejí, např. vedle greitai se častěji užívá greit, a místo starších tvarů ypačiai a beveikiai se užívají pouze zkrácené tvary beveik, ypač⁸. 2. Stupňování Většina příslovcí s formantem -(i)ai se stupňuje. Jejich komparativ má stejně jako ve spisovném jazyce vždy přízvučný formant -iau s cirkumflexem, např.: gražiau, tamsiau, trumpiau. Tento stupeň mají také některá příslovce odvozená od předponových přídavných jmen, např.: atkàmpiai — atkàmpiau, nuolaidžiai — nuolaidžiau, nuošaliai — nuošaliau. Ve zkoumané oblasti se vyskytuje několik příslovcí užívaných pouze ve tvaru komparativu, např.: lenkiau (: brambory jsme zasadili lenkiau a nugėrė), (i)kalniaũ (: zasej letos žito kalniaũ || kalniaũ), (i)lomiàu (: kamkoli lomiàu || lomiàu, všude žito nugėrė). Svou funkcí se tato příslovce podobají odvozeninám od u-kmenových přídavných jmen, ačkoli přídavná jména těchto kořenů se ve zkoumané oblasti nevyskytují. Existují však v litevském spisovném jazyce (srov. kalnùs, lomùs)⁹. Na druhou stranu by tyto tvary příslovcí mohly být také pozdějšími útvary vzniklými od podstatných jmen¹⁰; srov. také v severozápadních aukštaitských nářečích užívaná přídavná jména v komparativu odvozená od podstatných jmen lėpšis: lepšėsnis, põnas (zř.): ponėsnis, piemuo: piemenėnis. Superlativ příslovcí s formantem -(i)ai se tvoří příponou -iaũ s akútem: geriau, aukščiau (: dostaneš tři rubly za tu slepici aukščiau „dostaneš za tu slepici nejvýše tři rubly“). V mluvě školní mládeže má tento stupeň stejně jako ve spisovném jazyce příponu -iausiai (baisiausiai, geriausiai) a bezpochyby je třeba jej považovat za nový nářeční jev. Nejvyšší stupeň ze všech těchto příslovcí se tvoří spojením různých tvarů genitivu plurálu přídavného jména visas nebo přídavného jména se stejným kořenem jako příslovce a tvaru superlativu příslovce, např.: visų geriau, gerių geriau. Je-li první složkou superlativního příslovce tvar genitivu plurálu přídavného jména, má tento tvar bez ohledu na kmen vždy koncovku -ų po měkkém souhláskovém kmeni- 7 Žr. K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīca, Rediģējis, papildinājis un turpinājis J. Endzelīns, III. Rīgā, 1927—1929, p. 209—210. 8 Žr. J. Otrębskį, Gramatyka..., III, § 647. 9 Žr. Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. Vilnius, 1954, p. 305, 433. 10 Plg. J. Otrębskį, Gramatyka..., III. § 675. 182 samohlásky (mažių mažiau, pikčių pikčiau, smailių smailiau). Je možné, že na vznik měkké souhlásky na konci kmene v množném čísle adjektiv a-kmenového typu ve všech složkách superlativu mohla mít vliv analogie s adjektivy ia- a u-kmenového typu. 3. Přízvuk Příslovce s formantem -ai utvořená z dvouslabičných adjektiv a-kmenového typu mají zpravidla přízvuk na konci, např.: kietai, rainai, tikrai. Některá příslovce pocházející z adjektiv s přízvukem na kořeni si přízvuk v kořeni zachovala, např.: ilgai, kiáurai11. Příslovce utvořená z dvouslabičných adjektiv ia-kmenového typu mají obvykle dvojí přízvukování: na kořeni, je-li kořen adjektiva s přízvukem na první složce dvojhlásky (plókščias — plókščiai), a na konci, je-li kořen adjektiva s přízvukem na druhé složce dvojhlásky nebo krátký (gulščias — gulščiai, tuščias — tuščiai). Někdy se objevují i odchylky od uvedeného pravidla přízvukování (stàčiai, kurčiai). Příslovce utvořená z dvouslabičných a víceslabičných adjektiv u-kmenového typu vždy zachovávají místo přízvuku a intonaci nominativu jednotného čísla těchto adjektiv12, např.: sūrus — sūriai, rūgštus — rūgščiai, baūgus — baūgiai, glitus — glìčiai, lipšnus — lipšniai, sūkrus — sūkriai, parankus — parankiai, pavydus — pavydžiai, apsūkrus — apsūkriai; aštrūs — aštriai, skanūs — skaniai, panašūs — panašiai, sandarūs — sandariai. Příslovce utvořená z víceslabičných adjektiv a participií a-kmenového typu s pevným přízvukem zachovávají přízvuk na původním místě, např.: akýlai, pūsdýkiai, neapgalvótai, savótiškai, u některých z nich (s příponou -okai, -iškai) se však přízvuk častěji přesouvá na konec (gerokai, tolokai, stakiškai „jako ve Stakiai“). Toto přesunutí přízvuku samozřejmě není staré, protože v nářeční oblasti, která je předmětem výzkumu, mají tato příslovce vedle sebe přízvuk také na příponě13 (nebo na kořeni), např.: gerókai, tolókai, stakiškai. Příslov- 11 Plg. lat. caùrs, ìlgs, dar plg. K. Būga, Rinktiniai raštai, III, Vilnius, 1961, p. 73. 12 Všechna adjektiva u-kmenového typu zkoumané oblasti s dlouhým (původně s přízvukem na první nebo druhé složce dvojhlásky) a krátkým (které se pod přízvukem neprodlužuje, s vokály i, u) kořenem (víceslabičná s krátkou či dlouhou předposlední slabikou) mají v nominativu jednotného čísla vždy přízvuk na kořeni (víceslabičná na předposlední slabice), např.: saldūs, graudūs, grūbūs, patogūs, paklusnus, ale lepūs, gražūs, mandagūs (přízvučné a, e se v těchto nářečích prodlužují). Ostatní pády těchto adjektiv se přízvukují jako ve spisovném jazyce, např.: saldūs, grūbūs, apsūkrūs. K. Būga (viz jeho Rinktiniai raštai, III. p. 74) považuje takové přízvukování nominativu jednotného čísla těchto adjektiv za pozůstatek starobylého kořenového přízvuku. V poslední době se v důsledku vlivu spisovného jazyka a sousedních nářečí, jakož i vlivem adjektiv z nářečí zkoumané oblasti, která mají v nominativu jednotného čísla přízvuk na koncovce (: našūs, trapūs), analogicky stále častěji prosazuje nahrazování takového přízvukování nominativu jednotného čísla adjektiv ve zkoumaných severozápadních aukštaitských nářečích koncovkovým přízvukem (gilūs, saldūs, paklusnūs); víceslabičná adjektiva si však obvyklé přízvukování nominativu jednotného čísla zachovávají ve větší míře. Nekoncové přízvukování se zcela pravidelně zachovalo v příslovcích utvořených z těchto adjektiv. To ukazuje, že přízvukování příslovcí jako neohebných slov je archaičtější. 13 Adjektiva zkoumané oblasti gerók as, -a, tolók as, -a... mají vždy stálý přízvuk. To ukazuje, že z přízvukování příslovcí nelze vždy usuzovat na přízvukování adjektiv se stejným kořenem, srov. J. Otręb ski. Gramatyka..., III, p. 293. 183 Příslovce utvořená z víceslabičných adjektiv a-kmenového typu s nestálým přízvukem náležejících ke třetímu přízvukovému paradigmatu mají vždy přízvuk na konci, např.: aklinai, atbulai, sveriamai. Na konci mají přízvuk také většina příslovcí utvořených z participií nutnosti. Zápor místo přízvuku příslovcí nemění, např.: neilgai, netuščiai, nesūkriai, nepanašiai. 4. Užívání Příslovce s formantem -(i)ai ve zkoumané oblasti stejně jako ve spisovném jazyce obvykle ve větě stojí u sloves a nejčastěji vyjadřují způsob děje, méně často jeho míru, čas či místo, např.: dobře přijel, pomalu zavřel; došel dost daleko; loni onemocněl; bydlí v odlehlé části. V jednotlivých případech může totéž příslovce vyjadřovat způsob děje, jeho míru i čas, např. ve větě kūrė pririšau trumpai příslovce vyjadřuje způsob děje, ve větě mirė po Nauj[o] metų trumpai čas děje a ve větě jį mačiau trumpai jeho míru. Ne všechna příslovce s formantem -(i)ai ostatně přímo označují pouze jednu či několik okolností děje. Některá z nich (baisiai, drūčiai, labai, tikrai, visai aj.) lze významově spojovat nejen s finitními slovesnými tvary, ale také s adjektivy, participii a v ojedinělých případech i s podstatnými jmény, např.: byl hrozně rozzlobený; jejich pes je nesmírně velký; letos je podzim velmi krásný; vejce budou určitě natvrdo; je ještě docela mladá; je pořádně promrzlý; je nevýslovně hodný; jsou velmi hladoví; otec je nesmírně vyčerpaný; opravdu zestárl; je velmi vyschlý; je úplně zbledlý; už je pozdní odpoledne; už je hotové pozdní odpoledne; ona je hrozná hospodyně; ona je hrozná cestovatelka; on je velký opilec; on je úplný kluk; on je určitě nemocný. Ve zkoumaných nářečích se příslovce labai, drūčiai, visai, tikrai, baisiai a další běžně užívají také k zesílení okolnosti děje vyjádřené jiným příslovcem a k označení její kvality, např.: zpíval strašně krásně; mluvil velmi rozzlobeně; udělal to velmi pěkně; opravdu zasel málo; úplně načerno obarvil; kvetl tmavě červeně. Jak je patrné z příkladů, některá z těchto příslovcí jako by dodávala příslovcím, která určují, význam velmi vysoké míry vlastnosti. Příslovce se stejným kořenem mívá nezřídka více významů než adjektivum, z něhož je utvořeno. Například adjektivum baisus má významy „ošklivý“ a „velký“ (: baisus tavo pirštas; baisus tavo godulys), zatímco příslovce baisiai se běžně užívá ve významech „velmi“, „úplně“, „prudce“, „mimořádně“, „opravdu“ (: je strašně krásná; nejsem vůbec rozzlobený; strašně jsme se pohádali; jsem na něj hrozně naštvaný; řekl to hrozně hloupě); adjektivum drūtas znamená pouze „silný“ (: prostěradlo je tenké, ale pevné), zatímco příslovce drūčiai má významy „silně“, „prudce“ a „velmi“ (: dveře jsou pevně zavřené; pes hlasitě štěká; je velmi krásný). Příslovce drąsiai se zde užívá také ve významu „opravdu“ (: kimbi už duo- 184 nos, a odvážně ji nesníš), příslovce stačiai — také ve významu „přímo“ (: přišel jsem přímo přes pole; řekl jsem to přímo do očí) a podobně. To ukazuje, že příslovce s formantem -(i)ai jsou ve zkoumané oblasti poměrně obrazným stylistickým prostředkem hovorového jazyka. V jednotlivých případech by se mnohoznačnosti příslovcí těchto nářečí dalo využít i k obohacení stylu spisovného jazyka. Po prozkoumání tvoření, skloňování, přízvuku a užívání příslovcí s formantem -(i)ai lze formulovat následující závěry: 1. V severozápadních aukštaitských nářečích se většina příslovcí s tímto formantem tvoří z dvojslabičných u-, (i)akmenových přídavných jmen; méně časté jsou jejich odvozeniny z víceslabičných přídavných jmen a participií. 2. Příslovce utvořená z ukmenových přídavných jmen mají vždy přízvuk na předposlední slabice, pokud ji tvoří cirkumflexní dvojhláska nebo samohláska i, u. 3. Nejvyšší stupeň příslovcí se na rozdíl od spisovného jazyka tvoří příponou -iau s akutovým přízvukem; odvozeniny s příponou -iausiai jsou novější a vznikly vlivem spisovného jazyka. Nejvyšší stupeň všech příslovcí se tvoří z tvaru nejvyššího stupně a zájmena visas nebo z genitivního plurálu přídavného jména se stejným kořenem jako příslovce, např.: gerų geriau, visų geriau. 4. Příslovce s formantem -(i)ai se nejčastěji užívají ve významu způsobu, existují však také příslovce s významem množství, času a místa. Stává se, že totéž příslovce má v různých kontextech různé funkční významy. 5. Příslovce s formantem -(i)ai nejčastěji označují způsob děje. Některá z nich lze sémanticky spojovat také s přídavnými jmény, participii a ve vzácných případech dokonce s podstatnými jmény. 6. Jednotlivá příslovce mají více významů než odpovídající příslovce litevského spisovného jazyka. PŘÍSLOVCE S FORMANTEM -(i)ai V NÁŘEČÍCH SEVEROZÁPADNÍCH AUKŠTAJTŮ Э. ГРИНЯВЯЦКЕНЕ Resumé Příslovce s formantem -(i)ai v nářečích severozápadních aukštajtů (zaujímajících území Litevské SSR mezi obcemi Smalininkai, Vadžgirys, Girgždai, Skirsnemunė) se většinou tvoří od dvojslabičných přídavných jmen, která se stupňují. Od víceslabičných přídavných jmen a příčestí se tvoří méně často. Formant -ai je typický pro útvary od přídavných jmen se základem na a-, od trpných příčestí přítomného a minulého času, jakož i od příčestních tvarů s významem nutnosti, např.: kėrsas: kėrsai «pestrý: pestře», nelauktas: nelauktai «neočekávaný: neočekávaně», būtinas: būtinai «nezbytný: nezbytně». Formant -iai je typický pro útvary od přídavných jmen se základem na ia-, u-, jakož i od příčestí přítomného a minulého času 185 trpného rodu, např.: tuščias: tuščiai «prázdný: prázdně», saldus: saldžiai «sladký: sladce», žvýgiantis: žvýgiančiai «vyjící: vyje», pagėdęs: pagėdusiai «strašný: strašně». Jestliže příslovce s formantem -(i)ai byla v dávné minulosti lokativy přídavných jmen středního rodu (jak se předpokládá v příslušné odborné literatuře), pak některé příklady dvoukořenových příslovcí (např.: sausgėlai «krematoricky», sausmir kai «žíznivě», abyrasiai, abygaliai «oboustranně»), stejně jako četné příklady jejich tvoření od příčestí, ukazují, že později se příslovce tohoto typu tvořila samostatně, tj. připojením formantu -(i)ai k základům přídavných jmen, příčestí aj. Obvykle odpovídá každému přídavnému jménu nebo příčestí pouze jedno příslovce s formantem -(i)ai, avšak vedle příslovcí drūtai «pevně» a senai «staře», utvořených od drūtas «pevný» a senas «starý», se ve zkoumaných nářečích užívají také příslovce drūčiai «silně» a seniai «dávno», která mají stejné kořeny jako drūtai a senai, ale liší se od nich významem i formou. Článek vyslovuje předpoklad, že příslovce seniai a drūčiai nemusejí být odvozena od přídavných jmen senas a drūtas, nýbrž od jiných, příbuzných kořenů s odlišnými základy, které se dnes ve zkoumaných nářečích nevyskytují. Částečnou oporu tomuto názoru poskytuje i útvar drūčgalys «tlustý konec». Na rozdíl od spisovného jazyka mají příslovce odvozená od přídavných jmen se základem na -i přízvuk na předposlední slabice, je-li tato slabika dlouhá nebo se pod přízvukem neprodlužuje, např.: baigus: baigiai «bojácný: bojácně», glītus: glīčiai «slizký: slizce», pavydus: pavydžiai «závistivý: závistivě», apsūkrus: apsūkriai «obratný: obratně». Tento typ přízvuku je archaičtější než ve spisovném jazyce a, jak uvedl K. Būga, je považován za pozůstatek starobylého přízvuku na kořeni. Ve zkoumaných nářečích se užívají dvojí tvary příslovečného superlativu s formantem na -(i)ai. První z nich se na rozdíl od spisovného jazyka tvoří pomocí přípony -iau s klesavou intonací, např.: geriau «nejlépe», baisiau «nejhůře», gražiau «nejkrásněji», zatímco poměrně zřídka užívaný tvar s příponou -iausiai (balčiausiai «nejběleji», gražiausiai «nejkrásněji») se vysvětluje jako výsledek vlivu spisovného jazyka. Druhý tvar superlativu se tvoří pomocí genitivu množného čísla zájmena visas «všechen» nebo přídavného jména téhož kořene jako příslovce v první podobě příslovečného superlativu, např.: visų geriau, gerių geriau «nejlépe», gražių gražiau «nejkrásněji». Tento tvar superlativu představuje nejvyšší stupeň stupňování příslovcí. Ve větě se příslovce s formantem -(i)ai obvykle užívá se slovesem a nejčastěji určuje způsob děje, méně často jeho množství, čas a místo, např.: gerai dirbti «dobře pracovat», brangiai užmokėti «draze zaplatit», seniai sirgti «dlouho stonat», atkalniai gyventi «žít stranou». Vyskytují se také mnohovýznamová příslovce. Mnohá příslovce zkoumaných nářečí slouží také k určení okolností děje vyjádřeného jinými příslovci, např.: baisiai gražiai dainuoti «zpívat velmi krásně», drūčiai piktai šnekėti «mluvit velmi rozzlobeně». Kromě toho mohou být některá příslovce významově spojena také s přídavnými jmény, příčestími, někdy i s podstatnými jmény, např.: jis baisiai piktas «je strašně rozzlobený», jis visai pasenęs «úplně zestárl», jau visai pavakariūkas «už je úplný podvečer», ji baisiai gaspadinė «ona je velmi hospodyně» aj. Ve zkoumaných nářečích se vyskytují případy, kdy má příslovce více významů než přídavné jméno, od něhož je odvozeno. 186