Lietuviška specialioji buitinė leksika Smalininkų–Pagėgių vokiečių šnektoje

LIETUVIŲ TERMINOLOGIJA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA E. GRINAVECKIENĖ LITEVSKÁ SPECIÁLNÍ LIDOVÁ SLOVNÍ ZÁSOBA VE SMALININKAIJSKO-PAGĖGIAJSKÉ NĚMECKÉ NÁŘEČNÍ OBLASTI Kontakty mezi západními litevskými nářečími, jimiž hovoří určitá část obyvatel okresů Klaipėda, Šilutė a Jurbarkas, a zde užívaným místním německým nářečím dosud, dá se říci, nebyly zkoumány. Otázka, jak místní litevská nářečí ovlivnila německé nářečí, zůstala zcela nedotčena. Místní obyvatelé této oblasti jsou Litevci. Jejich mateřštinou je litevština. Toto území však dlouhou dobu (od 13. století do roku 1923) právně, hospodářsky i politicky náleželo Německu, a proto bylo do jisté míry poněmčeno. V kraji se rozšířila němčina. Vedle litevštiny se zde proto dříve hovořilo německým nářečím typickým pro Východní Prusko (Plattdeutsch). Postupně toto nářečí díky školám a vzdělávání ustoupilo z veřejného života. Na jeho místě se nově prosadilo nářečí blízké německému spisovnému jazyku, zabarvené místním koloritom. Vedle mateřské litevštiny jím hovořili místní Litevci a určitá část z nich jím někdy mluví ještě i dnes. Toto nářečí však pod neustálým vlivem místních litevských nářečí do jisté míry převzalo vliv litevštiny. Kromě toho po ústupu z veřejného života rychle mizí, zejména v řeči mladých lidí. Okolí Smalininkai–Pagėgiai (okresy Jurbarkas a Šilutė) je jednou z těch jazykových oblastí, kde se po Velké vlastenecké válce v malém počtu zachovali místní obyvatelé, kteří za výše uvedených okolností vedle svého mateřského litevského nářečí2 dobře ovládají němčinu (píší většinou jen německy3 a často spolu hovoří německy i dnes, zejména doma a mezi sebou. V důsledku kontaktu nářečí těchto dvou jazyků se v každém z nich objevila řada prvků typických pro systém druhého jazyka. Nejvýraznější vliv je patrný ve slovní zásobě. V letech 1961–1973 jsme při výzkumu litevských nářečí tohoto kraje a sběru nářečního materiálu pro „Atlas litevského jazyka“ zaznamenali v místním německém nářečí několik desítek litevských— 1 Žr. Mažoji lietuviškoji tarybinė enciklopedija, II, Vilnius, 1968, p. 154—156. 2 Apie šio krašto šnektą plačiau žr. A. Salys, Lietuvių kalbos tarmės, Kaunas, 1935, p. 53—62; E. Grinaveckienė, Kai kurios lietuvių kalbos tarmių ypatybės, — Lietuvių kalbotyros klausimai (toliau LKK), V, Vilnius, 1961, p. 161—165; Lietuvių kalbos tarmės (chrestomatija), Vilnius, 1970, p. 174—178. 3Místní obyvatelé navštěvovali německé školy. 197 slov spojených se životem zemědělců⁴. Zde jsou uvedena v abecedním pořadí. Bétenbartsch⁵ hybrid. „polévka z červené řepy“: dnes jsme uvařili Bétenbartsch, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků barščiai, dále srov. východopruské německé nářeční Bartsch „boršč“ (A. Sabaliauskas, Lietuvių kalbos leksikos raida, — LKK VIII, Vilnius, 1966, s. 96). Bijónen „pivoňky“ (Paeonia): pivoňky kvetou, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků bijūnai, dále srov. východopruské německé nářeční Bijon „pivoňka“ (LKK VIII 96). Blätterbartsch hybrid. „polévka z listů a stonků červené řepy“: Blätterbartsch mi vůbec nechutná, srov. Betenbartsch. Bótten „holínky, vysoká dámská gumová obuv“: v Bótten lze jít blátem, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků bótai. Brotkückel hybrid. „bochník chleba“: kam jsi položil Brotkückel, srov. Kückel. Géntis „příbuzní“: když přijdou Géntis, je svátek, srov. litevské gentys. Grícken „pohanka“: pohanka se pěstuje na písčité půdě, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků grikiai, východopruské německé nářeční Grick, Grícken (LKK VIII 97). Gríckenbrei hybrid. „pohanková kaše“: uvařili jsme Gríckenbrei, srov. Grícken. Júckas „polévka z husí krve, sušených jablek a bramborových knedlíků“: uvařili jsme Júckas, ale Júckas mi nechutná, protože je v tom všechno pomíchané, srov. litevské jukà, nářeční jùkas (Jurbarkas). Soudě podle formy, Júckas nepochybně vzniklo prostřednictvím litevských nářečí. Avšak ani samotný kořen tohoto slova juk-, který má v litevštině značné množství takových nepochybných příbuzných, jako jsou jau-ti, jauk-ti „míchat“, jūk-ti „míchat se“, sujūk-ti „smíchat se“ aj., zřejmě není v litevštině slavismem. A. Brückner, Pr. Skardžius a E. Frenkelis jej sice odvozují od slovanského jucha⁶, avšak Fr. Slavski uvádí tento názor již s jistými pochybnostmi: „…z pol.: niem. Jauche „močůvka, tekutina z hnojiště“…, snad (zdůraznění naše) i lit. jukà „černá polévka“⁷. Protože je tento kořen znám v mnoha indoevropských jazycích (mimo jiné také v sanskrtu a staré řečtině), jsou nejspíše i litevské jukà, stejně jako další výše uvedená příbuzná slova, slovy ze staré indoevropské slovní zásoby. Kádick „jalovec“: Kádick je většinou jen keř, zřídka strom, srov. litevské nářeční kadigỹs, lotyšské kadagỹs, východopruské německé nářeční Kaddig, Kaddik (LKK VIII 97). Zkoumané slovo zachovalo délku přízvučného litevského a, srov. kãdagi. Kádicksbeeren hybrid. „jalovcové bobule“: jalovcové bobule jsou na podzim modré, viz Kádick. ⁴Autorka článku upřímně děkuje místním obyvatelům tohoto kraje — lidové umělkyni Lidijai Meškaitytei a jejím rodičům Onai a Jonui Meškaičiams, žijícím v obci Antšvenčiai ve Smalininkų apylinkė v okrese Jurbarkas, kteří poskytli část zaznamenané slovní zásoby a ověřili veškerý materiál. ⁵Značka akutového přízvuku zde i dále označuje místo přízvuku u uváděných litevských výpůjček. ⁶ Žr. Die slavischen Fremdwörter im Litauischen von A. Brückner, Weimar, 1877, p. 88; Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen von Pranas Skardžius, Kaunas, 1931, p. 91; E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch (toliau LEW), Göttingen, 1962, p. 199. ⁷Srov. Fr. Sławski, Słownik etymologiczny języka polskiego, I, Kraków, 1952—1956, s. 585—586. 198 Kalóschen „galoše“: er ist ausgegangen auf Kalóschen, srov. litevskou výpůjčku kaliōšai, která se do litevštiny dostala přes polštinu (LEW 209). Kántschuck „kožený bič“: willst mit dem Kántschuck, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků kańčiukas. K umístění přízvuku srov. Baltistica, VIII(2), Vilnius, 1972, 203. Kissel „ovesný kysel“: Kissel kocht man aus Hafermehl, srov. litevské nářeční kyšelis, polské kišielius, východopruské německé nářeční Kissel (LKK VIII 97). Kírmin ts „červík“: kuck — da langer dicker Kírmints, srov. litevské nářeční kírminė (Jurbarkas), polské kírminas. Klēte „komora“: die Klēte ist ein Vorathaus, srov. litevské nářeční klētė, polské klētis, východopruské německé nářeční Klete (LKK VIII 97). Klíbbas „nůž“: dieses Messer ist ein alter Klíbbas, srov. litevské klibapeilis, klíbis, klíbius: klibėti; východopruské německé nářeční Klibbacksch „zubatý nůž“ (LKK VIII 97). Kódder „hadr“: der Kódder ist schmutzig, srov. litevské skūduras. Ke střídání sk: k srov. litevská slova (s)kerdžius, (s)káutis, (s)krėgždė aj. Slovo si nejspíše vypůjčila také východopruská německá nářečí⁸, neboť není doloženo v žádném jiném německém slovníku. Z H. Frischbierova slovníku se jeho odvozenina kodderig „ubohý, nekvalitní“ bez náležitého podkladu dostala i do D. Šlapoberského „Německo-litevského slovníku“⁹. Kriwúlle „taková hůl, do níž je vloženo určité písemné sdělení“: er ist von uns die Kriwúlle gebracht, srov. litevské krivūlė, krivūlė, východopruské německé nářeční Kriwūle (LKK VIII 98). Krúschkis „hruška“: Krúschkis gibt es viele Sorten, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků grišė, nářeční griūškė „chudá, zakrslá hrušeň“ (Jurbarkas). Kúckel „bochník“: koupil jsem bochník chleba, srov. litevské kūkulís. Kúijel „kanec“: náš Kúijel je ještě mladý, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků kuilýs, východopruské německé nářeční Kuijel (LKK VIII 98). Kújelfleisch hybridní výraz „kančí maso“: Kújelfleisch ist nicht zu geniessen, viz Kúijel. Kúpst „kupka“: na louce je mnoho kup, srov. litev. kūpstas, východopruský něm. dial. Kupst (LKK VIII 98). Kúpstenbildung hybridní výraz „tvorba kup“; srov. litevské kūpstas. Lánkas „luhy“: pojedeme do Lánkas pro seno, srov. litevské laṅkos, nářeční laṅkas (Jurbarkas). Lórbas „darebák“: co tam zase děláš, Lórbase, srov. litevské liūrbis, východopruské německé nářeční Lórbas (LKK VIII 98). Mágritsch „magaryčios“: wer wird uns Mágritsch geben, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků magaryčios, nář. magryčios, východopruské německé nářeční Magritsch (LKK VIII 98). Máldininker „účastník náboženského shromáždění, návštěvník modlitebny“: die Máldininker ziehen von Ort zu Ort, srov. litevské nář. maldininkas (Jurbarkas), východopruské německé nář. Maldininker (LKK VIII 98). Merjéll „nádenice, pomocná děvečka“: das ist eine fleissige Merjéll, srov. litevské nář. mergelė (Pagėgiai), pol. mergėlė, východopruské německé nář. Mergell (LKK VIII 98). 8 Viz Preussisches Wörterbuch Ost- und Westpreussische Provinzialismen in alphabetischer Folge von H. Frischbier, Berlin, 1882, p. 399. 9 D. Šlapoberskis, Vokiečių-lietuvių kalbos žodynas (II le id.), Vilnius, 1972, p. 542. 199 Meschkínnis „vodka s medem“: Meschkínnis ist ein guter Getränk, srov. litevské meškinis. Mútrus „určitý druh šátku vdaných žen“: die Frau hat sich einen Mütrus aufgebunden, srov. litevské mūturas, východopruské německé nář. Múmuras (LKK VIII 98). Nuogális „naháč“: ach du Nuogális du könnte sich wenigstens etwas anziehen. Pággel „klacek“: der Pággel brennt nicht: er ist zu naß. Páuten „mužské pohlavní orgány“, srov. litevské paũtai, východopruské německé nář. Pauten (LKK VIII 98). Pelúd „plevy“: trage den Spreu in die Pelúd, srov. východopruské německé nář. Pelud (LKK VIII 99). Pípack „koláč“: wir werden ein guten Pípack ausbacken, srov. litevskou výpůjčku ze slovanských jazyků pyrágas, nář. pýragas, východopruské německé nář. Pirack (LKK VIII 99). Plíckkugelis „pečená kaše z nastrouhaných brambor bez tuku“: wir hatten nur ein Plíckkugelis gebacken, srov. litevské nář. hybridní plikugelis (Jurbarkas). Púkis „ježdík (Acerina cernua)“: Púkis ist ein stachliger Fisch, srov. litevské pū̃kis, východopruské německé nář. Pukis (LKK VIII 99). Ráinus „Rainius, jméno mouratého kocoura“: unser Ráinus hat ein Maus gefunden, srov. litevské nář. Raĩnus (Smalininkai) < Raĩnius. Scháckel „větvička, proutek“: der Scháckel brennt gut, srov. litevské šakalỹs. Schlórre „dřevák bez paty“; přen. „prostopášná žena“: die Schlórren sind zu groß; ach, du alte Schlórre, srov. litevské šliùrė. Dosud se lingvisté shodují v tvrzení, že litevské šliùrė je germanismus10. V uvedených pramenech se však tento názor pouze konstatuje, nikdo jej nedokazuje. Argument, že toto slovo znají východopruská německá nářečí, se nám nezdá dostatečný k jeho podložení. To, že slovo chybí ve všech ostatních německých slovnících, umožňuje o tomto názoru pochybovat. Slovo šliùrė je v uvedených významech široce známé v Litvě i v Lotyšsku (v Lotyšsku je dobře známo také v dalších významech11), nebylo by proto spolehlivější předpokládat, že je baltské, a považovat je za slovo téhož kořene jako sémanticky velmi blízké šliùrti „měknout, rozbředávat se, být rozměklý“ (srov. pašliùręs „rozměklý“ kėlias; nevyspalá, a proto celá rozvrkočená), šliùrinėti „potulovat se“ a další odvozeniny. Schúdwabbel „hovnivál (Geotrupes stercorarius)“: ein Schúdwabbel fliegt na und wie, srov. litevské nářeční šídvabalis, viz Wábbel. Schúppinis „šiupinys“: Fastnacht feiert Katz und Maus, Schúppinis gibts in jeden Haus, srov. litevské nářeční šùpinis (Smalininkai), východopruské německé nářeční Schuppinne (LKK VIII 100). Trusch „králík“: wir haben sieben Trüschen, srov. litevské triušis, nářeční trùšis. Trüschenfleisch hybridní výraz „králičí maso“: Trüschenfleisch soll gesund sein, viz Trusch. Wábbel „brouk“: da fliegt der kleine Wábbel, srov. litevské nářeční vàbals (Pagėgiai), lotyšské vábalas, východopruské německé nářeční Wabbel (LKK VIII 100). 10 K. Alminauskis, Die Germanismen des Litauischen, Kaunas (išleidimo metai nenurodyti), 129; LEW 1007; LKK VIII 94. 11 Viz K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīca, Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns, IV, Rīga, 1929–1932, s. 75–76. 200 Warschkėtschai „jídlo z mouky a tvarohu, nakrájené na velké tlusté kusy“: Warschkėtschai aus Quark, Ei und Mehl kann man schnell zu bereiten, srov. litev. nář. varškėčiai (Smalininkai), pol. varškėčiai. Wäschkodder hybridní výraz „hadr“: in der Küche braucht man ein Wäschkodder, srov. Kodder. Wėnter „venteris“: wir haben zwei Wėntern, srov. východopruské něm. nář. Wenter (LKK VIII 100), litev. vėnteris. Uvedené litevské výpůjčky v místním německém nářečí z okolí Smalininkai a Pagėgiai jsou výhradně specifické termíny spojené s každodenní činností člověka a bez výjimky jde o podstatná jména. Většina z nich se svou podobou zcela shoduje s odpovídající litevskou podobou užívanou v místním litevském nářečí. Například slova Merjėll, Nuogállis, Pággel, stejně jako v tomto litevském nářečí zachovala krátké staré přízvučné a, e (srov. mergėlė, nuogális, pàgali, zatímco slovo Kirmints se sem dostalo s vypuštěným pohyblivým koncovým a, tedy v podobě, v jaké se vyslovuje v místním litevském nářečí (srov. spis. litev. kirmìnas); ve slově Lánkas se rovněž zachovala koncovka charakteristická pro nářečí (srov. spis. litev. lañkos). Vyskytují se případy, kdy výpůjčka zachovává přízvuk charakteristický pro nářečí, z něhož slovo pochází, např.: Máldinin-ker (srov. spis. litev. maldinìnikas). Ve výpůjčce se nejčastěji zachovává také výslovnost souhlásek charakteristická pro litevské nářečí, např.: Ráinus, Warschkėtschai (srov. spis. litev. Raiñius, varškėčiai). Podařilo se zaznamenat výpůjčky pouze z jiných slovních druhů. Nejzajímavější je, že v místním německém nářečí nebylo zaznamenáno ani jedno sloveso — nejživější prvek jazyka —, přičemž toto nářečí si z litevštiny vypůjčuje jen to, co samo nemělo. To vše bezpochyby ukazuje, že kontakty mezi dvěma jazykovými systémy na tomto území nebyly příliš intenzivní. Э. ГРИНАВЯЦКЕНЕ LITEVSKÁ SPECIFICKÁ SLOVNÍ ZÁSOBA Z KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA V NĚMECKÉM NÁŘEČÍ V OKOLÍ SMALININKAI A PAGĖGIAI V LITEVSKÉ SSR Resumé Okolí Smalininkai a Pagėgiai (okresy Jurbarkas a Šilutė v Litevské SSR) je jednou z oblastí, v nichž místní obyvatelé, kteří se dlouhou dobu nacházeli pod německou nadvládou, dodnes hovoří jak svým mateřským litevským nářečím, tak německy (německy se mluví převážně jen v rodině). V důsledku toho lze v jejich německém nářečí pozorovat určitý vliv litevštiny. Článek upozorňuje na lexikální výpůjčky v místním německém nářečí a pojednává o přibližně 50 lexémech litevského původu, které autorka zaznamenala při sběru nářečního materiálu pro „Atlas litevského jazyka“ v letech 1961–1973. Všechny zaznamenané litevské lexikální výpůjčky jsou podstatná jména, specifické termíny spojené s každodenním životem člověka. Téměř všechny se svou podobou blíží přímým ekvivalentům užívaným v místním litevském nářečí, např.: ve slovech Merjėll „posluchačka“, Nuogállis „otrhanec“, Pággel „koleno“, Wäbbel „brouk“ atd. zůstala přízvučná a, e krátká. Kirmints „červ“, Lánkas „louky“ se užívají s foneticky zkrácenými koncovkami, stejně jako v místním litevském nářečí (srov. spisovná litevština mergėlė, nuogális, pàgali, vãbalą, kìrmìnas, lañkos). Vyskytují se případy, kdy si výpůjčka zachovává přízvukovou podobu charakteristickou pro litevské nářečí 201 (např., Mâldininker „zahrádkář“), výslovnost jednotlivých souhlásek typická pro litevský dialekt (např., Ráinus „strakatý kocour“, Warschkėtschai, srov. spis. jaz. Rainius, varškėčiai) a další. Výpůjčky náležející k jiným slovním druhům nebyly ve zkoumané oblasti zaznamenány. Důležité je také to, že v ní nebylo zaznamenáno ani jedno litevské sloveso — nejživotaschopnější prvek jazyka. Místní německý dialekt si zpravidla vypůjčoval pouze slova, která v něm chyběla. To vše svědčí o tom, že kontakty mezi dvěma odlišnými jazykovými systémy v této oblasti nebyly intenzivní.