Iš K. Širvydo naujadarų plitimo istorijos

Z dějin šíření neologismů K. Širvyda 1. Bavlna První litevský lexikograf K. Širvydas vytvořil mnoho neologismů1. Protože slovník K. Širvyda byl velmi oblíbený, opírala se o něj řada pozdějších lexikografů, a tak některé jeho neologismy nejenže byly zapsány v pozdějších slovnících, ale také se ustálily v literárním jazyce. Dnes jsou natolik běžné, že nás při jejich užívání ani nenapadne, že je někdo kdysi vytvořil, například: kvalita, šatna, tiskárna, pravidlo, kuchyně. Jedním z takto vytvořených neologismů a opisných vysvětlení je heslo z třetího až pátého vydání slovníku K. Širvyda: vlna rostoucí na stromě, bavlník (bawelna. Linum xylinum, linum gossipi̇num, lana xyli e gossipio seu xylo frurice) SD³⁸. Nežinia, ar K. Širvydas vartojo naujadarą medžiavilnė pirmajame žodyno (apie 1620) leidime. Šio leidimo išlikęs vienintelis defektinis egzempliorius prasideda žodžiu cechuję. Sprendžiant iš N. Folkmaro—B. Fontano žodyno „Polonicolatina“ dalies, K. Širvydo žodyno pirmajame leidime straipsnis „Bawelna“ turėjo būti. Neologismus bavlník si přímo ze slovníku K. Širvyda opsali pravděpodobně jen někteří lexikografové: D. Poška „Słownik języka litewskiego, polskiego i łacinskiego“ (1825), G. Neselmanas „Wörterbuch der Littauischen Sprache“ (1851), F. Kuršaitis „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ (1883), A. Lelys „Lietuviškas ir angliškas žodynas“ (1915). G. Neselmanas a F. Kuršaitis uvedli dvě podoby slova bavlna — bez spojovací samohlásky a se spojovací samohláskou — bavlník. F. Kuršaitis dal přednost neologismu bavlna (bez spojovací samohlásky). Obě podoby slova bavlna a bavlník psal v hranatých závorkách — považoval je za neznámé, ve Východním Prusku neznámé. Vėlesni leksikografai — J. Baronas, „Rusų-lietuvių žodynas“ (1932), M. Nydermanas „Lietuvių rašomosios kalbos žodynas“ II t. (1951) ėmė žodį medvilnė iš F. Kuršaičio žodyno ar tų šaltinių, kur minėtas žodis vartojamas be jungiamojo balsio. Medžiavilnė su jungiamuoju balsiu gal dėl to ir neišplito, kad pirmasis komponentas medžias tepažįstamas rytų ir pietų aukštaičių ir yra archainė forma. Be žodynų, medvilnę dar aptinkame „Aušroje“ 1885, 24 (vartojo J. Šliūpas), prieškariniuose ir tarybiniuose raštuose. Neologismus K. Širvyda bavlna se mohl nejvíce prosadit prostřednictvím „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ F. Kuršaitise (1883), který měl velký vliv na litevský literární jazyk formující se na konci 19. století; snad pomohlo i jeho užívání v „Aušře“, a zejména ve slovnících A. Lelise a J. Barona. Někteří lexikografové a botanici — L. Ivinskis v polsko-litevském slovníku, A. Pabrėža v „Botanice“ (1900), J. Ambraziejus v „Polsko-litevském-ruském slovníku 1 K. Širvydo žodyno ir pirmojo (apie 1620), ir antrojo—penktojo (1631, 1642, 1677, 1713) leidimų lenkiškas ir lotyniškas registras nėra originalus, bet imtas iš lenkų leksikografų N. Folkmaro „Dictionarii quadrilinguis…“ (1613) „Polonicolatina“ dalies ir G. Knapskio „Thesaurus polonolatinograecus“ (1621). K. Širvydui verčiant N. Folkmaro ir G. Knapskio žodynų lenkiškus ir lotyniškus žodžius į lietuvių kalbą, trūko šnekamojoje kalboje atitikmenų, reikėjo pačiam kurti naujadarus, aiškinti perifra stiškai. 240 žodyne“ (1907) – vartojo skolinį bovelne. S. Daukantas rankraštiniame lenkų-lietuvių kalbų žodyne (po 1851) vartojo skolinį bovelna ir perifrazę medžio vilna. Neologismus bavlna, rozšířený v mnoha slovnících i některých písemných textech, se záhy ustálil také v hovorovém jazyce. V hovorové řeči se však stále hojně užíval také germanismus bovelna, který přišel přes polštinu. Dnes se v litevském literárním jazyce bavlna užívá ve třech významech: 1) rostlina z čeledi slézovitých, jejíž semena jsou porostlá chmýřitými vlákny; 2) chmýří, vlákna této rostliny, z nichž se tkají látky; a 3) tkanina vyrobená z chmýří této rostliny. Takové užívání v botanické terminologii, kdy se stejným slovem bavlna označuje rostlina z čeledi slézovitých i její vlákna, surovina a výrobky, je nepraktické. Například v ruštině a němčině se rostlina z čeledi slézovitých označuje slovem хлопчатник, Baumwollpflanze, zatímco vlákna, surovina a výrobky této rostliny slovy хлопок, Baumwolle. Proto se i v naší botanické terminologii začalo rozlišovat: rostlina se označuje jako bavlník, zatímco její vlákna, surovina a výrobky jako bavlna. Rostlinu z čeledi slézovitých jako první nazvali bavlníkem A. Vireliūnas a S. Tijūnaitis v „Učebnici zeměpisu“ (1924). Vilnamedžio terminą įtvirtino „Lietuviškasis botanikos žodynas“ (1938), redaguotas J. Dagio. Dabartinėje literatūrinėje kalboje įsigalėjusią medvilnę keisti vilnamedžiu per vėlu. V poválečných letech byla od slova bavlna utvořena odvozená slova pěstování bavlny, pěstitel bavlny. Pěstování bavlny je v kartotéce akademického „Slovníku litevského jazyka“ doloženo z roku 1949, pěstitel bavlny z roku 1963. Poněkud neobvyklé je, že nejprve vznikl neologismus pěstování bavlny označující hospodářský obor, a výrazně později pak pěstitel bavlny — nomen agentis. Bavlna se v literárním jazyce ustálila snad i proto, že byla litevskou náhradou přejatého slova bovelna. E. Frenkelis v díle „Litauisches etymologisches Wörterbuch“, Heidelberg, 1962, s. 424, poznamenává, že bavlna je puristický neologismus. Jak víme, K. Širvydas měl rád očišťování litevštiny. Některým mezinárodním slovům a výpůjčkám dával litevské ekvivalenty. Například filosofa nazýval protomeiliu, katolíka visotinyku a podobně. Tyto jeho neologismy se neujaly. Neologismy ze slovníku K. Širvyda, zejména složeniny, jsou dobrým kritériem pro posuzování vlivu „Dictionarium trium linguarum“ na literární jazyk i v případech, kdy autoři slovníků, překladatelé a spisovatelé neuváděli, odkud slovo převzali. 2. Tiskárna S knihtiskem a reformací přišla v 15.–17. století přes Polsko do Litvy slova převzatá z němčiny drukarnia, drukorius, drukavoti. Slovo drukavoti začali v litevských písemných památkách jako první používat M. Mažvydas v knize „Forma krikštymo“ (1559), K. Širvydas v prvním vydání trojjazyčného polsko-latinsko-litevského slovníku (kolem roku 1620), J. Morkūnas v „Postilė“ (1653), autor knihy Knygos Nabažnystės a další. Skolinį drukarnia randame jau M. Daukšos „Postilės“ (1599), 1605 m. anoniminio katekizmo tituliniuose lapuose. 16. Lietuvių terminologija 241 K. Širvydas v prvním vydání trojjazyčného slovníku ponechal heslo „Drukarz. Chalcographus, typographus“ bez litevského ekvivalentu, „Drukarski. Typographicus“ vysvětlil slovem drukoriaus. Dnes užívané slovo spaustuvė je novotvar K. Širvyda. Nacházíme je ve třetím vydání K. Širvydova „Dictionarium trium linguarum“ (1642) a opakovaně v pozdějších vydáních tohoto slovníku. Z výpůjčky drukarnia z prvního vydání vytvořil K. Širvydas ve třetím vydání dva novotvary – spausutuvė a išspausutuvė. Novotvar spaustuvė mohl být utvořen podle příkladu z prvního vydání, slova spaustuwas | prasa. Linum| „zařízení na lisování vína“. Slovo spaustuvė ve významu „zařízení na lisování vína“ užívali autor litevských písemných památek z Východního Pruska J. Bretkūnas a lexikograf P. Ruigys. Rukopis Bible J. Bretkūna, v němž bylo užito slovo spaustuvė, nemohl být K. Širvydovi dostupný. K. Širvydas tedy novotvar spaustuvė vytvořil a užíval nezávisle na J. Bretkūnovi. Novotvar K. Širvyda spaustuvė se v literárním jazyce šířil pozvolna a zprostředkovaně, nikoli přímo z „Dictionarium trium linguarum“. Další paralelní novotvar K. Širvyda išspausutuvė byl použit pouze ve slovníku F. Kuršaitise „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ (1883). V 18.–19. století slovo spaustuvė konkurovalo výpůjčce drukarnia, drukarnė a dalším litevským odvozeninám, hybridům a výpůjčkám. Vedle výrazů drukarnia, drukarnė, spaustuvė se v 18. století a zejména v 19. století užívaly litevské odvozeniny spaudynė (S. Dauk², Sut, LC1885, 31), spaudykle (J), spaustuva (Bt), hybrid išspausutinyčia (RII87) a výpůjčky drukarnyčia (N, K, M), drukaunyčia (R87), drukarija (KI266), drukorija (K), drukarnija (M). Někteří autoři a lexikografové 19. století — A. Klementas, M. Valančius, L. Ivinskis — ještě uváděli vedle novotvaru K. Širvyda spaustuvė v závorkách také výpůjčku drukarnia. M. Miežinis považoval ve „Lietuviškai-latviškai-lenkiškai-rusiškame žodyne“ (1894) za hlavní heslo spaustuvę a hybrid drukaunyčia na ně odkazoval. Novotvary K. Širvyda se v literárním jazyce šířily především prostřednictvím „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ F. Kuršaitise, avšak výraz spaustuvė se pravděpodobně prosadil díky mnoha dalším knihám z poloviny a konce 19. století, na jejichž titulních stranách se objevoval³. Novotvar spaustuvė se soustavně užíval ve Vilniusu v tiskárně J. Zavadskise, která vydala největší množství litevských knih. Pravděpodobně i další vilniuské tiskárny začaly podle příkladu J. Zavadskise tisknout na titulních stranách knih novotvar K. Širvyda spaustuvė a upouštět od výpůjčky drukarnia. K prosazení výrazu spaustuvės v literárním jazyce významně přispěly noviny „Aušra“, „Vilniaus žinios“ a další, stejně jako „Lietuvių kalbos sintaksė“ (1911) J. Jablonskise, neboť tento termín se na jejich titulních stranách neustále opakoval. Žemaitští lexikografové a literáti — S. Valiūnas, D. Poška, A. Klementas, S. Daukantas a další — si slovníku K. Širvyda velmi cenili, ale neschvalovali všechny jeho novotvary. S. Daukantas slovník K. Širvyda i jeho novotvar spaustuvė dobře znal, avšak S. Daukantas, jak ukazují jeho poznámky ke slovníku G. Neselmanna (Wör- 2 Zkratky jsou stejné jako v akademickém „Lietuvių kalbos žodynas“, sv. I—IX. 3 Například: Ivinskis Laurynas, „Metų skaitlius“, 1846, ve Vilniusu, v tiskárně J. Zavadskise. 242 terbuch der Littauischen Sprache), chtěl nahradit neologismus spaustuvė vlastním neologismem spaudynė4. Na titulních stranách některých knih S. Daukantase tištěných v Petrohradě („Būdas“, 1845; „Gyvatai didžiųjų karvedžių“, 1845; „Dainos žemaičių“, 1846) se píše spaudynė5. Kromě spisů S. Daukantase se slovo spaudynė objevuje také v „Žodinin­ke lietuviškai-lotyniškai-lenkiškame“ D. Sutkevičiuse (1848) a v „Lietuviškoje Ceitungoje“ (1885, č. 31). Bohužel se neologismus S. Daukantase spaudynė v litevském spisovném jazyce neujal. Drukorius byl ve třetím vydání slovníku K. Širvydase nahrazen litevským ekvivalentem išspaudėjas. Výpůjčce drukorius se vyhýbali i další lexikografové: A. Krauzė v rukopisném německo-litevském slovníku z první poloviny 17. století užíval knygų spaustoją, išspaus­toją; G. Neselmanas v „Wörterbuch der Littauischen Sprache“ (1851) a F. Kuršaitis v „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ — spaudėją, spaustojį, išspaus­toją; M. Akelaitis v rukopisném litevsko-polském slovníku a A. Lelvs v „Lenkų ir lietuvių kalbų žodyne“ (1922) — spaudėja. Výpůjčku drukorius nacházíme v „Littauisch-deutsches und Deutsch-littauisches Lexicon“ P. Ruigia (1747), v „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ F. Kuršaitise (1883) i ve spisech Žemaitė a dalších autorů. Hybridní tvar drukau­ningą užíval G. Neselmanas ve svém slovníku (s. 157) a odtud jej patrně převzal F. Kuršaitis do „Littauisch-deutsches Wörterbuch“. Slovo spaustuvininkas, které se ustálilo v současném litevském spisovném jazyce, vzniklo na konci 19. století. Spaustuvininkas bylo poprvé užito v časopise „Tėvynės sargas“ (1899, č. 3) ve významu „majitel tiskárny“. Spaustuvininką ve významu „odborník na tiskárenské práce, typograf“ nacházíme zaznamenáno v překladech St. Dabušise, ve „Lenkų-lietuvių kalbų žodyne“ A. Lelise (1922) a v „Rusų-lietuvių kalbų žodyne“ J. Barona (1972). Výpůjčku drukavoti začali odmítat a nahrazovat litevským výrazem išspausti A. Vilentas v „Evangelijų bei epistolų“ (1579), J. Bretkūnas v „Kancionalo“ (1589) a „Giesmių duchau­nų“ (1589), M. Daukša v „Postilės“ (1591) a „Katekizmo“ (1595), S. Vaišnoras v „Žemčiūgos teologiškos“ (1600), a také další autoři na titulních stranách těchto knih. Ve třetím vydání „Dictionarium trium linguarum“ K. Širvydase a v pozdějších vydáních byla výpůjčka drukavoti nahrazena opisným vyjádřením — išspaudžiu raštą, knygas. S. Bitneris použil na titulní straně „Naujo Testamento“ (1701) po výrazu drukavoja tvar išspaudė spaustuvoji… Litevský ekvivalent išspausti se široce užíval v 18. století, zejména v königsberské tiskárně, a to až do poloviny 19. století. Sloveso tisknout (knihy) se začalo užívat pozdě, teprve na konci XIX. století. Mezi prvními užívali sloveso tisknout F. Kuršaitis ve slovníku „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ (1883), M. Miežinis ve „Lietuviškai-latviškai-lenkiškai-rusiškame žodyne“ (1894), K. Jaunius v rukopisné práci „Kalbos dalykuose“, někteří překladatelé z konce XIX. a počátku XX. století a J. Jablonskis na titulní straně „Lietuvių kalbos gramatikos“ (1901). 4 Viz J. Kruopas, S. Daukanto pastabos dėl G. Neselmano žodyno, Lietuvių kalbotyros klausimai, V, Vilnius, 1972, s. 238. 5 Na titulní straně jedné z knížek S. Daukantase („Sėjamosios pašaro žolės“, vytištěné ve Vilniusu roku 1854 v tiskárně J. Zavadskise) je užit neologismus K. Širvydase spaustuvė. 16* 243 Zvratné sloveso bespausdinti ve významu „přitlačit, zatížit“ užíval M. Mažvydas. K. Širvydas ve třetím vydání slovníku označoval pojem tisku slovními spojeními sestavenými podle G. Knapského „Thesaurus Polonolatinograecus“ (1621) – mokslas išspaustuvės |druk. Ekspressae metallo literae charta impressa literis|. V 18. století se pojem tisku vyjadřoval výpůjčkou druką (ŽCh), v 19. století nejen touto výpůjčkou (N, K, S. Dauk, I, LC1886, 40), ale také litevským ekvivalentem spaudą (N, K, A1884, 318). Souhrn tištěných knižních publikací se zpočátku označoval výpůjčkou drukas (M, I, A.Baran). Litevský ekvivalent spauda se prosazoval pomalu. F. Kuršaitis v „Deutsch-Littauisches Wörterbuch“ (1870.I.5) užíval hybrid drukavonė ve významu „tisk“, zatímco aušrininkové nahradili drukavonę výrazem spaustuvyste (1884, č. 96). Jak jsme uvedli, místo výpůjčky druka ve významu „tisk“ užil jako jeden z prvních litevský ekvivalent spaudą G. Neselmanas v „Wörterbuch der Littauischen Sprache“. Ze slovníku G. Neselmana se slovo spauda dostalo do slovníku F. Kuršaitise⁷ „Littauisch-deutsches Wörterbuch“ a do časopisu „Aušra“ (1884, 318). Slovo spauda v novém významu „souhrn knih a periodik“ užil jako první časopis „Aušra“ (1885, 75) a později také J. Balvočius. Zdá se, že v literárním jazyce ustálil slovo spauda v obou významech K. Būga. L. Ivinskis ve svém polsko-litevském slovníku nejprve psal výpůjčky druką, drukas, a poté slovní spojení spaudimas knygų, spaudimas rašto; S. Daukantas v polsko-litevském slovníku upřednostnil litevské spojení spaudimas a výpůjčku druka užíval jako synonymum. Výpůjčka drukas ve významu „typ, tiskové znaky“ je v excerpční kartotéce akademického „Slovníku litevského jazyka“ zaznamenána pouze ve východoaukštaitských dialektech. Dobrý ekvivalent spaudmuo pro označení typu či tištěného písmene uvedl jako jeden z prvních J. Baronas v „Rusų-lietuvių kalbų žodyne“ (1923). K. Pakalka JAK SE SESTAVOVALY LITEVSKÉ SLOVNÍKY BOTANICKÝCH TERMÍNŮ Po zřízení dvou vysokých škol v Litvě (Litevské univerzity v Kaunasu v roce 1922 a Zemědělské akademie v Dotnuvě v roce 1924), na nichž se vyučovala botanika, se vyučující začali zabývat sjednocením biologické terminologie a názvosloví rostlin. Iniciativy se v této věci roku 1926 ujal prof. L. Vailionis. Jeho zásluhou byla roku 1927 ustavena komise pro botanický slovník o 10 členech – jejími členy byli zástupci všech botanických oborů: 8 z Kaunaské univerzity a 2 ze Zemědělské akademie. Jejím předsedou byl J. Vailionis, tajemníkem J. Dagys. Po určitém odmítnutí byli přizváni různí zájemci o otázky botanické terminologie (biologové, lékaři, farmaceuti, lingvisté, lesníci 6 Slovo spauda ve významu „opora“ použil jako první K. Širvydas v knize „Punktai sakymų“ (II, 1644). 7 F. Kuršaitis považoval slovo spauda za neznámé ve východopruských nářečích a označoval je hranatými závorkami. 244