Lietuvių ir slavų kalbų gramatinio kontaktavimo reiškiniai pietryčių Lietuvoje

LIETUVIŲ KALBOS GRAMATIKOS TYRINĖJIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA JEVY GRAMATICKÉHO KONTAKTU LITEVŠTINY A SLOVANSKÝCH JAZYKŮ V JIHOVÝCHODNÍ LITVĚ E. GRINAVECKIENĖ V jihovýchodní Litvě jsou místa, kde obyvatelé hovoří několika jazyky. Například jižně a jihozápadně od Vilniusu (jihozápadní část vilniuského okresu, východní část trakajského okresu, okres Eišiškės) se mluví převážně bělorusky, mladší místní obyvatelé mají sklon mluvit polsky, téměř všichni umějí rusky a někteří senioři ve věku 70 a více let umějí také litevsky. Litevsky trochu rozumějí, a někdy i mluví, děti školního věku a také jednotliví lidé střední generace. Na mnoha místech této oblasti si starší lidé ještě dobře pamatují dobu, kdy jejich prarodiče a rodiče mezi sebou mluvili litevsky, avšak se svými dětmi a vnoučaty už začali mluvit „prostě“ (tj. bělorusky). V okolí Šalčininků litevština například ustoupila z každodenního užívání asi před 70—80 lety, ale až do první světové války zde ještě žilo nemálo lidí, kteří mluvili litevsky¹. Ve vesnicích vzdálenějších od větších správních a kulturních center, u horších cest a v odlehlých místech se litevsky volně mluvilo i do okupace buržoazním Polskem, tj. do roku 1920. Tato okupace významně přispěla k vytlačení litevštiny. Litevština však v této oblasti nebyla zcela zapomenuta². V té době mluvili litevsky především příslušníci starší generace. Dnes už většina starších lidí z tohoto kraje, kteří mluvili litevsky, zemřela a hrstka těch, kteří zůstali, se den ode dne znatelně zmenšuje. Mezi staršími lidmi se najdou i takoví, kteří litevštinu natolik pozapomněli, že už v tomto jazyce dokážou říci jen málo, ačkoli nejednoho z nich přiznává: všemu rozumím, co říkáš³ „všemu rozu- 1 Srov. materiál Litevského jazykového atlasu zaznamenaný v Šalčininkách, Šalčininkėliai, Butrimonys, Daugidonyse, Didžiosios Sėlė, Barčiai (rukopisné fondy Ústavu litevského jazyka a literatury Litevské SSR MA). 2 Například ze statistických údajů sčítání obyvatelstva v roce 1942 ve valsu Šalčininkai, uložených v rukopisných fondech Ústavu litevského jazyka a literatury Litevské SSR MA, vyplývá, že v Šalčininkách tehdy ještě mluvilo litevsky 26 osob, v Ažulomyji — 56, v Mažieji Baušiai — 30, v Milvydai — 5, v Mikantonys — 86, v Kliūnai — 27, v Širviai — 16, v Kameninkė — 17, ve Vincipolis — 5, v Dainiškės — 47, ve Stakų Ūta — 6, v Tribonys — 1, v Pamūrinė — 1 a v Pašalčys — 7. 3 Dialektální příklady jsou v článku uváděny převážně pravopisem spisovného jazyka; pouze samohlásky i, y, i a ė se po ztvrdlých souhláskách zapisují jako ы, э. Délka těchto nepřízvučných samohlásek se označuje tečkou vpravo nahoře u písmene, délku přízvučných vyznačuje přízvukové znaménko, např.: krūto ~ krīto, rītas ~ rītas, grūžo ~ grīžo, pėlė ~ pėlė, pelė ~ pelė Btrm. Písmenem ė se označuje otevřenější samohláska e, např.: bernėlis — bernėlis SM. V běloruských jazykových příkladech se souhláska označovaná písmenem э ve všech případech vyslovuje frikativně. 219 rozumím, co říkáš.“ Obvykle si pamatují jen některá litevská slova, názvy věcí, umějí litevsky počítat alespoň do sta, vybaví si tu a tam úryvek litevské písně, dokážou litevsky vynadat darebákovi apod. Najde se zde i ten či onen místní senior, který ještě poměrně dobře mluví litevsky a může vyprávět o dávných časech, o svém životě a způsobu života, zazpívat staré litevské lidové písně, vyprávět pohádky, klást hádanky a rébusy apod. Právě takoví informátoři byli ve zkoumané oblasti vyhledáváni nejvíce. Konečně je zde nemálo lidí střední generace, kteří spolu mluví bělorusky či polsky, ale rozumějí litevsky a dokážou tímto jazykem trochu mluvit. Obvykle umějí říci tu či onu litevskou frázi, odpovídat na každodenní otázky apod. Mladí lidé v této oblasti se litevštině trochu naučili ve škole, ale mezi sebou litevsky téměř nemluví. Aby bylo možné sledovat jazykové procesy probíhající v této oblasti, uspořádal Ústav litevského jazyka a literatury Litevské SSR MA v letech 1952—1967 několik dialektologických expedic. Jedna z nich se v roce 1966 uskutečnila společně s dialektology Jazykovědného ústavu J. Kolase při Běloruské SSR MA. Celkem bylo prozkoumáno 17 obydlených míst: Marijampolis (vilniuský okres), Trakai, Barčiai, Šklėriai, Lygainiai, Paneriai (trakajský okres), Senieji Macėliai, Rūdininkai, Didžiosios Sėlos, Šalčininkai, Šalčininkėliai, Daugidonys, Butrimonys, Vežionys, Eišiškės, Kaniūkai, Dieveniškės (okres Eišiškės)4. Materiál z těchto míst není všude stejnorodý a stejně hodnotný. Místní litevské nářečí je někde ovlivněno slovanskými jazyky více, jinde méně. Nejlitevštější jsou z nich Marijampolis, Senieji Macėliai, Didžiosios Sėlos, Butrimonys a Dieveniškės. V každém z těchto obydlených míst bylo během výzkumu podrobněji dotazováno po 3—6 starších místních obyvatelích; pouze v Trakai, Lygainiai a Paneriai se podařilo najít sotva 1—2 takové osoby. Během expedic byla věnována největší pozornost místnímu litevskému nářečí, které postupně zaniká a na některých místech již zcela vymírá, zejména jeho gramatické stavbě, fonetice, lexiku, místním názvům a také superstrátním jevům, které se v něm vyskytují v důsledku vlivu kontaktních jazyků. Během společné expedice v roce 1966 autorka článku ve třech obydlených místech (Senuosiuose Macėliuose, Senuosiuose Trakuose a Butrimonyse) sledovala také vliv místní litevštiny na jiné kontaktní jazyky, především běloruštinu. Při sledování vzájemného kontaktu jazyků na tomto území a jeho vlivu na tvoření slov a gramatickou stavbu těchto jazyků upoutávají nejprve pozornost kalky a výpůjčky slovotvorně-sémantického charakteru. V místním litevském nářečí je poměrně mnoho sémanticky kalkovaných slovesných předpon, které převzaly funkce běžných slovesných předpon užívaných v litevštině, např.: atbyrėj (= opadaly) jablka; ragutėlės palāužysi (= polámeš); po cýltu duobābl· pȧkasė (= vykopal) Dv; pàmūšė (= rozbil) paūtų; karāivis užšovė (= zastřelil) člověka; žiedų àtvogė (= ukradl) Šlč; aplàisk (= pusť) gýrną — ploniaũ (= jemněji) melou DS; pálku (= hůl) opírá se (= zapírá se) Šlčn; pralydėjau (= doprovodil jsem) sestřičku; nesustòs (= nepřestane) rychle pršet Mrj; už (= i)lankų pærvirto (= proměnilo se); atšālo (= zmrzly) třešně; všechno jsme vytrpěli (= přestáli jsme); vzali a vyhnali (= vyhnali) je od sebe; zlomil mu ruce (= zl- 4 Viz nářeční materiál z těchto míst uložený v rukopisných fondech Ústavu litevského jazyka a literatury Litevské SSR MA. 220 (rozbil); anà àtsku̇ta (= nuskuta) bulbàs Kn; atpjóu (= nupjovė) káčinu viodegų; usirġsit (= susirgsite) nog tos dúonos; usisùko (= apsisuko) galvà; vyro motkà (= motina) praskaitė (= perskaitė) láišku; tvorà padràškė (= sudraskė) kaptónų (= švarką); sùkepa (= iškepa) déšru; pračýrškino (= užčirškino, užspirgė) riebuliais; apsižagnóju (= persižegnoju) lietuviškai; ažverkė (= pravirko) gáiliai; pagùrino (= išmušė) langų; visos dikterys patékėj (= ištekėjo); sùvirė (= išvirė) dešinc paùtu Lg; atkirto (= nukirto) vỹru rañkų Trak; visi ma draugai seniai pàmirė (= išmirė) ir jų kaulai papùvo (= supuvo) SM. Odvozené kalky tohoto typu jsou v nářečí hojné a stále se v něm objevují další. V nářečí se vyskytuje značné množství sloves se slovanskými předponami, např.: razbrínko (= išbrinko) téšmuo; razdàrė (= atidarė) duris; razbaidė (= išbaidė) višįas Dv; raspióu (= perpiovė) per puštį; razmaišo (= išmaišo) bùlbu bradžius; rasižóji (= išsižioję) kláuso Lg; rasivéikino (= atsisveikino) su visais Trak; gegulė pàdmetė (= padėjo) pàutų; pàdnešė (= atnešė) po dùrimi SM⁵. Běloruská předpona pa- se někdy připojuje také k litevskému předponovému slovesu. Takové sloveso obvykle nabývá významu opakování děje, který proběhl v minulosti, např.: paišmirė (= išmirė vienas po kito) žmonės; papamiršo (= užmiršo vieną po kitos) sekmės Dv, Lg; paapklóstė (= apklostė visus iš eilės) sa vaikus; papariniko (= surankiojo) viúgas Btr; paažukėlė (= sukėlė vieną po kito) medžiuosa; paažùrišė (= apraištė) obelis; paapšluostė (= nušluostė visiems iš eilės) nósis SM⁶, srov. bělorus. папазбітацца, папрагуляваць, папрагалупліваць, папракаіцца, панакарыць, паатхадзіць, папаезжаць, папрылятаць a další⁷. Zřídka se vyskytne i některá příslovce se slovanskou předponou, např.: panedaũgi „po troškách, pomalu“ Lg, DS; panedaũgelio „po troškách“ Btrm. Zde se podle běloruských přídavných jmen s přivlastňovacím významem tvoří také litevská podstatná jména odpovídajícího významu s koncovkami pronominálních přídavných jmen, např.: sénioji (= senelio) pirkėlė; óškioji (= ožkos) skūra (= oda), baràninoj mésa „skopové“, kárvysis (= karvės) pienas SM; Gabrukėj (= Gabruko) laukai, Petrukój (= Petruko) žámė Lg, srov. бабіные гуці, каровінае малако, Антонаўная хaтa v místním běloruském nářečí. Podstatná jména s koncovkami pronominálních přídavných jmen se vyskytují také v izolovaných litevských nářečích v Běloruské SSR⁸. Slovanské jazyky do jisté míry ovlivnily také tvoření stupňů přídavných jmen. Podle běloruského vzoru se zde namísto tvarů komparativu často užívají tvary superlativu, např.: geráusio (= geresnio) gyvenimo nėrai (= nėra) kap kalkozi (= kolūkyje) Lg; nėrai gardžiausio (= gardesnio) per (= už) vėgėlbį ir per lynų SM (srov. bělorus. у мяне быў старэйшы брат; ён быў цвярдзейшы за мяне). Superlativní tvary se nejčastěji tvoří pomocí afixu slovanského původu nai-, Žr. dar Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, Vilnius, 1966, p. 30. Další příklady viz J. Lipskienė a A. Vidugiris, Dieveniškių tarmė, — Lietuvių kalbos gramatinė sandara (LKK, IX), Vilnius, 1967, s. 203—204. Dar plg. Курс сучаснай беларускай літаратурнай мовы, Мінск, 1957, p. 156. Žr. J. Senkus. Kai kurie Lazūnų tarmės ypatumai, — MAD, A, I, Vilnius, 1958, p. 187; E. Grinaveckienė, Tarmių medžiagos rinkimas lietuvių kalbos atlasui, — LKK, III; Vilnius, 1960, p. 193. 221 např.: naigardžiausi (= gardžiausi) obuoliai; naigeriausia (= geriausia) žuvis Btrm, srov. bělorus. наибышэйшы, найлепшы, pol. największy, najlepszy, najświętszy. Při tvoření nejvyššího možného stupně se k uvedenému tvaru superlativu přidává také litevská slovotvorná složka kuo-, např.: kuonai-gražiausia „ze všech nejkrásnější“, kuonaimėiliausia „ze všech nejmilejší“. V jednotlivých případech nejsou litevskému nářečí této oblasti cizí ani slovanské skloňovací tvary nebo jejich kontaminace s litevskými. Běloruština a polština mohly podnítit užívání zvratné částice u litevských předponových zvratných sloves nejen mezi předponou a kořenem, ale také v koncovce (ačkoli mnohem méně často), např.: netāpinosi „neutopil se“, nelūposi „nepral se“ SM, Lg; įnkasėse „zakopal se“, ažjuokėse „rozesmáli se“ Btrm, srov. bělorus. таніцца, біцца, заканапацца. Někdy zde nacházíme slovesa dokonce se dvěma zvratnými částicemi, z nichž jedna stojí mezi předponou a kořenem, druhá na konci, např.: norėjom gyvėnc, ale (= bet) nezgy-vėnas Kn. Někdy se zde zvratná částice připojuje ke slovesům (i příčestím) také v případech, kdy slovo nemá význam typický pro zvratné tvary, např.: sūnūs suslankėjis (< sulenkėjęs) visai Kn; tu insišlāpinsi (= sušlapsi) vandenīn Dv, srov. bělorus. апалячыцьца, вымочвацца. Litevskému nářečí této oblasti nejsou cizí ani opačné případy, kdy slovesa se zvratným významem nemají zvratnou částici a jejich význam je vyjádřen analytickými prostředky, např.: paimk pas šav „vezmi si“ Dv; nūveža an sau kiemo, dėda vainiku an sa galvōs „nasazuje si věnec na hlavu“, rōvē sau plāikus „vytrhával si vlasy“ Lg. Příležitostně se namísto zvratných sloves (podobně jako v běloruštině a polštině) užívají slovesa nezvratná, např.: užmōvē (= užsimovė) piršcinį ir pradėj rānku dzyīgęs Lg; sūmušė (= susimušė) rānku net verkia Btrm; uždėj (= užsidėjo) vilkas kōjų in vežimo Brč. Vedle zkrácených a obvyklých tvarů třetí osoby podmiňovacího způsobu (jei mylėt, tai tep nedarytų) se vyskytují tvary se zachovalejšími koncovkami a navíc s formantem b, např.: kad kas nevōktumb mādzių Trak; kat ragētumb, kap sviėtas (= žmonės) gyvėna SM, srov. bělorus. прынес б ты вады; зайшоў б ты. Sloveso būti se v přítomném čase zde, stejně jako v běloruštině, většinou neskloňuje a jeho tvar třetí osoby převzal funkce všech ostatních osob, např.: aš yrā grȳšnas „jsem hříšný“ Dv; tegu yra (= būna) jis Mrj; jūs yrā (= esate) žmōnės Kn, srov. bělorus. я (ёсць) чалавек; вы (ёсць) людзі. První osoba množného čísla sloves má zde příležitostně koncovku -ma, např.: gyvulius vāroma (= varome) an linijos Trak; visų žiemų sūkėma (= sukome) gyvnas Lg. Koncovka -ma v první osobě množného čísla sloves je obecně typická pro žemaitská nářečí. V lidových písních se příležitostně vyskytuje také v oblasti kupiškénského dialektu⁹. V jihovýchodní Litvě se tato koncovka vedle koncovky -me, užívané v celé této oblasti, vyskytuje převážně jen v místech, kde je litevský jazykový systém nejvíce oslaben; podle našeho názoru ji proto lze spíše spojovat s odpovídající běloruskou koncovkou: заплачымы, пабачыма¹⁰. V místních litevských nářečích se vyskytuje značné množství syntaktických konstrukcí utvořených podle slovanských jazyků. Z nich je třeba uvést následující: 1. Užívání konstrukcí s předložkou ant k vyjádření směru děje, cíle, vlastnosti předmětu a míry děje, např.: stāto pietliās (= kilpas) an kiškio ir an briėdžio Lg; āj an vōkiečio Mrj; atāj duktė an trijų akių SM; žūro an miško; 9 Viz Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, s. 336. 10 Plg. Т. П. Ломтев, Белорусский язык, Москва, 1951, p. 102. 222 utekl za hlasem selátek; je třeba rozdělit na tři části Brč, srov. bělorus. пятля на зайца; дачка на тры очи; дзяліць на тры часці. 2. Užívání konstrukce s předložkou dėl k vyjádření předmětu a cíle děje, např.: aš dėl marčios šąšuras SM; vyžai dėl senų gerai Kn; aš dėl jūsų nesakysiu draugas „nebudu vás nazývat přítelem“ Škl; vyras dėl žmonos duonų duoda Mrj; pripečka (= příslib) dėl ugnės; dzieška (= nádoba) dėl mėsos Lg; ådau skripkėlėr (= housličky) dėl tėvulio Dv, srov. bělorus. я зраблю гэта дзеля вас; дзеля навесткі я дзевер. 3. Užívání konstrukce s předložkou palei a genitivem k vyjádření místa děje, např.: medvěd vedle této ženy polož seno Brč, srov. bělorus. каля бабы. 4. Užívání konstrukce s předložkou po a nominativem k vyjádření předmětu děje, např.: plakal po matce Dgn, srov. bělorus. плакаць па мацеры; pohladil medvěda po hlavě Brč, srov. bělorus. ударила па спіне. 5. Užívání konstrukce s předložkou prieš a instrumentálem k vyjádření času děje, např.: před třemi králi Škl, srov. bělorus. перад адьездам. 6. Užívání konstrukce s předložkou už (ažu, až) a genitivem: a) k vyjádření času děje místo konstrukce s předložkou prie, např.: da buvo už Mikalójo (= za časů Mikuláše) SM; už čėro (= za cara) byl jazyk utlačován: sa kalbos sarmāčinos jauni Lg; už Lánkijos (= za časů buržoazního Polska) ūtárinom (= mluvili jsme) litevsky Btrm; tai buvo da už ma atminciės „to si ještě nepamatuji“ Trak., srov. pol. za życia, za króla, za mojej pamięci; b) k vyjádření času děje místo konstrukce s předložkou po, např.: už tos vainos (= za války) zemřel Mrj; c) k vyjádření trvání děje místo konstrukcí s předložkou per, např.: za léto toho moc nenadělá; za hodinu už odejdu Kn. d) K vyjádření místa děje místo konstrukce s předložkou iš už, např.: člověk se dívá zpoza keře Trak, srov. bělorus. з-за куста; e) k vyjádření příčiny děje místo konstrukce s předložkou per, např.: já svět (= lidi) neviděl přes slzy; kvůli těm dětem nemohu žít Lg, srov. bělorus. з-за слёз; з-за вадь; f) k vyjádření příčiny děje místo konstrukce s předložkou dėl, např.: stál jsem kvůli litru vody (= litru) Škl; tak se tedy budeme zlobit (= budeme se zlobit) kvůli slepicím Kn. 7. Užívání konstrukcí s předložkou už (ažu, až) a akuzativem: a) k vyjádření času děje místo konstrukce s předložkou už (nebo po) a genitivem, např.: za tři týdny (= týdny) byla svatba (= svatba) Dv; za tři měsíce budou čtyři; za rok se vrátil; vrátím se za rok, za dva; za jak dlouho (= jak dlouho) Cikáni (= Cikáni) vtrhli Lg, srov. bělorus. усё адбылася за адну мінуту; pol. wrócę się za godzinę; b) k vyjádření směru děje místo konstrukce s předložkou prie, např.: děti běží (= běží) za těmi požáry SM; c) k vyjádření příčiny děje místo konstrukce s předložkou dėl, např.: kvůli těm koním lehá i vstává Mrj, srov. bělorus. з-за каня; d) k vyjádření příčiny děje se místo konstrukce s předložkou per užívá konstrukce, např.: ažu duūnių (= kvůli hlouposti) visų bažnyčių pragaišino (= zahubil), srov. bělorus. з-за дурня; e) k vyjádření objektu děje se místo konstrukce s předložkou į užívá konstrukce, např.: už lankų pervirto Kn; ánas jūnkės (= učil se) aż kūnigų Lg, srov. bělorus. вучыцца за доктара; 223 f) k vyjádření objektu děje se místo konstrukce s genitivem užívá konstrukce, např.: ādau dukte- ri už jį Lg; ana už plaukus ēm mani Kn, srov. bělorus. адаць за яго; g) k vyjádření objektu děje se místo nepředložkové konstrukce s instrumentálem užívá konstrukce, např.: susiedas (= soused) apsirangė už velnių Lg; rankų už sūktuvį padarė, pirštų — už klėmkų (= rukoje) Trak, srov. pol. przebrać się za kobietę; mieć się za piękną; bělorus. ён пераадзеўся за чорта. 8. Konstrukce s předložkou už (už) a instrumentálem se užívají místo konstrukcí s genitivem k vyjádření místa, např.: šienāuna až Merkiu SM, srov. bělorus. касілі за ракой. 9. Vyskytují se případy, kdy slovesa tęsti, iškišti, atminti, šaukti, imti zde někdy mají nikoli akuzativ, jako ve spisovném jazyce, nýbrž genitiv, např.: tiškit (= táhněte) jo in viršų; iškišo ylgo snāpo Brč; atminė jo vardo DS; kam šaukiat dzievo Slč; pašaukė policijos (= policii) Dv; tėvai norėj, kad jos imtų Škl., srov. bělorus. цягнуць у сябе паветра; носа высунуць; успомніць чалавека; прасіць дапамогі; прасіць слова; узяць слова. 10. Sloveso dalyti se zde podle běloruského jazykového vzoru užívá s instrumentálem, např.: sėdės dalyteis pinigais Dv, srov. bělorus. дзяліцца хлебом. 11. Příslovce aplinkui se v jednotlivých případech užívá jako předložka pojící se s genitivem, např.: aplinkui kiškio apstoj aves; aplinkui trobų — medžias (= les) Brč, srov. bělorus. навокал возера растуць дрэвы. Jednotlivé syntaktické konstrukce – kalky slovanského původu – se zde vyskytují i v dalších případech, např.: atėj dzieńų apie dzyvylikų valandų (= ve dvanáct hodin) Brč, srov. bělorus. прыйшоў у дванаццаць часоў; bus kilōmatry (= kilometrů) šaši Kn, srov. bělorus. будзе кілометроў шэсць; vienas vienų (= jinému) pririša pas beržų; vienas iš vieno (= druhému) atimdo Dv, srov. bělorus. ціснуць адзін аднаго; išej āic pievon DS; nūginė ganýc avis Dv; išvedė vėsc tūrgūn Kn a další. Obecně se nejvíce výpůjček a kalků slovanské slovotvorby a gramatické stavby vyskytuje v běžné mluvě, zatímco v lidovém vyprávění, zejména v jeho zpívaném folkloru, je jich mnohem méně. Na druhou stranu se některé prvky slovotvorby a gramatické stavby charakteristické pro litevštinu vyskytují také v místním běloruském nářečí. Zde jsou například běžné zdrobňovací přípony -уля || -коля¹¹, -ук || -юк¹² (a jejich odvozeniny — -укуць, -ейчук, -улюк, эйчук). Odvozeniny těchto přípon odpovídají útvarům s příponami -ulis, -ulė, -(i)ukas, -uliukas, -ukucis (= ukutis), -eiciukas (< -evičiukas), které se živě užívají v nářečích západních Dzūků. Příponami -уля||-коля, -ук || -юк se nejčastěji tvoří zdrobnělá a důvěrná osobní jména a obecná slova, např.: Адулія „Adulė“, Пятруля „Petrutė“, Стасоля „Stasytė“; Пятрюк „Petrukas“, Янук „Jonukas“, 11 Zdrobněliny a důvěrná pojmenování tvořená příponou -уля, hojně užívaná v běloruském nářečí této oblasti, je podle našeho názoru třeba považovat za lituanismy, neboť v polštině, s níž jsou místní běloruská a litevská nářečí v úzkém kontaktu, jsou útvary s touto příponou vzácné a zpravidla mají jiné významy; srov. Jan Łoś, Gramatyka polska, Cz. II, Słowotwórstwo, Lwów, Warszawa, Kraków, 1925, p. 48; dále srov. J. Otrębski, Wschodnio litewskie narzecze trockie, I, Kraków, 1934, p. 153–154; Gramatyka języka litewskiego, II, Warszawa, 1965, p. 128; LTSR MA Lietuvių kalbos ir literatūros institutas, Lietuvių kalbos gramatika, I, Vilnius, 1965, p. 274–275, 352. 12 V běloruských nářečích jihozápadní Litvy, stejně jako na území Běloruské SSR při hranici s Litevskou SSR, je hojné užívání zdrobnělých útvarů s příponou -ukas třeba považovat za lituanismus, neboť ve zbytku území Běloruska jsou vzácné a nejčastěji mají jiné významy; srov. Курс сучаснай беларускай літаратурнай мовы, p. 59. 224 Габрук „Gabrukas“; мамуля „mamulė“; дачоля „dukrėlė“, сяструля „sesutė“, цятуля „tetulė“, жануля „žmonelė“, бацюля „tėvelis“, дзіцюля „vaikelis“, братуля „brolelis“, бальшуля „didžiulė“, сладулля „saldulė“; бацюк „tėvelis“, дзядук „senelis“, братук „brolukas“, цятулюк „tetulytė“, дзядуляк „seneliukas“, мамулюк „mamulytė“ a další. Trak. Přípona -ук || -юк je poměrně častá také v rodinných příjmeních utvořených podle otcova jména, např.: Габрукі „děti Gabria N.“. Дамі-нокі „děti Daminika N.“, Юзюкі „děti Juozase N.“ Trak, srov. litevská nářečí Gabrūkai „děti Gabria N.“, Daminiukai „děti Daminika N.“ Složené přípony -укуць, -эйчук se poměrně široce užívají v příjmeních svobodných mladých synů utvořených z příjmení jejich otců, např.: Карпукць „Karpukův syn“, Жвірб-лукуць „Žvirblukův syn“, Тамашэйчук „Tamaševičův syn“, Трусейчук „Trusevičův syn“ a další. Přípona -укуць se připojuje i k otcovu jménu. Takové útvary obvykle označují přezdívky svobodných synů, např.: Антукуць „Antanukův syn“, Пятрукуць „Petrukův syn“, Габрукуць „Gabrukův syn“, srov. litevské nářeční ekvivalenty Karpukučius, Gabrukučius, Žvirblukučius13. Některá podstatná jména místního běloruského nářečí mají na rozdíl od běloruského spisovného jazyka stejný rod jako odpovídající podstatná jména litevského nářečí, např.: чарны крой, вялікі печ, адзін канаў, srov. bělor. spis. чорна крой, вялікая печ, адна канава a místní litevské nářečí juodas kraujas, didžiulis pečius, vienas kanalas. V běloruském nářečí v okolí Traků, Starých Macelů, Lygainiů a Butrimonys se tvar třetí osoby jednotného čísla přítomného času sloves spolu s částicí няхай, nejspíše pod vlivem litevštiny, užívá také ve významu třetí osoby množného čísla rozkazovacího způsobu, např.: няхай ляціць дзеці ў лес; няхай яны ідзе дзеля нас, srov. také užití tvarů třetí osoby jednotného čísla přítomného času ve významu třetí osoby množného čísla v jiných případech: шэсць братоў жыве; пчалы рукой ідзе; тры сыны служыць у арміі; яны ненавідзе сіроткі; яны ганяе яе вон, dále srov. bělor. spis. пчалы рукой ідуць; яны ганяюць яе вон. V místním běloruském nářečí bylo zaznamenáno také několik syntaktických konstrukcí blízkých litevštině. Užívá se zde pro litevštinu příznačný genitiv účelu, např.: прыйшла пазьчыць нажа; я пайшоў паглядзець сваёй сястры; яна пайшла паглядзець карціны, пайшоў травы касіць Trak, Lg, srov. bělor. spis. пайшоў траву касіць; прыйшли паглядзець карціну. Pro běloruské nářečí této oblasti je typický také partitivní genitiv, např.: ёсць такіх людзей; ёсць ваўкоў; ёсць ягадоў; ёсць баравікоў „jsou hřiby“ Btrm, Brč, Lg, Trak, srov. bělor. Ck, ёсць такіе людзі; ёсць ягадЫ; ёсць такія справы a podobně. Zároveň bylo zjištěno, že v kontaktních nářečích nezanikají některé slovotvorné a další gramatické prvky společné oběma jazykovým systémům nebo jim blízké. Ačkoli je gramatický systém místního litevského nářečí v mnoha případech vlivem kontaktních jazyků poněkud narušen a vedle litevských tvarů se postupně začíná souběžně užívat také výpůjčka či kalk, příponové útvary -očius, -ūnas, -okas, -inykas, -ynė, -ata v něm vůbec nezanikají. Je tomu tak možná proto, že odpovídající přípony jsou poměrně produktivní také v místním běloruském nářečí, např.: litev. Trak, SM, Lg Btrm pilvočius, šakočius, galvočius, barzdočius — bělor. сілач, барадач, вусач; 13 Srov. E. Grinaveckienė, Vzájemné působení litevského spisovného jazyka a nářečí, in: Litevský jazyk v sovětských letech, Vilnius, 1967, s. 172–173. 15 Lietuvių kalbos gramatikos tyrinėjimai 225 keikūnas, režūnas „žrout“, pasalūnas, bastūnas — шантун „буртинінкас“, балбатун „плепуѕ“, свістун, дзікун, крыкун; šaipōkas, viliōkas, pirmōkas, variōkas — гуляк „povalovač“, медзяк „měďák“, середняк „průměrný“, пяршак „prvňák“; bicinýkas, nakčigonykas „správce koleje“, gyvãtnykas „ten, kdo chytá a prodává hady“, tárpinykas „trám ve stodole oddělující seník od mlatové podlahy“, grãbinnykas — wydatnik „zrádce“, пакупнік „kupující“, падлазнік „lichotník“, ваяўнік „válečník“, ляснік „hajný“; saldžynė „perník“, žemynė „jahoda“, tolynė „dálava“, šlapynė „vlhkost“, tankynė „houština“ — гарачыня „horkost“, цвёрдзіня „tvrdost“, быстрына „rychlost“, вышыня „výška“, цялпіня „teplo“; gyvatà „život“, balbatà „žvanění“, lūpata „někdo rozcuchaný, v jediném cáru“ — пустата, дабрата, чыстата, цесната a podobně. Jak v litevských, tak i v místních běloruských nářečích se živě užívají předponová slovesa nedokonavého vidu s iterativním a frekventativním významem (v litevštině s příponami -inėti, -dinėti, -dyti, v běloruštině — -іваць, -ываць, -аваць, -яваць, -оўваць, -ёваць), např.: litev. ateidýzė „chodit“, atbėgdzinėc „často přiběhnout“, atvažiuodzinėc „často přijet“; bělor. — залепліваць, затрымліваць, папры-лятаць, расцягниваць a další. V obou nářečích se poměrně široce užívají také souhrnná číslovková označení, např.: ašūn (= nušovė) dvėjētu vilkų Btrm, penkētu vištų turiu Dv; atāj trājetas cigōnų (= čigonų) DS, būvo šašetas vaikų SM, bělor. — двух салдат прыйшло; у мяне трох сыноў і дачка; cirot чатырох нас было. V běloruském spisovném jazyce (a také v litevštině) se v těchto případech v poslední době dává přednost užívání základních číslovek, např.: у мяне тры сыны і дачка; два сыны жывуць, srov. litevsky aš turiu tris sūnus ir dukterį; dù sūnūs gyvena a podobně. Pro obě nářečí je také velmi příznačný a široce užívaný instrumentál bez předložky, např.: spárdos kõjom; ãrė: jaučiais; ýlu prãdūra; vienu rankų papjõu vilkų, srov. bělor. нагой пастукау; рукой касілі a podobně. V sousedních litevských nářečích se instrumentál prostředku někdy již začíná užívat s předložkou su, avšak v místním litevském nářečí je tento proces téměř nepozorovatelný. Ačkoli se v obou nářečích užívá instrumentál predikativní (např.: ãnas yrai dãktaru „on je lékařem“, bocià buvo aiguliu „otec byl hajným“, srov. bělor. яна была настаўніцей „byla učitelkou“, пражый жыць лясніком „prožil život jako hajný“), v poslední době vedle těchto konstrukcí stále častěji převládají konstrukce s akuzativem a předložkou už, např.: visų sa būici buvai až aigulių, srov. bělor. быць за правадніка; яна была за гаспадыню, ён стаў за старшыну; вы вучыцеся за вучыцеляй, dále srov. pol. wynając się za stróża a další. V obou nářečích se místo nominativu singuláru a plurálu příčestí trpného minulého času široce užívají jeho tvary středního rodu, např.: drōbinės kelnės pasiūta Eiš; pievos išarta ir žolių prisėta SM; žmogus maiši skepanī (= rūsin) įmesta Lg, srov. bělor. санажа́ць вы́арано і травы пасеяно, портки пашыто. V obou nářečích existuje mnoho případů, kdy přívlastek ve větě následuje po řídícím slově, např.: užprūole· jų vilkai trįs Lg; giedōj giesmes šventàs SM; paar dė (= išardė) cýltus visùs Btrm; suvàrė· kap gyvūlius kokiùs Dv, srov. bělor. на яго напалі воўкі тры; пайшоў духом святым „šel, kam ho nohy nesly“; пяе песню святую a podobně. V těchto nářečích se široce užívá i řada dalších společných nebo podobných syntaktických konstrukcí, např.: ãnas juōkias iš manį, srov. bělor. яны смяюцца з нас; pol. on śmieje się ze mnie, ale rus. смеются 226 nad námi; sladší než med, srov. bělorus. саладзейшы за мед; pol. jestes starszy niż ja, ale rus. слаже меда; vlk přišel a podřízl tele, srov. bělorus. воўк прыйшоўшы з лесу і зарэзаўшы цяля, ale rus. волк пришел с леса и зарезал теленка. V kontaktující se litevské nářeční oblasti bylo zaznamenáno také mnoho zanikajících gramatických prvků, které jsou vlastní pouze jejímu systému. Zanikají bezpochyby proto, že v ostatních kontaktních jazycích nemají přímé protějšky a jejich existenci nepodporuje okolní jazykové prostředí. Nejprve se obvykle výrazně zužuje oblast užívání takových jazykových prvků, jejich význam začíná blednout, samy postupně zanikají a ustrnují, ještě po určitou dobu se však v nářečí udržují. Bylo například zjištěno, že v místním litevském nářečí je značně vybledlý význam zde zanikajících násobných číslovek. Obvykle je nahrazují základní číslovky. Protože význam násobných číslovek značně vybledl, někdy se v nářečí zaměňují s hromadnými číslovkami a užívají se ve významu těchto číslovek, např.: bydleli jsme pěti nebo šesti varšná od Valkininků, Škl; vychovali pět dětí SM atd. Také kategorie polovětných přechodníků, neznámá ostatním kontaktním jazykům, je zde silně na ústupu. V poslední době jsou řídké tvary přechodníků v nářečí ustálené a někdy se užívají i místo příčestí, např.: ảńys aina ir aidamu (= eidami) visa (= vis) gieda Dv; kąsėm bulbàs an šóknõs sėdėdama (= sėdedami) Eiš; rādoma kiškį kÿlposa gulėdamų (= gulinti) Lg; vilkas pvuolė ganydamų (= gananti) karves piemeni SM; juokdami (= juokdamiesi) važu Btr; žmonių aidamų (= einančių) ragėjau Dv; girdėj, kas tai uža ir vis arčiau aina uždama (= uždamas); kitas žmogus medzi (= miške) stovėdama (= stovėdamas) ragėj Ds. Podobné případy užívání přechodníků se vyskytují také v izolovaných litevských nářečích v Běloruské SSR¹⁴. Složené slovesné časy jsou zde rovněž poměrně řídké. Tvary příčestí, které se v nich užívají, jsou silně nivelizované. Namísto jednotných tvarů mužského a ženského rodu příčestí minulého času se zde ve všech případech užívá pouze tvar nominativu množného čísla mužského rodu, který svou funkcí odpovídá běloruskému příčestí přechodnému¹⁵, např.: vilkas atskridi (= atbėgęs) Lg; mergutaitė (= mergaitė) apsraudōji (= apsiraudojusi) SM; kumėlė: aširgi (= apsirgusi); ãnas nuzgañdi (= nusigandęs) Dv atd., srov. bělorus. муж на вайне нагипшы; вада дарогу заня ўшы; ён з Мінска прыехаўшы. Obecně se zde namísto složených slovesných časů stále častěji užívají časy jednoduché, jejich užívání je však rovněž často značně zmatené, někdy dosti neobvyklé nebo pro litevštinu netypické, např.: když bych šel (= byl bych šel), pak udělám (= byl bych udělal) Brč atd. V jihovýchodní Litvě se v kontaktních litevských a slovanských jazycích objevily nebo se výrazněji projevily tyto gramatické jevy: 1. V místním litevském nářečí se užívá mnoho slov a syntaktických konstrukcí vytvořených podle vzorů slovanských jazyků. Patří k nim zejména sémantická kalkování a přejímání slovesných předpon, sémantické výpůjčky stupňů přídavných jmen, slovanské užívání některých předložek a jejich vazeb s pády atd. V místním běloruském nářečí byly zaznamenány prvky litevského tvoření slov a syntaxe. To 14 Viz J. Senkus. Texty nářečí Lazūnai, LKK, sv. 2, Vilnius, 1959, s. 220; E. Grina veckienė, LKK, sv. 3, Vilnius, 1960, s. 193; srov. také J. Lipskienė a A. Vidugiris, Nářečí Dieveniškės, in: Gramatická stavba litevského jazyka (LKK, sv. 9), Vilnius, 1967, s. 211. 15 Plg. Т. П. Ломтев, Беларускский язык, p. 113; Нарысы па беларускай дыялекта- логіі, Мінск, 1964, p. 286, 288—290. 15* 227 užívání zdrobňovacích přípon -уля, -ук, -укуць, -эйчук aj., konstrukce genitivu účelu a části aj. 2. Z gramatického systému jazyků tohoto území mizí jazykové jevy společné nebo podobné kontaktním jazykům (pozorovány byly především v místním litevském a běloruském nářečí). Ačkoli je gramatický systém místního litevského nářečí značně ovlivněn slovanskými jazyky, neustupují v něm útvary s příponami -očiųs, -inas, -okas, -inykas, -ynė, -ata, patrně proto, že odpovídající přípony jsou produktivní také v místním běloruském nářečí. V něm se hojně vyskytují předponová slovesa nedokonavého vidu s iterativním a frekventativním významem a příponami -dyti, -inėti, -dinėti, která jsou významově obdobná útvarům s příponami -іваць, -оўваць, -аваць aj., široce užívaným v běloruském nářečí. V obou kontaktních nářečích se vyskytují také společné nebo podobné syntaktické konstrukce. 3. Z gramatické stavby každého z kontaktních jazyků mizí ty prvky, které ostatní kontaktní jazyky nemají. V místním litevském nářečí je značně vybledlé a oslabené užívání násobných číslovek a polovětných přechodníků; mění se jejich funkce i význam a jejich tvary ustrnují. Složené slovesné časy se zde vyskytují poměrně zřídka; tvary příčestí v nich užívané jsou silně nivelizované. Výše uvedené rysy litevštiny a slovanských jazyků v jihovýchodní Litvě je třeba považovat za nejvýraznější důsledky kontaktu těchto jazyků. NĚKTERÉ JEVY GRAMATICKÉHO KONTAKTU LITEVŠTINY A SLOVANSKÝCH JAZYKŮ V JIHOVÝCHODNÍ LITVĚ Э. ГРИНАВЯЦКЕНЕ Resumé V jazykové oblasti jihovýchodní Litvy jsou litevština a slovanské jazyky (především běloruština, částečně polština) již dlouho v poměrně intenzivním kontaktu. V důsledku jejich vzájemného působení se v systému každého z kontaktních jazyků projevují některé zvláštnosti, které odlišují místní nářečí od systému příslušného jazyka a zároveň kontaktní nářečí vzájemně spojují. Článek na konkrétních příkladech ukazuje některé kontaktní jevy odrážející se v gramatické struktuře místního litevského (částečně i běloruského) nářečí. V kontaktních nářečích lze vyčlenit následující rysy, které lze podle našeho názoru považovat za hlavní výsledek tohoto kontaktu. 1. V místním litevském nářečí se užívá mnoho slov a jednotlivých syntaktických konstrukcí utvořených podle vzoru slovanských jazyků. Patří k nim například sémantické kalky a výpůjčky některých slovesných předpon, sémantické kalky komparativních stupňů přídavných jmen, užívání některých předložek aj. V místním běloruském nářečí byly zaznamenány některé prvky slovotvorby a syntaxe, které jsou vlastní litevštině. 2. V gramatických systémech kontaktních jazyků přetrvávají společné nebo podobné jevy. Ačkoli je gramatický systém místního litev- 228 ského nářečí pod poměrně silným vlivem slovanských jazyků, při užívání útvarů s příponami -očius, -ūnas, -okas, -inykas, -ynė, -ata se přesto projevuje jistá stabilita. To se nejspíše vysvětluje tím, že příslušné přípony jsou produktivní i v místním běloruském nářečí. V litevském nářečí jsou rovněž rozšířena předponová slovesa nedokonavého vidu s příponami -inėti, -dinėti, -dyti, která mají iterativní a frekventativní význam. Slovesa s odpovídajícím významem jsou široce rozšířena i v místním běloruském nářečí. 3. Z gramatického systému každého kontaktního jazyka mizí ty prvky, které v ostatních kontaktních jazycích chybějí. V místním litevském nářečí bylo například zaznamenáno určité omezení funkcí souhrnných číslovek a polopříčestí, nivelizace tvarů příčestí aj.