Dėl kai kurių leksinių tarmybių literatūrinės formos

LIETUVIŲ KALBOS LEKSIKOS RAIDA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA LITERÁRNÍ PODOBA NĚKTERÝCH DIALEKTISMŮ J. KLIMAVIČIUS Určení literární podoby lexikálních dialektismů může být někdy problematické. V některých případech nemusí znalost fonetických zákonitostí nářečí stačit, protože na jejich základě lze provést dvojí či trojí rekonstrukci. Pak přichází na pomoc zeměpisné rozšíření slova a etymologie. Pokusíme se to ilustrovat několika výraznějšími příklady. V oblasti východních dzūků se užívá název pokrmu — kaše z drcených brambor — s těmito nářečními variantami: ciulčienė Lkm (Gmž), Dglš, Vdš, Ml, Dkšt; ciulčienis Švnč, Prng, Ml; cilčienė Tvr, Dsn, Ml; cilčienis Tvr, Ad, Dglš, Plš, Švnč²; ciuncielius Prng; cincielius Dkšt, Rš, Dglš; cincielis Dglš. Jak by se měly všechny tyto varianty převést do spisovného jazyka? Ve II. svazku „Slovníku litevského jazyka“ (Vilnius, 1947) jsou jako heslová slova uvedena cilčienė Tvr, cilčienis (< tiltienis?) Dglš, cincielius Rš, Dkšt, cincielis Dglš a čilčiėnis Švnč, Plš, čiulčienis Prng, Švnč, čiulčienė Lkm (Gmž), Dglš. V kartotéce „Slovníku litevského jazyka“ nacházíme také tiltienė Dsn (K. Būg), Ml, Švnč a tiltienis J. Balč (rekonstruováno z cilčienis OG67 a OG365). Máme tedy trojí převod: c ~ č, c ~ č̌ a c ~ t³. Taková trojnost není možná. Především je nemožná třetí varianta (c ~ t). Takto by bylo možné rekonstruovat z Tvr, Ml, Švnč, avšak taková rekonstrukce není možná v oblasti (Dglš, Plš, Dkšt, Rš, Vdš, Lkm, Prng), kde se nevyskytuje tzv. druhá dzūkština (c < t)⁴. Zeměpisné rozšíření slova tedy ukazuje, že podoby tiltienė, tiltienis nejsou možné. Mnohem složitější je otázka, zda lze v tomto případě u dzūků rekonstruovat c ~ č, nebo zda je třeba ponechat c. Zároveň musíme určit, jaký je vztah mezi variantami ciulčienė a cilčienė, 1 V článku se používají zkratky „Slovníku litevského jazyka“. 2 V kartotéce „Slovníku litevského jazyka“ je jeden lístek s podobou cilčienio z Marcinkoniů. Omylem se toto slovo (~ čilčienis) z uvedené lokality dostalo i do II. svazku. To je nemožné. Zaprvé toto slovo neznají ostatní západní dzūkové, kteří užívají grūdžielius~grūdžielius „kaše z drcených brambor (někdy s konopím nebo mákem)“ Mrc (Zervynos), Vrn, Knv, Dv, Lš, Lzd, Lp, Nč, Rod, Plš. Zadruhé není pro západní dzūky typické ani další slovo užité ve větě ciulė~čiulė, jehož areál se shoduje s areálem názvu východodžúkského pokrmu, který zde zkoumáme. 3 I u týchž autorů jsou v některých případech rekonstruovány podoby jedním způsobem, v jiných jinak. Například u K. Būgy: tiltienė Dsn a čiulčienė Lkm (Gmž), u J. Balčikonise: cilčienis Tvr a tiltienis Tvr (OG67 a OG365). 4 Proto je otázka cilčienis (< tiltienis?) Dglš („Slovník litevského jazyka“, II) vznesena bezdůvodně. 169 která z nich je základní. Propojení všech variant tohoto slova s dalšími příbuznými slovy z etymologického hlediska (sémanticky i foneticky) poskytuje odpověď na obě otázky a ukazuje, že základní podobu lze rekonstruovat jako čiulčienė. Kořen čiul- této podoby nacházíme v mnoha sémanticky totožných nebo velmi blízkých slovech, která se užívají ve spisovném jazyce i v jiných (nikoli dzūkijských) nářečích. Např.: a) čiūloti „třít“: Rozprostřené onuce třít, aby byly měkké. J. Trochu tu nohu promni, nebude to tolik bolet Grg; b) s formantem -k-: čiulkė: Pokrm z rozdrceného konopí, chleba a jablek se nazývá čiulkė J; čiulkis „čiulkinys“ Rt; čiulkinys „rozdrcená kaše (většinou bramborová, někdy směs s konopím či hrachem, také krupicová nebo z ovesné mouky)“ Trk, Šlv, Vl, Šk, Vlky, Kps, Smn, Vp, Msn, Dkk, Ds, Kp, Lnkv; „hrouda, klubko“: Ty drť čiulkinys a já budu válet placky Jd. Přadeno mi zplstnatělo v čiulkinys — nedá se vůbec příst Erž; drtit čiulkinys přen. „pobíhat sem a tam (o hemžení komárů); skákat“ Krš, Krkl, Škn, Km; čiulkynė „pokrm z rozdrceného konopí, chleba a hrachu; čiulkinys“ Krš, Krkl; čiulkinė „rozdrcená bramborová kaše“ Gly; čiulkinas „hrudka, klubko“ Rs; přen. „drobný hmyz, komárek“ Sv; čiulkinis „čiulškis“ Vkš; čiulškis „takové onemocnění koní, při němž se za zuby zachytí osiny, které dráždí a brání žraní“ End; čiulku citoslovce „vyjadřující bití, hnětení, drhnutí“: Stařenka tloukla vyprané prádlo čiulku čiulku rš; čiulkti „drtit, třít“: Komáři večer čiulkinę čiulkia Glv. To sis neměla brát rukavice, teď si musíš drhnout ruce (=třít ruce) Šk. Ve všech těchto slovech kořen čiul- vyjadřuje význam drcení a tření. Tento kořen nacházíme ještě v několika slovech východních dzūkijských nářečí: a) s formantem -č-: čiulčis ~ čiulčis „čiulčienė“ Prng, Tvr; čiulcinys ~ čiulčinyš „čiulčienė“ Tvr, Dkšt, Švnč; b) bez formantů: čiūlė ~ čiūlė „hrouda těsta, kaše nebo sněhu“ Tvr, Dsn, Dglš, Vdš, Prng, Plš, Švnč, Ml; čiūlėti ~ čiūlėti „mačkat, žmoulat, žvýkat“ Dglš, Rš, Švnč: Naber si hroudu kaše, pomačkej ji a jez Ck. Lze ještě dodat, že i ve II. svazku „Lietuvių kalbos žodyno“ jsou podoby těchto východních dzūkijských slov uvedeny s rekonstruovaným č: čiulčis, čiūlė, čiūlėti (čiulcinys ~ čiulčinyš jsou známy pouze z doplňků kartotéky). Některá slova s kořenem čiul- mají také význam sání, kojení, např.: čiulčė (čiulėlė, čiuliūkas, čiuliūtė) „dudlík“, čiulénti „cucat“, čiulkti „sát“: Saje a saje jako beranec dudlík Šk. U sloves s determinanty -m-, -n- a -p- je známo téměř výhradně právě toto významové užití, např.: čiulmikas „dudlík“, čiulmyti „cucat, sát“, čiulnėnti „cucat“, čiulpti a další. Oba významy spolu souvisejí, ale původní je význam drcení a tření. Nepřímo by to mohly dosvědčovat dva fakty. Zaprvé existují slova s tímto kořenem, která mají oba významy, např. čiulkė „rozdrcená kaše“ a „dýmka“, čiulkinys „rozdrcená kaše“ a „dudlík“, druhý význam je však odvozený, užší a méně výrazný. Zadruhé také samotné slovo grūsti má odvozený význam „cucat, sát“, např.: Jehňata sají ovci, sají Plv. Tele je jako hříbě, úplně krávu vysaje Plv.5 Sémanticky můžeme slovo čiulčienė přiřadit k dalším názvům pokrmů z rozdrcených surovin, např.: grūšlys, grūštienė, kruštienė, krušinys a další. 5 Ve III. svazku „Lietuvių kalbos žodyno“ tento význam není zachycen kvůli omezenému rozsahu kartotékového materiálu — je zde pouze jediná věta: Telátko žmoulá a žmoulá struk — a pořád se nemůže napít Gs, která je uvedena u významu „tlouci“. Mimochodem, tento význam je doložen pouze dvěma příklady: výše uvedeným, který byl nepřesně pochopen, a ještě jedním: Tak děti buší do dveří Vrn. 170 Po stanovení základní podoby čiulčienė můžeme snadno vysvětlit i její variantu čilčienė. Čiulčienė: čilčienė = čiulbėti Prng, Plš: čilbėti Švnč, Klt, Krd, Mlt, Ds, Grv; čiulbutė: čiulbutė Rš; čiulvuoti: čiulvuoti Tvr, Ml; čiulpti: čilpti Jnšk; čiupinėti: čipinėti Ds, Jnšk; čiupnoti: čipnoti Slnt; čiupryna: čipryna Jž, Smal, Klov, Skp. Vidíme, že i místo literárního iu se vyskytuje také v těchto lokalitách (Tvr, Rš, Švnč), kde se užívá podoba čilčienė. Samozřejmě nelze očekávat úplnou shodu (ani u všech slov) z hlediska územního rozšíření, neboť iu: i není zákonitost, nýbrž tendence. Lze ještě dodat, že i v těch samých lokalitách — Dkšt, Dglš, Lkm, Ml, Švnč — se vyskytují obě varianty našeho zkoumaného slova. Že čilčienė je fonetickou variantou slova čiulčienės, a nikoli naopak, dokládá také skutečnost, že v litevštině neexistují slova s kořenem čil- označující mačkání či šlapání, která by nebylo možné spojit se shodnými nebo významově blízkými slovy s kořenem čiul-; jsou tedy variantami tohoto kořene. Např.: čilčiokas 1. „něco zacuchaného; chumáč“: Susivėlė į čilčiokus pakulos Yl. 2. „určitá nemoc koní; čiulškis“: Nedubakit arkliams miežinių pelų, arkliai įgaus čilčioką Grg, srov. čiulčiokas || čiulčekas: 1. „Ach, ty jsi ale nešika přadlena: všechnu vlnu jsi spředla do chumáčů“ Slk. 2. Po žraní ječných plev se koním tvoří na zubech čiulčiokai End; čiulkšnoti „žvýkat něco, co se těžko kouše“, srov. čiulkšnoti „mlaskat“; čiūkinti „krájet tupým nástrojem; třít, obrušovat“, srov. čiulkšis 1. „dudlík“, 2. „určitá nemoc koní“; čilinti „třít, drhnout, hoblovat; brousit“: Mergelė nučilino geležėle virvelę ir atpalaidavo ožiukelį Rš, srov. čiulinti 1. „cucáním (nasáváním vzduchu ústy) uklidňovat dítě“: Mama vaiką čiulina Žb, 2. „třít, drhnout, čistit, uhlazovat“: Tavo kostiumas jau gerai nučiulintas (= obnošený, odřený) Žb. I kdyby se před svátky trochu umyla — žije jako prase v chlívku Vj. Tato analýza tedy ukazuje, že jako základní podobu lze zcela spolehlivě rekonstruovat čilčienė, zařadíme-li ji do širší skupiny příbuzných slov (čiulkė, čiulkinys, čiulčis, čiulčinys,...). O příponě -ienė je třeba říci, že se střídá s příponou -ienis; například v Tvr, Ml, Dglš se vyskytují obě. Přednost se dává příponě -ienė, protože je v literárním jazyce rozšířenější. Podoby činčielius, činčielius, činčielis jsou fonetickými obměnami podob s kořenem čiul-⁶, srov. čiunkė: čiulkė, čiunkinys: čiulkinys, čiunkų: čiulkų, čiunkti: čiulkti a další; pouze v důsledku disimilace dochází ke změně n: l i v příponě. I ony se užívají střídavě, například: Dglš — čilčienis a činčielis, Prng — čilčienis a čiunčielius, Dkšt — čilčienė a činčielius. Všechny varianty slova čilčienė bychom mohli propojit odkazy do tohoto lexikografického řetězce: čilčienis viz čilčienė viz čiulčienė; činčielis viz činčielius viz čiunčielius viz čiulčienė; čiulčienis viz čiulčienė; rovněž — čiulčis viz čiulčinys viz čiulčienė. Kromě toho by bylo možné čiulčienė propojit také s významově bližšími synonymy: čiulkinys, čiulkynė, čiulkė, čiulkis. Podobně bychom na základě etymologického propojování slov mohli vysvětlit i další konkrétní jazykové jevy. Ve II. svazku „Slovníku litevského jazyka“ jsou dvě slova: čiunkūčiai „malí komáři (komáři, mušky)“ Š a čiunkūtis „komár, pakomár“ Tvr. Nepochybně se tato slova v dzūkijském nářečí vyslovují stejně, ale rekonstruují se odlišně. Podoba literárního jazyka by měla být čiunkūtis, srov. čiulkīnas „drobný hmyz, pakomár“ Sv, a dále srov. čiulkinti (čiunkinti) „mačkat“. 6 Podrobněji o změně l: n viz Jan Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, I, Warszawa, 1958, p. 332. 171 Slovo čilpinti „příst tenkou nit“: Cilpina nit jako žilku Vlk, iščilpinti Rod lze spojit se čiulpinti „velmi šetřit“: Čiulpinau celou zimu, sotva to stačilo Pnd. Nějak jsme s krmivem vyšli An. Takto by slovo čilpinti ~ člpinti nezůstalo osamoceným zástupcem kořene čil-p-, nýbrž by bylo začleněno do širší skupiny příbuzných slov. Podobný význam jako čiulpinti má slovo čiulkinti, srov.: Ženy při bělení příze pomalu přilévají (= nalévají jí málo, šetříce mlékem), zatímco muži nalévají vydatně (= nalévají mléka hodně) Vlk (J. Balč). Tímto slovem lze vysvětlit pochybné slovo čiulkinti, které informátor vykládá jako „příst“, zatímco ve II. svazku „Slovníku litevského jazyka“ jako „příst se zvukem“ (zřejmě se spojuje s citoslovcem čili (n)). Sémantický vztah slov čiulkinti: čil-kinti je stejný jako u slov čiulpinti: čilpinti. K OTÁZCE PŘEVÁDĚNÍ NĚKTERÝCH LEXIKÁLNÍCH DIALEKTISMŮ DO LITERÁRNÍHO JAZYKA Й. КЛИМАВИЧЮС Р е з ю м е Při převádění lexikálních dialektismů do spisovného jazyka někdy vznikají značné obtíže. Použití fonetických zákonů nářečí nestačí: může vést ke dvojím nebo trojím podobám. V takových případech pomáhá využití údajů o zeměpisném rozšíření slova a etymologické propojení nářeční podoby s jinými slovy spisovného jazyka a dalších nářečí. Taková analýza je v tomto článku ilustrována jedním poměrně výrazným příkladem. V nářečí východních Dzúků se používá název pokrmu – kaše z utlučených brambor, šrot, který se vyskytuje v podobách: ciulčienė, ciulčienis, cilčienė, cilčienis, ciunčiėlius, cincėlius, cincėlis. V akademickém „Slovníku litevského jazyka“ jsou uvedeny trojí podoby: cicėnė, čiulčienė a tilitienis. Dokazujeme, že správná zůstává pouze druhá varianta – čiulčienė (dzúcké с~č). Za prvé je třetí varianta (с~t) zcela nemožná, neboť tato podoba se vyskytuje i na území východních Dzúků, kde není с < t (pouze с < č). Za druhé lze tyto podoby zcela spolehlivě etymologicky spojovat s jinými slovy spisovného jazyka a dalších nářečí, významově totožnými nebo blízkými: čiulkītņys, čiulkis, čiulkė, čiulkti... Podoby čilčienė a čiunčielius jsou fonetickými obměnami. Článek také stručně pojednává o převádění dzúckých slov ciunkučiai a čilpinti.