Galininko su dalyviu (accusativus cum participio) struktūra ir vartosena senojoje lietuvių kalboje

ŽODŽIŲ FORMOS IR JŲ VARTOSENA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA V. AMBRAZAS STRUKTURA A UŽÍVÁNÍ AKUZATIVU S PARTICIPiem (ACCUSATIVUS CUM PARTICIPIO) VE STARÉ LITEVŠTINĚ Akuzativ s participiem (dále jen GD) je jednou z těch několika málo participiálních konstrukcí, které se výrazně měnily již v období písemné tradice. Gramatická forma GD se ve staré litevštině lišila od současné; mnohem širší byla kdysi také oblast jeho užívání. Některé rysy GD doložené v písemnostech ze 16.–17. století pomáhají objasnit starobylou stavbu jednoduché věty a její vývoj. Při zkoumání této konstrukce je proto třeba věnovat pozornost především její struktuře v nejstarších památkách litevského jazyka. GD v litevštině poprvé popsaly gramatiky D. Kleina¹. Značné množství údajů o této konstrukci nacházíme v pozdějších gramatikách², zejména v pracích J. Jablonského³. Z hlediska historické gramatiky pojednali o GD A. Potebňa⁴ a E. Fraenkel⁵; jednotlivé poznámky a údaje k této otázce obsahují práce A. Bezzenbergera⁶, B. Delbrücka⁷ a dalších badatelů. E. Tangl zkoumal GD ve zvláštní studii, z níž bohužel vyšlo pouze resumé⁸. Nacházíme v ní pronikavá pozorování a významné myšlenky o genezi a užívání této konstrukce, nemůže však nahradit podrobný popis struktury GD. V posledním desetiletí se vztah GD k dalším konstrukcím dále probírá v článcích I. Marvana⁹ a J. Palio- 1 Grammatica Litvanica… edita à M. Daniele Klein… Regiomonti… 1653, p. 163, 165; M. Danielis Kleinii Compendium Litvanico—Germanicum… Königsberg, 1654, p. 111. 2 Plg. Universitas Lingvarum Litvaniae… 1737, Vilnae, p. 27, 52; W. Haack, Vocabularium Litthanico—Germanicum et Germanico—Litthavnicum… Nebst einem Anhang einer kurtzgefaßten Litthauschen Grammatic. Halle, 1730, p. 336,; P. F. Ruhig, Anfangsgründe einer Littauischen Grammatik, Königsberg, 1747, p. 150—151 (Ch. G. Mielcke savo gramatikoje p. 188—189 pakartoja tuos pačius duomenis); G. Ostermeyer, Neue Litauische Grammatik ans Licht gestellt, Königsberg, 1791, p. 177; F. Kurschat, Grammatik der littauischen Sprache, Halle a. S., 1876, p. 366, 376, 423, 424; A. Schleicher, Litauische Grammatik, Prag, 1856, p. 263, 316, 321—322, 332. 3 J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, red. J. Palionis, I, Vilnius, 1959, p. 303, 321—322, 472 tt., 614—615. 4 А. Потебня, Из записок по русской грамматике, 1—11. М., 1958, 314 тт. 5 E. Fraenkel, Syntax der litauischen Kasus, Kaunas, 1928 (toliau — Kas.), p. 154—155. 6 A. Bezzenberger, Beiträge zur Geschichte der litauischen Sprache, Göttingen, 1877, p. 223, 227—228, 262. 7 B. Delbrück, Vergleichende Syntax der indogermanischen Sprachen, (toliau — Vergl. Synt.) II, Strassburg, 1897, p. 490—491. 8 E. Tangl, Der Accusativus und Nominativus cum Participio im Altltauischen, Weimar, 1928 (toliau — Acc.). 9 И. Марван, О некоторых функциях литовского причастия „Kalbotyra (Языкознание)“ IV, Vilnius, 1962, p. 33—43; К вопросу о лингво—географическом положении балто—славянских языков, „Baltistica“ V (1), Vilnius, 1969, p. 17—19. 13* 195 … monografii byly předloženy nové údaje o užívání GD v písemnostech XVI–XVII století10. Cílem této práce je popsat strukturu a užívání GD ve staré litevštině a objasnit směr vývoje této konstrukce i jeho zákonitosti. Práce vychází z údajů soustavně shromážděných ze všech v současnosti dostupných písemností XVI–XVII století (s výjimkou slovníků); překladové texty byly systematicky porovnány s dostupnými originály11. 1. Dvojí akuzativ se substantivy a participii 1.1. GD se obvykle skládá ze 3 hlavních členů – slovesného (V), jmenného (N) a participiálního (P). N a P závisejí na V (jsou mu podřízeny) a mají formu akuzativu; P se navíc shoduje s N v rodě a čísle. Tato konstrukce se od jiných spojení akuzativu jména s participii liší tím, že žádný z jejích závislých členů nemůže, vzat samostatně, zastupovat celé spojení NP při zachování jeho syntaktického významu. Například ve větě (welinas regeia ana išchalkusi (BrP I 271) lze vyčlenit spojení regeia ana a regeia išchalkusi, avšak ani jedno z nich nevystihuje význam vlastní celé konstrukci: „viděl, že onen vyhladověl“. Ačkoli mají N a P formu závislého pádu, jsou v této konstrukci spojeny polopredikativním vztahem, tj. predikativním vztahem, který netvoří základ větné struktury12. Takový vztah mezi závislými členy konstrukce je možný pouze po slovesech určitého významu (verba percipiendi, dicendi atd.). Stejné polopredikativní vztahy vznikají také ve spojeních akuzativu s adjektivy a substantivy, srov.: regeiot ghi vschžengenti Mž 299; regeiau tą Moterischkę girtą BrB Apr 17, 6 a regėjome jį … wirą sopulų DP 16952. Od dob J. Jablonskise se tyto konstrukce nazývají dvojím akuzativem. V současném jazyce jsou vzácné13 a tvoří se pouze s malým počtem sloves (matyti, rasti aj.), ve starých písemnostech a tradičním folkloru se však užívají v širší míře. Protože dvojí akuzativ se substantivy a adjektivy napomáhá lépe porozumět vzniku GD, je vhodné pojednat o něm samostatně. Pro dějiny GD v litevštině mají velký význam myšlenky A. Potebnii o vztahu dvojího akuzativu k širšímu užívání objektového akuzativu ve starověku. Protože bližší a vzdálenější objekt tehdy nebyly formálně rozlišovány, akuzativ se slovesy vnímání, sdělování apod. se pojil stejně jako 10 J. Palionis, Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius, 1967, p. 159–161. 11 Údaje o rozšíření GD v XVI–XVII století a jejím vztahu ke konstrukcím v originálech viz autor, LKK XI, s. 41–58. Ukázky z písemností J. Bretkūnase a B. Vilentase byly porovnány s Lutherovým vydáním Bible z roku 1549: Biblia: Das ist: die gantze heilige Schrifft… D. Mart. Luth. Wittemberg. Gedruckt durch Hans Lufft. 1549. K porovnání s Vulgátou byla použita tato vydání: Biblia Sacra Vulgatae editionis Sixti Qvinti Pont. Max. ivssv recognita atqve edita Romae… MDXCIII; Novum testamentum graece et latine… curavit Eberhard Nestle, Stuttgart, 61921. Citáty z těchto textů nejsou v práci opatřeny zkratkami. 12 Termín polopredikativní vztahy zde přibližně odpovídá termínu sociativní vztahy, který užívá A. Muchin, viz A. M. Muchin, Структура предложений и их модели, Л., 1968, s. 92 a násl. 13 Vzhledem k tomu, že se tato konstrukce užívala zřídka a A. Schleicher ji ve své gramatice nepopsal zcela přesně (domníval se, že ve výpovědi sakė tave šiokią, sakė tave tokią je vypuštěna spojka esant nebo esančią, viz A. Schleicher, Litauische Grammatik, s. 263), považoval B. Delbrück dvojí akuzativ v litevštině za téměř zcela vymizelý, srov. B. Delbrück, Vergl. Synt., I, s. 378. 196 s faktitivy. Na tomto základě A. Potebňa uvedl, že například ve staroslověnské konstrukci mbnjasėtb otbca svoiego živa „mám svého otce živého“ je vztah slovesa k prvnímu akuzativu stejný jako ve větě postavi Mefodbja episkopa „ustanovil Metoděje biskupem“14. Uplatněním A. Potebňova přístupu na litevštinu E. Tangl uvedl případy, kdy jsou slovesa regėti, sakyti ve starých písemných památkách bez předložky spojena s akuzativem označujícím vzdálenější (volnější) objekt, např.: pakáiu iėmus sáko DP 203 (= pokoy im opowiada W 211)15. Z takových akuzativních objektů s připojeným predikativem se vytvořila také litevská konstrukce dvojitého akuzativu16. 1.2. Širší přehled dokladů z písemností 16.–17. století plně potvrzuje genetickou souvislost dvojitého akuzativu s akuzativem řízeným slovesem, který označuje vzdálenější objekt, jak jí povšimli A. Potebňa a E. Tangl. Akuzativ vzdálenějšího objektu u sloves řeči, zejména u slovesa sakyti, nacházíme v mnoha starých písemných památkách. Vyprávím všechny divy Mž 51917. Budu vyprávět jeho ustanovení Mž 506. Porodila… tu, o níž dříve hovořil Gabriel Mž 17918. Řekl jsem vám o pozemských věcech SE 1368. Ten, který byl vysvobozen… přikázal říci o pokání a odpuštění hříchů MT LŽ 14, 17—22. Tak nám vyprávěl o vaší touze ChB II Kor 7, 7. Mojžíš… má ty, kdo o něm mluví ChB Apd 15, 21. Řekl všem… křest pokání ChB Apd 13, 24. Uvádí příčinu MP 2055. …Svou ženu / o níž mluví skrze proroka MP II 354a25. J. Bretkūnas užívá sloveso sakyti s akuzativem při překladu konstrukcí německého originálu se slovesem predigen, které má význam „prorokovat, hlásat, kázat o něčem“, srov.: Vyhlásil bych zajatým propuštění Iz 61, 119 — Zu predigen (praedicarem) den Gefangenen eine Erledigung. I wardą Wieschpaties sakisiu Ps 116, 17 — Ich wil… des HERRN namen predigen (invocabo). …Kursai pakaiu saka Nah 1, 15 — der da Frieden predigt (annuntiantis pacem). Tento význam slovesa sakyti dokládá také jeho souřadné užití se slovesem skelbti, srov.: Dievas… sakitas angu skelptas nog paganu WP 137; druhé sloveso se může pojit s akuzativem bez předložky také samo: skelbtų iżg to Diewą DP 5626 (stawili stad Bogą W 956). V Postile M. Daukši se spojeními se slovesem sakyti překládají výrazy s různými slovesy, a to opowiadać (sako praszokusius dabar sanczius ir atęisęczius daiktus 47424 — opowiada przeszłe |ninieysze| y przyszłe rzeczy W 794; ii mumus tikrai sako 40944 — ie nam… opowiedą W 67120), powiedać (daiktus žęmiškus sakiau 4525 — rzeczy ziemskie powiedat W 755), zwiastować (Angelas… dziauksmą passake 44024 — wesele zwiastowal W 718), a dokonce i slovesem dawać: To kauliimo norint’ tuli tulas priežastis sako 49610 — rožne przyczyny dawaiją W 836. V polském textu Sirvydových „Punktů“ odpovídají takovým spojením se slovesem sakyti konstrukce se slovesy spowiadać (Sako sawo piktibes — Spowiad aia się swych złości SP I 16026) a powiadać (Iszminti tieğ 14 A. A. Потебня, op. cit., s. 295—301. Litevské a lotyšské příklady viz s. 304—305, 306—307, 315 násl. 15 E. Tangl, op. cit., s. 42. 16 Tamtéž, s. 45. 17 Podobně Mž 333, 397, BrGD LXXVI (132). 18 Tamtéž, srov. BrGD II, RG 13. 19 Tamtéž, srov. Iz 61, 2. 20 Tamtéž, srov. DP 203₇ — W 343; DP 452 — W 755. 197 říkáme — Powiádamy mądrość SP II 215₁₀); podobně v Petkevičiusově katechismu, Postile z roku 1600 a Evangeliích z roku 1674, srov.: řeknu tvou dobrotu — opowiem twą święta dobroć PK 89; říkajíce odpuštění hříchů — powiadádiag grzechow odpuszczenie PK 171; pozemské věci jsem říkal — rzeczy žiemskie powiadal Ev 177₁₉; říká pravdu MP III 17a₁₅ — powieda szczyrą prawdę RP 286²¹. Ještě volnější případ překladu nacházíme v MP III 25₄₂: Slyšíš od Filipa svatého / jehož památku dnes připomínáme — którego dziś pamiątkę wspominamy RP 293a. Aktivní konstrukce slovesa říci s akuzativem odpovídají pasivním konstrukcím s trpným příčestím a nominativem. Kde jsou vypravovány všechny tvé zázraky BrB Ps 26, 7 (prediget alle deine wunder) Vzkříšení bylo zvěstováno BrB Jer 36, 9 (dab man eine Fasten verkündiget)... Ohavnost zpustošení / která byla předpověděna Danielem DP 372₂ (ktore jest przepowiedziane W 611). Zázraky... budou vypravovány po celém světě KN 93₁₆. Aby to bylo řečeno... zvěstováno SE 89₁₀²². Ježíš... který byl prve zvěstován ChB Apd 3,20. Zvěstování... nemělo být řečeno MP 172, 172a₉ (nie miało być przepowiedane RP 117). Přesto jsou spojení s akuzativem, který má význam vzdálenějšího objektu, ve srovnání s jinými synonymními konstrukcemi ve starých textech zdaleka ne převládající. Výrazy s týmiž slovesy v německých a polských předlohách se mnohem častěji překládají konstrukcemi s předložkou o nebo předponovým slovesem popsat, srov. mluvil o pravém příchodu MP 207a — powiedáłá o prawym przyściu RP 142₂₃, Andělé oznámili pokoj DP 353₂ — opowiádali pokoy W 581₂₄. Někdy se spojení s předponovým a bezpředponovým slovesem vyskytují dokonce v téže větě, např.: Pohanům, abych jim oznámil vysvobození... bezbožným bych popsal tajemství MP III 24a₃₄–₃₆ — abych opowiedat wyzwolenie... opowiádat táiemnice RP 293. Akuzativní spojení s podobným významem u jiných sloves vyjadřujících mluvení, např. říci, mluvit, volat, jsou mnohem vzácnější a méně zřejmá, protože téměř všude jimi odpovídají výrazy v předlohách. Kristus... v srdci pokoj DP 433₂₉ (w sercu mowi pokoy W 707)²⁵. Pohromu sešlu, kterou jsem proti nim promluvil BrB Jer 19, 15 (das ich wider sie geredt habe). A mluvíme moudrost mezi dokonalými ChB I Kor 2, 6. Mluvíme o něm C Hristusiep ChB II Kor 2, 17. Neboť ti, kdo tě opouštějí... volají k tobě o pomoc BrB Jer 12, 6 (vnd schreyen zeter vber dich). Stejně jako sloveso říci znamená „popsat“, tak i psát může znamenat „popisovat“ a pojit se s akuzativem bez předložky. V Daukšově Postile takové výrazy nejčastěji odpovídají polskému originálu opisywać + acc. Marek a Lukáš píší tuto svatou historii DP 368₃₈ (szerzey opisuq W 606). Evangelisté a další tři lidé píší křivdy DP 175₄₄ (opisuiq... krzywdy W 301). píší... velký hněv a prudké srdce soudců DP 154₃₉ (opisuiq... wielka złość W₂ 17). ²¹ Podobně MP II 386₈₂₂ — RP 261. ²² Podobně MP 168₃₁₁, 172₁₀. ²³ Srov. také DP 48₂₁, SP I 303₁₁, MP 169₄₈, 173₁, 181₁₇, 184₁₅, 187₆, 212₄₃, ChB Apd 5, 42; 8,5; I Korint 1,23; Efez 2, 17 a další. ²⁴ Srov. MP 181₂₀: říká pravdu — bedzies prawdę powiedal, ale oznamuje pokoj — opowiádaią pokoy RP 123. ²⁵ K odpovídajícím pasivním konstrukcím srov.: nyní jsme nazýváni, abychom žili MP 138 (bywamy rzeczeni mieszkać RP 91a). 198 Někdy se překládá i volněji, srov.: Todrinąg ir du Tėwu pirmiaus raszō DP 503₈ (dwu oycu naprzod kladźie W 856). Ojediněle zaznamenané případy užití sloves mąstyti a dūmoti s akuzativem v textech M. Daukši a K. Sirvydase se rovněž liší od polských textů, v nichž předcházejí tvary předponových tranzitivních sloves. Mějte se na pozoru před tím, kdo takovým přestupkem trestal (Vážącyę tego) SP II 196₁₆. Abychom mysleli na krátkost našeho života | a na neznámý čas smrti DP 552₂₇ (abychom obmysłali krotkość żywota W 941). Naproti tomu sloveso skaityti (czytać) užívají s akuzativem M. Daukša i J. Wujek stejně, srov.: Tris tad’ apreiškimus Wieszpatiės skaitome DP 424₁₄ (troie tedy ziawienie Pańskie czytamy W 693)²⁶. Stejně se shodují případy užití slovesa žinoti a polského wiedzieć s akuzativem v katechismu M. Petkevičiuse a v anonymní postile z roku 1600. Proto my, znajíce Boží milost k sobě, přijímáme svůj úděl PK 139. Známe mnohá dobrodiní MP 208ᵃ₁₃ (wiemy… dobrodziejstwa RP 142ᵃ₅). Známe také dobrodiní syna MP 208ᵃ₁₉ (wiemy… dobrodziejstwa RP 142ᵃ₁₀). Pán… věda o veškeré oné strašné své mukě MP 155ᵃ₃₅ (wiedząc… okrutną mękę swoję RP 107₅₂). Z percepčních sloves je třeba zmínit sloveso girdėti, které se ve starých textech, stejně jako v jejich německých a polských předlohách, mohlo spojovat s akuzativem označujícím obsah informace získané smyslovým vnímáním. Abychom následovali vás ve vašich dobrých skutcích | slyšíce o jeho životě a činech DK 67₈ (DK¹ 63). Když Jan uslyšel o skutcích Ježíše Krista DP 17₁ (Vsłyszawszy… uczynki Christusowe W 14)²⁷. Slyšeli jsme čas | místo | a způsob DP 594₄₃ (Słyszelismy czas | mieysce | y sposob W₃ 199). Slyšeli jsme tři zázračné skutky BrP I 231. Alexandr… slyše slavné skutky… praví BrB I Mak 10, 15 (hóret die löblichen Thaten). Ó, zítra je uslyšíš ChB Apd 25, 22. Shoda s německými a polskými konstrukcemi v těchto případech (stejně jako ve zmíněných spojeních se slovesy skaityti, žinoti, byloti, kalbėti) odráží spíše typologicky a geneticky podmíněnou paralelnost než přejímání. V daném období se také v němčině a polštině mnohem častěji než dnes užíval akuzativ s předložkou vyjadřující vzdálenější objekt; obecně pozorujeme sklon nahrazovat řadu spojení tohoto významu předložkovými konstrukcemi ve vývoji mnoha indoevropských jazyků (srov. 2. 1. 7.). Z příkladů se slovesy sakyti, mąstyti, rašyti aj. je zřejmé, že akuzativ s významem vzdálenějšího objektu byl autochtonním jevem staré litevštiny²⁸. Již v 16.–17. století se však vyskytuje poměrně zřídka ve srovnání s odpovídajícími předložkovými konstrukcemi. Většina spojení uvedeného typu se tehdy patrně proměnila v archaismy. Jsou důležitá tím, že pomáhají objasnit vznik dvojitého akuzativu a určit původní syntaktické vztahy mezi členy této konstrukce. 26 Srov. také DP 562₂₈ — W 957. 27 Tamtéž VEE 13, 16. 28 Jiným případem jsou spojení slovesa liepti s akuzativem, která se nacházejí v Bibli J. Bretkūna a patrně vznikla přímým vlivem německého textu, srov.: liepe mane eiti — hieß mich gehen Ezech 46, 21; liepk ghi passikelti — heis zu auffstehen II Kar 9, 2; PoNas ghi liepe — der HERR hats jn geheissen II Sam 16, 10; rovněž Nehem 12, 31, Est 1, 17 aj. 199 1. 3. Se týmiž slovesy, jako jsou ta, která zde byla probírána ve spojení se slovními spojeními, se tvoří také konstrukce s dvojím akuzativem. Protože dvojitý akuzativ se substantivy a adjektivy je ve starých písemných památkách o něco častější než slovní spojení s jediným akuzativem vzdálenějšího objektu, vyskytuje se také více a rozmanitějších sloves s dvojitým akuzativem. V obou případech však lze vyčlenit tytéž sémantické skupiny a základní lexémy. Konstrukce se substantivy (a) a adjektivy či zájmeny (b) se navzájem v zásadě neliší ani významem slovesa; pouze adjektiva vystupují jako druhý akuzativ nejméně dvakrát častěji. Srovnání překladových textů s originály a pozůstatky příslušných konstrukcí ve folkloru a lidovém jazyce nevyvolává žádné pochybnosti o autochtonnosti těchto konstrukcí. Ve starých písemných památkách bývají jejich hlavním členem nejčastěji tato slovesa: 1. Slovesa percepce: regėti, matyti, išvysti, girdėti, išgirsti, pajusti, rasti. a) I její zástupci oznámili… že viděli toho pána BrP I 401. A když viděl, že jeho syn Jan je schopný muž, učinil ho hejtmanem BrB I Mak 13, 54 (sahe | das sein Johannes ein tüchtiger Man war) Ale kdyby někdo uviděl cizoložnou ženu | opilou, pyšnou | a domýšlivou DP 32₄₇ (iesli ktorego wyźrzy cudzolożnika pijánice | chćiwégo y pysznego W 51). Pán, vida ho velmi mnohomluvného, | se od něho odvrátil (widząc go wielce mownego SP II 73₂₁. Svatý Jan… pocítil svého Pána Mž 179₂₉. Nenašel jsem tvou dceru jako pannu BrB V Moz₂₂ (Ich habe deine Tochter nicht jungfraw funden)³⁰. b) Maria je nepustila | když je viděla tak těžce BrP I 60. Když vás vidí jako hříšníky DP 484₁₉ (Gdy ie widzą ubogimi) Neboť jsem tě viděl jako spravedlivého BrB I Moz 7, 1 (dich hab ich Gerecht ersehen)³¹. A Áron… uviděl, že je malomocná BrB IV Moz 12 (wird gewar | das sie aussätzig ist). Uviděl je nešťastné BrB I Moz 40 (sahe | das sie traurig waren) Uviděl je moudřejší MP 120³². Mnohý se ukáže moudrým BrB Sir 37, 25 (Mancher ist weise) Neboť jsem neshledal tvé skutky úplnými BrB Apr 3, 2 (ich habe deine Werck nicht voellig erfunden). Že nalezneš dům prázdný (znáydzie Dō prożny) SP II 73, 1. Našli Ježíše (jenž) sám ChB Luk 9, 36³³. 2. Slovesa psychické percepce a činnosti: poznati „uznat“, znáti, rozuměti, vymysliti, pamatovati, říci, věřiti, považovati. Abychom tě… vyznávali jako svého Pána (ciebie Panem swoim wyznawali) PK 184. Panna… pozdravuje, poznávajíc Ježíše, věčného Boha SIG 45₁₁. Tebe… poznává církev. Otce, jehož majestát je nevyčerpatelný BrGD XXXVI (50)³⁴. Co můžeš pochopit jako dar sedmi darů Ducha svatého MP 271₃₆. Su- 29 Tamtéž BrGD Rankr 5; GD II. 30 V takových případech se druhý akuzativ někdy vyskytuje i bez prvního: Slyšíš dívku | slyšíš také pokornou DP 598₃₀ (Słyszysz pannę W 723). Pilát ho shledal nevinným: pošle ho k Herodovi. Mž 442. 31 Podobně BrB Iz 58, 7; Pat 22, 29; I Mak 12, 28; 4, 21; Mat 25, 37; Apr 17, 6; DP 336₁₆; SP I 165 – 166; MP 79₄; SIG I 47₁₅, 52₉, 78₁₁, 123₅ atd. 32 Podobně BrP II 33, MP 69₈, III 15₂₅. 33 Podobně se slovesem rasti BrB Išm 8, 11; Sir 37, 21; Zuz 14; Dan 1, 20; Luk 7, 10; II Kor 9, 4; 1, 13; Mž 442; BrGD LXIII 103; DP 289₃₇; ChB II Kor 9, 4; Luk 7, 10; MP II 365₁₈, 366 – 367; SIG II 28₂₄, 83₁₃, 98₁₈ atd. 34 Podobně PK 27; Mž 47, 51, 82; BrGD XII (= RG 133), ChB Jon 17, 3; MP 104₁₄, 107, 146₈₂₄, 167₈₇, 186₁₀, 265₈₃₀, 283₄₁₀, II 347₈₂₄, 351₉₉ atd. 200 je zřejmé, že existuje socha, která... králové vědí, že to nejsou bohové, nýbrž dílo lidských rukou BrB Bar 6,550 (ne bohové, nýbrž vytvořené lidskýma rukama). My pošetilí jsme říkali... jeho konec byl hanbou BrB Mdr 5, 4 (považovali... jeho konec za hanbu) Avšak oni to považují za cizí učení BrB Oz 8, 12 (Tak se to pokládá za cizí učení) Kdo jim tedy uvěří, že jsou bohové, nebo je tak nazve? BrB Bar 6, 55 (Jak je tedy lze považovat za bohy nebo je tak nazývat? LB) Ten... poslouchá své rodiče a považuje je (podtrženo) za své pány BrB Sir 3, 8 (ctí je jako své pány). b) Apoštolové poznali Ježíše živého... Mž 280. Tak poznáme před sebou i Boha SE 232₂₃... Ačkoli vědí, že jsou mrtví, přesto jdou za nimi BrB Bar 6, 41 A přestože vědí, | že v nich není život). Oni... znají Bědu a lpí na své nemoci BrP II 387. Znajíc dobrého Pána (znajíce milostivého Pána) PK 179. Pamatujíce na toho dobrého Pána | a na jeho milost ke všem lidem (pamatujíce, jak je ten Pán dobrý | a jak je milosrdný ke všem) PK 83. Tehdy Eli řekla, že je opilá BrB I Sam 1, 14 (Eli se tedy domníval, že je opilá). A já jsem ji považoval za dražší než království BrB Mdr 7, 8 (A já jsem ji považoval za dražší | než království). A Židy, které dříve nepovažoval za hodné BrB II Mak 9, 15 (které předtím nepovažoval za hodné). 3. Slovesa přenosu informace: říkat, hlásat, vypovídat, zjevovat, vyznávat, svědčit, ukazovat. a) Proč jsi řekl, že je tvou sestrou? BrB I Moz 12, 19 (Proč jsi tedy říkal, | že je tvou sestrou?). Museli ho vyznat jako Boha BrB Mdr 12, 27 (a museli ho uznat za Boha). Ten, který poslal svého Syna, zjevil, že Otec | Syn | a Duch svatý jsou věční MT 187₁₆. Krista nám ukazuje jako dokonalého Spasitele SE 152. b) Proto mě budou blahoslavit všechna pokolení BrP II 259. Že vás všichni pohané budou prohlašovat za blahoslavené BrB Mal 3, 12 (že vás mají všichni pohané blahoslavit). Tento spis... říká pravdu | a je hoden veškerého přijetí DP 504₁₁ (Věrná | pravdivá | řeč | a... hodná W 857) Tehdy vyznáme i sami sebe vinnými před spravedlivým Bohem MT 185₁₁. Vyznám tě za spravedlivého SIG II 36₁₅. Ona... svědčí o vině ze smrti RG 85₆. Tehdy ho soudili jako nečistého BrB III Moz 13 (mají ho... soudit jako nečistého). Svou tvář před vámi neodvrátím (nebudu před vámi skrývat tvář) BrB Jer 3, 12 (Tak nechci před vámi odvracet svou tvář). A aby ukázal bohatství své slávy ChB Řím 9, 23. 1.4. Kromě sloves z uvedených sémantických skupin se dvojitý akuzativ tvoří také se zvanými faktitivními slovesy, která označují vytváření nebo udržování určité vlastnosti či stavu, např.: dělat, pěstovat, nazývat, nechat, považovat, mít, nebo přímo děj vykonávaný s objektem nacházejícím se v určitém stavu, např.: přijmout, vést, opustit, shromáždit, dát, jíst, pít a podobně. Druhý akuzativ substantiva se v takových konstrukcích užívá souběžně s instrumentálem, jehož užití se postupně rozšiřovalo35. Neboť město měníš v hromadu kamení BrB Iz 25,2 (Neboť měníš město v hromadu kamení). Udělám z tebe pustinu BrB Jer 22,6 (Chci tě učinit pustou...). Udělej z nás důstojnou nádobu (učin nás důstojnou nádobou) 35 Podrobněji o vztahu akuzativu a takzvaného predikativního instrumentálu v těchto konstrukcích viz E. Fraenkel, Der prädikative Instrumental im Slavischen und Baltischen und seine syntaktischen Grundlagen, AfSlPh 40 (1926), s. 85 a násl.; Kas., s. 152 a násl., 199–200. 201 PK XXXI. Tito mě mají za své vlastní dítě vychovat BrB II 275. A nenazývejte už břemenem BrB Jer 23,36 (Vnd nennets nicht mehr Last). A tebe budou nazývat navštíveným a neopouštěným městem BrB Iz 62,12 (vnd dich wird man heissen die besuchte vnd un verlassene Stadt). Domníval jsem se, že si ji (je) vezmu za družku BrB Išm 8,9 (Ich habs beschlossen | mir sie zum Gespielien zu nemen). Tak učinil… dům, dceru faraonovu, kterou si Šalomoun vzal za ženu BrB I Kar 7,8 (die Salomo zum Weibe genommen hatte). Aby nás pak uvedl v omyl a vybral si lid za svůj vyvolený MP 207₂ (aby nas... obral lud sobie wybrány RP 141). Z konstrukcí s druhým akuzativem – adjektivem – jsou ve starých písemnostech zvláště produktivní ty, které závisí na slovese daryti. Často se jimi překládají výroky originálů zcela odlišné stavby. Učinili jsme tě odvážným Mž 564, Br Gd XXXV. Jejich církve učiním nečistými BrB Ezech 7,24 (Ich wil... ire Kirchen entheiligen). Aby tě znechutil MP 196₈ (aby cie omierził RP 133₁₃). Čině je nehodnými MP 257₈ (czyniąc ie niegodnemi RP 175₄₆). Slibuje, že vás v nich učiní šťastnými MP 375ₐ (was w nich szczęścić RP 253₄₇). Adjektiva se mnohem častěji než substantiva užívají také v konstrukcích s jinými slovesy výše uvedených významů. Evangelium nazývá chudé požehnanými (zowie błogosławionymi ubogie) SP I 303₁₆. Každého takového člověka nazývá prokletým MP 100₂₀ (przeklętym zowie RP 64ₐ₇). Také… bohaté nechává s prázdnou VEE 159₃₆ (Vnd lesst die Reichen leer). Bůh učinil člověka dobrým BrB Pam 7,29 (hat auffrichtig gemacht). A Joáb ponechává naživu ty, kdo zůstali ve městě BrB I Kron 12,8 (lies leben die übrigen)³⁷. Chytíme je živé BrB II Kar 7,12 (wollen wir sie lebendig greiffen). A já shromáždím celý Jákob BrB Mich 2,12 (versamlen gantz). Svůj lid… jsi převedl suchou cestou Vln 60–61 (trucken hindurch gefuehrt Lut. Cat. m. 132). On mě odvedl a přivedl zpět zdravého BrB Tob 12,3 (hat mich gesund hin vnd wider bracht). A naplňte je, když se nalily ChB Jon 2,7. Připiji mu v novém Božím království ChB Mork 14,25. Pohltíme je živé BrB Pat 1,12 (wir wollen sie lebendig verschlingen). Dejte jí dítě živé BrB I Kar 3,27 (Gebet jr das Kind lebendig). Rány… které má úplně otevřené WP 9. Kvůli svému zdraví se o mě stará (o mym zdrowiu radzi) PK 50. Šimon… je nechal uniknout živé BrB I Mak 13,50 (lies sie leben). 1.5. Srovnáme-li dvojitý akuzativ se slovesnými slovními spojeními pojednanými v 1.2, jasně vidíme, že syntaktické vztahy mezi slovesem (V) a prvním akuzativem substantiva nebo zájmena (N) jsou v obou případech stejné. Ve spojení jį mūmus tikrai sako DP 409₄₄ je akuzativ zájmena jį, označující osobu, o níž se mluví, přímo podřízen slovesu. Stejný syntaktický vztah mezi V a N vidíme také v konstrukci dvojitého akuzativu Kam sakei ie tawa Seserį BrB I Moz 12,19. V ní je však s N spojen ještě další akuzativ substantiva (N′), který je ve vztahu k prvnímu podobně jako jmenný přísudek k podmětu, srov. ji tavo sesuo. Vztah V k N je v obou případech přímý, bezprostřední a nepochybně primární. Bezprostřední vztah V k N potvrzuje také transformační interpretace GD (viz 3.3.2.). Naproti tomu vztah mezi V a N′ je zprostředkovaný, založený 36 Srov. také BrP II 259. 37 Podobně u slovesa ponechat BrB II Moz 1,17; I Kar 20,31; II Kar 25,22; Ezech 23,29; 29,12; 16, 39; Luk 1,53. 202 N a N’ jsou ve vzájemném polopredikativním vztahu. Rozhodující úlohu ve stavbě konstrukce získal zřejmě až později. V konstrukcích se slovesy, která se kdysi mohla pojit s akuzativem vzdálenějšího objektu (např.: zná / říká ty neživé), lze tedy určit stejné primární syntaktické vztahy jako u sloves vyžadujících přímý objekt (např.: vidí je čisté). Pro dvojitý akuzativ obou typů lze rekonstruovat stejný model primárních syntaktických vztahů: (1) V ⟶ N ←╌→ N’ Tento model předpokládá existenci věty tohoto typu, v níž za pády subordinovanými slovesu mohly následovat druhé, jmenné predikáty. To je patrné především ze strukturální analogie dvojitého akuzativu s konstrukcemi v jiných pádech. Z nich je GD nejbližší dvojitý genitiv, jehož relikty nacházíme ve starých písemných památkách a folklóru, srov. Neweiseidekit mane teip iūdos, nesa saule mane teip ischdėge BrB GG 1,6 (Sehet mich nicht an | Das ich so schwartz bin; quod fusca sim); neradau nes darba tawo pilno ChB Apr 3,2. K substantivům a zájmenům se připojuje také postpozitivní dativ, srov. Rauschiau (=rašiau) iumus Tiewamus BrB I Jon 2, 13 (euch Vetern); kalbu iumus prietelamus ChB Luk 12,4; odpovídající konstrukce s druhým dativem – participiem (např. idant… kiekvienas iam tiesu sakunciam be iokio abeiojimo tiketu SP II 138₂₂–ná powieść jego) kdysi nejspíše položily základ absolutnímu dativu³⁸. 1.6. Konstrukce dvojitých pádů s přímým vztahem subordinace mezi V a N a polopredikativním vztahem mezi N a N’ jsou charakteristické také pro mnoho dalších indoevropských jazyků v nejstarších obdobích jejich vývoje. Nejprve je třeba zmínit paralely v lotyštině, srov. pazinu vedējus devīgus cilvėkus; saka mani dzērājinu aj.³⁹ Ve staroslověnštině, staré ruštině, staré češtině a dalších slovanských jazycích⁴⁰ následuje dvojitý akuzativ se substantivy a adjektivy po slovesech týchž sémantických skupin a může se vyskytovat u verba percipiendi, cogitandi, dicendi aj., srov. stč. mniše jeho posla spravedlivého Ote A 347⁴¹, stsl. gl(agol)ja vašъ rabъ Mar Jon 15, 15⁴². Konstrukce téhož typu jsou doloženy také ve starých památkách germánských jazyků, srov. góts. kunnands ina wair geraihtana (εἰδὼς αὐτὸν ἄνδρα 38 Podrobněji viz autor, LKK V, s. 9 a násl. 39 J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 577—578. 40 Ke staroslověnštině a staré ruštině viz А. А. Потебня, op. cit. 296 a násl., 305; J. Łoś, Gramatyka starosłowiańska, Lwów — Warszawa — Kraków 1922, s. 166; Т. П. Ломтев, Очерки по историческому синтаксису русского языка, М., 1956, s. 212—216, 220 a násl.; В. И. Борковский, П. С. Кузнецов, Историческая грамматика русского языка, М., 1965, 392 a násl., 472; Сравнительно-исторический синтаксис восточнославянских языков, Члены предложения, М., 1968, 112 a násl.; В. И. Чагишева, О втором винительном падеже имени прилагательного и причастия в истории русского языка, Уч. зап. ЛГПИ, т. 373, 1968, s. 215; ke staré češtině viz J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého, IV, Skladba, Praha, 1929, s. 25—26, 319 a násl.; F. Trávníček, Historická mluvnice česká, 3, Skladba, Praha, 1956, s. 123—124; ke staré běloruštině viz Е. Ф. Карский, Белорусы, Язык белорусского народа, 2—3, s. 397—398; k dalším slovanským jazykům viz F. Miklosich, Vergleichende Grammatik der slavischen Sprachen, IV, Wien, 1868—1874, s. 388—389; W. Vondrák, Vergleichende slavische Grammatik, ²II, Göttingen, 1928, s. 273. 41 J. Gebauer, op. cit. 321. 42 Б. Гавранек, Залог (genera verbi) в старославянском языке, „Исследования по синтаксису старославянского языка“, Прага, 1963, p. 51. 203 δικαιον)43, anglosasky wiste hine scyldigne „věděl ho vinným“44. Podle vnitřní struktury odpovídá litevskému dvojitému akuzativu zcela latinský acc. duplex se slovesy videre, intelligere, credere, sperare, iudicare, nuntiare, praedicare, docere, např.: me… tristem credas Pl. As. 842; ille navem salvam nuntiat Amph. 98845 malitiam sapientiam iudicant46 a řecký acc. dupl. se slovesy νομίζω, ἡγέομαι, ἀποδείκνυμι aj., která v této konstrukci znamenají „věřit, uznávat, považovat někoho za něco“, nebo ὀνομάζω, λέγω „nazývat, říkat“47; srov. také staroind. ná vai hatám vírtām vidmá ná jīvám48 „nevíme, zda je Vṛtra mrtvý, či živý“ a odpovídající konstrukce se slovesy percipiendi a dicendi v chetitských textech, např.: ŠĖŠ–YA GIG-an us-ki-ir „slyšel jsem svého bratra nemocného“49. Strukturální a sémantická paralelnost těchto konstrukcí přesvědčivě ukazuje, že již ve velmi dávné minulosti indoevropských jazyků vyjadřovala jmenná spojení závislá na slovesech percepce a informace predikační vztahy, které se později začaly vyjadřovat vedlejšími větami. Stejné vztahy vidíme také v konstrukcích s jinými dvojitými pády. Srovnání s jinými indoevropskými jazyky potvrzuje také původní vztah přímé subordinace mezi V a N. V konstrukcích se slovesy fyzické percepce je zřejmý, neboť N je zde přímým objektem V. A. Potebnia50 a pozdější badatelé51 přesvědčivě dokázali, že ve staroslovanských památkách byla slovesa psychické percepce a informace (např. starorus. vědati, mnĕti, znati, dumati, glagolati, povědati, ispovědati, skazati…) spojována rovněž s akuzativem vzdálenějšího objektu, který vyjadřoval obsah vnímání nebo řeči, stejně jako viděti a jiná slovesa fyzické percepce; srov. starorus. исповѣда... пакость. К.-П. Плат. 153, помышляю жену ПСРЛ I 179, сказа явление К.-П. Плат. 18052, оувѣдаша... погоню I Новг. лет.53. Akuzativ po slovesech odpovídající sémantiky se vyskytuje i v jiných indoevropských jazycích (obvykle v konstrukcích reliktní povahy), srov. lat. iuravit morbum „litoval nemoci“ a ustálené spojení Iovem lapidem iurare 43 W. Vondrak, Vergleichende slavische Grammatik, ² II, 273. 44 А. А. Мухин, Функциональный анализ синтаксических элементов, М.—Л., 1964, р. 119, 189; plg. dar J. Macháček, Complementation of the English Verb by the Accusative—with—Infinitive and the Content Clause, Praha, 1965, p. 64, 66, 68. 45 R. Kühner, C. Stegmann, Ausführliche Grammatik der lateinischen Sprache, II, 1, Hannover, 1912 (dále jen Lat. Gr.), s. 294—295; O. Riemann, Syntaxe latine d’après les principes de la grammaire historique, Paris, 1927, s. 74—75. 46 A. Ernout, F. Thomas, Syntaxe latine, Paris, ²1953, s. 35. 47 R. Kühner, Ausführliche Grammatik der griechischen Sprache, ²II, 1., Hannover, 1870, s. 273; С. И. Соболевский, Древне-греческий язык, М., 1948, р. 255. 48 B. Delbrück, Altindische Syntax, Halle, 1888, p. 179. 49 A. Hahn, Genesis of the Infinitive with Subject Accusative, Transactions and Proceedings of the American Philological Association (=TAPA), v. 81, 1950, p. 128. 50 А. А. Потебня, Из зап., I—II, 295—298. Т. П. Ломтев, ор. cit., р. 257—260; Д. Станишева, Винительный падеж в восточно-славянских языках, София, 1966, р. 34—40 s lit.; tamtéž o ostatních východoslovanských jazycích s. 142 a násl., 170 a násl.; В. И. Борковский, П. С. Кузнецов, ор. cit., р. 472; Вступ до порівняльно-історичного вивчення слов’янських мов, ред. О. С. Мельничук, Київ, 1966, р. 466. O staré češtině viz také Д. Станишева, К проблеме лексических ограничений синтаксических моделей, Славистичен сборник, София, 1968, р. 33—34; o staré polštině tamtéž, р. 39—40.51 52 Д. Станишева, ор. cit., р. 37. 53 В. И. Борковский, П. С. Кузнецов, ор. cit., 472, srov. dvojitý akuzativ Князя своего живого вѣдяще (Ип. лет.). А. А. Потебня, Из зап., I—II, р. 305. 204 Fam. 7, 12, 2 (místo obvyklého per Iovem); Catilinam atque illa portenta loquebantur C. Mil. 6354; podobně v sanskrtu po slovesech znamenajících „mluvit“ (např.: yām attha „o čem mluvíš“, tj. sloveso o osobě)55, „myslet“ (o věci, souběžně s acc. duplex a vedlejšími větami) atd. Taková spojení jsou motivována slabostí syntaktického řízení a nediferencovaností typickou pro starověkou indoevropskou větu, v níž mohl být akuzativ stejně jako jiné pády spojen se slovesem nejen ve významu přímého, ale i vzdálenějšího předmětu a s různými adverbiálními významy. Na základě zde uvedených spojení lze v konstrukcích s dvojím akuzativem historicky rozlišit na slovese závislé substantivum a predikativní doplněk (např. lat. volo te + consulem56). Rozšířené užívání jmenných přívlastků je jedním z nejvýraznějších rysů věty, který upoutává pozornost ve starých památkách indoevropských jazyků. Postpozitivní jména zde mohla být volně spojována s různými pády a vyjadřovat vztahy, které dnes vyjadřujeme jmennými nebo slovesnými přísudky57. Tím ve větě vytvářela sekundární predikační centra, která však byla sémanticky závislá na hlavním slovese. Formálně se tato apozitivní jména nijak nelišila od atributivních a jejich polopredikativní funkci lze ve starých textech často určit pouze podle postavení a kontextu58. (Totožnost starých predikativních a atributivních jmenných forem se poměrně dobře zachovala v litevštině.) Právě takové polopredikativní vztahy mezi jmennými tvary (nebo zájmeny, která je zastupují) lze určit v konstrukcích s dvojími pády. V počátečních etapách jejich vývoje bylo podřízení prvního jména (N) slovesu nepochybně mnohem slabší než v historických dobách a mělo především sémantickou povahu. 1.7. V konstrukcích s dvojími pády zaujímají participia syntaktickou pozici pádu druhého jmenného členu (N’). Takové participiální konstrukce jsou svým původem morfologickými variantami konstrukcí s dvojími pády. Užívání participia v nich je založeno na jeho nominální povaze. GD je z historického hlediska samostatným případem dvojího akuzativu. Protože litevská participia, stejně jako odpovídající formy v jiných příbuzných jazycích, jsou od 54 R. Kühner, C. Stegmann, Lat. Gr., II, 1, p. 264; dėl tokių galininkų ryšio su acc. duplex plg. J. B. Hofmann, Syntaktische Gliederungsverschiebungen infolge Erstarrung ursprünglich appositioneller Verhältnisse, IF, 42 (1924), p. 79. 55 B. Delbrück, Altind. Synt., p. 173; L. Renou, Grammaire sanscrite, t. 1–2, Paris, ²1961, p. 288. 56 Srov. J. B. Hofmann, op. cit., 79; A. Meillet, J. Vendries, Traité de grammaire comparée des langues classiques, Paris, 1924, p. 519 a násl. 57 Srov. А. Потебня, op. cit., p. 109–110, 121 tt., 516; H. Hirt, Indogermanische Grammatik, VI, p. 196–197; VII, p. 28; A. Meillet, Introduction à l’étude comparative des langues indo-européennes, Paris, ⁷1934, p. 359 tt.; P. Chantraine, Grammaire Homérique, II, Syntaxe, Paris, 1953, p. 8,16–17, 232, 319 tt.; Г. С. Кнабе, Еще раз о двух путях развития сложного предложения, ВЯ, 1955, № 1, p. 116; К происхождению абсолютных причастных оборотов в древнегреческом языке, сб.: Вопросы античной литературы и классической филологии, М., 1966, p. 430–431. 58 Dėl vardžodinės predikacijos ir determinacijos formalaus neskyrimo senosiose kalbose plg. B. Havránek, kn.: Otázky slovanské syntaxe, II, Brno, 1968 (toliau OSS II), p.410; V. Hrabě, K vývoji jednočlenných infinitivních vět v ruštině a češtině, OSS II, p. 353; R. Večerka, K problematice vět s jmenným a sponově jmenným přísudkem v staroslověnštině, OSS, II, p. 373; R. Mrázek, Nominální věty neslovesné v staré ruštině, Studie ze slovanské jazykovědy, Praha 1958, p. 33, 40, 44–45; Y. Millet, Les tours au gérondif et la fonction d’épithète, OSS, II, p. 399. 205 Slovesná adjektiva vzniklá z participií, GD a syntaktické vztahy mezi členy dvojitého akuzativu se jmennými výrazy měly být totožné. Společný charakter stavby těchto konstrukcí je zřetelně patrný i v období písemné tradice. V textech 16.–17. století se druhý akuzativ jmenného výrazu a participia často užívá vedle sebe s týmiž slovesy, srov.: Považovali jsme jeho život za bláznovství a jeho konec za hanbu BrB Mdr 5,4 (hielten sein Leben für unsinnig | vnd sein ende für ein schande). A kdo má dost statků tohoto světa a vidí svého bratra v nouzi (potřebného) BrB 1 Jan 3,17 (sihet seinen Bruder darben) Když je vidíte chudé | tu lkají a vzdychají: a když je vidíte, jak páchají zlo, tu ani trochu netrpělivě nehněvají DP 484₁₉ (Gdy ie widzą ubogimi... gdy ie widzą grzeszącymi W 183). Stejnou blízkost dvojitého akuzativu se jmennými výrazy a participii nacházíme i v dalších jazycích — slovanských, germánských, indoíránských, řeckém a latinském, zejména v jejich starších vývojových obdobích⁵⁹. Příznačným příkladem je v tomto ohledu překlad Mat 25, 38—39 J. Bretkūna z němčiny, v němž dvojitý akuzativ se substantivem, adjektivem a dvěma participii odpovídá nominálním konstrukcím acc. duplex v latině a řečtině: Kdy jsme tě viděli jako cizince a poskytli ti přístřeší? Nebo⁶⁰ nahého a přikryli tě. Kdy jsme tě viděli neschopného, nebo⁶⁰ v poutech; srov.: Quando autem te vidimus hospitem… aut nudum… aut te vidimus infirmum, aut in carcere. Základ GD tedy tvořily konstrukce, v nichž byly tvary participií v příslušném pádě, původně s významem slovesných adjektiv, spojeny s podřízenými jmennými výrazy nebo zájmeny polopredikativním vztahem ke slovesu. Vzájemné vztahy členů dvojitého akuzativu umožňují určit původní model GD v litevštině: (2) V ⟶ N ←→ P Stejné původní syntaktické vztahy lze rekonstruovat také u odpovídajících konstrukcí ve starých slovanských, germánských, indoíránských, řeckém a latinském jazyce. Totožnost stavby dvojitého akuzativu se jmennými výrazy a participii, jeho rozšíření a archaický charakter v mnoha příbuzných jazycích umožňují předpokládat, že tato konstrukce byla zděděna z období indoevropské jazykové jednoty. 1.8. O vzniku GD a jeho původní struktuře v indoevropských jazycích byly vysloveny i jiné názory. Polopredikativní vztahy mezi N a P (resp. N′), které mnozí autoři nazývají prostě predikativními⁶¹, se někdy odvozují od vztahů atributivních. ⁵⁹ O větší blízkosti těchto konstrukcí ve starší latině srov. J. B. Hofmann, op. cit., p. 79, 83; F. Stolz, J. H. Schmalz, Lateinische Grammatik (dále — Lat. Gr.), München, 1928, p. 384. ⁶⁰ Podtrženo, nahoře: alba. ⁶¹ Pro litevštinu srov. E. Fraenkel, Kas., 152 a násl.; E. Tangl, Acc., 39 a násl.; pro lotyštinu J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 577; pro slovanské jazyky srov. А. А. Потебня, Из зап., I—II, p. 491, В. И. Борковский, П. С. Кузнецов, op. cit. p. 392—393; В. Л. Георгиева, История синтаксических явлений русского языка, М., 1968, p. 91; že predikativní funkci participia zde jasně dokládají krátké tvary participií, zdůrazňuje J. Loš, Gramatyka starosłowiańska, 1922, p. 159—160; pro staroindický jazyk srov. B. Delbrück, Altindische Syntax, p. 178; pro germánské a románské jazyky srov. В. И. Ярцева, О взаимосвязях синтаксических отношений, sb.: Проблемы сравнительной филологии, М.-Л., 1964, p. 30—31; Исторический синтаксис английского языка, М.-Л., 1961, p. 228; Н. В. Соколова, Трехчленные глагольные сочетания в современном французском языке, sb.: Грамматика, фонетика и стилистика романских языков, Л., 1971, p. 256 a násl. s lit.; В. Е. Коваленко, Именные средства выражения предикации, Львов, 1969, p. 48 a násl. s lit. 206 Pohled na polopredikativní (resp. apozitivní) užití jako na pozdější vývojový stupeň participií formuloval J. Jolly již ve druhé polovině minulého století62. Na základě slovanských jazyků zdůvodnil O. S. Melničuk proměnu atributivních vztahů v predikativní rozšiřováním participia závislými slovy63, v jehož důsledku vzniklo ve větě sekundární predikativní centrum. Vzhledem k tomu, že se ve starověku predikativní a atributivní jmenná slova formálně nerozlišovala, bylo by možné rozdíl názorů v této otázce považovat pouze za terminologický: N — P/N′ polopredikativní vztahy lze pokládat za vzniklé z původních nediferencovaných atributivně-predikativních vztahů64. Že se mohly utvořit z atributivních vztahů, je velmi pochybné, protože takový směr vývoje není obvyklý ani v jiných případech. Vznik polopredikativních vztahů nelze vysvětlit ani rozšiřováním participia, neboť v nejstarších památkách indoevropských jazyků tvoří polopredikativní konstrukce nejčastěji nerozvinutá participia65. Na druhou stranu pozorované volnější užívání jmenných přívlastků blízkých větě v mnoha jazycích ve starověku a jejich pozdější proměna v syntakticky podřízená atributiva, příslovečná určení či části slovesného přísudku ukazují na opačný směr vývoje. Potvrzuje jej také transformace: atributivní funkce jmenných slov se odvozuje od predikativní, nikoli naopak. Ze stejných důvodů se zdá potřebné upřesnit také názor na původ GD (resp. acc. duplex) z přímých slovesných doplnění, mezi nimiž se později utvořily (polo)predikativní vztahy.66 Taková spojení, v nichž na slovesu závisí dvě jmenná slova ve stejném pádovém tvaru, jsou nepochybně archaická. Jelikož tato jmenná slova mohla být navzájem spojena vztahy části a celku i jinými vztahy významové podřízenosti67, není důvod se domnívat, že jejich polopredikativní vztahy, doložené již v nejstarších etapách vývoje indoevropských jazyků, vznikly až později. Jejich pozdější vznik by odporoval základnímu směru vývoje indoevropské věty, totiž posilování její vnitřní semknutosti a vztahů podřízenosti. Pozdějšího původu je však nepochybně výraznější odlišení GD a jiných polopredikativních konstrukcí od atributivních konstrukcí a posléze také jejich formální oddělení, pozorovatelné již v historických obdobích vývoje indoevropských jazyků. Zcela opačnou hypotézou je předpoklad, že GD pochází z nominálních vět; ten na základě názorů J. Zubatého68 rozvinul na materiálu slovanských jazyků F. Travníček69 a později jej podpořili někteří další čeští lingvisté70. Podle F. Travníčka vznikly takové české konstrukce GD jako vizu tě ležiec „vidím tě ležet“ ze dvou vět — verbální a nominální: vizu tě, leže „vidím tě, (ty) ležíš“, přičemž význam „vidím tě ležet“ je pozdější, sekundární. Participium mělo zpočátku funkci nominální věty, později se připojilo k verbální větě (vizu tě) a začalo se shodovat s akuzativem doplnění (te71). Protože GD je podle své vnitřní stavby transformací dvou elementárnějších struktur (srov. 3.3.), bylo by možné tento předpoklad uplatnit nanejvýš na velmi vzdálená období dějin jazyka, 62 J. Jolly. Zur Lehre vom Particip, kn.: Sprachwissenschaftliche Abhandlungen, Leipzig, 1874, p. 89—92. 63 Plg. О. С. Мельничук, Розвиток структури слов’янського речення, Київ, 1966, p. 164 tt., 169—170. 64 Plg. B. Havránek, OSS, II, p. 410. 65 Plg. A. Hahn, Genesis of the Infinitive with Subject-Accusative, TAPA, 81 (1950), p. 117 tt.; Verbal Nouns and Adjectives in some Ancient Languages, „Language“, 42 (1966), № 2, p. 380—381. 66 G. Curme, A Grammar of the English Language, v. 3, 32 tt. 67 Takové případy tzv. partitivní opozice v staroindickém, chetitském, latinském a řeckém jazyce podrobně pojednal A. Hahn, Vestiges of Partitive Opposition in Latin Syntax, TAPA, 84 (1953), p. 92—123; Partitive Opposition in Homer and the Greek Accusative, TAPA, 85 (1954), p. 197—289; Verbal Nouns and Adjectives in some Ancient Languages, „Language“, 42(1966), № 2, p. 388 tt.; viz také F. Stolz, J. H. Schmalz, Lat. Gr., p. 630; k staré ruštině viz В. И. Борковский, П. С. Кузнецов, op. cit., p. 452. 68 Plg. J. Zubatý, Studie a článki, II, Praha, 1954, p. 107. 69 F. Trávníček, Neslovesné věty v češtině, II, Brno, 1931, p. 157; Historická mluvnice česká, 3, Skladba, Praha, 1956, p.186, tt.; plg. dar Slavia 7 (1928—29), p. 818. 70 Plg. R. Mrázek, Nominální věty neslovesné v staré ruštině, Studie ze slovanské jazyko vědy, Praha, 1958, p. 44; Dedukce a empirie při srovnávací typologii slovanské věty, OSS II, p. 192. R. Večerka, Ke genesi slovanských konstrukcí participia praes. act. a praet. act I, ”Sborník prací filos. fak. Brněnské univ.” A, r. 7, Brno, 1959, p. 43 tt. 71 F. Trávníček, Hist. ml. č., 3, p. 187, 189. 207 kdy byla stavba jednoduché věty zcela primitivní⁷². Syntaktická rekonstrukce však nijak nedokládá primitivnost stavby jednoduché věty v indoevropském období. V rámci srovnávací syntaxe indoevropských jazyků nelze tento předpoklad prokázat, neboť ani ve slovanských, ani v jiných jazycích nenacházíme žádné stopy, z nichž by bylo možné usuzovat na přeměnu nominativu nominálního predikátu v akuzativ⁷³. Na druhé straně je dvojitý akuzativ se substantivy a participii, zvláště po slovesech vnímání, od nejstarších dob doložen nejen v indoevropských, ale i v jiných jazykových rodinách (např. semitských)⁷⁴. Takové paratakticky spojené věty, jako jsou vidím: ty můžeš (můžeš) mohly být od velmi dávných dob užívány souběžně s konstrukcí accusativus cum participio (GD) vidím tě ležícího. Motivy předložené zde tedy nejsou v rozporu s myšlenkami J. Zubatého o funkci druhého, nominálního predikátu, která je vlastní participiím a má zásadní význam pro rekonstrukci stavby jednoduché věty v indoevropštině. G. Jacobsson rovněž navrhoval považovat konstrukce accusativus cum participio (GD) v baltských a slovanských jazycích s flektovanými participii za pozdější, sekundární⁷⁵. Podle jeho názoru tvořilo základ těchto konstrukcí spojení akuzativu s lokálem verbálního substantiva (nomen agentis), který se časem změnil v gerundium (polopříčestí); konstrukce s akuzativem participia jsou podle něj pozdější a přinejmenším ve slovanských jazycích se rozšířily pod vlivem jiných jazyků. Této hypotéze však výrazně odporuje historicky doložené rozšíření nesklonných participiálních forem v konstrukci GD baltských a slovanských jazyků, které neumožňuje považovat akuzativní formy participií za mladší⁷⁶. 1.9. Ačkoli údaje z litevských písemných památek 16.–17. století umožňují určit starobylou strukturu konstrukce GD, většina příkladů této konstrukce ve starých textech se od původního stavu značně vzdálila. Již na samém počátku písemné tradice se konstrukce GD svým užíváním liší od dvojitého akuzativu se substantivy a adjektivy. Tyto rozdíly se postupem času zvýrazňují a vytvářejí předpoklady pro specifický vývoj konstrukce GD v období písemné tradice. Především se konstrukce GD výrazně liší rozsahem svého užití. Dvojitý akuzativ se substantivy byl v 16.–17. století již reliktní a řídkou konstrukcí; později zcela zaniká a v současném jazyce se neužívá (s výjimkou ojedinělých zafixovaných případů). Dvojitý akuzativ s adjektivy je ve starých textech podstatně častější, běžný a produktivní je však pouze po faktitivních slovesech a slovesech jim významově blízkých (viz 1.4). Také se slovesy percepce, říkání a duševní činnosti je neproduktivní, postupně se vytrácí z užívání a mění se ve stylisticky příznakový archaismus. Konstrukce GD zaujímá mezi syntaktickými prostředky zcela jiné místo. Ve starých textech je velmi produktivní a vyskytuje se nejméně desetkrát častěji než všechny ostatní konstrukce dvojitého akuzativu. Široké užívání konstrukce GD, opřené o živý jazyk tehdejší doby⁷⁷, je jedním z nejvýraznějších rysů litevské syntaxe 16.–17. století. Konstrukce GD se od ostatních případů dvojitého akuzativu liší také množstvím morfologických a sémantických skupin forem, které ji tvoří. To vše ukazuje, že v daném období GD skloňo- 72 K možnému původu konstrukce GD stažením dvou elementárnějších struktur srov. také J. P. Hughes, The Included Sentence Structure in Function Analysis, ”Word“, 23, 1—2—3 (1967), s. 336—337. 73 Srov. kritiku hypotézy F. Trávníčka na základě slovanských jazyků: B. T. Коломиец, А. С. Мельничук, ВЯ, 1957, № 5, s. 150; V. Barnet, Vývoj systému participií aktivních v ruštině, Praha, 1965, s. 42—43. 74 M. Johannessohn, Der Wahrnehmungssatz bei den Verben des Sehens in der hebräischen und griechischen Bibel, KZ, 64 (1937), s. 146—147, 253—254. 75 G. Jacobsson, The Slavic Active Participles. Original Structure and Interference, ”Scandinavica“, IX, Copenhagen, 1963, s. 132 n.; Славянска Филология, VII, София, 1965, s.49—50. 76 Srov. diskusi o této hypotéze na V. kongresu slavistů: О. С. Мельничук, in: Славянска Филология, VII, София, 1965, s. 56; kriticky ji hodnotí také V. Barnet, op. cit., s. 43. 77 K autochtonnosti a rozšíření konstrukce GD v 16.–17. století viz autor, LKK, 11 (1969), s. 41—58. 208 je třeba odlišovat od dvojitého akuzativu s adjektivy a substantivy a zobecnit jako specifický prostředek vyjadřování vedlejšího děje. Tento proces se výrazně odráží v gramatické podobě GD. 2. Gramatická forma akuzativu s participiem 2.1. Verbální člen Výběr slovesa má pro strukturu GD zásadní význam. Závisí na něm nejen vztahy V k N a P, ale také jejich polopredikativní vztah, který je možný pouze po slovesech určitého významu a s určitou valenci. Verbální člen je proto třeba považovat za hlavní člen GD, zatímco jmenný a participiální člen jsou členy závislými. Hlavním členem GD mohou být různé určité i neurčité slovesné tvary: participia, poloparticipia, gerundia a infinitiv. Syntaktické vztahy mezi členy konstrukce se tím nemění, např.: Aby oni… mohli pevně věřit, že se skutečně znovu narodila BrP II 32. Také [tento způsob] byl zkouškou | ukazující | jim, kteří prosili z hloubi srdce, odpuštění. MT 1 142₈. Ale Pán… vida naši přirozenost, tak postrádající onu výsost… se ponížil DP 482₃₅ (widząc naturę nasze ták prągnączą W 811). Ale připomínaje Boha, jenž nás ústy volá k pokání, uvažme BrP II 469. Na základě sémantické analogie se slovesy tvoří GD někdy také některá substantiva a adjektiva středního rodu ve funkci přísudku, viz 2.1.4.3–4. GD mohou tvořit také dva, tři či více hlavních členů (a). Na druhou stranu jeden hlavní člen často řídí GD se dvěma nebo několika závislými členy (b). a) A oni nyní skutečně poznávají | vědí a [že] Kristus je živý BrP II 23-24. b) Mojžíš… učí, že svět i všechny věci stvořené jsou | nebyly od věků, nýbrž vznikly v určitém čase MT 39₈. Aby oni… skutečně věděli | že on již není na zemi, nýbrž znovu vstal ze země a z mrtvých | a je živý vpravdě BrP II 36. Protože lexikální a syntaktické vlastnosti hlavního členu určují strukturu syntaktických vztahů celé konstrukce, je třeba nejprve zjistit, která slovesa mohou být hlavním členem GD. Při zkoumání odpovídajících konstrukcí v jiných jazycích se verbální členy obvykle třídí podle lexikálních významů. Taková klasifikace vychází ze vztahu mezi významem slovesa a vnitřní strukturou celé konstrukce, který byl zaznamenán již ve starověku. Je však značně subjektivní, protože rozsah, počet a hranice jednotlivých sémantických skupin se stanovují podle uvážení badatele a značně se liší i v popisech téhož jazyka. Například anglická slovesa, která tvoří odpovídající konstrukce s participii a infinitivem, někteří autoři rozdělují na a) faktitivní a b) slovesa percepce, mentální činnosti, přání apod.¹, jiní na a) slovesa citová a smyslové percepce, b) slovesa spojená s durativním stavem, c) slovesa duševního stavu nebo činnosti², další pak opět na a) slovesa percepce, citu a duševní činnosti, 1 H. Poutsma, A Grammar of Late Modern English, I, Groningen, 1928–1929, p. 340 tt. 2 K. Yamakawa, The two Constructions: „Accusative and participle“ and „Genet. and gerund“, „Annals of the Hitotsubashi academy“, Tokyo, 1957, V. 8, № 1, 58 tt. 14. 520 209 b) kauzativní, c) vyjadřující přání, d) s jinými významy3. Za takových okolností jsou tytéž slovesa (např.: want, like, hate) různými badateli zařazována do různých skupin – někteří mezi slovesa vůle, citu, jiní mezi slovesa duševního stavu či činnosti. Zřejmě proto někteří autoři od klasifikace těchto sloves zcela upouštějí a uvádějí je v seznamu. Existují také pokusy rozdělovat a vymezovat skupiny sloves podle distribuce morfologických tvarů N a P v samotné konstrukci5. Takové dělení je objektivnější, avšak při výzkumu litevských jazykových faktů by přineslo jen malý užitek, protože táž slovesa zde mohou tvořit GD s různými tvary N a P, které se liší pouze stupněm produktivity. Skupiny sloves vymezené podle distribuce v samotné konstrukci GD by proto nebylo možné sémanticky interpretovat6. Navíc by v takovém případě bylo obtížné srovnávat litevskou GD s odpovídajícími konstrukcemi příbuzných jazyků, v nichž se slovesa probírají z hlediska sémantiky. Domníváme se, že nejsnazší je pojednat o slovech, která vystupují jako hlavní člen GD, podle jejich obecných valenčních vlastností, neboť tak lze propojit distribuční analýzu se sémantickou. Skutečnost, že hlavní významy sloves se obvykle odrážejí v syntaktickém okolí7, umožňuje jejich dělení formálně zdůvodnit. Slovesa, která se pojí s GD, se nejprve rozdělují podle obecných valenčních vlastností významných pro povahu zkoumané konstrukce; následně se vyčleňují jednotlivé významy sloves, které jsou pak vymezovány prostřednictvím jejich syntaktického okolí8. Syntaktické vztahy mezi členy GD do značné míry závisí na tom, zda má hlavní člen frázové řízení9, tj. zda k sobě může připojit vedlejší větu vysvětlovací a přímou řeč, např.: Vím (je známo), že přijdeš; řekl jsem: přijdeš apod. Slovesa s frázovým řízením, nazývaná komentabilní10 (např.: vidět, slyšet, rozumět, cítit, vědět, říkat), je třeba především odlišit od sloves, která je nemají- 3 Л. С. Бархударов, Д. А. Штелинг, Грамматика английского языка, М., 1965, р. 380—383. 4 Л. С. Бархударов, Структура простого предложения современного английского языка, М., 1966, р. 104; podobně ve staroslověnštině R. Večerka, Syntax aktivních participií v staroslověnštině, Praha, 1961, 57 a násl. 5 Plg. E. A. Nida, A Synopsis of English Syntax, London, The Hague, Paris, 1966, p. 155—156; Д. П. Новиков, Диахронический анализ нефинитных объектно-предикативных сочетаний, авт. канд. дисс., Л., 1969, р. 15 tt. 6 Neplodný se ukázal také pokus sémanticky vymezit skupiny sloves vyčleněné podle distribuce závislých členů v odpovídajících anglických konstrukcích, viz Д. П. Новиков, op. cit., р. 17. 7 Plg. Р. Мразек, Синтаксическая дистрибуция глаголов и их классы, ВЯ, 1964, № 3, р. 50 tt.; Ю. Д. Апресян, Опыт описания значений глаголов по их синтаксическим признакам (типам управления), ВЯ, 1965, № 5, р. 51 tt. 8 Významová třída se tedy chápe jako souhrn sémantických rysů zahrnutých do syntaktického pravidla, srov. R. T. Lakoff, Abstract Syntax and Latin Complementation, Cambridge — Massachusetts — London, 1968, p. 165, 213. 9 K frázovému řízení viz Р. Мразек, op. cit. 56; k tomuto účelu se užívá také termín frázová valence, srov. Н. В. Соколова, Трехчленные глагольные сочетания в современном французском языке, sb.: Грамматика, фонетика и стилистика романских языков, Л., 1971, 255 a násl. K možnosti připojit vedlejší větu vysvětlovací jakožto valenční vlastnosti slovesa viz také W. D. Klimonow, Die Valenzen der russischen Verblexeme, die einen Objektsatz mit der Konjunktion что regieren, ZfSl, 13 (1968), H. 4, p. 632—639. G. Helbig a W. Schenkel řadí takové vedlejší věty, stejně jako mnohé předložkové konstrukce, do kategorií I. stupně, které vymezují valenci slovesa, viz G. Helbig, W. Schenkel, Wörterbuch zur Valenz und Distribution deutscher Verben, Leipzig, 1969, p. 36 a násl. 10 K tomuto termínu, navrženému N. D. Andrejevem, viz Л. Ф. Ткаченко, О лексико-синтаксической валентности коммента́бельных глаголов во французском языке, sb.: Исследования по структурно-вероятностному анализу, Горький, 1971, р. 130 a násl. 210 majících, tj. nekomentovatelných sloves (např.: dirbti, daryti, nešti, vežti, skaičiuoti, vadinti). Posledně jmenovaná mají nejčastěji faktitivní nebo jí blízký význam a jakožto tranzitivní označují vytváření, změnu, pojmenování určitých objektů apod. Rozdělení sloves užívaných v GD na komentovatelná a nekomentovatelná se tedy v mnoha případech shoduje s tradičním dělením na nefaktitivní a faktitivní¹¹, má však zřetelnější gramatický základ. Konstrukce s komentovatelnými slovesy jsou nejrozšířenější a vyznačují se svébytným užíváním i specifickými vývojovými tendencemi; právě na ně se od dob antické gramatiky vztahuje termín accusativus cum participio. Pro strukturu GD jsou z obecných valenčních vlastností komentovatelných sloves nejdůležitější jejich vztahy k akuzativu objektu konkrétního i abstraktního významu a k nominativu subjektu. Podle těchto vztahů rozlišujeme čtyři skupiny komentovatelných sloves nebo jiných slov, která zastávají jejich pozici. Tabulka 1 Skupiny slov tvořících GD Skupina | Nominativ subjektu | Akuzativ slov s konkrétním významem | Akuzativ slov s abstraktním významem | 1: + | + | + | 2: + | − | + | 3: + | − | − | 4: − | − | − 1. skupina 2.1.1. Slovesa spojená s nominativem subjektu, která mohou vázat akuzativ slov s konkrétním i abstraktním významem Slovesa 1. skupiny tvoří většinu GD (téměř polovinu všech příkladů nalezených v písemných pramenech ze XVI–XVII. století), avšak počet lexémů řazených do této skupiny není velký: pouze 23 sloves, pokud považujeme předponové formy za samostatné lexémy. Lze je rozdělit do menších podskupin, a to na slovesa fyzického vnímání, slovesa ukazování a několik sloves psychického vnímání, která zaujímají mezilehlé postavení mezi 1. a 2. skupinou. 2.1.1.1. Slovesa fyzického vnímání se užívají nejčastěji a tvoří základ nejen 1. skupiny, ale i samotného GD. GD se slovesy tohoto významu se užívalo téměř ve všech indoevropských jazycích; odpovídající konstrukce jsou charakteristické také pro jazyky jiných jazykových rodin již v nejstarších obdobích jejich vývoje¹². Z fyzických sloves vnímání se v písemných pramenech XVI–XVII. století GD užívá s těmito slovesy: matyti, pamatyti, regėti, veizdėti, išvysti; girdėti, išgirsti, klausyti, išklausyti; jausti, 11 Plg. M. Deutschebein, System der neuenglischen Syntax, Leipzig, 1926, p. 272–273. 12 Například hebrejština, arabština, etiopština, syrština a další semitské jazyky, viz M. Johannesohn, Der Wahrnehmungssatz bei den Verben des Sehens in der hebräischen und griechischen Bibel, KZ, 64 (1937), H. 3–4, p. 146–147, 253 tt. 14* 211 pocítit; najít, objevit, zastihnout. GD se nejčastěji tvoří se slovesy regėti (519 příkladů – vůbec nejčastější sloveso v této konstrukci), girdėti, išgirsti (303), išvysti (207), (at)rasti (160), viz tab. 2. Protože tato slovesa řídí akuzativ konkrétního i abstraktního významu, nespojují se s akuzativem předmětu. GD s nimi jsou dvojího typu: a) N lze považovat za přímý předmět V a P se vztahuje jak k N, tak k V. Například ve větě ghis… ischwida du laiwu stowincziu pas ezera VEE 91₁₂ je mezi ischwida a du laiwu vztah přímého předmětu, avšak participium stowincziu se sémanticky vztahuje také k V (což potvrzuje i originál: sahe zwey schiff am see stehen). Podle povahy vztahu mezi V a N se takové konstrukce dále nazývají objektové. b) N nelze považovat za přímý předmět V a závisí na něm pouze společně s P. Ve větě O ischw idens, Szmones bessiba idanczias ing Wandeni eiti… pereija per Wandeni BrB I Mak 16, 6 (sahe | das das Volck eine schew hatte) Szmones není přímým předmětem V, neboť se zde mluví nikoli o tom, že by byli spatřeni lidé, nýbrž o tom, že byla zaznamenána jejich bázeň. Sloveso išvysti má v tomto případě jiný význam než v příkladu (a) a blíží se výrazům suvokti, suprasti. Takové konstrukce se dále nazývají neobjektové. Protože se rozdíl mezi případy typu (a) a (b) projeví až z kontextu, situace a možné substituce V slovesy skupiny 2, není vždy zřejmý. V písemných pramenech 16.–17. století nacházíme mnoho příkladů, které lze považovat za přechodné a řadit k jednomu i druhému typu. V dalším vývoji GD však diferenciace těchto typů sehrála významnou úlohu. vidět, spatřit, regėti, veizdėti, išvysti a) A přicházející do hrobu spatřili mladíka sedícího po pravici DP 184₃₇ (wyžrząly młodzieńca siedzącego W 315). A když uvidíme tento svět spálený ve velikém ohni a proměněný v popel RG 514₁₅. Každý den vidíme lidi umírající a pohřbívané BrP II 6. A jak mohu hledět na svůj rod hynoucí BiB Est 8, 6 (zusehen | das mein Geschlecht umbkome?) Sztay izmiwisk baymey mirsztanti KN 76₂₀. b) Až uvidí kolem sebe všechny věci tohoto světa opuštěné DP 554₃₂ (gdy wyżrzą nãd sobą… wsytkie rzeczy… opuszczone W 944) Zde vidíme mnohé prosby, které lze přednést BrP II 99. Potom ji vidí, jak byla chudá, nemajíc ani svou vlastní hlavičku SE 75₂₃. A jak farář uvidí, že pleť není před jeho očima změněná ani dále nerozšířená, tehdy je nečistá BrB III Moz. 13, 55 (sehen wird… das das mal nicht verwandelt ist). Když spatřila Maria vyděšená jeho pozdravem, potěšila se BrP I 336. slyšet, uslyšet, naslouchat, vyslechnout a) Slyším tě, synu, jak pláčeš, já sám tě slyším mluvit SIG I 97₁₆. Jako slepý člověk jde, když uslyší zmínku o kolemjdoucím | (uslyšev tlupu procházející) SP I 365₁₁. Jediný věčný Bože | vyslyš nás, kteří se k tobě modlíme RG 253₇. Králi, vyslyš nás, kteří k tobě voláme BrB Ps 20, 10 (vyslyš nás | když voláme). b) Aby uslyšel každého člověka, který se navrátil k životu RG 563₁₄. A na jaře, když Vespasianus uslyšel, že Nero zemřel, byl v Césareji BrP II 341. 212 cítit, pocítit a) Ti, kteří ho poslouchají… cítí, jak jim srdce puká (dožnawáia ze iako ošći iake kola serce ich) SP II 8318. Abychom i my pocítili kapky dopadající na zem DP 61621 (ábbysm… vczuli krople na ziemię padające W 832). b) Smaguteli teď žije | po naší smrti pocítíš, že už zemřela a je pohřbena BrP II 516. A když je pocítíte13 sklíčené a prchající, tehdy je pronásledujte BrB Judit 14, 5 (mercket | das sie verzagt sein werden vnd die flucht geben). Mezi příklady GD s percepčními slovesy jsou objektové konstrukce o něco častější než neobjektové, ačkoli jednotlivá slovesa zde mají své specifické sklony. Například sloveso spatřit se nejčastěji užívá v objektových, tj. konstrukcích typu (a); objektové konstrukce se slovesem vidět mají již jen menší převahu; naopak slovesa slyšet, zaslechnout se častěji vyskytují v neobjektových, tj. konstrukcích typu (b) (viz tab. 2). Slovesa vyskytující se v konstrukcích obou typů se liší nejen syntaktickými vztahy k akuzativu, ale také lexikálním významem. Slovesa vidět, spatřit, zahlédnout apod. v příkladech typu (a) znamenají „vnímat očima, zrakem“. V příkladech typu (b) již takový konkrétní význam „vidět očima“ nemají a znamenají „chápat, rozumět“ (srov. pátý význam slovesa matyti LKŽ VII 916). Podobně se liší také významy slovesa slyšet a jeho synonym: v příkladech typu (a) obvykle znamenají „vnímat zvuky sluchem“, zatímco v příkladech typu (b) „vědět, dozvědět se, zakusit“ (srov. LKŽ III 330—331). Pouze v příkladech typu (a) má význam fyzického vnímání také sloveso pocítit; v příkladech typu (b) již také označuje psychický prožitek, nikoli fyzický pocit. Podobně jsou v příkladech obou typů rozlišeny také významy slovesa rasti, které je podmíněně řazeno mezi percepční slovesa, a jeho synonym: v objektových konstrukcích typu (a) toto sloveso znamená „objevit při hledání či pozorování“, zatímco v neobjektových konstrukcích typu (b) se svým významem blíží slovesům postřehnout, pocítit (nečekaně), pochopit. najít, objevit, zastihnout a) Našel je v kostele sedět mezi učiteli, poslouchat a klást jim otázky (núležli… šiedzacego) SP I 19514. A našla ho již mrtvého BrP I 393. A nalezl… děťátko ležící v jeslích VEE 10 (und funden… das Kind in der krippen liegen.). Přišel prstenový prodavač | a ty, které zastihl, jak se procházejí | vzal a spoutal DP 57025 (ktore został gotowe W 96915). b) Jindy nalezneme, že jsme velkými nepřáteli BrP II 248. Duch… mluví, vrátím se domů… A když přijde, nalezne je vymetené a ozdobené. ChB Luk 11, 2516. A když se vrátil, nalezl je, jak spí SE 25032. Podobný význam jako v příkladech typu (b) mohou mít slovesa najít, objevit také tehdy, když jsou s nimi spojeny vedlejší věty vysvětlovací, např.: Zjistil, že mám zlomenou kost Rm. Rado [vaikas], ka barbaras rūgštus i grauż Krš. Atrádo lenkai, 13 Podtrženo, nahoře: ios. 14 Podobně SE 2516, Ev 22—23. 15 Podobně DP 5708. 16 Podobně ChB Mat 12, 44; VEE 564; SP II 441; SE 646. 213 co už je třeba v kolonii udělat. Pls. Tato významová funkce probíraných sloves je však mnohem vzácnější než ta, kterou pozorujeme v „neobjektových“ konstrukcích. Ve vazbě GD si slovesa rasti, atrasti ještě častěji než jiná slovesa percepce zachovávají přímé řídicí vztahy s N a přímý význam nalezení určitého objektu. 2.1.1.2. Slovesa ukazování rodyti, parodyti, ženklinti se mohou pojit jak s akuzativem objektu, tak s dativem. Tvoří také konstrukce GD obou typů. V objektových konstrukcích znamenají „dát spatřit“, v neobjektových pak „dát poznat, pochopit“. Objektové konstrukce (a) se blíží atributivním. ukázat, předvést, označovat a) Ukázal nám milovaného otce… i tebe, svatou duši, která je v jednotě Boží PK 175. A ukázal mi veliké město, svatý Jeruzalém, sestupující z nebe od Boha BrB Apr 21, 10 (ukazuje mi veliké město… sestupující). Keř tam… označoval… pouze Marii, která rodí a necítí bolest DP 398₁₉ (označil… Marii rodící a necítící bolest W 654). b) Tato bezedná hlubina… ukazuje Bohu, že v sobě má veškeré dobro (vyjadřuje, že Bůh má) SP I 92₁₉. Svými modlitbami je Bůh… ukazuje jako obdarované SIG I 114₁₀. Ukážeme Pána… jako skutečně vzkříšeného z mrtvých a živého BrP II 6. Aby takto označil ty lidi, kteří ho milují | kteří jsou pokřtěni | a chce být přítelem takto pokřtěných lidí BrP I 144. Ke GD, v nichž má rodyti význam typický pro příklady typu (b), se řadí konstrukce se slovesem išrodyti, které se obvykle pojí pouze s abstraktními objekty. Těchto pět věcí… dokazuje, že tvá jediná víra je pevná MT LŽ 7₁₃. 2.1.1.3. Samostatně je třeba zmínit slovesa pažinti, atmintti a laikyti, která mají význam psychické percepce, mohou se však pojit s akuzativem konkrétních i abstraktních podstatných jmen. pažinti a) Víra… poznává Syna ležícího v božské jesličce | poznává ho visícího na dřevě, poznává ho umírajícího DP 426₅. Tebe… pozdravujeme | a poznáváme tě jako narozeného s nepřítelem SIG I 58₂₇. b) Nyní už tě poznáváme | jako toho, kdo ví všechno VEE 79–80 (Nyní víme | že víš všechno). A odtud už snadno poznáš ženu, která objímá muže DP 399₂₉ (pozná ženu objímající muže W 656). Ve objektových konstrukcích znamená pažinti „zjistit, čím kdo je“, zatímco v neobjektových „pochopit, vědět“. Tento druhý význam slovesa pažinti, který se od prvního značně vzdálil, je v současné litevštině vzácný a lze jej patrně považovat za slavismus; srov. význam polského poznać „proniknout myšlením; dojít k poznání něčeho; naučit se něčemu“¹⁷. (V neobjektových konstrukcích Postily M. Daukšy se sloveso pažinti překládá jako poznać a znać). Významy slovesa at(si)minti v objektových a neobjektových konstrukcích jsou si méně vzdálené. V prvním případě jde o uchovávání konkrétních věcí a osob v paměti, ve druhém o uchovávání dějů, stavů a pojmů v paměti. V objektových konstrukcích má P nejčastěji atributivní funkci a pojí se pouze s N, nikoli však s V, a proto do zde probíraných GD vůbec nepatří. Avšak pasi- 17 Słownik języka polskiego, VI, Warszawa, 1964, p. 1323. 214 Uplatňují se také případy, kdy lze N ještě považovat za objekt V, avšak sémanticky je V spojeno s celým spojením NP. pamatovat(si) a) Pamatujme, Welino, na svou duši, odnímající mnoha lidem Boží slovo BrP I 249. Toto množství svatých andělů vzpomíná na veliká trápení… A Boha, který světu z milosti slíbil | vysvobodit BrP I 88. b) Pamatuj na můj život, ten je pomíjivý, a jak18 mé oči se nevrátí, aby spatřily Gero BrB Job 7, 7 (gedenck das mein Leben ein wind ist). Stejně tak pamatuj na mne, který jsem dobře žil | před tvýma očima s plným srdcem | a činil to, co se ti líbí BrP II 462. Z těchto svědectví si pamatujme, že Kristus třetího dne vstane z mrtvých BrP I 19. Aby si každý z nás pamatoval na všechny, kteří podlehli smrti BrP II 406. Sloveso držet ve svém původním významu „mít, aniž by se nechalo spadnout nebo uniknout“ není komentovatelné a užívá se pouze s podstatnými jmény nebo zájmeny konkrétního významu. Ve významu psychické percepce „domnívat se, že něco je něčím nebo má určité vlastnosti“ je vždy trojvalenční, tj. vyžaduje kromě nominativu ještě dva akuzativy nebo (nejčastěji) akuzativ s instrumentálem; GD se s ním tvoří poměrně zřídka. Můj příbuzný a má služebná mě považují za cizince19 mě za cizince20 jsou BrB Job 19, 15 (považují mě za cizince). Neboť oni pokládají21 za přítele BrB Išm 1, 16 (považují ho za přítele). Takové konstrukce jsou velmi blízké GD se slovesy psychické percepce 2. skupiny (srov. 2.1.2.1.); jasně to dokládá synonymie sloves držet a mínit v Bibli Jiřího Bretkūna. 2.1.1.4. Při srovnání GD typů (a) a (b), která tvoří slovesa 1. skupiny, je patrné, že jejich syntaktická valence V se liší. Mají-li tato slovesa významy charakteristické pro neobjektové konstrukce, tj. typu (b), již je nelze spojovat s akuzativem jednoho konkrétního podstatného jména, a tím překračují hranice 1. skupiny. Jejich význam psychického prožívání lze realizovat pouze ve spojeních s abstraktními podstatnými jmény nebo v trojčlenných konstrukcích. Již v 1. skupině se tak projevuje postupný přechod od sloves, která řídí konkrétní objekty, ke slovesům, která se mohou pojit pouze s abstraktními objekty. Ve všech zde rozebíraných případech je význam fyzické percepce nebo ukazování konkrétních věcí primární, zatímco význam psychického prožívání a ukazování abstraktních věcí je sekundární, vzniklý na základě prvního. Tendence užívat slovesa fyzické percepce v sekundárním významu psychické percepce, zřejmě podmíněná obecnými zákonitostmi sémantického vývoje, je patrná v mnoha jazycích. Například lat. video, audio, invenio (stejně jako dnešní franc. voir, entendre, trouver), něm. sehen, hören, finden, angl. see, hear, find odpovídají litevským matyti, girdėti, rasti nejen sekundárními významy „rozumět, všimnout si, zakusit, dozvědět se“, ale také tím, že se tyto významy obvykle realizují v trojčlenných konstrukcích s predikativním členem, srov. lat. inveniebat ex captivis Sabim flumen milia pas- 18 Podtrženo, nahoře: iog. 19 Podtrženo, nahoře: tar. 20 Opraveno na Swetim. 21 Podtrženo, nahoře: taria. 215 suum X abesse Caes. B. G. 2, 16, 1, 22, s. angl. Θu… fundest him treowe23, nov. angl. He finds him guilty, nebo s vedlejší větou uvozenou spojkou, srov. něm. die Betriebsleitung findet, daß sich die Arbeit verbessern muß24. Je třeba poznamenat, že právě slovesa percepce, která mají základní, nejstarší význam, vytvářejí konstrukce odpovídající původnímu modelu GD (v němž N funguje jako přímý objekt V), zatímco abstrakce lexikálního významu sloves souvisí s následným vývojem vnitřní struktury GD. Skupina 2 2.1.2. Slovesa spojená se subjektem v nominativu, která mohou řídit akuzativ slov s abstraktním významem GD se slovesy skupiny 2 se v textech 16.–17. století tvoří jen o málo méně často než se slovesy skupiny 1. Skupina 2 je však nejpočetnější z hlediska počtu lexémů: zahrnuje celkem 66 sloves, z nichž GD nejčastěji tvoří vědět (264), říci s různými předponami (229) a věřit (118). Slovesa této skupiny rozdělujeme do tří podskupin: slovesa mentální percepce a činnosti, rozhodování a slibování a slovesa sdělování informací. 2.1.2.1. Slovesa mentální percepce a činnosti mohou při tomto významu, jaký mají v konstrukcích GD, řídit akuzativ abstraktních ohebných slov, ale neřídí objektový dativ. Patří sem slovesa žinoti, suprasti, numanyti, perman­yti, išmanyti, pramanyti, nuvartoti; ištirti, pertirti, išmėginti; mąstyti, dūmoti, susimįslyti; tarti „domnívat se“, dingoti, sapnuoti „myslet si neskutečně“, nuomoniauti, imaginavoti; tikėti; apsimti, sutarti, nusirodyti, nulemti, nusūdyti. Významově se k nim přimykají také slovesa skupiny 1 užívaná ve významu mentální percepce v neobjektových konstrukcích (typu b). Nejrozšířenější GD se slovesem žinoti tvoří téměř 24% příkladů této skupiny a vyskytují se u různých autorů. Naproti tomu se v textech 16.–17. století nepodařilo nalézt žádný GD se slovesem sužinoti; významově blízká slovesa, která se obvykle užívají, jsou ištirti, pertirti. Konstrukce se slovesem suprasti jsou v textech J. Bretkūna často nahrazovány synonymními slovesy permanyti, numanyti, išmanyti; v SE je v tomto významu v jednom případě užito sloveso nuvartoti25. Ve významu „domnívat se“ J. Bretkūnas v konstrukcích GD obvykle užívá sloveso tarti; v textech jiných autorů nacházíme ojedinělé případy se slovesy dingoti, sapnuoti „myslet si neskutečně“, nuomoniauti. Široké rozšíření GD se slovesem tikėti je zčásti podmíněno obsahem textů 16.–17. století. 22 R. Kühner, C. Stegmann, Ausführliche Grammatik der Lateinischen Sprache, II, 1, Hannover, 1912, p. 697. 23 J. Macháček, Complementation of the English Verb by the Accusative—with—Infinitive and the Content Clause, Praha, 1965, p. 70. 24 G. Helbig, W. Schenkel, Wörterbuch zur Valenz und Distribution deutscher Verben, Leipzig, 1969, p. 208. Slovník uvádí, že finden má význam „meinen, feststellen“ pouze ve spojení s vedlejší větou. Podobně je frázová valence spojena také se sekundárním významem slovesa zeigen, s. 204–205. Avšak psychický percepční význam sloves schauen, sehen, který rovněž souvisí s frázovou valencí, není vyčleněn (srov. s. 105). Slabší diferenciaci sekundárních významů francouzských ekvivalentů, sloves voir, entendre apod., ve srovnání s trouver, uvádí také H. B. С о к о л о в а, op. cit., s. 253–255. K rozdílu mezi základním a sekundárním významem ekvivalentů staroanglických a novoanglických sloves (see, hear, feel apod.), který se projevuje frázovou valencí a možností spojení s acc. c. inf., viz J. Macháček, op. cit., s. 43–44, 103 a násl. 216 vědět, rozumět Ach, tvého Syna … kterého známe, jak se za nás před tvým zrakem přimlouvá KM 160¹⁴. A také s jistotou víme, že my všichni jednou zemřeme BrP II 6. Neboť víš, že jsme kvůli tobě oslabeni BrB Jer 15, 15 (du weissest | das wir umb deinet Willen geschmächt werden). Neboť víte, že naše úroda je již sežata z pole BrP II 395. Pochopil jsem posluchače, kteří chtějí mít Boží slovo v písni Mž 81. Ne jinak než jak rozumí Vykupiteli, který se narodil | všichni domácí zůstali a ona se vydala na cestu BrP I 155. Tehdy pochopíme, že jste bohové BrB Iz 41, 23 (so wollen wir mercken daß ihr Götter seyd). domýšlet se, prohlédnout, vyrozumět; vymyslet, vykládat „rozumět“ On tušil, že se narodil nový král Židů BrP I 152. Můžeme pochopit Židy… kteří nesprávně pochopili přikázání BrP II 288. Neboť někteří pochopili | že Židé měli s ním mluvit IEzusa SE 248¹⁸. [Stoikové] si představují Boha sedícího na nebi | a píšícího zákony, které ničí nebo zahubí MT 177¹⁶. Tím, že zavrhujeme Pána Ježíše | často před očima svých učedníků zmiňoval a vyprávěl o utrpení… můžeme vidět SE 50¹⁶. zkoumat, přezkoumat, vyzkoušet A poznáš, že tvůj příbytek bude v pokoji BrB Job 5, 24 (wirst erfahren | das deine Hütten friede hat). Paní leto… první z mrtvých Krista zkoumá SE 79²⁴. Posíláme… bratře, kterého jsme často v mnoha věcech vyzkoušeli (nad řádkem: prověřili), že je velmi pečlivý, a nyní ještě mnohem pečlivější, než jsme my (na okraji: procewoientinsi) BrB II Kor 8, 22 (den wir oft gespüret haben in vielen stücken | das er vleissig sey | nu aber viel vleissiger). A král, když vyzkoušel Židy, že jsou tak stateční, usmál se BrB II Mak 13, 18 (als er versucht hatte, das die Juden so freidig weren), myslet, přemýšlet, zamýšlet Začal přemýšlet o svém Pánu Ježíši Kristu na kříži rozepjatém | a nataženém (potichu přemýšlím o Pánu… rozepjatém) SP II 58⁴. Ti, kdo mezi ušima dumají | že slouží Bohu… jejich domněnka… je marná VEE 70²¹ (sich lesset düncken | er diene Gott). Lidský rozum staví | anebo si představuje | tento (235) svět jako věčně trvající MT 235 – 235ᵃ. On si ve svém srdci usmyslel | že splní Boží příkaz | a nyní poslal svého syna na zem BrP I 119 říkat „domnívat se“, domýšlet si, snít „nereálně přemýšlet“, uvažovat Neboť řeknou: prcháme před nimi BrB I Joz 8, 6 (sie werden gedencken | wir fliehen für jnen). Cožpak se domníváš, že chci jíst hovězí maso PsD 93 (Meinstu das ich Ochsen–fleisch essen wolle). [Židé] království… po tisíc let na zemi trvající a světskou moc i slávu mající snilo MT 257⁷. Papežství… na prázdných | falešně do těla Kristova zasahujících domněnkách… důvěru… zakládá MT (PM) 30, 12. věřit A kdo ti věří, když tak velice zuříš? PsD 164 (Wer glaubts aber | das du so zeer zörnest?). Ten… věří v odpuštění hříchů, které dává druhým, nikoli však sobě MT 138¹⁸. ²⁵ Srov. „Slovník“ D. Sutkevičiuse z roku 1848: Nuwartoją intelligo, – Rozumiem. ²⁶ BrB Ps 50, 13: říká. 217 2.1.2.2. Slovesa vyjadřující rozhodnutí a slib ujmout se, dohodnout se, usnést se, rozhodnout, určit „rozhodnout“; přísahat, zavázat se, slíbit řídí jeden akuzativ objektu poměrně zřídka; nejčastěji se pojí s infinitivem nebo s vedlejšími větami vysvětlovacími. Příklady GD s těmito slovesy nacházíme pouze v Bibli J. Bretkūnase. ujmout se, dohodnout se, usnést se, rozhodnout, určit I Židé s tím souhlasili a vzali na sebe… že budou chtít slavit tyto dva dny BrB Est 9, 27 (namens auff sich… das sie nicht vbergehen wolten | zu halten diese zween tage). Oni se shromáždili a dohodli se, že chtějí zachránit svůj lid BrB I Mak 3, 42 (vereinigeten sich | Sie wolten jr Volck retten). Poradil se s nimi. Chtěl… vytáhnout proti němu BrB II Mak 13, 13 (beratschlagt er mit jnen | Er wolte… jm entgegen ziehen). Kněz má rozhodnout, zda je to dobro, či zlo (der Priester sols scherzen | obs gut oder böse sey). Potom ho má prohlásit za nečistého BrB III Moz 13, 25 (Darumb sol jn der Priester vnrein vrteilen). přísahat, zavázat se, slíbit Král Šalomoun mi má přísahat dnes, že svého služebníka nezabije BrB I Kar 1, 51 (schwere mir heute das er… nicht tödte). A když se tak pevně zapřisáhli, aniž věděli, kde by to27bylo BrB II Mak 14, 32 (sie schwuren | sie wusten nicht). On jim… slíbil, že chce krále přesvědčit BrB II Mak 11, 14 (werhies jnen daneben | er wolte den König dahin vermugen). 2.1.2.3. Slovesa informačního významu mohou řídit akuzativ abstraktních skloňovaných slov a zároveň objektový dativ, ale obvykle se nepojí s infinitivem. Z nich se v GD v 16.–17. století užívají tato: říkat, povědět, vyprávět, odpovědět; mluvit, pohovořit, přemluvit, vypovídat, zmínit, připomenout, oznámit, podat zprávu, informovat, hlásit, vyhlásit, zjevit, vyznat, přiznat; svědčit, obvinit, volat, hájit „dokazovat“, přesvědčit, ujišťovat „tvrdit“, disputovat, klást „prohlašovat“, bručet, reptat „mumlat“; psát, vypisovat, číst; částečně se k nim řadí také uctívat, oslavovat, užité ve významu blízkém slovesu hlásit. Nejrozšířenější jsou GD se slovesem říkat; různí autoři užívají také GD se slovesy hlásit, svědčit, vyznat, vypovídat. Na druhé straně některá slovesa informačního významu tvoří GD pouze v textech jednoho či druhého autora a jinde se nevyskytují, např. mluvit takto užívají pouze J. Bretkūnas a „Suma Evangelijų“, psát pouze J. Bretkūnas, háji­t, ujišťovat pouze S. Vaišnoras. Konečně jsou slovesa, s nimiž byl vůbec zaznamenán jen jeden či dva GD, např.: namítat, disputovat, klást (v textech S. Vaišnora), volat, zavázat se, informovat (v Bibli J. Bretkūnase). říkat, povědět, vyprávět, vypovědět, odpovědět Tak říkáme: navrátili se z věčného zatracení MT LĮž 6, 4. Říká nám, že třetího dne vstal z mrtvých (Powiadá | żesmy… wzbudzeni) SP II 252ₐ. Davidovi služebníci se báli oznámit mu, že dítě zemřelo BrB II Sam 12, 18 (furchten sich jm anzusagen | das das Kind tod were) Nechť se Hetmonga… dozví, že k němu na zemi přichází KN 139₁₄. List… vypravuje, že Pán… sedí po pravici Boha | a je věčným nejvyšším knězem MT (PM) 18ₐ, Všechno, co se stalo, nejprve oznámil svatý anděl BrP I 79–80. Odpověděli mu, že je tam velmi veliký zástup (sagten jm wider | das seer eine grosse Menge were). 27 ghis přeškrtnuto. 218 mluvit, pohovořit, přemluvit, vypovídat, zmínit, připomenout Člověka trpícího chorobou kostí | tak nazýváme toho, jehož kosti… [jsou] velké gel BrP I 188. A Šimon… pomlouvá Oniáše, že způsobil, aby takové neštěstí postihlo Heliodora, a zahubil ho BrB II Mak 4, 1. (mluví o Oniášovi zle | jako o tom, kdo způsobil takové neštěstí). Šatan… Nor… přemlouvá | Pána Boha, který se o ně nestaral v jejich trápení a útrapách SE 55₂₀. A Irenæus také praví lib. 4 cap. 34. Eucharistie, to jest | Večeře Kristova, jež obě věci obsahuje MT 153₁₆. A mnozí lepší než oni Židé, o nichž se zmiňuje sv. Ambrož, že tak mluvili DP 456₁₇ (vzpomíná na ty, kdo tak mluvili W 761). Ale když nám připomněl Boha, který nás skrze útrapy povolává k pokání, | naznačil BrP II 469. oznámit, dát na vědomí, prorokovat, hlásat, vyhlásit, zjevit, vyznat, přiznat; uctívat, velebit Oznamuji ti, že PÁN chce vystavět tvůj dům BrB I Kron 18, 10 (oznamuji ti | že HOSPODIN chce vystavět dům). Tehdy sám Bůh Otec… světu oznámil | sdělil a zjevil | tohoto Beránka Krista | narozeného BrP I 78. Mluvil jsem skrze… proroky… kteří v té době prorokovali, že tě chce poslat proti nim BrB Ezech 38,17 (prorokovali | že tě chtěl proti nim poslat). Její synové vstávají a blahoslaví ji VEE 169₃ (prohlašují ji za blaženou). Ti pak prohlašují, že má navrácené síly a zdravé tělo BrP I 194. Aby ti zjevil člověku, že nežije jen z chleba BrB V Moz 8, 3 (aby ti oznámil | že člověk nežije jen z chleba). Papeženci vyznávají | krvavou oběť MT (PM) 8ₐ₁₆. Setník přiznává, že Kristus má u sebe vojáky (přiznává | že Kristus má…) SP I 258₁₉. Když viděli Dceru, velebili ji (na okraji: hlásali) jako požehnanou (blaženou). BrB GG 6, 9. A velebí (nad řádkem: hlásají) ji zachráněnou (nad řádkem: požehnanou) BrB Pat 31, 28 (prohlašují ji za blaženou). svědčit, dokázat, volat, hájit „dokazovat“, přimět, tvrdit, disputovat, stavět „tvrdit“, lhát, naříkat, reptat Dosvědčuji | že tě přijímají MT 121ₐ₁₈. Dnes žalujeme… my (tj. nás), kteří jsme je prosili, aby porazili město Holoferna BrB Judit 7, 17 (žádáme… abyste učinili, o co jsme vás prosili). Aby si lid na něj nemohl stěžovat, Jonatáš proto musel zahynout BrB I Mak 13, 18 (aby lid na něj nežaloval | Jonatáš proto musel zahynout). Bezbožní hájí, že jsou svatí před Bohem MT 10. Jakými důkazy přesvědčíš, že bude jistě vzkříšení všech? MT 246ₐ₁₆. (Aristoteles) Dokazuje, že svět… bude trvat navěky MT 46₁₉. Origenes… tvrdí, že duchovní těla byla vzkříšena MT 246₁. (Klaigonové) pak tvrdí, že všechny svátosti jsou jednoho druhu MT 120₂₄. Kdo je lhář, ne-li ten, kdo lže, že Ježíš je Kristus? BrB I Jon 2, 22 (ten, kdo popírá | že Ježíš je Kristus?). Začnu — naříkat nad takovou dobrotivostí Pána Boha WP 244₃₇. Kteří reptají, tvrdí o své přirozenosti | a žádostivosti | že sami v sobě nemají hřích MT 61ₐ. psát, opsat, číst Takto totiž píše svatý Lukáš | Gabrielovi, jenž mluvil s Marií BrP I 135. Neboť takto opisuje nejen svatý Pavel… Krista, který svolal své apoštoly kolem stolu BrP I 64. A nečteme, že by více 219 takto čtyřikrát pronesla ve svém evangeliu DP 47454 (nečteme „aby… promluvila“ W 795). 2.1.2.4. Slovesa zařazená do 2. skupiny obvykle řídí pouze abstraktní objekty. V GD se naproti tomu nejčastěji pojí s akuzativy substantiv a zájmen s konkrétním významem. Již tato okolnost ukazuje, že v těchto konstrukcích N, vzat samostatně, již není přímým objektem V. Vazba na objektové konstrukce však v XVI.–XVII. století ještě nebyla přerušena. Stejně jako u konstrukcí se slovesy fyzického vnímání zde mezi objektovými a neobjektovými GD pozorujeme přechodné stupně. Například takový postupný přechod je zřejmý mezi konstrukcemi se věřit, kde je V spojeno především s pojmem N, např.: Věříme Ježíše Krista povstalého a nebe otevřevšího Mž 90, a mezi těmi, v nichž již převládá vazba V k P nebo k celému spojení N a P, např.: Oni věří pouze tento život jsoucí DP 58431 (oni věří, že je pouze tento život W 995); oba typy lze zde někdy rozlišit pouze na základě širšího kontextu nebo originálu, který překladatel použil. Protože slovesa psychického vnímání byla v XVI.–XVII. století někdy ještě spojována s akuzativem vzdálenějšího objektu (srov. 1. 2.), lze stejnou jejich vazbu rozpoznat i v GD, v nichž N označuje obsah vnímání. Proto lze například konstrukci Vědouce po dvou dnech nastávající Velikonoce BrP I 356 stále považovat za objektovou. To platí také o GD se slovesy sdělování. Ve větě Zástup andělů… Řekl jim: „Děťátko krásné | ležící na seně“ BrGD VI lze akuzativ beránka považovat za objekt slovesa řekl (srov. Saulus… řekl Krista nalezeného VEE 144₃). Ve větě popisující tutéž situaci, Anděl oznamuje Krista narozeného BrP II 432, je objektem V celé spojení NP. Odtud je už jen krůček ke konstrukcím, v nichž již nelze určit vztah přímého řízení mezi V a N, např.: řekněte jim, že jeho rytířství skončilo BrB Iz 40, 2 (prediget jr | daß jre Ritterschafft ein ende hat). Že GD se slovesy sdělování byly ze své podstaty objektového typu, ukazuje také vztah odpovídajících folklorních konstrukcí, např. říkají o mně, že jsem nevěsta, která neumí pracovat (Žž), k reliktním slovním spojením dochovaným v lidových písních, všichni o mně mluví BM 463; říkají nám, dvěma lidičkám, ale ne stejnými slůvky JV 61 a pod. (srov. LKŽ V 114). Ze synonymních vyjádření s vedlejšími větami vztažnými, srov. říká o mně maminka, že neumím pracovat (Mrk), je patrné, že závislost N na V nebránila tomu, aby bylo NP chápáno jako polopredikativní slovní skupina. Z hlediska valenčních vlastností nejsou slovesa 1. a 2. skupiny rovněž ostře oddělena. Slovesa 1. skupiny se mohou ve svém sekundárním (přeneseném) významu pojit s abstraktními objekty. Slovesa 2. skupiny mohou v určitých případech mít také konkrétní objekty. Spojení sloves 1. skupiny s konkrétními objekty však převažují a jsou produktivní, zatímco odpovídající spojení sloves 2. skupiny jsou již na počátku písemné tradice ustupujícími archaismy. Rozdíl mezi GD se slovesy 1. a 2. skupiny je relativní a historický. Odráží různé etapy vývoje GD a proces přeskupování vnitřních vztahů, který probíhá uvnitř konstrukce. Strukturu GD 3. a 4. skupiny již přímo podmiňují důsledky tohoto přeskupování. 220 3 grupė 2.1.3. Slovesa spojená se subjektem v nominativu, která však nemohou řídit akuzativ GD se slovesy této skupiny jsou podstatně řidší a v textech XVI.–XVII. století tvoří jen asi 6% všech příkladů. Pro vývoj GD jsou však velmi důležitá, protože jejich intranzitivita způsobuje, že se v nich změny vnitřní struktury konstrukce projevují velmi zřetelně. V této skupině lze vyčlenit 6 podskupin s odlišnými významy a valenčními vlastnostmi, a to zvratná slovesa psychického vnímání, očekávání, učení (se), psychického a emočního stavu a chtění. 2.1.3.1. Zvratná slovesa psychického vnímání mají podobné významy jako nezvratná slovesa 2. skupiny (nebo slovesa se zvratným příklonným výrazem s dativním významem, např. vaizduotis), liší se však od nich tím, že nemohou řídit akuzativ. Zpravidla neřídí ani jiné pády. Kromě GD mohou být také spojena s vedlejšími větami vysvětlovacími. tartis „myslet“; išsimanyti, išsireikšti, ženklintis „vyjadřovat“ Zlý člověk však zůstává navždy | ten, kdo řekne: „Skoč, ať se stane“ BrGD XLII (72 s.). Tím tedy poznává, že jsme všichni velmi vinní BrP II 489. Aby se vysvobození… vyjevilo, církev… božskou mocí shromážděna | chráněna a udržována MT 182, 3. A když faraon o tom podruhé snil, divil se, že Bůh to skutečně a brzy učiní BrB I Moz 41, 32 (znamená | že se tak stane). Užvarstytí GD s těmito slovesy lze snadno vysvětlit jejich významovou blízkostí ke slovesům 2. skupiny, u nichž je řízení akuzativu již velmi omezené. Například tartis zde má stejný význam jako tarti „myslet“, ženklintis — jako ženklinti (srov. 2. 1. 1. 2. a 2. 1. 2. 1.). Protože GD bývá zpravidla neobjektového typu již u sloves 2. skupiny, sahá významová analogie ještě dál: podle konstrukcí se slovesy se GD začíná spojovat také s verbálními slovními spojeními odpovídajícího významu, která nemohou řídit akuzativ. Například podle ženklinti(s) spojuje J. Bretkūnas GD také se spojeními duoti ženklą, turėtis ženklą, gauti ženklą. A dal jim znamení, že jim Bůh pomůže BrB II Mak 8, 23 (dal jim znamení, že jim Bůh pomůže) A budeš mít toto znamení od PÁNA: Pán to učiní BrB Iz 38, 7 (mám pro tebe znamení… že to Hospodin učiní). Toto znamení dostaneš od PÁNA: Pán to učinil BrB II Kar 20, 9 (Toto znamení budeš mít… že to Hospodin učinil). Podobně se podle konstrukcí se slovesem paskelbti používá GD se spojením padaryti garsą, podle slovesa liudyti — se spojením liudymą duoti, podle slovesa susitarti — se spojením padaryti ryšį. Všechen lid reptá, aby zemi přivolal zlou pověst BrB IV Moz 14 (a špatně o ní mluvili). Všechny tyto věci podle mého svědčí o tom, že Bůh, veliký Pán, je BrP II 17728. A já… věčný mír29 s nimi uzavřu, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem BrB Bar 2, 35 (a chci s nimi uzavřít věčnou smlouvu… že budu jejich Bohem). 28 Podobně BrP II 88, 238. 29 Podtrženo, na okraji: Siderejima. 221 2.1.3.2. Slovesa vyjadřující očekávání tikėtis, daboti(s) „dívat se, dbát“, žvalgytis lze spojovat s genitivem30, infinitivem sloves nebo vedlejšími větami vysvětlovacími. Stejně jako ostatní zvratná slovesa mentální percepce jsou svým významem blízká skupině 2, liší se však syntaktickou valenčností. Konstrukce GD se slovesy tikėtis a dabotis jsou poměrně hojně doloženy v písemnostech různých autorů (J. Bretkūnase, M. Daukši, S. Vaišnora, B. Vilenta aj.). tikėtis, daboti(s), žvalgytis Jsou i takoví mnozí | kteří se domnívají, že největší blaženost spočívá v přízni a lásce velkých pánů DP 59632 (ktoryž… navětše szczęście położone byť mniemają W 202) Ames tikeiomese | ghy atpirkse n t Israhel (Wir aber hoffeten | er solte Israhel erlö sen) VEE 59₂₉. Dabok čionay isz kiek i tq Poną | del tikinči nti sawa labai rupinan tisi SE 68₂₃. Je třeba dbát: Nikomu nepřísluší svátosti MT 117₈. Pohleď na nebe a dívej se i na oblohu, která (pabr., virš. jas) je nad tebou BrB Job 35, 5 (schaw an die wolcken | das sie dir zu hoch sind). 2.1.3.3. Slovesa učení (se) mokyti(s), pamokyti, išmokti, primokti lze spojovat s genitivem objektu a infinitivem sloves. Ve vztahu ke slovesům informace ze skupiny 2 fungují podobně jako tikėtis, dabotis ve vztahu ke slovesům mentální percepce ze skupiny 2. Ačkoli mokyti, pamokyti mohou řídit akuzativ označující osobu, která se učí, GD nikdy nezaujímá syntaktickou pozici tohoto akuzativu. Naproti tomu akuzativ vyjadřující předmět učení (se)31 se užívá poměrně zřídka. V konstrukcích GD se slovesy učení (se) v 16.–17. století nelze N nikde považovat za objekt těchto sloves. Tyto konstrukce se hojně užívají v písemnostech J. Bretkūnase a S. Vaišnora a vyznačují se rozmanitostí stavby i lexikálního vyjádření. mokyti, (-inti), pamokyti; mokytis, (-intis), išmokti, primokti Schwenkfeld učí, že lidská přirozenost se proměňuje v božskou MT 31₁₈ Pán… učí, že malí chlapci mají svaté anděly BrP II 430. Pán… chtěl označit a poučit nás všechny o tomto dítěti, které panna Maria porodila (226) jako o skutečném prvorozeném BrP I 226 – 227. Proto se o těchto Vánocích učme o Kristu, narozeném nám lidem BrP I 72. Jeho tělo leželo… dokud se nenaučil, že Bůh je nejvyšší, má moc nad královstvími lidí BrB Dan 5, 21 (bis das er lernete | das Gott… gewalt hat). Slyšeli jsme a naučili jsme se, že jsme všichni velmi obtíženi hříchy BrP II 246. 2.1.3.4. Slovesa duševních a emočních stavů a jejich projevů abejoti, nusistebėti, nusitikrinti, girtis, skųstis, linksmintis se spojují s instrumentálem objektu nebo s vedlejšími větami vysvětlovacími. GD se s těmito slovesy užívá zřídka. Kromě poněkud častějších konstrukcí se slovesy abejoti, skųstis nacházíme jen několik málo příkladů (převážně v písemnostech J. Bretkūnase). abejoti, nusistebėti, nusitikrinti Nera ko abejoti | ghi su kitais mokitines nasrais sawa Kuna ir krauie Christaus priemusi MT 156₅. O Pilatas nussistebeia IEsu iau numirusi BrP I 394. 30 K významu užití dabotis s genitivem srov. Dabokites pauksczezu ora jog neseja, ney pia uja ChB Mat 6, 26. 31 Žr. E. Fraenkel, Kas., p. 76. 222 Skrze víru… se přesvědčujeme, že Bůh je a bude | nám hříšným milý SE 231–232. chlubit se, stěžovat si, links mintis „utěšovat se“, radovat se Hledá příčinu, jak by mohl (zvýrazněno) chlubit se, že jsme sobě rovni BrB II Kor 11, 12 (aby se chtěli chlubit | že jsou jako my) Alcimus… si stěžoval na Nikanora, že není věrný BrB II Mak 14, 26 (žaloval…že se stal nevěrným) My jsme se chtěli… živit mezi pohany, podobně jako oni BrB JerR 4, 20 (chtěli jsme… žít). Radujíc se, tě vítám, až se vracíš domů BŽ 496. Stejně jako v případech uvedených v 2. 1. 3. 1. se podle analogie se slovesy GD příležitostně spojuje také se slovními spojeními odpovídajícího významu. Například podle GD se přesvědčit se tvoří i odpovídající konstrukce se spojením být si jistý: malonkai | jsouce jisti | tou silnou | Pánu Bohu | že také a mile jsouce | slouží… SE 30, 10. Analogické utváření takových GD ilustrují příklady z Bible J. Bretkūna, kde je vedle slovesa jako možná varianta zaznamenáno také slovní spojení odpovídajícího významu: Muž… promluvil, domnívaje se (považuje nás za) nás za zvědy32 Szemes I Moz 42, 30 (a považoval nás za zvědy země) Samotné sloveso věřit, ačkoli může řídit instrumentál, má blíže ke slovesům řídícím akuzativ abstraktních podstatných jmen (viz 2. 1. 2. 1.). 2.1.3.5. Samostatnou, od ostatních vzdálenější podskupinu tvoří GD se slovesy přání chtít a přát si. Tato slovesa mohou řídit genitiv nebo infinitiv slovesa, spojují se však pouze s vedlejšími větami předmětnými, jejichž přísudky jsou ve formách podmiňovacího způsobu (srov.: vidí, že host přichází, a chce, aby host přišel). Svým významem se tato slovesa rovněž liší od dosud probíraných. GD se s nimi častěji tvoří v textech J. Bretkūna a S. Vaišnora, jednotlivé příklady se vyskytují také ve Volfenbüttelské postile a ve zpěvníku Slavocinského. chtít, přát si Avšak i potřeba být člověkem WP 284. Kdo chce nejsilnější slabé posílit MT 42₁₂ (Petras) posiluje jejich odhodlání | těch, kteří chtějí dodržovat Mojžíšovy zákony MT 208₁₄. Těm, kteří vůbec nechtějí žít v této zemi, jsou tam všichni … nakloněni MT L[ž 17₂₀ Toužíme po svatém Duchu žijícím v nás BrP II 142. Přála bych si, aby se hrdlo naplnilo, ne jako mě, která utíkám, nýbrž jako nyní trpící SIG I 61. Kéž bych ty peníze nikdy nedostala BrB Tob 5, 24 (chtěla bych, aby ty peníze nikdy nebyly) Ach, kéž bych svého pána měla u proroka v Samaří BrB II Kar 5, 3 (Ach! kéž by můj pán byl u proroka v Samaří). Jak ukazují příklady, k chtít, přát si patří GD velmi rozmanité stavby, s participiálními tvary různých druhů i časů. V překládaných textech, jejichž originály jsou dostupné, nelze pozorovat přímý vliv originálu na toto užívání GD; naopak, na některých místech se překládá mimořádně volně. Nepřímý podnětný vliv zde mohla mít pouze latina, v níž se po verba voluntatis běžná konstrukce accusativus cum infinitivo mohla autorům starých písemností asociovat s litevskou GD. J. Bretkūnas při opravování rukopisu Bible na jednom místě vedlejší větu předmětnou 32 Přeškrtnuto, na okraji — Spiegoreis. 223 mení po norėti střídá GD: Ale jestli chci, jak bych si ponechal (podtrženo, nahoře: pasiliekanti) až do návratu Jan 21, 23 (So ich wil das er bleibe)33; v řeckém originálu a ve Vulgátě je zde acc. c. inf., který mohl být podnětem k této podobě (srov. ἐὰν θέλω μένειν, eum volo manere). Na jiném místě revidovaného překladu je však GD po norėti (Er nori scheschūli! deschimtį trapų toliaus aisenti II Král 20, 9), užité bez jakéhokoli vlivu originálu, nahrazen vedlejší větou vysvětlujícího souvětí: Er nori iog scheschūlis … eitu (Sol der Schatten zehen stuffen forder gehen, Vis ut ascendat umbra). Nemáme údaje, které by umožňovaly usuzovat na přejímání takových konstrukcí; naopak jejich poměrně rozmanité a volné užívání ve starých písemných památkách naznačuje, že nebyly cizí živé litevštině 16. století. Genitivní vazba slovesa norėti (stejně jako dalších sloves vyjadřujících snahu či účel) je archaická vlastnost zděděná z dob indoevropské jazykové jednoty, typická pro mnoho příbuzných jazyků34. Akuzativ se s tímto slovesem vyskytuje poměrně zřídka, avšak při označení chtěného objektu jako celku nebyl cizí ani baltským, slovanským, germánským a dalším indoevropským jazykům. V mnoha z nich se navíc setkáváme s GD u sloves téhož významu, jaký má litevské norėti, srov. lotyšské gribēj mani drīz augam BW 192335, latinské te volo monitum; patriam exstinctam cupit36, německé ich möcht ihn gern getödet37; odpovídající infinitivní konstrukce jsou ještě rozšířenější38. Za těchto okolností nelze vyloučit předpoklad, že taková GD kdysi vznikla na základě starých objektových konstrukcí a postupně zanikla poté, co se sloveso norėti přestalo pojit s akuzativem. Skupina 4 2.1.4. Slovesa a jiná slova a slovní spojení, která se nevztahují k subjektovému nominativu a nemohou řídit akuzativ Se slovy 4. skupiny se ve starých písemných památkách GD tvoří nejméně – pouze asi 2,7%. Všechny příklady zařazené do této skupiny pocházejí z děl J. Bretkūnase a S. Vaišnora, tj. z těch pramenů, v nichž se GD užívá nejšířeji a nejrozmanitěji. Kromě toho díla J. Bretkūnase svým rozsahem tvoří přibližně 40% všech zkoumaných textů z 16.–17. století. Kromě určitých a neurčitých slovesných tvarů patří do 4. skupiny také některá modální slova a podstatná jména, která mohou připojit vedlejší větu vysvětlující (tj. mají společnou se slovesy frázi řídící vazbu). Spojení N a P vázané na slova této skupiny zaujímá při zachování akuzativního tvaru již nikoli syntaktickou pozici akuzativu, nýbrž nominativu. 33 Tato konstrukce byla poté převzata i do Postily, srov.: Iei noriu ana pasiliekanti iki ataimi BrP I 411. 34 B. Delbrück, Vergl. Synt., I, p. 324—327. 35 J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 1001. 36 A. Ernout, F. Thomas, Syntaxe latine, Paris, ²1953, p. 282; R. T. Lakoff, Abstract Syntax and Latin, Complementation, Cambridge – Massachusetts – London, 1968, p. 228—229. 37 O. Behaghel, Deutsche Syntax, II, Heidelberg, 1924, p. 417. 38 Srov. pro řečtinu R. Kühner, Ausführliche Grammatik der griechischen Sprache, Hannover, 1870, s. 593 a násl.; С. И. Соболевский, Древнегреческий язык, М., 1948, s. 334—335; pro latinu R. Kühner, C. Stegmann, Lat. Gr., II, 693—694; pro anglosaský jazyk J. Macháček, op. cit., 40 a násl. 39 Nahoře Z. Blotnova ruka opravila: Regetis jums. 224 Do 4. skupiny patří: neosobní zvratná slovesa, neosobní tvary trpného příčestí středního rodu, konstrukce s modálním významem a konstrukce se slovesnými i jinými podstatnými jmény. Málo početné příklady 4. skupiny jsou významné tím, že ukazují krajní mez rozšíření užívání GD a v tomto ohledu jsou mezi participiálními konstrukcemi odpovídající stavby v indoevropských jazycích jedinečné. 2.1.4.1. Neosobní zvratná slovesa regisi, rodosi, įsirodo mají podobné významy jako odpovídající nezvratná slovesa, která se pojí s akuzativem a často tvoří GD; k nim se řadí také sekasi, užité S. Vaišnorem ve dvou případech ve významu „daří se, je vidět“. Protože ve všech prohlédnutých textech bylo nalezeno pouze 8 takových konstrukcí, uvádějí se všechny. zdát se, jevit se, ukazovat se, dařit se Schittap regesi mums | anus išch gerros schirdies klaususius BrP I 44. Regissi mane walgantį ir gerinti su jumis BrB Tob 12, 19 (Es schein wol | als esse ynd trüncke ich mit euch). Regissi newerta santi Baszniczo Chrikscronischko tą abijoienti klausimą MT 2588. Iei pirmaghi uschrakinima kalbos galli priewesti | tad regissi nepau-dinamą gruntą santi? MT (PM)88–10. Pirm ne ie pardawė, radosi ghę nieschzę sanczę BrB Mat 1, 1840 (Erfand sichs | das sie schwanger war); Vszmokiek tiemus, kurie tawes lauk41, idant issiroditų tawa Prarakus tiesą kalbeiusius BrB Sir 36,18 (das deine Propheten wahrhafftig erfunden werden). Ischtogi sekassi Moyšiechaus rądime didę sandorą pirm Patapą su tewais Schwentaisėis buwsse MT LĮŽ 145. Tad sekassi neatkalbėtinai | tą Mische sanczę ne nūg Christaus įstatita | bet… nūg wissų welmu isch Peklas atneschtą ir jwestą. MT (PM) 215. 2.1.4.2. Neosobní tvary trpných příčestí středního rodu, které mají rovněž neosobní význam, tvoří GD mnohem častěji. Tvoří se z tranzitivních sloves 1. a 2. skupiny. Neosobní tvary trpných příčestí středního rodu přítomného času se tvoří především ze sloves regėti, žinoti, kalbėti, ojediněle pak ze sloves rasti, perman yti, sakyti, rašyti, tikėti, suprasti, giedoti. vidět, vědět, mluvit, najít, pamatovat si, psát, říkat, zpívat, věřit, rozumět Z toho je patrné, že42nejsou bohové BrB Bar 6, 14 (podle toho také můžete poznat, že to nejsou bohové). Je známo, že Syn Boží byl poslán, abychom… nezahynuli MT 1373. O tom je jistě známo a věří se | že je nesmrtelný MT 2588. Proto se běžně říká: Božství je jediná duchovní podstata MT 711. V Písmu se nachází, že Jeremiáš prorokoval těm, kdo přikázali BrB II Mak 2, 1 (V Písmu se také nachází, že se jmenoval Jeremiáš…). Aby bylo možné | odpuštění hříchů a smíření s Bohem z milostivého daru MT 7913. Píše se | říká se | věří se | a zpívá se… že on sám třetího dne vstal z mrtvých BrP II 6. Proto tedy 40 Rukou samotného Bretkūna opraveno z původního ana nieschęze buwa. V NT je zde již vedlejší věta s jog; v Bibli z roku 1823 s kad; v GNT se podle latinského textu nachází ira nesczia (inventa est in utero habens). 41 -tá část byla přeškrtnuta. 42 Podtrženo, nahoře: ios. 15. 520 225 rozuměna jako vůle existující BrB Bar 6, 50 (Darumb kan man mu fort wol erkennen | das es triegerey ist). V neosobních konstrukcích s nev. participii tedy převažují lexémy vidět, říkat a vědět, které obecně nejčastěji tvoří GD. To potvrzuje analogický původ těchto konstrukcí. Teprve poté, co ve konstrukcích typu vím, že se bratr vrátil vybledly vazebné vztahy mezi vím a bratra, mohlo být spojení bratra vracejícího se, chápané jako ekvivalent (toho), že se bratr vrátil, spojeno se slovem známo takto: vím (že) se bratr vrátil: je známo, (že) se bratr vrátil = vím, že se bratr vrátil: x; x = je známo, že se bratr vrátil Neosobní tvary nev. participií minulého času se tvoří především od sloves říkat, povědět, odpovědět, v jednotlivých případech pak od sloves psát, napsat, tušit, poznat „poznat, dozvědět se“. říkat, povědět, odpovědět, psát, napsat, tušit, poznat Nejprve bylo řečeno | takto ve starém kostele bývalo MT 145ᵃ₂. Třetího dne bylo Labamovi řečeno, že Jákob utíká BrB I Moz 31, 22 (wards… angesagt | das Iakob flöhe). Ale bylo jim odpovězeno | že taková věc není možná MT 266ᵃ₁₈. Rovněž bylo napsáno: Přikázání bylo dáno pro všechny země BrB Est 3, 14 (Also war der inhalt der schrift | Das ein Gebot gegeben were). Napsáno jest | králi… takto mluví BrP II 472 Ale v Mojžíšově knize je napsáno, že Bůh zatvrdil faraonovo srdce? MT 174₁₉. Lze také z toho usuzovat, že nejsou bohové BrB Bar 6, 71 (Auch kan man es daran mercken | das sie nicht Götter sind). Nebo z čeho mělo být poznáno, že jsem já i tvůj lid nalezli milost BrB II Moz 33, 16 (sol… erkannt werden | das ich vnd dein Volck… gnade funden haben). Neutrální tvary, které tvoří GD, samy mohou být závislými členy jiné konstrukce GD. Celkem byly zaznamenány 3 takové případy: Slyšel jsem o tobě, že máš ducha svatých bohů a že u tebe byly nalezeny osvícení, rozum a velká moudrost. BrB Dan 5, 14 (Ich habe… hören sagen | das du den Geist… habest | vnd Erleuchtung… bey dir funden sey). Lid Abas slyšel, že Simri uzavřel spiknutí a zabil krále BrB I Kar 16, 16 (höret sagen | das Simri einen Bund gemacht vnd auch den König erschlagen hette). A našli napsáno v zákoně, že Hospodin přikázal skrze Mojžíše BrB Neh 8, 14 (Sie funden geschrieben im Gesetz | das der Herr… geboten hatte). Podle konstrukcí s neutrálními tvary je v jednom místě J. Bretkūnovy Bible GD vytvořeno dokonce i s maskulinním tvarem nev. participia minulého času jako hlavním členem: Také já… ho pošlapu na zemi, jakmile bude vidět jeho základ, když tam leží Ezech 13, 14 (das man jren Grund sehen sol | das sie da lige). Neutrální tvar participia nutnosti, který tvoří hlavní člen GD, byl zaznamenán pouze v jednom příkladu: Tehdy je zřejmé | že hřích proti Bohu je strašným zlem MT 196ᵃ₁₄. Konstrukce závislé na neutrálních tvarech nev. participií nejsou výhradním specifickým rysem jazyka J. Bretkūna a S. Vaišnora. J. Rėza, který redigoval VI. díl Bible J. Bretkūna, převedl do svého „Žaltáře Davidova“ konstrukci spojenou s zdá se, že je: pravý Bůh přebývá na Siónu (Ž 84, 8), která v rukopisu nahradila vysvětlující- 226 vedlejší věta hlavní věty iog tikrasis Dievas ira Sione (srov. PsD 152; LB: Das man sehen mus | der rechte Gott sey zu Zion). Odpovídající konstrukce (tentokrát však s polovětnými přechodníky) najdeme i v současné litevštině, srov.: Ne veltui sakoma lapė gudrią esant Vaižg RR II 173. 2.1.4.3. Na několika místech v „Žemčiūgos“ S. Vaišnora se jako GD uplatňují konstrukce s modálním významem tikrai yra a tiesa yra, které se svým významem blíží přísudkům s neosobními tvary přechodníků. tikrai yra Tikrai ira | žmonems dabar ant swieta alba žemes besant | Sunu Diewa ant suda ateisenti 243ᵃ. Tikrai tada ira Sunu Diewa nūg Tewa netodelei atsiusta santi (106ᵃ) idant swietischkai ponawotu 106ᵃ–107. tiesa yra Ir tiesa ira | tikraghi ir pastatistchkaghi pribuwima… neisstowinti isch wer-tistes imancznu 155ᵃ⁻¹⁰. Kadang tiesa ira | newissus žmones tikeghimu malones žadeima nutwerrenczus 168¹. 2.1.4.4. Jako hlavní člen GD se někdy uplatňují také podstatná jména, obvykle slovesná, s nimiž může být spojena vedlejší vysvětlovací věta. Tato podstatná jména jsou nejčastěji utvořena od sloves užívaných v GD (nebo od sloves jim významově blízkých). Téměř ve všech případech lze zde rozpoznat syntaktické analogické vztahy ke konstrukcím skupin 2 a 3. Například podle GD se slovesy liudyti, liudijimą duoti byly vytvořeny konstrukce s podstatnými jmény liudijimas, liudininkas. liudijimas, liudininkas Bůh ustanovil toto svědectví… aby bylo nalezeno svědectví této smlouvy, která je svatým životem MT 221₈. Aby utrpení a smrt svatých byly svědectvím o učení | že z celého srdce věří učení evangelia jako pravdivému MT 181₈. Vy jste dnes svědky, že jsem koupil všechno, co patřilo Elímelekovi BrB Rut 4, 9 (a srov… Zeugen | das ich alles gekauft habe). Podobně se slovesem dūmoti souvisí podstatné jméno dūmos; se slovesem nusitikėti — nusitikėjimas, ženklinti — ženklas, stebėtis — stebuklas. dūmos, nusitikėjimas, ženklas, stebuklas Také všechny zbožné myšlenky přijímají toto učení, jež je dáno od BOHA MT 3ᵃ₉. Víra je pevná důvěra v Pána Boha | že nás lidi | vede | miluje | provází ve všech věcech | a chce nás zachránit BrP I 286. Jaké je znamení, že půjdu do Hospodinova domu BrB Iz 38, 22 (Welch ein Zeichen ist das | das ich hinauff… sol gehen?) To je zázrak, že Pán promluvil takto BrB I Kar 13, 3 (Das ist das Wunder das solches der HERR geredet hat). Jiná podstatná jména souvisejí se slovesy užívanými v GD nikoli tolik slovotvorně jako významově. Například GD se slovem garsas „žinia“ souvisí s odpovídajícími konstrukcemi závislými na slovesech sdělování skelbti, pranešti, šaukti aj. (viz 2.1.2.3.); podobně podstatné jméno sentencija souvisí se slovesy mokyti, sakyti, gramotos su rašyti. 15* 227 zvěst, sentence, listina O šířila se lživá (v orig.: nezákonná) zvěst, že Antiochos zemřel, BrB II Mak 5, 5 (Aber es kam ein erlogen geschrey aus / wie Antiochus solt tod sein). Tato sentencie musí být přijata z hloubi srdce: že Bůh není původcem hříchu / ani jej nechce / ani jej neurčuje... MT 54a. Tehdy byly rozeslány listiny... jazykem každého člověka, jeho vlastní řečí. Aby každý muž uznával nejvyššího pána ve svém domě BrB Est 1, 22 (Da wurden Brieue ausgesandt... das ein jeglich Man der Oberherr... sey). Že takové konstrukce byly autorům běžné, je patrné z BrB II Sam 13, 30: přichází zpráva k Davidovi, že Absolón pobil všechny královy syny, kde je vedlejší vysvětlovací věta že Absolón pobil všechny královy syny nahrazena GD při opravě rukopisu. Ani německý, ani latinský text nemohl být podnětem k této opravě, srov. kam das gerüchte für David | das Absalom hette... erschlagen; fama pervenit ad David dicens: Percussit Absalom...; vliv těchto jazyků není patrný ani v dalších uvedených případech. Některé z těchto konstrukcí se blíží GD, závislým na neurčitých tvarech trpných příčestí, srov. případy probrané v 2.1.4.2. s bylo řečeno a tento příklad: A když byla tato zpráva oznámena ve faraonově domě, že přišli Josefovi bratři, faraonovi se to velmi líbilo. BrB I Moz 45, 16. (Vnd da das geschrey kam... das Iosephs brüder komen weren). Podobně s bylo napsáno (viz 2.1.4.2.) souhlasí bylo v písemnosti v tomto příkladu: A také toto bylo v té písemnosti, že prorok... přikázal, aby ji... vzali spolu s truhlou. BrB II Mak 2,4 (So stund das... in der selben Schrifft / Das der Prophet... sie geheissen habe) Podstatná jména 4. skupiny, která tvoří konstrukce s akuzativem a participiem (GD), jsou svým významem a často i slovotvorbou úzce spjata se slovesy 2. a 3. skupiny. Syntaktická samostatnost konstrukce je však v této skupině ještě větší: užití nominativu jmenné fráze (NP) v pozici podmětu ukazuje, že zde byla zcela ztracena nejen funkce akuzativu, ale i funkce předmětného pádu vůbec. Je třeba poznamenat, že takové samostatné užití je příznačné právě pro ty autory – J. Bretkūnase a S. Vaišnora –, v jejichž spisech jsou konstrukce s akuzativem a participiem (GD) nejrozšířenější. Větší produktivita konstrukce zřejmě podnítila její vývoj směrem k syntaktické samostatnosti. 2.1.4.5. Samostatnost GD byla J. Bretkūnem vnímána tak výrazně, že ji místy zkoušel užívat dokonce ve významu samostatné věty nebo větného členu souřadného souvětí. V prvním dílu Postily nacházíme nadpis: Za prvé. Všichni jsme svatými služebníky (487), ačkoli nikde v okolí není žádné sloveso ani jiné slovo, s nímž by bylo možné jej spojit; pouze z významu můžeme usuzovat na zde předpokládané musíme vědět (pamatovat) nebo podobně.⁴² Člen souřadného souvětí je převeden do GD v tomto příkladu: A poslal (Ptolemaios) posly k Demetriovi, aby k němu přišel, uzavřel s ním smlouvu a on mu pak chtěl dát svou dceru. BrB I Mak 11,9 (Vnd schickt Boten zu Demetrio | das er zu jm komen solt | einen Bund mit jm zu machen | So wolt er jm seine Tochter geben); ani latinský text zde neposkytuje žádný podnět k užití GD (srov.: Veni, componamus inter nos pactum; et dabo tibi filiam meam). Že bylo NP chápáno jako samostatná predikativní jednotka, je patrné i z těchto příkladů, 42NP se bez V vyskytuje zcela výjimečně také v BrB Job 36, 19: Bes ana (ghi) adboientį tawa Macę alba Auksa, zde však bylo slovo tari nejspíše vynecháno pouze nedopatřením, myslíš či podobně (srov.: Myslíš, že si váží své moci). 228 kde mezi ním a V stojí celý řetězec vedlejších vět souvětí. Například v BrB Neb 10, 30 následuje po větě hlavní A oni přišli, aby přísahali a zavázali se putovat po cestě Boží vztažná vedlejší věta, vztahující se k Sokone, dále dvě dlouhé vedlejší vysvětlovací věty vztahující se k ateia (natolik samostatné, že je M. Luther i J. Bretkūnas oddělili tečkami), potom znovu vysvětlovací věta druhého stupně a teprve pak GD:... A když lidé země přinášeli v sobotu obilí a všelijaké zboží na prodej, my jsme od nich nic nepřijali (nechtěli jsme to od nich přijímat). 2.1.4.6. Samostatně stojí za zmínku případ, kdy je hlavním členem GD citoslovce: Ach, že jsem se narodil, abych dbal o povznesení svého lidu a svatého města, a musím mlčet BrB I Mak 2,7. V německém originále nacházíme vedlejší větu souvětí se spojkou že (Ach, že jsem se k tomu narodil), v latinském pak s aby (proč jsem se narodil), GD zde tedy mohl být užit jako ekvivalent vedlejší věty – podobně jako v jiných příkladech 4. skupiny. Sporadické výskyty akuzativu po citoslovcích ve starých písemnostech (srov. Sapūnasovu a Šulcův Ach, mravy této doby... Ach, běda mi. Běda mi 9443), jeho užívání v lotyšském folkloru (srov.: ach, ty má ubohá přirozenosti!44) a četné paralely ve slovanských45, latinském46 a dalších jazycích dovolují předpokládat, že akuzativ po interjekcích kdysi nebyl cizí ani litevštině; v takovém případě by bylo možné citovaný příklad považovat za relikt objektových konstrukcí se závislým akuzativem, který svou původní stavbou odpovídá GD se slovesy jako říci apod. (srov. 2.1.2.3.). 2.1.5. Z přehledu GD podle hlavního (zpravidla slovesného) členu vyplývá, že většina příkladů doložených v písemnostech 16.–17. století již neodpovídá původnímu modelu syntaktických vztahů této konstrukce. Ve skupinách vymezených podle obecných valenčních vlastností sloves je vztah V k NP různý. Přímé vztahy řízení mezi V a N jsou zřetelně patrné pouze v objektových konstrukcích (typu a) 1. skupiny. V některých případech lze takové vztahy pozorovat i v konstrukcích 1b a 2. skupiny, zde však již nejsou živé a produktivní, nýbrž je lze pouze rekonstruovat jako pozůstatek dřívějších epoch. Ve většině konstrukcí 1b a 2. skupiny závisí NP na V již jako samostatná syntaktická jednotka. Ještě samostatnější je NP v příkladech 3. skupiny, kde již nelze vůbec konstatovat řízení objektového N. A konečně se ve 4. skupině NP užívá dokonce v pozici nominativu. Postupujeme-li takto od 1. ke 4. skupině, vidíme postupnou změnu syntaktických vztahů NP k V, která spíše odráží skutečný proces vývoje GD. Jeho podstata spočívá v tom, že pádové (akuzativní) řízení, charakteristické pro původní model GD, se postupně mění ve frázové řízení celého spojení NP, které je lhostejné k jeho pádové formě. Změnu vazebného vztahu mezi slovesem (V) a podstatným jménem (N) ukazuje také skutečnost, že po záporných slovesech se zde akuzativ podstatného jména (N) většinou nemění na genitiv záporu, jako v jiných případech přímého řízení, například: 43 Žr. A. Bezzenberger, Beiträge zur Geschichte der litauischen Sprache, Göttingen, 1877, p. 239; E. Fraenkel, Kas., 151. 44 J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 580 (§ 436). 45 Fr. Miklosich, Vergleichende Syntax der slavischen Sprachen, Wien, IV, 1868–1874, p. 392; W. Vondrák, Vergleichende slavische Grammatik, II, Göttingen, 1928, p. 275; F. Trávníček, Historická mluvnice česká, III, Skladba, Praha, 1956, p. 9. F. Stolz. I. H. Schmalz, Lat. Gr., p. 385–386.46 229 Proč jsi mi neřekl, že je to tvá žena? BrB I Moz 12,18 (Warum sagestu mirs nicht | das dein Weib were?). Zda jsi poslal posla, Krista vzkříšeného z mrtvých BrP II 21. Aby sis nemyslel, že je mrtev’ RG 539b. Ale že taková věc se mezi Litevci říká, o tom nevímkosani sakita | asch neszin­nau BrP II 517. Jestliže nechceš, abych nyní poslal všechny své útrapy na tebe samotného BrB II Moz 9,13 (Ich wil anders dis mal alle meine Plage über dich selbs senden) Genitivní forma s negativními slovesy je příznačnější pouze pro objektové konstrukce (po slovesech percepce apod.), v nichž je řídicí vztah mezi V a N stále zřetelně pociťován, např.: nikdy jsem neviděl mrtvé MP 109²⁷. V neobjektových konstrukcích se genitiv záporu objevuje pouze v jednotlivých případech. Ten, kdo nechce smrt žádného hříšníka DP 403₂₃ (niekche śmierči żadnego grzesznego W 661). Jak než se dozvěděl (= nevěděl) | jaké jsou ženské údy | totiž že je dal osahat⁷ DP 479₄₄ (iākoby niewiedział co to żá niewiasti W 808). Vskutku nepoznal, že jsou dány | z jeho rukou | k jeho prospěchu DK 124—125 (ich nie poznał być z rąk iego dāne ku swemu lepszemu DK₁ 117). Takové konstrukce, založené na původních vztazích mezi členy, se v 16.–17. století již staly syntaktickými archaismy. Ačkoli má N zde podobu řízeného pádu, sémanticky jej již nelze považovat za objekt V, stejně jako v mnoha odpovídajících konstrukcích s akuzativem. Například ve výpovědi nepoznal, že jsou… není objektem V je, nýbrž že jsou (= že oni jsou…), stejně jako význam výpovědi GD vím, že na to vzpomínáš BrB Job 10,13 dovoluje považovat za objekt NP že na to vzpomínáš (= že ty vzpomínáš). Změna typu řízení je zde zcela zřejmá. Při změně typu řízení se přetváří i samotná vnitřní struktura GD. Neobjektové konstrukce již nereprezentují původní, nýbrž přetvořený model syntaktických vztahů GD, který lze znázornit schématem: (3) V ⟶ (N ← - - - → P) Konstrukce vytvořené podle tohoto modelu jsou trojčlenná slovní spojení, v nichž lze syntaktické binomy (V a NP) vyčlenit pouze v různých úrovních rozkladu⁴⁷. V objektových konstrukcích GD ze 16.–17. století (např. viděl ho vstupujícího Mž 299) již také nelze považovat syntaktické vztahy za totožné s těmi, které byly rekonstruovány pro prehistorické vývojové etapy litevštiny (viz 1, 4.). Původní model syntaktických vztahů GD (2) plně odpovídal větě s volnou strukturou⁴⁸, typické pro staré indoevropské jazyky, která se formovala postupně- 47 Srov. E. Nidaův dvojí model anglických objektových pádů, v němž je vyznačena závislost oboučlenného spojení objektových pádů na V, zatímco na nižší úrovni rozkladu jsou uvedeny exocentrické vzájemné vztahy členů tohoto spojení; viz E. A. Nida, A. Synopsis of English Syntax, London — The Hague — Paris, 1966, p. 30, 155—156; podobně jsou pojednány i konstrukce s formou -ing a infinitivem, p. 42, 111—112. Syntaktický vztah celého spojení NP, a nikoli některého jeho členu, k V uvádí i mnoho dalších badatelů; pro angličtinu srov. také O. Jespersen, A Modern English Grammar on Historical Principles, II, 1914, 1. 67; The Philosophy of Grammar, London, 1929, p. 115 tt.; Z. S. Harris, Co-occurrence and Transformation in Linguistic Structure, kn. The Structure of Language, Englewood Cliffs, New Jersey, 1964, p. 178; Ch. F. Hockett, A Course in Modern Linguistics, New York, 1969, p. 195—196; J. Machaček, Complementation of the English Verb by the Accusative — with — Infinitive and the Content Clause, Praha, 1965, p. 8; pro francouzštinu srov. H. Nilsson-Ehle, L’attribut de l’objet en français, „Studia Neophilologica“, 25 (1953), № 3, p. 110. 230 když se přechází od jedné větné složky k druhé a význam každé z nich se vymezuje formou samotného slova, bez předběžné projekce celé věty, determinované valenci slovesa. S postupující centralizací věty, která je v litevštině 16. století již zřetelně patrná, musel v objektových konstrukcích nevyhnutelně vystoupit rozpor mezi vzájemným vztahem N a P a jednostranným vztahem N k V. Tento rozpor byl odstraněn tím, že se s V spojil i druhý člen polopredikativního spojení NP. Valence slovesa tvořícího GD se tím rozšířila o jednu pozici a konstrukce získala tuto podobu: (4) GD objektového typu tedy tvoří trojčlenné slovní spojení, které nelze na úrovni syntaktické formy binárně rozčlenit⁴⁹. Pokusy vyčlenit binární vztahy i v odpovídajících konstrukcích jiných jazyků se ukázaly jako neúspěšné (tato otázka byla obzvláště intenzivně zkoumána na základě angličtiny, v níž se hojně užívají konstrukce s dvojitým objektovým pádem, objektovým pádem a infinitivem nebo s tvarem na -ing odpovídajícím litevskému participiu). Považujeme-li N a P (resp. N¹) za samostatně závislé na slovese⁵⁰, a vyčleňujeme tedy dvojice V→ N a V → P, zůstává neurčen nesporný vztah N k P, který v litevštině, stejně jako v jiných flektivních jazycích, jasně vyjadřuje shoda. Na druhé straně, považujeme-li za závislé na V pouze první jmenné slovo⁵¹ (N), nepostihneme vztah V k P, což dokládá skutečnost, že P nelze eliminovat, aniž by se změnil syntaktický význam konstrukce⁵². Tyto složité syntaktické vztahy lze vysvětlit tím, že GD není ze synchronního hlediska primární, nýbrž odvozenou konstrukcí, kterou lze pokládat za výsledek transformace jednodušších konstrukcí a binárně rozčlenit již na úrovni vnitřní struktury (viz 3.3.2). 2.1.6. Podle vzájemných vztahů členů se GD objektového typu odlišilo od neobjektových konstrukcí a zůstalo blízké konstrukcím se slovesy, která nemají frázovou vazbu, tj. nekomentovatelnými slovesy. Z nich se s druhým akuzativem – participiem – obvykle užívají ta, která tvoří i odpovídající konstrukce s dvojitým akuzativem u substantiv a adjektiv (srov. 1.4), např.: daryti, vadinti, praminti Kurtinius padarė girdi̇nčius ir nebylius kalbančius VEE 113⁴. Wissus daiktus sau padėtus dara VEE 125¹⁸. Schicze girdim Apaschtala numirusius wadinnanti 48 Srov. B. G. Admoni, Vývoj struktury jednoduché věty v indoevropských jazycích, VJa, 1960, č. 1, s. 24 a násl. 49 Plg. А. М. Мухин, Структура предложения и их модели, Л., 1968, p. 122; Л. С. Бархударов, Д. А. Штеллинг, Грамматика английского языка, М. 1965, p. 379, 385—386; H. Nilsson-Ehle, op. cit., p. 109; Н. В. Соколова, Трехчленные глагольные сочетания в современном французском языке, сб.: Грамматика, фонетика и стилистика романских языков, Л., 1971, p. 251 tt.; В. И. Чагишева, История простых предложений с предикативными падежами имени, авт. докт. дисс., Л., 1971, p. 6—7. 50 Viz L. S. BarChudarov, Struktura jednoduché věty současné angličtiny, M., 1966, s. 104 a násl., s litevskými příklady. 51 Tyto vztahy jsou uvedeny ve schématu A. Muchina, znázorňujícím strukturu odpovídajících anglických konstrukcí (např.: I saw him cross the road); viz A. M. Muchin, Funkční analýza syntaktických prvků, M.-L., 1964, s. 42 a násl., 104 a násl.; Struktura vět a jejich modely, L., 1968, s. 91 a násl., 133. 52 Srov. Z. S. Harris, op. cit., s. 178—179; nemožnost odstranit kterýkoli z členů spojených polopredikativním (=sociativním) vztahem uvádí také A. Muchin, viz A. M. Muchin, Struktura vět..., s. 94—95. 231 Spící BrP II 519. Už tě nebudou nazývat opuštěnou, ani tvou zemi pustou BrB Iz 62, 4 (Man sol dich nicht mehr die Verlassene... heissen). A proto ji nazývá blahoslavenou DP 506⁴ (ia blogoslówiona zowa W 861)⁵³. Je skrze Pránaszę prámine nopipiaustitivus MP 174ᵃ₃₅ (przewal / nie obrzezáne RP 118ᵃ). chránit, opatrovat, mít, držet Mne… střežící spící RG 224₁₃. Mne střežil anděl, vycházející odtud, a tam přebývající, a vracející se od pánů k nám DP 522₃₁ (střežil mě… vycházející… přebývající… vracející se W 892) Velký úkol mám na práci, nemohu přijít BrB Neh 6, 3 (Ich hab ein gros geschëfft auszurichten)⁵⁴. Ať jiní nechají naplnit stodolu SIG II 3₄⁵⁵. Jonatána… pokládám za obviněného BrB I Mak 13, 15⁵⁶ (Ich hab Ionathan... behalten)⁵⁷. vést, doprovázet, posílat, nechat, opustit, potkat, přijmout, udeřit, vyplašit, oživit... Aby přišel, abys ho nalezl VEE 152₈⁵⁸. Odvedl ho numerusį BrB II Kar 23, 30 (vedli ho na smrt). My jsme tě... s jásajícím davem doprovodili DP 617₄₀ (vstupující... doprovodili W 834). Pavel a Barnabáš... vyslali posvěcené DP 619ₐ₆ (posvěcené vyslali W 849). Když odešel s odešlým davem VEE 103₅⁹. Když jsi... všechny jsi přiměl zůstat MP 185ₐ₁₉⁶⁰. Když na cestě potkáš zbloudilého vola nebo osla svého nepřítele, necháš ho BrB II Moz 23, 4 (potkáš-li ho, když bloudí). Potom ji v ten den přijala do města DP 617₂ (přijímá vstupující W 833). Dívka... své nepřátele porážející BrB Judit 16, 14 (porazili je na útěku). Lidé... jej vystrašili stavějící BrB Ezr 4, 4 (odrazovali je od stavby). Protože W. Christus vzkřísil mrtvého DP 336₂₆ (... oživil mrtvého W 556). V takových konstrukcích jsou akuzativy podstatného jména (zájmena) a participia stejně podřízeny slovesu jako v objektových konstrukcích GD po slovesech komentování. Přímou závislost participia na slovese ukazuje také okolnost, že někdy nabývá instrumentálové formy, tj. pádu sémanticky přímo spojeného se slovesem, např.: Apaschtalai... tik Iesu Kristu tikrai isch numirusiu prissikélusiu BrP II 38; vżlaikit pati sáwe neiszleptu MP 213ₐ₆ apod.⁶¹ Instrumentálové formy podstatných jmen jsou v příslušných konstrukcích zcela pravidelné a v období písemné tradice mají sklon se rychle šířit, srov.: chci vás ⁵³ Podobně DP 471₁₄, 473₄₀, 475₁₉, SE 280₂, MP III 5ᵃ₂₉, 35₁₅; základem konstrukce je Luk 1, 48: beatam me dicent. ⁵⁴ Podobně BrB Ps 96, 10; Mat 6, 16; Luk 14, 18; Apr 14, 1; 19, 16. ⁵⁵ Časté užívání konstrukcí s mít ve starých písemných památkách podněcovaly odpovídající formulace v německých, polských a latinských originálech, srov.: Kosznas turreia sawa galwa aprischta BrB II Sam 15, 30 — hatte ein ieglicher sein Heubt verhuellet; mane turi giwenanti DP 606₃₉ — mnie ma mieszkającego W 742; turek mane ischkalbeta BrB Luk 14, 19 — habe me excusatum. ⁵⁶ Podobně BrB II Kron 30, 9; I Kar 8, 50; Ps 137, 3; Išm 18, 4; Rom 7, 6. ⁵⁷ O konstrukcích GD se slovesem držet, které mají význam hodnocení či porozumění, viz 2. 1. 1. 3. ⁵⁸ Podobně MP III 14₃; BrB II Kron 28, 55; I Kar 8, 46; II Kar 24, 15; Jer 43, 11; 48, 46; Hoz 4, 19; Ob 1, 11; I Mak 13, 12; Apd 22, 5, srov. také Surishta nusimnte VEE 203₆; ChB Jon 18₂₄. ⁵⁹ Podobně MP 266₆, 266ᵃ₆. ⁶⁰ Viz také BrB I Kar 7, 47; Jer 46, 28; Apd 24, 27; II Timot 4, 20. ⁶¹ Další příklady viz E. Fraenkel, Der prädikative Instrumental im Slavischen und Baltischen und seine syntaktischen Grundlagen, AfSlPh, 40, s. 86; Kas., s. 200, 204, kde je právem poukázáno na vliv polštiny na toto užití instrumentálu. 232 učinili z nich rybáře VEE 137¹³; když tě nazývali pánem, VEE 23, 31 jsme viděli tebe přicházejícího ChB Mat 25, 38; věřili v ně jako v bohy BrB Išm 13,3; našli je, jak se modlí ChB Apr 2,2 a podobně.⁶²; ve většině případů instrumentál postupně zcela vytlačuje druhý akuzativ substantiva. Do těchto konstrukcí velmi aktivně proniká také instrumentál adjektiv, podporovaný vlivem slovanských jazyků, např.: učinil nás hodnými VEE 135; činí vás připravenými⁶³ BrB Hebr 13, 21; přivedou ho zdravého ChB Apd 23, 24; dokonce i se slovesy vidění a říkání: viděli jsme tě hladového ChB Mat 25, 37; říkali mu dobrým ChB Jon 7, 12; má ho kněz prohlásit za čistého BrB III Moz 13; se slovesem považovat se instrumentál adjektiv v současnosti stal převládajícím a normativním⁶⁴. To vše ukazuje, že syntaktická vazba slovesa na druhý závislý pád postupně sílí, a dokonce mění jeho morfologickou podobu. Přímé podřazení druhého z dvojitých pádů slovesu je obecný jev, který lze pozorovat i v jiných konstrukcích s dvojitými pády. V konstrukci dvojitého dativu s infinitivem je patrné také postupné prosazování instrumentálu namísto druhého dativu, srov. budeš muset být vůdcem namísto staršího vůdci; do těchto konstrukcí velmi aktivně proniká také instrumentál adjektiv. Ještě dále na této cestě pokročily slovanské jazyky. Například v současné ruštině, češtině a polštině již druhý akuzativ a dativ zcela ustoupily instrumentálu, který se pojí se slovesem. Tímto způsobem se pády, které dříve byly s podstatnými jmény spojeny v polopredikativním vztahu, postupně staly závislými na slovesu, jež tvoří centrum syntaktických vztahů ve větě. 2.1.7. Vývoji struktury GD napomáhal obecný směr vývoje vztahů subordinace — jak v litevštině, tak i v dalších indoevropských jazycích lze pozorovat posilování a diferenciaci slovesné rekce. Ve starých litevských památkách a v lidové slovesnosti je užívání pádů mnohem volnější než v dnešním spisovném jazyce. Dokonce i akuzativ — základní pád objektu — se zde poměrně často užívá v různých adverbiálních významech — místa, směru, času a prostředku — které mají i tvary jiných pádů. Jeho původní význam přímého objektu ještě není jasně oddělen od uvedených sekundárních (adverbiálních) významů⁶⁵; v těchto významech akuzativ funguje jako sémantický pád, srov. spojení jako skřípat zuby, unavit hlavu, jet na koni, plout moře, jít polem a podobně.⁶⁶ Ještě výrazněji se sémantický, nikoli syntaktický princip užívání pádů projevuje v jazycích s velmi starou písemnou tradicí. Tentýž akuzativní pád se ve Védách užívá nejen volně v nejrůznějších okolnostních významech- ⁶² Viz také E. Fraenkel, Kas., s. 199—200. ⁶³ Opraveno z gatewus; takové opravy jsou v biblickém rukopisu, kde se akuzativ s instrumentálem po činit hojně užívá, poměrně časté. ⁶⁴Postupné šíření instrumentálu namísto dřívějších akuzativních tvarů potvrzuje starobylost dvojitého akuzativu a jasně odporuje hypotéze o původní povaze predikativního instrumentálu (A. Valeika, A Few Observations on the Structure and Semantics of Predicate Nominal Constructions, LKK, 14 (1973), p. 237). ⁶⁵ O primárních a sekundárních významech pádů viz J. Kurylowicz, Le problème du classement des cas, in: Esquisses linguistiques, Wrocław — Kraków, 1960, p. 137 a násl. ⁶⁶ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, 240, 611 a násl.; E. Fraenkel uvádí zcela podobné případy jak u objektového akuzativu, tak u akuzativu místa, času a směru, srov. E. Fraenkel, Kas., p. 137 a násl. a 161 a násl.; lotyšské ekvivalenty viz J. Endzelins, Latviešu valodas gramatika. Rīgā, 1951, p. 578—579. 233 …, avšak fakticky může stát téměř u každého slovesa a od ostatních pádů se liší pouze určitým významovým odstínem67. Čím hlouběji se vracíme do minulosti, tím samostatnější úlohu mají jednotlivé pádové tvary a tím slabší je jejich syntaktická závislost na slovesu. Památky nejstarších indoevropských jazyků umožňují nahlédnout do období jejich vývoje, kdy byly vztahy rekce ještě velmi slabé a užití autonomních pádů ve větě určovala především jejich sémantika68. Právě taková etapa vývoje vztahů mezi slovy podmínila původní model struktury GD. Jelikož se konstrukce s dvojitými pády utvářely pravděpodobně v podmínkách indoevropské jazykové jednoty (srov. 1.6.), vztah subordinace mezi V a N zpočátku nemohl být tak silný a syntaktický jako dnešní rekce; jeho povaha byla zřejmě v zásadě sémantická. V konstrukcích s dvojitým akuzativem tedy mohl být slovesu bezprostředně podřízen pouze první akuzativ. V dalším vývoji mnoha indoevropských jazyků se subordinace pádů slovesu posiluje a sémantické a syntaktické funkce pádů se více diferencují. V litevštině tento proces souvisí s postupným prosazováním předložkových konstrukcí namísto sémantických pádů. V období písemné tradice se akuzativ, genitiv a dativ stále více specializují na určité objektové vztahy, zatímco v adverbiálních významech se místo nich rozšiřují předložkové konstrukce. Ty nakonec zcela vytlačují z literárního jazyka tzv. akuzativ směru (srov. keliauti į svečią šalį, lipti į viršūnę, tekėti į ežerėlį namísto starších keliauti svečią šalelę, lipti viršūnę, tekėti ežerėlį), akuzativu cesty (plaukti per jūras, eiti per lauką namísto plaukti jūras, eiti lauką), genitivem odloučení a času (gelbėtis mirties, joti nakties), dativem po slovesech susimilti, juoktis, pabėgti a dalšími69. Vztahy rekce posilovala také formální diferenciace přímého a nepřímého předmětu probíraná v oddílu 1.2. Po oddělení přímého předmětu, vyjádřeného akuzativem, od nepřímého, který se začal vyjadřovat předložkovou konstrukcí, se užití akuzativu stalo ještě vyhraněnějším. V současné litevštině je akuzativ po tranzitivních slovesech syntaktickým pádem s funkcí přímého předmětu. Spojení s akuzativním tvarem, dříve spojená se slovesem pouze sémanticky, jsou nyní syntakticky podřízena slovesu. Přestavěná struktura GD, v níž jsou na V syntakticky závislé N a P nebo celé spojení NP, tedy plně odpovídá užívání pádů v litevštině v období historické tradice. 2.2. Participiální člen V konstrukci GD se participium (P) shoduje se jménem nebo zájmenem (N), a je tak na něm gramaticky závislé. Podle své funkce ve spojení NP je však jeho centrálním členem a nelze je eliminovat, aniž by se změnila konstrukce 67 W. D. Whitney, A Sanskrit Grammar, Leipzig, ²1889; s. 90 a násl.; L. Renou, Grammaire de la langue Védique, Lyon — Paris, 1952, s. 355—356; Remarques générales sur la phrase Védique, in: Symbolae linguisticae in honorem G. Kuryłowicz, Wrocław—Warszawa—Kraków, 1965, s. 231—232. 68 Srov. A. Meillet, J. Vendries, Traité de grammaire comparée des langues classiques, Paris, 1924, s. 519 a násl.; A. Meillet, Introduction à l’étude comparative des langues indo-européennes, Paris, ¹1934, s. 359 a násl.; P. Chantraine, Grammaire Homérique, 2, Syntaxe, s. 8, 16—17, 232, 319 a násl. 69 Plg. E. Fraenkel, Kas., p. 62, 83, 113, 137 tt., 140, 164. 234 2 lentelė Klasifikace akuzativu s participiem v textech XVI–XVII století podle řídícího členu* Řídící člen | Akuzativ s participiem | přít. akt. | min. akt. | bud. akt. | všechna akt. | přít. pas. | min. pas. | bud. pas. | všechna pas. | Celkový počet | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | Skupina 1 | (pa)matyti a | 13 | 13 | 2 | 2 | 15 | b | 2 | 2 | 1 | 1 | 3 | regėti a | 228 | 29 | 1 | 258 | 8 | 50 | 58 | 316 | b | 123 | 70 | 3 | 196 | 4 | 3 | 7 | 203 | veizdėti a | 2 | 2 | 2 | b | 2 | 2 | 2 | išvysti a | 160 | 8 | 168 | 1 | 19 | 20 | 188 | b | 13 | 3 | 16 | 3 | 3 | 19 | girdėti, išgirsti a | 92 | 92 | 1 | 3 | 4 | 96 | b | 85 | 83 | 6 | 174 | 9 | 24 | 33 | 207 | (iš)klausyti a | 6 | 6 | 6 | jausti, (pa)justi a | 4 | 4 | 2 | 2 | 6 | b | 12 | 4 | 16 | 1 | 1 | 2 | 18 | (at)rasti a | 86 | 28 | 114 | 36 | 36 | 150 | b | 7 | 2 | 9 | 1 | 1 | 10 | užtrop­ti a | 2 | 2 | 2 | (iš) (pa)rodyti a | 2 | 2 | 1 | 1 | 3 | b | 22 | 16 | 2 | 40 | 1 | 1 | 41 | (pa)ženklinti a | 1 | 2 | 3 | 3 | b | 3 | 3 | 3 | pažinti a | 14 | 2 | 16 | 2 | 1 | 17 | b | 42 | 5 | 47 | 2 | 2 | 4 | 51 | at(si)minti a | 2 | 1 | 3 | 3 | b | 4 | 18 | 1 | 23 | 1 | 2 | 3 | 26 | laikyti a | 2 | 2 | 2 | Celkem skupina 1 | 612a | 70a | 3a | 685a | 10a | 114a | 124a | 809a | 313b | 203b | 12b | 528b | 18b | 37b | 55b | 583b | 952ab | 273ab | 15ab | 1213ab | 28ab | 151ab | 179ab | 1392ab | Skupina 2 | žinoti | 166 | 59 | 30 | 255 | 4 | 5 | 9 | 264 | suprasti | 34 | 13 | 1 | 48 | 5 | 5 | 53 | (iš) (nu) (per) (pra)manyti | 56 | 15 | 2 | 73 | 2 | 3 | 5 | 78 | nuvaruoti | 1 | 1 | 1 | (iš) (per)tirti | 70 | 19 | 89 | 1 | 4 | 5 | 94 | išmėginti | 1 | 1 | 1 | mąstyti | 1 | 1 | 1 | dimoti | 11 | 3 | 5 | 19 | 1 | 2 | 3 | 22 235 2 lentelė (tęsinys) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 sumíchat 1 1 1 říci „myslet“ 44 12 7 63 1 1 2 65 domnívat se 1 1 1 snít 2 1 3 3 mínit 1 1 1 imaginovat 1 1 1 počítat 2 2 2 věřit 64 38 11 113 4 1 5 118 chopit se 1 1 1 dohodnout se 2 2 2 jevit se 1 1 1 určit, rozhodnout 14 14 14 přísahat, zapřísáhnout se 3 1 4 1 1 5 slíbit 3 1 4 4 (pa) (ap) (api) (at) (iš)říci 142 52 12 206 3 20 23 229 (pa) (per)mluvit 4 2 1 7 7 promlouvat 6 2 8 8 zmínit 3 3 3 připomenout 3 3 3 oznámit 4 6 10 10 sdělit 1 1 1 (pa)vyhlásit 2 1 3 1 1 4 zjevit 3 2 5 5 vyznat 15 2 17 17 uznat 1 1 1 uctívat 1 1 1 oslavovat 1 1 1 obviňovat 1 1 1 (ap)svědčit 11 24 35 1 1 36 volat 1 1 1 bránit 6 6 1 1 7 přivést 2 2 2 udivovat 3 3 3 disputovat 1 1 1 stavět „tvrdit“ 2 1 3 2 1 3 6 lhát 1 1 1 naříkat 1 1 omezovat 1 1 (iš)psát 4 18 22 1 1 23 číst 1 12 13 1 1 14 Celkem 2. skupina 691 279 81 1051 19 49 1 69 1120 236 2 lentelė (tęsinys) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 3. skupina radit se 6 2 8 2 2 10 rozumět 5 5 5 vyjádřit se 1 1 1 značit „vyjadřovat“ 1 1 1 vědět 1 1 1 1 2 očekávat 4 9 13 1 2 1 4 17 starat se 8 2 10 10 rozhlížet se 1 1 1 (ne)starat se 2 2 2 (na)učit, vyučovat 22 5 9 36 1 1 1 3 39 (vy)(při)učit, učit se 15 1 16 1 1 17 pochybovat 2 1 1 4 4 podivit se 2 2 2 přesvědčit se 1 1 1 těšit se 1 1 1 chlubit se 1 1 1 stěžovat si 2 1 3 1 1 4 radovat se 1 1 1 2 chtít 10 2 1 13 6 6 19 přát 5 5 5 dát, mít svědectví 4 1 5 5 dát, mít, získat znamení 1 4 5 5 vydat zvuk 1 1 1 navázat vztah 1 1 1 uložit do srdce 1 1 1 dávat na oči 1 1 1 nepřičítat si hřích 1 1 1 být přesvědčen 1 1 1 odeslat dopis 1 1 1 být svědkem 1 1 1 Všechny 3. skupiny 95 21 28 144 9 7 2 18 162 4. skupina zdát se, jevit se, objevit se 4 1 2 7 1 1 8 vyskytovat se 1 1 1 1 jevit se 1 1 1 1 dařit se „vyjít“ 1 1 2 2 zřejmé, známo... (je, bylo) 19 12 31 1 1 2 33 237 Tabulka 2 (pokračování) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 řečeno, napsáno … (je, bylo) 4 4 8 1 1 9 lze vidět 1 1 1 skutečně je 1 1 2 2 pravda, svědectví, znamení … (je, bylo) 7 4 11 11 Ach! 1 1 1 Bez hlavního členu 4 1 5 5 Všechny 4. skupiny 43 24 3 70 1 3 4 74 Celkem 1754 597 127 2478 57 210 3 270 2748 syntaktické významy1. Vyjadřuje-li vedlejší děj (stav), plní ve spojení NP podobnou úlohu jako finitní slovesný tvar ve větě. Tato úloha P v konstrukci, podmíněná již probraným přeskupením syntaktických vztahů, se odráží také v jeho gramatické formě. Participiální člen GD má mnoho morfologických a syntaktických rysů charakteristických pro větný přísudek. 2.2.1. GD s činnými příčestími Činná příčestí se ve starých písemných památkách užívají v konstrukci GD téměř desetkrát častěji než příčestí trpná (poměr 2478: 270, viz tab. 2). Především to lze vysvětlit obecně větším rozšířením činných příčestí, které je patrné jak ve starých písemných památkách, tak i v současných nářečích. Ještě důležitější je, že činná příčestí jsou více začleněna do systému slovesných kategorií, mají více slovesných rysů, a proto jsou lépe způsobilá plnit funkci tzv. sekundárního predikátu, která je pro ně právě v konstrukci GD charakteristická. 2.2.1.1. Činná příčestí přítomného času jsou v GD nejrozšířenější: s nimi je utvořena téměř třetina všech konstrukcí zjištěných ve starých písemných památkách. Jejich převaha je zvlášť výrazná v objektových konstrukcích I. skupiny (typu a), v nichž je z 685 činných příčestí 612 v přítomném čase (relativní význam současnosti, typický pro tato příčestí, zde odpovídá sémantice sloves fyzického vnímání: bezprostředně lze pozorovat pouze děj probíhající v okamžiku promluvy). Podobně převažují formy přítomného času i v jiných polopredikativních konstrukcích s nepřímými pády příčestí, např. v absolutním dativu (srov. LKK V 53, 57), kde tvoří asi 75%. * Konstrukce s atributivními akuzativy příčestí (často s rozvitými závislými slovy) nebyly do statistiky zahrnuty. 1 Takové vzájemné vztahy, kdy tentýž člen je zároveň centrální (konstitutivní) i gramaticky závislý, jsou obecně typické pro slova spojená predikativním (resp. polopredikativním) vztahem, viz J. Kurylowicz, Esquisses linguistiques, Wrocław — Kraków, 1960, p. 12, 40; B. Trnka, On the Basic Categories of Syntagmatic Morphology, „Travaux linguistiques de Prague“, 1 1966, p. 167. 238 Většina příčestí přítomného času nemá předponu, časté jsou však i předponové formy, obvykle se specifickým lexikálním významem. Lexikální složení příčestí přítomného času v GD není omezené: nacházíme zde příčestí od sloves z nejrůznějších sémantických skupin, která vyjadřují jak děje, tak stavy. 2.2.1.2. Činná příčestí préterita zaujímají v užívání GD z hlediska četnosti druhé místo. Ve starých písemných památkách jsou však více než třikrát méně častá než činná příčestí přítomného času. Na rozdíl od nich jsou činná příčestí préterita typičtější pro neobjektové konstrukce. Například v I. skupině je konstrukcí neobjektových s činnými příčestími préterita mnohem méně než objektových (203 b: 70 a), zatímco poměr odpovídajících konstrukcí s činnými příčestími přítomného času je opačný (313 b: 612 a). Po slovesech girdėti, išgirsti se objektové konstrukce s činnými příčestími préterita vůbec neužívají, zatímco neobjektové jsou co do rozšíření srovnatelné s odpovídajícími konstrukcemi s činnými příčestími přítomného času (83: 85). Činná příčestí préterita jsou však častější než činná příčestí přítomného času v konstrukcích se slovesy (ap)liudyti (24: 11), (iš)rašyti (18: 4) a skaityti (12: 1), které se vyskytují převážně v písemných dílech J. Bretkūna. V GD se užívají jak předponová (o něco častější), tak nepředponová činná příčestí préterita. Většina z nich má význam dokonavého vidu a označuje předcházející (ve vztahu ke slovesu) ukončený děj. Poměrně běžné, byť méně časté, jsou však i konstrukce s příčestími označujícími probíhající děj, např.: Věděli jsme, že mnoho útrap vytrpěla BrP I 259. Jak čteme, že sama Krista a jeho apoštoly svět učící BrP II 328. Neboť někteří usoudili, | že Jidáš měl měšec, | když mu Ježíš domlouval SE 24818. Když vzpomínáme na Pána… zemřelého a říkajícího o svém utrpení a smrti… můžeme vidět SE 5016. Význam probíhajícího děje mají v GD i četná činná příčestí préterita utvořená od slovesa būti a plnící funkci spony (viz 2.2.3.). V porovnání s apozitivními konstrukcemi (viz LKK VII 52 n.) a absolutním dativem (viz LKK V 58–59, 64) je tedy vidový protiklad mezi činnými příčestími přítomného času a préterita v GD mnohem méně výrazný. 2.2.1.3. Činná příčestí futura se v konstrukcích GD ve starých písemných památkách užívají poměrně zřídka, avšak pravidelně (na rozdíl od současné litevštiny a mnoha dalších indoevropských jazyků), a tvoří zde asi 4,6% všech příkladů. Nacházíme je v písemných dílech J. Bretkūna, S. Vaišnora, M. Daukši, K. Sirvyda, J. Rėzy aj. Až na ojedinělé případy se činná příčestí futura vyskytují pouze v neobjektových konstrukcích. Se slovesy 1. skupiny tvoří jen asi 1%, se slovesy 2. skupiny 8% a se slovesy 3. skupiny dokonce 20% všech činných příčestí zjištěných v GD; v poslední skupině dokonce počtem převyšují činná příčestí préterita. Činná příčestí futura tedy nejčastěji nacházíme tam, kde atributivní funkce není možná nejen sémanticky, ale ani konstrukčně. Toto rozložení těchto příčestí odpovídá obecnému směru jejich vývoje: atributivní užívání činných příčestí futura již v 16.–17. století značně ustoupilo a v dnešním jazyce je zcela neobvyklé, zatímco predikativní užití je dodnes živé v mnoha nářečích (zejména při tvoření tzv. nepřímého způsobu). Z hlediska lexikálního vyjádření a vidu nejsou činná příčestí futura v GD omezená, častěji se však užívají předponové formy s významem dokonavého vidu. Tikrai szinwam. Newiena Szmogu amszinai ne passilikſenti szemeie BrP II 520. Nesa mussitikik, ghin man ios (sanarius) attadusenti BrB II Mak 7,11 239 (doufám | že mi to vrátí). Aristotelés… Svět … navždy bez konce přetrvávající myšlenku MT 245₁₅. Kdo někoho miluje, ten jen činí, čemu věří, že tomu důvěřuje SE 124₇. Věda o smrti náhlé, jako o zimě přicházející, připrav se SE 205₁₄. Jak tedy říkáte, duše má, že odlétající PsD 28 (říká… má letět)². Anděl Páně řekl, že se měl vtělit v tohoto člověka (měl se v něm vtělit) PK 152. (Člověk) Neví o svém… odsouzení k věčnému zavržení za hříchy, v nichž vidí, že Bůh umírá bez viny za ně SP I 116₁₈. Kteří tedy byli zarmouceni a nedůvěřovali Bohu, že je potrestá, ti odešli a utekli BrB II Mak 8,12—13 (neměli důvěru… že by je potrestal). Pán… oznámil zločince vycházející z vězení a řekl BrP II 77. Poznav člověka tak důkladně naslouchajícího, tehdy řekl takto BrP I 243. A když faraon podruhé snil, bylo mu ukázáno, že Bůh skutečně a brzy učiní to, co se má stát BrB I Moz 41,32 (znamená | že to… vykoná rychle). O GD s tvary budoucího činného participia būsiąs, -antis viz 2.2.3. 2.2.2. GD s trpnými participii GD s trpnými participii jsou poměrně málo početné. Trpná participia, která jsou bližší adjektivům, vyjadřují ve větě vedlejší děj (stav) celkově mnohem méně často než činná participia; to je typické i pro jiné participiální konstrukce³. Ze stejného důvodu je u trpných, zejména minulých participií, mnohem větší sklon tvořit objektová (a) než neobjektová (b) GD. Mezi konstrukcemi typu a s trpnými participii je jich asi 15%, zatímco mezi konstrukcemi typu b jen asi 7,7%, tedy téměř dvakrát méně. 2.2.2.1. Trpná participia přítomného času tvoří menšinu (asi 22%) trpných participií užívaných v GD. Téměř všechny GD s nimi se nacházejí ve spisech J. Bretkūna a S. Vaišnora, s výjimkou jednotlivých konstrukcí v „Postile“ M. Daukši, v „Punktai“ K. Sirvydase a v „Sumě evangelií“. Jak nepředponové (1), tak předponové (2) tvary trpných participií přítomného času mají v GD zpravidla průběhový význam; předpony zde participium lexikálně modifikují. 1) Slyšíme tě chváleného jako slavného muže BrB I Mak 10,19 (Slyšíme tě chválit). Zde slyšíme odpadlíky falešné… poslané a přicházející BrP II 312. Ten věří v odpuštění hříchů, které je dáno druhým MT 138₁₈. Zbloudilí lidé… takto křesťany pouhými příkazy řízené pošlapává MT 204₁₂. Text… pošlapává: Egypťany a Kananejce válka kvůli jejich ohavnosti MT 223₈₁₄. 2) Věrní slyší hříchy jim odpouštěné SE 97₂₃. Slyší, že jim Bůh přičítá hněv a zadržení SE 97₂₅. Říká, že tě přijímá pro vykoupení Syna Církví | a posvěcení Duchem svatým MT 122₄. Není třeba říkat, že duše zemřelých byla posvěcena svými živými skutky MT 265₉₁₆. Sofisté tvrdili, že člověk je ospravedlněn formovanou vírou skrze lásku MT 88ₐ₁. 2 Srov.: Sakat duschei mana. Jei paleksi BrB Ps 11,1. 3 Srov. konstrukce s dativem LKK, V, s. 56—57, se spojovacími slovy LKK, IX (1967), s. 47, 55, se spojkou ir „Baltistica“, I (1) 1965, s. 62, apozitivní participia LKK, VII (1964), s. 61. 240 Jen příležitostně vyjadřuje přítomné trpné participium také ukončený děj. Neboť zvenčí vidíme, jak nepřátelé vnikají do domu a povstalce vedou na popravu MT 216₃ Tehdy se na moři strhla veliká bouře (rukopis: bouře) a loď se ocitla v nebezpečí, jako by měla být rozbita BrB Jona 1,4 (to znamená, že se domnívali, že se loď rozlomí) Přítomná trpná participia v konstrukci GD, stejně jako v jiných případech, mají někdy adjektivní význam možnosti. Neboť se obávali, že město vydají těm, o nichž se domnívali, že jsou neporazitelní BrB Judit 7,9 (o nichž se domnívali, | že je nelze porazit). Jak on... viděl, že židovský lid je nepřemožitelný... BrB II Mak 11,13 (viděl | že židovský lid je nepřemožitelný). Ukazuje, že jeho učení lze snadno naplnit a uskutečnit SP II 136₂₁ GD se může pojit také s adjektivním přítomným trpným participiem, které nemá význam trpného rodu, např.: Isch schu szodziu paties Kristaus girdim io dangaus szengima didei reikema BrP II 84. Z hlediska lexikálního nejsou přítomná trpná participia ve vazbě GD výrazněji omezena. 2.2.2.2. Minulá trpná participia GD jsou rozšířenější než všechna ostatní trpná participia a užívá se jich ve většině písemných památek 16.–17. století. Na rozdíl od přítomných trpných participií vystupují nejčastěji v objektových konstrukcích skupiny 1: nacházíme jich zde více než ve všech neobjektových konstrukcích ostatních skupin (114a: 96 b), zejména po slovesech spatřit, zahlédnout, najít. A viděl jsem otevřené nebe ChB Apr 19,11. Nepochybně jsme ho spatřili ležet v jeslích DP 35₁₇ (viděli jsme ho ležícího v jeslích W 55). Hle, zde ho položili Mž 185. Většina minulých trpných participií ve vazbě GD má předponu a vyjadřuje dokonavý vid. Ukončený děj obvykle označují i vzácné formy bez předpony, např.: Esch isch PONO girdeiau, paslus Pagontump siųstus BrB Jer 49,14 (Ich hab gehört... daß eine Botschafft... gesandt sey). Význam probíhajícího děje mají minulá trpná participia ve vazbě GD jen ojediněle, např.: Gir déiot taipiaeg Szidus keturaku budu nūdem sunkei vargintus BrP II 347 Ve vazbě GD se užívají také minulá trpná participia s kvalitativním významem, která jsou sémanticky velmi blízká adjektivům. Pohané tě proklínají (okrajová poznámka: zákaz) BrB Ezech 22,15 (du... must verflucht geacht werden). A chválí (nad řádkem: hlásají) ji, že je blahoslavená⁴ BrB Pat 31,28 (preisen sie selig)⁵. V neobjektových konstrukcích naproti tomu počet minulých trpných participií převyšuje přítomná trpná participia pouze dvojnásobně. Nejčastěji se zde vyskytují po slovesech slyšet, zaslechnout, říci (s různými předponami). Slyšeli jsme také, že ji takto ozdobili... a vyzdobili velikou chválou BrP I 219. A když Filištínští uslyšeli, že David byl pomazán za krále nad Izraelem, přišli všichni BrB II Sam 5,17 (höreten | das man... gesalbet hatte). Říká, že nás třetího dne vzkřísili z mrtvých (pawiada | żesmy... wzbudzeni zmártwých) SP II 252₆ 4 Výše: blahoslavená, velebená. 5 Sem lze zařadit také konstrukci častou ve starých písemných památkách pagirtą mane (ja) sako (sakys), skelbia Mž 488, VEE 158ₐ, 161ₐ, DP 121ₐ, RG 150 a jinde, jejímž základem je řec. μακαρισουσιν με πάσαι a lat. beatam me dicent Luk 1, 48. 16. 520 241 Podstatně vzácněji se participia prézentu pasiva užívají se slovesy, která neřídí akuzativ, např.: Szadīna ghį pro wissus Miesnus Szidai, skunddamiesi, Onią nekaltą uszmuschįtą BrB II Mak 4,36 (und klagten jm | Das Onias vnschüldiglich ermordet were), viz 2.1.3–4. 2.2.2.3. Participia futura pasiva byla nalezena pouze v těchto třech příkladech z GD S. Vaišnora „Žemčiūga“. Učení o předurčení… učí | všechny zachráněné děti Boží | a pro jeho poslušnost… svaté vyvolené 175₁₉. Origenes… o vzkříšených duchovních tělech disputoval 246₁. Zlí… bolesti očí a muka ve své duši i těle | smrtí přemáhající a sebe v nic obracející | bez naděje a bez útěchy 254₂₀. Všechny tři konstrukce jsou neobjektové a pojí se se slovesy, která se obvykle nespojují s akuzativem objektu odpovídajícího významu. 2.2.3. GD s participiálními spojeními Přibližně 20% všech GD doložených v písemných památkách 16.–17. století je tvořeno participii slovesa būti, která mohou stát samostatně nebo spolu s tvary jiných participií, podstatných jmen, přídavných jmen a příslovcí. Participia slovesa būti se v GD užívají častěji než participia všech ostatních sloves. Historie mnoha indoevropských jazyků jasně ukazuje, že slovesa kořenů *es-, *bhū-, z nichž se postupně vyvinuly spony, měla původně konkrétní lexikální význam existence⁶. V konstrukci GD si participia slovesa būti tento význam v mnoha případech zachovala. Nejvýrazněji se projevuje v případech, kdy participium s N stojí samostatně nebo je rozšířeno pouze příslovcem s modálním významem. a) (Epikúrejci) swieta schi … teip ir santi ir sugaischenti tikėia MT 46₆. Toke szibanti schwiesibe passirode | log kosznas tare | diena sancze BrP II 337. Diewa santi liudij | sunkus karoghimai piktoio swieto BrP II 178. Raschtas… liudij ir moka (177) Pona Diewa ischtiesos santi ir givenanti | ikki amsziu amszo BrP II 177–178. Idant … ischmanitumbit, Mane santi BrB Iz 43,10 (verstehet | das Ichs bin) b) Zůstávají tam také některé zděné budovy a pustevny na znamení | že tam bývalo město BrP II 346. A největší viditelné… hříchy, které byly spáchány BrP II 196. c) Naučme se tedy poznat a pomyslet | na svůj budoucí konec MT Mld 1₁₃. Oni věří pouze tomuto životu, který pomíjí DP 584₃₁ (oni tylko ten żywot być wierzą W 995). Lidé myslí na den soudu, který přijde BrP I 18. Rodí se s velkým zármutkem a opouštějí Žida, který je BrP II 339₇. ⁶ K. Brugmann, Die Syntax des einfachen Satzes im Indogermanischen, Berlin und Leipzig, 1925, p. 72 tt.; E. Benveniste, La phrase nominale en indo-européen, BSL, XLVI, f. 1, 1950, p. 19tt.; „Etre“ et „avoir“ dans leur fonctions linguistiques, BSL LVI, f. 1, 1960, p. 114 tt. Je třeba poznamenat, že starý význam slovesa *es- „skutečně být“ se rekonstruuje především právě podle participiálních tvarů, které jej nejlépe zachovaly; srov. het. ašant-, stind. sant- „existující, skutečný, důvěryhodný“, stisl. sannr, rus. сущий „skutečný“ apod., viz Вяч. Вс. Иванов, Общеиндоевропейская, праславянская и анатолийская языковые системы, М., 1965, p. 266. ⁷ Viz také BrB Jer 14, 15; 14, 19; Sir 48, 7. 242 Konkrétní lexikální význam participia v takových případech někdy zdůrazňují souběžně užité synonyma, např.: Bei isch to permanik Dwase Schwenta ir tawip giwenancze alba esancze BrP II 125. Zřetelně se projevuje také v konstrukcích s relativními příslovci kur, kaip, která zároveň plní roli spojovacích výrazů. Protože by se člověku slušelo vědět, kde se kdo nachází, a nevědět to, jako by to měl zjistit BrP I 76. Přišla Pravda k mužům ke mně, ale já jsem nevěděl, odkud jsou BrB I Joz 2,4 (ich wuste nicht von wannen sie waren). Je třeba starat se o své děti… aby věděly v každém čase, kde se nacházejí DP 65₄₁ (aby wiedzieli… gdzie się obracają W₁ 65) To je dobré a z toho plyne, jaká je každá věc BrP II 335. U příslovcí místa a času je lexikální význam participia být již značně oslaben. V takových případech se užívá především jako ukazatel gramatických významů času a modality, tj. plní funkci blízkou sponě, lze je však ještě nahradit participii sloves gyventi, egzistuoti apod., srov.: Slyšeli, že ti, kteří byli poblíž nich, žili mezi nimi BrB I Joz 9, 16 (že ti byli blízko nich | a budou mezi nimi bydlet). Oni uslyšeli Krista, který byl nedaleko města BrP I 12. Jan… poznal, že Mesiášové jsou tam také MT 127₁₆. Říkaje, že jsi tam byl přítomen DP 177₁₅ (vidět, že jsi přítomna W 303), (Velinas) od člověka až do soudného dne svůj zástup poblíž přítomných BrP II 437. Vyskytuje-li se participium slovesa būti spolu s lokálovými tvary podstatných jmen a s různými předložkovými konstrukcemi s adverbiálním významem, plní stejnou funkci blízkou sponě jako u příslovcí místa (s výjimkou zmíněného relativního příslovce kur). Vidíme také, že celý svět je v největší bídě nebo žije v ní BrP II 148. Řekni: Že pevně věříš | v tělo, které je v nebi RG 305₁₁. A domnívaje se, že je ve společnosti, šel denní cestou (A domnívaje se, že byl v doprovodu) SP I 195₈. Vidíme | Pána, který je s tebou BrB I Moz 26,28 (wir sehen… das der HERR mit dir ist). Musí vědět, že prorok je mezi nimi BrB Ezech 2,5 (das ein Prophet vnter jnen ist). Jak by mezi sebou rozpoznali toho, kdo je přítomen MP III 31₁₋₂₀ (go być v siebie rozumieli RP 300ₐ₁₉). A po chvíli řekla, že její dcera leží u cesty BrP II 395. Ve stejných konstrukcích se užívají, avšak mnohem řidčeji, také formy činného participia slovesa být v minulém prostém a budoucím čase. Aristoteles… říká, že svět bude po staletí existovat MT 245₉₁₅. Dále musíme vědět o těchto mudrcích, že nebyli z rodu Židů BrP I 153. Třetí říká, že budou ve vězení WP 6. Aby Kristus věděl… že není mezi lidmi přítomen ve větším počtu BrP II 115. Vím, že jsou (zvýrazněno) v jejich rukou BrB Judit 10, 12 (ich weis | das sie euch in die hende komen werden) Zcela gramatikalizovanou funkci spony mají formy participia slovesa být při užití s pády atributivního (kvalitativního, posesivního apod.) významu a s předložkovými konstrukcemi. Zde se proměnily v abstraktní gramatické ukazatele času a způsobu a nelze je nahradit formami jiných sloves vyjadřujícími existenci. 8 Podobně VEE 24₁, Ev 22₁₆, SE 25₁₃ (Luk 2, 44). 9 Podobně MT 46₁₇; srov. také BrP I 152—153, 334 16* 243 Ale vím, že jsi bez malých zásluh KN 265₁₄. Aby… učili své učedníky světskému pokladu, který není naším skutečným vlastnictvím | ba ani vlastnictvím samotného Pána Boha BrP II 321. Považujeme tyto dvě věci nejen za přátele | nýbrž i za bývalé příbuzné a pokrevní příbuzné BrP II 262. A když poznal, že je z Herodovy moci, poslal jej k Herodovi DP 164₂₃. Tvá dcera, jak dobře víš, je bez viny RG 47₆. Ius regit tha Wira be proto santi BrB I Sam 21, 15 (sehet | das der Mann unsinnig ist). Dumoket teipaieg, mane isch iusų kaulų ir mėsos santi BrB Teis 9, 2–3 (gedencket… das ich ewr Bein und Fleisch bin) Funkci blízkou sponě mají také akuzativy participií sloves tapti, pastoti „stát se“, která se v GD vyskytují jen občas, srov.: Prozkoumáte své příbuzné … kteří se stali obtížnými BrP II 265. Oni disputují a říkají, že člověk sám od sebe může být spravedlivý před Bohem MT 61₁₅. Akuzativ participia slovesa být, který zastává funkci spony, se nejčastěji pojí s akuzativem jiných participií a jmenných výrazů. Taková spojení participia být s uvedenými tvary funkčně odpovídají složeným slovesným časům (s participii) nebo složenému přísudku (se jmennými výrazy a zájmeny). 2.2.3.1. Konstrukce s akuzativem participia Činná participia v GD se obvykle vyznačují výraznými slovesnými vlastnostmi a spona není zapotřebí. Participiální spona se občas užívá pouze u některých sloves s adjektivním významem. Je to pravda | kterou vyznává … Bůh je skutečně všemohoucí | přítomný a pomocník MT 196₉. A Ježíš, když přišel, uviděl jej již mrtvého DP 179₂₅ (wyżtavvšy go už vmárlego W 307). Abychom… rozšířili… tu víru, která není mrtvá | nýbrž živá a v našich srdcích září MT 92₁₅. Farizeové odsoudili ženu jako dosud hříšnou DP 481₃ (osądzil niewiastę być ieszcze grzeszną W 808). Neslyšel jsem, že při příchodu prvorozeného tak unavená bude svatá prorokyně … oznámila BrP I 9₁₀. Podobně jako adjektivum (srov. 2.1.6.) může takové činné participium mít také instrumentálovou podobu, např.: považujeme za tu mzdu, kterou říká být hříšnou DP 348₁₆ (ktorego grze-sznym być wyznawa W 574). Trpná participia, zejména minulého času, se s participiálními sponami užívají častěji. Takové konstrukce však tvoří jen malou část (asi 15%) všech příkladů GD s trpnými participii. Vedle podstatných a přídavných jmen, která se pojí se sponami, často nacházíme také participia bez spony. V rukopisu Bible J. Bretkūna se vyskytují příklady, v nichž je spona před participiem v takovém případě vyškrtnuta, např.: Pohané tě pokládají za prokletého (přeškrtnuto santi). A poznáš, že jsem Pán Ezech 22, 16 (du… must verflucht geacht werden). Z. Blotnas naproti tomu při opravě knihy Tobiáš přeložené J. Bretkūnem již navrhuje doplnit participiální sponu, srov.: Tobiáš se domníval, že jeho modlitba byla vyslyšena BrB Tob 4,1; na okraji; doufal, že jeho modlitba bude takto vyslyšena (gedacht | das sein gebet also erhöret werde). V textech 16.–17. století však většina trpných participií, stejně jako činná, v GD vystupuje bez spony. V tomto ohledu se stará litevština výrazně liší od současné, v níž je v neobjektových konstrukcích GD s trpnými participii spona nezbytná. 10 Podobně BrP II 220, 222, 223. 244 V konstrukcích s přítomnými trpnými participii je participiální spojení v přítomném čase typické pouze pro doklady z díla S. Vaišnora. V některých z nich se přítomná trpná participia blíží adjektivům; v takových případech participium se sponou odpovídá složenému přísudku, např.: Atgimeghie... tikis... tas biauribes sanczes apdengemas bei malone sancze silingesne MT 59ᵃ₁₉. Většina přítomných trpných participií se sponovým tvarem būti však funguje jako ekvivalent složených tvarů trpného rodu. Powilas... učí, že víra přijímá zaslíbení MT 138₁₆. Oieigi ghie sakitu Missche sancze wadinama affiera ijednojma MT (PM) 9₁. Já... těmito skutky prosím... tebe... přijetí obmytí znovuzrození ve věčném životě z hříchu | a od pravého Boha takovou milostí přijímám MT 121–121ᵃ. V konstrukcích s minulými trpnými participii se spona užívá nejen u S. Vaišnora, ale příležitostně také u dalších autorů — M. Daukši, J. Bretkūna, B. Vilenta a K. Sirvyda. Spojení minulých trpných participií různých lexikálních významů se sponovým tvarem būti také zpravidla odpovídají složeným tvarům trpného rodu. Aby pohané poznali, že dům Izraele byl odvlečen kvůli svým hříchům BrB Ezech 39,23 (erfaren | wie das haus Israel... sey weggefüret). Vidíme, že vzkříšení našeho Pána z mrtvých bylo již dříve oznámeno a zvěstováno BrP II 8–9. Prorok řekl, že mu byly odpuštěny jeho hříchy (65) SP II 65–66. Jan... říká, že smrt a peklo byly uvrženy do ohnivého jezera SP II 42₁₅. Jak můžeme poznat, že jsme vyvoleni k věčnému životu? MT 171. Církev... ví, že tento svět byl stvořen v pravý čas a v pravý čas pomine MT 235ᵃ₃. S minulými trpnými participii se užívají také minulé a budoucí tvary participia būti; v konstrukci GD tak vznikají ekvivalenty perifrastických tvarů trpného rodu minulého a budoucího času. Dále evangelista říká, že panna Maria z rodu Davidova byla zasnoubena s mužem BrP I 334. Jak se odvažujete nám zvěstovat, že Izrael bude chráněn svým Bohem? BrB Judit 612 (weissagen das das volck... solle... schutz haben). Ie... domnívali se, že království Boží se záhy zjeví BrB Luk 19,11 (existimarent quod confestim regnum Dei manifestaretur). Kristus říká a také učí, že Židé budou zavrženi a mnozí pohané přijati do věčného života BrP I 186. Aby poučil, že musí být připraven zemřít BrP I 144. 2.2.3.2. Konstrukce se jmennými a zájmennými akuzativy Participiální spojení se substantivy, adjektivy a adjektivními zájmeny se užívá mnohem častěji než s participii. Ačkoli jména mohou sama tvořit druhý člen dvojitého akuzativu, ve starých textech se však nejčastěji pojí s akuzativy činných participií slovesa būti nebo s polovětnými příčestími¹¹. Tato participiální spojení se jmennými (zájmenými) akuzativy mají stejný vztah jako finitní tvary slovesa būti ve slovesných větách k nominativům odpovídajících slov. GD, kaip žinau jį esantį gerą například odpovídá slovesnému vyjádření žinau, (kad) jis yra geras svým významem i mnoha rysy syntaktické formy. 11 K konstrukcím s polovětnými spojeními viz aut., „Baltistica“, IV (2), 1968, s. 198 a násl. 245 Podobně jako ve slovesné větě mají substantiva doprovázející participiální vazbu často závislá slova a dokonce i vedlejší větné členy připojené podřadně. V konstrukcích s participiálními vazbami nacházíme substantiva a adjektiva téměř ve stejném počtu; výraznější převaha substantiv se projevuje pouze v Bibli J. Bretkūnase v důsledku častého opakování některých stereotypních konstrukcí (např.: ischtirs mane Poną santį), srov. LKK XI 43. Zájmena s participiálními vazbami se vyskytují jen zřídka; z číslovek bylo zaznamenáno pouze vienas. Neboť nechce vědět, že jsem to já, kdo ti dává. Žito. Mladé víno a pivo BrB Hoz 2, 10 (Sie wil nicht wissen / das ischs sey der jr gibt). Rozumíme skutkům Ducha svatého, tyto svaté věci BrP II 138. Ty říkáš, že tě budu takový? takový, jaký jsi BrB Ps 50, 21 (meinestu / ich werde sein gleich wie du) Nes szitė nórint’ tiki… Die<w>ą wieną sąntį DP 25723 (wierża… Bogą być iednego) W 429. Kurių daiktų prieszasti viena sancze regiū Vln 53. Akuzativy substantiv (někdy s rozvíjejícími výrazy) mohou být participiální vazbou spojeny s tvarem zájmena středního rodu tai, tatai. Takové konstrukce jsou typické pro spisy J. Bretkūnase. Æsch reggiu tatai sawa walios Szmones sanczias BrB V Moz 9, 13 (das dis Volck ein halstarrig volck ist). Ponai piauwia ies nei tar ia tatai grieką santį BrB Zach 11,5 (und haltens fur keine sünde)12. Jmenný člen GD (N) může být také nevyjádřený, pouze předpokládaný. V takových případech se konstrukce skládá z participiální vazby a akuzativu substantiva, který plní funkci ekvivalentu jmenné části přísudku. Nesa Mamah neszinnoia Angelą PONO santį BrB Teis 13,16 (wuste nicht / das es ein Engel des HErrn war). Kaczei Simonas gerai suprata, wilių santį BrB I Mak 13, 17 (mercket / das eitel betrug war) (Srov. 2. 2. 3. konstrukce stejné vnější formy, v nichž akuzativ substantiva označuje subjekt stavu participia). Akuzativy substantiv a adjektiv se nejčastěji pojí s přítomným tvarem činného participia slovesa būti: a) Věřit musíš, že tvé tělo člověka je prach MŽ II 418. Celé město ví, že jsi počestná žena BrB Rut 3, 11 (weis / das du ein tugendsam Weib bist). Ester řekla, že patří k jejímu lidu BrB Est 8,1 (saget an / wie er jr zugehöret). Protože církev, kterou Bůh chtěl jako počestné společenství MT 221₁. Z toho příkladu můžete poznat, milosrdní, že taková láska a soucit jsou, když se jeden do druhého zamilují BrP II 247. Cožpak věříš v mé odpuštění, že Bůh odpouští? Vln 31₉. b) Domníváš se, že ten pán je spravedlivý SE 75₂₄. Tvé… skutky dokazují, že jsi dobrý (świadczą iżes ty Bog prawy) PK 78. Jeho učedníci… slyšeli, že mě má rád PsD 246¹³. Vím, že mě zachránil, že jsem živ BrP II 40. Alžběta… poznala… svou krajanku, že je těžce BrP II 266. Tvary préterita jsou zde mnohem vzácnější (asi 10 příkladů). a) Teip girdim … io tewa buwusi Zacharioschu / io augiwe Elsbi̇eta BrP II 236. Suprantam Schwenta Iana… paschlowinta ir czesninga wira buwusi 12 Žr. dar Jer 32, 9; II Moz 32, 9; 32, 22; Sir 29, 6 13 Srov.: Bus girdėta, jog nama pamokslas mielas ira (pabr., parašėi tas pat tekstas, kaip PsD) BrB Ps 141, 6 (wird… Lehre hören / das sie lieblich sey). 246 BrP II 234. Tehdy se ukázalo, že Samaritáni byli pohany, ze všech nejhoršími BrP I 322. A jak se ukazuje, jakými blázny byli ti hlupáci14 BrB Mdr 1, 3 (dokazuje, jakými blázny byli) b) Didžukem. Aby všude pochopili, že jsme veselí BrP I 237. Ukazuje Pánu, že nebyl vinen, a přece činil pokání za nás SP II 128a. Tvary budoucího času se rovněž vyskytují pouze ojediněle. a) Toto usmíření označil za znamení, že tvůj svatý Kristus bude přicházet Vln 613. Pohané… se domnívali, že neštěstí Židů bude jejich štěstím BrB II Mak 14,14 (doufali, že neštěstí Židů bude jejich štěstím). b) Aby lidé věděli, že jeho království není světské, nýbrž duchovní BrP I 349. Doufám totiž, že k nim bude milostivý a dobrý BrB II Mak 9,27 (Zachová se k vám milostivě a přátelsky). Jan… věda o sobě, že už nebude dlouho živ BrP I 31. Neboť kdo ví, zda bude moudrý, nebo pošetilý BrB Pam 2,19 (wer weis | ob er Weise oder Toll sein wird?) V konstrukcích s participiálními spojeními se nejčastěji užívají slovesa skupin II a III; slovesa skupiny I jsou zde méně častá a obvykle mají význam psychického vnímání, srov.: Král poznal (tj. pochopil), že jejich spor byl příliš silný BrB II 2 Kr 3,26 (viděl, že spor byl pro něj příliš silný) Všechna GD s participiálními spojeními jsou neobjektového typu (b). Naproti tomu konstrukce, v nichž je participium slovesa būti spojeno s N, který je přímo řízen slovesem V, jsou atributivní a participium v nich má konkrétní existenční význam, srov.: (Jan) poznal Pána svého, když byl v lůně, stejně tak [poznal] svatou pannu, která byla v lůně DP 4622 (poznal Pána… který byl v lůně W 77020.) Akuzativ participia slovesa būti ve významu spony se mohl ustálit teprve tehdy, když N již nebyl považován za objekt slovesa V a spojení NP se stalo ekvivalentním vedlejší větě. Analogicky k větám se složeným přísudkem nebo složeným časovým tvarem se uvnitř GD vytvořily zcela nové syntaktické vztahy participia slovesa būti k akuzativu podstatného jména, zájmena či jiného participia, odpovídající vztahům mezi sponou a jmennou částí přísudku (srov. vím, že je králem, a vím: on je král). Tyto nové syntaktické vztahy ovlivnily také vnější stavbu konstrukce. Podstatné jméno či zájmeno odpovídající jmenné části přísudku, podobně jako ve větě s určitým slovesem būti (vím: on je králem), ve většině případů získalo instrumentálový tvar, a tím ztratilo shodu s N a P (vím, že je králem). 2.2.3.3. Konstrukce s instrumentálem V textech 16.–17. století tvoří přibližně 28% všech dokladů s participiálními spojeními (poměr ≈ 140: 550) a asi 5% celkového počtu GD. Nejčastěji se v nich s přítomnou sponou pojí instrumentál podstatného jména. Znám je jako zloděje a lupiče BrP II 165. Aby každý mohl usoudit, že je skutečným člověkem BrP I 132. Rimianis uslyšel, že Šimon, jeho bratr, je veleknězem BrB I Mak 14,17 (slyšeli, že Šimon… byl veleknězem). Ten farizeus v srdci usoudil, že nejsem prorok DP 47949 (usoudil mě být prorokem W 808). Můžeme… chlubit se směle a říkat, že jsme svatými obyvateli Baszniczes MT LĮŽ 34. 14Na okraji kakius místo v textu podtrženého: kakie anie byli blázni. 247 Substantivní tvary akuzativu a instrumentálu se někdy vyskytují ve větách zcela stejného typu a vzájemně si konkurují. Například v Bibli J. Bretkūnase je v 12 příkladech při opravě rukopisu instrumentál nahrazen akuzativem. Přesto je tvar akuzativu v 16.–17. století stále oblíbenější a ve spojení se sponou se vyskytuje více než dvakrát častěji. Substantivní tvary instrumentálu se někdy pojí také se sponou v minulém a budoucím čase. Nesa atmink, tawe Tarnu Egypte buwusi! BrB V Moz 24,18 (solt gedenken / das du Knecht…. gewesen bist)15. Čteme ius Prarakais ir Mokitoieis buwussius MT (PM) 16a19. Sauli karalu… rasztas sako… kitur kieturias desimtis metu karalum buwusi (powiada / że dwie lecie królowal) SP I 13612. Slyšíme Maria su Elsbeta… geromis prietelkomis buwuses BrP II 261. Pán … chtěl… poučit (226) … že bude pravým králem a nejvyšším biskupem naším BrP I 226—227. Aby věděli, že nebude světským jakýmsi králem nebo pánem, ani aby oni byli světskými úředníky BrP II 7116. Instrumentál adjektiv je zde mnohem vzácnější než u substantiv (stejně tak je vzácnější i s určitými tvary slovesa būti). Tai anis … wertu ij sąnti pazista DP 7717. (godnym go być znają W₁ 82). Žmones … teisumnis sanczus věřili MT 8815. Kuriūs ghissai nor … saw ligeis sanczus MT LĮŽ 1720. Či myslíš, že mrtvý člověk bude opět živý? BrB Job 14,14 (Myslíš, že mrtvý člověk znovu ožije?) Instrumentály adjektiv se vyskytují souběžně s akuzativy ve zcela analogických větách, srov.: tur ghi ne czistu esanti nusuditi BrB III Moz 13,27 a tur ghi Plehonas neczistu santi nusuditi tamtéž, 13, 1117 (sol jn… wrein urteilen). Analogicky k adjektivům je na jednom místě DP užit také instrumentál participia přítomného času trpného, kterým byl přímo přeložen stejný polský tvar: tą kurį tikėjo sąnti užmustu DP 19826 (ktorego wierzyli być zabitym W 337). Z zájmen se někdy užívají instrumentálové tvary kas, kuris, koks. Kū sakot yūs mane santi? VEE 15621 (wer saget denn jr / das ich sey? Mat 16,15)18. A vy kuriū mane santi (465) říkáte? DP 465—466. Intrikėjo kad’ W. Christus būwo toksai / kokių ij sąnti girdėjo DP 31829 (iakimgo być slyszeli W 528). Ačkoli se konstrukce s instrumentálem v textech 16.–17. století užívají podstatně méně než konstrukce s akuzativem (poměr přibližně 95: 230), právě v nich se však obzvlášť zřetelně projevují změněné syntaktické vztahy participia k ostatním členům konstrukce. Participium slovesa būti se zde pojí především nikoli s akuzativem, nýbrž s instrumentálem odpovídajícím jmenné části přísudku. Shoda participiální spony s akuzativem ztratila syntaktické opodstatnění, protože jmenná část přísudku se se sponou jinak v pádě neshoduje (slovesná spona vůbec nemá pádový tvar). Proto se participiální spona někdy začíná shodovat s ekvivalentem jmenné části přísudku — instrumentálem, jehož vztah k participiu slovesa būti je nejtěsnější. 15 Podobně V Moz 24,22; 5,15; 15,15; I Sam 24, 21; I Kar 14, 2; Ism 8, 9. 16 Podobně BrP I 9. 17 Podobně BrB III Moz 13,6; 13,7; 13,8; 13,25. 18 Podobně VEE 13414, 13418, 15617, DP 4658, Ev 1819. 19 Viz také MP III 3043, 3029, DP 46533, Ev 1819. 248 Ischrinktumpiump | ty, které Bůh... chce posvětit jako účastníky dobrodiní Syna MT 178a₅. Nepokládejte mě za nějakého cizího člověka, který je ve světě BrP II 37. Uzdravil muže... a ukázal se jako pravý Bůh | a Spasitel světa BrP II 453. Nevěřili, že Kristus je pravý Boží Syn BrP II 349. Učme se | nebýt falešnými účastníky, pány nad lidmi BrP II 325. Kristus dokázal, že je pravý Bůh BrP I 279. Můžeš usoudit, že nebude žádným světským králem BrP I 258. Neboť jsem dobře věděl, že po jeho pádu nebude naživu BrB II Sam 1,10 (ich wuste wol das er nicht leben kundte). Že podobu instrumentálu participia zde určily vazby s instrumentálem odpovídajícím jmenné části přísudku, je patrné z příkladů, v nichž participia užitá společně s participiální vazbou u jiného slovesa zachovávají akuzativní podobu: Vidíme... tyto lidi, kteří skutečně uvěřili... že je pravý Bůh | a může všechny... nemoci člověka zahnat BrP II 456. Dokázal, že Kristus vstal z mrtvých | a je živý (9) jeho desátého zjevení BrP II 9–10. Užší vztah participiální vazby k odpovídajícímu členu jmenné části přísudku se někdy projeví i tehdy, když má akuzativní podobu: svědčí o tom shoda v čísle, např.: To říká železo! s c h a u d u s s a n c z i u s (ne sančią!) / BrB Job 41,18 (er achtet eisen wie stro) 2.2.3.4. Konstrukce s genitivem Konstrukce, v nichž funkci spony plní záporný tvar participia slovesa „būti“, jsou ve starých písemných památkách dvojí. Jedny z nich se tvoří podle obvyklého modelu GD: N, P a další jméno s ním spojené, které zastává funkci odpovídající členu přísudku, jsou v akuzativu, např.: Pamatujte tedy, že nejsou bohové, nebojte se jich BrB Bar 6, 64 (wisset | das es nicht Götter sind). Tehdy uvidíš, že není jiného Boha než (nad tím: pouze) jediného Nabuchodonozora BrB Judit 6, 2. (wirstu sehen | das kein ander Gott ist). Ptej se... věda, že nejsem zlý BrB Job 10, 7. (weissest | wie ich nicht Gottlos sey)²⁰. V jiných konstrukcích se záporné participium slovesa „būti“ pojí, podobně jako osobní sloveso (srov. vyhnal jsem: ty jsi a vyhnal jsem: není tě), s genitivem záporu a samo má genitivní podobu. Ve starých písemných památkách (zejména u J. Bretkūna) nacházíme takové konstrukce s participii různých časů: Aby ses přesvědčil, že není na celé zemi nikdo mně podobný II Moz 9,14 (innen werden solt | das meins gleichen nicht ist in allen Landen). A aby pohané poznali, že není žádný jiný... PÁN Tob 13, 4 (erkennen | das kein allmechtiger Gott ist). Neboť víš, že mezi námi není ani jednoho I Kar 5, 6 (du weissest das bey vns niemand ist). Potřebuješ-li, věz | že není jediného člověka tak dobrého a svatého SE 65₂₆. Lidé toho místa říkají, že tam nebyla ani jedna nevěstka I Moz 38, 22 (sagen die Leute... es sey keine Hure da gewesen). Doufejme, že žádná nouze nenastane Jer 8, 15 (verlasset euch drauff | Es solle keine not haben). ²⁰ Viz též BrB I Moz 31, 5; 44, 31; II Moz 2, 12; I Kar 22, 33; MT (PM)1, 15. 249 Takové genitivy substantiva a participia se mohou vyskytovat vedle odpovídajících akuzativních konstrukcí závislých na týchž slovesech bez záporu, srov.: Er regit nu, mane vieną santi, ir nesanczio niewieno Diewo prieg manens? BrB V Moz 32, 39 (SEhet jr nu | das Ichs allein bin vnd ist kein Gott neben mir?) Genitivní tvar se záporem mohou mít také konstrukce s participii jiných sloves, např.: Tūgi nu numanat, niewieno szodzio PONO ant szemes nepūlusio BrB II Kar 10, 10 (erkennet… das kein wort… ist auff die erden gefallen). Stejně tak jsou utvořeny odpovídající genitivní konstrukce s kladnými participiálními formami slovesa būti, např.: Turim szinnoti | tokiu kleidunu pamoksle | isch pradzio swieto buwusiu | dabar sancziu ir ikki galo Swieto busencziu BrP II 309 (srov. žinoti: buvo ir bus klaidūnu). Mezi participiem a substantivem (zájmenem) zde pozorujeme vzájemné vztahy závislosti: záporné participium řídí genitiv substantiva a zároveň se s ním shoduje. Podobně jako u genitivu části se participium slovesa būti shoduje s genitivem substantiva závislým na příslovci daug. Pohané… mnoho bohů tvrdících, že jsou BrP II 180. Mnoho lidí | od počátku světa existujících | ale všechny mrtvé slyšíme BrP II 6. Vždyť nevíš, zda potom bude více trápení (může být)? BrB II Sam 2, 26 (Weisestu nicht | das hernach möcht mehr jamers werden?) Participium si v takových konstrukcích zachovalo lexikální význam existence. Podobně se s příslovci daug, mažai užívají také genitivy participií s jinými lexikálními významy, srov.: Janas ischwiddens daug Phariseuschu ir Sadduceuschu savo krikschtop atencziu | bilba iemus BrP II 24021. Pádový tvar participia je zde určen jeho vztahy ke genitivu substantiva. Vlivem analogie s obvyklými případy GD se však vedle genitivu podstatného jména někdy užívá také akuzativ participia slovesa būti, např.: Hoitmanas Sýrios girdeia, gerūsius pas Judą sanczius, ir daug Szmonių kruwoj essanczias BrB I Mak 3, 13 (hôret… das ein gros Volck bey einander war); srov. odpovídající případy s participii jiných sloves: Rasche regim atspraschiusius daug schwentu szmoniu BrP II 414. V neobjektových konstrukcích, v nichž má participium funkci spony, a také v dalších zde probíraných případech je tedy zřetelně patrné kolísání pádu participiálního členu. Je podmíněno nově vzniklými syntaktickými vztahy uvnitř konstrukce. Oslabením řídicího vztahu mezi V a N se oslabila shoda mezi N a P a participium začalo být formálně spojováno se substantivem odpovídajícím jmenné části přísudku. Nové syntaktické vztahy mezi členy narušily dřívější gramatickou strukturu GD a vytvořily příznivé podmínky pro pronikání a šíření nesklonných participiálních forem — polovětných přechodníků. Právě konstrukce zde probíraného typu s instrumentálem a genitivem, v nichž se shoda N a P rozpadla nejvíce, patřily k prvním, nejranějším ohniskům šíření přechodníku v GD (srov. 4. 1. 1 a 4. 1. 6.). 21 Viz také BrP II 308, 346, 455; k odpovídajícím konstrukcím s přechodníkem srov. aut., „Baltistica“, IV(2), 1968, s. 197—198. 250 2.3. Jmenný člen V konstrukci GD vystupují jako jmenný člen (N) akuzativy podstatných jmen, zájmen a příležitostně také adjektiv či číslovek užitých substantivně. 2. 3. 1. Podstatná jména tvořící N mohou označovat konkrétní i abstraktní věci. Z podstatných jmen s konkrétním významem se nejčastěji užívají ta, která označují osoby nebo jiné živé činné bytosti. Mohou být vlastní (a) i obecná (b). a) ADavid spatřil Saula, jak vyšel BrB I Sam 23, 14. Alexandr pochopil, že Demetrius hledá Jonathana, svého přítele BrB I Mak 10, 15. b) Aspatřil ženu sedící na šarlatové šelmě BrB Apr 17, 3. Tu najdete oslici přivázanou VEE 54₉. Čteme… Sparťany, kteří pobili tolik tisíc lidí BrP I 106. N tvoří také jiná označení věcí, např.: Aby spatřil všechny věci tohoto světa opuštěné kolem sebe DP 554₃. Knížata… spatřila pec, aniž by cokoli učinila BrB Dan 3, 27. Podstatná jména s abstraktním významem se v GD užívají méně často: Když jsme si všimli takových cennějších statků, které nám jsou příjemnější bez práce přinášené MT 71₉. Až spatříte ohavné zpustošení… stojící na svatém místě Ev 139₁₂. Jak velké skutky slyšíme, že byly vykonány BrB Luk 4, 23. Dotkl jsem se ženy, která se mě dotkla BrB Luk 8, 46. S týmž participiem může být spojeno i několik podstatných jmen. Odkud víš, že Saul a jeho syn Jónatan zemřeli? BrB II Sam 1, 5. Podstatné jméno tvořící N může být rozvinuto dalšími závislými slovy nebo dokonce vedlejšími větami. Juda a jeho přátelé pochopili, že Démétrios, syn Seleukův, přišel do Tripolisu… BrB II Mak 14, 1. Měla možnost spatřit svého milého… chlapce a nevědoucího nyní, co je zlé, zabitého BrP I 106. Adjektiva, číslovky a participia vystupují jako jmenný člen jen velmi zřídka, a to pouze tehdy, mají-li význam podstatných jmen (nebo je-li podstatné jméno domyšleno), např.: Tímto způsobem říká, že vhodné i nevhodné tělesné údy ústy nic jiného nepřijímají MT 161₁₅. A tehdy se vrátil a ukázal Tobiášovu otci jednoho zabitého, ležícího na ulici BrB Tob 2, 3 (das einer auff der gassen tod lege). Rovněž říká, že se jí dotkl, ačkoli nechtěla ani nemohla se bránit MT 179₅. 2. 3. 2. Zájmena velmi často vystupují jako jmenný člen GD. Zvláště oblíbená jsou osobní zájmena, z nichž nejrozšířenější jsou tvary 3. osoby (jis, ji a ve významu „oni“ užívané anas, ana). Duch nemá tělo ani kosti | jak vidíte | že je mám BrP II 30. Pán... nás všechny učí mnohé hlásat Bohu BrP II 486. Vím, že tě mohu BrB Job 42, 2 Regeiot g hy enti VEE 73. Slyšíme je mluvit MP 206₂. Neboť sama, ona, není schopna se zachránit BrB Mdr 13, 16,... Když slyšel... ty, kteří ho haněli | a tupili BrP I 301. Z ostatních zájmen se v GD častěji vyskytují tento, ten, jiný, příležitostně — celý. Zde nalézáme lidi, kteří chtějí naši vůli BrB Lk 23, 2. Ty říkáš, že ti, kdo dosáhli věčné spásy MT LĮŽ 6₄. Viděl jiné stojící na tržišti SP I 317₇. Vidíme, že ne všichni jsou křesťané BrP I 249. 251 Jmenným členem GD mohou být také vztažná zájmena, např.: Co zde tělesně vidíme učiněné na stěnách, to se duchovně děje v srdcích DP 57733. Ezechiel o těch kostech řekl | které viděl ležet na poli MP 165a9. Obecně mohou jmenný člen GD tvořit všechna ta slova, která vystupují také jako podmět slovesné věty. Podle převládajících tendencí vyjadřování N odpovídá GD absolutnímu dativu, který je rovněž založen na spojení nepřímého pádu s participiem (srov. LKK V 67 a násl.). 2. 3. 3. Samostatnou skupinu tvoří GD, jejichž jmenný člen, jímž je osobní nebo zvratné zájmeno, označuje téhož činitele jako podmět věty (subjekt děje slovesa a participia je totožný). Takové GD jsou charakteristickým rysem starých písemných památek, v současném jazyce se vyskytují již velmi zřídka. Nejčastěji se tak užívá akuzativ zvratného zájmena, např.: Říká, že | sám sebe uznal za židovského krále VEE 20722. Poznejme tedy | sami sebe, že jsme odsouzeni | a zasloužíme si přísnější tresty MT 186g. Přikázal jim, aby to sami chtěli udělat BrB II Mak 7, 26. Mnohem méně často vystupují jako N vyjadřující tentýž subjekt akuzativní tvary osobních zájmen: mne, tebe, nás, např.: Tehdy se ukážu pohanům před jejich očima, jako svatý BrB Ez 28, 25. Věděl jsi tehdy, že tě porodím? BrB Job 38, 21. Abychom… mohli věřit, že nám byly odpuštěny hříchy Mž II 376. Tyto konstrukce souvisejí především s problémem nominativu s participiem (nominativus cum participio)1, proto zde nejsou podrobněji rozebírány. 2. 3. 4. Jmenný člen GD může být zcela nevyjádřen. Případy elipsy N nastávají tehdy, když je subjekt děje participia zmíněn v téže nebo sousední větě, případně jej lze vyvodit z kontextu a situace, např.: Přišli praví muži ke mně, ale nevěděl jsem, odkud jsou BrB I Joz 2, 4. Neboť zloději na kříži | a moudří na mučidle poznali: oni jsou plní hříchu | a tito jsou spoutáni pouty DP 4262. Jiného typu jsou konstrukce, v nichž se bezosobně užívá středních tvarů příčestí přítomného a minulého času činného rodu a jejich děj se nespojuje s žádným konkrétním činitelem, např.: Slyšet starým říkat: „Neuszmuschk“ BrP II 188. Svatý, naslouchaje, mluví o věštbě… nic z toho nepřipouští BrP I 2933. Na neosobním příčestí někdy závisí další GD, např.: Lidé slyšeli, že Abúš Simri způsobil spiknutí BrP I 1 Kr 16, 16 (viz 2. 1. 4. 2). Místo činných participií se v takových případech od nejstarších písemných památek užívají polopříčestí4. 1 Su nom. c. part. jas sieja jau D. Kleinas, žr. Grammatica Litvanica, 1653, p. 165; dėl šių konstrukcijų genetinio ryšio plg. A. Bielenstein, Lettische Grammatik, Heidelberg, 1923, § 817; E. Tangl, Acc., p. 50; I. Marvan, О некоторых предикативных функциях литовского причастия, „Kalbotyra“, IV, Vilnius, 1962, p. 35—36; Verbum infinitum в балтийских языках и его отношение к славянскому состоянию, Slavica Pragensia, II, 1960, p. 13 (kur kalbamo tipo konstrukcijos laikomos nepaliudytomis); kiek kitaip aut., Donum Balticum, Stockholm, 1970, p. 10. 2 Podobně DP 165₁, 407, 265₉₇, WP 6, SIG I 58₂₇, II 111₅; RG 539₁₄. 3 Podobně BrB Pam 5, 7; I Joz 22, 11—12; I Mak 16, 21. O odpovídajících GD v lotyštině viz J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 1001. 4 Viz autor, „Baltistica“, IV (2), 1968, 197 násl.; tamtéž k jednomu problematickému případu s činným příčestím préterita p. 198. 252 Těmto konstrukcím jsou blízké příležitostně se vyskytující GD, jejichž N tvoří zájmeno středního rodu, např.: Atmink tatai teipo PONO likta BrB Sir 41, 5; v podobných případech se užívá také forma středního rodu činného příčestí přítomného esą, např.: tikra tariu esą BrB II Petr 1, 135, převládají však transgresivy. 2. 4. Přehled gramatických forem GD ukazuje, že tuto konstrukci mohou ve staré litevštině tvořit téměř všechna slova a jejich spojení, která řídí vedlejší větu vysvětlujícího typu. Závislé členy GD přitom svými syntaktickými vlastnostmi odpovídají podmětu a přísudku slovesné věty. Příčestí, které má slovesnou vazbu a další slovesné vlastnosti (s výjimkou kategorie osoby a tvarů způsobu), může v této konstrukci pojit různé pády s předložkami i bez nich, infinitiv spolu se slovy na něm závislými, samo může fungovat jako spona a vytvářet ekvivalenty složených slovesných tvarů i složeného přísudku. Jinými slovy, příčestí zde má stejné konstrukční možnosti jako určitý slovesný tvar. Proto se GD ve starých písemných památkách často rozrůstá ve složitou rozvitou konstrukci, do níž vstupují další konstrukce a vedlejší věty. Ačkoli je původní model GD společný všem indoevropským jazykům, které mají odpovídající příčestní tvary, tak rozmanitá a složitá struktura této konstrukce, jakou vidíme ve staré litevštině, je již důsledkem pozdějšího samostatného vývoje. Rozsahem užití a rozmanitostí syntaktického vývoje zaujímá GD staré litevštiny mezi odpovídajícími konstrukcemi indoevropských jazyků zvláštní místo. Nejvíce společných rysů má litevské GD s lotyšským GD, v němž nacházíme tytéž příčestní tvary (v současném jazyce většinou zkostnatělé), které se mohou vyskytovat nejen po tranzitivních, ale i po některých intranzitivních slovesech (např. šķist „zdát se“6), ačkoli ne v takové míře jako ve staré litevštině. V pruských památkách GD doloženo není (zřejmě kvůli doslovnému překladu). Z ostatních jazyků je litevštině nejbližší GD starých slovanských jazyků s odpovídajícími příčestními tvary -nt-, -us-, -mo- a -to-, které mají podobné významy a syntaktické vlastnosti. Baltským, slovanským a germánským jazykům jsou společné neobjektové konstrukce se slovesy psychického vnímání a sdělování7, rovněž spojené s užitím akuzativu ve významu vzdálenějšího objektu (viz 1. 6.). Konečně téměř ve všech indoevropských (a nejen indoevropských) jazycích mohou GD tvořit slovesa fyzického vnímání (zejména vidění a slyšení)- 5 Podrobněji viz autor, op. cit., p. 202–204. 6 Srov. Škīta mani neprotuotam (nepruotuoat) B W 8683, J. Endzelīns, op. cit. p. 1001. 7 Ve slovanských jazycích jsou však mnohem vzácnější než v litevštině: ve staroslověnštině, kde asi 90% GD tvoří slovesa fyzického vnímání, jsou podle R. Ružičky „zvláště vzácné“, R. Ružička, Das syntaktische System der altslavischen Partizipien und sein Verhältnis zum Griechischen, Berlin, 1963, p. 240, 243; navíc se zde užívají jen s několika slovesy uvedených významů: minėti, razuměti, (u)vĕděti, glagolati, kazati, viz R. Večerka, Syntax aktivních participií v staroslověnštině, Praha, 1961, p. 57–58. Velmi omezené je jejich rozšíření i ve staré ruštině, viz А. Потебня, op. cit., p. 308 násl.; АН СССР, Сравнительно-исторический синтаксис восточнославянских языков, М., 1968, p. 124; ke staré češtině viz J. Gebauer, Historická mluvnice jazyka českého, Praha, 1929, p. 600; Dvořák, Vývoj přechodníkových konstrukcí ve starší češtině, Praha, 1970, p. 160 násl. Podobná situace je i ve starých germánských jazycích: převažují zde rovněž konstrukce se slovesy ve významu „vidět“, „cítit“, „nalézt“, viz O. Behaghel, Deutsche Syntax, II, Heidelberg, 1924, p. 388–390, 417–418; А. М. Мухин, Функциональный анализ синтаксических элементов, М.-Л., 1964, p. 104–105, 188–189. 253 slovesa⁸. Marně však hledáme paralely v jiných jazykových rodinách ke starolitevskému GD s intranzitivními slovesy (3. skupina), podstatnými jmény, modálními a dalšími slovy (4. skupina). V těch případech vyjadřování polopredikativních vztahů, v nichž se v litevštině rozšířil GD, zobecnila většina ostatních jazyků infinitivní konstrukce. Rozsahem užití a významem slov plnících funkci hlavního členu odpovídá litevský GD přibližně latinským acc. cum participio a acc. cum infinitivo dohromady⁹. Podobný, jen mnohem méně zřetelný obraz vidíme také ve starých germánských jazycích (gótštině, staré horní němčině, staré angličtině)¹⁰, v nichž byly infinitivní konstrukce (stejně jako participiální) po slovesech vnímání a mluvení podníceny řeckými a latinskými vzory; v pozdějším vývoji těchto jazyků se infinitivní konstrukce pevně prosadily ve významu charakteristickém pro neobjektový GD v litevštině. Užití infinitivních konstrukcí místo acc. c. part. rozšířily ještě více románské jazyky¹¹. Litevský GD se liší také rozmanitostí syntaktické stavby a větným charakterem. Užívají se zde participiální tvary činného i trpného rodu všech časů (s výjimkou poměrně nových participií nutnosti), dokonce i participia činného a trpného rodu budoucího času, která nenacházíme ani ve slovanských, ani v germánských jazycích. Činná participia v GD odpovídají jednoduchým tvarům finitních sloves, zatímco trpná participia odpovídají složeným tvarům trpného rodu; v posledním případě se mohou pojit s participiálními sponami i bez nich. Ačkoli se konstrukce s participiálními sponami tvořily také ve slovanských¹² a germánských¹³ jazycích, rozsahem užití se litevskému GD zdaleka nevyrovnají. V tomto ohledu je litevštině mnohem bližší řecký acc. c. part. s častými akuzativními tvary participia ὤν¹⁴, ačkoli i zde je jeho užití omezeno konstrukcemi s infinitivními sponami (ἔνιαι aj.). 8 Jsou doloženy již v chetitských textech, viz A. Hahn, Genesis of the Infinitive with Subject—Accusative, TAPA, 81 (1950), s. 128. O GD v avestštině se slovesem „vidět“ viz E. Kieckers, Historische griechische Grammatik, IV, Syntax, Berlin u. Leipzig, 1926, s. 89. 9 V tomto ohledu je zvláště pozoruhodné užití acc. c. inf. v pozici podmětu u sponových sloves apparet, liquet, constat, convenit, sequitur, efficitur, u slovních spojení s modálním významem verum est, verisimile est, credibile est, certum est, dokonce i u jmenných predikativních spojení fama est, spes est, testis sum (!) apod. – tedy právě v těch případech, v nichž ve starých litevských písemných památkách nacházíme GD po slovech 4. skupiny; srov. A. Ernout, F. Thomas, Syntaxe latine, Paris, ²1953, s. 321; srov. také litevský GD s neosobními trpnými participii sakoma, žinoma a takové latinské acc. c. inf. jako dicitur Gallos in Italiam transisse nebo adesse Romanos nuntiatur, viz tamtéž, s. 327. 10 O gótštině srov. W. Willmanns, Deutsche Grammatik, III, 1, s. 118–121; o staré angličtině M. Callaway, The Infinitive in Anglo-Saxon, Washington, 1913, s. 120 n.; B. H. Ярцева, Исторический синтаксис английского языка, М.—Л., 1961, s. 231–232; А. М. Мухин, op. cit., s. 120, 188 n. 11 O francouzštině srov. H. Nilsson—Ehle, L’attribut de l’objet en français, „Studia Neophilologica“, 25, № 3, s. 109 n.; H. B. Соколова, Трёхчленные глагольные словосочетания в современном французском языке, sb.: Грамматика, фонетика и стилистика романских языков, 1971, s. 251 n.; A. Ernout, F. Thomas, op. cit., s. 283; o ostatních románských jazycích viz M. Manoliu Manea, „Accusativus cum infinitivo“ dans les langues romanes, „Cahiers de linguistique théorique et appliquée“, VI, 1969, s. 125–136. 12 Srovnávací historická syntax východoslovanských jazyků, větné členy, М., 1968, s. 126–127; R. Večerka, op. cit., s. 58. 13 Srov. staroanglické Ie hine cūðe niht wesende Beowulf 372 „věděl jsem, že je dítětem“ K. Yamakawa, The two constructions: „Acc. and Participle“ and „Genetive and Gerund“, „Annals of the Hitotsubashi Acad.“, 8, № 1, Tokyo, 1957, s. 49. 14 Viz R. Kühner, Ausführliche Grammatik der Griechischen Sprache, II. 1, Hannover, ²1870, s. 611 n. 254 Možnosti tvoření GD zděděné z období ide. jednoty byly ve staré litevštině rozvinuty až do krajních mezí. Předpoklady k tomu vytvořil velký počet a produktivita participiálních konstrukcí v lidové řeči. Participiální konstrukce s nepřímými pády, které ve slovanských a germánských jazycích podporovala literární tradice a vliv klasických jazyků, byly v litevštině založeny na živém úzu a utvářely se a šířily v jeho půdě. Jejich vývoj je v tomto ohledu důležitý jak pro historickou lingvistiku, tak pro obecnou typologii jazyků. 3. Akuzativ s participiem a vysvětlovací věta 3. 1. Pro vývoj syntaktických vztahů GD měl zásadní význam synonymní vztah této konstrukce k vedlejším vysvětlovacím větám. Vedle dvojitého akuzativu s verbálními adjektivy, později s participii, která se z nich vyvinula (např.: vidím otce přicházet), byly v ide. jazycích odedávna běžné i takové výpovědi parataktické formy jako vidím: otec přichází. V litevštině se zachovaly dodnes1 (zejména v nářečích a lidové slovesnosti), avšak dnes se ve spisovném jazyce obvykle užívají jen se zvláštním stylistickým záměrem (k vyjádření překvapení, k dodání hovorového odstínu vyprávění apod.). V textech XVI–XVII. století je nacházíme za podobných okolností jako GD, jen mnohem méně často, např.: Schitai ghi esti taw Mote, kamgi tarrei ghi est mana sessu? BrB I Moz 26, 9. Kitti wel isch Szidu ape lana dumnoia | ghis ira prarakas koksai BrB I 42. Nes pasakia: esmi sumumi Diewo SE 261, 24. GD i paratakticky připojený větný člen někdy závisí na témže slovese a odpovídá konstrukcím originálu zcela totožné stavby, srov.: Řekněte svým bratřím: „Ammi, jsou mým lidem“, a svým sestrám: „jsi v milosti“ BrB Hoz 2, 3 (Sagt ewern Brüdern (Ammi) sie sind mein Volck | vnd zu ewr Schwester (Ryhamo) Sie seyn in gnaden). Z takových výpovědí parataktické formy vznikly vedlejší vysvětlovací věty, užívané ve stejném syntaktickém prostředí, které se časem staly syntaktickými synonymy GD. Na počátku písemnictví už byly značně rozšířené, ačkoli v rozsáhlé části litevského jazykového území, přinejmenším v žemaitských a západoaukštaitských nářečích, se jejich oblast užívání v té době GD nejspíše ještě nevyrovnala. To lze usuzovat ze starých textů s rysy těchto nářečí. Ačkoli užívání vedlejších vysvětlovacích vět po slovesech percepce v nich podněcovaly německé, polské a latinské originály, samy ovlivněné řeckými a hebrejskými původními texty2, GD zde přesto bylo mnohem obvyklejší a rozšířenější. To platí zejména pro poměrně vzácné původní prameny. Například v původním litevském úvodu S. Vaišnory „Žemčiūgos“ nacházíme vedle 10 konstrukcí GD a 4 konstrukcí nominativu s participiem (nominativus cum participio) pouze 6 synonymních vět s jog a 1 s kad. Odpovídající vysvětlova- 1 Plg. E. Hermann, Über die Entwicklung der litauischen Konjunktionalsätze, Jena, 1912, p. 5. 2 V řeckých textech Nového zákona se vysvětlovací věty po slovesech percepce rozšířily pod vlivem hebrejštiny, v níž jsou častější než participiální konstrukce typu GD; viz M. Johannesson, Der Wahrnehmungssatz bei den Verben des Sehens in der hebräischen und griechischen Bibel, KZ, 64 (1937), 3–4, s. 145–260, zejména s. 157, 242. Naproti tomu vysvětlovací věty patrně odedávna nebyly pro ide. jazyky typické, přinejmenším po slovesech vidění; srov. tamtéž, s. 252–253. 255 Počet vysvětlujících vět v celém překladu „Žemčiūgos“ (přibližně 100 podle hrubých odhadů) rovněž nedosahuje počtu GD. Na s. 50–200 Vilentových „Evangelijų ir epistolų“ je užito asi 80 vysvětlujících vět s jog, jejich počet tedy mírně převyšuje počet GD³; vezmeme-li však v úvahu, že jde o překlad z němčiny, v níž byly ve všech odpovídajících případech použity vedlejší věty, a sakrální povahu překládaného textu, která nutila držet se originálu, tento poměr mezi uvedenými konstrukcemi nepochybně ukazuje na větší četnost GD⁴. Totéž platí o spisech J. Bretkūna, jejichž autor musel při hojném užívání GD pokaždé překonávat přitažlivost originálu. Je třeba poznamenat, že ve většině míst částečně původní „Postilės“ J. Bretkūna nejsou vysvětlující věty častější než GD. Odlišná situace panuje ve starých textech zastupujících východní nebo tzv. střední aukštaitské dialekty. Zde vysvětlující věty svou četností výrazně, místy až desetkrát a ještě více, převyšují GD. Například jen na stranách 440–470 Postily M. Daukšy je užito 85 vysvětlujících vět s jog (tedy více než polovina celkového počtu GD nalezených v celé Postile); protože ani v jiných částech textu nejsou vysvětlující věty užívány méně často, lze z těchto údajů usuzovat, že jejich poměr k GD je přibližně 10: 1; potvrzují to také údaje E. Hermanna o užívání vysvětlujících vět ve výňatcích z Postily M. Daukšy a v Katechismu. Na stranách 6–33 „Punktų“ K. Sirvydase je užito 17 vysvětlujících vět s jog a kaip (podle tabulky E. Hermanna); jestliže je jejich četnost na jiných místech stejná (jak lze usuzovat z našich hrubých odhadů na s. 34–380 SP I), činí zde poměr vysvětlujících vět k GD 5: 1. Několikanásobně častěji se vysvětlující věty užívají v anonymní Postile z roku 1600, kde jsou GD celkově poměrně vzácné; jejich značné rozšíření odráží také Bible B. Chylinského, Katechismus M. Petkevičia a další texty. Ačkoli údaje těchto spisů, vezmeme-li v úvahu vliv originálů a další zvláštnosti překladatelské techniky⁵, zdaleka přímo neodrážejí skutečný poměr uvedených konstrukcí v tehdejším živém jazyce, přesto z nich jasně vyplývá, že v 16.–17. století byly ve velké části litevského jazykového území vysvětlující věty se spojkami jog, kad, kaip atd. po slovesech vnímání, mluvení a dalších komentovatelných slovesech poměrně rozšířené a svou frekvencí užívání místy pravděpodobně převyšovaly GD. 3.2. Téměř všechna GD doložená v textech 16.–17. století lze nahradit vysvětlujícími větami se jog nebo kad, aniž by se zkreslil smysl textu (nikoli však naopak, protože oblast užití vět se kad a jog je podstatně širší). Synonymii GD a vysvětlujících vět potvrzují také další rysy jejich užívání. 3.2.1. Porovnáním textů přeložených z téhož originálu zjišťujeme, že odpovídající místa někteří autoři překládali pomocí GD, jiní pomocí vysvětlujících vět. Srov.: Sakot Beelzebubi mani išmetineunti welinus SP II 43₁₂. — Bilote / idant asz Beelzėbube iżtremdinėcże welinuwas DP 117₄₀. — Sakote nesang | iuog asz Beelzebubba mace izmetineiu welinus SE 63₁₃. O Pilotas regiedams… tů daugiau didesni trunksma santi… priesudija VEE 205. — O kaip regėjo Pilotas… kaip io didesnis trunksmas stoiosi BrB Mat 27, 24⁶. 3 Srov. statistické údaje o užívání GD v LKK, 11 (1969), s. 54–55. 4 Jiný poměr těchto konstrukcí je v „Enchiridionu“, kde vedle 7 GD bylo užito 41 vysvětlujících vět se jog a jeng, viz E. Hermann, op. cit., příloha. 5 Srov. autor, LKK, 5(1962), s. 50–51; LKK, 11(1969), s. 52 a násl. 6 Podobně SE 259₁₇. 256 A když se rozhlédly, uviděly kámen odvalený od hrobu BrP I 399. – A spatřil, že kámen byl odvalen VEE 56⁷. 3.2.2. Že GD a vysvětlovací věta byly považovány za paralelní výrazové prostředky, které se mohly navzájem nahrazovat, je zřejmé z oprav J. Bretkūnase v Bibli. Při opravování rukopisu překladu nahradil sám překladatel mnoho vysvětlovacích vět, obvykle odpovídajících větám německého originálu s daß, wie aj., konstrukcí GD, např.: Aby poznali ono Ohně… nepřátelům kazící plody (opraveno z: že oheň kazí plody nepřátel) Mdr 16, 26 (Auf das sie inne würden | wie das fewr… der Feinde früchte verderbete). Ach, Pane, pouč mě, že můj konec musí přijít, a že můj život má svůj cíl a že zemřu (opraveno z: že můj konec přijde, a že můj život má svůj cíl a že musím odejít Ps 39,5 (lere doch mich | das ein ende mit mir haben mus… vnd ich davon mus). A hned se rozneslo, že je v domě (opraveno z: jako by byl v domě) Mk 2,2 (vnd es ward rüchtbar | das er im Hause war; quod in domo esset⁸). Nikdo si nemůže stěžovat, že by mu nepomáhal (že nepomáhá) (od „že“ až po závorku podtrženo) Sir 40 (vnd man darff vber keinen mangel klagen | an seiner Hülffe). Takových oprav je zvláště mnoho v rukopisu překladu Nového zákona. Například pouze v překladu Janova evangelia nahradil J. Bretkūnas přibližně 20 vysvětlovacích vět větami s GD⁹; asi 10 takových oprav najdeme i v Matoušově evangeliu¹⁰ (v celém Novém zákoně je jich více než 40)¹¹. Naproti tomu v Lukášově evangeliu, přeloženém z latiny, bylo při opravování rukopisu zaznamenáno jen jedno místo, kde bylo GD užito namísto vysvětlovací věty. Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj (nad podtrženým textem: kterou hodinu by zloděj měl přijít), byl by jistě bděl Lk 12,39 (si sciret… qua hora fur veniret). Někdy jsou v rukopisu ponechány obě podoby, vysvětlovací věta i GD, a následují za sebou jako dvě možné a významově rovnocenné varianty překladu. Aby nikdo neříkal, že jsem křtil ve své jméno (že jsem byl pokřtěn ve své jméno) 1 Kor 14 -15 (Das nicht jemand sagen möge | Ich hette auff meinen namen getaufft). Abys poznal, že Nejvyšší má moc nad královstvím lidí (Nejvyšší má moc nad královstvími lidí) a dává je, komu chce. Dan 4,22 (das der Höchest Gewalt hat… vnd gibt sie). Opačné příklady, kdy je GD nahrazeno vysvětlovací větou, se vyskytují velmi zřídka, např.: 7Podobně se liší i překlady tohoto místa z polského originálu, srov. DP 184, SP II 225₈, Ev 64₅ – GD, ale SE 79,5 – vysvětlovací věta. Srov. také překlad Lk 24,20 v BrB II 17–GD, SP II 235₁₈, Ev 67₃, DP 189₂₀ – vysvětlovací věta s iog, SE – vysvětlovací věta s kad. 8 Viz také BrB Iz 1,3; 18,13; Tob 9,1; 10,9; Bel 23; II Mak 2,25 aj. 9 Jon 1,32; 4,1; 6, 15; 7, 26; 7, 32; 8, 54; 9, 20; 9,31; 11,7; 11,13; 11,17; 12,12; 12,34; 19,10; 19,33; 21,17; 21,24. 10Srov. Mt 5,17; 10,34; 14,5; 16,13; 16,14; 17,10; 17,13; 21,26. 11 Srov. také Mork 2,8; 2,10; 11,32; 15,39; 16,4; Apd 9,27; 10,3; 14,19; Rom 2,3; 2,15; 4,21; I Kor 4,9; 6,19; I Kor 7,3; Gal 1,20; Filip 1,30; 2,22; Hebr 11,14. 17. 520 257 I druhého dne prošel kolem… a spatřil na ulici ležícího člověka zavražděného (na okraji: že jeden ležel mrtev na ulici) Tob 2,3 (das einer auff der gassen tod lege). Aby svět věděl, co může (opr. z: co může on) Job 37,7. 3.2.3. Nejlepší autoři 16.–17. století se snažili využít paralelismus GD a vysvětlovacích vět ke stylistickým účelům. Překladem některých vysvětlovacích vět z němčiny nebo polštiny odpovídajícími litevskými větami a jiných pomocí GD se předcházelo opakování stejných formulací a monotónnosti. Vedle vedlejší věty zcela stejné stavby. J. Bretkūnas překládal v jedné větě odpovídající vedlejší větou s kad nebo jog, v následující, bezprostředně přilehlé větě pak pomocí GD. Srov.: Řekneme-li, že ta byla z nebe, řekne nám: Proč jste jí tedy neuvěřili? Řekneme-li však, že12 byla od lidí, musíme se lidí bát Mat 21, 25—26. (Sagen wir | sie sey vom Himel gewesen… Sagen wir aber | sie sey von Menschen gewesen). Podobně se postupovalo při překladu dvou vedlejších vět téže vysvětlovací věty: jedna se překládala vedlejší větou s jog, kad apod., druhá pomocí GD. Oznam dnes, že ty jsi Bůh v Izraeli a že jsem já, tvůj služebník, učinil toto vše podle tvého slova BrB I Kar 18,36 (Las heute kund werden | das du Gott… bist… vnd das ich solchs alles… gethan habe). Jeden posel běžel naproti druhému, aby to oznámil babylonskému králi, že jeho město bylo dobyto… a brody obsazeny, a vojáci zmalomyslněli. BrB Jer 51, 31—32 (dem Könige… anzusagen | Das seine Stad gewonnen sey… vnd die Kriegsleute seien blöde worden13). Pilát však viděl, že nic nezmůže, nýbrž že nastává ještě větší rozruch… svědčí VEE 20516.14 (Da aber Pilatus sahe|das er nichts schaffet| sondern das viel ein grösser getümmel ward). Vedlejší vysvětlovací věta a spojení NP, závislé na témže slovese, se vyskytují vedle sebe i v původních textech. Zjistili jsme také, že mnozí Kursové a Litevci… uctívají bohy či modly nebo zachovávají… obrazy v kaplích, provádějí různé škodlivé úkony či pověry | a čarodějnictví IF 10—20. Nauč se z tohoto jednání Božího Syna, že se kvůli nám lidem narodil jako člověk | a že nám, ubohým, z jeho vykoupení plyne mnoho dobra | Proto se… učme… BrP I 76.15 3.2.4. Vzhledem k funkční ekvivalenci GD a vysvětlovací věty se ve starých písemnostech vyskytují případy kontaminace obou konstrukcí: spojovací výraz, vztačné příslovce či zájmeno užívané jako příklad vedlejší věty se objevuje i na začátku GD16, např.: A nečteme, že (Marie) promluvila v evangeliu svatém jen čtyřikrát DP 47454. Aby pevně uvěřili | že (26) skrze ten hří- 12Nahoře — jog. 13 Srov. také Ezech 20,48; Judit 6,13; I Mak 3,13; 14,21; 7,25. 14 Konstrukce velmi podobná té v DP 16719 odpovídá větě originálu s „iš“. 15 Podobně BrP I 422, II 241, 403, 456—457, 475, Vln 657. 16 Viz také 2. 2.3. Podobně se s vedlejšími větami kontaminují i jiné polopredikativní participiální konstrukce, např. absolutní dativ, viz LKK, 5 (1962), s. 79 a násl. 258 … které jsou nebesům odpuštěny Vln 28–29¹⁷. Tehdy je vypusť, kamkoli chceš, a ty je neprozraď. BrB V Moz 21, 14 (wo sie hin wil). A když slunce zapadalo, odcházeli, nevědouce, kde zůstali BrB Nah 3, 17¹⁷ (wo sie bleiben). A muži nevěděli, kam jsem odešel, ani co dělám BBbB Nehem 2,16 (wusten nicht | wo ich hin gieng | oder was ich machte) Neboť on předem věděl, co učiní BrB Išm 19,1 (Denn er wuste zuvor wol | was sie künftig thun würden) 3.2.5. Jestliže se ve větě vyskytují dva nebo více GD, jeden z nich může být závislý na druhém. Tímto způsobem vznikají složité „dvoupatrové“ konstrukce, odpovídající vedlejším větám dvou stupňů. GD v nich někdy navíc obsahuje vedlejší větný člen. Těmito slovy… můžeme chápat Židy, kteří páté Boží přikázání nesprávně pochopili | a uvěřili pouze tomu | že nejvyššího usmrcení přikázal BrP II 288. Říkají… že se domnívali | že je pravým Mesiášem, který měl Izrael vysvobodit PrP II 26. Vidíme… onu Ženu… pevně věřící | že Pán Ježíš Kristus může a chce jí odpustit hříchy BrP II 304¹⁹. Slyšeli jsme také mnoho Židů | nevěřících, že tento Kristus je pravým Bohem slíbeným Mesiášem BrP II 5²⁰. Aby se ukázali, že nás poznávají | jako ty, kdo jsou pravým Bohem | kterého tak uctíváme MT 119⁵. Podobně jako vedlejší větné členy vysvětlující věty může několik spojení NP záviset na témže V a být mezi sebou spojeno různými souřadicími vztahy. Ti… si stěžovali a plakali. Pohané ze všech měst… Galilejci, z Ptolemaidy, Tyru a Sidonu, a celá Galilea plná nepřátel BrB I Mak 5,15. Poznejme tedy | sebe jako právem trestané | a zasluhující přísnější tresty: avšak tyto tresty jsou zmírněny kvůli Prostředníkovi MT 186⁶. V textech J. Bretkūna a S. Vaišnora někdy nacházíme celé řady GD různě vzájemně propojených, které ve velké míře nahrazují slovesná vyjádření. Zde je příznačný příklad takového souvětí: Svatý Matouš… píše | Mudrce, kteří na východě spatřili novou hvězdu | a na základě ní usoudili, že se v židovské zemi narodil nový král | Spasitel světa | a vydali se kvůli tomu ze své země do Jeruzaléma | aby ho uctili a poklonili se mu | potom král Herodes | se vším městem Jeruzalémem | se toho zvěstného události zalekli. A těmto mudrcům přikázal jít do Betléma ke Kristu. A když tam přišli | uctili toho děťátka Ježíše BrP I 105²¹. GD tedy významně přispívá k participiálnímu (tj. v podstatě nominálnímu) stylu, který je charakteristický pro mnohé staré texty. Podobné sklony vyjadřovat řadu vzájemně souvisejících dějů participiálními konstrukcemi, zvláště výrazné v klasické latině a sanskrtu, jsou zřetelně patrné i ve starých germánských (např. gótském) a slovanských jazycích²². 17 Srov. E. Hermann, op. cit., s. 25. 18 Podobně BrP II 288, II 387. 19 Podobně BrB II 456. 20 Srov.: Lze se domnívat | Jan věděl, že tento Kristus je pravý Mesiáš BrP I 31. Zde vedlejší větný člen vysvětlující věty zaujímá stejnou syntaktickou pozici jako GD v citovaném příkladu. 21 Srov. také BrP I 64; BrB I Mak 5,38–39. 22 Srov. E. Hofmann, Zum Gebrauch der Partizipien in den Skeireins, in: Indogermanica, Festschr. für W. Krause, Heidelberg, 1960, s. 28–30. 17* 259 3.2.6. Interpunkce GD v písemnostech XVI–XVII. století rovněž ukazuje, že spojení akuzativu jména (zájmena) a participia bylo považováno za samostatnou významovou, někdy i intonační jednotku, rovnocennou vedlejší větě vysvětlujícího souvětí. Ačkoli jsou rozdělovací znaménka ve starých písemnostech na mnoha místech užívána nedůsledně a různě, z většího počtu příkladů se jasně rýsují převládající tendence. Je třeba poznamenat, že objektové konstrukce, v nichž je N přímo řízeno, se téměř nikde neoddělují čárkami ani jinými znaménky. Na druhé straně ve větách, v nichž je V frázovým řízením spojen s celým NP jako protějškem vedlejší věty vysvětlujícího souvětí, nacházíme čárku nebo jí odpovídající šikmou čáru (/) velmi často. Zde je několik příkladů: A kdo jen, tebe tak velice rozhněvaného? PsD 164 (Wer gläubts aber / das du so sehr zürnest?) A viz, tito lidé jsou tvým lidem BrB II Moz 33,13 (Vnd sihe doch / das dis volck dein volck ist). Nu (= nu) poznáváme / tebe vědoucího všechny věci VEE 71–72 (Nu wissen wir / das du alle ding weisset). … Nepřináleží ti / kteří z celého srdce věří / Krista sedícího po pravici moci MT (PM) 32₆. Nejprve / vězme / ten obřad / starý Zákon… počátek svůj mající od samotného Boha SE 23₄. Zda vzpomínáš / na předky dávno zesnulé BrGD LXXIII. Spojení NP bývá nejčastěji vyčleňováno v písemnostech J. Bretkūna a S. Vaišnora. Neobjektové konstrukce s participii slovesa být, které následují po V, jsou zde oddělovány tak často, že neoddělené případy tvoří menšinu (viz 2.2.2.). Mezi V a NP bývá v písemnostech uvedených autorů někdy umístěna také tečka nebo dvojtečka. Svatý Lukáš píše, Pána pracujícího / svou svatou krev prolévajícího / a ze dna svého srdce litujícího BrP II 335. To si nejprve z této historie zapamatuj. Kristus narozený / když Židé už začali být bezbožní… BrP I 56. Hymeneus a Filetus… říkali. Vzkříšení tehdy dokládající / že lidé v tomto životě k Bohu hledí MT 245₁₃. Christus Joh. 3. Iudije: nás znovuzrozené z vody a ducha MT 127₂₀. A Augustinus… jasně píše a říká: Křesťana krví Kristovou zrudlého. MT 122₂₁. Interpunkce GD ve starých písemnostech tedy potvrzuje významovou samostatnost této konstrukce. Považovali-li autoři starých písemností GD za ekvivalent vysvětlující věty, často na ně vztahovali i tytéž interpunkční zásady. 3.3. Synonymie GD a vysvětlující věty se opírá o společné rysy jejich vnitřní struktury. Složité vzájemné vztahy mezi členy GD ukazují, že tato konstrukce není ani při synchronním pohledu primární, nýbrž odvozená. Tradiční gramatika vyzdvihla její blízkost větě a vysvětlovala ji tím, že GD je stejně jako jiné participiální konstrukce jakýmsi zkráceným souvětím23 nebo ekvivalentem věty, který má strukturu podmět – přísudek24. Vztah GD a věty je přesněji vymezen transformační 23 Plg. Ф. Буслаев, Историческая грамматика русского языка, М. 1959, p. 281 tt, 538–539. Remdamasis rusų kalbos gramatikomis, panašiai aiškino lietuvių kalbos dalyvines konstrukcijas J. Jablonskis, kartu pažymėdamas „sutrauktinio sakinio“ termino sąlygiškumą ir tradiciškumą, žr. J. Jablonskis. Rinktiniai raštai, I, p. 516–518. H. Poutsma taip pat laikė anglų kalbos infinityvines konstrukcijas, atitinkančias lie. GD, sakiniais, įtrauktais į kitus sakinius, žr. H. Poutsma, A. Grammar of Late Modern English, I, Groningen, 1904, p. 433 tt. 24 O. Jespersen, A. Modern English Grammar on Historical Principles, IV, New York, 1956, p. 5 tt.; Философия грамматики, М., 1958. p. 133 tt., 139 tt. 260 metodou, která může být v tomto případě použita jako prostředek analýzy věty, pomáhající určit vnitřní strukturu zkoumané konstrukce na základě jejího vztahu k ostatním konstrukcím téhož jazyka25. Z transformačního hlediska tvoří základ GD věta začleněná do jiné věty podle určitých formálně vymezených pravidel tvoření celého komplexu. Pravidla tvoření (derivace) objektového a neobjektového typu GD se liší. 3.3.1. Konstrukce neobjektového typu se tvoří z takových vět, v nichž je v první (maticové) větě prázdná objektová pozice (Pob), podmíněná valenčním rámcem slovesa a označující místo druhé (konstitutivní) věty26, např.: vím + Pob (bratr se vrátil) ⇒ vím, že se bratr vrátil. Objektovou pozici může vyjadřovat také zájmeno plnící funkci korelativního výrazu: vím [to]. Spojení jména a příčestí v akuzativu (bratra vrátivšího se) zde reprezentuje jmennou frázi (NP), přepisovanou podle pravidla NP→N(S) nebo prostě NP→S27. Toto pravidlo stanoví, že jmennou frázi tvoří konstitutivní věta S, která zaujímá tutéž pozici jako jméno N (srov. vím vyprávění). Formu konstitutivní věty určují transformační pravidla, podle nichž jsou její hlavní členy vyjádřeny jménem a příčestím v akuzativu. Aniž bychom podrobně rozebírali průběh generování neobjektových konstrukcí, je důležité poznamenat, že jejich vnitřní struktura je zcela stejná jako u vedlejších vět obsahových. Věta vím, že se bratr vrátil se tvoří z týchž vět a podle téhož derivačního pravidla jako GD vím bratra vrátivšího se28. Liší se zde pouze transformační pravidla, která dávají konstitutivní větě jinou formu. Podobný vztah k obsahovým větám mají také konstrukce s dvojím pádem v jiných jazycích29. Protože vnitřní struktura věty je založena na sémantické 25 K pojetí transformací jako prostředku určování syntaktických vztahů mezi konstrukcemi a větami srov. Z. S. Harris, Co-occurrence and Transformation in Linguistic Structure, ”Language“, 33 (1957), № 3, p. 283 tt. (= The Structure of Language, Englewood Cliffs, New Jersey, 1964, p. 155 tt.); Transformational Theory, ”Language“ 41(1965), № 3, P. 1, p. 363, 370 tt.; L. G. Heller, J. Macris, Perspectives in Functionalism, ”Word“ 23 (1967), № 1 – 2 – 3, p. 291; k významu transformační metody mimo generativní gramatiku srov. О. Лешка, Место трансформационных отношений в языковой структуре, „Československá Rusistika“ 1966, XI, 2, p. 65—66. Na to, že zkoumání funkčních ekvivalentů konstrukcí je jedním z nejdůležitějších úkolů syntaxe, upozornil již Ch. Bally, Syntaxe de la modalité explicite, „Cahiers F. de Saussure“, 1942, № 2, Genève, p. 6. 26 Pro objasnění struktury GD není rozhodující, zda ji budeme považovat za vytvořenou prostřednictvím generalizované transformace (takto byla dříve vysvětlována struktura odpovídajících výpovědí, srov. R. B. Leest, The Grammar of English Nominalizations, Indiana, 1960, p. 54—55; E. Bach, An Introduction to Transformational Grammars, New York — Chicago — San Francisco, 1964, p. 67; P. Roberts, English Syntax, New York—Chicago, 1964, p. 169; J. Lyons, Introduction to Theoretical Linguistics, Cambridge, 1968, p. 265—266), nebo za rozvíjenou podle jediného derivačního schématu, jak se nyní soudí spíše, viz pozn. 27. 27 Srov. P. S. Rosenbaum, The Grammar of English Predicate Complement Constructions, Cambridge, Massachusetts, 1967, p. 1—5, 71 tt.; R. Lakoff, Abstract Syntax and Latin Complementation, Cambridge, Massachusetts — London, 1968, p. 5, 17, 20—36. 28 O vnitřní struktuře obsahových vět v litevštině viz aut., Lietuvių kalbos prijungiamųjų sakinių struktūriniai tipai, „Baltistica“, VIII (1), 1972, p. 39. K vztahu mezi maticovou a konstitutivní větou srov. R. B. Lees, op. cit., p. 54—55; W. Hartung, Die zusammengesetzten Sätze des Deutschen (Studia Grammatica IV), Berlin, 1966, p. 62 tt. 29 K latině a angličtině viz R. Lakoff, op. cit., 75—76; k angličtině P. S. Rosenbaum, op. cit. 71 tt.; věty románských jazyků s acc. c. infinitivo se někdy považují za odvozené z vedlejších vět prostřednictvím transformačních pravidel vkládání, srov. M. Manoliu Manea, „Accusativus cum infinitivo“ dans les langues romanes (completive ou relative?), „Cahiers de linguistique théorique et appliquée“, VI, 1969, p. 125 tt. s lit. 261 Přímo se v ní odráží30; společnost derivačních schémat GD a vysvětlující věty ukazuje, že oběma konstrukcemi se realizuje stejný a stejně členitelný (segmentovatelný) sémantický obsah. 3.3.2. Konstrukce objektového typu se tvoří z takových vět, v nichž se objekt první (maticové) věty shoduje se subjektem druhé (konstitutivní) věty, srov.: vidím otce (otec se vrátil) ⇒ vidím otce, který se vrátil. Vztah mezi těmito větami je tedy jiný než při vytváření neobjektových konstrukcí31. Pravidlo přepisu jmenné fráze zde zní NP→NS; ukazuje, že do jmenné fráze tvořící základ konstrukce vstupuje jak jmenný objekt, tak věta. Ze stejných základních vět lze podle téhož derivačního pravidla, avšak použitím jiné transformace, utvořit také připojené vysvětlovací věty s tzv. proleptickým subjektem: vidím otce, že se vrátil. Takové věty nejsou pro současný spisovný jazyk typické, často se však vyskytují v nářečích a starých písemných památkách, např.: nesa anus girdeia, jog g hie lieszuweis kalbeia VEE 782932. Vnější forma takových vět se blíží schématu vnitřní struktury objektových GD. Mohou fungovat jako synonyma GD, např.: Nesa kiekwienas girdeia | lieszuwiu sawa yūs kalbanczus VEE 84, srov. také: isz wido Egypczoniey ang žmona, jog buvo labey grėžy ChB (Reinh. 243) a regeia Egypsciakai aną Moterischkę, gražę sanczę BrB I Moz 12, 15 (sahen… das Weib | das sie fast schön war). 3.3.3. Proleptický subjekt děje, vyjádřený ve větě akuzativem závislým na slovese, mívají ve starých písemných památkách někdy i samotná GD. Ty dobře znáš svou vlastní povahu i jeho lidi, že jsou33 silní muži a prudkého srdce BrB II Sam 17,8 (das sie starck sind). Zastihli Nikanora u Šarva, jeho družinu34 pobitou BrB II Mak 15,28. (kenneten sie Nicanor… das er auch erschlagen war)35. (Ptolemaios) oznámil Alexandrii, že jeho život ohrožuje takový úklad! BrB I Mak 11,11 (A. zavinil | že mu usiloval o život…). Jestliže ty svými ústy zapřeš Ježíše | že ho znáš jako Pána BrP II 11136. GD s proleptickým subjektem se blíží takovým konstrukcím s dativem a participiem, jako iam nuencziam, uszutekęio iam io Tarnai BrB Jon 4,51, viz LKK V, 10–11. Opakování objektového pádu, které ukazuje sémantický vztah jmenného členu GD ke slovesu, zároveň zdůrazňuje samostatnost konstrukce, její větný charakter. Konstrukce tohoto typu jsou důležité také proto, že se v nich zřetelně ukazují staré vztahy mezi objektovým a neobjektovým typem. Stejně jako u sloves 1. třídy, 30 K sémantické interpretaci vnitřní, neboli hloubkové, struktury srov. Ch. J. Fillmore, The Case for Case, Universals in linguistic theory, 1968; J. D. McCawley, Concerning the Base Component of a Transformational grammar, in: Foundations of Language, 4, 1968, s. 243–269. 31 Rozdíl odpovídajících anglických konstrukcí s verbální formou na -ing vysvětluje podobně Z. Harris: výpovědi jako He saw the car stalling on the tracks (tj. objektové) považuje za utvořené podle schématu N₁ V₁ N₂ + N₂ V₂, zatímco výpovědi jako I remember the dog barking there (tj. neobjektové) podle schématu N₁V₁ (N₂ V₂), srov. Z. S. Harris, Co-occurrence and Transformation in Linguistic Structure, The Structure of Language, 1964, s. 178–179. 32 Viz E. Fraenkel, Kas., s. 156 s literaturou, Pietk. s. 87. 33 Podtrženo, nahoře: iós. 34 Podtrženo, napsal: ghi drauge prapulusi. 35 Podobně BrB Jer 48, 30. 36 Podobně BrP II 24; srov. také BrB II Mak 4,1 s výrazem pakalbėti, viz 2.1.2.3. 262 Akuzativ vyjadřující proleptický subjekt děje participia někdy závisí také na slovese 2. skupiny říkat, např.: Sakome išmintį Dievo paslaptų / anu vžusleptu SP II 20537. Poměrně často se však užívají také věty, v nichž koreferenční zájmeno tatai zdůrazňuje závislost celého spojení NP, nikoli jeho jmenného členu, na slovesu, např.: Ježíš Kristus, narozený, aby spasil celý svět, to (79) nejprve oznámil všem svatý anděl, který přišel z nebe BrP I 79–80. Řekl jim to, svým učedníkům, kteří byli u něho, že přichází vojsko BrB II Mak 8, 12 (považoval to za… jako by přicházelo vojsko). Podle své vnitřní struktury jsou tyto konstrukce neobjektové. Koreferenční zájmeno, které označuje syntaktickou pozici GD ve větě, je zde zachováno právě tak, jako bývá někdy zachováno ve větách vysvětlovacích, srov. apsakė tatai, kad jis užgimė38. Samostatnost GD se jasně projevuje také v těch příkladech, v nichž je subjekt děje participia vyjádřen ve větě předložkovou konstrukcí řízenou slovesem nebo jiným pádem (nikoli akuzativem). Takové konstrukce jsou rovněž neobjektového typu, nezávisle na valenci a významu slovesa. Dále o těch mudrcích musíme vědět, že nebyli z židovského rodu BrP I 153. A přikázal, aby ho prohlásili za třetího pána, jenž je králem BrB Dan 5,29 (že je třetím pánem)39. Z toho můžeme usoudit, že ti, kdo uvěřili v Krista, jsou spaseni… BrP II 387. Proto se učme… být věrni Kristu, který nás může z této bídy vysvobodit BrP II 45740. 3.3.4. Rozdíl mezi vnitřními strukturami obou typů GD lze formálně vymezit také pomocí teorie závislostí, která se v poslední době formuje jako samostatný směr generativní gramatiky41. Hierarchie složek vnitřní struktury GD neobjektového typu a vysvětlovací věty se vyjadřuje stejnými pravidly závislosti42: V (* N); N (* S); ta vyjadřují, že jmenná kategorie (N) závislá na slovese (V) je realizována větou (S). Stejné vztahy závislosti lze stanovit také ve vnitřní struktuře odpovídajících konstrukcí a vysvětlovacích vět v jiných jazycích43. Naproti tomu vnitřní strukturu GD objektového typu by bylo třeba označit pravidly V (*N), N (* NS), která vyjadřují, že kategorie N je realizována jak jménem, tak větou. 37 t.p. SP II 1825. 38 Ke struktuře vysvětlovacích vět s koreferenčními výrazy z transformačního hlediska viz autor, „Baltistica“ VIII (1), 1972, s. 38 a násl. 39 Viz také BrP II 238; BrB Iz 16,6; I Mak 8,1. 40 Podobně BrP I 92; viz také 2.1.3.2. se žvalgytis BrB Job 35,5 a daboties MT 117s; viz také 2.1.3.4. se skustis BrB II Mak 14,26. 41 Srov. D. G. Hays, Dependency Theory: a Formalism and some Observations, „Language“ 40, № 4, (1964), s. 511–525; J. J. Robinson, A Dependency-based Transformational Grammar, in: Actes du X Congress International des Linguistes, Bucarest, 1970, s. 807–813 42 Pravidla jsou formulována podle značení J. J. Robinsona (J. J. Robinson, Dependency Structures and Transformational Rules, „Language“, 46, № 2, 1970, s. 265–266); kategorie T je pouze nahrazena kategorií S, aby bylo snazší srovnání s pravidly struktury frázových typů (phrase structure). Pomlčky označené hvězdičkami představují povinné prvky. 43 K totožnosti vnitřní struktury francouzského acc. c. inf. a vysvětlovací věty z hlediska gramatiky závislostí viz Б. Ю. Розенцвейг, Об одном типе синтаксической интерфе-ренции, сб.: Фонетика, фонология, грамматика к 70-летию А. А. Реформатского, М. 1971, s. 270–276; k vztahu odpovídajících německých konstrukcí a vět podle teorie valence (jejíž obecné principy jsou blízké gramatice závislostí) viz R. Große, Zum Verhältnis von Form und Inhalt bei der Valenz der deutschen Verben, in: Beiträge zur Valenztheorie, Halle (Saale), 1971, s. 126–127. 263 3.3.5. Rozdíl mezi objektovými a neobjektovými GD se ne vždy odráží v jejich vnější struktuře. Mnohé konstrukce s komentabilními tranzitivními slovesy v XVI.–XVII. století jsou, posuzovány samostatně, dvojznačné, tj. mohou být utvořeny z různě uspořádaných vět podle různých derivačních pravidel. Například GD regėjot ghy enti VEE 81 může být utvořeno z vět regėjot [tai] (jis eina) podle pravidla NP→S jako synonymum regėjot, kad jis eina; na druhou stranu může být utvořeno také z regėjot jį (jis eina) podle pravidla NP→NS44. Předpoklady syntaktické homonymie takových GD vznikly dávno před počátkem písemné tradice, kdy se původní objektové konstrukce sblížily s vysvětlovacími větami vnitřní struktury typu NP→S (zpočátku bezspojkovými, později spojkovými). GD spojovala s vysvětlovacími větami závislost na týchž tranzitivních slovesech. Vztah mezi jmenným a participiálním členem GD měl rovněž stejnou syntaktickou povahu jako vztah mezi podmětem a přísudkem vedlejší věty vysvětlovací věty. Nejdůležitější rozdíl ve vnější podobě obou konstrukcí spočíval v tom, že jméno nebo zájmeno vyjadřující sekundární subjekt děje bylo v konstrukci GD formálně určováno slovesem vyjadřujícím hlavní děj, zatímco ve vysvětlovací větě na něm svou formou nezáviselo. V druhém případě bylo slovesu podřízeno celé vedlejší větné členění. Tento rozdíl však nebránil užívání obou konstrukcí ve stejném prostředí, tím spíše, že závislost akuzativu na slovesu byla zpočátku spíše sémantické povahy. S proměnou povahy slovesného řízení a diferenciací přímého a nepřímého objektu již akuzativ zájmena mus v konstrukcích se slovesy mąstyti, žinoti, sakyti, tarti apod. (např.: anis tars, mus nog jų beganczius BrB I Joz 8,6) nemohl být nadále považován za přímý objekt slovesa. Takové GD musely buď zaniknout, nebo se musely modifikovat syntaktické vztahy mezi jejich členy. Syntaktická synonymie s vysvětlovacími větami napomohla přežití těchto konstrukcí a dokonce rozšířila jejich užívání s dalšími komentabilními slovesy, která neřídí akuzativ, ale mohou k sobě připojovat vedlejší věty vysvětlovací. GD, které se stalo ekvivalentem vysvětlovacích vět, zaujalo také jejich syntaktické pozice, v nichž se dříve nemohlo vyskytovat. Čím bylo častější a obvyklejší, tím zřetelněji se tento analogický proces projevoval. Jak jsme viděli, v XVI.–XVII. století pokročil nejdále v jazyce těch autorů, u nichž se GD užívalo vůbec nejšířeji. S rozšířením neobjektového typu GD se také konstrukce s tranzitivními komentabilními slovesy 1. skupiny (matyti, girdėti, pastebėti, jausti, rasti apod.) začaly užívat jako ekvivalenty vysvětlovacích vět s vnitřní strukturou typu NP→S. V takových případech akuzativ jména nebo zájmena, který měl podobu závislého větného členu, zároveň zastupoval podmět konstituční věty. Protože souběžně přetrvalo i objektové užívání těchto konstrukcí, staly se syntakticky homonymními. Typ mnoha z nich lze ve starých písemných památkách určit pouze na základě lexikálního významu členů a kontextu. Rozpor mezi odlišnou vnitřní a totožnou vnější strukturou činil gramatickou formu konstrukce nestálou a podněcoval její další vývoj. 44 K dvojímu výkladu odpovídajících anglických konstrukcí s formou -ing srov. N. Chomsky, Current Issues in Linguistic Theory, in: The Structure of Language, s. 73; A Transformational Approach to Syntax, tamtéž, s. 238–239. 264 4. Rysy dalšího vývoje akuzativu s participiem Z přehledu struktury a užívání GD ve staré litevštině vyplývá, že dva hlavní typy této konstrukce – objektový a neobjektový – se od počátku písemné tradice liší vnitřní strukturou a synonymními vztahy k jiným konstrukcím. Tento rozdíl se často projevuje v lexikálních a syntaktických vlastnostech členů GD. Jak již bylo uvedeno, objektové konstrukce tvoří pouze tranzitivní slovesa, která mohou řídit akuzativ konkrétních i abstraktních slov. Neobjektové konstrukce naproti tomu mohou tvořit všechna komentabilní slovesa bez ohledu na slovesné řízení pádů a často také záporné tvary tranzitivních sloves, která jinak řídí genitiv. Liší se také vyjádření participiálního a jmenného členu. Například pouze pro neobjektové konstrukce jsou charakteristické participiální spojení nebo zvratná zájmena zaujímající pozici jmenného členu. Podle morfologické formy hlavních členů se však většina GD obou typů na počátku písemné tradice shoduje. Další diferenciaci těchto typů lze pozorovat již v období písemné tradice. 4.1. Neobjektové konstrukce 4.1.1. Další vývoj neobjektových konstrukcí významně ovlivnila jejich synonymie s šířícími se vysvětlovacími větami. Participium, které se stalo ekvivalentem slovesa ve funkci přísudku vedlejší věty vysvětlovací věty, pozbylo ve formě akuzativu syntaktického odůvodnění. Intenzivní užívání neobjektového typu GD ve staré litevštině ještě více zdůraznilo rozpor mezi původní jmennou pádovou formou participia a jeho novým slovesným přísudkem. To vše vytvořilo příznivé podmínky pro prosazení nepřechylovaných participiálních forem – padalyviů. Padalyvis pronikl do GD již jako ustálený prostředek k vyjádření sekundárního děje vykonávaného jiným činitelem (nebo děje samovolného). Postupné šíření padalyviů v XVI.–XVII. století bylo pojednáno samostatně¹, proto se jím zde nebudeme zabývat; je třeba pouze poznamenat, že v některých památkách XVI. století, zejména v textech J. Bretkūnase, lze ještě rozpoznat první etapy tohoto šíření: padalyvia se obvykle pojí jen se středním rodem přídavných jmen a zájmen (např.: regesit tātai prassidėdant BrP I 15₁₀; isch̄tirsíu… ger essant BrB I Sam 20, 12), čímž vytlačují starší participiální tvary středního rodu (srov.: tikra tariu esą BrB II Petr 1, 13), nebo se užívají v konstrukcích bez prvního akuzativu (gird kẽikent BrB Pat 29, 24); občas plní funkci slovesné spony i v jiných případech (např.: rassi tikrai tiesą sant BrB Moz 17, 4). Další šíření padalyviů bylo velmi rychlé: v textech XVI. století se vyskytují pouze ve 3,4% všech GD, zatímco v XVII. století již v 38%. V XVIII.–XIX. století se forma padalyvisu stává v neobjektových konstrukcích hlavní a převažující. Neobjektové konstrukce se skloňovanými participii postupně zanikají a ustupují GD s padalyvii, vztažným větám a dalším syntaktickým prostředkům. 4.1.2. Zánik neobjektových konstrukcí se skloňovanými participii a prosazování padalyviů jsou zřetelně patrné při porovnání textů z různých období, přeložených ze stejných nebo podobných originálů. Například na mnoha místech, kde J. Bretkūnas užívá GD se skloňovanými participii, překlad Nového zákona Bytnerem z roku 1701… 1 Viz autor, Galininkas su padalyviu senuosiuose lietuvių kalbos paminkluose, „Baltistica“, IV(2), 1968, s. 195–209 s literaturou. 265 … nebo v Bibli L. J. Rėzy z roku 1824 již nacházíme odpovídající konstrukce s polovětnými příčestími (viz tab. 3). Srov.: A koho mě tedy říkáte? BrB Luk 9, 20 – koho říkáte, že jsem Bt – koho říkáte, že jsem RB (Vos autem quem me esse dicitis? Wer saget jr aber das ich sey?)². Šinom, ghi mus klausanti BrB I Jon 5, 15 – žinom, ji mus klausant RB – žinome | jog klauso mus Bt (Wir wissen | das er vns höret; scimus quia audit nos). Tureio nekurįs Klausimus... ape vieną... kurį Powilas sake giwenantį. BrB Apd 25, 19 – kurį ésant gijwą... sake Bt – sake gywą ésantį RB (Paulus sagete | er lebete; quem affirmabat Paulus vivere). Ale domníval se, že jeho bratři pochopili BrB Apd 7, 25 – myslel si, že jeho bratři porozumějí RB – myslel si | že bratři... měli porozumět Bt (Er meinet aber seine Brüder soltens vernemen. Existimabat autem intelligere fratres³). Girdejot, ghi sirgusi BrB Filip 2, 26 – išgirde sergant ji Bt – girdėje, ji sirgusi RB (gehöret hattet | das er kranck war gewesen; audieratis illum infirmatum). Z 102 neobjektových konstrukcí s příčestími užitých J. Bretkūnasem bylo v překladu S. Bytnera nahrazeno 10, v Bibli L. J. Rėzy pak 20. Neobjektové konstrukce GD s deklinovanými příčestími vytlačují z užívání mnohem více než konstrukce s polovětnými příčestími vedlejší věty vysvětlující. Nárůst jejich role je zvlášť patrný v Novém zákoně S. Bytnera, kde vysvětlující věty s jog (příležitostně s kad) nahrazují více než polovinu všech konstrukcí GD užitých J. Bretkūnasem. Některé konstrukce GD, například se slovesem norėti, nejsou nahrazovány konstrukcemi s polovětným příčestím, nýbrž zcela zanikají a jejich místo zaujímají spojení slov s infinitivem, např.: Kaip ghis ghi naretų wadinamą BrB Luk 1, 62 – kaip jis norėtų jį vadint Bt – norėtų praminti RB (quem vellet vocari eum; wie er jn wolt heissen lassen). Podobně také konstrukce GD s osobním či zvratným zájmenem označujícím téhož účastníka děje jako slovesný děj ustupují nikoli konstrukcím s polovětným příčestím, nýbrž nominativu s příčestím (nominativus cum participio). Kurie sakos, sawe Židus sanctius BrB Apr 3, 9 – kurie šákos Žydaís esą Bt – kurrie sakos, esą Žydai RB (die da sagen | sie sind Juden; dicunt se Judaeos esse). Priesziniks... radidomasi sawe diewu santi4 BrB II Tes 2, 4 – rodidamasis Diewu esąs Bt – sakosi, Diewu ésąs RB (gibt sich für | er sey Gott; tamquam sit Deus). 4.1.3. S rozšiřováním vedlejších vysvětlovacích vět a dalších synonymních konstrukcí se sféra užívání neobjektových GD v 18.–19. století obecně zužuje. Například v překladu Nového zákona S. Bytnera z roku 1701 se neobjektový typ GD s ohýbanými participii zachoval pouze na 5 místech ze 102, kde jej užil J. Bretkūnas, a neobjektové GD (s participii a polovětnými přechodníky) tvoří jen asi 15% protějšků GD u J. Bretkūna. Podobné údaje byly získány také při srovnání s překladem J. Bretkūna „Nový zákon“ J. A. Giedraitise z roku 1816. 2 Podobně Mk 8, 27; Lk 9, 18. 3 Srov. také Lk 5, 24; 20, 6; Řím 3, 8; 1 Kor 14, 23; 2 Kor 8, 22; 12, 19, Řím 4, 18. 4 sawe ir santi podtrženo, vedle – essans. 266 J. Bretkūno pavartotų GD atitikmenys S. Bytnerio (1701) ir L. J. Rėzos (1824) Naujojo testamento vertimuose Tabulka 3 Bt 1701 RB 1824 Neobjektové Objektové Neobjektové Objektové Akuzativ s participiem 5 149 33 160 Akuzativ s polovětným přechodníkem 10 6 20 11 Vedlejší věta 68 14 20 5 Jiné konstrukce 19 12 29 5 Neobjektový typ GD se mnohem lépe zachoval v Bibli J. L. Rėzy z roku 1824, kde participiální a polovětné konstrukce tvoří asi 50% protějšků GD užívaných J. Bretkūnem. GD se navíc v Rėzově Bibli často vyskytuje i na místech, kde J. Bretkūnas použil jiné syntaktické prostředky. Například jen v knize Skutků zde nacházíme 36 neobjektových GD s participii a 13 s polovětnými přechodníky, tedy dokonce více než v překladu J. Bretkūna. Je však velmi pochybné, zda takový výskyt neobjektových konstrukcí s ohýbanými participii odráží tendence tehdejšího živého jazyka. V dílech K. Donelaitise, napsaných nářečím, v němž GD muselo být velmi rozšířeno, vidíme zcela odlišný obraz: v neobjektových konstrukcích se zde užívají pouze polovětné přechodníky. Užívání ohýbaných participií v náboženských textech 19. století zřejmě udržovala literární tradice, která zvláště brzdila změny v jazyce sakrálních textů. GD s ohýbanými participii, obvyklé ve starší literatuře, už tehdy nejspíše mělo archaický nádech, jehož se využívalo ze stylistických důvodů. Snaha vysvětlit jazykové prostředky typické pro staré písemnictví částečně objasňuje častější užívání GD s ohýbanými participii v tvorbě S. Daukantase, která je ostatně tradičními syntaktickými prostředky rovněž bohatá (srov. ohýbaná participia v absolutním dativu, viz LKK V 61); přesto i zde nacházíme ve většině neobjektových konstrukcí polovětné přechodníky. To, že neobjektový typ GD s ohýbanými participii byl v živém jazyce 19. století již vzácný a na mnoha místech zcela vymizel, je patrné z písemností autorů bližších lidovému jazyku, jako byli M. Valančius, A. Baranauskas, A. Strazdas, S. Stanevičius aj., i z vyprávěcí lidové slovesnosti zaznamenané v té době (zpívaná lidová slovesnost si GD s ohýbanými participii zachovala mnohem lépe díky svým metrickým a rytmickým vlastnostem). Od konce 19. století a počátku 20. století, kdy se spisovný jazyk pevně zakládá na lidovém jazyce, neobjektové konstrukce s ohýbanými participii ustupují z aktivního užívání. Pro současný spisovný jazyk nejsou příznačné a jen příležitostně se využívají v krásné literatuře jako stylisticky příznakové archaismy5. 4.1.4. Jako hlavní členy neobjektových konstrukcí s polovětnými participii se v současném jazyce uplatňují slovesa týchž valenčních skupin (někdy i jiná slo- 5 Srov. Snad proto si odedávna, když byl ještě Gigi­s mladší, všichni mysleli, že je čarodějem KrėvRg 85, viz také LTSR MA, Lietuvių kalbos gramatika, II, Vilnius, 1971, s. 363. 267 va), která v 16.–17. století vytvářela odpovídající konstrukce s flektovanými participii. Z nich se nejčastěji užívají následující: 1. skupina sloves vidět, zpozorovat, slyšet, zaslechnout, poslouchat, cítit, pocítit, najít, ukazovat, tušit, která v jiných případech vytvářejí také objektové konstrukce, např.: Poradce viděl, že jeho práce je úplně zbytečná BsRP 84. Všiml jsem si, že hodiny odbily zcela v nevhodnou dobu CvR III 234. Slyším, že se tvoje děvčátko napilo s někým jiným Nm. Otec, když uslyšel, že si bere dělnici, nejspíš přiběhne CvR III 41. Andrius poslouchá, jak Němka opakuje slova, kterým nerozumí CvR IX 179. Jak cítil, že se otec zachová? LKŽ IV 318. Kastis pocítil, jak se mu oči zalévají slzami ŠRagR III 21. (Mladík) zjistil, že všechno jde vniveč BsMt II 207. To ukazuje, že tyto motivy jsou velmi staré (trš). Jak mě můžeš podezírat, že jsem tu egoistkou! ŠRagR III 236. 2. skupina sloves vědět, rozumět, myslet si, věřit; říkat, mluvit, tvrdit, oznamovat, která v GD s flektovanými participii v současném jazyce už vůbec netvoří. Kéž by věděl, že úsvit už svítá JD I 201. Pochopil, že otec dostal půjčku PaukšK 55. Kastis si myslel, že spí ŠRagR III 124.⁴ Nebyl bych věřil, že Cipras po těch několika letech zůstal takový. ŽemR II 118. Ať tedy muži řeknou, že ženy neumějí vydělávat peníze VaižgRR II 1689. Lidé říkali, že soused prodal krávu Krs. Dcera potvrdila, že se otec vrátil téměř ve stejnou dobu (trš.). Přichází lokaj a oznamuje, že někdo přišel s nějakou záležitostí ŠRagR II 102. Se zvratnými slovesy 3. skupiny dohodnout se, očekávat se konstrukce s polovětným participiem tvoří velmi zřídka, zatímco se slovesy chlubit se, radovat se, stěžovat si, učit se apod. se již vůbec neužívají. Poměrně často se však spojují s infinitivem ve funkci predikátu, např.: Bylo slyšet, jak brousí kosy CvR III 190. Z toho bylo vidět, že je skvělou hospodyní Sln. A mladým Vidmantům se začalo zdát, že otec je vinen VaižgR VII 40. Konstrukce s polovětným participiem zde zaujímají pozici nominativu a v tomto ohledu odpovídají GD ve starých písemných památkách po slovech 4. skupiny. Vzhledem k těsnému vztahu k podmětnému nominativu má jejich jmenný člen někdy sám podobu tohoto pádu, např.: je vidět, jak připlouvá větší loď SimonVK I 206⁶ (srov. je vidět loď). V pozici podmětného nominativu se vyskytují také s predikativními adjektivy středního rodu, pasivními participii a některými slovesy (zdát se, vyjít najevo, objasnit se apod.), např.: Bylo jasné, že se blíží bouře s krupobitím MPs 43. Ještě nebylo patrné… že se proměnila v puzru VaižgRR I 134–135. Ne nadarmo se říká, že liška je mazaná VaižgRR II 173. Hostům se zdá, že kuchaře na světě nikdo neuhodne… VaižgRR 118. Z toho vyplývá, že byli dva kněží LT I 345. Akuzativ s polovětným participiem tedy v současné litevštině nacházíme za stejných okolností jako neobjektové konstrukce s participii v písemných památkách 16.–17. století. Rozsah užívání neobjektového typu akuzativu s polovětným participiem je však dnes podstatně užší. V odpovídajících případech se mnohem častěji než ve starém jazyce užívají významově souznačné vysvětlovací věty. 4.1.5. Prosazování polovětného participia v GD je součástí obecnějšího procesu diferenciace atributivních a polopredikativních participií, který se projevil také v jiných konstrukcích s nepřímými pády. Z podobných důvodů, avšak mnohem dříve, se dativ participií se skloňovaným kmenem v předponové části ustálil v absolutním dativu- 6 Viz tamtéž, s. 395. 268 v konstrukci a položil základ samotné kategorii polopříčestí⁷. Stejně jako do GD proniklo polopříčestí také do konstrukcí s genitivem a příčestím, srov.: nikde nezjistil, že je přítomna Jrk 112⁸. Podobné prosazení nesklonných participií (tzv. gerundií, absolutivů apod.) namísto polopredikativních participií pozorujeme i v mnoha dalších příbuzných jazycích. Ještě dále se na této cestě vydala lotyština, v níž ustrnuly také tvary participií přítomného času činného rodu s -m, které se široce užívají v konstrukcích GD (srov. neredz saules uzlecam⁹). Nesklonné tvary participií v konstrukcích GD se ve slovanských jazycích vyskytují již od nejstarších památek (srov. s. sl. vidiši učenika predaješte Supr 408)¹⁰, avšak jejich definitivnímu prosazení zabránil samotný zánik neobjektových konstrukcí a jejich nahrazení vedlejšími vysvětlovacími větami. Užívání latinského accusativus cum infinitivo ve významu blízkém litevskému akuzativu s polopříčestím, jež udalo směr vzniku odpovídajících konstrukcí v románských a zčásti i germánských jazycích, zřejmě rovněž není původní a lze je vysvětlit prosazením infinitivu namísto starších tvarů akuzativu participia¹¹. 4.1.6. Ve vývoji litevštiny pozorujeme také tendence k dalšímu posunu syntaktických vztahů v GD. Jakmile se polopříčestí prosadilo namísto akuzativu participií, závislost P na N, vyjadřovaná shodou, v neobjektových konstrukcích definitivně vybledla. Polopříčestí, plnící tutéž funkci jako sloveso ve vedlejší větě vysvětlovacího souvětí, se stalo hlavním členem spojení NP, který zastupuje jeho syntaktické vztahy k V. Nesklonný tvar umožnil jeho užívání i bez akuzativu podstatného jména či zájmena (resp. genitivu). Ve staré litevštině byly bezpodmětové a další jim blízké konstrukce bez N jedním z prvních ohnisek šíření polopříčestí v GD; v jazykových památkách 16.—17. století tvoří 14,1% všech konstrukcí s polopříčestím, zatímco v textech J. Bretkūna, kde se toto šíření teprve začíná, dokonce přibližně 65%. V současném jazyce se konstrukce s polopříčestím bez akuzativu užívají ve větách bezpodmětových i neurčitě osobních, eliptických a dalších výpovědích, např.: Pochopil jsem, že je třeba jít na nádraží ValPJ 29. Pocítil jsem, jak kape Grž. Potom jsem vedle uslyšel, jak někdo mluví ŽemR II 52. Uviděl jsem, jak se perou Sk. Vidím, jak na krásném dvorku vzcházejí a zelenají se KlvD 32¹². V těchto případech, kdy není přítomen akuzativ podstatného jména či zájmena, zaujímá samo polopříčestí pozici předmětného pádu, srov.: Když ušel kousek cesty, uslyšel, jak někdo zasyčel nosem, potom zakašlal a zanedlouho promluvil vyděšeným hlasem CvR III 61. Akuzativ podstatného jména či zájmena, který se stal syntakticky nadbytečným, se začíná chápat jako závislý na polopříčestí. Tato závislost N na P se nejvýrazněji projevuje v konstrukcích se zápornými polopříčestími, která stejně jako slovesa vyžadují tvar genitivu N, např.: ⁷ Podrobněji viz LKK V 15 a násl. ⁸ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, I, s. 473—474; E. Fraenkel, Kas., s. 84 a násl.; LTSR MA, Lietuvių kalbos gramatika, II, Vilnius, s. 363, 395. ⁹ J. Endzelins, Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, p. 1001 — 1002; LPSR ZA, Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika, I, Rīgā, 1959, p. 664. ¹⁰ W. Vondrák, Vergleichende Slavische Grammatik, ² II, 407. ¹¹ Srov. A. Hahn, Genesis of the Infinitive with Subject-Accusative, TAPA, 81 (1950), s. 117 a násl. ¹² Žr. dar J. Balkevičius, Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė, V., 1963, p. 195; LTSR MA, Lietuvių kalbos gramatika, V., 1971, p. 395—396. 269 V domech, kde tento zvyk dodržují, prý blechy po celý rok nejsou MLLG II 179. Rybář, vida že není počestný, učinil, jak si ten Němčík přál MLLG I 360 (Š). (srov.: viděli jste ho, jak není zemědělec VaižgRR I 443). Takové konstrukce se objevují již od nejstarších písemných památek, např.: klaigonai... tarp Sacramentu... iokia atskiria nesant / bet viena buda esanti stata MT 120₁₆. Na rozdíl od odpovídajících konstrukcí s participii, např.: szinai, niewieno musip nesancio BrB I Kar 5, 6 (viz 2.2. 3. 4.), zde již chybí vyjádřený vzájemný syntaktický vztah mezi N a P a pouze forma N závisí na přechodníku, nikoli naopak¹³. Podobné vztahy vidíme i v konstrukcích, v nichž se přechodník pojí s genitivem části, např.: Bylo lze tušit, že v jeho duši je jakýsi neklid VaižgRR I 128. Zpočátku jsme se také domnívali, že i my budeme mít takové nevinné žerty VaižgRR II 151. Od domu k domu bylo vidět, jak lidé chodí v houfcích CvR IX 110. Konstrukce zde pojednávaného typu ukazují na vznik takového modelu syntaktických vztahů GD neobjektového typu: (5) V → P → N 4.2. Objektové konstrukce 4.2.1. Vývoj objektových konstrukcí měl se vztahem k vysvětlovacím větám mnohem menší souvislost, protože jim synonymní vysvětlovací věty s proleptickým subjektem (srov.: vidím otce vracejícího se a vidím otce, že se vrací, viz 3.3.2.) jsou poměrně vzácné a v současném spisovném jazyce se vůbec nevyskytují. Mezi V a N v těchto konstrukcích zůstal vztah pádového řízení. S posilováním větné soudržnosti a závislosti jednotlivých částí věty na slovesu byl přímo podřízen slovesu také participiální člen GD, viz 2.1.5.(4). Tento model syntaktických vztahů objektového GD, který nacházíme již v nejstarších písemných památkách, zůstal v zásadě nezměněn i v současné litevštině. Formálním oddělením GD neobjektového typu se však GD objektového typu s flektovanými participii ještě více přiblížil odpovídajícím konstrukcím závislým na slovesech bez frázového řízení, tj. nekomentovatelných slovesech, a samotný akuzativ participia v nich získal zřetelnější kvalitativní význam. V současné litevštině tvoří objektové konstrukce s flektovanými participii nejčastěji tato komentovatelná slovesa fyzického vnímání, náležející do skupiny 1: vidět, spatřit, zahlédnout, slyšet, zaslechnout, všimnout si, cítit, pocítit, najít, např.: Vícekrát jsem ho vídal mezi těmi, kteří se tam točili Maš AMB 78. Vidíme, že ovčí záležitost je prohraná VaižgRR II 158. A když spatřil v dálce zářící ohýnek, rozběhl se tím směrem LTR. Jen ať je slyšet, jak hučí hájek JD II 551. Uslyšel, jak přilétá včelka. Vrn. Matka si všimla, že se třesu SimonOBT 158–159. 13 Ve starých písemných památkách se vyskytují také přechodné případy, kdy na témže slovese závisí konstrukce jak s genitivem participia, tak s přechodníkem, srov.: S. Powilas... říká, že není jediného stvoření a že nemůže být (powiada że niemasz stworzenia / y że byc nie może) SP II 114₆. Neboť vidí, že jejich síla mizí, že jsou bezmocní a opuštění BrB V Moz 32, 36 (wird ansehen / das jre Macht dahin ist / vnd beide das verschlossen vnd verlassen weg ist). 270 Jako bych cítil nějaké blížící se neštěstí… ŽemR IV 474. Lidé našli Gugę zmrzlého KrevRg 25414. V objektových konstrukcích s nekomentabilními slovesy bývají hlavním členem nejčastěji nechat, potkat, zastihnout, držet, mít, vést, nést, vézt, hodit, chránit, položit, (se)brat, (z)vednout a podobně, například: Jasiulis… nechal Marelę těžce vzdychající JD III 1210. Hospodář… ji ještě stihl, než vyběhla ze dvora CvR II 59. Pi menú celou noc držel koně spoutané. LKŽ VII 37. Purvino chasník ji přinesl domů strašlivě vyčerpanou SimonoOBT 70. Tesaaugo nás hlídal spící Šd (MLLG IV 45). Nemohl dítě uživit, položil je u cesty zavinuté CvR III 14. V takových konstrukcích akuzativ příčestí především označuje přítomnost určité vlastnosti objektu v průběhu slovesného děje15. Převažuje zde tedy kvalitativní, adjektivní význam příčestí, srov. našel jsem ho unaveného | rozzlobeného nebo ji vyvedl neoblečenou | nahou. Na druhou stranu se v těch objektových konstrukcích, v nichž převažoval slovesný význam příčestí, již v období písemné tradice rozšířila příslovečná participia. 4.2.2. Údaje ze starých písemných památek dovolují soudit, že příslovečné participium začalo do objektových konstrukcí pronikat teprve poté, co se již ustálilo v neobjektových (neosobních) konstrukcích nebo s zájmeny středního rodu. J. Bretkūnas tvoří objektové konstrukce pouze se skloňovanými příčestími; až na vzácné výjimky lze totéž říci i o M. Daukšovi, B. Vilentasovi a S. Vaišnorovi. V písemnostech XVII století (například v „Punktai“ K. Sirvydase) se však v objektových konstrukcích již často vyskytují příslovečná participia; toto užití je zvláště zřetelné v Bibli B. Chylinského. V textech K. Donelaitise, stejně jako v současném jazyce16, převažují příslovečná participia a volně se užívají s akuzativem závislým na slovesech vidět, slyšet, zaslechnout, cítit a podobně, například: všechny statné vidíme v létě vracet se DnR 42; slyšíce rachotit lesknoucí se kočáry 28; slyšel, jak se sedláci střídají 46; nebojme se, že uslyšíme hučet vichřice 31; v létě s teplými dny cítíme, jak se vrací 30. Protože se objektové konstrukce po komentabilních i nekomentabilních slovesech tvoří podle téhož modelu syntaktických vztahů, začalo příslovečné participium pronikat i do těch druhých, zvláště u sloves blízkého významu. Například když se ustálila příslovečná participia v konstrukcích se slovesem najít, vznikly podmínky pro užití příslovečného participia i v odpovídajících výrazech s nekomentabilním synonymem tohoto slovesa zastihnout (např.: mnohokrát mě přistihli, jak pracuji DnR 79) nebo s jeho částečným antonymem nechat (např.: nechal jsem je, jak dělají smrad DnR 132). V současném jazyce se příslovečná participia nejčastěji vyskytují v konstrukcích s nekomentabilními slovesy nechat, potkat, zastihnout, dohonit, přistihnout, chytit, popadnout, uchopit a podobně. Ty (dívky)… nechaly svého zachránce spát v běhu BsMt I 186. Potkal člověka, jak jede na koni BsV 299. A zastihla ho, jak má to dítě peří BsMt I 68. A ten vlk vyběhl a dohonil toho blázna, jak jede LB 242. Snad ho chytíme 14 Viz také J. Jablonskis, op. cit.; s. 472 a násl.; 614–615; J. Balkevičius, op. cit., s. 193 a násl.; LTSR MA, Lietuvių kalbos gramatika, II, s. 362–363; tamtéž k odpovídajícím konstrukcím s genitivem s. 363–364. 15 Srov. A. Valeckienė, Predikatyvinis pažyminys kaip atskira sakinio dalis, LKK IX, s. 99 a poznámka 13. 16 Viz J. Jablonskis, op. cit., s. 321–322, 472; J. Balkevičius, op. cit., s. 193 a násl.; LTSR MA, Lietuvių kalbos gramatika, I, s. 392 a násl. 271 toho zloděje při krádeži J (LKŽ II 115) Gyrūnas se rozčílí, když ho přistihne při lhaní KrėvP III 11. Jednou ho tatínek přistihl, jak na zahradě vykopává tuříny LzPR II 138. Chytil ho při lhaní Upt. Jak vidíme, konstrukce s polovětným přechodníkem se netvoří se všemi slovesy, která mohou být hlavními členy odpovídajících participiálních konstrukcí, nýbrž pouze s těmi, jež jsou sémanticky spojena s komentabilními. Naproti tomu na komentabilních slovesech 1. skupiny, která označují fyzickou percepci, mohou záviset jak participiální, tak konstrukce s polovětným přechodníkem. Jejich význam však není zcela totožný. Je-li objektem percepce samotný děj, užívají se obvykle konstrukce s polovětným přechodníkem, zatímco jde-li o vlastnost, participiální (nebo adjektivní) konstrukce. Význam obou konstrukcí se jasně rozlišuje již u K. Donelaitise, srov.: ale jiní mezi nimi… se skutáleli kotrmelci a také při šmejdění po dvoře našli hlupáka DnR 99 a našli všude podestýlku velmi navlhlou 22. Také v konstrukcích současné litevštiny s polovětným přechodníkem převažuje u závislého členu slovesný význam, zatímco v konstrukcích s participiem význam adjektivní, srov.: viděl jsem bratra vracejícího se KlvD 138 a ženu… spatřil, jak přichází muž CvR IX 114. Konstrukce s polovětnými přechodníky se tedy svým významem blíží odpovídajícím neobjektovým konstrukcím (srov. 4.1.4.). Proces významové diferenciace objektových konstrukcí zdaleka není ukončen a v mnoha případech lze polovětný přechodník a akuzativ participia zaměňovat jen s nepatrným rozdílem ve významu. 4.2.3. Podobnou diferenciaci odpovídajících konstrukcí pozorujeme i v jiných indoevropských jazycích. Latinské accusativus cum participio a accusativus cum infinitivo po slovesech fyzické percepce video, audio a podobných, například: eum audivi cane-u tem / canere nebo eum vidi ingredientem / ingredi17, se liší téměř stejným významovým odstínem jako litevské slyším ho zpívat / zpívajícího nebo vidím ho vstupovat / vstupujícího. Podobný rozdíl mezi konstrukcemi s objektovým pádem a tvarem na -ing (blízkým našim participiím) a infinitivem vznikl také v angličtině18. 4.3. Z přehledu GD vyplývá, že syntaktické vztahy mezi jeho členy se vyvíjely stejným směrem jako v jiných participiálních konstrukcích s nepřímými pády. Tyto změny byly především podmíněny následujícími obecnějšími zákonitostmi vývoje syntaktického systému: a) postupná subordinace polopredikativních konstrukcí slovesu, spojená s rostoucí sevřeností a jednotností věty; b) posilování slovesné rekce a rozlišování mezi řízenými a připojenými konstrukcemi; c) diferenciace forem vyjadřujících polopredikativní a atributivní vztahy. Přijato 12. 3. 1973 17 Viz O. Riemann, Syntaxe latine d’après les principes de la grammaire historique, Paris, 1927, s. 536. Srov. také rozdíl mezi významem infinitivu a participia v Plautových textech, na nějž poukazuje A. Hahn: infinitiv znamená „vnímat, že“, zatímco participium — „vnímat někoho, jak něco dělá“. Viz A. Hahn, Genesis of the Infinitive with Subject-Accusative, TAPA, 81 (1950), s. 125. 18 Srov. K. Yamakawa, The Two Constructions: ”Accusative and Participle“ and ”Genetive and Gerund“, ”Annals of the Hitotsubashi Academy“, Tokyo, 1957, V. 8, № 1, s. 44—45, 47, 62. 272 В. АМБРАЗАС STRUKTURA A UŽÍVÁNÍ AKUZATIVU S PARTICIPII (ACCUSATIVUS CUM PARTICIPIO) VE STARÉ LITEVŠTINĚ Shrnutí Strukturálním a genetickým základem akuzativu s participiem (dále AP) jsou konstrukce dvojitého akuzativu, v nichž první akuzativ jména nebo zájmena přímo závisí na slovesu, zatímco druhý akuzativ jména, zájmena či participia je s prvním spojen polopredikativním vztahem, např.: Kat sakei ie tawa Seser? BrB I Moz 12, 19. Ze všech druhů dvojitého akuzativu se AP ve staré litevštině nejvíce rozšířil a prošel osobitou vývojovou cestou. Relikty nepředložkového akuzativu ve významu nepřímého objektu u sloves kalbėti, sakyti, byloti, skelbti, rašyti, girdėti, klausyti, žinoti, mąstyti v památkách ze 16.–17. století (např.: kalbame išzminti ChB I Kor 2, 6; girdeiom… darbus BrP I 231) potvrzují předpoklad A. A. Potebni a E. Tangla o původní závislosti jmenného členu (N) konstrukce na slovesu (V) a umožňují rekonstruovat jednotný původní model syntaktických vztahů AP: V→N←→P. Tento model je motivován některými starobylými rysy indoevropské věty: sémantickou povahou vztahu pádových tvarů ke slovesu, volnějším užíváním apozitivních konstrukcí blízkých větě a funkcí vedlejšího přísudku, která je charakteristická pro participiální tvary původem nominální. Analýza syntaktické formy a užívání akuzativu s participiem je v této práci provedena na základě téměř všech v současnosti dostupných písemných památek litevštiny ze 16.–17. století. Klasifikaci a statistickou charakteristiku sloves, která vystupují jako hlavní složka AP, viz v tabulkách 1 a 2. Téměř polovinu AP ve starolitevských textech tvoří slovesa, která řídí akuzativ objektu s konkrétním i abstraktním významem. Jsou to slovesa fyzického vnímání matyti, regėti, veizdėti, išvysti, girdėti, išgirsti, klausyti, jausti, pajusti, rasti aj., označování rodyti, ženklinti a některá slovesa duševní činnosti: pažinti, atminti, laikyti. Většina z nich si dosud zachovala přímý objektový vztah ke jmennému členu AP. V téměř 41% těchto obratů však akuzativ jména či zájmena již nelze považovat za přímý objekt slovesa. V takových případech se uvedená slovesa fyzického vnímání užívají ve svém historicky sekundárním významu duševního vnímání. Rozšířené jsou také AP se slovesy duševní činnosti, která obvykle řídí pouze abstraktní objekty: žinoti, suprasti, manyti, mąstyti, dingoti, sapnuoti, tikėti, nulemti aj. Přímý objektový vztah mezi slovesem a akuzativem jména či zájmena se zde vyskytuje pouze ve srovnatelně vzácných případech archaického rázu. 18. 520 273 Přímá závislost prvního akuzativu (N) na slovesu je již v nejstarších památkách často nahrazena větným řízením celé konstrukce jako celku. V důsledku toho vstupuje AP do vztahu se slovesy, která nemohou a zřejmě nikdy nemohla řídit akuzativ, např. se zvratnými slovesy předpokladu tikėtis, tartis (palaima padetą tikis DP 596), s neosobními slovesy stavu rodytis, regėtis, rastis (regissi [iums] mane walgantį BrB Tob 12, 19) aj. Ve starolitevských písemných památkách závisí AP také na participiu středního rodu ve funkci přísudku, např. žinoma, giedama, rašoma, kalbama, randama… sakyta, parašyta, regėtina (yra, buvo), v některých případech dokonce i na podstatných jménech garsas, stebuklas, nusitikėjimas, sententencija, dimos, gromata. Rozšířené užívání participiální spony (např.: kosznas tare, diena sancze BrP 337) rovněž svědčí o změně syntaktických vztahů, kterou lze znázornit schématem V→(N←—→P). V důsledku centralizace věty lze změnu syntaktických vztahů pozorovat také v konstrukcích, které si zachovaly objektovou závislost akuzativu jména (N) na slovesech regėti, matyti, jausti, rast aj. Participium, které se vztahuje pouze ke jménu, vstupuje také do vztahu se slovesem a konstrukce nabývá typické podoby trojčlenného slovního spojení: Participium v zkoumaném obratu má všechny konstrukční vlastnosti slovesa. Činná participia se zde užívají jako ekvivalenty jednoduchých určitých slovesných tvarů, zatímco trpná participia jako ekvivalenty opisných forem pasiva. Na rozdíl od mnoha jiných indoevropských jazyků se činná i trpná participia vyskytují také ve tvarech budoucího času. Velmi rozšířené jsou AP s participii od slovesa būti, která tvoří spojení funkčně odpovídající složeným tvarům přísudku a ve starolitevských písemných památkách představují přibližně 20% všech AP. Zkoumání syntaktické struktury AP vede k závěru, že starolitevský obrat svou složitostí gramatické formy, sémantickou rozmanitostí sloves a šíří oblasti užití převyšuje odpovídající konstrukce jiných příbuzných jazyků. Možnosti tvoření a užívání této konstrukce, zděděné z indoevropského jazykového společenství, se ve staré litevštině rozvinuly obzvláště bohatě, takže AP začal plnit funkce, pro něž mnohé jiné příbuzné jazyky zobecnily infinitivní obraty a vedlejší věty. Svou hloubkovou strukturou, kterou odhaluje transformační analýza, odpovídá AP ve staré litevštině vedlejší větě obsahové. Většina AP v památkách ze 16.–17. století je utvořena podle derivačního pravidla NP→S. AP s objektovou závislostí si zachovala hloubkovou strukturu typu NP→NʹS, která je charakteristická také 274 pro vedlejší věty obsahové s proleptickým podmětem. Vnitřní strukturální blízkost VP a vedlejší věty obsahové se stala základem jejich širokého synonymního užívání a sehrála důležitou roli v dalším vývoji zkoumaného obratu. Proměna syntaktických vztahů uvnitř obratu vytvořila příznivé podmínky pro pronikání nesklonných participiálních forem na -nt a -us-, tzv. přechodníků. Přechodníky pronikají do VP jako již hotový, ustálený prostředek vyjadřování polopredikativních adverbiálních vztahů. Objevují se především se jmény přídavnými a zájmeny středního rodu a v obratech bez prvního akuzativu; v XVII. století se však velmi rychle rozšiřují i v obratech s prvním akuzativem jmen mužského a ženského rodu. Zatímco ve všech památkách XVI. století dostupných pro výzkum byly přechodníky zjištěny pouze ve 3,4% obratů (poměr 76: 2.177), v XVII. století již v 38% (349: 571). V písemnictví XVIII.—XIX. století lze sledovat další rozšiřování obratů s přechodníky, které se postupně stávají převládajícími. Konstrukce VP po mnoha slovesech vycházejí z užívání a jsou nahrazovány odpovídajícími obraty s přechodníky nebo vedlejšími větami. VP v současném spisovném jazyce se od odpovídajícího starolitevského obratu liší jak svou strukturou, tak svým místem v systému syntaktických prostředků. V současnosti se obraty se skloňovanými participiálními formami užívají pouze tehdy, když je první akuzativ předmětem sloves smyslového vnímání (matyti, regėti, išvysti, pastebėti apod.), zjišťování (rasti, aptikti, suikti) a některých faktitivních sloves, která nemají větnou valenci (vesti, siųsti, palikti, suikti apod.). Akuzativ participia zde plní funkci predikativního atributu a má dvojí syntaktickou vazbu (k prvnímu akuzativu a ke slovesu); střídá se s přechodníkem, srov. matau tėvą sėdintį (sėdint). Jestliže sloveso řídí celou konstrukci jako celek a první akuzativ nelze považovat za jeho přímý předmět, užívají se pouze přechodníky, např. žinau tėvą sėdint (akuzativ participia je v takových případech možný pouze jako stylisticky příznakový archaismus). Změny ve struktuře VP, které probíhaly stejným směrem jako u participiálních konstrukcí s dativem, jsou podmíněny některými obecnějšími zákonitostmi vývoje syntaktického systému: a) procesem postupné podřazovanosti polopredikativních konstrukcí slovesu, spojeným s růstem vnitřní jednoty (kompaktnosti) věty; b) diferenciací forem vyjadřujících polopredikativní a atributivní vztahy; c) zužováním oblasti užití bezpředložkového akuzativu v důsledku jasnějšího rozlišování forem přímého a nepřímého předmětu. Došlo 12.III.1973 18*