Iš lietuvių kalbos prieveiksmio tyrinėjimų

ŽODŽIŲ FORMOS IR JŲ VARTOSENA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA K. ULVYDAS VÝZKUMY LITEVSKÉ PŘÍSLOVCE 1. Prostá příslovce z instrumentálu plurálu s -ais § 1. Instrumentál pád v baltských a slovanských jazycích se vyznačuje mimořádným bohatstvím příslovečných významů. To usnadňuje adverbializaci tohoto pádu. Bohatství příslovečných významů je zvláště příznačné pro instrumentál v litevštině. Příslovečné významy se vyjadřují převážně instrumentálem podstatného jména. V litevštině je instrumentálních příslovcí tolik a užívají se tak často, že zde lze koncovku instrumentálu podstatných jmen (zejména plurálu) nezřídka považovat za slovotvornou příponu příslovcí (alespoň v případech, kdy se vedle instrumentálního příslovce již neužívá odpovídající podstatné jméno). Zajímavé je, že instrumentál plurálu v litevštině v bohatství příslovečných významů a tendencích k adverbializaci nijak nezaostává za instrumentálem singuláru. Zmrazených příslovcí s koncovkou instrumentálu plurálu je více než těch, která mají zmrazenou koncovku instrumentálu singuláru. Proto lze hovořit právě o větším přiblížení zmrazené koncovky instrumentálu plurálu ke slovotvorné příponě příslovcí. Instrumentální příslovce jsou v litevštině obecně dvojího typu: jedny vznikly přímo z instrumentálových tvarů jako výsledek adverbializace, jiné byly vytvořeny s instrumentálovou koncovkou jako příponou podle již existujících příkladů příslovcí. Přísnou hranici mezi prvními a druhými nelze stanovit. O příponotvorném tvoření instrumentálních příslovcí lze hovořit pouze podmíněně, tj. s vědomím, že značná část z nich není ničím jiným než adverbializovanými instrumentálovými tvary podstatných nebo jiných jmenných slov. Analýzu tvoření instrumentálních příslovcí je obtížné, ba nemožné oddělit od analýzy jejich struktury. § 2. Rozložení instrumentálních příslovcí podle kmenů je úměrné rozložení jmenných slov podle kmenů: čím častější jsou jmenná slova určitého kmene, tím více je i příslovcí tohoto kmene. Při tvoření a ve struktuře příslovcí se zmrazenou koncovkou instrumentálu plurálu jsou nejproduktivnější a nejčastější tyto kmeny: a, ia, o a io. Z nich se mimořádnou intenzitou tvoření a četností užívání vyznačuje kmen o, který poskytuje celé řady prostých, předponových a dvoukmenových příslovcí. Ze všech ostatních kmenů se poněkud větší produktivitou a rozšířeností vyznačuje pouze kmen ę. A konečně se na tvoření a struktuře příslovcí se zmrazenou koncovkou instrumentálu plurálu velmi málo podílejí kmeny i, u a iu. Souhláskový kmen je zastoupen téměř vůbec; již samotná koncovka instrumentálu plurálu podstatných jmen tohoto kmene se totiž shoduje s koncovkou podstatných jmen kmene i. 7 § 3. Zde je vhodné uvést několik poznámek k derivační a strukturní klasifikaci instrumentálových příslovcí. Jak již mohlo vyplynout z úvodních poznámek, při zkoumání tvoření a struktury instrumentálových příslovcí je účelné nejprve je rozdělit do dvou velkých skupin. První skupinu tvoří příslovce, která souvisejí s tvarem instrumentálu jednotného čísla, druhou pak příslovce, která souvisejí s tvarem instrumentálu množného čísla. Podle vnější podoby se tak rozlišují příslovce instrumentálu jednotného a množného čísla. Je samozřejmé, že gramatická kategorie čísla je příslovci zcela cizí a nehraje zde naprosto žádnou významovou roli. Dále je třeba každou z uvedených skupin rozdělit podle toho, se slovy jmenných kmenů které třídy příslovce sama souvisejí. Lze tedy hovořit o příslovcích instrumentálu jednotného čísla jmenných slov kmenů a, ia, o, io a dalších a o příslovcích instrumentálu množného čísla jmenných slov týchž kmenů. Protože instrumentálová příslovce souvisejí jak s jednoduchými, tak s předponovými i složenými jmennými slovy, je třeba uvnitř každého kmene znovu rozlišovat skupiny jednoduchých, předponových a složených příslovcí instrumentálu jednotného a množného čísla. Kmenovou klasifikaci instrumentálových příslovcí vyžaduje sama analyzovaná látka. Takovou klasifikaci určují právě úzké derivační a strukturní vztahy instrumentálových příslovcí ke jmenným slovům, zejména k podstatným jménům. Obecně lze říci, že všechna příslovce související s pády jmenných slov lze nejsnáze derivačně a strukturně rozdělit podle ukazatelů charakteristických pro ty slovní druhy, z nichž se vyvinula nebo podle jejichž vzoru byla utvořena. Je třeba ještě dodat, že tvar instrumentálu s předložkou může tvořit příslovce související s předložkovými konstrukcemi. Základní složka takových příslovcí (ustálený tvar instrumentálu) může být zase jednoduchá, předponová nebo složená. Aby si čtenář mohl vytvořit alespoň přibližnou představu o tvoření a struktuře příslovcí souvisejících s tvary instrumentálu množného čísla, je níže uveden derivační a strukturní náčrt jedné skupiny příslovcí instrumentálu množného čísla, doplněný nezbytnými doklady z různých písemných pramenů i nářečí. Do této skupiny patří jednoduchá příslovce instrumentálu množného čísla, která souvisejí s jednoduchými jmennými slovy kmene a (bez předpony). Jde o jednoduchá příslovce instrumentálu množného čísla s -ais. Stejně jako vedle mnoha jiných se i vedle příslovcí instrumentálu množného čísla vyskytují přechodné případy – přechodové formy, které je třeba odlišovat od skutečných instrumentálových příslovcí. Zkoumání jednoduchých příslovcí instrumentálu množného čísla s -ais ukázalo, že se vedle nich vyskytují periferní jevy – periferní slova, která se svou vnější podobou shodují s těmito příslovci, nelze však spojovat s tvary instrumentálu, nebo je s nimi lze spojovat jen velmi opatrně. Konec takových periferních slov -ais často nemá s instrumentálovou koncovkou nic společného, případně s ní souvisí jen velmi málo. V těchto případech není -ais zpravidla ničím jiným než částicí nebo spojením částic, které se vyskytuje zejména u neohebných slov. Náčrt se nevyhýbá ani zde zmíněným přechodovým formám, ani periferním slovům, protože spolu s nimi se skutečná příslovce popisované skupiny lépe vymezí. 8 § 4. Při zkoumání funkce příslovcí v prostém (bezpředponovém) instrumentálu plurálu jmenných slov a-kmenové flexe je třeba nejprve poznamenat, že vedle zcela ustrnulých tvarů máme v jazyce obrovské množství tvarů instrumentálu plurálu užívaných ve významu způsobových, místních, časových a dalších okolností, které jsou k příslovcím v různých vztazích. § 5. Některé z těchto tvarů si dosud zachovávají zřetelný objektový význam a s příslovci je spojuje pouze společná okolnostní funkce. Tyto formy dosud nevykazují žádné známky sémantické izolace a lze je snadno odlišit od příslovcí. Jsou jasně chápány jako instrumentály substantiv způsobu (gab alais, kekulais, lapais, lašais, pipirais, pluoštais, pūdais, skatikais, skreitais, šmotais, vilkais, želmenais), místa (keliukais, pėdais, purvynais), času (metais, anais metais, tais pačiais metais), účelu (savo reikalais) a jiných významů. Cukr je nasekán na kousky (rš.). Utíkal po kusech masa. ŽemR₂ II 174. Má strázeň se rozrůstala list za listem, větev za větví. JablLP 86. Pot z něj stékal po kapkách. JablLP 86. Zaseli pepřem, vyrašilo penízky, rozkvetlo nevěstami, zestárlo dívkami (pohanka). JablLP 86. Vlasy mu opadávají v chomáčích. ŽemR₂ II 464. Nosil po pūdech. ŽemR₂ II 253. Nosil po pytlech a napěchoval si pytlík, aby si ho položil pod hlavu. ŽemR₂ II 115. Odpornou zeminu rozhazuje po kusech. Don. Vyl jako vlci. TŽ V 143. Z nich se kolem vyvalí trus v podobě výhonků (Baran) JablLP 88. Hnali jsme je po cestičkách… nikam stranou nepustili. ŽemR₂ II 236. Začal je pronásledovat krok za krokem. TŽ V 127. Broď se po kolena blátem vedle vozu a z netrpělivosti jen a jen řeže unavené klisny. ŽemR₂ II 297. (Srov. také instrumentál se zachovaným objektovým významem, který ve spojení abiem šonais Lkm, Rgv řídí genitiv.) Dohodli se, že najmou děvčata na rok. ŽemR₂ II 166. Kdyby se ke mně chovali lidštěji, byla bych tam pracovala i po léta. JablLP 82. (Srov. výrazy anais metais, kitais metais, tais pačiais metais, taikos metais, tarybinės santvarkos metais, kde shodné i neshodné přívlastek ještě více posilují substantivní význam instrumentálu metais.) Odjel do Kaunasu za svými záležitostmi. JablLP 84. (Srov. však Moje hospodyně… odešla do městečka za záležitostmi. ŽemR₂ II 167, kde je již patrné mírné oslabení objektového významu instrumentálu reikalais užitého bez přívlastku.) § 6. Objektový význam instrumentálu plurálu dalších substantiv se sice zachoval, ale již poněkud vybledl. Proto není vždy snadné takové tvary odlišit od příslovcí, neboť v důsledku jazykového kontextu a lexikálního významu řídících slov se často ocitly téměř v přechodném stadiu mezi instrumentály substantiv a příslovci. Takové přechodné tvary a-kmenové flexe se užívají také ve významu způsobu (būriukais, čiūgais aj., srov. pol. cug, něm. Zug, kelmais, perkūnais, pulkais, tunt ais), místa (kra štais, r ūožais, r ūožtais, šmotais aj., srov. pol. szmat „kus“), času (rytais, vakarais) a dalších okolnostních významů. Větry pálí jako spálené, déšť padá po proudech!.. ŽemR₂ I 281. Strašně mnoho vojáků — pole potemněla, jen pochodují v sevřených řadách. Ktk. Ovce jdou přes pole v sevřených řadách. Kkl. Klel hromy a pařezy. ŽemR₂ II 260. Ne po jednom — padali jsme po skupinách. SNėrP II 276. (Srov. tuntais „hromadně“ SD 66). Pršelo v pásech. Sv. Okraje se dotýkají lesa. TŽ V 128. Prší v pruzích. Ldvn, Kp. V pruzích žloutla sveřepice, v pruzích ležela pšenice barvy kalné vody a do výšin stoupala mokřadní vegetace v načervenalých a fialových skvrnách. CvR VII 105. 9 V proudech… prší. JabLLP 80. Po dávkách se ochladilo (ochladilo se). Krtn. Po dávkách se nevrátilo ani zrno. ŽemR₂ I 399. Ráno vstává brzy, večer hned uléhá. JabLLP 81. Ráno se po polích dlouho potulovala mlha. CvR VIII 164. Večer vídávali vesničané Jiřího Stadalnyka, jak se prochází po mezích. CvR I 151. Večer je proto doma veselo, příjemně… ŽemR₂ II 373. Srov. zde také instrumentály číslovek pirmais, antrais, šimtais, vienais apod. ve větách: Počítej po jednom, po dvou! (rš.); Zemřeli po stovkách, po tisících (TŽ V 107); Opilý jede po pěti šesti, ale s kocovinou ani po jednom (JabLLP 78). § 7. I jiné tvary instrumentálu množného čísla podstatných jmen v jazykovém kontextu nabývají natolik zobecněného a abstrahovaného predikativního nebo způsobového (šmorais, šmuorais), místního (šonais, tarpais), časového (šorais, šuorais, tarpais, tropais sl., srov. pol. trafem „náhodou, nečekaně“, něm. sich treffen „stát se“) významu okolností, že lze snadno postřehnout jejich sémantické osamostatňování od podstatných jmen. Takové tvary instrumentálu jako by překročily mezistupeň mezi podstatnými jmény a příslovci a přiblížily se natolik příslovcím, že je od nich téměř nelze odlišit. Barvený oděv nestojí za nic: slunce ho spálilo — a rozpadl se na cáry. Ktk. Prší v proudech. Ldvn. Sníh přichází v proudech a zase zmizí. Ds. Ach, neprší souvisle — přichází v proudech, zaprší. Pg. Šeškem po straně (vedle, poblíž). PnmR. Dva dny pršelo po straně. Slm. Po straně také hřmí a prší. Lp. Mezi tím vším se u stolu krčí nacpané nože, občas se mezi nimi pletou i vidličky. ŽemR₂ III 216. Pole se šednou, žito se vlní, jarní obilí a jetel se zelenají, tu a tam zelené louky, rozbrázděné potůčky a přejezdy. ŽemR₂ II 469. Tu a tam jsou oseté zeleninové záhony — řepa, mrkev, fazole… ŽemR₂ I 251. Chvílemi se směje, chvílemi pláče. Kp. Dnes už chvílemi zapršelo. Lp. A tady také občas prší. Rd, VIkv. Občas lidé navštíví i kolonii (samotu), ale už ne ulici (vesnici). Vj. § 8. Tím docházíme k příslovcím tvořeným instrumentálem množného čísla prostých (bez předpony) jmen a-kmenové deklinace, která se opět liší podle charakteru a tendencí svého tvoření i podle míry ustrnulosti. Abychom však o tom všem mohli alespoň stručně pojednat a podat vysvětlení, je třeba se nejprve seznámit s konkrétním materiálem jak v mluveném, tak v psaném jazyce, tj. se samotnými příslovci, jejich hlavními významy a — nakolik to pomáhá pochopit jejich tvoření a strukturu — také s jejich užitím ve větách (zatím nikoli žánrově-stylistickým). Za tím účelem se zde uvádí alespoň část příkladů shromážděných z různých zdrojů. áiktais — „vniveč, do větru“: Bitys jo áiktais išėjo. J (LKŽ I 37). áitais „vniveč, do větru“: Áitais ėjo, áitais ir išėjo. Lnkv; Dirbau, dirbau, ir tas darbas áitais nuėjo. Rm; Áitais eina, išėjo. Kp. almais 1. „proudem“: O, kad eina vanduo — almais, rumulais. Trk; 2. „po hlavě, v houfu“: Almaïs puola vaikai praustis prieš pusryčius. J. ankštainais „(velmi) brzy“: Geras buvo vaikis, ryto metą ankštainais pašokęs liuoba nubėgs prie arklių į lauką, pakylęs, suvežis. Šv. ankštáinintais „(velmi) brzy“: Tėvukas ankštáinintais liuoba atsikels dar neprašvitus, pats pirmasis. Šv. 10 ankstėinais „(velmi) brzy“: Ko dabar atsibražėi (vstala jsi) ankstėinais. Pgr; Vstával jsem časně, slunce ještě dlouho nevycházelo. Kv; Druhý den vstal časně, Gumbas rovnou zamířil k učiteli dětí Keselienės, Jurgiovi. ŽemR₂ II 15. ankstėlniais „(velmi) brzy“: Vstal jsem velmi brzy, ještě dlouho před svítáním. Vdk. ankstėrnais „(velmi) brzy“ Vvr: Dnes ráno jsme vstali velmi brzy. Grg. ankstienais „(velmi) brzy“ Šv: Rodina se dnes vrátila z práce velmi brzy. J. ārtimais „blízko, nedaleko“, artymais „totéž“: Není tu někde poblíž kovář, kterého bych se mohl zeptat? Rm. Vozy jsme zaparkovali poblíž (na trhu…). Gs: aukštynāikais „vzhůru nohama, na zádech“: Ležet na zádech. Užv. aukštynais „vzhůru nohama, na zádech“: Ležel na zádech. BsV 273. baudais „naprázdno, jen se záměry a sliby“ Šts, Krš, Užv: Sliboval, sliboval, že přijede, ale zdá se, že to zůstane jen u slibů. Akm; Už třetí týden se domlouváte, ale myslím, že to u vás také zůstane jen u slibů. Lž. čėsais (čėsais) nář. „někdy“, srov. pol. czasem „totéž“: Někdy je zdravý, někdy nemocný. Gs; Někdy je veselý, někdy sklíčený. Gs1. dāiktais „místy“ Gs, Ldvn, Šd, RŽ 70 (daiktais): Místy už je sucho. Skr; Kůrka koláče místy už zplesnivěla, polévá se vodou. Skr; Místy roste bodlák, jinde ne. Vlkv; Místy prší, místy je země úplně suchá. Knv; U nás jsou místy i dobré půdy. Knv; Řeka místy vyschla. K. darmais nář. „zadarmo, bez užitku“, srov. pol. darmo „totéž“: Nikdo tam nebude pracovat zadarmo. Pc. davadais nář. „na dotaz“, srov. pol. dowód „důkaz“: Švagr k nám přijíždí, aby se zeptal na cestu. J. dērmais (srov. darmais) nář. „zadarmo, bez užitku“ Krtv: Rozdával zadarmo [oblečení]. Ktv. dykais „zadarmo, bez užitku“: Zadarmo to nedostaneš. Gs. dōlais nář. „naprázdno“ Ldvn, Krsn, srov. pol. iść w dół „zhoršovat se, upadat“: Trocha sena přišla nazmar! Rdm. dūrmais „hned za ním, v patách, přidurmais, přidurmu“: Šli za námi dūrmais. Pn. dvynais „po dvojicích, po dvou (o dvojčatech)“: Dobrá ovce přivádí na svět dvojčata dvynais. Kp. džiugais „v houfech“: Lidé jdou džiugais. Mžš. gratomais „vedle sebe“: Stát vedle sebe, gratomis, gratomais. LKŽ III 522. gratumais „vedle sebe“: Oba jsme stáli gratumais. LKŽ III 522. grečiumais „vedle sebe“ J II 469. greitais „narychlo“: Práce greitais nestojí za nic. Ad. gretais „vedle sebe“: Ve tmě vstupovat do světnice gretais. TP 1881 38. gretimais (gretymais) „vedle sebe“: Petras stál gretimais. Št; Stojí gretymais. Jn; Gretymais se chvěla světnice. Gs. gretōmais „vedle sebe“: Dvě soudky jsou postavené gretōmais. Pln; Gretomais mladé smrčky, větve obrostlé červenými kuličkami šišek. ŽemR₂ I 188. 1 V jiných případech se táž forma mění v modální slovo: Neměl bys čėsais nějaký rublík? Gs., Nemáš čėsais na prodej oves? Pn., Nemůžeš čėsais půjčit peníze? Ldvn. Dále srov. modální slova se stejným kořenem a stejným významem čėsmais, čėsumais: Čėsmais, nevzal jsi můj nůž? Pn. Neviděl jsi náhodou čėsumais koně? Ėr. 11 gretùmais „vedle“: Bydleli vedle sebe. Šts; Jejich domy stojí vedle sebe, tj. sousedí; postele byly umístěny vedle sebe. Kal. gretuomais „vedle“: Ten soused bydlí vedle. Grg. grìžalais „vraceje se, když jsem se vracel“: Grìžalais jsem jel. Als. grìžulais „vraceje se, když jsem se vracel“: Grìžulais jsem jel, vraceje se. Š. juokais 1. „žertem, ne doopravdy (ve významu způsobu s dalšími významy účelu a příčiny“: Děláš to tady takhle žertem, nebo vážně? Lp. Muž chodí plakat, ona však jen žertem. Šts; Řekl jsem to tak jen žertem. Sv; Dívky žertem škádlí Domase. ŽemR₂ III 144; Nejspíš to řekl žertem, protože měl dobrou náladu. CvR VIII 119². 2. „snadno, bez námahy“: Život uběhl snadno. Prn; Zima odešla snadno, bez jediného mrazu. Šts. 3. „smíchem (význam příčiny“: Omdlévat smíchy. Jabl; Všichni se smíchy hroutili. Lp; Málem bych se smíchy převrátil. Šts; Dívá se a padá smíchy. Vb; Umřít smíchy. Jabl; Ani smíchy se nepřestane, kdo by takovou pohádku četl. Šts; Nemoci se smíchy udržet. Ss; Oči mu září, rty se mu smíchy nezavřou, na místě nepostojí ani nesedí. ŽemR₂ III 139; Můžeš smíchy umřít. B; Všichni propukli v smích. Jabl; Propuknout v smích. Jabl; Smíchy jsme pukali. Šts; Děti při poslechu té pohádky málem padaly smíchy. Jabl. kàislais „nazmar, vniveč“: Ovce vyšly nazmar. Als; Syn vyšel nazmar. Slnt; Děti začaly jít z kopce, tj. k horšímu. J; Její dcery sešly nazmar. Tl; Husy vyšly nazmar. Ms; Práce vyšla nazmar. Trk. kàistais „občas, přerývaně, ne pořád“: Občas pomáhají s prací děti, které chodí do školy. Bržr. kàrtais „někdy, čas od času“ SD 34, R, K, RŽ 70, Kp, Ps, Krtn; Nepřátelé se někdy umějí tak dobře skrýt, že je nebudeš moci najít, ani když budeš všude hledat. Don. Někdy se i vlci umějí tvářit mile. JablLP 81. Někdy klapot kopyt utichl, jindy se znovu ozval hlasitěji. CvR VIII 164. Někdy i jestřáb zakuká kukačku. VienP 149. Z dálky se někdy ozývá dunění a zahoukání. TilvBV 37³. kebezdais „jeden hlavou, druhý nohama (vleže)“: Leží oba obráceně, jeden hlavou u nohou druhého. Snt. kepersais „při kulhání, kulhavě“: Spoutaný kůň kulhavě pokulhával. J. keperzais „skoky“: Kůň běží skoky. J. kevaldais (keveldais) „kotouly“: Překulil se kotouly. Vkš. klupstinais „klopýtavě, klopýtaje“: Kostelníkova hospodyně znovu běžela klopýtavě (rš.). kryžmais „křížem, zkříženě“: Složil(a) ruce křížem. Gs. Ve spěchu překročila snopy složené křížem a v jejich stínu našla stát džbán. BaltRn 18. lýgmais „rovně, stejně“: Moje rodná krajina téměř rovnoměrně navazuje na jeho rodnou krajinu. J. lýgumais „rovně, stejně“: Oni teď už postupují stejně: nikdo nikomu nic neudělá. Šts. My dva teď hrajeme stejně (při kartách). Slnt. 2 Srov. ne (nebe) juokais „nežertem, vážně, doopravdy“: Tehdy už ne žertem bušil na dveře. ŽemR₂ III 73; Hostinský už vážně popadl Němce. CvR V 66; Teprve tehdy Kanopa uvěřila, že ji opravdu posílá domů. Gud-GuzKIT₁ II 21 Čereška se vážně polekal: co kdyby chtěl přijít sám inženýr a všechno zkontrolovat? BaltrPS 158. 3 Dále srov. tutéž podobu, která se proměnila v modální slovo: Copak jsi někdy z Telši? Als; Vaitóška se podezíravě podíval na skladníka, zda si i on náhodou nevymyslel, že se mu bude smát. BaltrPS 162. 12 mainaĩs „výměnou“ Kp, Vlkv, Rm, Vad, Jnšk: Toho koně dostal výměnou. Sv. Vyměním koně výměnou. Kal. Pojďme výměnou. Gs. mostais „naprázdno“: Slíbil a nedodržel slib. Slm. niẽkais (niekais Ldyn) „do větru, nadarmo, nazmar“: Ztrácejí čas nadarmo. DLKŽ 500. Bylo zaseto včas, všechno bylo včas sklizeno, ani zrnko nepřišlo nazmar. ŽemR₂ IV 215. Peníze vyhozené nazmar (rš). nuõstais „nadarmo“: Šel nadarmo a nadarmo také odešel. LKŽ VIII 957. õpstrigais „po hlavě, skokem“: Když se nemáš čeho chytit, skáče ti to do očí. Gs. pálparybais (párbar ybais Slnt, pãuparybais srov., pauparýgais Ds) „nadarmo, do větru, zbytečně (obvykle s tvary slovesa jít)“: Jít nadarmo (nic nedělat, lenošit). Grg, Pln, Sd; Rodiče mu posílají poslední peníze, a on si chodí jen tak nadarmo. Slnt. piẽstais „na zadních nohách“ Slč: Jeho kůň se staví na zadní. ŽemR₂ III 136. pilnais „plným vozem“: A jak se vám daří jet plným vozem? Alk. plėšais „ze všech sil, s vypětím, dravě“: Dokud jsem byla mladá, chodila jsem do práce ze všech sil. Trg. pliupsais „všichni pohromadě“: Vyhrnuli jsme se ze dveří všichni najednou. Trg. põstais nář. „nadarmo, do větru, zbytečně“, srov. pol. pusty „prázdný“: Vyšlo to naprázdno. Ms. priẽšais 1. „před očima, před sebou (význam místa)“ DLKŽ 623, Rž, Lsl 177: Před nimi se jako největší hradby vztyčily mraky. ŽemR₂ III 6; V ústí se před nimi rozevírala obrovská kouřící propast. Gud-GuzKIT 688; Zastavili se s Būbliem jeden naproti druhému. SimonP 1324; 2. „protiřečivě (význam způsobu)“ Copak jsem ti něco řekl naopak? CvR IV 298; 3. „před sebou (časový význam)“: Celá práce ještě stojí před námi. DLKŽ 623; Před námi se čas zatáhl. JanR 124⁵. puostais (pūstais Skd) Šl „nadarmo, do větru, zbytečně“, srov. pol. pusty „prázdný“: Husy odešly naprázdno. Kri. rētumais „zřídka, občas“: Napiju se, ale jen občas. Šts. rōbrais „plížením, po čtyřech“: Je taková tma – domů dojde jen po čtyřech. Všk. rōžais nář. „někdy“, srov. pol. raz „jednou, krát“: Rōžais geresnis, rōžais vos bedūsu oja. Sv. rumulais „proudem, tokem“: O kad eina vanduo – almais, rumulais. Ttk. saváimais „samo od sebe“: Saváimais ėmė gyti ir išgijo. Jabl; Saváimais išmoko. Jabl; Votis saváimais išnyko. Jabl. sėdimais (v řeči starých lidí) „vedle sebe“: Jie sėdimais gyvena. Slm. skubōtais „spěchaje, spěšně“: Skubōtais bėgau bėgau, tai ir kojų netekau. Lš. skundais „málo, skrovně“: Pašaro šiemet skundais teturim. Ll. Teď máme masa ne skundais: paršą papiovėm. Ll. striokais (strokāis) nář. „spěšně, ve spěchu; z nedočkavosti, narychlo“, srov. pol. strach „strach“: Viską striokais daro. Gs; Strokāis pamiršo rūbus išsivilkt. TŽ V 122. štumulais (stumulais Sr) „ve velkých zástupech, v celých houfech, po kupách; střemhlav“ Sr. sūkais „pryč, k čertu“: Eik sūkais K I 608, 502, II 103, 151. šalìmais Šd, Rd, Sb (šalìmais RŽ), šalýmais (šalým ais Slm, šalýmais Vb) „vedle, poblíž“: Atsigulė šalìmais. Krkn; Su juo mes gyvenam šalìmais. Mšk; Vincas ⁴ Srov. v dolní nářeční oblasti naproti: Podívej – naproti zajíc přiběhne klopýtaje. Lkv. ⁵ Srov. naproti jako předložku, užívanou s akuzativem a v dolním nářečí s genitivem. 13 seděli na vysoké lavici a my jsme šli vedle nich a celou cestu zpívali. BaltRn 38; Na noc byla pohovka odtažena od stěny a bratři si na ni lehli vedle sebe. Gud-GuzKLIT 170⁶. Ty dva domy stojí vedle sebe, tj. vedle sebe. J. II 468⁷. š nairais „úkosně, šilhavě“: Dívat se š nairais. Bru. šūk ais „skokem; výkřiky“: Koně běží šūk ais. Šts; Kůň jde šūkais. Plt; Had skáče šūkais. Šts. tyliukais „potichounku, docela tiše“: Potichounku jsem vyklouzl na ulici (rš.). tolimais „daleko, opodál“: Ti dva sedí daleko od sebe. Bsg⁸. ubagais Sv, Ldv (ubagais TŽ V 141) sl. „na mizinu, jako oběti, jako žebráci“; srov. pol. ubogi „chudý, žebrák“: Pil a pil, až skončil jako žebrák. Gs; Sragys nás vyžene na mizinu. ŽemR₂II 50; Jako žebráci se sotva trochu prošli. ŽemR₂ II 179; A ty si jeď, jak chceš, jako žebrák. ŽemR₂ I 285; Būblova žena přišla s dítětem jako žebračka. SimonP 177. ulduru, uldurais „víry, v kruzích“: Voda velmi hučí, valí se v ulduru, uldurais. Škn. ūmais „rychle, spěšně, náhle“: Přál si, aby rychle odjeli domů. ValR 194; Zvedl se nárazový vítr a náhle udeřil (Žem). ūpais DLKŽ 890 (ūpais Gs) „občas, v intervalech, čas od času“: Občas to bolí, občas ne. Pc; Tři dny pršelo ūpais: přejde to a zase přijde Tr; Občas sněží: ustane a zase začne. Er; Občas se jede dobře (kde je lepší cesta), ale většinou se jde pěšky. Pg; Občas zafouká vítr. Pg. ūpkais „hněvivě, v návalu zlosti“: Řekl jsem: Marė je hodná, a ta i ona, i Utena — všechny se rozčílily: „Černá hubená, kůže…“ Mrk. upstais „ze všech sil“: Dítě se vrhne k chůvě ze všech sil. J. ūrmais Gs (urmais Sr) sl. „v celém houfu, bezhlavě, rychle“, srov. pol. hurmem „ve velkém houfu, společně“, bělorus. гурmam „tamtéž“ ūrmu ūrmais (srov. ūrmais) „v celém houfu; bezhlavě, rychle“: Ūrmu ūrmais jsme to udělali, když jsme se seběhli, tj. najednou, v jednom houfu. J. urm ul ais „proudem, valivě, s hukotem, rychle“: Ó, jak voda teče urm ul ais (když prudce běží a náhle padá). Trk. ūr stais „ve vírech“: Nemluv s ním: cokoli řekneš, to se rozšíří ūr stais. Km. ū rtais sl. „v hromadách, po kusech, velmi prudce, rychle; bezhlavě“, srov. pol. hurtem „ve velkém množství, v hromadě, společně“, bělor. гурmam „tamtéž“, rus. гуртом „tamtéž“. Když se zvedl vítr, seno jen padá z vozu ū rtais. Užp.; Práce jde ū rtais. Sv; Vyhrnul se z chalupy ū rtais. Ds. valmais (valmais) Up „v koulích; v řadách, v houfech“: Když jsem foukl, vyšlehl plamen jen v koulích. Skr. vargais „s obtížemi, sotva“: Vydá dcerku bez věna… Co tu mluvit o věnu, když se sami protloukají s obtížemi. MarcinkKP 59. vargais negalais „s obtížemi, sotva; nějak tak“: V létě se mu s krajním úsilím podařilo uniknout průzkumníkům. VienP 387; S krajním úsilím jsme se dohodli. Lk. zovadais (zovadais Ds, zóvedais nářeč.) sl. „tryskem“, srov. pol. w zawody „v závodě“, zawodem „tamtéž“, w zawód „tamtéž“: Rozběhli jsme se tryskem. ŽemR₂ 6Dále srov. předložkové užití šalimais: Bydlí vedle sebe. Gs; Jezevec vedle mě. Lnkv. 7Srov. také předložku šalimais (s genitivem) Lkv. 8Srov. předložkové užití tolimais: Jsou daleko od sebe. Bsg. 14 III 291; Jonelis bosý, když doběhl tryskem, přinesl hadřík — zadní díl košile. ŽemR₂ III 271. žadais „planě, pouhými sliby a úmysly“ JabIL 92, Lž, Slnt, Kp, Vgr, Krš, Pp, Užv, Ll, Trk: Sliboval a sliboval — a zůstalo jen u slibů. Gs; Tak všechno také zůstalo jen u slibů. Vkš; Měl jsem v úmyslu pracovat, měl jsem v úmyslu — a skončilo to jen u úmyslů. Tv.; Mluvil, sliboval — a tak to také zůstalo jen u slibů. Grž. žarais 1. „rozptýleně, každý na svou stranu“ Krž, Up: Hledat rozptýleně. Kv; Když je rozehnal, všichni se rozprchli na všechny strany. Šd; Krávy jdou rozptýleně. Krkl; Lidé se rozběhli po svahu každý na svou stranu. Ll; 2. „rozděleně, v houfech, ve stádech“ MŽ 394: Lovit rozptýleně, hledat stádo. Jn; Vojáci jdou v houfech přes zoraná pole. Up. 3. „někdy, občas“ Svn. § 9. Společné rysy všech zde uvedených příslovcí jsou tyto: vztahují se k substantivům a-kmenového skloňování; jejich ustálená, nebo (v řidších případech) teprve se ustalující koncovka -ais může být v určitých případech považována za slovotvornou příponu; syntakticky je pro ně charakteristický příslovečný, případně (méně často) predikativní význam a funkce. Jinak se tato skupinka příslovcí značně liší analogií a vztahem k ostatním slovním druhům i mírou adverbializace. § 10. V této poměrně početné a slovotvorně soudržné skupině příslovcí lze především velmi snadno rozlišit dvě skupiny podle původu: jednu z nich (nesrovnatelně větší) tvoří litevská slova, svými kořeny spjatá se starou litevskou slovní zásobou, do druhé patří výpůjčky ze slovanských jazyků. Pro značnou část litevských příslovcí zkoumaného typu je nejtypičtější původ v substantivu na -ų — mají tedy nejtěsnější vztah k podstatným jménům. Některá z těchto příslovcí ještě názorně ukazují samotný proces adverbializace. Právě na nich vidíme, jak instrumentál plurálu podstatného jména, užívaný soustavně v příslovečné nebo predikativní funkci, nabývá zvláštního, samostatného, abstraktního a zobecněného významu; tím se sémanticky izoluje a lexikalizuje, přechází v příslovce, ačkoli vedle takto lexikalizovaného, adverbializovaného pádu se v jazyce s větší či menší intenzitou užívají substantivně všechny ostatní pády základního slova (dokonce i instrumentál, avšak s jiným významem než příslovce). Nejvýraznějšími příklady takových příslovcí jsou: áiktais, áitais, baudais, dáiktais, juokais, kartais, mainais, niekais, pieštais, pliupsais, priešais, rumulais, uldurais, ūpais (ūpais), urmulais, valmais, žadais, žarais aj. To jsou příslovce, vedle nichž je v jazyce častěji či řidčeji zcela možné substantivní užití jejich základových slov (tj. slov, z nichž jsou tato příslovce odvozena), ovšem s konkrétnějším významem než u příslovcí; srov.: áitas, „chodící, uličník, neposedný člověk“ Kp, Ps, Brž, dáiktas, juòkas, kartàas, mainas (mainai), niẽkas „malá, nekvalitní věc, člověk, zvíře; nedůležitá věc; maličkost“, piėštas „nádoba na tření, tlouk“ Ds, priẽšas, rùmulas „proud, masa“, uldùras „dtto“, ūpas 1. „běs, vztek“, Kv, 2. „nálada“ Vad, urùmulas „proud, masa“, vàlmas „proud, koule“ LŠ, žãdas (žadaĩ) „slib“ Grž, Trk žãras „houf“ Up. Vidíme tedy, že tato příslovce jsou stále velmi úzce spojena s podstatnými jmény. Obecně je třeba říci, že i jinak by většinu prostých (nepředponových) příslovcí utvořených z instrumentálu plurálu substantiv a-kmenového skloňování bylo možné v zásadě považovat za substantivní, a to i v případech, kdy se vedle nich nenacházejí odpovídající podstatná jména a kdy je lze snáze spojit se slovesnými kmeny nebo se zvukomalebnými slovy- 15 než se substantivy. Jejich vztah k substantivům nejvýrazněji ukazuje koncovka instrumentálu plurálu -ais, která se v takových případech již považuje za sufix. U těchto příslovcí je stále velmi patrná substantivnost. Alespoň formálně ještě zcela nepřerušila svazky se substantivy. Není proto náhodou, že i ve velkém „Slovníku litevského jazyka“ lze pozorovat tento rys: již adverbializované tvary instrumentálu plurálu (a také singuláru), jejichž základní slova nejsou v jazyce doložena ani v jiných pádech, jsou někdy považovány za substantiva a rekonstruuje se nominativ singuláru jejich základního slova. Takto těsný vztah k substantivům lze dosud pozorovat u těchto příslovcí: almai (:almėti, al ma, -ėjo), džiaugais⁹, grįžulais, grįžulais (srov. grįžalas, grįžulas „dišilius“), kāislais (srov.? kāislauti, -auja, -avo „norėti“ BŽ 138), kāistais, kebezdais (srov. kē-bezdas „menkas žmogus ar gyvulys, sugriuvėlis, griova“ Ds), kepersais (: kepersuoti, -uoja, -avo „striuoksint bėgti, šokuoti, negražiai bėgti“, srov. také citoslovce kepērs, kepersō), keperzais (:keperzuoti, -uoja, -avo) 1. „pasišokinėjant bėgti“ Kv; 2. krypuojant eiti“ Ms, srov. také kepērza „mažas drambliotas žmogus, molio Motiejus“ Sv, Rdm), kevaldais, keveldais (srov. keveldra „sugriuvęs, visai nevikrus žmogus“ Erž, kevelšis „kuris nevikrus, drambliotas“ J, klupstinais (srov. Klūpstas „kelis“ Mrc, klūpštis „t. p.“ Sl, Al, Šl, Lš, Žln, Nč, Srj, Dg, klupstōm „klupom“ Rod, Plk, Dgš), lýgmais, lýgumais (:lýgumas „lygi vieta, lyguma“ Ds, Rš), nuostais, plėšais (: plėšytis, -osi, -esi „labai stengtis, veržtis“), rētumais (:retumas), rōbrais (druhé r zde zřejmě vzniklo asimilací z l, srov.: roblōm „roplōm, keturiom“ Všk, Lnkv, roblōti, -ōja, -ōjo „ropoti“), skundais (: skūndas, skųsti, skūndžia¹⁰, skūndė), stūmulais (stumulais) srov. stūmulas „1. kamuolys; 2. būrys, krūva; 3. viesulas“, stūmuras „didelis gabalas“; štāmaras „t. p.“), sūikais, sūkais (srov. šūku „šuoliais“), tyliukais (srov. pa-tyliukais), ūpais (ūpais), ūpkais, upstais a další. Ačkoli část právě uvedených příslovcí lze snadno spojit s příslušnými slovesy, tato okolnost nijak neoslabuje jejich nejtěsnější vztah (alespoň z hlediska formy) především k substantivům. § 11. Tuto zvláštní „substantivnost“ zkoumaných příslovcí lze vnímat nejen při pozorování ztuhlých instrumentálů bývalých substantiv nebo analogických derivátů utvořených podle jejich vzoru, nýbrž i jasných adjektivních tvarů instrumentálu plurálu, např.: aukštynāikais (: aukštynāikas, -a), dykais (: dýkas, -à), gretais (:grėtas, -à), grėtimais (: grėtimas, -à), gretymais (: gretymas, -a), kryžmais (: kryžmas, -à), pilnais (: pilnas, -à), savāimais (: savāimas, -a), skubōtais (: skubōtas, -a), šalimais (: šalimas, -à), šalýmais (: šalymas, -a), šn a irais (: šnāiras, -à), tolimais (: tōlimas, -à). Vedle takových adjektivních příslovcí v instrumentálu plurálu, jak je patrné z uvedených příkladů, se i v současném jazyce stále užívají příslušná adjektiva. Konečně lze tuto zvláštní „substantivnost“ pociťovat u příslovcí, která by z hlediska slovotvorby mohla souviset nejen s adjektivem, ale někdy také s tvary instrumentálu plurálu substantiv, např.: ārtimais (:ārtimas, -à a substantivum ārtimas, -o), artymais (: ārtymas, -à a substantivum ārtymas, -o) dvynais (: dvynas, -à a substantivum dvynas, -o „dvynys“). Příklady adjektivních příslovcí tohoto typu se někdy tvoří také od participií, např. sėdimais (: sėdimas, -à). 9 Toto příslovce by mohlo být také přetvořením slovanské a germánské výpůjčky čiūgais. 10 Srov. žem.ties. nuos.es. 1. 3 asm. skund(a). 16 §12. Mnohá příslovce instrumentálu plurálu jednoduchých jmenných slov a-kmenů mají poměrně individuální slovotvornou stavbu a obsahují různé sufixy, které se při tvoření jmenných slov v současné litevštině někdy vůbec nevyskytují nebo se vyskytují jen velmi zřídka. Proto je nej obtížnější konkrétně spojit právě taková individuální slova s ohebnými slovními druhy. Z nich lze uvést tato: ankštinais, ankštainimais, ankštėnais, ankštėliais, ankštėnais, ankštienais, aukštynais, dūrnais, gratomais, gratumais, grečtumais, gretomais, gretumais, gretuomais. Některá z těchto příslovcí by bylo hypoteticky možné spojovat s adjektivy, která se dnes v jazyce neužívají, ale potenciálně jsou možná: *ankstainas, *ankstainintas…, *dūrmas (: dur-ti), *grატomas, *gretomas, *gretuomas… Takové spojení by ovšem bylo velmi umělé a značně spekulativní. Příslovce tohoto typu by mohla být nejen přímo ztuhlými instrumentály plurálu adjektiv, ale také individuálně vzniklými analogickými slovy; jejich zakončení -ais by se pak ještě dalo chápat jako sufix, alespoň ve srovnání například se sufixem adjektivních příslovcí -ai. Mimochodem, ve výše uvedených příslovcích lze jen stěží postřehnout stopy významu instrumentálu plurálu. V tomto ohledu jsou na jedné straně nejvíce adverbiálními slovy, zcela odtrženými od systému jmenných slov, na druhé straně se však nejvíce přibližují těm periferním slovům, která sice mají -ais, ale nelze je spojovat s tvary instrumentálu plurálu, případně je s nimi lze spojovat jen velmi volně. § 13. Z takových skutečně periferních slov, která stojí za zmínku vedle příslovcí souvisejících s jednoduchými tvary instrumentálu plurálu a-kmenů především jen kvůli svému -ais, lze uvést například tato: ándais „anąsyk“, čianájonais (čianais, čionais, čiontais) „čia“, dabārais „dabar“, kadais „kada nors“, labais „labai“, laūkanai „laukan“, namōnais „namo“, niekadais „niekados“, nórmais nenórmais „norom nenorom“, nuolatais „nuolat“, tenais „ten“, visadais „visada“ a tak dále. Někdy jsem ho potkal. Gs. My si tu povídáme po svém. Jnšk. Tady bývaly kdysi hroby. JnšM. Tady nic neroste. Ds. Teď už můžeš sekat seno. Šlu(LKŽ, II 200). Velmi velký kůň, až pod mraky. Tvr. Jdi ven, nekuř uvnitř. Šts. Odvedli ho domů. Jrk 90. Nikdy nemůžeme vyjít z domu. Kal. Mezitím kurátor neustále posílal telegramy (rš.) Odneste mě tam. Lnkv. Ti byli vždycky pohromadě. BP I 414. Zakončení -ais výše uvedených a doložených příslovcí, přinejmenším v případech, kdy je nepřízvučné nebo nese cirkumflexní přízvuk (-aĩs), lze někdy vysvětlit napodobením příslovcí souvisejících s instrumentálem plurálu jednoduchých jmenných slov a-kmenů. Tak lze například vysvětlit příslovce nórmais nenórmais (srov.: nóromis nenóromis, nórom nenórom, nórom-ais nenórom-ais, nórmais nenórmais), v němž bylo -ais nejspíše připojeno ke koncovce instrumentálu plurálu o-kmenu napodobením jiných příslovcí instrumentálu plurálu s -ais. Zda však takové napodobení ovlivnilo vznik koncového -ais u ostatních zde uvedených příslovcí, nelze vůbec říci, zejména proto, že se tato příslovce často vyskytují s variantními zakončeními (s -aĩs a áis), srov.: čianais ir čianájs, tenais ir tenájs, kde se -ájs kvůli svému přízvuku nedá spojovat s koncovkou instrumentálu plurálu. § 14. V litevštině existují i jiné periferní výrazy s -ais — nikoli příslovce, nýbrž částice, např.: aurēnais „aure, štai“ aurēntais „t. p.“, auriais „t. p.“, aurionais „t. p.“, dēltais „dėlto“, kōnais „ko“, nōrintais „nors“ [ve víceslovných příslovcích kadà (kaip, kamè, kiek, kuomèt, kur) nōrintais a v zájmenech kàs 2. 520 17 (který, jenž) nórintais, rásėtais „možná“, rásintais „t. p.“, rasitais „t. p.“; modálních slov, např.: mátomais „zdá se“, mùšėtais „snad“, mùšintais „t. p.“, mùšitais „t. p.“, žinomais „samozřejmě“; velmi názorných složených zvukomalebných výrazů, jejichž významy se někdy zcela prolínají s příslovci, např.: džangu džangais „džangt džangt“, džiñgu džiñgais (džiñgu džiñgais) „džingt džingt“, grabu grabais „grabš krapš“, klėdaru klėdarais „kledarai kledarai“, klėru klėrais „t. p.“, klyru klėrais „t. p.“, kuldu kuldais (k označení děje kuldavimo, tj. rychlé nebo pomalé chůze) 11. Tamhle, aurėnais leží pod lavicí. Sr(LKŽ₁ I 499). Aurėntais leží. Krž(LKŽ₁ I 499). Dėltaiš nejsou dobří. Er(LKŽ₁ II 397). Ani nepůjdu, ani kǒnais. Šd. Pliveš si, ale kdy nórintais toho budeš litovat. Lkv. Spi kdekoliv, a dost. Grg. Rásintais i maminka pojede na trh. Slnt. Rasitais odhnal [houstátka]. Pvn. Noc je dlouhá, cesta se ukázala špatná a člověk, mátomais, chudý… Lkž. Mùšintais zítra přijedeš? Y1. Mùšitais bylo špatně, že už nechce jít. Plt. Žinomais, vezmi si, jen ať (bile tik) dá. Skd. Ti abrinkiai s takovými zvonci, jako s pluhy džangu džangais, je zvoníce ženou. LMD (Sln) (LKŽ₁ II 1009). Džiñgu džiñgais se potuluje. Krš. Jede džiñgu džiñgais. Žg. Ten vstal, grabu grabais otevřel dveře. Sln. Klėdaru klėdarais klapají soustruhy. Škn. Klėru klėrais, klėdaru klėdarais se otáčejí [staré, opotřebované, rozviklané soustruhy]. Škn. Soustruhy se točí klyru klėrais. Šts. Žebrák, dostav různých dobrot, odešel kuldu kuldais sám (ps.) Krp. Periferní slova typu ilustrovaného zde lze stěží vůbec spojovat s tvary instrumentálu plurálu substantiv kmene a. V některých případech by se zakončení -ais těchto slov dalo vysvětlit jako spojení ai a s, přičemž -ai by bylo možné spojovat s částicí ai nebo s příslovečnou příponou -ai, zatímco -s považovat za prvek jiné částice. V jiných případech (například ve zvukomalebných výrazech džiñgu džiñgais, džiñgu, džiñgais, klėru klėrais apod.) by bylo možné -ais s velkou mírou hypotézy pokládat také za analogický útvar podle příslovcí v instrumentálu plurálu substantiv kmene a, zejména proto, že vedle zde zmíněného typu zvukomalebných výrazů existují složená příslovce zcela stejného tvaru. Podobně by se dala vysvětlit i postpozice linkais (tj. link-ai-s nebo link-ais). Jdi směrem k Trakai. Jabl. § 15. Jak již bylo řečeno, v této části článku byla prozkoumána pouze tvorba a struktura části prostých příslovcí instrumentálu plurálu kmene a a uvedeny nezbytné údaje o jejich významu a užití. Autor doufá, že obsáhlejší shromážděný materiál prozkoumá ve zvláštní studii věnované tvorbě příslovcí instrumentálu plurálu a příslovcím, která souvisejí s tvary instrumentálu plurálu. Analýza tvorby a struktury i této malé skupiny příslovcí instrumentálu plurálu jasně ukazuje, jak rozmanité jsou vztahy těchto příslovcí k ostatním slovním druhům a jak významné místo zaujímají v samotné kategorii příslovcí litevského jazyka. 11 Že se složené zvukomalebné výrazy tohoto typu mohou zcela prolínat s příslovci, ukazují tyto příklady: krivu krivais „velmi křivě“, lyku lakais „velmi prudce, velmi rychle“, vicu vācais „všemi zákruty, klikatě, křivě“, vytu vātai „nerozmotatelně, zamotaně, spletitě“. 18 2. Příslovce s -(i)uoju, -(i)ąja § 1. K příslovcím lze zčásti přiřadit také odvozeniny s -(i)uoju, např.: bloguoju „se zlostí, zle“ (:blõgas), doróju, „dobrotivě, po dobrém“ (:dõras), geruoju „mile, ne zle“ (:gė̃ras), gražiõju „krásně, bez zlosti“ (:gražùs), greitõju „rychle“ (:greĩtas), negėróju „špatně; nikoli z dobré vůle“ (:negė̃ras), piktóju „zle, se zlostí“ (:piktas). Nejčastější z nich je geróju, po něm následují gražiõju, piktúoju. Do této skupiny patří také některá další, méně častá příslovce, např.: aštrióju, „zle, v nesouladu“ (:aštras), grėčiúoju „souběžně“ (:grețùs), nesavúoju „1. ve špatné náladě; 2. velmi, mimořádně; 3. ne z vlastní vůle“ (: nesãvas). U těchto příslovcí je -(i)uoju koncovkou instrumentálu singuláru mužského rodu zájmenných adjektiv, která nabývá funkce přípony. Příslovce motivovaná adjektivy kmene a mají -uoju, zatímco adjektiva kmene u tvoří příslovce s koncovkou úoju. Příslovce nesavúoju má zájmenný kořen. Jde o neproduktivní typ příslovcí. V nářečích mohlo u těchto příslovcí odpadnout nejen koncové -u, ale i -ju, např.: geriój, gražiój, gražū¹². Vyskytují se však také starší formy s -(i)uojuo, např.: piktúojuo. Vedle některých příslovcí probíraného typu se ve stejném významu užívá instrumentál singuláru odpovídajícího základového slova (adjektiva mužského rodu), který se blíží příslovci, a to samostatně nebo s předložkou su, např.: (su) gerù, (su) piktù. Takové skutečnosti nutně posilují dosud nevyhaslou pádovou významovou platnost příslovcí s -(i)uoju. Základem tvorby těchto příslovcí jsou adjektiva, která přímo nebo metaforicky označují vnitřní vlastnosti, např.: blõgas, dõras, gė̃ras, gražùs, piktas, a jen několik málo adjektiv s jiným významem: greĩtas, grețùs. Proto je i mezi samotnými příslovci více těch, která označují vnitřní vlastnosti (aštrióju, blogúoju, doróju, geróju, gražiõju). Jen některá mají prostorový nebo časový význam (grėčiúoju, greitóju). Probíraná příslovce se ve větě obvykle pojí se slovesy a fungují jako kvalitativní příslovečná určení způsobu. Aštrióju žije se všemi sousedy. LKŽ I 277. Sestra se ho marně snažila přesvědčit po dobrém i po zlém. LzPR VII 227. S ním se dorúoju ničeho nedosáhneš — bude se třeba poprat. Šl. Jestliže se dorúoju nedohodnou, budou spolu muset mluvit piktúoju. LKŽ II 416. Zkus teď žít s takovými sousedy po dobrém — jde to? SimonP 38. Obyvatelé ostrova přivítali Kolumba a jeho muže po dobrém… BilR 63. Dobře, že to dobře dopadlo. CvR VIII 29. Domluvme se hezky (žijme spolu v míru). Ssk. Všude se obešli bez rvaček, gražiõju. CvR VIII 91. Ty nekřič, ale mluv gražiõju. Klt. Nesavúoju jde (ne z vlastní vůle). Dglš. Maminka se zlostně hádá a v slzách prosí po dobrém. ŽemR II 125. Když žiješ i piktuoju — mlč. Lp. Čert přinesl prsten na veselku a piktúoju přikazuje Elenytei, aby s ním šla tančit. Lnkv. Jonas viděl, že se piktúoju nevyprostí, a začal mluvit po dobrém (rš.). Srov. nářeční příklady: Začal žádat po dobrém. TŽ V 106. Vždycky s nimi mluvím po zlém. Pl. Poprosíš-li pěkně — dostaneš. Grž. 12 Nářeční podoby gražiój, gražū s tvrdým ž mohly vzniknout vlivem geróju (s tvrdým r). 2 * 19 Srov. také příklady, v nichž se užívají výrazy s významem -(i)uoju u příslovcí (s) dobrým, (s) zlým, které zesilují pádový význam těchto příslovcí: Čarodějnice začala po dobrém (geruoju), prosit, aby ji jen nebili. LKŽ III 242. Rodiče ji nabádají po dobrém i po zlém. LKŽ III 242. Příslovce s -(i)uoju jako kvalitativní příslovečné určení způsobu mohou vystupovat i tehdy, když přísudek věty není vyjádřen nebo je neúplný, tedy když lze sloveso, k němuž by se příslovce mělo vztahovat, jen tak nějak vyrozumět z kontextu. Copak to nejde nějak po dobrém — poučit ho, poradit mu, říct mu, co je zač a kdo je ona… VienP 245. Kráva není člověk, s ní je třeba jednat pěkně, po dobrém… BaltPV I 140. Proč na mě pořád mluvíš po zlém (oslovuješ mě)? Bien. Dělejte, pane, jak uznáte za vhodné. Když to půjde po dobrém, dluh vrátíme i bez dítěte, když ne, vezměte si od nás dobytek, vždyť i mně na tom záleží. CvR VIII 152. [Žlibis] Jistě, raději po dobrém, po zlém by to byl čert. ŽemR₂ I 496. V některých případech význam příslovečného určení způsobu u příslovcí s -(i)uoju bledne; tato příslovce nevyjadřují pouze příslovečné určení způsobu, ale přebírají také určitou část funkce přísudku. Z hlediska syntaktické funkce jsou tedy jakýmsi přechodným typem. V takových případech lze vedle příslovce s -(i)uoju snadno domyslet tvary slovesa būti ve významu „žít, vycházet spolu, koexistovat“. Už jsme s ním zase dlouho zadobře (nehádáme se, vycházíme spolu). Akm. Jistě, dokud spolu vycházeli, snacha mlčela, i když zatínala zuby, a o kocourovi nic neřekla. SimonP 33. Když spolu zase vycházeli, matka vzala dítě za ruku, zvedla ji a pohrozila otci kvůli maličkému. CvR VIII 32. Staří Pikčiurnové se rozprchli, bývalo, a pak spolu zase vycházeli. SimonP 29. Od včerejška jsem s ním na nože. Akm. Teď to s ním není dobré (možná se stalo neštěstí) — už druhý nebo třetí den a otec se pořád nevrací. Srv. Že příslovce s -(i)uoju mohou přebírat alespoň část funkce přísudku, je patrné z níže uvedených příkladů, v nichž tato příslovce úzce souvisejí se slovesy būti, išeiti. Ukazuje se, že s pánem nechce žít v dobrém. ŽemR₂ II 214. Žijme spolu v dobrém. ŽemR I 237. Žádá takové věci, které by jim neprošly po dobrém. LKŽ III 242. Zbyla mi jediná radost, že byste spolu žili v míru celý život jako dnes večer. BaltPV I 336. Jak dlouho může muž se svou ženou žít ve zlém? Krš. Žijeme (my dva) jsmeve zlém. Krtn. Jsem s ním ve zlém. Klk. K obvyklému významu příslovcí s -(i)uoju jako příslovečného určení způsobu se mohou přidružit jiné významy, například časový nebo podmínkový, anebo jej mohou zastínit. V takových případech je těžké, ba nemožné určit, který z těchto významů převažuje, a příslovce fungují jako víceznačná příslovečná určení. Když je to po dobrém, všechno je dobré a nikdo se nic nedozví; když po zlém, všechno je špatně. ŽemR₂ I 138. [Stankienė] bála se, že by manžel rozhněval otce, pohádal se s ním a pak by už nemohl převážet včely, protože by všechny úly rázem zmizely. ŽemR₂ I 249. Slovníky doložené příslovce grečiuoju může ve větě nepochybně plnit pouze funkci příslovečného určení místa. Zřetelnější časové příslovečné určení představuje příslovce greituoju. Přitom ovšem vůbec neztrácí nejcharakterističtější význam způsobu, který je pro příslovce tohoto typu typický. Čarodějnice rychle vystrojila svou starší dceru a podstrčila (podstrčila) ji králi, ale ten ji nepřijal. BsP II 226. Jen rychle posnídat a honem na cestu. VaižgV 46. To se udělalo rychle, narychlo. LKŽ III 562. Rychle jsem poobědval. LKŽ III 562. 20 Příslovcům této skupiny není zcela cizí ani význam příčiny a funkce příslovečného určení příčiny. Jen tady skáče takhle ze zlosti. BsMt II 58. § 2. Příslovce na -(i)ája se také poněkud přiblížila příslovcím tvořeným příponami. Těchto příslovcí je tak málo, že v spisovném jazyce ani netvoří nijak výraznější skupinu. Zde jsou jejich příklady: greitája „narychlo“ (:greitas, -à), karštája „vroucně, narychlo“ (:kárštas, -à), negražíaja „nehezky“ (:negražùs, -ì), savája „po svém“ (:sávas, -à), nesavája „ne svým hlasem, velmi (obvykle se slovesy rėkti, šaukti apod.)“; 2. nevhod; v nevhodnou dobu“ (: nesávas, -à), umája „náhle, bez čekání“ (:ùmas, -à). Koncovka -(i)ája těchto příslovcí není nic jiného než koncovka instrumentálu jednotného čísla ženského rodu zájmenných adjektiv, která se přibližuje příponě; příslovce motivovaná adjektivy s kmenem na souhlásku mají -ája, zatímco ta s kmenem na samohlásku — -íaja. Příslovce nesavája má zájmenný kořen, ačkoli samo toto příslovce nabylo kvalitativního významu. Jde o zcela neproduktivní typ příslovcí. Vedle některých příslovcí tohoto typu se ve stejném či odlišném významu častěji užívají příslovce téhož kmene na -(i)úoju, srov.: greitája — greitúoju, negražíaja — negražúoju, nesavája — nesavúoju. První členy takto vzniklých dvojic jsou v spisovném jazyce nesrovnatelně běžnější. Tato příslovce mají nejčastěji způsobový význam a ve větě zastávají funkci příslovečného určení způsobu. Ale slyšíš, tam se perou negražíaja (rš.). — Že mi strýc přikázal tu práci udělat, — tvrdí chlapec po svém. BsP II 287. Proto Nina také křičí ne svým hlasem. BilR 222. Lev, který už nedokázal potlačit rozmrzelost,… donutil sekretáře a rychtáře (lišku), aby ve svých spárech — ne svým hlasem — zařvali a zaskřípali zuby. Jabl. Kam tak horkokrevně letíš? Trgn. Některá další příslovce, o nichž je zde řeč, mohou zastávat i jiné příslovečné funkce, například časovou (s odstínem způsobového významu). Rychle jsem k nim doběhl, ale (=avšak) už odjeli. Trgn. [Krejčí] rychle vylezl (lezl) na smrk. Bsp II 322. Narychlo to neuděláš. Ds (Būg). Uslyšel, že jsem přišel (šel), a rychle slezl. Lkm. 3. Příslovce od osobních a neosobních slovesných tvarů § 1. Osobní slovesné tvary, až na několik málo výjimek, v litevštině vůbec nemají sklon adverbializovat, protože samy o sobě nemohou být ve větě užity ve funkci příslovečného určení, která adverbializaci jednotlivých slov do značné míry podmiňuje. Poněkud zřetelnější tendence k adverbializaci se někdy projevují pouze u některých neosobních slovesných tvarů. § 2. Ze všech neosobních slovesných tvarů se příslovcím svou významovou stránkou a užitím poněkud více blíží polopříčestí, které také mohlo tvořit základ jisté (pravda, velmi malé) skupiny příslovcí. Zde je několik příslovcí vzniklých z jednotlivých polopříčestí: nebetrūkus „už brzy, zanedlouho, ihned“, nedelsiant „rychle, zanedlouho, ihned“, negaištant „tamtéž“, netrukus „tamtéž“, bėregint „okamžitě, velmi rychle“, bemàtant „tamtéž“, bežiūrint „tamtéž“ (srov. níže. 21 bevéizdint, bevéizint), verkiant „bezpodmínečně, velmi“. Jejich vznik byl podmíněn především příslovečnou funkcí a významem času nebo způsobu děje. Frekvencí užívání mezi nimi zvlášť vyniká netrūkus. Loď se měla objevit zanedlouho. BalčAŽ, 43. Brzy se u Tbilisi objevily první oddíly padíšáhových vojáků a následujícího dne přijel i sám padíšáh. Vien UT 16. Mykolas se neprodleně vydal na cestu. VienP 298. Je třeba neprodleně se pustit do práce a uskutečnit nezbytné reformy. Myk-PutS I 87. Výstižně vložená lidová píseň okamžitě vyvolala nezadržitelný smích. Gud-GuzB I 156. Žíznivé krávy se v poledne lačně vrhají k žlabu na dvoře a vmžiku ho dočista vylížou (rš.). Rozhlížel jsem se a rozhlížel. Gs (Srov.: Při pohledu celou čelní plochu zrudne. ŽemR₂ II 28). Javam nutně potřebuje déšť. Kps. Bude třeba bez prodlení rozeslat posly. LKŽ III 41. Srov. také taková polopříčestí, která se příslovcím zcela přiblížila: pristojus „neustále, bez přestání“, užeinant „občas, ne příliš“ a podobně. V kamnech se dobře topí, ale když se do nich přikládá pořád, nemám kdy. Prk. Stroj může sekat jen občas. Gs. Jak je vidět z příkladů, příslovci se staly především polopříčestí s obecnějším, abstraktnějším příslovečným významem (nejčastěji časovým), zvláště ta s afixy ne-, be-. Jiná polopříčestí podobné stavby, ačkoli vystupují jako časová určení, se nemohou plně adverbializovat kvůli úzkému, konkrétnímu významu, srov. begirdint „v tu dobu, kdy je slyšet“. Je hrozné, že při zaslechnutí vstávají vlasy na hlavě. DonR 86. Vedle zde probíraných příslovcí od polopříčestí s ne-, be- se někdy mohou vyskytovat homonyma — skutečná polopříčestí, srov.: bevéizdint, netrūkus. Oči se mu při pohledu zalily. Val (LKŽ I 51). Během roku, zanedlouho, se tvůj národ jistě rozroste o několik bastardů. SimonPA 107. Slovo netrukus si ještě zachovává poměrně výrazný význam polopříčestí i se zájmenem nieko, protože i v tomto případě řídí genitiv. Netrvalo dlouho a doslechli jsme se, že zmíněný kardinál zemřel= (miněta) (brš.). Některá polopříčestí tvoří s jinými slovy (častěji příslovci a částicemi) určitá spojení, která jen nepatrně tuhnou, nebo jsou zcela ustálená a adverbializovaná, např.: akin bematant „okamžitě, velmi rychle“, ilgai nedelsiant „rychle, zanedlouho, ihned“, ilgai netrukus „tamtéž“, kaip (be)mātant „okamžitě, velmi rychle“, kaip reikiant „dobře, náležitě“, kaip vien reikiant „tamtéž“, kiek nereikiant „mnoho, hojně“, kiek reikiant „dostatečně“, kur (ne)reikiant „kde (ne)patří“, neilgai trukus „rychle, zanedlouho, ihned“, nė kiek netrukus „okamžitě, velmi rychle“, norint nenorint „v každém případě; bezpodmínečně“, toliau buvus „časem“. Vrátím se hned. Jnš. Jak se otočil, ten pes zmizel. Pš. Den je tak horký, že kdyby teď zafoukal jen malý vánek, seno by hned oschlo. KrėvRg 102. V mžiku se všechna mládež vyhrnula z chalup a zdaleka poskakujíc a vyvádějíc pospíchala za Mykoliukasem. Zanedlouho štěňátka: arru-arru-arru, na Němčíka. Brzy se ty výkřiky pokaždé přibližovaly. LKŽ heslo trukti. Ve skutečnosti dnešní vědy řádně využívá jen málokdo. Jabl. Biskup Jonas vládl kněžími i celou diecézí, jak se patří. Val. Kamenů tu bylo víc než dost (rš.). Chtě nechtě tam na ten kopec šel. BM 83 (LKŽ VIII 861). Chtě nechtě musí jít na statek. BM 26 (LKŽ VIII 861). 22 Srov. složené příslovce neilg(a)trūkus (< neilgaĩ trūkus): Zanedlouho je zve na svatbu. Bien. Tento zanedlouho přijíždějící voják, oblečený do brnění. Bs. K výše uvedeným spojením je třeba přiřadit ještě taková spojení jako kur nórint „kdekoli“, kaip nórint „jakkoli“, kuomet nórint „kdykoli“, kde člen nórint je částice odvozená z polopříčestí, nebo přinejmenším polopříčestí, které se částici velmi blíží (srov. částici nórs, která se zase mohla vyvinout z přítomného činného příčestí nóris), zatímco hlavními členy jsou příslovce kur, kaip, kuomet. Včera večer jedna vyletěla spát, kdežto ten spáč, kde jen tak ležel, zamořil se červy. ŽemR₂ I 74. – „Mlč, mlč, mně se bude dařit jakkoli,“ utěšovala matka. ŽemR₂ III 123. Ach, ten to ode mne schytá kdykoli. ŽemR₂ I 332. Některé polopříčestí neužívané ve funkci příslovečného určení, jehož lexikální význam zcela vybledne, se může změnit ve spojku, např.: nelyginant, nórint (srov. také spojku nórs < nóris). Ryby mi svištěly kolem uší jako ptáci vzduchem (rš.). Kdybych nechtěl nic, pak se učí víc jen on. ŽemR₂ I 20. Srov. předložky, které vznikly nebo teprve vznikají přímo z polopříčestí: išskiriant (s akuz.), išskyrus (s akuz.), nepaisant (s gen.), neskaitant (s gen.), nežiūrint (s gen.). Navzdory tomu, že mrholení přestalo, slunce se znovu ukázalo zpoza mraků (rš.). Konečně je polopříčestného původu také nářeční částice bū sint „prý, slyšel jsem“. Ana prosila, aby prý zajeli na trh a přivezli, co je potřeba. J(LKŽ I 1209). § 3. Z příčestí se v literárním jazyce i v nářečích tvoří nejvíce příslovcí příponou -(i)ai, např.: abejojančiai, išglėbusi, deramai „náležitě“, užtarnáutai, dirbtinai13. To je však již otázka tvoření příslovcí příponami, kterou se v tomto oddílu nezabýváme. V žemaitských nářečích se vyskytuje několik příslovcí tvořených z příčestí příponami -ie¹⁴, -io(je), z nichž první se shoduje se zakončením starého, dnes již adverbializovaného nepostpozičního inesivu a druhá se zakončením dnešního postpozičního inesivu, např.: dūlkantie „když je hodně prachu, když se práší na cestě“, lyñantie „když prší, za deště“, pašăliesie „když je mráz“; lyñančioj „když prší, za deště“. Jiné způsoby tvoření příslovcí z příčestí se, dalo by se říci, nevyskytují, ačkoli jednotlivé příčestní tvary (samostatně nebo s jinými slovy) mohou být ve větách poměrně často užívány ve funkci příslovečného určení, srov.: Tak jasně, uvolněně vypráví. Krt. Možná ani nečekaje (brzy) se vrátí z toho Radviliškisu. Rd. Srov. také takové částice-spojky, které vznikly z nominativů množného čísla příčestí činného rodu mužského rodu (nominativů jednotného čísla starých příčestí středního rodu), jako esą, bū sia; v lingvistické literatuře bývají často řazeny k příslovcím, ale ve skutečnosti se od nich liší jak významem, tak syntaktickou funkcí. Nakonec je třeba zmínit také žemaitská zvratná polopříčestí, která nemají žádné tvarové zvláštnosti, obvykle se užívají ve funkci příslovečného určení, a tím se přiblížila příslovcím, např.: duodamós, džiaugdamós, juokdamós, 13 Plačiau žr. „Lietuvių kalbos gramatika“, t. II, Vilnius, 1971, §§ 755–762. 14 Viz K. Ulvydas, Vienaskaitos vietininko prieveiksmėjimo klausimu, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, t. IX, Vilnius, 1967, s. 18. 23 otřásajíce, šustíce, trhajíce, sbírajíce, zadurdomas. Takové přechodníky se vyskytují také v uměleckých dílech představitelů žemaitských nářečí. Všude se chodí dávajíce (dávajíce se). Krš. Děti se radujíce běžely do kostela. ŽemR I 19. Vrátil se celý smějíce se. Krš. Prasata ryjí plevel otřásajíce. Šts. Zvedneš ocas, tak trhajíce. Krš. Poskočil, poskočil, poskočil — do stodoly pán se šustíce. Šts. Chodí po světě sbírajíce. Krš. Takové užívání přechodníků tohoto typu je v nářečích velmi časté a intenzivní. Od adverbializace tyto přechodníky zadržuje velmi silný význam sekundárního děje či stavu, stejně jako okolnost, že vedle takových zvratných přechodníků se v příslušných nářečích zachoval také ucelený systém ohebných nezvratných přechodníků, např.: jdouce, jdouce, jdouce, jdouce. § 4. Z ostatních neurčitých slovesných tvarů se vyskytuje jeden či druhý případ adverbializovaného infinitivu, např.: nesrovnatelně „výrazně, mnohem“, žūt būt „za každou cenu, ať se děje cokoli“, srov. také žūt ar būt „tamtéž“ Ale nepřipomíná žádnou kukačku, nýbrž šilhavého špačka, který čile štěbetal v zahradě mistra; je jen nesrovnatelně větší. CvMS 34. Juras, když viděl chlapcovu píli, chtěl z něj za každou cenu udělat, ne-li inženýra, tedy alespoň vzdělaného člověka. CvŽM 135. A máme úkol splnit, ať to stojí, co to stojí!.. Gud-GuzB I 326. § 5. Adverbia vzniklá z určitých slovesných tvarů jsou ještě vzácnější než ta vzniklá z neurčitých slovesných tvarů. O adverbialitě určitých slovesných tvarů lze obvykle hovořit pouze tehdy, když s jinými slovy či částicemi tvoří určitá adverbializovaná, částečně adverbializovaná nebo teprve adverbializující se spojení. Srov. například adverbium bematai „bez přemýšlení“ a adverbializovaná a částečně adverbializovaná spojení kaip matai „tamtéž“, kur pakliūk „kam to přijde, kam to nepřijde; tápavě, povrchně“, jakož i částečně adverbializovaná spojení nebo spojení užívaná ve významu adverbia kaip reik(ia) „náležitě, jak se patří“, kaip stovi „jak se patří“, kaip švinta „za svítání, časně ráno“, kiek nereik(ia) „velmi mnoho, více, než je třeba“. V kolektivu je mnoho lidí, ta žňová sklizeň brzy pomine. Skr. A ten se hned představil, jak vidíš. ŽemR₂ I 235. – Sněží! Sněží! – křičeli jsme oba se Stepukem a navzájem se pěstmi barvili, kam to přišlo. BaltPV I 115. Prolistovala knížku a začala číst, kam jí náhodně padl zrak. ŽemR₂ I 306. Země je jí víc, než je třeba. Ad. Mám síly (= síly, zdatnosti) víc než dost – můžu těžce pracovat. Lk. A ty pobožnůstkářky zkameněly… radují se, že unikly Antikristově peci, ačkoli byly připraveny zemřít, jak se patří. Vencl Rn 177. Sestra je už pořádná holka. Iš. A on také vyskočil a za svítání vyšel ke zvířatům. ŽemR₂ I 136. Od výše uvedených spojení se svým významem a vztahem k adverbiu nijak neliší ani taková spojení, do nichž jsou vloženy částice, např. kiek tik nereik(ia) „velmi mnoho, více, než je třeba“. Dříví je víc než dost. Ėr. Význam adverbia „za každou cenu, ať se děje cokoli, za všech okolností; s největší námahou“ mají také taková ustálená a částečně ustálená spojení určitých slovesných tvarů: lūš (ar) plīš, lūžt(a) (ar) trūkst(a), ar lūžt(a) ar trūkst(a), plīš (ar) trūks, ar plīš ar trūks, rūks (ar) trūks, ar rūks ar trūks, trūko (ar) lūžo, ar trūko ar lūžo, trūk (ar) plīšk, ar trūk ar plīšk, trūko (ar) plīšo, ar trūko ar plīšo, trūks (ar) lūš, ar trūks ar lūš, trūks (ar) plīš, ar trūks ar plīš. Srov. nářeční trūks plīš. 24 Zdálo se, že je odhodlán za každou cenu splnit každý příkaz (trš.). Ať se děje, co se děje, musí se to udělat. Jnš. Jestliže si Būsė něco zamane, musí to stůj co stůj dostat. SimonP 25. Ať to stojí, co to stojí – jeď, a dost. Sln (LKŽ VII 718). Stůj co stůj odtud odjedeme (Ik.). Ať se děje, co se děje (za žádných okolností), neprozradím se. ValP 6. Stůj co stůj, příště jdeš po čtyřech a uděláš to. Btg. To je tedy pracovník – ať se děje, co se děje, udělal to. Rod. Stůj co stůj to musí být uděláno (rš.). Ať se dělo, co se dělo – jemu bylo vždycky dobře. Ds. Nepracuj za každou cenu (jakkoli, povrchně, nedbale). Blnk. Stůj co stůj to musíš udělat. Lp. Stůj co stůj to koupím. Kps. Rozhodli jsme se přivolat ho zpátky a stůj co stůj vydávat noviny (rš.). Tohoto cíle musí být stůj co stůj dosaženo. LKŽ kart. s.v. trūkti. Srov. nář.: Stůj co stůj to musím udělat! Dkš. Srov. modální slova nebo modální částice vzniklé z finitních slovesných tvarů: būdau (<būdavo), būdavos (<būdavosi), būsis „jako, jakoby, prý“, gal, galėt „možná“, gal būt, girdi, rasit „snad, možná“ (2. os. sg. futura oznamovacího způsobu slovesa rasti „najít“), rastum (rastum̃) „snad, možná, patrně; pravděpodobně“, rodos, tur būt, částice – spojky taryt, tarytum, tarši, tartum, spojku dėstis (nář. dąstis) „podle toho, jak, záleží na“ (3. os. sg. neatematický tvar prézentu oznamovacího způsobu slovesa dėtis). Būdau, dříve bývaly lepší roky. LKŽ₁ I 1118. Būdavos, hodně jsme hrávali karty. LKŽ₁ I 1119. Ana se vrátila (přišla), būsis, je třeba ji sem. J (LKŽ I₂ 1209). Teprve nyní Elena jasněji pochopila, proč bratr tolik chtěl, aby se ty dvě poznaly a snad se spřátelily. VenclGD₁ 73. Oni prý nevezou nevěstu, ne, – jen bílou hus v zlatém kočáře. SNėr (LKŽ III 332). Jsou takoví, kteří snad i vědí [o dávných dobách]. Užv. Rāstum (snad) už se chystáte na jaro? Rāstum (patrně) ses, dítě, hodně unavil, než ses prokousal závějemi? Sld. Potácí se rastum (jako, jakoby) opilý. Svn. Rastum̃ (patrně) jsi byl včera také na trhu? Švnč. Co je to, ta nešmenė, však než jsem došel domů, prý mi zatížila ramena. Plt (LKŽ III 332). On patrně přijde. DLKŽ 879. Mluvím, a mě taryt (jakoby) bolí žíly. Vrn. Její oči byly tak hluboké, jako by byly přivřené. SimonOBT 151–152. Všichni ztichli, jako by je zaskočila neřešitelná hádanka. VenclGD 473. Platí se za prasata (za kusy prasat) hodně? – Záleží na tom, jaká jsou prasata. Jb (LKŽ II 293). S největší pravděpodobností vznikla z tvarů druhé osoby sloves nářeční složená příslovce amat (< ar matai) „hned, okamžitě“, kabėrgi (< kaip bėregi) „obratem, velmi rychle“, kabežiūrai (< kaip bežiūrai) „dtto“. Tak on sotva něco stačí říct, a kabėrgi je hotovo. Pns. Počkej, říkám, kabežiūrai se muži vrátí, půjdeme všichni jíst. Pns. § 6. Slovesná příslovce nebo slovesné složky adverbializovaných spojení se mohou odchýlit, deformovat nebo získat určité koncové formanty či jinak neetymologické prvky, např. bemat „zpozorovat“, bematõs „dtto“, kabemāt „dtto“, kąbemāt „dtto“, kaip bemāt „dtto“, kaip māt „dtto“, kaip reik „jak je třeba“, kur kliūt „kamkoli se dostane, všude“, kur nekliūt „dtto“. Je pochopitelné, že slovesná příslovce tohoto typu nebo slovesné složky adverbializovaných spojení mohou pocházet jak z finitních, tak z nefinitních slovesných tvarů. Například bemāt lze odvodit z bematai i z bemātant. Totéž je třeba říci také o kabemāt, kąbemāt (srov.: kaip bematai, kaip bemātai, kaip bemātant, ką bematai, ką bemātai, ką bemātant). Bematõs má -õs nejspíše stejné jako v příslovcích nuolat-õs, visad-õs, 25 nikdy a podobně; u spojení jako kur kliūt, kur nekliūt mohly druhé složky (zřejmě) vzniknout z třetí osoby podmiňovacího způsobu. Hned ti stáhnu kůži. LKŽ I 606. Brzy začne pršet. Grž. Hned se vrátím. Pns. Počkej, hned tam dojdu. Km. Jakmile to šlo, přiletěl i Vytautas. Sdk. Otec odešel, ale slíbil, že se hned vrátí. Jnš. Kde se něco zadrhne, všude je neštěstí. VšR. Chodím tam, kde nic nevázne. LKŽ VI 135. Je třeba říci, že jak příslovce vzniklá zkrácením slovesných tvarů, tak zkrácené slovesné složky adverbializovaných spojení jsou velmi vzácné. § 7. Od příslovcí je třeba důsledně odlišovat zkrácená, deformovaná nebo jinak neetymologické koncové prvky nabyvší slovesná modální slova, modální částice či částice-spojky a jejich varianty, např.: būsià „jako, jakoby, slyšíš“, būsiam „tamtéž“; kažì „kdo ví, není známo, sotva“, kažin „tamtéž“, kažina „tamtéž“, kažinc „tamtéž“, kažinec „tamtéž“, kažino „tamtéž“, kažna „tamtéž“, kažnai „tamtéž“, kažnė „tamtéž“, kažnec, kažno „tamtéž“, kažnoc „tamtéž“, kužne „tamtéž“; mar̃dos (márdos) „zdá se mi“; ràšek „možná, snad“, ràšet(ais) „tamtéž“, ràšik „tamtéž“, ràšint(ais) „tamtéž“, ràšit(ai) „tamtéž“, ràšitais „tamtéž“ Částice būsià, būsiam pravděpodobně vznikly z příčestí činného rodu budoucího času būsią v důsledku hláskové změny, nebo dokonce deformace. Zvláště výrazně hláskově změněné a deformované jsou varianty částice kažin, jejichž etymologickým základem je spojení kas žino. Zajímavé je, že mezi variantami této slovesné částice, které mají s příslovci sémanticky jen pramálo společného, nacházíme také kažnai, jež nabyla hláskové podoby příslovce. Její -ai je nejspíše pouze neetymologický prvek, který vznikl náhodou nebo napodobením příslovcí se sufixem -ai. Poznámka. Slovesná složka spojení kas žino s modálním významem se po kas ve složeném zájmenu nebo příslovci může zkrátit na jediné ž, srov.: kažkas, kažkaip. Částice ràšek, ràšet –ek, –ėt lze nejspíše vysvětlit pouze deformací, zatímco koncovka -k částice ràšik je neetymologický přílepek, stejně jako -ais, -ai v částicích ràšintais, ràšitai, ràšitais (srov. nejběžnější příponu příslovcí -(i)ai a koncovku instrumentálu plurálu některých deklinovaných slovních kmenů -(i)ais, která se mění v příslovečnou příponu. Možná se odtamtud přestěhuje jiný kněz sem. Běž si půjčit mísu, a mezitím uvidíš i dohazovače. J(LKŽ I₂ 1209). Vdk (LKŽ I₂ 1209). Kdoví, jestli najdeš? Jrb(LKŽ V 462). Kdoví, komu tam přehradili cestu? Als(LKŽ V 463). Kdoví, kdy se uvidíme. LKŽ V 464. Zdálo se mu, že kdosi přišel. Nmn (LKŽ V 464). Když přinesl máslo, tak jako kdovíco. Kdovíjaký člověk přinesl líh. Kdoví, jestli zítra nebude pršet? Kdoví, které (obilí) je lepší? Kdoví, kdo to mohl udělat? Kdoví, kdy to bude? Kdoví, nebude dnes pršet? Kdoví, kde ses toulal? Přepadne mě cosi (strach, neklid). Arm(LKŽ V 464). Plt. Klt. Dbk(LKŽ V 465). Švn (LKŽ V 465). Pns. Klt. Krok. Brž(LKŽ VI 1022). Mar̃dos, šel domů. Plv. Ràšek také přijde. Krtn. Ràšet i to naše dítě přijde k rozumu. Kl. Ràšetais potkám člověka, který koupí. Ràšik, nechutná vám ta polévka? Ràšint ještě také nezahynul. Ràšintais tak také bude. Litevec snad také pochopí, ale ne vždy. Ràšitai, budeš pít mléko? Ràšitais také přijde, slíbil. Rt. Grd. Slnt. Krtn. Jn. Pj. Kv. 26 Od příslovcí je třeba odlišovat také následující slova slovanského původu, která jsou slovesná nebo v některých případech se slovesy nepřímo souvisejí: varianty modálního slova bevėly „raději, lépe“, vėlyk „tamtéž“, a to bevėly „tamtéž“, vė́lent „tamtéž“, vály „tamtéž“, vėl’ „tamtéž“, velė „tamtéž“, vėlei „tamtéž“, vė́leik „tamtéž“, vė́leit „tamtéž“, vė́lek „tamtéž“, vėlek „tamtéž“, vėl’gu „tamtéž“, vel’gu „tamtéž“, vė́ly „tamtéž“, vė́ly „tamtéž“, veli „tamtéž“, vėli „tamtéž“, vėliau „tamtéž“, vėliau „tamtéž“, vėliaut „tamtéž“, vėlyj „tamtéž“, vėlyk „tamtéž“, vėlik „tamtéž“, vėlikos „tamtéž“, vėlink „tamtéž“, vėlint „tamtéž“, vėliot „tamtéž“, vėlyt „tamtéž“, vėliuk „tamtéž“; částici maž „možná“ a její varianty mažak, mažalai, mažām, mažì, mažĩn, mažolai, mažù, mažūk, mažūm; modální slovo musėt „asi, nejspíš“ a jeho varianty musė, musėt, musėt, musėk, musėtai, musėtais, mūsi, musik, musinkėt, mūsintais, mūsit, mūsitais, mūst, mūstais, mūsti. Prvním zdrojem všech těchto slov je bezpochyby běloruština nebo polština, srov. bělor. a rus. nář. вале́й „raději, lépe“, bělor. nář. валі́й „tamtéž“, ве́ле́й „tamtéž“, вале́й „tamtéž“, rus. nář. боле́й „tamtéž“, pol. wolej „tamtéž“, bělor. веліць „chtít, toužit“, rus. nář. волить „tamtéž“, pol. woleć „chtít více“; pol. może „možná“, bělor. можа „tamtéž“, rus. может „tamtéž“; pol. musi „asi, nejspíš“, bělor. мусіць „tamtéž“. Varianty zde uvedených slov je třeba většinou považovat již za výtvory samotné litevštiny. Zajímavé je, že mezi variantami slova musėt nacházíme nejběžnější a nejoblíbenější příslovečnou příponu -ai (musėtai) i koncovku instrumentálu plurálu podstatných jmen a-kmenů -ais (mūsėtais), která přebírá funkci přípony. Byla sem připojena pouze podle příslovcí vzniklých z instrumentálu plurálu, snad s cílem zdůraznit či zesílit význam slova, anebo prostě z důvodů jazykového rytmu. Také koncové hlásky nebo celé slabiky v dalších variantách nejen slova musėt, ale i ostatních zde probíraných slov nemají pro tyto varianty žádný etymologický význam a pravděpodobně vznikly buď analogií, nebo proto, že mluvčí chtěl zdůraznit význam slova, anebo prostě z důvodů jazykového rytmu. Raději se půjdeme koupat. Jrb. Raději zůstaň doma, než se vdávej. JV 867. Půjdu pěšky raději. SmIn. Ty raději jdi a přines dříví. Vdš. Raději k šedému kameni než k tvému tatínkovi (p.). Dl. Bože můj, raději bych byla zemřela (zemřelou). Pls. Raději bez hlavy než bez cti. Šmn(LTR). Nechoď, raději počkej. Blb. Raději bych zemřel(a), než žít takový život. Nč. Raději bych byl(a) zabit(a). Jnšk. Jestli běháš, raději by sis lehl(a). Ėr. Raději se oběsit než si vzít vdovce! Sdb. Raději bez hlavy než bez moci. Gs. Raději valit kameny do kopce než opustit milovanou dívku. Sl. S moudrým je lepší ztratit než s hlupákem najít. Erž. Raději bych v hoře kopala hluboké jámy, než se s milým důvěrně bavila (p.). Kp. Raději zůstaň doma a já pojedu. Žsl. Raději by ses, milý hochu, oběsil na větvi, než abys mě, děvče, k sobě lákal. Ppr. Raději bych starého políbila než opilce. Rod. Raději naviň na váleček pár nití. Alv. Raději jeden vrabec v hrsti než dva na střeše. Raději sto příbuzných než sto rublů. Gs. Raději více než méně. Plv. Raději bych sekal(a) žito, než se procházel(a) po zahradě. Mrk. K čemu se trápit – raději se spolu pořádně poškrábat do tváře. Ds. Raději jdi ty s mým otcem. BsMt II 70. Půjdu se podívat, možná něco zahlédnu. Klvr (LTR). Možná dnes bude pršet. Žž(LKŽ VII 960–961). Ty se dívej, možná tam ještě něco najdeš. Azr (LKŽ VII 976). Možná máš něco k jídlu? Vlkv (LKŽ VII 976). 27 Umíte, možná, bohvíjaké [pohádky]. Krn. Možná přijde. J(LKŽ VIII 437). On, možná, přišel. J(LKŽ VIII 437). Možná se mi zatočila hlava. Kal (LKŽ VIII 439). Možná zítra přijedeš domů. YI(LKŽ VIII 439). Možná ses zbláznil. SInt(LKŽ VIII 440). Možná šel plavat. Lp (LKŽ VIII 40). Možná bylo špatné, že už nechce jít. Plt(LKŽ VII 440). Tady je Knabikaitė, možná spí. Vkš(LKŽ VIII 443). Dnes už možná nepřijede. Als(LKŽ VIII 442). Možná bys mi mohl trochu pomoci. Šv(LKŽ VIII 442). To, že slova bevėlyk, vėlyk a jejich varianty mohou být v jednotlivých nářečích z hlediska původu a tvoření spojována nejen s uvedenými odpovídajícími částicemi slovanských jazyků, ale také s určitými tvary slovesa vėlyti „chtít, toužit; dovolit; poradit, přát“ a jeho předponových odvozenin, převzatého ze slovanských jazyků, dokládají níže uvedené věty. Kéž by ses nebyl narodil, než abys zabil Kasiulė! JD1 844. Raději bych kopal kopečky, než opustil tu, kterou jsem miloval. Tt(LTSR). Raději bych ležel pod zemí, než abych tě, milý hochu, měl stále před očima. JD1 614. Raději bych kopala vysokou horu, než ztratila toho, koho jsem nejvíc milovala. KlvD 59. Kéž bys mě, matičko, hodila do moře. LB 50. Předponové tvary přejatého slovesa vėlyti, které se vyskytují v nářečích (např. atvėlyti „dovolit“, bevėlyti „chtít více“, išsivėlyti „získat pro sebe svolení“, įvėlyti „přimět prosbou“, pavėlyti „dovolit“, privėlyti „dovolit; poradit, dohodit“, užvėlyti „dovolit“), mohly rovněž usnadnit vznik a šíření variant slov bevėlyk, vėlyk. Gauta 1973. VI.1. К. УЛЬВИДАС Z VÝZKUMŮ KATEGORIE PŘÍSLOVCE V LITEVŠTINĚ Resumé I. Jednoduchá příslovce na -ais, odpovídající instrumentálu plurálu Instrumentál má v baltských a slovanských jazycích bohatě rozvinutý systém adverbiálních významů, což usnadňuje adverbializaci tohoto pádu. Rozmanitost adverbiálních významů je zvláště charakteristická pro instrumentál v litevštině. Není proto náhodou, že litevština oplývá příslovci odpovídajícími instrumentálu, jejichž koncovky by za určitých okolností bylo možné považovat za slovotvorné přípony. O příponovém tvoření těchto příslovcí lze hovořit pouze podmíněně, neboť mnohá z nich nejsou ničím jiným než adverbializovanými tvary instrumentálu jednotného a množného čísla a pouze část z nich vznikla analogicky, tj. podle již existujících příkladů. Navrhuje se následující slovotvorná a strukturální klasifikace těchto příslovcí. 28 Především je účelné rozdělit všechna tato příslovce do dvou skupin: první tvoří příslovce odpovídající instrumentálu jednotného čísla, druhou příslovce odpovídající instrumentálu množného čísla. Dále se každá z těchto skupin člení podle kmenů jmen, jimž samotná příslovce odpovídají. Lze tedy hovořit o příslovcích odpovídajících instrumentálu jednotného čísla jmen se kmenem na -a, -ia, -o, -io aj., a také o příslovcích odpovídajících instrumentálu množného čísla jmen s týmiž kmeny. Rozdělení těchto příslovcí podle kmenů jmen je přímo úměrné rozdělení samotných jmen podle kmenů. Protože tato příslovce odpovídají nejen jednoduchým, ale také předponovým a složeným slovům, mohou být i sama jednoduchá, předponová a složená. Je třeba zmínit také příslovce odpovídající předložkové konstrukci (složené z instrumentálu a předložky), jejíž základní složka může být zase jednoduchá, předponová nebo složená. Právě takovou klasifikaci určuje analyzovaný materiál, úzká souvislost těchto příslovcí se jmény, a zejména s podstatnými jmény. Tato část článku je věnována slovotvornému a strukturálnímu rozboru jednoduchých příslovcí na -ais, která odpovídají instrumentálu množného čísla. Vedle příslovcí zkoumaného typu se v jazyce vyskytují přechodné formy, které je třeba pokud možno odlišovat od skutečných příslovcí. Tato část se zabývá i periferními jevy — slovy, která se svou vnější podobou shodují s příslovci zkoumaného typu, ve skutečnosti však s nimi nemají nic společného nebo mají společného jen velmi málo. Z přechodných forem je třeba zmínit například kraštāis „po okrajích“, rūožāis „na různých místech“, rytāis „po ránu“, vakarāis „po večerech“. Když tyto formy nabývají abstraktnějšího a obecnějšího významu, přibližují se kategorii příslovcí natolik, že je již obtížné od nich příslovce odlišit, např.: tārpais „čas od času“, šōrais „na různých místech“, šmorais „totéž“. Než budou charakterizovány tendence ve tvoření nebo struktura zkoumaných příslovcí, jsou v této části určeny jejich hlavní významy a ilustrováno jejich užití ve větě. Z hlediska původu tvoří příslovce zkoumaného typu dvě skupiny: do jedné patří původní litevská slova, do druhé výpůjčky ze slovanských jazyků. Většina zkoumaných příslovcí pochází z podstatných jmen. Některá z nich odrážejí proces adverbializace, srov.: dāiktais „na různých místech“ a dāiktas „předmět, věc; místo“, kārtāis „někdy“ a kārtas „krát“, žarāis „rozházeně; po hromadách“ a žāras „oddíl, hromada (lidí)“. Je třeba zdůraznit zvláště úzkou souvislost analyzovaných příslovcí s podstatnými jmény. Tuto souvislost lze vnímat i v případech, kdy vedle příslovce neexistuje odpovídající podstatné jméno, 29 když příslovce souvisí se slovesem, např.: almaís „proudem, proudy“ (: álma, -ėjo, -ėti „téci, proudit“), keperzais „tryskem“ (: keperžioti, -úoja, -ávo „běžet tryskem“), plėsais „ze všech sil“ (: plėšytis, -osi, -ėsi „snažit se ze všech sil“). Úzká souvislost zkoumaných příslovcí s podstatnými jmény je patrná i v případech, kdy souvisejí s přídavnými jmény, např.: dykais „nadarmo; zadarmo“ (: dūkas, -à „prázdný; nečinný“), pilnais „plným vozem, automobilem apod.“ (: pilnas, -à „plný“), saváitmais „samo od sebe; svévolně“ (: saváitmas, -à „samovolný“), tolimais „daleko, v dálce“ (: tólimas, -à „vzdálený, daleký“). Tvoření zkoumaných příslovcí má často čistě individuální charakter. Takové individuální útvary mají různé sufixy, které se někdy nevyskytují ani při tvoření jmen v současné litevštině. Proto je obtížné, nebo dokonce nemožné, spojovat tyto individuální útvary s ohebnými slovními druhy. Příklady: ankstáinintais „velmi brzy“ (srov. ankstì „brzy“), dū́rtais „v patách, po stopách“ (srov. dūrti, dūria, dūrė „bodnout, píchnout, prudce se něčeho či někoho dotknout“), greičiū́mais „blízko“ (srov. gretà „blízko“, grẽčiūm „blízko“, grẽčiūmai „blízko“). Zde uvedená příslovce nemají v současném jazyce odpovídající jmenné formy, a proto je lze chápat nejen jako ustrnulé (lexikalizované) tvary instrumentálu přídavných jmen, která v jazyce existovala, ale později se přestala užívat, nýbrž také jako individuální analogické útvary, jejichž koncové -ais lze považovat za svébytný sufix. Z periferních slov, která svým koncovým -ais připomínají ustrnulé tvary instrumentálu, lze uvést následující: añdais „nedávno, před několika dny“, čianájonais „zde“, dabārais „nyní“, niekadais „nikdy“. Koncové -ais v těchto příslovcích, zejména tehdy, když není přízvučné nebo má stoupavou intonaci, by bylo možné vysvětlit vlivem příslovcí na -ais, která souvisejí s instrumentálem množného čísla. Tak lze například vysvětlit -ais v příslovci nórmais nenórmais „chtě nechtě“ (srov.: nóromis nenóromis, nóróm nenórom, nórómais nenóromais, nórmais nenórmais), kde -ais nejspíše vzniklo analogicky podle příslovcí na -ais z původní formy nórom nenórom. Vlivem tvarů instrumentálu množného čísla však nelze vysvětlit koncové -áis, které se intonací neshoduje s koncovkou instrumentálu množného čísla, např. čianáis „zde“. Kromě periferních slov patřících k příslovcím se v litevštině často vyskytují i jiná periferní slova: částice (aurēntais „tam, právě tam“, dēltais „přece jen“, nórintais „ačkoli“), modální slova (mātomais „zřejmě“, žinómais „samozřejmě, jistě“, mūšetais „pravděpodobně“), zvukomalebná slova, která se svým významem prolínají s příslovci (džingu džìngais „cink“, grabu grabais označuje tápání, hledání hmatem, klėdaru klėdarais označuje vrávorání, houpání). V těchto periferních slovech lze koncové -ais sotva ve všech případech ztotožnit s koncovkou instrumentálu množného čísla -ais. Koncové -ais se v těchto slovech nejspíše skládá z částice -ai nebo z nejběžnější příslovečné přípony -ai a částice s. 30 Toto -ais jako výsledek analogie nebo vlivu koncovky instrumentálu množného čísla lze hypoteticky předpokládat pouze u zvukomalebných slov typu džingu džingais, která se, jak již bylo uvedeno, svým významem rovněž prolínají s příslovci. Rozbor této poměrně nepočetné skupiny jednoduchých příslovcí na -ais, která souvisejí s instrumentálem množného čísla jmen, odhaluje rozmanité vazby těchto příslovcí na jiné slovní druhy a ukazuje celé řady periferních slov, jež svým vnějším tvarem připomínají příslovce zkoumaná v této části, avšak svým původem s nimi nesouvisejí, nebo souvisejí jen velmi volně. 2. Příslovce na -(i)úoju, -(i)ája K příslovcím je třeba částečně počítat i útvary na -(i)úoju, -(i)ája, např.: blogúoju „špatně, ve zlém“, gerúoju „dobře“, gražiuoju „v dobrém, smírně“. Koncovka -(i)úoju těchto příslovcí, která je koncovkou instrumentálu jednotného čísla zájmenných přídavných jmen, samozřejmě nabývá funkce sufixu. Sufixem -iúoju se tvoří příslovce od přídavných jmen se základem na -a, sufixem -iúoju od přídavných jmen se základem na -u. Příslovce nesavúoju „1. ve špatné náladě; 2. velmi; 3. proti své vůli“ vzniklo z nesàvas, -à. V nářečích může odpadnout nejen koncové -u, ale i -ju těchto sufixů, např.: gerúoj, blogúoj, piktuõ; někdy se vyskytují starší tvary s -(i)úojuo, např. piktúojuo „ve zlém, v neštěstí“. Vedle některých z uvedených příslovcí se ve stejném významu užívají tvary instrumentálu jednotného čísla přídavných jmen s předložkou su nebo bez ní, např.: (su) gerù „dobře“, (su) piktù „ve zlém, v neštěstí“. Základem tvoření těchto příslovcí jsou přídavná jména, která přímo či metaforicky označují vnitřní vlastnosti a kvality, např.: gẽras, -à „dobrý, -á“, dõras, -à „mravný, -á“, blõgas, -à „špatný, -á“, gražùs, -ì „příjemný, -á; dobrý, -á“, piktas, -à „zlý, zlá; špatný, -á“. Jen ve velmi vzácných případech mohou být základem tvoření těchto příslovcí přídavná jména jiných významových okruhů, srov.: greitúoju „narychlo, kvapně“ (: greĩtas, -à „rychlý, -á, spěšný, -á“). Ve větě mají zde zkoumaná příslovce funkci příslovečného určení způsobu, někdy také funkci predikativní, např.: Salos gyventojai sutiko Kolumbą ir jo žmones gerúoju „Obyvatelé ostrova přivítali Kolumba a jeho lidi v dobrém“; Gerúoju viskas gerai „Když se na to jde po dobrém, je všechno v pořádku“; Greitúoju pavalgiau pietus „Narychlo jsem poobědval“. Existují případy, kdy se příslovečný význam příslovcí na -(i)úoju oslabuje a tato příslovce nejen plní funkci příslovečného určení způsobu, ale přebírají také část funkce predikativní. V takových případech lze vedle příslovce na -(i)úoju snadno domyslet tvary slovesa būti „být“, např.: Nuo vakar aš su juo piktuoju „Od včerejška jsem s ním ve zlém (zlobím se na něj)“. 31 Příslovce na -(i)ája se také blíží sufixálním útvarům. Jsou velmi vzácná. Ve spisovném jazyce netvoří ani výraznější skupinu. Z nich lze uvést následující: greitája „spěšně“ (: greitas, -à „rychlý, -á, spěšný, -á“), karštája „rychle, narychlo“ (: karštas, -à „horký, -á“), savája „na oplátku“ (: sàvas, -à „svůj, svá“), nesavája „1. cizím hlasem; velmi; 2. nevhod“ (: nesavas, -à „cizí“), umája „hned, náhle“ (: ùmas, -à „náhlý“). Koncovka -(i)ája těchto příslovcí není ničím jiným než koncovkou instrumentálu jednotného čísla zájmenných adjektiv ženského rodu, která zde přechází v sufix. Příslovce motivovaná přídavnými jmény se základem na -o končí na -ája, zatímco příslovce motivovaná přídavnými jmény se základem na -io končí na -iája. Některá z těchto příslovcí tvoří paralely s příslovci na -(i)úoju, srov.: greitúoju – greitája. Příslovce na -(i)ája se stejně jako příslovce na -(i)úoju ve větě nejčastěji užívají v příslovečném určení. 3. Příslovce vzniklá z určitých a neurčitých slovesných tvarů Určité slovesné tvary nejsou v litevštině, až na ojedinělé případy, náchylné k adverbializaci, protože se nemohou užívat v příslovečném významu, jímž proces adverbializace obvykle začíná. Ze všech neurčitých slovesných tvarů se svým významem a užíváním do jisté míry blíží příslovci pouze polopříčestí, která také dala základ vzniku takových příslovcí, jako jsou nedėłsiant „brzy, bez prodlení“, negaištant „totéž“, netrūkus „totéž“, bėregint „hned, okamžitě“, bemàtant „totéž“, bežiūrint „totéž“ (srov. žemaitské bevėizdint, bevėizint „totéž“), vėrkiant „bezpodmínečně, určitě; velmi“. Některá přechodníková přísloví spolu s jinými slovy (obvykle s příslovci a částicemi) tvoří adverbializující se nebo již adverbializovaná spojení, např.: akìm bemàtant „hned, brzy“, ilgai nedėłsiant „brzy, v krátké době“, ilgai netrūkus „totéž“, kaip (be)màtant „hned, brzy“, kaip reikiant „jak se patří, dobře“, kaip vien reikiant „totéž“, kiek nereikiant „mnoho, štědře“, kiek reikiant „dostatečně“, kur reikiant „kde (kam) je třeba“, kur nereikiant „kde (kam) není třeba“, neilgai trūkus „brzy, v krátké době“, ne kiek netrūkus „hned, velmi brzy“, nórint nenórint „bezpodmínečně, pokaždé“, toliau bùvus „později, postupem času, časem“. Jednotlivá přechodníková přísloví přešla v částice nebo spojky, např.: nelyginant „jako by, jako, podobně jako“, nórint „ačkoli“ (srov. také spojku nórs < nóris). Srov. předložky vzniklé nebo vznikající z přechodníků: išskiriant, išskyrus (ką) „s výjimkou (koho, čeho)“, nepaisant (ko) „navzdory 32 „na co“, neskaitant (ko) „kromě (koho, čeho)“, nežiūrint (ko) „navzdory (čemu)“. Od příčestí se v literárním jazyce i v dialektech tvoří příslovce nejčastěji pomocí přípony -(i)ai, např.: abejojanciai „pochybně“, išglebūsiai „mdle, bez života“, deramai „náležitě“, užtarnautai „zaslouženě“, dirbtinai „uměle“. Takové tvoření příslovcí je třeba považovat za čistě sufixální1. V žemaitských dialektech se vyskytují příslovce tvořená příponami -ie², -io(je); první z nich se shoduje s koncovkou adverbializovaného inesivu bez postpozice, druhá s koncovkou inesivu s postpozicí, např.: dàikantie „když je hodně prachu, když je cesta prašná“, lýnantie „když prší“, pašàlusie „když trochu mrzne“, lýnançioj „když prší“. Srov. také částice-spojky esą „jako by“, būsia „totéž“, které vznikly z odpovídajících činných příčestí. Zde je vhodné zmínit také ztrnulé tvary žemaitských zvratných polopříčestí, užívané v příslovečném významu, a tím se blížící příslovcím, např.: dziaugdamós „radujíce se, radostně, s radostí“, juokdamós „smějíce se, se smíchem“, pašūkėdamos „poskakujíce, hopem“. Vyskytují se také jednotlivé adverbializované neurčité slovesné tvary, např.: nepalýginti „nesrovnatelně, mnohem, značně“, žūt būt „na život a na smrt“. Ještě vzácněji vznikají příslovce z určitých slovesných tvarů. O adverbializaci určitých slovesných tvarů lze mluvit pouze tehdy, když tyto tvary spolu s jinými slovy vytvářejí adverbializovaná nebo adverbializující se spojení. Srov. například příslovce bematai „okamžitě, hned“ a adverbializovaná nebo adverbializující se spojení kaip matai, kur pakliūk, kaip reik(ia), kaip stóvi, kaip švìnta, kiek nerėik(ia), kiek tik nereik(ia) „totéž“, „kamkoli, povrchně“, „jak náleží“, „totéž“, „za svítání, na úsvitu“, „velmi mnoho, více, než je třeba“, „totéž“. Příslovečný význam „za každou cenu“ mají také taková spojení ztrnulých určitých slovesných tvarů jako lùš (ar) pliš, lùžt(a) (ar) trūks-t(a), pliš (ar) trūks, ar pliš ar trūks, rùks (ar) trūks atd. Srov. modální slova nebo částice vzniklé z určitých slovesných tvarů nebo obsahující tyto tvary jako složky: būdau (< būdavo), būsis, gal būt, girdi, ràsit, ràstum „bývalo“, „jako by, prý“, „možná“, „prý“, „možná“, „totéž“. S největší pravděpodobností vznikla z tvarů 2. osoby sloves také následující nářeční příslovce: amàt (< ar matai), kabėrgi (< kaip bėregint), kabežiūrai (< kaip bežiūrai) „hned, okamžitě“, „totéž“, „totéž“. Příslovce vzniklá ze slovesných tvarů nebo slovesné složky adverbializovaných spojení se mohou zkracovat, deformovat, nabývat různých formantů nebo neetymologických prvků, např.: be- 1 Шире об этом см. „Lietuvių kalbos gramatika“, т. II, Vilnius, 1971, §§ 755—762. 2 Viz K. Ulvydas, Vienaskaitos vietininko prieveiksmėjimo klausimu, „Lietuvių kalbotyros klausimai“, т. IX, Vilnius, 1967, p. 18. 3. 520 33 màt „právě teď, okamžitě“, hematōs „totéž“, kabetmàt „totéž“, kqbemàt „totéž“, kaip bemàt „totéž“, kaip reīk „jak se patří, jak je třeba“ a další. Příslovce bemàt vzniklo z bemataì nebo bemàtant, příslovce kabetmàt — z kaip bemataì nebo kaip bemàtai, kaip bemàtant, příslovce kqbemàt — z kq bemataì nebo kq bemàtai, kq bemàtant. Koncové -os v příslovci bematōs nelze oddělit od koncového -os v příslovcích nuolatōs „neustále“, visadōs „vždy“, niekadōs „nikdy“. Od příslovcí je třeba odlišovat odštěpená, deformovaná slovesná modální slova a částice či částice-spojky se všemi jejich variantami, např.: bùsia „jako by, prý“, kàžì „kdo ví, neznámo“, kàžina „totéž“, kàžin, kàžine, kàžino „totéž“, màr̄dos (màr̄dos) „zdá se mi“, ràšek „možná, ràšet (ais) „totéž“ a další. Zajímavé je, že slovesná složka žino se po první složce kàs ve složených zájmenech a příslovcích může zkrátit na pouhé ž, srov.: kažkàs „někdo, kdosi, něco“, kažkaìp „jaksi, neznámo jak“. S příslovci se nesmějí směšovat ani taková slovesná modální slova nebo modální slova do jisté míry spojená se slovesy, pocházející ze slovanských jazyků, jako vèlyk „raději, ochotněji“, bevèlyk „totéž“. Samozřejmě ani četné varianty těchto slov nespadají do kategorie příslovcí, srov.: bevèly „raději, ochotněji“, vàlent „totéž“, vàly „totéž“, vèl „totéž“ atd. Od příslovcí je třeba odlišit jak částici màž „možná“, tak modální slovo musèt „asi, pravděpodobně“ se všemi jejich variantami, např.: mažàk, mažàlai, mažàm, mažì atd.; musè, musèt, musèk atd. Prvními zdroji zde uvedených slov jsou slovanské jazyky, srov. rus. nář. валей „raději, ochotněji“, bělorus. nář. валі́й „totéž“, велей „totéž“, вялей „totéž“, rus. nář. волей „totéž“, pol. wolej „totéž“, bělorus. вялець „přát si, chtít“, rus. nář. волить „totéž“, pol. wolej „dávat přednost, chtít více“; pol. może „možná“, bělorus. можа „totéž“, rus. может „totéž“, pol. musi „asi, pravděpodobně“, bělorus. мусіць „totéž“. Četné varianty těchto slov vznikly většinou již na litevské půdě. Je zajímavé poznamenat, že mezi variantami slova musèt jsou i takové jako musètai, musètais, kde koncové -ai, -ais odpovídají stejným koncovým prvkům příslovcí. Koncové -ai, -ais v zde uvedených variantách, stejně jako obecně u částic či modálních slov, možná plní pouze emfatic­kou nebo rytmicko-melodickou funkci. Slova vèlyk, bevèlyk a jejich varianty mohou souviset také se slovesem vèlyti „chtít, přát si; dovolit; radit“, pocházejícím ze slovanských jazyků. Předponové útvary atvèlyti „dovolit“, bevèlyti „chtít více, dávat přednost“, išsivèlyti „získat povolení“, ivèlyti „vymodlit si“, pavèlyti „dovolit“ apod., užívané v nářečích, mohly rovněž přispět ke vzniku variant slov vèlyk, bevèlyk. Došlo 1. VI.1973