K. Drąsutavičiaus (Drąsučio) terminų žodynėliai bei sąrašai

Kontakty však nepřestaly. Zdá se, že název lašišos se z Pobaltí rozšířil do těch indoevropských jazyků, které ještě nezapomněly na své staré příbuzenství a stále spolu udržovaly kontakty. Monografie B. Laumanė je významným přínosem baltistické lingvistiky. Sotva lze za nějaký větší nedostatek považovat ne zcela dostatečné zhodnocení vlivu baltských jazyků na jazyky sousední. Vždyť dosud existuje poměrně málo prací, v nichž by byl vliv baltských jazyků na jazyky sousední lépe vysvětlen. V. Rimša TERMINOLOGICKÉ SLOVNÍČKY A SEZNAMY K. DRAŠUTAVIČIUSE (DRAŠUČIA) Významný, ale dosud velmi málo známý pracovník kultury, literatury a tisku z druhé poloviny 19. století K. Drašutavičius se výrazně uplatnil také v lexikografii a terminologii. V jeho bohaté rukopisné pozůstalosti1 bylo nalezeno 13 terminologických slovníčků a seznamů. Při sestavování osnov a otázek pro učebnice přírodních věd (botaniky, zoologie, parazitologie aj.), zeměpisu, dějepisu, literatury a dalších předmětů (vícedílných „čítanek“), při shromažďování materiálu, psaní jednotlivých kapitol a překládání různých textů z polštiny, ruštiny a němčiny i při pořizování jejich výtahů se K. Drašutavičius musel setkávat s nedostatkem litevské terminologie, hledat ji v různých pramenech a sestavovat terminologické slovníčky a seznamy z různých oborů. 1. Botanické terminologické slovníčky a seznamy K. Drašutavičius nejvíce vyhledával, shromažďoval a zaznamenával terminologii přírodních věd, zejména botanickou. Jak vyplývá ze sestavených osnov (F1 — 2453, 2468, 2489, 2547) a jak uvádí ve svých vzpomínkách domácí učitelka J. Juškytė, K. Drašutavičius uvažoval o sestavení vícedílné „čítanky“ (přesněji řečeno učebnic), z nichž jedna měla starším dětem zprostředkovat základní poznatky z přírodních věd2. Z prospektu „Osnovy druhé části“ (F1 — 2489) je zřejmé, že se v této úvodní učebnici přírodních věd mělo pojednávat o domácích zvířatech, hlodavcích, rybách, broucích, stromech aj. Učebnici měla připravit J. Juškytė3, podílel se na ní však také sám K. Drašutavičius, neboť napsal články „Červi“ (F1 — 2493), „Rostliny bez semen“ (F1 — 2492), „Rostliny v mořích“ (F1 — 2941), „Brouci“ (F1 — 2490), „Ryby“ (F1 — 2488) aj. Zde je krátký úryvek z článku „Rostliny bez semen“: „Všechny ty rostliny, které známe, mají květy; z květů vznikají plody a v plodu se vždy objeví 1 Je uložen v Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR (F1 — 2324—2560, celkem 230 složek s více než 6400 rukopisnými stranami různých formátů). 2 Mūsų senovė, sv. II, č. 4(9), 1939, s. 11—614. 3 Tamtéž, s. 611. 265 semeno, které má nahoře slupku (kůru) a uvnitř zárodek. Když se semeno dostane na vhodné místo, slupka praskne a ze zárodku vyroste z jedné části kořen a z ostatních stonek a listy. Existují však také rostliny, které nikdy nekvetou a jejichž semeno je jen drobný úlomek bez zárodku. Takové semeno se nazývá výtrus a rostliny rostoucí z výtrusů jsou výtrusné. Výtrusných rostlin je málo, ale je obtížné je poznat, protože větší část z nich lze spatřit pouze pod zvětšovacími skly“. V jednom drobném rukopisu „Botanika“ (F₁ – 2425) je uvedeno několik poznámek o počátcích botanické vědy v Litvě: „Na litevských školách a akademii se [botanika] vůbec nevyučovala. Teprve Antanas Tizengauzen, když zřizoval nově zakládanou školu pro lékaře v Gardyně, pozval roku 1776 z Francie (Lyonu) doktora medicíny Jana Emanuela Žiliberta. Žilibertas vyučoval v Gardyně medicínu, chirurgii a přírodní vědy. Roku 1781 byl jmenován na Vilniuské akademii prvním profesorem přírodních věd a botaniky. Žilibertas zůstal ve Vilniusu do roku 1783 a odjel († 1814 ve Francii). Vydal několik knih...⁴ Na jiném místě (F₁ – 2425) jsou uvedeny některé biografické a bibliografické údaje o významném litevském botanikovi Jundzilasovi. Příprava učebnice přírodovědy přiměla K. Drąsutavičiuse zajímat se o terminologii tohoto oboru, zejména botaniky, kterou před ním shromažďovali a uspořádávali J. Fedoravičius, A. Pabrėža, L. Ivinskis a další badatelé litevské flóry, jejichž rukopisná díla však byla téměř nedostupná. V rukopisné pozůstalosti K. Drąsutavičiuse se nachází pět vícejazyčných botanických slovníčků, které ukazují, že autor opisoval z různých pramenů latinské, polské, ruské, německé a francouzské názvy rostlin a hledal k nim litevské ekvivalenty. 1) Hektografovaný botanický slovníček z roku 1902 (F₁ – 2416, 42 s.) To je pravděpodobně nikoli první, nýbrž poslední botanický slovníček K. Drąsutavičiuse, výsledek jeho značného úsilí a hledání. Obsahuje 74 obecných termínů (např. lusk, jádro, cibule (?), zárodek, draikai, dyglus, žilka, zrno, nádoby, šiška aj.) s ruskými, polskými a německými ekvivalenty⁵ a 748 názvů rostlin s latinskými ekvivalenty. Např.: Abėjūtis, ilex aquifolium, abredėlis?, aggaras, rapa natans, agrastas = dygės, aguona, papaver somniferum, aguonėlė, papaver rhoeas, agurklapis, borago officinalis atd. Tento botanický slovníček začíná „Předmluvou“, v níž jsou uvedeny některé poznatky z dějin botanické terminologie a zásady výběru názvů rostlin. Má význam pro dějiny terminologie, proto je zde uvedena v plném znění: „Každý z nás uznává význam botanické vědy pro zemědělství, zelinářství, zahradnictví a lékařství. Dosud však není sestavena ani litevská botanická učebnice, ani popis rostlin, které se vyskytují v pravé Litvě. 4Text K. Drąsutavičiuse ani jazyk a pravopis příkladů se nemění; pouze místo znaků č, š a ž se píší dnes obvyklé znaky č, š a ž. 5Pro dvacet výrazů nebyly nalezeny litevské ekvivalenty a na jejich místě byl uveden otazník, za nímž jsou připojeny ekvivalenty v jiných jazycích, např.:?-клетчатка, комъркосата блонка;?-древесина, biel, tvardzil, holzfasser aj. 266 Botanická věda se v Litvě stala známou během pobytu Francouze Žiliberta v naší vlasti (1776—1783); později Jundilai jakž takž popsali litevské rostliny polsky, ačkoli při jejich popisu značně překročili hranice vlastní Litvy. Nakonec Žemaitis Pabrėža († 1849), který se botanikou zabýval jako praktický lékař, nikoli jako vědec, napsal několik botanických prací, z nichž vydal Botaniką (1900); Pabrėžovy práce jsou však zastaralé a jejich názvosloví je žemaitské; kromě toho je třeba podotknout, že Pabrėža neuměl litevsky psát (viz názvy jeho prací: Valanč. Žem. Vysk. 1854, II dal., 71—73 psl.; Žinyčia N2, 70—71 psl.). K sepsání botanické příručky je nezbytné nejprve zavést obecné a zvláštní termíny. Obecných termínů už jakž takž máme, ale nestačí. Pokud jde o zvláštní termíny, ty lze zavést teprve po sepsání názvů rostlin ze všech koutů Litvy. Nedávno již byly sestaveny dva rozsáhlejší soupisy: 1) Jakoby: „Litthauische Pflanzennamen“ (Mitt. Lit. lit. gesell. Heft II 133—143 psl.) a 2) Davaına-Silvestraičio: (224 názvů s připsanými Basanavyčiusovými termíny) „Iš mūsų botanikos“ (Apšvieta 1893 NN 632—652). Zde předkládám malý soupis obecných termínů a třetí soupis zvláštních názvů rostlin, které ve zmíněných soupisech nebyly uvedeny. Materiál pro tento soupis byl čerpán především ze slovníků Širvydise, Kuršaitise, Miežinise, Iuškose a z prací Bezzenbergera. Předkládám tento soupis a prosím čtenáře, aby jej doplnili o známé názvy rostlin s uvedením farnosti či okresu, kde se užívají, připsali známé obecné termíny a vyjádřili svůj názor na vhodnost těchto pravidel, jimiž by se podle mne měl řídit sestavovatel zvláštních termínů: 1) Po shromáždění názvů rostlin ze všech koutů Litvy je třeba pro botaniku vybrat ty názvy, které se užívají nejčastěji; 2) má-li táž rostlina několik názvů, je třeba dávat přednost jednoslovným názvům před složenými, například místo ožkaliežuvė — tinkis; 3) z názvů je třeba vyřadit cizí slova, názvy utvořené podle cizích jazyků i názvy nověji vytvořené, například místo devynmacė, devynšarvas je lepší užívat vanuškai; místo Švento Jono žolė, Joninžolės — kupolės“. Tuto předmluvu podepsal Bugienis. To je pseudonym K. Drąsutavičiuse, pod nímž v tisku publikoval překlady krásné literatury a články. 2) Latinsko-litevsko-polský botanický slovníček (F₁—2424, 32 s.) Jde o 562 názvů rostlin od A do T, např.: Antoxanthum Gordunitis Tamka, Alopecurus Koczełs Wyczyniec, Aira Smilgejte Smiałek, Andropogon Niksztaroti Palczatka, Asteracophalaus Žvžajzdunie Gwiazdnik, Asperula Žioudma Marzanka atd. 3) Latinsko-litevský botanický slovníček (F₁—2423, velký formát, 23 s.) Celkem má slovníček 1120 hesel. Na mnoha místech chybějí litevské ekvivalenty. Např.: Abies excelsa — Eglė, Abies pectinata (alba), Acer campestre — Klevas, Acer platanoides — Medliepis, Acer pseudoplatanus (lovaras?), Achillea millefolium — Gajutės (Kurš.) aj. Jsou zde doplňky zapsané červeným inkoustem. 267 4) Latinsko-rusko-polsko-německo-francouzsko-litevský botanický slovníček (F₁ – 2422, 82 s.) Slovníček obsahuje 759 hesel od A do V. Litevské ekvivalenty jsou doplněny jen místy. Např.: Agrostemma githago; куколъ; Agrostemma, kąkal; kornrade; La lychnide nielle; rauges; kukalis. Betula alba. Береза. Brzoza. Birke. Le bouleau blanc. Beržas. Coriandrum savitum. Koriandr. Kolender koryjander. Koriandr. La coriandre. Blakutes. Kalendros. 5) Polsko-latinský botanický slovníček (F₁ – 2410, 50 s.), v němž je zapsáno 983 názvů rostlin, někdy bez latinských ekvivalentů; často je jeden polský název rostliny rovnítkem odkazován na jiný, např.: Absynth = piolum, Agrest = ribes grossularia, Ajer = tatarak, Aksamitęk = Tagetes patula, Aloes, Amaryllis, Anona, Anyż – Pimpinella, Arcydziegel = Archangel atd. Byl zaznamenán pouze jeden litevský ekvivalent – srczec = dipsacus (briedgauris). Po názvosloví rostlin následují v témže rukopisu podle nového číslování stran (1–62) latinské názvy systematicko-tematických skupin bakterií, nálevníků, parazitů, červů, hmyzu, brouků, měkkýšů, ryb, ještěrů, ptáků, některých domácích a divokých zvířat a dalších živočichů, s polskými a místy také litevskými, ruskými a německými ekvivalenty. Např.: Muscae (Muchy), Muse (18), Tinea pellionella. Mol, Kandė (19), Cygnus, Łabędź, Лебедь, Schwan, Gulbe (51), Colymleus, Nur, Нырок, Tauchgans, Tauchente, Naras (51) atd. Lze se domnívat, že jde o materiál pro malý zoologický a parazitologický slovníček, který K. Drąsutavičius patrně zamýšlel sestavit. Na konci tohoto materiálu (63–84) je připojen abecední rejstřík polských ekvivalentů s odkazy na stránky. Poslední čtyři uvedené vícejazyčné botanické rukopisné slovníčky (2–5) nejsou datovány, ale patrně byly sestaveny koncem 19. století, před botanickým slovníčkem hektografovaným v roce 1902, jehož základem a přípravnými pracemi byly. Názvy většiny rostlin jsou ve všech slovníčcích stejné; litevské ekvivalenty nejsou uváděny všude. Jak uvádí autor, jsou převzaty ze slovníků K. Širvydase, F. Kuršaitise, A. Jušky a A. Miežinise, jakož i z tištěných prací A. Becenbergeria, K. Jakobyho a dalších. Prameny jsou někdy uváděny zkratkami, a to: Šir. (= Širvydas), Kurš. (= Kuršaitis), Jušk. (JJ) (= Juška), Miež. (M.) (= Miežinis), Bezz. (= Becenbergeris) atd. K. Drąsutavičiui byl znám také „Taislius augumynis“ A. Pabrėži, který vyšel v Americe pod pozměněným názvem a v jiném jazyce – „Botanika arba Taislius auguminis“ (1900). O tom, že se používalo „Taislius“, svědčí zmíněný (F₁ – 2424) latinsko-polský-litevský botanický slovníček, v němž se některé názvy rostlin (např. žioudma aj.) vyskytují pouze v díle A. Pabrėži a jsou uvedeny v žemaitských podobách, které americké vydání neobsahuje. Zdá se tedy, že se používal rukopis A. Pabrėži nebo jeho opis. Kromě uvedených pramenů K. Drąsutavičius patrně používal také seznam slov P. Višinského, jehož opis se nachází v Drąsutavičiusových rukopisech (F₁ – 2558, 6 s.). Je v něm neabecedně zapsáno 258 názvů rostlin a zvířat (těch je velmi málo) 268 s latinskými ekvivalenty a někdy s poznámkami o léčivých a jiných vlastnostech rostlin, např.: Dievmedis – Artemisia abrotanum, Agurklas – Cucumis sativus, Braškės, Spražkės – Fragaria elatior, Vaiš(v)okliai – Ribes rubrum et album, Vandeninė mieta – mentha aquatica (vaří se z ní čaj proti bolesti hlavy), Šalapuris – (Kvete modře, na jaře na písku; kdysi na jaře chodívali sbírat vejce na barvení) atd. Na konci opisu K. Drąsutavičiuse je tato poznámka P. Višinskise (?): „Jména bylin zapsaná na začátku jsem sesbíral já, další jsou opsána ze sbírky lesníka, který se narodil v Joniškėlysi (už si nevzpomínám na jeho příjmení). Psával jsem ve spěchu, proto v tom není pořádek a někdy jsem se také spletl; mám jich ještě více, ale zatím jsem je nedostal ze starého místa, tam jsem na ně zapomněl. Nejlepší by bylo sepsat všechna jména podle abecedy a pak je nějak vytisknout a rozeslat znalcům k doplnění; takto by se jich dalo rychleji a mnoho nasbírat a ušetřilo by se také úsilí. Silvestraitis sesbíral asi 300 názvů bylin z „Basanavyčės vydaných v Apšvieta“.“ Předpokládat, že tento seznam mohl pocházet od P. Višinskise, lze proto, že J. Juškytė si s P. Višinskisem dopisovala a dostávala od něj různé materiály6. Odtud se mohl dostat i zmíněný seznam rostlin, který K. Drąsutavičius opsal. Ten věnoval pozornost přání P. Višinskise (?), aby byly názvy rostlin sepsány abecedně a po vytištění nějakým způsobem rozeslány znalcům. To se také stalo: v roce 1902 byl připraven a hektografován slovníček. 2. Slovníček lékařských termínů (F₁ – 2392, 17 s.) Obsahuje více než dvě stě názvů částí těla a nemocí. Za litevskými hesly jsou uvedeny polské nebo latinské ekvivalenty, např.: Akių užvilkimas – zánět rohovky oka; Akių apvilkimas – šedý zákal, zaci emek; Akių liga – Conjunctivis; Akių užvietrijimas – Conjunctivis 3; Akmenligė – močové kameny atd. Ve slovníčku lze nalézt lidové termíny, jejichž přepsané podoby nebo latinské či polské ekvivalenty autora jsou zde nyní uvedeny v závorkách, např.: drugus [drugys – zimnice, febra], gružas [Artralgia], gužys [gūžys – struma], pakūnės [pakūnės – pikutės], patr auką [kontuze], pleiskutes [ekzema], priemetis [eklampsja], priepola, priepuolys, prietvarius, prietvaris [lien, volvulus], putmena [acdema], ražulis [ražulys] = šaltīgė, slogutis [astma nocturnum], slunktas [slanktas – katar], smil kulis [smilkuly s – Alyargia?], Smurglys [ozaena], springulis [springulys – laryngitis], šlapdrugys [febra larvata], šašnagis [onychia onyxis], Vištakis, viš tupis [hemeralopia], Žiogulis [žiogulys – singultus], Žvarbos [febra] a další. Některé názvy nemocí nejsou zaznamenány nikde jinde: gibas [gybas – garb], Lišunis [liežunis?], pusiausopa [lumbago]. Vzácné je slovo gimtynė [uterus]. 3. Slovníčky vojenských termínů Vojenské lexice se věnuje značná pozornost, protože K. Drąsutavičius se zajímal o různé otázky dějin, války a zbraně. O litevských zbraních pojednává 6 Mūsų senovė, t. II, N4(9), 1939, p. 611 – 614. 269 jeho „Notatki o broni u Litwinów“ (F1 – 2543, 26 s.), kde jsou z různých zdrojů uvedeny informace o výzbroji starých Litevců a v závorkách i přímo v textu se na mnoha místech uvádějí litevské názvy zbraní. Např.: „Do broni kolnej należą przede wszystkim rzucane w nieprzyjaciel strzały. Pierwotne strzały nazywały się jętis (13), później wyraz jętis zaczął oznaczać grot, a same strzały zvy się šaudykle (strėla) (14)“ [s. 7]. „Luczników zwano kilpininkai“ [s. 9]. „Byłe inne wielki palki grube na końcu, które mogły służyć jako maczuga i bulawa, zwały się one buže [buože] (31), lub kulė [kulė] (32)“ [s. 12]. 1) Polsko-litevský slovníček zbrojních termínů Nachází se v rukopisu „Apie šarvus“ (F1 – 2544), v němž se zpočátku (s. 1–12) litevsky píše o zbroji a zbraních starých Litevců (XI–XV století). Poté následuje slovníček písmen A–M (14 s.): 72 termínů s polskými vysvětlivkami a litevskými ekvivalenty, vepsanými modrou tužkou a převzatými ze slovníků K. Širvyda, F. Kuršaitise, A. Miežinise aj. Např.: Arsenal, šarvinčyčia (Šyrv.), Artyleryja, w Polsce z XVII w., artilerija. Bagnet, z Francyi w 1/2 XVII wieku, durtuvė (Mież.), Bardysz, obouruční zbraň, druh sekery či halapartny, používaný przez Mockwe, dalgykirtis (Šyrv., Kurš.). V tomto slovníčku je většina termínů stejná jako v níže uvedeném slovníčku. 2) Polsko-litevský slovníček vojenských termínů (F1 – 2405, velmi malý formát, 50 s.), obsahující asi 120 polských hesel s polskými vysvětlivkami a někdy i ekvivalenty v litevštině, latině, němčině a ruštině, např.: Arsenal, skład do przechowania broni lub rynsztunków [rynsztunkow] wojennych (z arab. dar essana), cekhauz, zbrojownia; арсенал = zeughaus, šarvavietė (Šyrv.), šarvinčyčia (Kurš.), Rząd, ordo, series, eila (Šyr.), eilė, Reihe (Kurš.). 4. Seznam námořnických termínů („Jureivyste“, F1 – 2409, 2 s.) Seznam obsahuje 30 termínů s polskými ekvivalenty, např.: anka, smyčka, na níž je ráhno, arta, ráhno, bukszprit, artolis, tyč k přidržování ráhna, aulankis SV, auštrinis NO, brangą, kelmedis, kolano łódki, kurpelis, naběračka k polévání plachet, eldže „eldija“; eže, mělčina, kodryne, vlajka, pamenes [pamenės], třetí místo v lodi, paragę, kajuta na konci lodi, pirmragos, Vordersteven, ribantai, očka plachet, tulis, Stecksel aj. 5. Seznam rybářských termínů („Žvejyste“, F1 – 2439, 3 s.) Seznam obsahuje 28 termínů, např.: aptvara, provaz kolem sítě; bradine, bradanys, — síť, kterou loví dva rybáři […]; bučius, varžas, bukis, síť, bucz?, gantine Stocknetz (u Bezzenb.), mitas [mita?], leidinė křídlo sítě, salpa — Fischerwinkel aj. 6. Seznam jídel („Valgalai“, F1 – 2412, 6 s.) 40 názvů jídel, zapsaných nikoli abecedně, s polskými ekvivalenty, např.: legis — z owoców, kartofli, bebre — z piwa, sąkaponiai, kapotine — siekაუკa, gruಜ-liai — małe kluski, karaišis, oladek, apora — oladek z kwaśnej, owsianej mąki, 270 sike, otadek, semensikę, blin na oleji atd. Materiál pro seznam byl shromážděn ze slovníků, není však známo, odkud pochází slovo sąkaponią „kapotine“, které dosud není známo z jiných pramenů a zní jako novotvar. Zajímavější litevské názvy jídel nebyly nalezeny, materiálu pro kulinářskou terminologii je málo. 7. Seznam příbuzenských termínů (F1 – 2439) Jde o poškozené schéma slov označujících příbuzenské vztahy (více než 30), které obsahuje také staré termíny, např.: avynas, brotuszis, deveris, intė, mosza, laigonas aj. Rozsah uvedených terminologických slovníčků a seznamů je malý; zachycují jen malou část litevské terminologie užívané v době K. Drąsutavičiuse. Nejsou v nich například vůbec zastoupeny právní termíny, přestože K. Drąsutavičius byl právníkem a v některých jeho rukopisech (F₁ – 2374, 2375, 2377, 2400, 2534) lze nalézt právní termíny (např.: bylininkas, bylinigiai, byla, tiesdarystė, tiesdarys, tiesdaryti, tiesavietė aj.). V rozsáhlé rukopisné pozůstalosti K. Drąsutavičiuse se hojně vyskytují také termíny z dalších oborů, užívané v tehdejší literatuře a tisku. Zvláště mnoho terminologie lze najít v litevsko-polských a polsko-litevských slovnících K. Drąsutavičiuse (F₁ – 2393, 2394, 2395, 2396, 2414, 2415). Pro terminology je tedy aktuálním úkolem důkladně se seznámit s terminologií K. Drąsutavičiuse, prozkoumat proces shromažďování a tvorby termínů v daném období i jejich proměnlivost a objasnit roli K. Drąsutavičiuse v dějinách terminologie. J. Kruopas