Priesaginė lietuviškų terminų daryba

LIETUVIŲ TERMINOLOGIJA LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA S. KEINYS TVOŘENÍ LITEVSKÝCH TERMÍNŮ POMOCÍ PŘÍPON V terminologii hraje slovotvorba obrovskou úlohu, neboť naprostá většina jednoslovných termínů i složek víceslovných termínů jsou odvozeniny. 92,5% čistě litevských a hybridních jednoslovných substantivních termínů zařazených do „Rusko-litevského slovníku ekonomických termínů“ (Vilnius, 1966) je utvořeno z jiných slov (pro výpočet bylo celkem vzato něco přes 1600 různých slov, z nichž prostých neboli primárních je asi 120). Asi 90% odvozenin tvoří také termíny stejného druhu uvedené v „Rusko-litevsko-anglickém slovníku termínů výpočetní techniky“ (Vilnius, 1971) a „Slovníku botanických termínů“ (Vilnius, 1965) (celkem přes 1900, respektive asi 800 různých slov, z nichž prostých je asi 180 a 120). Jak tedy poznamenal N. Šanskij, jazyk může uspokojit požadavky kladené společností pouze tehdy, využívá-li veškeré dostupné rozmanité slovotvorné prostředky, protože slovotvorba především pomáhá vytvářet slovní zásobu, která odpovídá vývoji společnosti1. Většina substantivních odvozenin užívaných v terminologii je utvořena pomocí přípon. Například slovníky právních, geologických a fyzickogeografických, fyzikálních, sportovních, melioračních, chemických, textilních (I. díl) a literárních termínů obsahují téměř 5000 odvozenin vytvořených prostředky samotného litevského jazyka. 68,5% těchto odvozenin, které slouží jako jednoslovné termíny uvedených oborů, je utvořeno různými substantivními příponami. Ještě více příponových odvozenin je mezi jednoslovnými substantivními termíny zařazenými do slovníků ekonomických a výpočetně-technických termínů (81,9, respektive 79%). Pouze ve „Slovníku botanických termínů“ je příponových odvozenin méně, avšak i zde tvoří více než polovinu všech odvozenin. Termínů utvořených koncovkami, předponami a skládáním slov je tedy menšina. To potvrzuje velkou životaschopnost a rozšířenost příponového tvoření substantiv v současné litevštině2. Konečně to ukazuje, že i v terminologii je třeba věnovat největší pozornost tvoření slov pomocí přípon, jeho systematizaci a zdokonalování. Je velmi důležité, aby každý tvůrce či redaktor termínů důkladně prostudoval příponovou slovotvorbu, dobře znal její přínos pro jazyk i samotnou terminologii a uměl jej náležitě využívat. V této práci se synchronně zkoumá tvoření substantivních termínů pomocí přípon. Předmětem výzkumu je 4955 příponových odvozenin (táž odvozenina 1 Н. М. Шанский, Очерки по русскому словообразованию и лексикологии, Москва, 1951, p. 131. 2V. Urbutis uvádí, že příponových odvozenin je v litevštině několikanásobně více než všech ostatních odvozenin. Viz Gramatika litevského jazyka, I, Vilnius, 1965, s. 252. 7 se často vyskytuje v několika terminologických slovnících, zde se však počítala pouze jednou). Všechny tyto odvozeniny jsou uvedeny jako jednoslovné termíny v terminologických slovnících, které prošly revizí Terminologické komise Ústavu litevského jazyka a literatury Akademie věd Litevské SSR. Jde o slovníky právních, geologických a fyzickogeografických, fyzikálních, sportovních, melioračních, chemických, textilních, literárních, botanických, ekonomických a výpočetně-technických termínů. Volbu tohoto předmětu výzkumu vysvětluje snaha přehledně zpracovat terminologickou práci v oborech, které jsou lépe uspořádány, a určit ustálené tendence v tomto způsobu tvoření. Tvoření termínů pomocí přípon se zkoumá obvyklým způsobem používaným ve výzkumu slovotvorby. S ohledem na slovotvorný význam odvozenin a povahu základových slov se rozlišují určité skupiny tvoření termínů. Více než dvě třetiny (68,7%) odvozenin jsou utvořeny ze sloves. Tyto odvozeniny se dělí na názvy dějů, názvy nástrojů, názvy činitelů a nositelů slovesných vlastností, názvy výsledků dějů a názvy míst. Zbývající odvozeniny jsou zpravidla založeny na jménech. Rozlišují se tyto skupiny: názvy vlastností, názvy nositelů jmenných vlastností a osob podle povolání, zdrobněliny, názvy míst, názvy souborů a názvy podle původu a příslušnosti. V každé takové slovotvorné skupině se vymezují a zkoumají slovotvorné typy termínů. Slovotvorné skupiny a nejproduktivnější typy jsou uspořádány podle počtu odvozenin, počínaje těmi, které jich mají nejvíce. Tímto způsobem litevské tvoření substantiv velmi podrobně prozkoumal V. Urbutis3. Na rozdíl od klasifikace V. Urbutise jsou zde názvy nositelů jmenných vlastností a názvy osob podle povolání spojeny do jedné slovotvorné skupiny. Zkoumají se všechny termíny, které lze synchronně považovat za odvozeniny, přestože ne všechny byly vytvořeny přímo pro potřeby terminologie. Důvodem je, že ve většině případů zřejmě nelze určit, zda byl termín nově utvořen, nebo zda jde o slovo již užívané v jazyce. Nová slova totiž mohou být spojením týchž částí (základového slova a přípony) utvořena v kterémkoli období vývoje jazyka a na kterémkoli místě, kde se jím mluví. I když víme, že nějaké slovo bylo užito například v nejstarších písemných pramenech nebo později, nelze ještě tvrdit, že bylo skutečně převzato z těchto starších zdrojů, a nikoli nově utvořeno. Zvláště nejasné je to tehdy, když taková slova užilo jen velmi málo lidí. Kromě toho nelze přehlížet, že i odvozené termíny převzaté z neterminologické slovní zásoby mohou vytvářet podmínky pro utváření odpovídajících slovotvorných typů termínů. Proto by zřejmě nebylo správné nepovažovat je za členy těchto slovotvorných typů. Předmětem zkoumání současné slovotvorby jsou ostatně zpravidla všechna slova daného jazyka, která lze synchronně považovat za odvozeniny. Existují však i jednotlivé termíny, dokonce i neproduktivních typů, u nichž je nepochybné, že se do terminologie dostaly z neterminologické slovní zásoby. V takových případech je jejich slovotvorná struktura zastřená a mezi jejich slovotvorným a terminologickým (lexikálním) významem již není bezprostřední vztah. V práci se zkoumají pouze termíny s litevskými příponami. Z hlediska slovotvorby lze počítat také některé mezinárodní termíny, např.: aeronautika, analizatorius, arbitražas, automobilizmas, atmosferikai, aviamodelistas, deklaracija, diktatūra, ekspertizė, hidrostatika, kalcitas, magmatizmas, monarchija, olimpiada, operacija, proletariatas, propaganda, revizija, rezervatas, rezervuaras, sabotažas, sferoidas, šifratorius, technolo- 3Viz Gramatika litevského jazyka, I, s. 251 a násl. 8 gija, vakansija, vibrionas a mnoho dalších. Ve většině případů by však rozbor mezinárodních termínů a vyčleňování určitých přípon bylo velmi podmíněné a formální. Takové termíny se totiž svou stavbou obvykle shodují s odpovídajícími termíny v jiných jazycích (nejčastěji v ruštině) a do litevské terminologie se dostávají především již utvořené, jako výpůjčky. Je zajímavé, že pro litevskou terminologii není typické tvořit termíny z čistě litevských slov pomocí mezinárodních přípon. Popsat tvoření mezinárodních termínů by bylo užitečné a mohlo by se stát předmětem samostatného výzkumu. VEIKSMAŽODŽIŲ VEDINIAI VEIKSMŲ PAVADINIMAI Názvy dějů se nazývají příponové odvozeniny, které jsou utvořeny od základních slovesných tvarů a mají význam děje, procesu nebo stavu. Každý děj může mít svůj název, ačkoli k jeho provedení nejsou vždy zapotřebí nějaké prostředky ani místo určené výhradně k tomuto ději a ne každý děj vyvolává důsledky vyžadující samostatné pojmenování. Kromě toho mohou odvozeniny utvořené od téhož slovesa různými příponami pojmenovávat děj z různých hledisek: v jednom případě nemají žádné vedlejší významové odstíny a jsou čistými názvy dějů, v jiném mají kromě základního významu děje také různé významové odstíny dodávané příponami, například zároveň vyjadřují organizovanost děje nebo jeho větší rozsah, specifičnost děje, způsob jeho provedení apod. Odvozeniny s některými příponami nepojmenovávají ani tak jednotlivé děje jako spíše určité oblasti lidské činnosti. Proto se tato skupina odvozenin označuje také šířeji jako slovesná abstrakta. Velká část termínů jsou názvy dějů. Jak již bylo zmíněno, v terminologii převažují slovesné odvozeniny a většina z nich jsou názvy dějů (v zkoumaných terminologických slovnících jich je více než tři čtvrtiny). Široké rozšíření termínů tohoto významu dokládá i to, že více než polovina všech příponových odvozenin patří do skupiny názvů dějů. Ačkoli jsou názvy dějů jako termíny velmi početné, přesto se nevyznačují větší rozmanitostí tvoření. Mimořádně vysokou produktivitou vyniká přípona -imas, k níž náleží více než tři čtvrtiny všech názvů dějů. Druhou nejproduktivnější příponou je -ymas. Tyto přípony, které odvozeninám dávají stejný význam, se připojují ke slovesům různé stavby. Společně pokrývají veškerou rozmanitost litevských sloves — od každého slovesa lze pomocí -imas / -ymas vytvořit název děje. Proto jsou podle V. Urbutise -imas a -ymas variantami jedné přípony⁴. Více než devět desetin názvů dějů je utvořeno pomocí -imas / -ymas. Mimořádný význam těchto přípon v terminologii dokládá také skutečnost, že téměř polovinu všech příponových termínů tvoří jejich odvozeniny. Ostatní slovotvorné typy v této skupině termínů se větší produktivitou nevyznačují. Pomocí přípon -tis, -yba, -mė, 4 Ž. V. Урбутис, Словообразование имен существительных в современном литовском языке. Автореферат диссертации на соискание ученой степени доктора филологических наук, Вильнюс, 1971, р. 23. 9 -uotė, -sena, -smas, -tynės, -mas, -esys, -ga, -lė a dalšími příponami bylo utvořeno buď jen několik, několik desítek, nebo méně často dvacet až třicet odvozenin. Konečně více než polovina názvů dějů se ještě —? přejímá z neterminologické slovní zásoby, proto tyto slovotvorné typy nemají v terminologii větší význam. -imas V jazyce vědy a techniky hrají odvozeniny s těmito příponami velmi významnou roli. Jejich četnost patrně do značné míry určuje také charakteristický rys stylu samotných vědeckých prací — hojnost podstatných jmen s abstraktním významem a rozšířenost různých jmenných vyjádření. Téměř všechny odvozeniny s příponou -imas mají čistě význam názvu děje. Bez jakýchkoli vedlejších odstínů pojmenovávají samotný úkon, průběh či stav. Např.: angliavimas „tření, pokrývání uhlím“ ChŽ, anglinimas „přeměna na uhlí“ ChŽ, atidavimas „schopnost tělesa nebo látky něco odevzdávat, předávat okolí či jiným tělesům“ MŽ, brendimas „závěrečné fáze vývoje semen“ BŽ, buksavimas „prokluzování hnacích kol nebo pásů po silnici, kolejích či půdě v důsledku příliš malého tření nebo přilnavosti“ MŽ, chemizavimas „komplexní využívání chemických metod zpracování látek v průmyslu“ ChŽ, dūlėjimas „pomalý rozklad, hnití“ ChŽ, „mechanický a chemický rozklad hornin působením vnějších činitelů (teploty, vlhkosti, větru) a živočichů i rostlin“ MŽ, ėsdinimas „působení kyseliny na povrch kovu“ ChŽ, gelsvėjimas „vada bělené tkaniny; samovolný proces, při němž bílá tkanina časem žloutne v důsledku stárnutí nebo nedostatečného vymytí mýdla“ ATŽ, grūdinimas „změna tvrdosti materiálu náhlým ochlazením“ ChŽ, irimasis „rozpad, rozrušování materiálu“ ChŽ, įsibėgėjimas „postupné zvyšování rychlosti při práci stroje“ MŽ, kopuliavimas „roubování kopulací — způsob roubování, při němž se použijí stejně silný roub a podnož a jejich šikmo seříznuté konce se spojí“ BŽ, lėkštinimas „vytváření plochých tvarů (např. svahů)“ MŽ, mišrinimas „spojení různých dědičných vlastností v jednom organismu (kříženci, hybridu) metodami křížení (pohlavní hybridizace) <…>“ BŽ, plaukėjimas „vývojová fáze obilnin, kdy se z pochvy horního listu objeví polovina klasu (u žita, pšenice a ječmene) nebo vrchol laty — 3—4 klásky (u ovsa a prosa); u kukuřice nastává, když z pochvy vyčnívá vrchol laty“ BŽ, MŽ, prasikalimas „vynoření klíčku ze země nebo ze slupky“ BŽ, rišimasis „tvrdnutí pojiva“ ChŽ, slūgsojimas „uložení hornin a rud v zemské kůře“ MŽ, stiebėjimas „vývojové stadium různých rostlin s výjimkou obilnin, během něhož vyrůstají stonky“ BŽ, sukibimas „vlastnost nejmenších částic látky přitahovat se navzájem“ MŽ, ChŽ, trauk(l)inimas „zahřívání mléka, aby se srazilo, koagulovalo“ ChŽ, užgrūdinimas „přivykání neobvyklým podmínkám, např. nízké teplotě nebo suchu“ BŽ, vakcinavimas „ochrana před onemocněním podáním vakcíny, tj. přípravku oslabených nebo usmrcených původců nemoci (patogenních bakterií)“ BŽ. Jen malá část odvozenin s příponou -imas se užívá také v konkrétnějším významu — označují výsledek děje, nositele slovesné vlastnosti nebo místo. Všechny takové odvozeniny však lze z hlediska slovotvorby chápat jako názvy dějů; část z nich se užívá v obou významech (abstraktním i konkrétním). Samotné toto u jednotlivých odvozenin 10 konkretizování významu (přesněji vznik homonym) je patrně alespoň prozatím spíše sémantickým než slovotvorným (tvořením slov) jevem. Proto se v jiných skupinách tvoření termínů neprobírají, nýbrž pojednává se o nich spolu s názvy dějů. Celkem existuje několik desítek odvozenin s příponou -imas, které mají konkrétní význam. Např.: išplovimas 2 „prohlubeň vzniklá vyplavením sypké půdy tekoucí vodou (na dně nebo povrchu), vyplavené místo“ MŽ (srov.: išplovimas 1 „vyplavení drobných částic půdy ze svahu“, išplovimas 3 „vyplavování solí z půdy; odsolování, vyluhování“ MŽ), kalėjimas „тюрьма, пребывание в заключении“ TŽ, palikimas „наследство“ LŽ, „наследство; оставление“ TŽ, rietimas „obchodní balení kusu látky; kus látky svinutý měřicím a navíjecím strojem do role“ ATŽ, užgriebimas „pás obdělávaný strojem jedním zásahem pracovního orgánu“ MŽ, užvažiavimas „nájezdové místo upravené k vyjetí na hráz“ MŽ, užvėlimas „vada vlněné plstěné tkaniny; hustěji zplstěné místo na tkanině, podélný barevný pruh nebo val (na jedné straně tkaniny vystupuje a na druhé tvoří prohlubeň) <…>“ ATŽ aj. Přisuzování konkrétního významu termínům tvořeným příponou -imas není vhodné. Takové termíny totiž často mají dvojí význam a z jejich slovotvorné stavby vyplývá především abstraktní význam názvu děje. Při úpravě terminologie a specializaci slovotvorných prostředků je třeba na to pamatovat. Odvozeniny s konkrétním významem je třeba tvořit příponami a koncovkami příznačnými pro příslušné slovotvorné skupiny. Odvozeniny s příponou -imas se tvoří ze základových sloves různé stavby a významu (statistické údaje jsou uvedeny v tabulce I, viz dále). Více než třetina odvozenin (767 z 2195, tj. 34,9%) byla vytvořena z primárních sloves; většina z nich vychází ze sloves s předponou. Např.: ištįsimas, pervėlimas (ATŽ), brendimas, išgulimas, nunokimas, purkštimas, sužėlimas, trešimas (BŽ), blukimas, degimas, praskiedimas, rūgimas (ChŽ), atpigimas, brangimas, engimas, išsiuntimas, neišpirkimas, perpirkimas, sukaupimas, supirkimas, telkimas (EŽ), aušimas, lūžimas, pakrypimas, sutapimas (FŽ), atšilimas, dilimas, dubimas, sliūgimas (GŽ), perdėjimas, sušukimas (LŽ), grindimas, išsiurbimas, nušliaužimas, užtvenkimas (MŽ), brėžimas, sugedimas, įjungimas, išjungimas, lošimas, nesutapimas, perjungimas, sprendimas, suvokimas, vedimas (STŽ), čiuožimas, peržaidimas, sklendimas (SŽ), atleidimas, grobimas, ištuokimas, perrinkimas, priteisimas, skundimas, užgrobimas (TŽ). Část odvozenin se užívá ve více než jednom terminologickém oboru, např.: drumstimas GŽ, MŽ, įmirkimas GŽ, MŽ, išbrinkimas ChŽ, MŽ, skilimas ChŽ, FŽ, MŽ, stingimas ChŽ, GŽ, vilkimas GŽ, MŽ, SŽ aj. Většina odvozenin vychází z odvozených sloves. Větší část základových sloves je utvořena z litevských slov, častěji z jmen, např.: akiavimas, apvaisinimas, įvairavimas „variace“, kryžminimas, mišrinimas, pumpuravimas, sulapojimas (BŽ), auksavimas, baltinimas, derėjimas, rūdijimas, sucukrinimas (ChŽ), apgin­klavimas, apmuitinimas, įbaudžiavinimas, lenktyniavimas, perrūšiavimas, prekiavimas, sandėliavimas, (su)stambinimas, suvalstybinimas, ūkininkavimas (EŽ), praretinimas, skystėjimas, skystinimas (FŽ), apanglėjimas, smulkinimas, sutitnagėjimas (GŽ), įasmeninimas, laipsniavimas (LŽ), lietininimas, įdubmėljimas, sausinimas, supelkėjimas (MŽ), dauginimas, dvejinimas, kibirkščiavimas, (pa)dvigubinimas, paž enklinimas, sandarinimas, skiemenavimas, suskaičiavimas (STŽ), blizgiavimas 11 1 lentelė Počet odvozených termínů ve slovnících Základní sloveso ATŽ BŽ ChŽ EŽ FŽ GŽ LŽ MŽ STrŽ SŽ TŽ Celkový počet různých odvozenin nepřejaté 2 12 27 45 18 54 25 23 69 55 33 194 slovanské nebo přejaté slovesné – 10 17 16 13 22 9 12 37 31 20 117 přejaté jmenné 1 24 40 60 14 29 4 27 64 19 41 231 přejaté mezinárodní 1 33 132 154 8 36 47 28 140 21 51 507 z nich zvratná slovesa 1 7 4 11 3 16 1 5 8 8 6 52 bezpříponové nepřejaté 5 18 38 159 23 105 12 56 203 138 132 573 slovanské nebo přejaté slovesné 5 7 14 48 5 19 7 10 48 16 70 179 přejaté jmenné – 19 41 113 7 51 7 27 79 14 76 303 přejaté mezinárodní – 1 26 20 5 6 1 4 26 2 9 91 z nichž jsou zvratná slovesa 2 7 9 44 7 21 4 5 46 47 57 188 Celkem 2195 různých odvozenin, z nichž 240 zvratných. 12 irklavimas, nuginklavimas (SŽ), apmokestinimas, įdarbinimas, išbuožinimas, perbalsavimas, piktnaudžiavimas, suvienijimas, užantspaudavimas (TŽ). Nemálo termínů je tvořeno také ze smíšených a sekundárních sloves, např.: derėjimas „fruktifikacija“, salinimas (BŽ), balinimas, gesinimas (ChŽ), įkurdinimas, išsiuntinėjimas, nesumokėjimas (EŽ), mirgėjimas (GŽ), aprašinėjimas, nutylėjimas (LŽ), ra-vėjimas, sudrėkinimas (MŽ), (į)kaitinimas, išplėtojimas, nutekėjimas, sendinimas, snausdinimas (STŽ), pralai-mėjimas (SŽ), įtikinėjimas, supirkinėjimas (TŽ). Poměrně často jsou základová slovesa odvozenin se sufixem -imas odvozena z mezinárodních slov. V analyzovaných terminologických slovnících je takových odvozenin téměř 600, tedy 27,2% všech slov odvozených pomocí tohoto sufixu. Zvláště mnoho takových odvozenin uvádí „Chemijos žodynas“ K. Daukšy — zde je téměř polovina všech termínů se sufixem -imas založena na slovesech odvozených z mezinárodních slov. Je příznačné, že základová slovesa tohoto typu bývají nejčastěji bez předpony. Např.: ablaktyravimas, anestezavimas, peraminavimas, vakcinavimas (BŽ), alkilinimas, koksavimas (ChŽ), brokavimas, decentralizavimas, dokumentavimas, industrializavimas, išbrokavimas, kolektyvizavimas, konvejerizavimas, normavimas, popularinimas, (su)proletarėjimas, specializavimas(is), subalansavimas, tarifkavimas (EŽ), įelektrinimas, jonizavimas, magnetinimas (FŽ), alegorizavimas, publikavimas, redagavimas (LŽ), frezavimas (MŽ), adresavimas, algoritmavimas, chronometravimas, demontavimas, ekstremavimas, formalizavimas, fragmentavimas, integravimas, intensyvinimas, išmontavimas, kodavimas, komutavimas, konkretinimas, maksimizavimas, minimizavimas, modernizavimas, optimizavimas, pasyvinimas, perforavimas, permagnetinimas, prognozavimas, programavimas, simetrinimas, standartizavimas, transformavimas, transliteravimas, tranzistorizavimas „perėjimas į tranzistorius“, vizualizavimas (STŽ), katapultavimas, lyderiavimas (SŽ), išregistravimas, komandiravimas, sudemokratinimas, užprotestavimas (TŽ) a další. V této skupině odvozenin je zřetelně patrná nedostatečná specializace tvoření základových sloves, v důsledku čehož se někdy pro tentýž účel nabízejí různé termíny, srov. peraminavimas „přenesení aminoskupiny (NH₂) z jedné organické kyseliny na jinou“ (BŽ) a peramininimas „přenos aminoskupiny z jedné sloučeniny do jiné“ (ChŽ). Nedostatečně ustálený je dosud také výběr samotného slovotvorného základu sloves. To je rovněž příčinou vzniku variant, neboť vedle výrazů formalizavimas, industrializavimas, modernizavimas, standartizavimas a dalších nejsou zavrženíhodné ani výrazy formalininimas, industrinimas, moderninimas, standartinimas a podobně. Kromě podob uvedených v terminologických slovnících — elektrinimas, konkretinimas, magnetinimas — se v jazyce užívají také elektrizavimas, konkretizavimas, magnetizavimas. Z takových synonymních dvojic jsou vhodnější odvozeniny typu elektrinimas, magnetinimas, protože jsou kratší a jejich základová slovesa jsou v litevštině tvořena motivovaněji. Přibližně každá desátá odvozenina se sufixem -imas (10,9%) je založena na zvratných slovesech. Ta bývají nejčastěji předponová (více než tři čtvrtiny). Značnou část odvozenin tvoří názvy různých samovolných dějů, např.: drapiravimasis (ATŽ), apsidulkini-mas, apsivaisinimas, krūmijimasis, spurgavimasis (BŽ), diferencijavimasis, koncentra-vimasis (EŽ), drumstimasis, nusistojimas (ChŽ), atsispindėjimas, dalijimasis, išsielektrinimas (FŽ), įsiurbimas, susisluoksniavimas (GŽ), krūmojimasis (MŽ), deformavimas(is), išsilyginimas, išsimagnetinimas, nusidėvėjimas, užsikirtimas (STŽ), skleidimasis (SŽ) a další. 13 Odvozeniny se sufixem -imas se tvoří z osobního tvaru minulého jednorázového času. Je to velmi zřetelně patrné u těch odvozenin, které jsou vytvořeny ze sloves s odlišným kmenem minulého jednorázového času, např.: degazavimas: degazavo, ėjimas: ėjo, griuvimas: griuvo, radimas: rado, rovimas: rovė, separavimas: separavo, subrendimas: subrendo, sudūrimas: sudūrė, volavimas: volavo, žydėjimas: žydėjo. Tvoření odvozenin se sufixem -imas má velmi jasně vymezené hranice. Odvozeniny se tímto sufixem se tvoří ze všech smíšených sloves kromě těch, která mají v infinitivu sufix -yti (matyti, rašyti, skaityti). Z odvozených sloves se sufixem -yti se však odvozeniny tvoří pomocí sufixu -imas, např.: liudijimas TŽ, trūnijimas BŽ. Nesprávné tvoření termínů obvykle nesouvisí s užitím samotného sufixu, nýbrž s nevhodně zvolenými nebo vytvořenými základovými slovesy. Takové případy jsou podrobně rozebrány v pracích o tvoření sloves. -ymas Odvozenin se sufixem -ymas je v analyzovaných terminologických slovnících desetkrát méně než slov odvozených pomocí sufixu -imas. Je to důsledek omezeného počtu sloves, která lze použít jako základ pro tvoření. Role tohoto sufixu při tvoření slov je totiž zcela stejná jako role sufixu -imas, připojuje se však pouze ke smíšeným slovesům, jejichž infinitiv je tříslabičný a má sufix -yti, zatímco třetí osoba přítomného i minulého jednorázového času je dvojslabičná, nepočítáme-li předpony (např.: dažyti, dažo, dažė, skirstyti, skirsto, skirstė). Ze všech ostatních sloves se názvy dějů tvoří pomocí sufixu -imas. To znamená, že názvy dějů lze pomocí obou těchto sufixů tvořit ze všech typů litevských sloves. Slovotvorný význam odvozenin se sufixem -ymas je zcela stejný jako u odvozenin se sufixem -imas, o nichž byla řeč výše. Jsou to čisté názvy dějů. Mohou označovat aktivní děj, samovolný děj, ale také stav; záleží to však na významu samotných základových sloves. Např.: dažymas „přenesení barvy barviva nebo pigmentu na jinou látku“ ChŽ, „působení zvláštních barviv na rostlinné a živočišné buňky či tkáně, při němž se zvýrazňují příslušné strukturální prvky buněk“ BŽ, laistymas „jednorázové umělé zvlhčení půdy naléváním nebo kropením vody na její povrch“ MŽ, perlaikymas „příliš dlouhé osvětlení fotografické vrstvy“ ChŽ, plukdymas „přeprava dřeva po vodě“ MŽ, susiskaidymas GŽ, „rozpad složených látek na části (např. rozpad rašeliny)“ MŽ, užtvindymas „situace, kdy jsou při výrazném zvýšení hladiny vody v řece, jezeře nebo moři zaplaveny značné plochy využívané půdy“ MŽ, valymas „odstraňování příměsí“ ChŽ, „odstraňování nepotřebných předmětů a materiálů“ MŽ, vystymasis EŽ, GŽ, STŽ, „postupná proměna rostoucího organismu nebo jeho části z jednodušší struktury ve složitější“ BŽ. Několik odvozenin se sufixem -ymas se užívá v konkrétním významu, a tím se přibližuje názvům výsledku děje. Např.: apsakymas „příběh“ LŽ, įstatymas „zákon“ EŽ, STŽ, TŽ, prašymas „žádost, prosba, návrh“ TŽ. Avšak i takové odvozeniny jsou z hlediska tvoření především názvy dějů; některé se v terminologii užívají v obou významech, např.: įstatymas „dosazení“ STŽ. 14 Téměř tři čtvrtiny odvozenin (72,4%) vycházejí z předponových sloves, šestina odvozenin je zvratná, protože je utvořena ze zvratných sloves. Kolik odvozenin tohoto typu s příponou -ymas je uvedeno v terminologických slovnících, ukazuje následující tabulka: Tabulka II Základová slovesa | Terminologický slovník | Počet odvozenin | bezpředponová: nezvratná, zvratná | předponová: nezvratná, zvratná | Celkem ATŽ | – | – | 1 | – | BŽ | 2 | 1 | 1 | 2 | ChŽ | 10 | 1 | 12 | 1 | EŽ | 14 | 2 | 49 | 12 | FŽ | 4 | 1 | 4 | 3 | GŽ | 3 | 2 | 25 | 9 | LŽ | 2 | – | 5 | – | MŽ | 6 | – | 4 | 3 | STŽ | 25 | 3 | 66 | 12 | SŽ | 9 | 3 | 17 | 4 | TŽ | 12 | 1 | 41 | 7 | Celkový počet různých odvozenin | 52 | 7 | 126 | 29 | 214 Za slovotvorný základ lze považovat minulý prostý čas, ačkoli nic nebrání tomu, aby se odvozeniny s touto příponou slovotvorně spojovaly i s přítomným časem. Vzhledem k tomu, že všechna odvozená slova souvisejí se slovesy, která mají v infinitivu -y-, bylo by možné vyčlenit příponu -mas (pokud by se uvedené odvozeniny slovotvorně spojovaly s infinitivem). Spojovat je s minulým prostým časem a vyčleňovat příponu -ymas je vhodnější snad jen vzhledem k již zmíněné totožnosti slovotvorného významu těchto odvozenin a rozložení základových sloves u přípony -imas. Jak již bylo uvedeno, to umožňuje považovat -imas / -ymas za varianty jedné přípony. Případy pochybné vhodnosti termínů nejčastěji souvisejí s nedostatečně promyšlenou volbou základových sloves. Například rozptyl „vzdálenost bodů od určité přímky či křivky při grafickém znázornění pozorovaných údajů“ 15 MŽ by bylo vhodnější označovat termínem sklaida, protože zde není pojmenován samotný úkon či děj, nýbrž určitý stav vyvolaný odpovídajícím úkonem. Nejasný termín persidažymas „vsáknutí barvy“ ChŽ, neboť z jeho morfematické stavby vyplývá především jiný význam. Odborníci z jednotlivých oborů by jistě mohli uvést více takových ne zcela jasných nebo přesných termínů. -tis Odvozeniny utvořené příponou -tis se svým významem poněkud liší od odvozenin s -imas ir -ymas, které fungují jako vlastní názvy dějů. Význam odvozenin s touto příponou je určitější a specifičtější; pojmenovaný děj často probíhá pouze po určitou dobu nebo jen na určitém místě či v určité oblasti, např.: atmintis STŽ, gintis TŽ, grū́tis GŽ, SŽ, „sesuv sněhu nebo zeminy z hory; lavina“ MŽ, imti̇́s SŽ, rungtis SŽ, slinktis GŽ, „sesouvání zemské masy směrem dolů“ MŽ, sudėtis „скла́дывание, суммирование“ STŽ aj. Část odvozenin pojmenovává určitý stav či vlastnost vyplývající z odpovídajícího děje, např.: apimtis EŽ, STŽ, atmintis „память“ STŽ, kryptis EŽ, FŽ, GŽ, LŽ, MŽ, SŽ, STŽ, padėtis EŽ, FŽ, MŽ, SŽ, STŽ, „místo atomu či skupiny v molekule“ ChŽ, parentis SŽ, STŽ, paskirtis EŽ, STŽ, TŽ, paslaptis EŽ, TŽ, patirtis EŽ, LŽ, STŽ, rimtis FŽ, trintis FŽ, GŽ, MŽ, STŽ. Existují termíny, jejichž významy se vzdálily od skupiny slovesných abstrakt, protože se samy užívají v různých konkrétních významech. Např.: išimtis STŽ, TŽ, klūtis FŽ, GŽ, SŽ, STŽ, stotis EŽ, GŽ, SŽ, STŽ, žiotys GŽ, „místo, kde se řeka vlévá do moře, jezera, vodní nádrže či jiné řeky, nebo kde se ztrácí rozlitím po povrchu země a odkud se její voda odebírá pro hospodářské účely (např. k zavlažování, zásobování vodou aj.)“ MŽ. Pomocí této přípony se tvoří také nové termíny, jejich počet je však přesto malý (37). Odvozeniny se tvoří pouze od primárních sloves a při tvoření se vychází z infinitivu, např.: grū́tis (: grū́ti), įremtis (: įremti), išvyktis (: išvykti), netektis (: netekti), padėtis (: padėti), užduotis (: užduoti). Častější jsou odvozeniny od předponových sloves. Střídání samohlásek v kořeni není pro nově tvořené termíny typické. Vyskytuje se jen u několika slov převzatých z obecné slovní zásoby, např.: paslaptis (: paslėpti), šlytis (: šlietis), valktis (: vilkti) BŽ. -yba (-os) Derivátů s příponou -yba (-os) se v terminologii užívá poměrně málo (ve slovnících termínů zkoumaných oborů je 31 derivátů), přesto se s ní tvoří i nové termíny. Proto je důležitá při tvoření termínů. Důležitá je také kvůli významům, které termíny od ní odvozené obvykle získávají. Deriváty tohoto typu označují: a) zobecněný souhrn úkonů určitého druhu, organizované procesy či akce a b) odpovídající oblast lidské činnosti, zaměstnání. Část derivátů může mít oba tyto významy. Např.: a) dalyba STŽ, daugyba STŽ, gavyba EŽ, GŽ, „získávání velkého množství materiálu z přírodních ložisek“ ChŽ, gręžyba GŽ, kasyba (souhrn prací) GŽ, leid yba LŽ, TŽ, mityba GŽ, skaidyba STŽ, žvalgyba GŽ, TŽ; b) braižyba STŽ, gamyba EŽ, STŽ, išradyba EŽ, prekyba EŽ, TŽ, skiepyba „věda, která vysvětluje techniku přenášení části jedné rostliny na jinou rostlinu, srůstání a vzájemné působení naroubovaných částí“ BŽ, 16 niku, srůstání a vzájemné působení naroubovaných částí“ BŽ, statyba EŽ, žvejyba EŽ. Názvy organizovaných činností či různých akcí většího rozsahu bývají často v množném čísle, např.: dalybos EŽ, TŽ, derybos TŽ, lažybos STŽ, pratybos SŽ, varžybos SŽ. Několik termínů s touto příponou získalo konkrétní význam, např.: radybos TŽ, tar(y)ba EŽ, SŽ, TŽ, vadyba „úřad“ TŽ, valdyba EŽ, STŽ, TŽ, žinyba EŽ, TŽ. Přibližně stejný počet derivátů s příponou -yba(-os) je odvozen od primárních, smíšených a sekundárních sloves, např.: leidyba (: leisti, leidžia, leido), skaidyba (: skaidyti, skaido, skaidė), tarnyba (: tarnauti, tarnauja, tarnavo). Pro tento slovotvorný typ není typické vycházet z předponových sloves — pouze několik termínů má předpony (išradyba EŽ, netesybos EŽ, TŽ). Deriváty gavyba (: gavo), gynyba (: gynė), kūryba (: kūrė), mytyba (: myo), radybos (: rado) ukazují, že slovotvorným základem je préteritum. Sekundární přípony základových sloves se do základových kmenů nepřenášejí, např.: daug-yba (: daug-ino), netes-ybos (: netes-ėjo), prek-yba (: prek-iavo), rūp-yba (: rūp-ino), skiep-yba (: skiep-ijo). -tė [-(i)uotė] Deriváty tohoto typu jsou nejčastěji názvy určitých vymezených úkonů prováděných za zvláštním účelem nebo za účelem splnění úkolu, např.: deblokuotė STŽ, komandiruotė EŽ, LŽ, TŽ, laviruotė SŽ, markiruotė STŽ, preparuotė GŽ, rekognoskuotė „předběžná prohlídka terénu, na němž se plánuje provádět určité práce“ MŽ, rokiruotė SŽ, skaičiuotė STŽ, šifruotė EŽ, treniruotė SŽ, STŽ, zonduotė GŽ. Několik derivátů má přenesený význam, např.: asmenuotė STŽ, formuluotė STŽ. Existují také deriváty se zcela konkrétním významem, např.: asignuotė EŽ, blokuotė „ochranné opatření, které během jednoho procesu znemožňuje probíhání jiných procesů“ MŽ, ale také „blokování“ STŽ. Většina derivátů má mezinárodní kmeny, jen několik vychází z litevských slov (asmenuotė ir skaičiuotė). Základová slovesa nemají litevské předpony. Deriváty se tvoří pouze od sekundárních sloves, která mají v infinitivu příponu -(i)uoti. Proto při slovotvorném spojování derivátů s infinitivem není nutné vyčleňovat příponu -(i)uotė, neboť přípona infinitivu v derivátu zůstává⁵. Tato přípona se v současné litevštině zřejmě užívá pouze v odborných pracích. Jejích derivátů je málo (17). -mě Deriváty se sufixem -mě označují vlastnosti vyplývající z děje označovaného základovými slovesy, např.: baigmė SŽ, drėgmė ChŽ, FŽ, GŽ, STŽ, „množství vody nebo páry v látkách či prostředí“ MŽ, kilmė BŽ, TŽ, linkmė „směr“ FŽ, reikmė EŽ, trukmė EŽ, FŽ, GŽ, STŽ, SŽ, „doba, po kterou něco trvá“ MŽ. Část derivátů má konkrétnější významy, např.: padermė „1. v mikrobiologii — série mikrobiálních kultur; 2. v systematice — největší oddělení rostlinné říše, která podle Wettsteina vznikla nezávisle na sobě; <…>“ BŽ, tėkmė GŽ, SŽ, „proud řeky nebo jiné tekutiny“ MŽ. ⁵ V „Gramatice litevského jazyka“ (I, s. 298) jsou taková slova považována za deriváty se sufixem -(i)uotė. 2. Lietuvių terminologija 17 Většina derivátů je slovotvorně ve vztahu k primárním slovesům, existují však také deriváty od sloves s jinou stavbou. Řídké jsou deriváty s předponovým základním kmenem, např.: ištvermė ŠŽ. Pro tvoření se užívá infinitiv sloves, např.: kilmė (: kilti), reikšmė (: reikšti). Infinitivní sufixy do derivátů nepřecházejí, např.: reikmė (: reikėti). Protože jsou deriváty tohoto typu slovotvorně spojeny s infinitivem, lze synchronně i deriváty jako bausmė TŽ, drausmė EŽ, TŽ, prasmė LŽ, STŽ, spojovat se sufixem -mě. Jinak jde o typ s nízkou produktivitou. Část termínů jsou stará slova převzatá z obecné slovní zásoby. Některé termíny lze k tomuto slovotvornému typu přiřadit jen s obtížemi (drėgmė, pradmė). Jiné sufixy Terminologické slovníky uvádějí slovesná abstrakta utvořená pomocí dalších 35 sufixů. S 26 z těchto sufixů se však užívá pouze 1–2 derivátů. I nejproduktivnější sufixy této skupiny mají méně než 10 derivátů. Celkem bylo pomocí těchto sufixů utvořeno 83 derivátů. -atis: biuratis GŽ, gaišatis EŽ, karsatis GŽ. -bos: paliaubos TŽ. -ena: teisena TŽ. Přesněji jde o morfonologickou variantu sufixu -sena. -esys: blizgesys ATŽ, GŽ, elgesys STŽ, judesys EŽ, FŽ, GŽ, STŽ, SŽ, ūžesys FŽ, STŽ, virpesys GŽ, STŽ. -estis: mokestis EŽ, TŽ, užmokestis EŽ, STŽ. Tyto deriváty by mohly být považovány také za názvy objektu děje. -ga: atostogos EŽ, eiga FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, išeiga ChŽ, EŽ, GŽ, pareiga EŽ, TŽ, pareigos EŽ, užeiga GŽ. Část derivátů se užívá v konkrétních významech. -iava: baudžiava EŽ, TŽ. -ima: šilima ChŽ (termín se nedoporučuje). -inys: sukinys FŽ, STŽ, „rotace elektronu kolem vlastní osy“ ChŽ, šaukinys STŽ. -ynės: gaudynės TŽ, žaidynės SŽ. -klė: būklė ChŽ, EŽ, STŽ, SŽ, duoklė EŽ, medžioklė SŽ, TŽ, žūklė SŽ. -la: veikla EŽ, GŽ, LŽ, STŽ, SŽ, TŽ. -las: verslas EŽ, TŽ. -lė: apgaulė TŽ, grimzlė SŽ, uoslė SŽ, veislė BŽ, SŽ. -liava: poplatek EŽ, TŽ. -lis: ančdelis EŽ, nuotolis EŽ. -lius: přebytek ChŽ, EŽ, STŽ. -mas: glismas GŽ, MŽ, perversmas EŽ, TŽ, plūsmas GŽ, slyսmas GŽ, MŽ, teismas EŽ, TŽ. -sena: būsena ChŽ, gyvensena GŽ, laikysena GŽ, SŽ, rašysena TŽ, sėdėsena SŽ, stovėsena SŽ. -slas: dymno GŽ, vědy EŽ, kázání LŽ, spiknutí TŽ. -smas: dvelksmas GŽ, skausmas SŽ, tirpsmas GŽ, veiksmas (-ai) FŽ, LŽ, STŽ, SŽ, TŽ, vyksmas (-ai) GŽ, STŽ. Derivát lankasmas „obloukovité zahnutí řeky, kanálu, příkopu“ MŽ má konkrétnější význam. Srov. morfonologickou variantu -mas. -sna: dulksna GŽ, džiūsna „choroba projevující se částečným nebo úplným usycháním napadených listů, někdy i uschnutím celé špičky rostliny“ BŽ. -stas: stojan SŽ, most SŽ. -tas: burtas STŽ, gaištas EŽ. -tė: prosvit FŽ, GŽ, průsvit MŽ. -tynės: zápasy SŽ, zápasy SŽ, závody SŽ, zápasy v zápase SŽ, utkání SŽ, dražby EŽ, TŽ -ulis: projasňování GŽ. 18 -ulys: vytulys „choroba rostlin, včetně bavlníku, v jejímž důsledku se výrazně snižuje výnos bavlny a zhoršuje se její kvalita“ ATŽ. -uma: teplo ChŽ, FŽ, MŽ, STŽ. -umas: stálost SŽ, nedostatek TŽ. -undra: ledovka GŽ, MŽ. -urys: vír FŽ, GŽ, MŽ, SŽ. -utė: rozvrat EŽ. -utis: zvonek STŽ. -vis: bytí EŽ, soužití EŽ. Část probíraných přípon je v současném jazyce velmi řídká; s nimi a vůbec bylo vytvořeno jen několik derivátů této skupiny, např.: -bos, -la, -umas, -uma, -undra, -urys atd. Zřejmě proto jsou v terminologii zcela nepopulární. Kromě toho nejeden zde zmíněný termín je starým litevským slovem, např.: trest, lesk, kázeň, vedro, ledovka, projasnění, bolest, soud, obchod a mnohé další. Je zřejmé, že do terminologie se dostaly již vytvořené z obecné slovní zásoby. Deriváty některých přípon mají důležité významové rozdíly, které mohou být pro terminologii velmi užitečné. Například deriváty přípony -sena označují způsob provádění děje jako vlastnost jeho vykonavatelů, která je odlišuje od ostatních; deriváty přípony -tynės mají význam názvů organizovaných akcí či soutěží. Pouze jeden právní termín sutuoktuvės lze považovat za název svátků a obřadů, avšak i ten má velmi blízko k dějovým abstraktům. NÁZVY NÁSTROJŮ V terminologii téměř každého oboru existuje větší či menší soubor termínů označujících různé prostředky k vykonávání činností: stroje, přístroje, zařízení, nástroje nebo jejich části. V tvoření slov se od sloves odvozené deriváty s tímto významem obvykle nazývají názvy nástrojů. Tvořivý význam všech derivátů této skupiny je stejný, třebaže pojmenovávané prostředky k vykonávání činnosti, tedy konkrétní předměty, nejsou stejně složité. Z praktických důvodů, zejména s ohledem na specializaci pracovních prostředků, se proto zdá užitečné rozdělit názvy nástrojů podrobněji podle jejich lexikálního významu. Nejprve lze vyčlenit různé názvy nejjednodušších nástrojů (nářadí, náčiní a jiných nenáročných nástrojů). Celou tuto skupinu názvů nejjednodušších nástrojů lze nazývat názvy nářadí neboli nářadím. Druhou skupinu by tvořily názvy složitějších nástrojů, než je nářadí, například různých přístrojů, zařízení a aparátů. Tato skupina se zde nazývá názvy přístrojů. Třetí skupinu by tvořily různé názvy složitých nástrojů (technických zařízení, strojů a mechanismů). Jde o názvy zařízení. Konečně názvy všech ostatních prostředků k vykonávání činností a jejich částí tvoří čtvrtou skupinu. Takové členění názvů nástrojů není při rozboru slovotvorby samozřejmě potřebné; jde o vedlejší záležitost, neboť při slovotvorném rozboru je nejdůležitější tvořivý význam derivátů. Názvy určitých prostředků se tvoří nejen od sloves a nejen pomocí přípon. Názvy prostředků vytvořené z jiných základových slov (například jmen) se však v tvoření slov nepovažují za názvy nástrojů. 2* 19 V analyzovaných terminologických slovnících je uvedeno 299 názvů nástrojů vytvořených pomocí 28 přípon. Nejčastěji užívaným afixem je zde přípona -tuvas, pomocí níž vzniklo přibližně 40% všech příponových derivátů. O něco méně derivátů vzniklo souhrnně pomocí přípon -iklis, -tukas, -tas, -alas. Ostatními příponami bylo odvozeno výrazně méně termínů. -tuvas Jde o nejrozšířenější slovotvorný afix pro tvoření názvů nástrojů. Je třeba poznamenat, že v terminologii se touto příponou tvoří výhradně názvy nástrojů. To v zásadě odpovídá tendencím při tvoření derivátů s touto příponou ve spisovném i lidovém jazyce6. Na druhou stranu se v lidovém jazyce deriváty s touto příponou nejčastěji označuje pouze různé nářadí. V terminologii se kromě nejjednoduššího nářadí a náčiní označují také různé přístroje, zařízení, stroje i jejich části určené k určité práci. Tuto příponu mají také deriváty, které se podle svého lexikálního významu jako nástroje chápou jen stěží nebo vůbec, například názvy druhů příkopů v meliorační terminologii a názvy nádob v chemické terminologii. Příponou -tuvas se tvoří termíny všech čtyř uvedených významových skupin. Nejčastěji jde o názvy různých přístrojů. A. Přístroje. Např.: aušintuvas ChŽ, dalytuvas GŽ, STŽ, daugintuvas FŽ, STŽ, dulkintuvas ChŽ, garsintuvas FŽ, STŽ, gaudytuvas ChŽ, MŽ. STŽ, greitintuvas FŽ, imtuvas FŽ, MŽ, STŽ, keltuvas GŽ, MŽ, SŽ, lėtintuvas FŽ, maišytuvas FŽ, STŽ, nuimtuvas STŽ, purkštuvas ChŽ, MŽ, ramintuvas MŽ, siųstuvas FŽ, STŽ, slėgtuvas FŽ, MŽ, slopintuvas MŽ, STŽ, šildytuvas ChŽ, FŽ, STŽ, tiesintuvas GŽ, trupintuvas ChŽ. B. Nářadí. Např.: grūstuvas SŽ, kastuvas GŽ, MŽ, kaupu-tuvas MŽ, semtuvas ChŽ, skaitytuvai EŽ, STŽ. C. Zařízení. Např.: lėktuvas SŽ, lietintuvas MŽ, plautuvas „zařízení k praní plynů“ ChŽ, siurbtuvas „zařízení k čerpání vody“ MŽ, sklandytuvas SŽ. D. Ostatní prostředky. Do této skupiny patří především názvy různých nádob (chemie a meliorace), názvy příkopů (meliorace) a názvy ochranných prostředků. Např.: daugintuvas „přístroj nebo nádoba k množení semen“ BŽ, laistytuvas „nádoba na zalévání“ MŽ, mėgintuvas „tenkostěnná trubička se zataveným koncem k provádění reakcí“ ChŽ, nitrintuvas „nádoba k nitraci“ ChŽ, rinktuvas „nádoba k zachycování destilátu“ ChŽ, sulfonintuvas „sulfonovací nádoba“ ChŽ, tirštintuvas „zahušťovací nádoba, přístroj“ ChŽ, virintuvas ChŽ; drėkintuvas „příkop nejnižšího řádu v zavlažovací soustavě ‹…›“ MŽ, sausintuvas „odvodňovací příkop nebo drenáž, do nichž voda přitéká přímo z odvodňované plochy“ MŽ, skirstytuvas „příkop (kanál) v zavlažovací soustavě, z něhož se voda rozděluje do menších příkopů“ MŽ; gaubtuvas „kryt chránící jednotlivé části stroje i samostatnou součástku před prachem a povětrnostními vlivy nebo před malými dynamickými nárazy“ MŽ, ChŽ, GŽ. Deriváty tohoto typu se tvoří z infinitivu přechodných sloves, např.: apverstuvas ChŽ (: apvers-ti), dėtuvas STŽ (: dė-ti), grandytuvas MŽ (: grandy-ti), kirstuvas 6 V jazyce se sice zřídka, ale přece tvoří příponou -tuvas i deriváty s jinými významy, viz Lietuvių kalbos gramatika, I, s. 333, Pr. Skardžius, Lietuvių kalbos žodžių daryba, Kaunas, 1943, s. 383, J. Otrębski, Gramatyka języka litewskiego, II, Warszawa, 1965, s. 94–95. 20 GŽ (: kirs-ti), sběrač brambor STŽ (: sbírat), překládací zařízení GŽ (: překládat), rozšiřovač STŽ (: rozšiřovat), rýhovací nástroj MŽ (: rýhovat), potápěcí zařízení GŽ (: potápět se), chladnička FŽ (: chladit), střelná zbraň SŽ (: střílet). Základová slovesa bývají primární, smíšená i sekundární. Odvozeniny jsou nejčastěji slovotvorně spojeny s nepředponovými slovesy. Téměř pětina názvů nástrojů tohoto typu je však odvozena od předponových sloves, např.: apdulkintuvas ChŽ (: apdulkinti), išelektrintuvas FŽ (: išelektrinti), nukreiptuvas GŽ (: nukreipti), pailgintuvas GŽ (: pailginti), perkaitintuvas FŽ (: perkaitinti), praplėstuvas MŽ (: praplėsti), užsukt uvas GŽ (: užsukti). Vyskytují se případy, kdy se vedle nepředponových odvozenin pro tentýž účel uvádějí také předponové, např.: (ap)šviestuvas STŽ, (su)trintuvas GŽ, (su)žadintuvas STŽ. Předponová slovesa jsou zřejmě volena častěji vlivem terminologie jiných jazyků. Takové termíny bývají často nekreativními kalky, srov. опрыскиватель — apdulkintuvas ChŽ, отвёртка — atsuktuvas SŽ, отклонитель — nukreiptuvas GŽ atd. -iklis Odvozenin s příponou -iklis, které slouží jako názvy nástrojů, je polovina oproti odvozeninám s příponou -tuvas. Téměř všechny termíny vytvořené příponou -iklis patří do slovotvorného okruhu názvů nástrojů. Termínů s jinými slovotvornými významy (například názvů nositelů vlastnosti vyjádřené podstatným jménem) je sotva po jednom či dvou. Odvozeniny s touto příponou nejčastěji pojmenovávají různá zařízení, jejich součásti a nástroje, o něco méně často pak přístroje. Kromě toho bylo vytvořeno několik názvů různých chemických látek podle jejich účelu. Jinak mezi názvy nástrojů odvozenými příponami -tuvas a -iklis nejsou žádné větší rozdíly. A. Zařízení. Odvozeniny s příponou -iklis slouží nejčastěji jako názvy jednodušších zařízení nebo různých součástí přístrojů, strojů apod. Např.: čiulpiklis MŽ, daužiklis STŽ, SŽ, iškroviklis STŽ, jungiklis FŽ, STŽ, kaupiklis STŽ, keitiklis FŽ, STŽ, saugiklis MŽ, STŽ, SŽ, skaitiklis ChŽ, FŽ, GŽ, STŽ, stūmiklis STŽ, taikiklis SŽ, užkirtiklis STŽ. B. Nástroje. Např.: grandiklis GŽ, MŽ, rėžiklis GŽ, žiodiklis SŽ. C. Přístroje. Např.: variklis FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ. D. Ostatní prostředky. Např.: džioviklis „sušicí látka“ ChŽ, skiediklis „ředicí látka“ ChŽ, tirpiklis „látka, která rozpouští“ ChŽ, FŽ, MŽ. Odvozeniny tohoto typu se tvoří od sloves s přímým předmětem. Tato slovesa jsou častěji (ve více než třech pětinách případů) primární, zbylá jsou přibližně stejným dílem smíšená a sekundární, např.: bandiklis STŽ (: bandyti, bando, bandė), ieškiklis STŽ (: ieškoti, ieško, ieškojo), laikiklis ChŽ, STŽ (: laikyti, laiko, laikė), tramdiklis GŽ (: tramdyti, tramdo, tramdė); emulsiklis ChŽ (: emulsinti), kabiklis SŽ (: kabinti), tirpiklis ChŽ, FŽ, MŽ (: tirpinti). Základem odvozování je préteritum, jak ukazují daviklis FŽ, STŽ (: davė, duoti, duoda), iškroviklis STŽ (: iškrovė, iškrauti, iškrauna), kėliklis GŽ, MŽ, SŽ (: kėlė, kelti, kelia), kirtiklis STŽ, SŽ (: kirto, kirsti, kerta), pioviklis GŽ (: piovė, piauti, pjauna), skėtiklis GŽ (: skėtė, skėsti, skėčia), skyriklis STŽ (: skyrė, skirti, skiria), stūmiklis STŽ (: stūmė, stumti, stumia). Sekundární slovesné přípony do 21 Odvozeniny nepřecházejí, srov.: gramzdiklis SŽ (: gramzd-ino), saugiklis MŽ, STŽ, SŽ (: saug-ojo). Přibližně čtvrtina odvozenin vychází z předponových sloves, např.: įspaudiklis GŽ, nukreipiklis STŽ, paleidiklis STŽ, perjungiklis FŽ, STŽ, pertraukiklis FŽ, STŽ, SŽ, prispaudiklis STŽ, sugeriklis STŽ, užkirtiklis STŽ. Slovníky někdy uvádějí varianty, např.: (iš)jungiklis, (nu)metiklis, (nu)stum iklis, (su)jungiklis (všechny STŽ). Značná část názvů předponových nástrojů mohla vzniknout morfémovým překladem termínů z jiných jazyků, srov. разбавитель — praskiediklis ChŽ, прерыватель — pertraukiklis FŽ, STŽ, SŽ. Slepě se však řídit stavbou termínů v jiných jazycích není vhodné; například ruská slovesa прерывать ir разбавить se bez předpon vůbec neužívají. Někdy se v jazyce zbytečně množí varianty; vedle užívaných termínů skiediklis ChŽ, stumiklis STŽ se pro tentýž účel tvoří také praskiediklis, nustumiklis. Vzhledem k tomu, že litevština nemá sklon tvořit slova příponou -iklis z předponových sloves, i v terminologii je třeba postupovat obezřetněji a uvážlivěji. Jestliže se týmž přístrojem například zapíná, přepíná i vypíná, je zcela nevhodné užívat místo jednoho termínu jungiklis hned tři či čtyři (jungiklis, įjungiklis, perjungiklis, išjungiklis). -tukas Odvozeniny s příponou -tukas se v terminologii užívají téměř šestkrát méně často než odvozeniny nejproduktivnějšího typu s příponou -tuvas. Názvy nástrojů tvořené touto příponou označují pouze nástroje, různé drobné přístroje a jejich části. Např.: kištukas STŽ, laužtukai SŽ, mygtukas STŽ, SŽ, plaktukas GŽ, MŽ, STŽ, segtukas SŽ, smeigtukas STŽ, SŽ, trauktukas SŽ. K názvům nástrojů se z hlediska slovotvorby řadí i několik botanických termínů (BŽ), které označují určité části rostlin, např.: gnybtukas „útvar, jímž se pylové brylky rostlin z čeledi Asclepiadaceae (klejichovité) přichycují k nohám hmyzu“, kibtukai „přeměněné listy, jimiž se rostlina přichycuje k opoře; končí přísavkami“, siurbtukas, -ai „výrůstky parazitických rostlin, jimiž se z buněk hostitelské rostliny nasávají živiny“, skristukas „přívěsek semene nebo plodu sloužící k jeho šíření, tj. přenosu pomocí větru“. Odvozeniny tohoto typu se tvoří z infinitivu primárních tranzitivních sloves, např.: liestukas STŽ (: lies-ti), nuleistukas SŽ (: nuleis-ti), spaustukas ChŽ, STŽ (: spausti). Při tvoření se autoři neuchylují k předponovým slovesům. Trojici odvozenin od předponových sloves (įjungtukas MŽ, išjungtukas MŽ, nuleistukas SŽ) lze považovat za slovotvorné výjimky. -tas Slovotvorný typ názvů nástrojů s příponou -tas není v terminologii produktivní, ačkoli počtem odvozenin zaujímá čtvrté místo (13 různých odvozenin). Označují se jím nástroje nebo jednoduché přístroje (jednoduše vyrobené a používané), např.: gaubtas ChŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, gnybtas STŽ, plaktas „velké kladivo“ MŽ, GŽ, raktas STŽ, svertas SŽ. Na tvoření odvozenin se podílejí tranzitivní, většinou primární slovesa. Se sekundárními slovesy souvisejí pouze raktas STŽ, užraktas STŽ, SŽ ir žibintas SŽ. Za základní tvar se bere infinitiv, srov.: apsiaustas GŽ (: apsiaus-ti), grįstai MŽ (: gris-ti), spąstai STŽ (: spęs-ti). Dvojice odvozenin vychází z předponových 22 slovesy (apsiaustas, užrak tas). Na tvoření několika odvozenin se podílí střídání kořenových samohlásek, např.: grąžtas GŽ (: gręžti), spąstai STŽ (: spęsti), sraigtas FŽ, MŽ, STŽ (: sriegti), varžtas MŽ, STŽ, SŽ (: veržti). Tyto odvozeniny se kořenovými samohláskami shodují s iterativními protějšky uvedených sloves (gražyti, sraigyti, varžyti). -alas Ačkoli se v spisovném jazyce užívá poměrně mnoho slov s příponou -alas, názvů nástrojů utvořených touto příponou je málo. Termíny utvořené s touto příponou (12 různých odvozenin) označují především rozmanité krycí prostředky, např.: apdangalas MŽ, SŽ, apvalkalas GŽ, STŽ, užvalkalas STŽ, SŽ. Z hlediska slovotvorby lze za názvy nástrojů považovat také botanické termíny apdangalas „obal vajíčka, z něhož se během vývoje semene vytvoří jeho osemení (<...)“, apvalkalas „1. měkká, zpravidla bíle zbarvená vrstva mycelia, která zcela obklopuje mladé vyvíjející se plodnice některých bazidiomycetů; 2. vrstva pokrývající výtrusnici některých zástupců řádu Lepidodendrales“. Ostatní odvozeniny této přípony označují různé chemické sloučeniny (látky) používané jako prostředky k provedení děje vyjádřeného základovým slovesem, např.: degalai ChŽ, MŽ, dulk alai „chemické látky ve formě prášku používané k poprašování rostlin proti původcům chorob nebo škůdcům“ BŽ, ryškalas ChŽ, tepalas ChŽ, GŽ, SŽ. Základní slovesa odvozenin tohoto typu jsou tranzitivní a většinou primární. Názvy chemických látek jsou slovotvorně spjaty se slovesy bez předpony, zatímco názvy prostředků k zakrývání — se slovesy s předponou (kromě toho se pro ně vyznačuje střídání samohlásek v kořeni). Přípony sekundárních sloves se na tvoření slov nepodílejí, srov.: látka na vyvolávání fotografií ChŽ (: vyvolávat), látka na rozsvěcování ChŽ (: rozsvěcet). Další přípony Názvy nástrojů se tvoří ještě pomocí 21 přípon. Všechny jsou v terminologii vzácné, ačkoli některými z nich vznikají i nové termíny. Celkem se tyto přípony vyskytují ve zkoumaných slovnících u 66 odvozenin, tedy přibližně u 22% všech uvedených názvů nástrojů. -eklis: atplėšeklis GŽ, grūdeklis ChŽ, kabelis MŽ, kebeklis MŽ, žymeklis SŽ. -enas: velenas⁷ GŽ, MŽ. -ikas: vilkikas MŽ, SŽ. -ilas: kretilas GŽ. -yklė: gaud yklė ChŽ, STŽ, mėtyklė SŽ, rodyklė FŽ, STŽ, SŽ, svarstyklės ChŽ, FŽ, STŽ, SŽ, šokyklė SŽ. -klas: dek las SŽ, ginklas SŽ, įdek las STŽ, irklas SŽ, padėklas STŽ, paminklas LŽ, turėklai SŽ. Z hlediska slovotvorby je názvem nástroje také botanický termín irklai „dva postranní korunní lístky člunkovité koruny, podobné veslům“, v terminologii se však užívá v přeneseném významu. -klė: ketoklė SŽ, matuoklė MŽ, STŽ, SŽ, sūpuoklės SŽ, svyruoklė FŽ, važiuoklė MŽ. -klis: alsuoklis SŽ, matuoklis STŽ, skaičiuoklis STŽ, trenir uoklis SŽ. -las: siūlas STŽ. -lė: replės STŽ, terkšlė SŽ, veržlė STŽ, SŽ, žnyplės GŽ. -lys: kablys GŽ, MŽ, SŽ, kaplys GŽ, „nástroj k sekání tvrdé nebo zmrzlé země, ledu apod.; krumpáč“ MŽ, kreiplys GŽ, siurblys ChŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, sprenglys GŽ. 7 Pr. Skardžius v knize „Lietuvių kalbos žodžių daryboje“ na s. 229 spojuje s velti. 23 -oklis: omezovač STŽ, píst FŽ, STŽ, SŽ. -on: dalekohled FŽ, SŽ. -stas: vor SŽ. -stis: paramstis GŽ, ramstis MŽ, STŽ, SŽ, svarstis ChŽ, FŽ, SŽ, tvarstis SŽ, varstis SŽ. -štas: graibštas SŽ. -ta: juosta FŽ, STŽ, SŽ. -tė: apjuostės SŽ, apmatė SŽ, linijuotė STŽ. -tis: dangtis STŽ, SŽ, kaištis MŽ, STŽ, kyštis STŽ, naščiai FŽ, sagtis SŽ, sklastis STŽ, spengtis MŽ. Odvozeniny bývají mužského (I. deklinace) nebo ženského (III. deklinace) rodu. -tuvė: brandintuvė „nádoba k dozrávání ovoce <…>“ ChŽ, dėtuvė SŽ, gertuvė SŽ, grūstuvė ChŽ, perplautuvė GŽ, semtuvė SŽ, verstuvė MŽ. -urys: švyturys SŽ. Odvozeniny většiny těchto přípon jsou názvy různých nástrojů a jednoduchých přístrojů (někdy i jejich částí). Z hlediska slovotvorných tendencí se v zásadě neliší od produktivnějších typů. Nesprávné užívání přípon -tojas a -ėjas Pomocí těchto přípon se obvykle tvoří názvy činitelů a mnohem méně často názvy nositelů slovesné vlastnosti, existuje však několik derivátů, které se významem blíží názvům nástrojů nebo nástroje přímo pojmenovávají, např.: spinduliuotojas FŽ, nešėjas FŽ. Za názvy prostředků lze považovat také názvy látek používaných k vyvolání různých účinků, např.: lėtintojas „látka, která zpomaluje proces“ ChŽ, FŽ, minkštintojas „látka, která způsobuje měknutí“ ChŽ, nusodintojas „činidlo používané ke srážení“ ChŽ, pagreitintojas „látka, která urychluje reakci“ ChŽ, putintojai ChŽ, paralýžiuotojas „látka, která zastavuje působení enzymů“ ChŽ; perkėlėjas „látka, která přenáší atomy, skupiny z jedněch sloučenin do druhých“ ChŽ, sugerėjas ChŽ aj. V různých publikacích se užívá ještě více termínů utvořených tímto způsobem a užívají se i v hovorovém jazyce. Všechny jsou přeloženy z odpovídajících termínů v jiných jazycích, jejich tvoření neodpovídá normám tvoření slov v litevštině. Takové užívání derivátů s příponami -tojas a -ėjas navíc neodpovídá ani požadavkům kladeným na terminologii. Proto nelze takové užívání přípon -tojas a -ėjas doporučit pro tvoření termínů. Litevština je na přípony velmi bohatá, takže by nemělo být obtížné v uvedených případech užít jiné přípony (například názvy látek určených k určitému úkonu se často tvoří příponou -alas). NÁZVY ČINITELŮ A NOSITELŮ SLOVESNÉ VLASTNOSTI Význam derivátů této slovotvorné skupiny není zcela jednotný. V terminologii jsou častější názvy činitelů, tedy deriváty označující vykonavatele dějů vyjádřených základovými slovesy (obvykle osoby). Jiné deriváty charakterizují osoby, jiné živé bytosti nebo věci a ukazují, že se pro ně vyznačuje vlastnost vyplývající z určitého děje nebo stavu, např.: patikėtinis TŽ, rašeiva LŽ, ropliai GŽ, raliuotinė LŽ. V litevské lingvistice takové deriváty odlišil od vlastních názvů činitelů V. Urbutis⁸. 8 Viz V. Urbutis, Dabartinės lietuvių kalbos galūnių darybos daiktavardžiai, „Kalbotyra“, III, Vilnius, 1961, s. 36. 24 Tvoření názvů činitelů a nositelů slovesné vlastnosti se v terminologii nevyznačuje velkou rozmanitostí. Většina derivátů (asi 60% z celkového počtu 248) je utvořena dvěma nejproduktivnějšími příponami -tojas, -a a -ėjas, -a, přičemž -tojas, -a je téměř dvakrát častější. Další poněkud častěji užívané přípony jsou -tinis, -ė a -ovas, -ė (asi 15% derivátů). Více než polovina slovotvorných typů (15 z 27) má jen po 1–2 derivátech. V spisovném jazyce je tvoření názvů nositelů slovesné vlastnosti mnohem rozmanitější. Značná část derivátů má záporný, hanlivý význam. Zvláště rozvinuté je takové pojmenovávání osob. V terminologii jsou takové slovotvorné typy, dalo by se říci, netypické. Například druhý nejproduktivnější typ přípony -ėlis, -ė ve spisovném jazyce, jehož deriváty mají nejčastěji hanlivý význam, je v zkoumaných terminologických slovnících zastoupen pouze jediným botanickým termínem išlikelis „rostlinný druh, který se dosud zachoval ve flóře určitého území a v minulých geologických dobách měl mnohem větší areál nebo byl na tomto území rozšířenější“. -tojas, -a Tento typ je při tvoření názvů činitelů a nositelů slovesné vlastnosti nejproduktivnější (téměř dvě pětiny všech derivátů této skupiny). Většina derivátů pojmenovává osoby, které jsou vykonavateli děje vyjádřeného základovým slovesem. Vztah osob k ději se různí. Některé deriváty pojmenovávají osoby podle činnosti spojené s jejich trvalými povinnostmi či zaměstnáním, např.: algoritmuotojas STŽ, braižytojas STŽ, brokuotojas EŽ, dėstytojas SŽ, gamintojas EŽ, kalkuliuotojas EŽ, koduotojas STŽ, normuotojas EŽ, planuotojas EŽ, STŽ, projektuotojas EŽ, STŽ, rašytojas LŽ, tardytojas TŽ, vairuotojas SŽ. Jiné deriváty pojmenovávají osoby podle určitého jejich postavení, které většinou nesouvisí s prací či povinnostmi a vyplývá z trvalého nebo dočasného, někdy i jednorázového vykonání určitého úkonu, např.: dovanotojas TŽ, grobstytojas EŽ, TŽ, įduk­rintojas TŽ, įgaliotojas EŽ, TŽ, išvnytojas TŽ, įvaikintojas TŽ, kovotojas SŽ, liudytojas TŽ, mokėtojas EŽ, TŽ, nuomotojas EŽ, TŽ, nugalėtojas SŽ, pasakotojas LŽ, skaitytojas LŽ, skolintojas EŽ, TŽ, tarnautojas EŽ, TŽ, vartotojas EŽ, STŽ. Derivátů, které se blíží spíše názvům nositelů slovesné vlastnosti, se užívá jen několik, např.: gyventojas EŽ, TŽ, paveldėtojas TŽ, turėtojas EŽ, TŽ. Jen velmi zřídka se deriváty s příponou -tojas, -a užívají k pojmenování neosob, např.: atrajotojai (Ruminantia) GŽ, dulkintojas „přenašeč pylu květu (hmyz, vítr, voda)“ BŽ. Někdy se tato přípona nesprávně užívá také k tvoření názvů nástrojů a derivátů blízkého významu⁹. Základová slovesa všech zkoumaných termínů jsou sekundární nebo smíšená, tj. v infinitivu mají přípony. Slovním tvarem sloves účastnícím se tvoření je infinitiv a v tomto případě se základové kmeny derivátů ve všech případech shodují s morfologickými kmeny infinitivu. Je třeba poznamenat, že jako základová slova se volí i slovesa s výraznými afixy předchozích slovotvorných stupňů. V části derivátů tak vzniká dlouhý řetězec slovotvorných afixů, např.: ir-ti: ir-klas: (ir-kl)-uo-ti: (ir-kl)-uo|-tojas SŽ, vert-ė: pri-vert-ė: (prie-vart)-a: (prie-vart)-au-ti: (prie-vart)-au|-tojas TŽ, lyg-us: (lyg-in)-ti: iš-(lyg-in)-ti: iš-(lyg-in)|-tojas STŽ. 9 Podrobněji se o tom píše v kapitole „Názvy nástrojů“. 25 Odvozeniny tohoto typu se nejčastěji tvoří z přechodných sloves, v případě potřeby se však vychází i z nepřechodných (něco přes desetinu odvozenin), např.: fechtuotojas ŠŽ, lupikautojas EŽ, TŽ, piktnaudžiautojas TŽ, sklandytojas ŠŽ, stažuotojas ŠŽ, TŽ. Přibližně u čtvrtiny odvozenin mají základová slovesa předpony, např.: aprūpintojas EŽ, atstatytojas STŽ, įkainotojas EŽ, STŽ, TŽ, įkaltintojas TŽ, išeikvotojas EŽ, TŽ, išieškotojas TŽ, nemokėtojas EŽ, perrašinėtojas LŽ, pristatytojas EŽ, sudarytojas LŽ, STŽ, užsakytojas EŽ, užstatytojas TŽ. V jednotlivých případech je nutné vycházet ze sloves s předponou. To platí především tehdy, když předponová slovesa nabyla nového lexikálního významu, např.: įgaliotojas EŽ, TŽ (: įgalioti), išnaudotojas EŽ, TŽ (: išnaudoti „využívat“), nugalėtojas ŠŽ, pavaduotojas TŽ. Pokud však taková nutnost není, je třeba vycházet ze sloves s předponou obezřetněji. Nejzřetelněji to dokládá praxe tvoření odvozenin se sufixem -tojas, -a v lidovém jazyce, spisovném jazyce a konečně i v samotné terminologii. Člověk totiž při kopírování, napodobování, psaní nebo čtení také něco okopíruje, napodobí, napíše či přečte, přesto se nazývá kopijuotoju LŽ, mėgdžiotoju ŠŽ, rašytoju LŽ a skaitytoju LŽ. Existují termíny, které by byly zcela jasné a přesné i bez předpon, např.: aprūpintojas EŽ (= rūpintojas), (iš)eikvotojas EŽ (srov. eikvotojas TŽ), įvertintojas EŽ (srov. vertintojas LŽ), (iš)lygintojas STŽ, pristatytojas „dodavatel“ EŽ aj. -ėjas, -a Odvozeniny s tímto sufixem mají přesně stejný význam jako odvozeniny s právě probíraným sufixem -tojas, -a. Téměř všechny odvozeniny jsou vlastní názvy činitelů. Osoby se pojmenovávají podle svého trvalého zaměstnání, činnosti či postavení, ale také podle činnosti vykonávané po delší či kratší dobu (činnost může být vykonána i jednou). Např.: draudėjas EŽ, TŽ, engėjas TŽ, grėžėjas GŽ, MŽ, iškundėjas TŽ, kūrėjas LŽ, lošėjas STŽ, padėjėjas TŽ, pardavėjas EŽ, TŽ, patarėjas EŽ, LŽ, TŽ, pervežėjas TŽ, pirkėjas EŽ, TŽ, puolėjas ŠŽ, rinkėjas LŽ, TŽ, skelbėjas LŽ, slėpėjas TŽ, steigėjas EŽ, TŽ, teisėjas STŽ, ŠŽ, TŽ, tiekėjas EŽ, TŽ, vedėjas EŽ, STŽ, TŽ, veikėjas LŽ, žaidėjas STŽ, ŠŽ. Za označení nositele slovesné vlastnosti lze snad považovat jen termín mėgėjas, jímž se označuje sportovec, který nevykonává určitou činnost, ale pouze má vlastnost vyplývající z činnosti. Vyskytují se termíny, které je vhodnější považovat za názvy nástrojů. Jde o nesprávně utvořené odvozeniny. Odvozeniny se tvoří od primárních sloves (snad jedinou výjimkou je globėjas TŽ). Funkce sufixů -tojas, -a a -ėjas, -a se shodují; liší se v zásadě pouze základovými slovesy. Teprve dohromady mohou pokrýt celou rozmanitost sloves. Základová slovesa jsou nejčastěji přechodná, výjimku tvoří několik odvozenin, např.: čiuožėjas ŠŽ, kenkėjas TŽ. Základem tvoření je minulý jednorázový čas, což je jasně patrné z těchto příkladů: dėjėjas ŠŽ (: dėjo, dėti, deda), gavėjas EŽ, STŽ (: gavo, gauti, gauna), gynėjas ŠŽ, TŽ (: gynė, ginti, gina), išdavėjas EŽ (: išdavė, išduoti, išduoda), įgijėjas TŽ (: įgijo, įgyti, įgyja), leidėjas LŽ (: leido, leisti, leidžia), priėmėjas EŽ, STŽ (: priėmė, priimti, priima), skundėjas TŽ (: skundė, skųsti, skundžia). U téměř poloviny odvozenin jsou základová slovesa předponová. V nejednom případě je třeba vycházet ze sloves s předponou proto, že mají odlišné lexikální— 26 významy, např.: įgijėjas TŽ, padėjėjas TŽ, pardavėjas EŽ, TŽ, pareiškėjas EŽ, TŽ, pranėšėjas TŽ. Někdy předponové sloveso přesněji vystihuje činnost pojmenovávané osoby, např.: perėmėjas STŽ, TŽ, perteikėjas STŽ. Tak v jednotlivých případech vznikají skupiny termínů odvozených od téhož kořene, např.: išdavėjas EŽ, padavėjas EŽ, pardavėjas EŽ, TŽ; pirkėjas EŽ, TŽ, išpirkėjas EŽ, supirkėjas EŽ. Ne vždy je však použití slovesa s předponou nezbytné. Například termíny pasėkėjas LŽ a pažaidėjas TŽ se vžily na základě předponových sloves, avšak totéž by vyjadřovaly i odpovídající odvozeniny od sloves bez předpony. Ve slovnících je zcela nepřesné uvádět varianty termínů, např.: (su)rinkėjas EŽ. Volba předponového či nepředponového slovesa pro tvoření termínu musí být v každém ohledu náležitě odůvodněna. -tinis, -ė Sufixem -tinis, -ė se tvoří pouze názvy nositelů slovesné vlastnosti. Větší část (téměř dvě třetiny) termínů uvedených v zkoumaných slovnících označuje různé neživé věci. Zbývající odvozeniny pojmenovávají osoby. Osoby i jiné věci se nejčastěji označují podle vlastností, které získaly působením odpovídající činnosti jiných činitelů, vyjádřené základovým slovesem. Tento typ odvozenin tedy pojmenovává nositele vlastnosti vyplývající z činnosti vykonané někým jiným. Např.: a) atleistinis EŽ, globotinis TŽ, įgaliotinis EŽ, TŽ, išlaikytinis EŽ, TŽ, ištuoktinis TŽ, patikėtinis TŽ, sutuoktinis, -ė TŽ; b) atmintinė LŽ, gaubtinė STŽ, išvestinė STŽ, išklotinė GŽ, STŽ, kreiptinė STŽ, raliuotinė LŽ, rinktinė LŽ, SŽ, skeltinė „odloupnutá kůže bez obličeje“ ChŽ. Všechny názvy neživých věcí jsou rodu jednoho či druhého. Jen u některých odvozenin vyplývá význam z činností, které jsou vlastní přímo pojmenovávaným věcem, např.: gaubtinė STŽ. Odvozeniny se tvoří od sloves různé stavby, nejčastěji (ve dvou třetinách případů) však od primárních sloves. Názvy osob se častěji tvoří od sekundárních a smíšených sloves, zatímco názvy neživých věcí vznikají častěji od sloves primárních. U několika odvozenin jsou základová slovesa nepřechodná, např.: atsim estiniai EŽ, TŽ, griaustinis FŽ, GŽ, išvyktinis EŽ. Uvedený významový rys (pojmenování není založeno na činnosti vykonávané samotným pojmenovávaným) spojuje odvozeniny se sufixem -tinis, -ė s příčestími trpného rodu. Skutečně nejedna odvozenina tohoto typu vznikla z minulých příčestí trpného rodu, např.: apgyvendintinis TŽ, įgaliotinis EŽ, TŽ, rinktinė LŽ, SŽ, skeltinė ChŽ, sutuoktinis TŽ. V takovém případě by bylo třeba považovat je za odvozeniny se sufixem -inis, -ė. Na druhé straně však část odvozenin nemá s těmito příčestími zřetelnější významový vztah a u některých takový vztah vůbec neexistuje, např.: atmintinė LŽ, griaustinis FŽ, GŽ, išvyktinis EŽ. Termíny globotinis TŽ a išlaikytinis EŽ, TŽ významově více souvisejí s příčestími trpného rodu přítomného času. S ohledem na to je tedy nejpohodlnější a patrně nejpřesnější považovat všechny takové odvozeniny za utvořené od infinitivu sufixem -tinis, -ė, neboť právě s touto formou lze z hlediska slovotvorby spojit všechny odvozeniny. Botanický termín veltinys „soubor dlouhých zplstnatělých chloupků na povrchu listu rostliny“, příbuzný s názvy výsledku děje, lze terminologizovat jako běžné slovo. 27 -ovas, -ė V terminologických slovnících je uvedeno jen málo odvozenin tohoto typu. Odvozeniny nejčastěji označují osoby, které vykonávají činnosti označované základními slovesy, např.: atsakovas TŽ, ieškovas TŽ, užsakovas TŽ, vadovas EŽ, STŽ, SŽ, valdovas TŽ, varovas SŽ, varžovas SŽ, žiūrovas SŽ. Jde o názvy činitelů. Několik odvozenin označuje nositele slovesné vlastnosti; jedna z nich označuje osobu (žinovas TŽ), jiné pak neživé věci, např.: palydovas „příměsi jiných minerálů obsažené v minerálu“ ChŽ, palydovai (chromozomů) „malá tělíska barvící se jadernými barvivy, připojená tenkým vláknem na konci chromozomu“ BŽ, vadovas „průvodce; příručka“ LŽ, valdovė „dáma“ SŽ. Zdá se, že se odvozeniny tvoří spíše ze smíšených sloves, ačkoli se tvoří i z jiných. Slovesné přípony do odvozenin nepřecházejí. Většina odvozenin vychází z nepředponových sloves. Z hlediska tvoření se odlišuje rangovas EŽ, TŽ. Tento termín je zřejmě třeba spojovat s podstatným jménem ranga „3. provádění nějakých prací na zakázku“ DŽ 650. Jiné přípony Z zbývajících 23 přípon vzniklo méně než 10 odvozenin od každé z nich, přičemž většinu z nich (15) lze rozlišit pouze v 1–2 termínech. K těmto slovotvorným typům náleží celkem 62 odvozenin (25% všech odvozenin ze skupiny označení činitelů a nositelů slovesné vlastnosti). -alas: parfémy ChŽ. -čius: lipčius „cukernaté (sladké) výměšky, které se vylučují na povrchu rostlin v podobě menších či větších kapek, např. kapky tekutiny, které se objevují na klasech obilí napadených námelovou houbou“ BŽ. -eiva: rašėiva LŽ. -ekšnis: gulekšnis GŽ. -enė: verdenė GŽ. Tuto odvozeninu lze považovat také za označení místa. -etas: vír GŽ, MŽ, SŽ. -ėlis: pozůstatek BŽ. -ikas: Označují se jím osoby, např.: bėgikas SŽ, draudikas TŽ, ėjikas SŽ, plaukikas SŽ, rinkikas TŽ, dále jiní živočichové, např.: graužikai (Bodentia) GŽ, SŽ, skalik as SŽ, a neživé věci (určité chemické látky), např.: apgavi kas „lesklý minerál“ ChŽ (pro užití ve slovníku se za vhodnější termín považuje blizgis), drumstikai ChŽ. -iklis: ukazatel FŽ, GŽ, STŽ, SŽ. -inys: pasiuntinys TŽ, pavaldinys TŽ (nedoporučuje se k užívání), samdinys EŽ, valdinys TŽ; čiūžinys MŽ, SŽ. Označují osoby a příležitostně také jiné věci. -kliai: arkliai (Equidae) GŽ, rykliai (Selachii) GŽ. Je třeba poznamenat, že jako názvy určitých taxonomických jednotek nejde o nově vytvořená slova, nýbrž o slova užívaná v množném čísle (také v ruské terminologii, např.: лошади, окуни). V litevské terminologii jsou pro tento účel obvyklejší deriváty se sufixem -iniai (viz oddíl o názvech nositelů dějové vlastnosti). -lys: pirklys EŽ, šaulys SŽ, vedlys SŽ; ropliai (Reptilia) GŽ; čiurkšlys „fontána“ MŽ, krioklys „místo, kde voda náhle padá dolů“ MŽ, GŽ. -na: čerškšna GŽ. -okliai: kočovníci EŽ. -snys: činitel BŽ, EŽ, STŽ. -šna: lipšna GŽ. -tys: pintys (Porifera, Spongia) GŽ. 28 -ulys: atspindulys ChŽ, iškyšulys MŽ, kyšulys GŽ, riedulys GŽ, MŽ, SŽ, ritulys SŽ, rutulys GŽ, SŽ, skritulys STŽ, SŽ, spindulys FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, SŽ. -ūnas: lakūnas SŽ, skraidūnas TŽ; augūnas „rostlina získaná vegetativním způsobem rozmnožování (ohýbáním, řízky, odnožemi)“ BŽ, perėjūnai „zavlečené rostliny, které se trvale neusadily na žádném území, náhodně se na nějakou dobu objevují v některých lokalitách a poté opět mizí“ BŽ. -uoklė: spyruoklė STŽ. -uolis, -ė: burbuolė BŽ, krituolis „plod, který nedosáhl stupně zralosti vhodného ke sklizni nebo již dozrál, a sám se oddělil od ovocné větévky“ BŽ, skraiduolė SŽ, žinduoliai (Mammalia) GŽ. -uonis(-ys): atlakuonis GŽ, deguonis ChŽ, GŽ, SŽ, grobionys (Carnivora) GŽ. -utis, -ė: drebučiai ChŽ, „gurgučiai“ ChŽ, kabutė SŽ, kabutės STŽ, likutis ChŽ, sukutis SŽ, žėrutis ChŽ, GŽ, STŽ, žvangutis SŽ. Většina těchto sufixálních derivátů jsou názvy nositelů dějové vlastnosti. Pouze pomocí sufixů -ikas, -lys, -ūnas byly vytvořeny také názvy činitelů. Část zde uváděných sufixálních derivátů byla převzata z neterminologické slovní zásoby. To se zřejmě týká derivátů se sufixy -alas, -etas, -kliai, zčásti -ulys a některých dalších derivátů. V jednotlivých případech již není způsob tvoření derivátů zcela jasný. NÁZVY VÝSLEDKU DĚJE Tato skupina slovotvorby zahrnuje termíny, jejichž slovotvorný význam spočívá v označení následku nebo objektu děje vyjádřeného základovým slovesem. Takových termínů odvozených pomocí přípon je ve slovnících poměrně málo — celkem 224. Odvozeniny jsou tvořeny 48 příponami, avšak většinou z nich je utvořeno jen po jedné nebo několika odvozeninách. Nejrozšířenější je zde přípona -inys (asi třetina odvozenin), další poněkud častější přípony jsou -alas, -muo (-menys), -tis. Těmito čtyřmi příponami jsou utvořeny tři pětiny všech termínů patřících do této skupiny. -inys Více než třetina názvů výsledku děje je utvořena příponou -inys. Většina odvozenin tohoto typu má význam výsledku děje, tj. pojmenovává různé konkrétní věci, které jsou následky dějů vyjádřených základovými slovesy. Např.: auginys „část stonku nebo kořene připravená k vysazení — jde o prostředek vegetativního rozmnožování založený na schopnosti rostliny regenerovat“ BŽ, gręžinys GŽ, „hluboký otvor kruhového průřezu vytvořený nástroji k vrtání země“ MŽ, grindinys SŽ, „cesta, ulice vydlážděná kameny“ MŽ, junginys STŽ, SŽ, „soubor stejných molekul“ ChŽ, karšinys „polotovar vycházející z mykacího stroje; pás mykaných, slabě spojených vláken orientovaných převážně v podélném směru“ ATŽ, kasinys EŽ, GŽ, „důlní prostor na povrchu země nebo podzemní chodby (koridory)“ MŽ, rentinys „1. roubení studny; 2. kamenná hrázka — stavební konstrukce pro regulační zařízení řek“ MŽ, skiedinys GŽ, „směs pojiva s pískem a vodou“ ChŽ, skiepiny­s „naroubované části dvou rostlin, z nichž jedna má vytvořit kořeny a druhá nadzemní část, např. naroubované výhonky černého rybízu a angreštu“ BŽ, telkinys „místo nahromadění nerostných surovin“ ChŽ, GŽ, MŽ, tvenkinys GŽ, „umělá vodní nádrž vzniklá přehrazením řeky nebo jiného vodního toku“ MŽ. 29 Jen malá část odvozenin má zřetelnější význam objektu děje, např.: atėminys STŽ, ieškinys EŽ, TŽ, siuntinys EŽ, šovinys SŽ, taikinys STŽ, SŽ. Vyskytují se odvozeniny, které mají jak význam výsledku děje, tak význam objektu děje, např.: klojinys „hromada vláken navrstvených tak, že se v určitých intervalech opakují různé složky vláknitých materiálů; slouží k přípravě spřádací směsi“ ATŽ, „1. čím je něco obloženo (např. prkenné obložení); 2. forma k ukládání betonu v konstrukci“ MŽ, GŽ. Odvozeniny tohoto typu se nejčastěji tvoří od primárních sloves. Značná část odvozenin (více než třetina) je však slovotvorně spojena s kmenovými nebo sekundárními slovesy, např.: bandinys ChŽ, MŽ (: bandyti, bando, bandė), darinys ChŽ, GŽ, STŽ (: daryti, daro, darė), ieškinys EŽ, TŽ (: ieškoti, ieško, ieškojo), lydinys ChŽ, FŽ, GŽ, STŽ (: lydyti, lydo, lydė), rašinys LŽ (: rašyti, rašo, rašė), sakinys LŽ, STŽ (: sakyti, sako, sakė), statinys EŽ, GŽ, MŽ (: statyti, stato, statė), turinys EŽ, LŽ, STŽ (: turėti, turi, turėjo); derinys MŽ, STŽ, SŽ (: derinti, derino, derino), gaminys EŽ, STŽ (: gaminti, gamina, gamino), ked(inys) ATŽ (: kedenti, kedena, kedeno), klijiniai ATŽ (: klijuoti, klijuoja, klijavo), skiep(iny)s BŽ (: skiepyti, skiepija, skiepijo), skolinys LŽ (: skolinti, skolina, skolino). Základové kmeny vycházejí z tvaru minulého jednorázového času sloves, např.: atėminys STŽ (: atėmė, atimti, atima), davinys EŽ, SŽ (: davė, duoti, duoda), kėlinys SŽ (: kėlė, kelti, kelia), kliuvinys GŽ (: kliuvo, kliūti, kliūva), krovinys EŽ, TŽ (: krovė, krauti, krauna), kūrinys LŽ (: kūrė, kurti, kuria), puvinys BŽ (: puvo, pūti, pūva), radinys TŽ (: rado, rasti, randa), svėrinys ATŽ, ChŽ (: svėrė, sverti, sveria), uždavinys EŽ, STŽ, SŽ (: uždavė, užduoti, užduoda). Slovesné přípony základových slov nepřecházejí do základového kmene, srov.: gludinys GŽ (: glud-ino), ieškinys EŽ, TŽ (: iešk-ojo), klijiniai ATŽ (: klij-avo), mūrinys MŽ (: mūr-ijo atd. Základní slovesa těchto typů odvozených slov jsou nejčastěji tranzitivní. Jen několik odvozenin vychází z intranzitivních sloves, např.: přírůstek BŽ, žaloba EŽ, TŽ, směs ATŽ, ChŽ, závislost TŽ. Vzácná jsou také odvozená slova, jejichž základní kmeny mají předpony, např.: odnětí STŽ, vložení STŽ, zařízení ChŽ, EŽ, FŽ, MŽ, STŽ, důsledky EŽ, překrytí MŽ, přepracování EŽ, závislost TŽ, shrnutí MŽ, úkol EŽ, STŽ, SŽ. -muo (-menys) Většina odvozenin s touto příponou jsou jasná označení předmětu děje, např.: armuo „vrstva zeminy, která se při orbě převrací“ MŽ, metmenys „silná příze nebo nitě se zvýšeným zákrutem; podélná soustava nití v tkanině“ ATŽ, nešmenys „pevné částice unášené tekoucí vodou, které vytvářejí vrstvy usazenin v korytě řeky nebo na ostrově“ MŽ, riedmenys EŽ, sprogmenys „výbušná látka“ GŽ, šaudmenys EŽ, SŽ, tirpmenys „rozpuštěná část směsi“ ChŽ. U dalších odvozenin je výraznější význam výsledku děje, např.: dalm(uo) (na stupnici) ChŽ, STŽ, duomenys EŽ, STŽ, kaitmenys „hmotnost materiálu po zahřívání na konstantní hmotnost“ ChŽ. Několik odvozenin svým významem náleží spíše k jiným slovotvorným skupinám, např.: gręžmenys „vrtací zařízení“ GŽ, svarmuo SŽ patří spíše k názvům nástrojů, pradmuo TŽ k dějovým substantivům sloves, kaitmuo (synonyma galūnė, fleksija) STŽ k označením nositelů slovesné vlastnosti. 30 Základová slovesa bývají častěji primární, existují však odvozeniny také od smíšených a sekundárních sloves, např.: dalmuo ChŽ, STŽ (: dalyti, dalija, dalijo), kaitmuo STŽ (: kaityti, kaito, kaitė), matmuo FŽ, STŽ (: matuoti, matuoja, matavo), reikmenys EŽ, STŽ (: reikėti, reikia, reikėjo), šaudmenys EŽ, SŽ (: šaudyti, šaudo, šaudė). Vyskytují se odvozeniny od nepřechodných sloves, např.: reikmenys EŽ, STŽ, sprogmenys TŽ, tirpmenys ChŽ. Většinu odvozenin lze snadno slovotvorně spojit s infinitivem, např.: dėmuo STŽ (: dėti, deda, dėjo), duomenys EŽ, STŽ (: duoti, duoda, davė), žiomuo GŽ (: žioti, žioja, žiojo), existují však i odvozeniny s kmenem minulého jednorázového času, např.: metmenys ATŽ (: metė, mesti, meta), spaudmenys STŽ (: spaudė, spausti, spaudžia). Sekundární přípony sloves do odvozenin nepřecházejí, srov.: dalmuo (: dal-yti), reikmenys (: reik-ėti), skaitmuo STŽ (: skait-yti). Pro tento typ není vůbec typické tvořit odvozeniny z předponových sloves. Jedinou odvozeninou s předponou je netirpmenys „nerozpuštěné části směsi“ ChŽ, může však být někdy i samo vytvořeno s předponou (protiklad k tirpmenys). -alas S příponou -alas bylo vytvořeno téměř pětkrát méně termínů než s příponou -inys. O něco více než polovina odvozenin označuje výsledek děje, např.: gemalas „zárodek nového rostlinného organismu v semeni, tvořený kořínkem a pupenem“ BŽ, guralas GŽ, „produkty zvětrávání“ MŽ, lydalas STŽ, „roztavená kapalná hmota“ ChŽ, tirpalas „těleso kapalné konzistence, tvořené rozpouštědlem a jemnými okem neviditelnými částicemi jiného tělesa v něm dispergovanými“ BŽ, ChŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, verpalai „produkce přádních strojů v podobě příze, vyrobená z vláknitých materiálů omezené délky – vlny, bavlny, lnu apod.“ ATŽ. U ostatních odvozenin je poněkud typičtější význam označení předmětu děje, např.: pakaitalas ChŽ, STŽ, skaitalas LŽ, smilkalas ChŽ. Některé odvozeniny náležejí k jiným slovotvorným skupinám, např.: augalas BŽ, MŽ lze považovat také za označení nositele slovesné vlastnosti, masalas SŽ za název nástroje, reikalas EŽ, GŽ, STŽ za dějové substantivum slovesa. Základovými slovy odvozenin tohoto typu bývají nejčastěji primární, méně často smíšená slovesa (např.: lydalas, reikalas, skaitalas). Pouze jedna odvozenina, masalas, je slovotvorně spojena se sekundárním slovesem. Slovotvorným základem je minulý jednorázový čas, např.: pabėralas SŽ (: pabėrė, paberti, paberia). Sekundární slovesné přípony přítomné v základových tvarech do odvozenin nepřecházejí, srov.: reikalas (: reik-ėjo). Základová slovesa jsou častěji přechodná, přibližně každá čtvrtá odvozenina má předponový základový kmen, např.: pabėralas SŽ, pakaitalas ChŽ, STŽ, užbėralas SŽ, užminkalas SŽ. Střídání samohlásek v kořeni je typické pouze pro odvozeninu pakaitalas (: pakeitė). -tis Odvozeniny s příponou -tis (je jich 11) nejčastěji označují výsledek děje a jen někdy je lze chápat jako pojmenování objektu děje. Z hlediska slovotvorby souvisejí s infinitivem primárních tranzitivních sloves, např.: užduotis EŽ 31 (: užduoti, užduoda, uždavė), užgrūtis GŽ (: užgrūti, užgrūva, užgruvo). Základovými slovesy bývají slovesa s předponou i bez ní, např.: atremtis SŽ, nutartis TŽ, sutartis TŽ, užgrobti GŽ ir jungtis ChŽ, STŽ, keltis SŽ, skilts BŽ, EŽ, STŽ. Jiné přípony Pojmenování výsledku děje (a objektu) byla vytvořena také pomocí 44 přípon (celkem 92 odvozenin). U většiny těchto přípon (34) jsou pouze 1–2 odvozeniny. Úloha všech těchto přípon je v terminologii nepatrná. Z hlediska slovotvorných tendencí se v zásadě neliší od slovotvorných typů – i s těmito příponami se předponové základové kmeny spojují zřídka; základovými tvary jsou infinitiv nebo minulý čas prostý. Mnohem méně než primární slovesa se na tvoření podílejí sekundární nebo smíšená slovesa; jejich slovesné přípony se do odvozenin nepřenášejí. -ana: liekana EŽ, GŽ, STŽ, palūkanos EŽ, TŽ. -da: sankloda EŽ. -das: klodas ChŽ, GŽ. -eklis: varveklis GŽ. -ena(-os): degenos ChŽ, iškasena(-os) BŽ, ChŽ, EŽ, GŽ, puvenos GŽ, MŽ. -ėsiai: dūlesiai GŽ, MŽ, kepėsiai ChŽ. -ikis: laimikis SŽ. -iklis: ukazatel EŽ, FŽ, GŽ, SŽ. -yklas: sladovna BŽ. -yklė: pravidlo EŽ, SŽ, STŽ, TŽ. -kla: sėkla BŽ. -klas: pouzdro STŽ. -klė: příspěvek EŽ, hádanka LŽ. -lė: pramínek FŽ, GŽ, MŽ, STŽ, tříska MŽ, kal ChŽ, GŽ, vrtná drť GŽ, přísloví LŽ, šev BŽ, SŽ. -lis: příspěvek EŽ, STŽ, TŽ, zdroje EŽ, ztráta (-y) EŽ, FŽ, STŽ, TŽ, lešení MŽ, SŽ, přírůstek BŽ, příloha EŽ, STŽ. Je možné, že k tomuto typu patří také ūglis „stonek nebo větvička vyrostlé během jednoho roku spolu s listy“ BŽ. -lius: úroda BŽ, EŽ, přebytek EŽ. -ma: nepriema TŽ (lze považovat také za slovesné abstraktum). -mena(-os): užitkové suroviny (-a) EŽ, MŽ, TŽ, zlomek STŽ. -mė: důsledek STŽ, SŽ, TŽ, předmluva LŽ, povinnost TŽ, potřeba BŽ, pověst LŽ, pramen GŽ, MŽ. -nis: boule FŽ, GŽ. -slė: hádanka LŽ. -snis: zákon BŽ, GŽ, TŽ, pracovní den ChŽ, stupeň EŽ, STŽ, SŽ, sáh EŽ, vrstva BŽ, EŽ, FŽ, STŽ, období BŽ, krok SŽ. Odvozeniny pliūpsnis ChŽ a šoksnis SŽ lze považovat také za názvy dějů. -stas: drn BŽ, GŽ, MŽ, záhyb MŽ. -stė: záhyb ATŽ. Je možné, že tento derivát je přesnější spojovat s iterativním slovesem; v takovém případě by šlo o derivát s koncovkou -ė. -šlė: vráska ATŽ, GŽ, MŽ. -šnis: houbový výhonek SŽ. -ta: náklad EŽ. -tas: maistas EŽ, paklotas MŽ, raštas EŽ, LŽ, TŽ, skliaustai STŽ, spraustas MŽ, turtas (-ai) EŽ, TŽ, žlugtai ChŽ. Odvozeniny gnybtas FŽ, SŽ a spąstai SŽ lze považovat také za názvy nástrojů. -tė: paklotė BŽ, GŽ, MŽ. -tinė: souhrn EŽ, STŽ. -tinys: plstěný MŽ. 32 -tulas: vytulas „měkký, snadno deformovatelný, válcovitý dutý obal z příze a nití bez jakékoli dutinky nebo cívky, vyjímaný z vřeten odstředivého předení“ ATŽ. -tuvė: rietuvė MŽ. -tva: graižtva ŠŽ. -tvis: rėžtvis „rýha...“ GŽ. -ula: skaidula BŽ, STŽ. -ulas: bublina FŽ, gniutulas ATŽ, EŽ, GŽ, gniužulas BŽ. -ulys: deguliai BŽ, iškyšulys STŽ, krėšulys ChŽ, krituliai FŽ, GŽ, MŽ, vytulys „choroba rostlin, kterou nejčastěji způsobují houby nebo bakterie ucpáváním vodních cest“ BŽ. -uolys: branduolys BŽ, ChŽ, FŽ, GŽ, MŽ, STŽ. -(i)uotė: grupuotė GŽ, klijuotė ŠŽ, rikuotė ŠŽ. Vzhledem k tomu, že všechna odvozená slova s touto příponou jsou slovotvorně spojena se slovesy s příponou -(i)uo-, bylo by zde možné vyčlenit příponu -tė, nikoli -(i)uotė. -uras: poupě BŽ. -urys: prohlubeň GŽ, MŽ, ŠŽ. -utas: degutas BŽ. -utis: zbytek EŽ, STŽ, zbytky MŽ. Část názvů výsledků děje a objektů nebyla vytvořena speciálně pro účely terminologie. To platí téměř o všech odvozeninách s příponami -ana, -lė, -mė, -stas, -stė, -ulas, -urys aj. Z lidového jazyka byla převzata také část odvozenin s jinými příponami. Je třeba poznamenat, že při tvoření odvozenin s příponami se dává přednost nevnitřně předponovým základním slovesům. Od tohoto obecného sklonu se poněkud liší tvoření odvozenin s příponou -tis. Některé odvozeniny od předponových sloves, například netirpmenys, mají proto velmi neobvyklou slovotvorbu. VIETŲ PAVADINIMAI V terminologických slovnících je málo názvů míst vytvořených od sloves pomocí přípon. Některé slovotvorné typy jsou však poměrně produktivní jak ve spisovném jazyce, tak v terminologii. Zřejmě jim cestu do odborných slovníků nebrání rozšíření názvů míst ve vědeckém a technickém jazyce, nýbrž jiné důvody. Slovesná odvozená slova této skupiny označují místa podle činnosti, která se v nich vykonává, nebo podle probíhajícího procesu, např.: líheň „místnost, kde se klíčí semena“ BŽ, koupaliště „místo ke koupání s určitým vybavením“ MŽ. Odvozená slova tohoto i jiných typů se velmi dobře hodí k označování různých výrobních prostor a prostorů určených k jiným účelům. Názvy míst se tvoří také od podstatných jmen a přídavných jmen. Ty se probírají samostatně. -ovna Jde o nejproduktivnější typ tvoření slovesných názvů míst. Odvozená slova označují místa různého druhu podle činností, které se v nich odehrávají nebo vykonávají a jsou pro ně charakteristické, např.: tkalcovna EŽ, sušárna ChŽ, továrna EŽ, STŽ, pastvina MŽ, napajedlo MŽ, doly EŽ, GŽ, pekárna EŽ, škola EŽ, LŽ, SŽ, plovárna SŽ, sklad EŽ, čerpárna GŽ, MŽ, pozorovatelna GŽ, střelnice SŽ, nádrž „místo, kam se ukládá nebo umísťuje“ MŽ, jídelna EŽ. 3. Lietuvių terminologija 33 Základní slovesa většiny odvozenin jsou tranzitivní; výjimku tvoří několik odvozenin, např.: čiuožykla SŽ, plauk ykla SŽ, stovykla EŽ, SŽ. Odvozeniny se tvoří ze sloves různé stavby, např.: kasyklos (: kasti, kasa, kasė), maudykla (: maudytis, maudosi, maudėsi), stebykla (: stebėti, stebi, stebėjo), talpykla (: talpinti, talpina, talpino). Nikdy se nevychází ze sloves s předponou. Odvozeniny přebírají kmen minulého času prostého, jak ukazují například audykla EŽ (: audė, austi, audžia), leidykla LŽ (: leido, leisti, leidžia), siuvykla EŽ (: siuvo, siūti, siuva). Sekundární slovesné přípony se do odvozenin nepřenášejí, srov.: daigykla BŽ (: daig-ino), gamykla EŽ, STŽ (: gam-ino), saugykla EŽ (: saug-ojo), stebykla GŽ (: steb-ėjo), avšak přípony, které neprodlužují slovesný tvar, zůstávají i v odvozeninách, např.: girdykla MŽ (: gir-dė, srov. ger-ti), šaudykla SŽ (: šau-dė, srov. šau-ti). Ze všech odvozenin tohoto typu je z hlediska tvoření méně průhledné slovo sausykla „zařízení, jímž se v polních podmínkách zkoumá odolnost kulturních rostlin vůči suchu. Je to dřevěná konstrukce přístřešku, která se za deště zakrývá plachtou“ BŽ. Jiné přípony Slovníky uvádějí ještě místní názvy odvozené od sloves s 10 příponami. Všechny však mají jen jednu nebo několik odvozenin (o něco více odvozenin je pouze s příponou -tuvė). -einė: stanoviště SŽ, TŽ. -imys: pláž GŽ, MŽ. -ynas: au gynas „plocha, na níž se pěstují rostliny za účelem vyšlechtění nových odrůd“ BŽ. -klė: daboklė TŽ. -lis: sandėlis EŽ. -ta: brasta GŽ, MŽ, SŽ. -tas: vartas EŽ. Tvoření této odvozeniny je nejasné. -tinė: chráněná oblast SŽ. -tinis: chráněný LŽ. -tuvė: dėtuvė STŽ, dílna EŽ, MŽ, obchod EŽ, prodejna EŽ, tiskárna STŽ. Místním názvům je blízká odvozenina žiotys „otvor vedoucí do trubky koruny nebo kalicha“ BŽ. ODVOZENINY SUBSTANTIV NÁZVY VLASTNOSTÍ Do skupiny tvoření názvů vlastností neboli abstrakt od substantiv patří odvozeniny, jimiž se pojmenovávají vlastnosti konkrétních skutečností, oblasti lidské činnosti apod. Odvozeniny se tvoří z ohebných slov, především z přídavných jmen, mnohem méně často z podstatných jmen a příčestí; jen jednotlivé odvozeniny jsou utvořeny z číslovek a zájmen. Velmi vzácné jsou také odvozeniny z neohebných slov (obvykle příslovcí). Termínů, které z hlediska slovotvorby patří do skupiny názvů vlastností, je poměrně mnoho — počtem odvozenin převyšují třikrát až čtyřikrát všechny větší skupiny názvů konkrétního významu brané jednotlivě (například názvy nástrojů, výsledků děje- 34 je a dalších). Názvů děje je však přibližně třikrát více. Z toho lze snadno pochopit, že tvoření odvozenin abstraktního významu pomocí přípon hraje v terminologii mimořádně významnou roli. Tvoření názvů vlastností se nevyznačuje větší rozmanitostí slovotvorných typů. Odvozeniny jsou utvořeny pouze 18 příponami (celkem 834 odvozenin). Mimořádně produktivní je typ s příponou -umas. Touto příponou je utvořeno 83,7% všech názvů vlastností. Ze zbývajících přípon stojí za zmínku ještě -ybė a -ystė; společně je jimi utvořeno téměř sedmkrát méně odvozenin než příponou -umas. Ostatní přípony se při tvoření termínů používají jen zřídka. -umas Odvozeniny s příponou -umas označují zobecněnou, konkrétně nevymezenou vlastnost, charakteristiku nebo stav, vycházející z významu základového slova, např.: aukštaūgiškumas „změna povahy rostliny projevující se neobvykle vysokým vzrůstem“ BŽ, dažumas „schopnost vláknitého materiálu přitahovat barviva z jejich roztoku, vázat je na sebe a zbarvit se odpovídající barvou“ ATŽ, galingumas „výkon stroje, tj. množství práce, které může vykonat za určitou dobu“ MŽ, imlumas „schopnost něčím se naplnit a zadržet to v sobě“ MŽ, jautrumas „zjišťování malých změn koncentrace, malých množství“ ChŽ, kapiliarumas „fyzikální jev, při němž kapalina u stěn nádoby nebo v úzkých trubičkách stoupá nad hladinu, nebo klesá pod ni“ MŽ, klampumas „vlastnost kapaliny, při níž jeden pohybující se vrstva strhává nebo deformuje druhou; vysvětluje se vzájemným třením částic“ MŽ, lakumas „sklon k odpařování, sublimaci“ ChŽ, ligotumas „stupeň onemocnění“ BŽ, našumas „množství výrobků, které výrobní zařízení vyprodukuje za jednotku času“ ChŽ, ortotropiškumas „1. růst přímo vzhůru; 2. výskyt ortotropních orgánů v rostlině“ BŽ, pelkėtumas „poměr rozlohy bažin k celkové ploše území“ MŽ, pleiskanotumas „vada vlněného vlákna, příze nebo výrobků z ní; výskyt šupinek ve vlně nebo vlněné tkanině; výrobky s touto vadou bývají zašedlé a špinavé“ ATŽ, pūkuotumas „vlastnost počesaných nebo vlasových tkanin; povrchová vrstva tvořená svislými nebo rozcuchanými konci vláken, které vyzdvihuje počesávací stroj z tkaniny nebo vznikají rozřezáním speciálních vlasových osnovních nebo útkových nití“ ATŽ, radioaktyvumas „samovolný rozpad atomových jader“ ChŽ, rūdingumas „bohatost rudy“ ChŽ, rūgštingumas „koncentrace vodíkových iontů v roztoku, např. kyselost živného prostředí, buněčné šťávy, půdy; kyselost se vyjadřuje hodnotami pH“ BŽ, „množství aktivní kyseliny“ ChŽ, „vlastnost látky (vody, půdy), závislá na množství vodíkových iontů, které obsahuje“ MŽ, sidabriškumas „podobnost barvy se stříbrnou barvou“ ChŽ, skalbumas „schopnost tkaniny uvolňovat nečistoty do vody nebo pracího roztoku během praní; tkaniny ze syntetických vláken se perou lépe než tkaniny z přírodních vláken“ ATŽ, tamprumas „vlastnost materiálu obnovit původní tvar a rozměry po odstranění síly, která způsobila deformaci“ ATŽ, „schopnost tělesa obnovit svůj původní tvar, když přestane působit síla, která způsobila deformaci“ MŽ, žalumas „vada viskózového stříže nebo hedvábí; nazelenalý odstín způsobený neúplným rozkladem xanthogenátu celulózy“ ATŽ. Určité rozdíly ve významu vyplývají také z povahy základových slov; například abstraktní význam odvozenin se základovými kmeny příčestní povahy souvisí s dějem vyjadřovaným základovým slovem. Např.: brinkstamumas „sklon k bobtnání“ ChŽ, 3* 35 deformovatelnost „sklon k deformování“ ChŽ, kryvost „schopnost barvy nebo kovu vytvořit stálý povlak“ ChŽ, odpařivost „mezní odpařování“ MŽ, proměnlivost „vznik nových znaků nebo vlastností v organismech. Proměnlivost je vyvolána křížením, roubováním a přemístěním rostliny do zcela nových životních podmínek < … >“ BŽ, rozpustnost „sklon k rozpouštění“ ChŽ, opakovatelnost „opakování“ MŽ, promokavost „průnik vody z mokré strany kůže na vzduchosuchou“ ChŽ, průchodnost „možnost projít, projet“ MŽ, přizpůsobivost „vlastnost organismů aktivně a samostatně reagovat na působení vnějších podmínek větší či menší přestavbou organismu, a tím se přizpůsobit novým podmínkám prostředí“ BŽ, štěpitelnost „sklon ke štěpení“ ChŽ, sublimovatelnost „sklon k sublimaci“ ChŽ, zápalnost „sklon ke vznícení“ ChŽ; kalnost „množství zákalu v jednotce objemu kapaliny“ MŽ, zvlněnost „zvlnění vlákenka vlny do křivky připomínající sinusoidu, charakterizující jemnost vlny; čím jemnější vlna, tím drobnější a častější zvlnění; zvlněním se nazývá také spirálovité zkroucení bavlněného vlákna“ ATŽ. Více než tři čtvrtiny odvozenin mají za základ adjektivní kmeny, které samy nemají jednotnou stavbu — mohou být nederivované i derivované10. Téměř všechny zbývající odvozeniny jsou z hlediska tvoření slov spojeny s participii. Pouze několik odvozenin je utvořeno z číslovek a podstatných jmen. Rozložení odvozenin podle základových slov je znázorněno v tabulce III (viz další str.). Z tabulky je patrné, že více než tři čtvrtiny (77,1%) odvozenin vytvořených z adjektiv jsou z hlediska tvoření slov spojeny s víceslabičnými adjektivy. Zvláště často se vychází z adjektiv se sufixy -iškas, -a a -ingas, -a. Mimochodem, tato víceslabičná adjektiva se sufixy se nejčastěji tvoří z podstatných jmen. Tvořit totiž z podstatných jmen přímo názvy vlastností se sufixem -umas není obvyklé (v terminologii je jen několik takových odvozenin), a tak mezi podstatným jménem a příslušnou odvozeninou na -umas stojí mezičlánek — adjektivum. Nejednou se například adjektiva se sufixem -iškas, -a objevují právě proto, že jsou potřebné příslušné názvy vlastností. To je dobře patrné, když odvozeniny na -iškas, -a vycházejí ze složených adjektiv. Protože přímo z nesklonných složených adjektiv se odvozeniny na sufix -umas obvykle netvoří, i zde se zpravidla objevuje mezičlánek — adjektivum se sufixem -iškas, -a, např.: daugiareikšmišk-umas STŽ, ilgaamžišk-umas EŽ (srov. ilgaamžystė EŽ), įvairiavaišišk-umas BŽ, lygiavertišk-umas STŽ, vienarūšišk-umas EŽ, žemaičių-umas BŽ. Dvouslabičná derivovaná a víceslabičná základová adjektiva tvořená koncovkami jsou sama z hlediska tvoření slov spojena se slovesy (celkem téměř pětina všech zde zkoumaných adjektiv). Názvy vlastností odvozené od takových adjektiv označují vlastnosti a rysy vyplývající ze sklonu či schopnosti vykonávat určité činnosti nebo ze spojení s určitými procesy. Samotná slovesná adjektiva patrně nemohou plně uspokojit potřebu pojmenovat vlastnosti vyplývající z činností či dějů. Proto se značné množství názvů vlastností tvoří z participií. 10 Při určování toho, která adjektiva jsou derivovaná a která nederivovaná, se více vychází ze současného (synchronního) přístupu než v popisu tvoření adjektiv od A. Valeckienė (viz Lietuvių kalbos gramatika, I, s. 550 a násl.). Například slova jako apvalus, keblus, stiprus apod. se z hlediska tvoření slov nespojují se slovesy apvelti, kibti, stipti, a proto se nepovažují za derivovaná. 36 III lentelė Základová slova | Počet odvozenin ve slovnících | ATŽ | BŽ | ChŽ | EŽ | FŽ | GŽ | LŽ | MŽ | STŽ | SŽ | TŽ | Celkem různých odvozenin Základová adjektiva 1) dvouslabičná adjektiva a) nederivovaná, | 6 | – | 8 | 10 | 10 | 13 | – | 5 | 5 | 21 | 7 | 50 b) z nich mezinárodní | – | – | – | – | – | 1 | – | – | – | – | – | (1) b) derivovaná se sufixy a koncovkami | 18 | 7 | 24 | 12 | 15 | 17 | – | 14 | 5 | 19 | 5 | 72 celkem | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | 122 2) víceslabičná adjektiva a) odvozeniny se sufixem -iškas | 1 | 20 | 19 | 29 | 3 | 9 | 29 | 5 | 33 | 2 | 17 | 154 b) odvozeniny se sufixem -ingas | 3 | 5 | 34 | 37 | 7 | 20 | 4 | 12 | 19 | 4 | 13 | 110 c) odvozeniny se sufixy -uotas, -otas, -ėtas, -ytas, -imas, -inis (-ės) | 11 | 2 | 2 | 3 | 2 | 19 | – | 7 | 2 | – | 5 | 40 d) složeniny a odvozeniny s předponou (ne-) | 1 | 2 | 7 | 7 | 5 | 1 | – | 1 | 6 | 1 | 3 | 32 e) odvozeniny tvořené koncovkami a nederivované, | 1 | 10 | 13 | 23 | 12 | 11 | 3 | 9 | 27 | – | 13 | 76 z nich mezinárodní, | – | 6 | 11 | 11 | 9 | 1 | 2 | 1 | 15 | – | 9 | (47) celkem | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | 412 Celkem různých odvozenin z adjektiv | | | | | | | | | | | | 534 Základová participia nečinná participia přítomného času | – | 3 | 22 | 15 | 3 | 17 | – | 7 | 44 | 3 | 18 | 110 nečinná participia minulého času | 1 | – | 1 | 14 | 4 | 2 | – | 1 | 8 | 3 | 7 | 34 participia nutnosti | – | – | – | 6 | 6 | – | – | – | 2 | 1 | 8 | 15 celkem | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | 159 Jiná základová slova číslovky | – | – | – | – | – | – | 1 | – | 1 | – | 1 | 2 podstatná jména | – | – | – | 2 | – | – | – | – | – | – | 1 | 3 Celkem odvozenin se sufixem -umas | – | – | – | – | – | – | – | – | 1 | – | – | 698 37 Odvozeniny tohoto typu se tvoří ze stupňovatelných adjektiv. Názvy vlastností odvozené z nestupňovatelných adjektiv jsou vzácnými výjimkami, např.: artutinumas FŽ, niekinumas TŽ, sąlyginumas TŽ, tolyginumas EŽ, visuotinumas EŽ. Zcela zvláštní odvozeninou, která se z hlediska tvoření slov vymyká, je vyresnumas STŽ. Rozšiřovat terminologii o takové výjimky není ani účelné, ani nezbytné. Při úpravě termínů příslušných oborů a při přípravě nových terminologických slovníků by bylo vhodné upustit i od těchto nyní uváděných termínů. Odvozeniny se sufixem -umas svědčí o značném sklonu terminologie vycházet z mezinárodních slov. Hybridů odvozených z adjektiv sufixem -umas je o něco více než třetina (189 různých odvozenin z 534, tedy 35%). Zvláště mnoho hybridů je mezi základovými adjektivy se sufixem -iškas, -a (90 ze 154 různých odvozenin, tedy 58%). Více než pětina odvozenin tohoto typu vychází z participií. Většina z nich je utvořena z trpných participií přítomného času. Méně často se odvozeniny tvoří z trpných participií minulého času a poměrně málo se jich odvozuje od participií nutnosti. Význam slovesného času je u většiny odvozenin výrazně setřen, nebo jej už vůbec nelze vnímat. Základová participia se nezřídka již změnila v adjektiva, například některá z nich lze stupňovat, např.: matomas (: matomumas GŽ, SŽ), pakankamas (: pakankamumas STŽ), paperkamas (: paperkamumas TŽ), pataisomas (: pataisomumas STŽ), praeinamas (: praeinamumas MŽ), priklausomas (: priklausomumas EŽ, TŽ), suprantamas (: suprantamumas STŽ), motyvuotas (: motyvuotumas TŽ), pagrįstas (: pagrįstumas STŽ, TŽ), raižytas (: raižytumas SŽ), rangytas (: rangytumas ATŽ), suinteresuotas (: suinteresuotumas EŽ, TŽ), treniruotas (: treniruotumas SŽ), užimtas (: užimtumas EŽ). Z některých takových participií jsou odvozena a používána také příslovce na -ai. To jsou velmi zřetelné znaky adjektivizace participií. Názvy vlastností se však tvoří i z takových participií, která ještě nelze považovat za adjektivizovaná (jejich jediným znakem adjektivizace by snad byla sama tvorba abstraktního podstatného jména, v tomto případě však není vhodné o to opírat argumentaci). Odvozeninu se sufixem -umas, která se spojuje s participiem nutnosti, lze snadno vysvětlit i jinak, např.: atsitiktinumas STŽ, TŽ, priverstinumas TŽ, sutartinumas SŽ byly s největší pravděpodobností vytvořeny nikoli z participií nutnosti, nýbrž z adjektiv (atsitiktinis, priverstinis, sutartinis). Takový způsob tvoření je nesprávný. Je zajímavé poznamenat, že přibližně dvě třetiny odvozenin vytvořených z participií mají také ruské ekvivalenty odvozené z participií příslušného času. To ukazuje, že ruská terminologie podněcuje tvoření litevských termínů z participií. Vyskytují se také termíny přeložené morfém po morfému, např.: išmirkstamumas — намокаемость ChŽ, nuginčijamumas — оспоримость TŽ, pasikartojamumas „opakování“ — повторяемость GŽ, MŽ, STŽ, pritaikomumas — применимость STŽ, TŽ, sutankinamumas — уплотняемость GŽ, MŽ, sužadinamumas — возбудимость, возбуждаемость ChŽ, užsiliepsnojamumas — воспламеняемость ChŽ; prilip-tumas — прилиплость GŽ. Z jiných slov se tvoří jen jednotlivé odvozeniny. Například z číslovek jsou odvozeny pouze pirmumas STŽ, TŽ a vienumas LŽ, zatímco z podstatných jmen atodangumas GŽ, invalidumas EŽ, TŽ a pamainumas EŽ. 38 -ystė Přípona -ystė tvoří druhý nejproduktivnější slovotvorný typ názvů vlastností, avšak její odvozeniny jsou ve slovnících termínů zastoupeny jedenáctkrát méně než nejčastější typ s příponou -umas. Většina odvozenin jsou termíny společenských věd (ekonomie, literatury, práva). Téměř třetina odvozenin tohoto typu označuje názvy vědních či jiných oblastí činnosti nebo povolání osob označených příslušným základovým slovem, např.: amatininkystė EŽ, LŽ, avininkystė EŽ, bankininkystė EŽ, daržininkystė EŽ, dažininkystė ChŽ, dumblininkystė BŽ, durpininkystė MŽ, fermerytė EŽ, gyvulininkystė EŽ, laivininkystė EŽ, TŽ, medvilnininkystė EŽ, miškininkystė MŽ, piev ininkystė MŽ, sodininkystė BŽ, šilkininkystė EŽ, verslininkystė EŽ, žemdirbystė EŽ, žuvininkystė EŽ, MŽ. Významově k nim přiléhají také odvozeniny tohoto typu označující povahu zaměstnání osob, např.: antrapareigystė EŽ, keliapareigystė EŽ, kišenvagystė TŽ, kyšininkystė TŽ, kustarininkystė „domácí výroba“ EŽ, novatorystė EŽ, nuomininkystė EŽ, pusininkystė EŽ, streiklaužystė EŽ, vagystė TŽ. Většina těchto odvozenin je utvořena z názvů osob s příponou -ininkas. Několik odvozenin označuje různé hospodářské směry a typy společenských vztahů, např.: bajorystė EŽ, bevaldystė TŽ, dvivaldystė TŽ, friteraderystė EŽ, grunderystė EŽ, įpėdinystė TŽ, kontrahentystė EŽ, patvaldystė TŽ, pilnavaldystė TŽ, vergvaldystė EŽ, vienvaldystė EŽ, TŽ, visavaldystė EŽ. Zbývající odvozeniny označují různé vlastnosti osob nebo jejich stav či postavení. Tyto vlastnosti také bezprostředně vycházejí z pojmenování osoby, které tvoří základové slovo, např.: autorystė LŽ, TŽ, bendraautorystė LŽ, TŽ, bendr are daktory stė LŽ, bėžemystė (absence půdy) EŽ, brokd arystė EŽ, daugiažemystė EŽ, daugpatystė TŽ, dvipatystė TŽ, giminystė TŽ, ilgaamžystė EŽ, mažametystė EŽ, TŽ, nauj akurystė EŽ, narystė TŽ, nepilnametystė TŽ, svainystė TŽ, tėvystė TŽ, tolregystė FŽ, trumparegystė EŽ, vaikžudystė TŽ. Všechny termíny jsou odvozeny od podstatných jmen. Téměř všechna základová podstatná jména jsou názvy osob. Názvy vědních oborů a příslušných oblastí zaměstnání se obvykle tvoří z názvů osob podle jejich povolání (nejčastěji mají příponu -ininkas). Někdy je ovšem obtížné říci, zda takové označení osoby skutečně existuje (např.: dumblininkas „badatel či správce, pěstitel řas“, srov. dumblininkystė „péče o přirozená naleziště řas nebo jejich pěstování pro potraviny, léčiva apod., praktikované v některých přímořských zemích“ BŽ), nebo zda se vzhledem k jiným podobným odvozeninám připojuje již složená přípona -inin-kystė. Z názvů, které neoznačují osoby, byl utvořen pouze termín prabystė GŽ. -ybė Podle počtu odvozenin užívaných v terminologii je to třetí přípona po -umas a -ystė (41 odvozenin). Většinu odvozenin s příponou -ybė tvoří termíny z oblasti ekonomie, práva a literatury. To, že se většina odvozenin užívá v terminologii společenských oborů, ukazuje, že jimi označované vlastnosti souvisejí s jevy společenského života. 39 Odvozeniny tohoto typu označují vlastnosti nebo určitý stav či postavení podobně jako odvozeniny s příponou -umas. Vlastnosti označované odvozeninami s příponou -ybė jsou však poněkud intenzivnější a konkrétnější a nezřídka mají také odstín příslušnosti k něčemu. Část odvozenin tohoto typu proto získala zcela konkrétní význam a může označovat i věci nesoucí příslušnou vlastnost, např.: atstovybė EŽ, TŽ, nuosavybė EŽ, LŽ, TŽ, vadovybė EŽ, TŽ, vyresnybė TŽ, vyriausybė TŽ. Odvozeniny s příponou -ybė se tvoří z podstatných a přídavných jmen a příčestí. Jednotlivá slova jsou odvozena od číslovek, zájmen a příslovcí. Odvozená podstatná jména se tvoří také z názvů osob, např.: asmenybė LŽ, atstovybė EŽ, TŽ, piktadarybė TŽ, pilietybė TŽ, vadovybė EŽ, TŽ, valdininkybė TŽ, a také z jiných (většinou abstraktních) podstatných jmen, např.: aplinkybės LŽ, STŽ, aplinkybė TŽ, gerybė EŽ, kiekybė STŽ, pareigybė TŽ, savivaldybė EŽ, tautybė TŽ, valstybė EŽ, TŽ. Přídavná jména, z nichž vycházejí odvozeniny s příponou -ybė, se většinou stupňují. Např.: individualybė LŽ, ypatybė STŽ, lygybė EŽ, STŽ, TŽ, nelygybė EŽ, STŽ, TŽ, tapatybė STŽ, TŽ, teisybė STŽ, vertybė EŽ, TŽ, visagalybė EŽ. Z hlediska tvoření slov výrazně vybočují právní termíny bevaldininkybė a dv valdinybė. Jde o nesprávně utvořené odvozeniny, které by se neměly stát vzorem pro tvorbu dalších nesprávných tvarů. Základovými slovy přibližně pětiny odvozenin jsou příčestí. Téměř všechny tyto názvy vlastností jsou utvořeny z příčestí trpného přítomného času, např.: atsakomybė EŽ, TŽ, atskaitomybė EŽ, TŽ, galimybė STŽ, kilnojamybė (movitý majetek) EŽ, neliečiamybė TŽ, nepriklausomybė EŽ, TŽ, priklausomybė EŽ, FŽ, STŽ, TŽ, tikimybė EŽ, MŽ, STŽ. Z participia necessitatis je odvozen pouze termín būtinybė EŽ. Z hlediska slovotvorby je méně průhledná odvozenina skirtybė STŽ, která může být odvozena od příčestí trpného minulého času. Sama tato příčestí jsou více či méně adjektivizována. Jiné základové kmeny mají odvozeniny daugybė STŽ, kokybė ATŽ, EŽ, STŽ, savybė BŽ, EŽ, STŽ, SŽ, vienybė TŽ. Jiné přípony S 15 zbývajícími příponami bylo vytvořeno pouze jedno nebo několik názvů vlastností, jejich úloha v terminologii je tedy omezená. Základními slovy většiny odvozenin těchto typů jsou přídavná jména, avšak odvozeniny s příponami -yba, -urys a některými dalšími příponami se opírají o podstatná jména. Některá odvozenina je slovotvorně vztažena k číslovkám nebo zájmenům. Celkem bylo pomocí těchto přípon odvozeno 34 slov. -ata: lengvata EŽ, TŽ, visata FŽ. -atis: suché období MŽ, starý měsíc EŽ, TŽ. -enybė: přednost EŽ, STŽ, SŽ, TŽ. -iava: lygiava EŽ. -yba: kalnakasyba EŽ, GŽ, laivyba EŽ, SŽ, TŽ, rašvedyba TŽ, sargyba TŽ, sąskait yba EŽ, STŽ, TŽ. -ija: verгija EŽ. -lės: raუპlės „choroba rostlin, při níž poškozený povrch plodů nebo hlíz připomíná strupovitou kůži“ BŽ. 40 -mė: sausmė „sucho, období sucha“ MŽ. -muo: lygmuo GŽ, MŽ, pradmuo EŽ, purmuo „porézní hornina; slín“ MŽ, GŽ, skersmuo GŽ. -ovė: bendrovė TŽ, gerovė EŽ, įvairovė STŽ, vergovė EŽ, vienovė LŽ. -ra: sausra GŽ, MŽ. -sė: spragsė „vada potisknuté látky; tmavá skvrna se světlým proužkem uprostřed, vytištěná v místě tiskového válce, z něhož stěrka ohnutá náhodně zachyceným tvrdým předmětem nesetřela barvu“ ATŽ. Zdá se, že toto odvozené slovo je z hlediska slovotvorby spojeno s podstatným jménem spraga. -uliai: juoduliai „choroba způsobená rodem Rhytisma a dalšími houbami“ BŽ. -uma: většina STŽ, TŽ, délka SŽ, malost TŽ, šířka SŽ, vlhkost MŽ, chlad GŽ, celek EŽ, STŽ. -urys: vidurys SŽ. Jednotlivé typy tvoření abstrakt od jmenných slov se svými slovotvornými tendencemi značně liší od tvoření slov v lidovém jazyce, a proto je zde také méně termínů, které nejsou vytvořeny záměrně, nýbrž převzaty z neterminologické slovní zásoby. Takové se samozřejmě mohou vyskytovat mezi odvozeninami všech příponových typů; zvláště to platí o odvozeninách netvořivých typů -atis, -mė, -ra, -urys a některých dalších. NÁZVY NOSITELŮ SUBSTANTIVNÍCH VLASTNOSTÍ A OSOB PODLE POVOLÁNÍ Tuto slovotvornou skupinu tvoří deriváty, jimiž se označují osoby podle jejich zaměstnání nebo podle nějaké vlastnosti vyplývající ze substantiva v základu. Část derivátů slouží jako názvy jiných živých i neživých entit, jejichž základové substantivum vyjadřuje nějaký pro ně charakteristický rys. V současných výzkumech slovotvorby litevského jazyka se zde probírané deriváty obvykle rozdělují do dvou slovotvorných skupin – názvů nositelů substantivních vlastností a názvů osob podle povolání¹¹. Zdá se však, že oba tyto typy derivátů je vhodnější pokládat za členy jedné slovotvorné skupiny. Úzce je spojuje společný způsob tvoření (povaha základových slov a slovotvorné afixy) i společný slovotvorný význam — označení podle charakteristické vlastnosti (povolání neboli zaměstnání je přece také jakousi charakteristickou vlastností osoby). Kromě toho jsou všechny názvy osob podle povolání deriváty jediného slovotvorného typu spisovného jazyka (s příponou -ininkas, -ė). Táž přípona tvoří také zdaleka nejproduktivnější slovotvorný typ názvů nositelů substantivních vlastností ve spisovném jazyce. Často může tentýž derivát označovat jak osobu, která se určité práci či činnosti věnuje soustavně, tak člověka, který ji vykonává nahodile či dočasně. Podobné významové rozdíly vykazuje i část derivátů nejproduktivnějších typů názvů činitelů a nositelů slovesných vlastností. Proto jsou v této práci názvy osob podle povolání a názvy nositelů substantivních vlastností probírány jako jedna slovotvorná skupina. Deriváty této skupiny lze podle významu rozdělit takto: 1) názvy osob podle zaměstnání, 2) jiné názvy osob, 3) názvy zvířat, 4) názvy neživých entit (věcí). Mezi názvy nositelů substantivních vlastností se zde, stejně jako je obvyklé v litevské slovotvorbě, neřadí názvy podle původu a příslušnosti ani názvy míst, ačkoli se svým obecným významovým charakterem zkoumané skupině rovněž nejsou příliš vzdáleny. 11Takto se třídí v pracích V. Urbučio. Viz Lietuvių kalbos gramatika, I, s. 340 a 406. 41 Do této skupiny patří 323 derivátů uvedených v terminologických slovnících, které jsou utvořeny 46 příponami. Vyšší produktivitou se však vyznačují pouze 3 příponové slovotvorné typy. Jde o přípony -ininkas, -ė, -inis, -ė, -ainis, -ė. Těmito příponami jsou utvořeny dvě třetiny všech názvů nositelů substantivních vlastností a osob podle povolání. Nejvíce derivátů má přípona -ininkas, -ė (asi 40% všech derivátů této skupiny). -ininkas, -ė Deriváty této přípony tvoří dvě významové skupiny — názvy osob podle zaměstnání a jiné názvy nositelů substantivních vlastností. Větší část derivátů tvoří názvy osob podle zaměstnání, např.: amatininkas EŽ, apybraižininkas LŽ, apsakymininkas LŽ, brigadininkas EŽ, bujerininkas SŽ, dailininkas, -ė LŽ, darbininkas EŽ, GŽ, TŽ, desantininkas SŽ, didmenininkas EŽ, diskininkas SŽ, finansininkas EŽ, grandininkas EŽ, imtynininkas SŽ, įrankininkas EŽ, krepšininkas SŽ, kronikininkas LŽ, maratonininkas SŽ, muitininkas EŽ, parašiutininkas SŽ, pasakininkas LŽ, perforatorininkas EŽ, prekybininkas EŽ, prozininkas LŽ, remontininkas MŽ, rutulininkas SŽ, sandėlininkas EŽ, slalomininkas SŽ, slidininkas SŽ, startininkas SŽ, statybininkas EŽ, stendininkas SŽ, svarstininkas STŽ, šachtininkas GŽ, šuolininkas SŽ, tabelininkas MŽ, tinklininkas SŽ, verslininkas EŽ. Základová slova názvů osob podle zaměstnání nejčastěji označují předmět daného zaměstnání nebo jeho výsledek, např.: augalininkas BŽ, boksininkas SŽ, futbolininkas SŽ, geonutraukininkas GŽ, geodezininkas MŽ, metraštininkas LŽ, sąskaitininkas EŽ, TŽ, teisininkas TŽ, vairininkas STŽ, SŽ. Méně často základové slovo označuje místo výkonu zaměstnání, např.: kasininkas EŽ, krautuvininkas EŽ, sandėlininkas EŽ, šachtininkas GŽ, vartininkas SŽ, nebo povahu zaměstnání, např.: antraeilininkas EŽ, namudininkas EŽ, TŽ, pamainininkas EŽ, pusininkas EŽ, savaitininkas EŽ, vienetininkas EŽ, TŽ. Přibližně třetinu derivátů tvoří jiné názvy nositelů substantivních vlastností. I zde převažují názvy osob, deriváty této skupiny však zpravidla neoznačují zaměstnání osoby, nýbrž obvykle vyjadřují, že někdo něco vlastní, někam patří, je s něčím spjat, k něčemu inklinuje apod., např.: akcininkas EŽ, TŽ, artelininkas EŽ, bankininkas EŽ, baudžiauninkas EŽ, baudžiavininkas EŽ, bendrininkas TŽ, bendruomenininkas EŽ, biržininkas EŽ, bylininkas TŽ, činšininkas EŽ, TŽ, čyžininkas EŽ, dalininkas EŽ, dešimtininkas EŽ, duoklininkas EŽ, dvarininkas EŽ, įmonininkas EŽ, indėlininkas EŽ, TŽ, kaltininkas TŽ, kyšininkas TŽ, koncesininkas EŽ, TŽ, kontrabandininkas EŽ, kooperatininkas EŽ, lažininkas EŽ, nepriemokininkas EŽ, TŽ, nuomininkas EŽ, TŽ, pajininkas TŽ, pavienininkas EŽ, TŽ, pensininkas EŽ, TŽ, pravaikštininkas EŽ, TŽ, priešininkas TŽ, privatininkas EŽ, TŽ, prizininkas SŽ, rekordininkas SŽ, rentininkas EŽ, sąjungininkas TŽ, savininkas EŽ, TŽ, skolininkas EŽ, TŽ, smurtininkas TŽ, streikininkas EŽ, šeimininkas EŽ, tarpininkas EŽ, TŽ, viršininkas EŽ, STŽ, TŽ. Jen několik derivátů označuje různé předměty, např.: laidininkas FŽ, STŽ, pažodinininkas LŽ, pėstininkas SŽ (šachy, přenesený význam), posmininkas „silná kroucená nebo zdvojená nit, která příčně převazuje rovnoběžný pramen lněné příze do 10 svazků, pramen bavlněné příze do 7 svazků“ ATŽ. 42 Nejčastěji se deriváty tohoto typu tvoří z podstatných jmen, existuje však i několik derivátů založených na přídavných jménech, číslovkách a zájmenech, např.: bendrininkas TŽ, nelaidininkas FŽ, pavienininkas EŽ, TŽ, pažodinininkas LŽ, pėstininkas ŠŽ, privatininkas EŽ, TŽ; dešimtininkas EŽ, pirmiininkas ŠŽ, TŽ; savininkas EŽ, TŽ. Základové kmeny se častěji rovnají kořenům základových slov, srov.: darbininkas EŽ, TŽ, matininkas MŽ, pievininkas MŽ, yrininkas ŠŽ, viršininkas EŽ, STŽ, TŽ. Kmeny značné části derivátů však obsahují předpony a přípony a některé jsou dokonce složené, např.: apžvalgininkas LŽ, pasakėtininkas LŽ, pernuomininkas TŽ, posėdininkas TŽ, pramonininkas EŽ, superlaidininkas FŽ; baudžiavininkas EŽ, krautuvininkas EŽ, lenktynininkas ŠŽ, statybininkas EŽ, vienetininkas EŽ, TŽ; dviratininkas ŠŽ, kirtavietininkas GŽ, laikraštininkas LŽ, tausosakininkas LŽ atd. Deriváty s příponou -ininkas, -ė se nejčastěji zakládají na čistě litevských slovech, příponu však lze snadno připojit i k mezinárodním slovům nebo slovům jiného cizího původu, srov.: barjerininkas ŠŽ, eksportininkas EŽ, frachtininkas EŽ, TŽ, importininkas EŽ, kalambūrininkas LŽ, spiningininkas ŠŽ atd. Při tvoření se odstraňuje koncovka základového slova -ija, např.: akcininkas EŽ, TŽ (: akc-ija), geodezininkas MŽ (: geodez-ija), koncesininkas EŽ, TŽ (: konces-ija), pensininkas EŽ, TŽ (: pens-ija), srov. také kooperatininkas EŽ (: kooperac-ija, kooperat-yvas). Občasné mají deriváty kratší variantu přípony -inkas, např.: šulininkai (šachty) GŽ, nebo -ninkas, např.: baudžiauninkas EŽ. Nová slova se však obvykle tvoří plnou variantou přípony -ininkas, srov.: didmenininkas EŽ, įmonininkas EŽ, lenktynininkas ŠŽ, pamainininkas EŽ, pavienininkas EŽ, TŽ, pramonininkas EŽ atd. Terminologické slovníky téměř vůbec neuvádějí deriváty ženského rodu, to však neznamená, že se ve vědě a dalších oblastech užívají pouze deriváty mužského rodu. Praxe terminologických slovníků tedy neodráží skutečný stav v jazyce. Je namístě vážně pochybovat, zda je správné i nadále v takových případech uvádět termíny pouze v mužském rodě. -inis (-iai), -ė Většina derivátů tohoto typu je mužského rodu a většinu z nich tvoří názvy různých skupin živočichů a rostlin. Všechny takové deriváty jsou v terminologii plurálové a pro tuto práci byly všechny vybrány z „Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas“ V. Gudelise. Jde převážně o paleontologické termíny. Např.: apgaubtiniai (Tunicata), liežuvėliniai (Ligulatae), nuovaliniai, placentiniai (Eutheria), spyniniai (Articulata), stuomeniniai (Cormophyta), žiūželiniai (Flagellatae). Základovými slovy těchto termínů bývají nejčastěji podstatná jména. Označují buď charakteristického zástupce dané skupiny, např.: arkiniai (Equidae), kiauliniai (Suina), pataisiniai (Lepidophyta), charakteristickou část těla, např.: sterbliniai (Marsupialia), straubliniai (Proboscidea), stuburiniai (Vertebrata), šarviniai (Ostracodermi), nebo známější věc podobnou zástupcům dané skupiny, např.: gniužuliniai (Thallophyta), laivukiniai (Nautiloidea), případně jiné znaky, např.: nelygiaraumeniniai (a nelygiaraumeniai). 43 Základové kmeny téměř třetiny derivátů jsou nelitevského původu — tvoří je různé kmeny mezinárodních slov, např.: chordiniai (Chordata), psilofitiniai (a psilofitai). Značná část těchto derivátů patrně vůbec nemá základová slova užívaná samostatně v litevské terminologii. Deriváty se v takových případech pravděpodobně tvoří přímo z příslušných latinských termínů, např.: anapsidiniai (Anapsida), baragvanatiniai (Baragwanathiales), benetitiniai (Bennettitales), diapsidiniai (Diapsida), euriapsidiniai (Euryapsida), kordaitiniai (Cordaitales), lepidodendriniai (Lepidodendrales), sinapsidiniai (Synapsida), terapsidiniai (Therapsida). Mezi zkoumanými deriváty se odlišuje banginiai (Cetacea), které má sice tutéž příponu, ale jako označení skupiny v systematice živočichů je převzato množné číslo názvu jednotlivého živočicha. Samotné slovo banginis je ovšem derivátem tohoto slovotvorného typu. Čtvrtina derivátů tohoto typu označuje různé neživé věci; většina se užívá ve sportovní terminologii, např.: akiniai, futboliniai, kampinis, krepšinis, rankinis, skersinis, tinklinis. Také základová slova těchto derivátů jsou většinou podstatná jména. Jen několik derivátů je utvořeno z přídavných jmen, např.: akuotinis „roubovaná planá rostlina: planá rostlina s ujmutým roubem“ BŽ, gulstinis GŽ, skersinis SŽ, šaltinis GŽ, MŽ, EŽ, FŽ, LŽ, STŽ. Deriváty ženského rodu označují různé neživé věci. Jejich základová podstatná jména označují charakteristické místo věci pojmenované derivátem, např.: krantinė MŽ, SŽ, kuprinėje SŽ, palapinę EŽ, SŽ, sostinę TŽ, žoninę GŽ; označují také materiál, z něhož je věc vyrobena, nebo její součást, např.: grandinė MŽ, GŽ, SŽ, ChŽ, FŽ, STŽ, stiklinės „laboratorní nádoby různých rozměrů ve tvaru sklenice“ ChŽ; nebo účel, např.: dugninė „viz rybářský prut“ SŽ, lopšinė LŽ, pirštinė SŽ atd. Část derivátů užívaných v botanické terminologii slouží jako názvy odrůd ovocných stromů nebo jejich plodů, např.: butelinės „slupka hrušky podlouhlého tvaru, zelenožluté nebo žluté barvy, kterou celou nebo z velké části pokrývá tmavá či červenohnědá rzivost <…>“, kiaušininės „odrůdy švestek s plody výrazně zúženými směrem ke stopce a měkkou dužninou“, kremzlinės „odrůdy třešní s pevnou, tuhou dužninou, jejichž pecky jsou zbarvené nebo bezbarvé“, muskatinės „malé nebo středně velké letní či podzimní hrušky různých, převážně podlouhlých tvarů, s výraznou muškátovou vůní, např. zářijová muškátová“, sviestinės (Berės) „odrůdy hrušek, jejichž dužnina zralých plodů připomíná konzistencí máslo“, širdinės „odrůdy třešní s měkkou dužninou a zbarvenou nebo bezbarvou šťávou <…>“, taukinės „středně velké nebo velké hrušky podlouhlého či kulatého tvaru s rozpustnou nebo polorozpustnou dužninou“, vengrinės „odrůdy švestek s plody podlouhlého tvaru se zašpičatělými konci, s tvrdou, cukernatou dužninou a plochou peckou se špičatými konci“. Většina derivátů je utvořena z obecných podstatných jmen, např.: daržinė SŽ, kraštinė STŽ, rėtinė STŽ, stoginė SŽ atd.; několik derivátů se však zakládá na odvozených podstatných jménech, např.: klostinė „vada tkaniny; místo na tkanině, které nebylo obarveno kvůli vzniklému záhybu (není vzorované, vybělené, opálené apod.)“ ATŽ, pelėsinė „vada tkaniny; šedé místo na tkanině, které se špatně obarvilo, protože barvená tkanina dlouho ležela mokrá a byla napadena plísní“ ATŽ. Část derivátů se zakládá na přídavných jménech. Označují různé předměty, které mají vlastnosti vyjádřené základovými přídavnými jmény, např.: gulstinė SŽ, įžambinė STŽ, palaidinė SŽ, statinė SŽ, šakotinė SŽ, nuolaidinė GŽ, skersinė GŽ. Pouze jeden termín, dešimtinė EŽ, je utvořen z číslovky. 44 -ainis, -ė Jde o třetí typ tvoření názvů nositelů vlastnosti, pokud jde o produktivitu, avšak odvozenin, které k němu patří, je sedmkrát méně než odvozenin s příponou -ininkas, -ė. Odvozeninami se pojmenovávají druhy přírodních materiálů (nejčastěji hornin), např.: briaunainis GŽ, kriauklainis GŽ, paplokštainis GŽ, ragainis GŽ, smiltainis ChŽ, GŽ, druh svrchní vrstvy země, např.: šilainė MŽ, GŽ, žvirgždinė MŽ. Několik odvozenin slouží jako názvy v systematice živočichů a rostlin, např.: ginkainiai (Ginkgophyta) GŽ, maurabraginiai (Charophyta) GŽ, papartainiai (třída Filicales) GŽ, sagainiiai (Cycadophyta) GŽ. Zbývající odvozeniny označují různé konkrétní předměty, např.: jėgainė EŽ, FŽ, MŽ, kampainis STŽ, SŽ, sniegalainė GŽ. Větší část odvozenin je utvořena od podstatných jmen. Čtvrtina odvozenin vychází z přídavných jmen, např.: gulstainis FŽ, įstrižainė SŽ, paplokštainis GŽ, pilkainis GŽ, skersainis GŽ. Ostatní přípony Celá skupina (43) přípon názvů nositelů vlastnosti tvoří poměrně málo produktivní typy. U většiny z nich (30) se používá pouze 1–2 odvozenin. Celkem bylo s těmito příponami utvořeno 103 odvozenin. -alas: baltalas ChŽ, nicotnost STŽ, TŽ, tuk BŽ, ChŽ, olovnice FŽ, MŽ, močovina BŽ, ChŽ, drát MŽ, SŽ. -aras: keř GŽ, MŽ. -eivis, -ė: oreivis SŽ. Ačkoli se tato přípona v litevských slovotvorných dílech neuvádí, synchronně ji lze vyčlenit. V terminologii, která je předmětem zkoumání, se používá tato jediná odvozenina, v běžném jazyce jich však existuje více. Odvozeniny patří do skupiny názvů osob podle jejich povolání. -eklis: meziroklí GŽ. -ena: galvena „plod lnu — tobolka“ BŽ, kregždenos „skvrnitost listů způsobená houbou Corynespora melonis Lind“ BŽ, rankena MŽ, STŽ, SŽ. -ěčí: pohádka LŽ. -iaga: materiál, -u BŽ, EŽ, FŽ, GŽ, LŽ, MŽ, STŽ, TŽ. -(iau)jas: pusiauja SŽ. -iava: surovina, -y ChŽ, EŽ. -yba: sodyba EŽ. -ienos: zelenina MŽ. -ietis: kolūkietis EŽ, olimpietis SŽ, pasienietis SŽ, pilietis TŽ, užsienietis TŽ, valstietis EŽ. Značná část derivátů tohoto typu označuje osoby podle místa jejich původu a bydliště, avšak takové deriváty jako olimpietis apod. úzce souvisejí s názvy nositelů vlastnosti pojmenované substantivem. -ikės: zkracovačky SŽ. -iklis: mláďata SŽ, mezikus GŽ, STŽ, jmenovatel STŽ. -ilas: ratilas (kolem slunce, měsíce) GŽ. -ilis: vodík ChŽ, GŽ, SŽ. -imas: kruh SŽ, lepek BŽ, dužina BŽ, kapalina ChŽ, zahuštěniny ChŽ. -ymas: baltymas, -ai BŽ, ChŽ, stūrymas ChŽ, GŽ. -yna: lentyna GŽ. -inys: šulinys GŽ, MŽ, valinys GŽ, žabinys MŽ, žirginys BŽ. -iokas: vidutinokas (střední rolník) EŽ. -(i)ukas: gulstinukas „nízký ovocný strom s vodorovnými větvemi, které se táhnou při zemi <…>“ BŽ, ketvertukas „čtyři skupiny chromozomů vznikající po dvou po sobě následujících děleních jádra při redukčním dělení (meióze)“ BŽ, 45 lepkavec „část polinaria <…> vylučující lepkavou tekutinu, jejíž pomocí se polinarium přichytí k tělu hmyzu“ BŽ, divočáček „nekultivarový mladý ovocný stromek vypěstovaný ze semene nebo vegetativním způsobem <…>“ BŽ, zavinutka „typ jednoramenného květenství, jehož větvení probíhá v jedné rovině a větvičky jsou vždy orientovány stejným směrem — doprava nebo doleva <…>“ BŽ, samovýsev „stromek vyrostlý ze semene samovolně, bez péče lesníků“ BŽ, semenáček „stromek vyrostlý ze semene, který se potom přesazuje na trvalé stanoviště“ BŽ, semínko „rostlina pěstovaná pro semeno (řepa, cukrová řepa), dokud je ještě mladá; později z ní vyroste semenná rostlina“ BŽ, sazenice „stromek přesazený ze školky nebo vyrostlý ze zasazených plodů (např. dubu, ořešáku)“ BŽ. Odvozeniny semenáček, sazenice lze tvořit také od sloves. V takovém případě by šlo o odvozeniny s příponou -inukas, které by náležely ke skupině názvů nositelů slovesné vlastnosti. -kis: průměr EŽ, FŽ, STŽ. -lys: jehličí BŽ. -mė: křížení STŽ. -mena: maloobchod EŽ, suché místo „místo v celkové zavlažované ploše, které není zavlažováno <…>“ MŽ. -muo: rovník GŽ, MŽ, říční náplav GŽ, MŽ, číslovka EŽ, průměr GŽ, STŽ. -očiai: kopytníci (Ungulata) GŽ, ŠŽ. -ojas(-us): dřevovýluh ChŽ, GŽ, MŽ, filmojus „látka tvořící film“ ChŽ, kaučukojas ChŽ, semenojas „rostlina pěstovaná pro semeno“ BŽ, duboj GŽ. -okšlis: pěnotvorná látka ChŽ, tuková vrstva MŽ, ŠŽ. -okšnis: dehtová vrstva GŽ. -onas: půdní vrstva EŽ, MŽ. -orius: vousatý tvor ŠŽ. -ovė: společnost EŽ, zelenina BŽ, rukáv STŽ, podnikání ChŽ, EŽ. -tė: železná čepel ŠŽ. -uliai: hospodářská zvířata EŽ. -umynai: kolečkové mlýny BŽ. -ūnas: gyvūnas GŽ, lapūnas BŽ, mišrūnas BŽ, pareigūnas EŽ, pirmūnas EŽ, TŽ, plėšrūnas ŠŽ, ristūnas ŠŽ, senūnas TŽ, skalūnas ChŽ, GŽ, MŽ, žymūnas ŠŽ. -ūnė: galūnė STŽ, viršūnė BŽ, STŽ. -uočiai: lapuočiai BŽ, spygliuočiai (Coniferae) BŽ, GŽ, spinduliuočiai GŽ, šarvuočiai (Dasypodidae) GŽ. -uolis: aistruolis „sporto entuziastas“ ŠŽ, atsparuolis GŽ, grynuolis ChŽ, GŽ, spart[u]olis EŽ, stipruolis ŠŽ, žieduolis GŽ. -u onys: pirmuonys (Protozoa) GŽ. -uotė: rainuotė ŠŽ, sparnuotė STŽ, vaškuotė STŽ. Část zde uvedených derivátů se sufixy je převzata z neterminologické slovní zásoby. To platí o derivátech se sufixy -(i)aga, -aras, -inys, -yna, -orius a o některých dalších derivátech. Tyto slovotvorné typy nejsou produktivní ani ve spisovném jazyce. Některé jiné typy však i přes malý počet derivátů přinesly také novotvary; srov. deriváty se sufixy -ilis, -očiai, -ojas(-ojus), -(i)ukas, -uočiai aj. Některé termíny mají přenesený význam, např.: „jedinec“ MŽ, označující hydrotechnické zařízení k regulaci odtoku vody z rybníků a dalších vodních nádrží. Jde o zjevný významový kalk odpovídajícího ruského termínu „монах“. DEMINUTIVA Deminutiv, kterých je v terminologii zkoumaných oblastí 256, má jmenné základové kmeny a označuje většinou tutéž věc jako jejich základová slova. Věci označované deminutivními deriváty jsou však obvykle menší než věci stejného druhu označované základovými podstatnými jmény. Část derivátů 46 buď vůbec nemá zdrobňovací význam, nebo alespoň nevystupuje jako nejdůležitější význam související s tvořením. Takové odvozeniny obvykle pojmenovávají jiné věci než jejich základová slova a tvoří takzvaná deminutiva se zvláštním významem. V literárním jazyce je pro část deminutiv příznačné také hodnocení věci označované základovým slovem a zdůrazňování pocitů s ní spojených. V terminologii se emocionalita a expresivita potlačují, a proto jsou deminutiva mnohem méně rozšířená než v literárním jazyce obecně. Jde o středně velkou skupinu tvoření termínů (podle počtu odvozenin). Většina (55%) litevských deminutivních termínů je utvořena příponou -elis, -ė. Podstatně méně (27%) termínů je utvořeno příponou -ėlis, -ė. Tyto přípony se při tvoření deminutiv vzájemně doplňují, protože teprve dohromady mohou pokrýt veškerou rozmanitost základových podstatných jmen. Deminutivní termíny jsou většinou právě jejich odvozeninami (více než čtyři pětiny). Z ostatních přípon se poněkud odlišují ještě -(i)ukas a -utė (asi 15% všech odvozenin). Zbývající 4 přípony mají ve zkoumaných slovnících jen několik odvozenin. -elis, -ė Větší část deminutiv s příponou -elis, -ė označuje stejné věci jako jejich základová podstatná jména. Věci označované těmito deminutivy jsou však menší, nebo dokonce velmi malé. Hlavním významem deminutivních termínů s příponou -elis, -ė je tedy zdrobňovací význam. Např.: akštelė STŽ, SŽ, aselė GŽ, banelis SŽ, bokštelis SŽ, borteliai SŽ, dangtelis BŽ, STŽ, dirželis SŽ, duobelė SŽ, durelės STŽ, gairelė SŽ, gaubtelis STŽ, gojelis SŽ, graibštelis SŽ, grąželis BŽ, grindelės SŽ, griovelis MŽ, grotelės MŽ, STŽ, gurbėlis SŽ, juostelė STŽ, SŽ, kaištelis STŽ, kartelė SŽ, knatelis ATŽ, knygelė EŽ, kotelis BŽ, SŽ, kryželis GŽ, kuodelis ATŽ, kuokštelis ATŽ, lakšteliai BŽ, lapelis BŽ, EŽ, LŽ, STŽ, lazdelė SŽ, lentelė SŽ, mazgeliai ATŽ, mentelė ChŽ, STŽ, SŽ, miestelis EŽ, miglelė SŽ, narvelis FŽ, GŽ, plėvelė ChŽ, FŽ, MŽ, STŽ, plokštelė ChŽ, FŽ, STŽ, SŽ, plutelė GŽ, MŽ, rūkelis GŽ, šamtelis SŽ, skiautelės ATŽ, skylėlės BŽ, spyg lelis BŽ, stalelis GŽ, stovelis SŽ, šaknelė BŽ, upelis GŽ, MŽ, vamzdelis FŽ, STŽ, SŽ, vėjelis SŽ, vytelė BŽ. Jiné odvozeniny tohoto typu slouží jako názvy specifických věcí; jejich významový vztah k základovým slovům je poměrně vzdálený. Význam odvozenin je v tomto případě přenesený. Např.: barzdelė „chomáček chloupků na korunce nebo kalichu“ BŽ, dalelė „obvyklé označení elementárních a koloidních částic“ ChŽ, FŽ, STŽ, gardelė „nejmenší krystal; způsob uspořádání atomů v krystalu“ ChŽ, FŽ, GŽ, STŽ, kuokeliai „mikrosporofyly kvetoucích rostlin (< … >, které vytvářejí pyl“ BŽ, laivelis (k zahřívání) ChŽ, laukelis SŽ (pro šachy, dámu), mastelis „poměr délky čáry na mapě, plánu či výkresu ke skutečné délce místa nebo zakresleného předmětu“ MŽ, SŽ, STŽ, piestelė „samičí část květu, tvořená jedním nebo více srostlými plodolisty“ BŽ, porėlė „vada tkaniny; pruh dvou nití, které nejsou odděleny nitěmi jiné soustavy“ ATŽ, skarelė „plochý závoj pokrývající kupky výtrusnic na listech mnoha kapradin“ BŽ, skiepelis „mladá rostlina vypěstovaná roubováním, určená k přesazení na trvalé stanoviště (sadební materiál)“ BŽ, sruogelės „výrobní odpad; úseky příze o délce sto metrů, skládané laboratorními přístroji z pokusných cívek nebo přaden do svazků a podrobené příslušným laboratorním zkouškám jemnosti, pevnosti, tažnosti nebo jiným laboratorním zkouškám < … >“ 47 ATŽ, šluotelė „kuželovité nebo pyramidální květenství, jehož hlavní osa je velmi protáhlá a vytváří řadu větví, které se dále větví; nejmenší větévky mají podobu hroznu, např. u ovsa, kavylu a šeříku“ BŽ, tiltelis „spojující atom, skupina, nádoba“ ChŽ, žvynelis „drobný plochý metamorfovaný lístek na okraji květenství“ BŽ. Základová slova odvozenin tohoto typu jsou dvojslabičná podstatná jména. Většina těchto podstatných jmen označuje různé předměty a jen několik z nich označuje zvířata (musė, stinta, žirgas), přírodní jevy (migla, rūkas, vėjas) nebo abstraktní pojmy (dalis, mastas, vaizdas). Odvozeniny bývají zpravidla téhož rodu jako jejich základová podstatná jména; jedinou výjimkou je upelis12 GŽ, MŽ. -ėlis, -ė Deriváty se sufixy -ėlis, -ė mají stejný význam jako deriváty nejproduktivnějšího typu této skupiny -elis, -ė. Termínů odvozených tímto sufixem je však dvakrát méně. Většina derivátů má zdrobňovací význam. Např.: ankštarėlė BŽ, apsakymėlis LŽ, atramėlė SŽ, bertuvėlė ChŽ, ežerėliai GŽ, gaubtuvėlis BŽ, STŽ, įlankelė GŽ, kaladėlė STŽ, kilimėlis SŽ, krautuvėlė EŽ, latakėlis MŽ, mėgintuvėlis ChŽ, pagalvėlė SŽ, pakopėlė MŽ, parašiutėlis SŽ, pylimėlis MŽ, pumpurėlis BŽ, rankenėlė STŽ, SŽ, riešutėlis BŽ, ritinėlis STŽ, sėdynėlė SŽ, šepetėlis STŽ, vagonėlis GŽ, MŽ, velenėlis MŽ, STŽ, SŽ, vėliavėlė STŽ, SŽ. Jiné deriváty s touto příponou označují různé konkrétní specifické věci. Jejich významové vztahy k základovým slovům nejsou přímé. Proto nemají zdrobňovací, nýbrž takzvaný zvláštní význam. Např.: akmenėlis „slitina lanthanoidů a železa používaná do zapalovačů“ ChŽ, ašarėlė „kovová kulička“ ChŽ, gyvatėlė (lyžařská figura) SŽ, kamuolėlis „typ vrcholičnatého květenství, jehož květy jsou tak těsně stěsnané, že vytvářejí tvar kuličky“ BŽ, liežuvėlis „průsvitná blanka, vyskytující se na listech trav a šáchorovitých rostlin na rozhraní listové čepele a pochvy“ BŽ, malūnėlis (gymnastika) SŽ, obuolėlis „malý plod ve tvaru jablka, např. jeřabiny“ BŽ, veduoklelė „typ jednoramenného květenství, jehož větvení probíhá v jedné rovině a směr větviček se postupně střídá jednou doprava, jednou doleva, např. vilkdalgio (Iris)“ BŽ. Základová podstatná jména těchto derivátů se sufixem jsou víceslabičná (mají více než dvě slabiky) a všechna mají konkrétní význam. Deriváty jsou téhož rodu jako jejich základová slova. -(i)ukas, -ė Deriváty se sufixy -(i)ukas, -ė mají stejné významy jako útvary typů s vyšší produktivitou, již pojednaných. Pro terminologické účely se jich však užívá pětkrát méně než derivátů nejproduktivnějšího typu zdrobnělin -elis, -ė. O něco více než polovina derivátů má zdrobňovací význam. Např.: batukai SŽ, kamuoliukas SŽ, kryžiukai STŽ, ratukas STŽ, rutuliukas SŽ, skrituliukas SŽ, staliukas GŽ, STŽ, šepetukas ChŽ, šuoliukas SŽ. 12 Tento derivát může být slovotvorně spojen s nářečním slovem upis; v takovém případě by ani on nebyl žádnou výjimkou. 48 Význam ostatních odvozenin přímo nesouvisí se základovými slovy. Označují specifické neživé věci. Např.: gaidukas (pušky) ŠŽ, garbanukai (mraky) GŽ, gyvatukas „stočená trubka; spirálový vrták“ MŽ, GŽ, ChŽ, kačiukas „jehněda piestíkových květů, při rozšiřování semen ochmýřená jako koťátko, např. u vrby, topolu“ BŽ, startukai (lehké atletické boty) ŠŽ, stepukas (Apocynum Sibiricum) „vytrvalá vláknitá rostlina < … >“ ATŽ, vaisiukas „člen souplodí nebo plodenství“ BŽ. Odvozeniny se tvoří jak z dvojslabičných, tak z víceslabičných podstatných jmen. Základová slova nejčastěji označují různé neživé věci, ačkoli existují také odvozeniny, jejichž základovými podstatnými jmény jsou názvy živočichů, nebo dokonce abstraktních pojmů. Většina odvozenin má stejný rod jako jejich základová slova, objevují se však i odvozeniny, jejichž rod se od rodu základových podstatných jmen liší (např.: garbanukai GŽ, gyvatukas ChŽ, GŽ, MŽ, kačiukas BŽ, stepukas ATŽ). To je charakteristické pro deminutiva se speciálním významem. Za povšimnutí stojí, že téměř všechny odvozeniny tohoto typu užívané v terminologii jsou mužského rodu (výjimkou je jedna odvozenina raginukė ChŽ, GŽ, kterou však lze samu považovat za pojmenování nositele vlastnosti). Terminologické slovníky uvádějí pouze 28 odvozenin s touto příponou. Podle tvrdosti či měkkosti koncové souhlásky základového kmene se rozdělují takto: 14 odvozenin a jejich základových slov má koncovou souhlásku kmene měkkou (např.: dvīkeliukas ŠŽ, elniukai GŽ, kapliukas ŠŽ, nuliukai STŽ, trikeliukas ŠŽ), 4 odvozeniny mají stejně jako jejich základová slova tvrdou koncovou souhlásku kmene (např.: batukai ŠŽ, garbanukai GŽ, ratukas STŽ, startukai ŠŽ), 7 odvozenin má koncovou souhlásku kmene tvrdou, zatímco jejich základová slova měkkou (např.: gaidukas ŠŽ, gyvatukas ChŽ, GŽ, MŽ, rėtukas ŠŽ, skėtukas BŽ) a u 3 odvozenin odpovídá měkká koncová souhláska kmene tvrdé souhlásce v základových slovech (např.: kakliukas STŽ, kauliukas BŽ, STŽ, staliukas GŽ, STŽ). Z uvedených údajů nelze vyvodit výraznější derivační tendence. Ani v odvozeninách tohoto typu ve spisovném jazyce není úplná pravidelnost, ačkoli tam jsou patrné zřetelnější tendence13. -utė Odvozeniny tohoto typu jsou v terminologii ještě vzácnější — v analyzovaných slovnících jich bylo uvedeno pouze 10. Častěji mají speciální význam, např.: akutės „drobné dutiny v tvrdém materiálu“ ChŽ, akutė „1. mladý, vyvíjející se pupen v úžlabí listu na výhonu, používaný k roubování; 2. prohloubený pupen na povrchu hlízy (např. bramboru)“ BŽ, (synonymum taškas) STŽ, eglutė „vada tkaniny; podélný cikcakový zlom proužků táhnoucí se látkou, za nímž proužky opět pokračují pravidelným směrem < … >“ ATŽ, galvutė „1. hroznovité květenství < … > s krátkou osou, na jejímž vrcholu jsou hustě nahlučené přisedlé nebo velmi krátce stopkaté květy, např. u jetele; 2. ve vztahu k houbě =klobouk“ BŽ, šakutė „1. tyč s několika (většinou stejně dlouhými) větvemi; 2. skupina kontaktních tyčinek pro zapínání elektrického proudu“ MŽ, STŽ, „takový nástroj ke stativu“ ChŽ. Část odvozenin označuje tytéž věci jako základová slova, jsou však menší, např.: skylutė STŽ, šakutė „drobná větev druhého nebo ještě vyššího řádu, vegetativní či plodná, stromu nebo keře“ BŽ. 13 Viz Gramatiku litevského jazyka, I, s. 268–269. 4. Lietuvių terminologija 49 Všechny odvozeniny jsou vytvořeny z dvojslabičných podstatných jmen ženského rodu a všechny jsou samy ženského rodu. Také ve spisovném jazyce se deminutiva s touto příponou častěji tvoří z podstatných jmen ženského rodu14. Ostatní přípony Deminutivní termíny byly vytvořeny ještě pomocí 4 přípon (celkem 8 odvozenin), avšak vzhledem k jejich malému počtu nehrají v terminologii významnější úlohu. -aitis, -ė: apysakaitė LŽ, giminaitis TŽ, kepuraitė ChŽ, SŽ. -ytė: ausytė SŽ. -okšnis: krūmokšnis BŽ, pievokšnis MŽ, upokšnis GŽ, MŽ. -uška: dainuška LŽ. NÁZVY MÍST Názvy míst se tvoří z podstatných a přídavných jmen častěji než ze sloves. Ve slovnících terminologických odvozenin tohoto okruhu od jmenných základů se jich však uvádí poměrně málo. Odvozeniny, které jsou slovotvorně založeny na jmenných slovech, pojmenovávají místa podle předmětů, které se na nich nacházejí, nebo podle určitých vlastností, jež umožňují odlišit pojmenovávané místo od ostatních. Slovotvorné významové rozdíly odvozenin tedy vyplývají z toho, že jejich základová slova náležejí k různým slovním druhům a označují různé skutečnosti. Povaha základových slov má vliv i na další slovotvorné tendence. Většina názvů míst odvozených od jmenných slov je slovotvorně založena na podstatných jménech (68 z 99, tedy více než dvě třetiny odvozenin). Od podstatných jmen se odvozeniny tohoto okruhu tvoří nejčastěji příponou -ynas. Ostatní přípony, např. -inė, -ynė, -ija, jsou méně produktivní. Nejproduktivnější typ názvů míst odvozených od přídavných jmen tvoří přípona -uma. -ynas Příponou -ynas se tvoří odvozeniny dvou slovotvorných okruhů — názvy souborů a názvy míst. Odstín hromadného významu je často vlastní i odvozeninám, které se považují za názvy míst. Vždyť například aikštynu, kalvynu ar pelkynu se nazývají místa, na nichž se nachází více než jeden aikštė, kalva ar pelkė. Takové odvozeniny označují jak shluky příslušných předmětů, tak místa, kde se tyto shluky nacházejí. V zásadě jsou tedy pro tyto odvozeniny příznačné oba uvedené slovotvorné významy. Každá jednotlivá odvozenina se zařazuje do jednoho či druhého okruhu také s ohledem na její lexikální význam a na to, který význam v ní vystupuje výrazněji. Zde pojednávané odvozeniny mají zřetelnější místní význam, a proto se považují za názvy míst. Místa se pojmenovávají podle charakteristických předmětů, které se na nich nacházejí, a jejich shluků, jež odlišují určitou oblast, nejčastěji zemského povrchu, od jiných oblastí, jejichž charakteristické předměty jsou odlišné. Stejný význam mají i odvozeniny, jimiž se pojmenovávají místa, kde rostou jednotlivé druhy rostlin nebo kde se chovají či drží zvířata. Např.: aikštynas SŽ, brūzgynas BŽ, daigynas BŽ, drumlynas GŽ, durpynas EŽ, GŽ, MŽ, firnynas GŽ, gargždynas GŽ, MŽ, kalvynas GŽ, kalvynas GŽ, MŽ, kauburynas GŽ, kupstynas MŽ, ledynas GŽ, MŽ, SŽ, medynas BŽ, molynas ChŽ, GŽ, MŽ, 14 Srov. Lietuvių kalbos gramatika, I, s. 270–271. 50 nendrynai GŽ, pelkynas MŽ, raistynas MŽ, rūdynas GŽ, smėlynas MŽ, uogynas BŽ, upynas GŽ, MŽ, vandenynas GŽ, versmynas MŽ, žemynas GŽ, žirgynas EŽ, žvyr-ynas GŽ, MŽ. Menší část termínů pojmenovává různé předměty, které lze chápat jako názvy míst, např.: dainynas LŽ, giesmynas LŽ, kainynas EŽ, psalmynas LŽ, talpumynas STŽ, teisynas TŽ, varžynas ChŽ, FŽ, STŽ, žinynas EŽ, STŽ, žodynas LŽ, STŽ. Zvláštními odvozeninami jsou ežerynas GŽ a vasarynas (v jezeře, synonymum propersą) GŽ, jejichž základová slova neoznačují věci obsažené v odvozeném slově. Všechny odvozeniny jsou utvořeny z podstatných jmen. Základovými podstatnými jmény bývají častěji slova slovotvorně nedělitelná nebo značně lexikalizované odvozeniny, tj. od slov, s nimiž by měla být slovotvorně spojena, jsou sémanticky více či méně vzdálená. Odvozeniny z podstatných jmen s výraznými afixy z různých slovotvorných stupňů jsou vzácné, např.: medelynas BŽ, sąvartynas GŽ, talpumynas STŽ. Za výjimku je třeba považovat odvozeniny ze složených slov, např.: rankrašt ynas LŽ. -uma Typ tvoření příponou -uma je nejproduktivnější při odvozování názvů míst od adjektiv. Odvozeniny tohoto typu pojmenovávají místa podle vlastností označovaných základními adjektivy, které je odlišují od jiných míst s odlišnými vlastnostmi. Téměř všechny odvozeniny jsou názvy různých míst na zemském povrchu. Např.: aukštuma GŽ, MŽ, dykuma GŽ, MŽ, SŽ, dubuma GŽ, MŽ, ilguma SŽ, iškiluma GŽ, MŽ, kalvotuma GŽ, lyguma GŽ, MŽ, nuolaiduma MŽ, nuotakuma MŽ, nuožulnuma GŽ, pakiluma GŽ, MŽ, platuma SŽ, plokštuma GŽ, MŽ, STŽ, SŽ, sausuma GŽ, MŽ, sekluma GŽ, MŽ, SŽ, slėsuma MŽ, smailuma FŽ, statuma GŽ, MŽ, šlapuma MŽ, žemuma GŽ, MŽ. Odvozeniny se tvoří od kvalitativních adjektiv, která lze stupňovat. Pouze termín aplinkuma STŽ je odvozen od podstatného jména. Příponou -uma se tvoří také názvy vlastností, a proto se vyskytují i takové odvozeniny, které mohou mít význam abstraktních substantiv. Takové odvozeniny jsou víceznačné, např.: šlapuma „1. vlhké, deštivé počasí; 2. vlhké místo“ MŽ. Abstraktům blízké jsou také termíny ilguma SŽ, platuma SŽ. -inė Příponou -inė se názvy míst tvoří od podstatných jmen, v terminologických slovnících je však těchto termínů uvedeno dvakrát méně než odvozenin nejproduktivnějšího typu -ynas. Odvozeniny tohoto typu pojmenovávají různé místnosti nebo obecněji místa, kde se dělá, vyrábí či uchovává to, co označuje základní podstatné jméno. Základní slovo může často označovat také účel místnosti. Např.: aparat inė STŽ, areštinė TŽ, durpinė MŽ, elektrinė FŽ, išdinė EŽ, muitinė EŽ, TŽ, siurblinė GŽ, MŽ, užkandinė EŽ. Zbývající odvozeniny pojmenovávají určité předměty určené k ukládání a uchovávání věcí označovaných základními podstatnými jmény. Např.: parakinė SŽ, šovininė SŽ, šratinė SŽ, tepalinė SŽ, triukšlinė SŽ. K těmto odvozeninám jsou blízké také názvy částí rostlin, např.: dulkine „tobolka na vrcholu tyčinky, v níž vzniká pyl“ BŽ, mezginė „dolní část pestíku, z níž se vyvíjí plod“ BŽ, nektarinė „žláza květu vylučující sladkou tekutinu — nektar“ BŽ, sporinė „orgán ve tvaru tobolky, džbánku nebo měchýřku, v němž se tvoří výtrusy“ BŽ. 4* 51 Základní podstatná jména odvozenin s příponou -inė mají různou stavbu — jsou jednoduchá i odvozená. Z hlediska tvoření se vyčleňuje botanický termín mezginė BŽ, který je odvozen od slovesa. Takové tvoření není pro litevštinu typické. Jiné přípony Názvy míst od jmenných základů se tvoří ještě pomocí 7 přípon. Produktivita všech těchto typů je v terminologii nízká (celkem 21 odvozenin). -idė: aukšlidė BŽ. -ija: naujasėdija EŽ, seniūnija TŽ, tėvonija EŽ. -ymė: kiaurymė STŽ, siaurymė GŽ, sraujymė GŽ, MŽ, stormė GŽ, MŽ. -ynė: akmenynė GŽ, saman ynė MŽ, šlynynė MŽ, žvyr ynė MŽ; klampynė GŽ, MŽ, sausynė MŽ, slaptynė TŽ, šlapynė MŽ. -mė: gelmė GŽ, tankmė SŽ. -ūnė: viršūnė GŽ, SŽ. -uva: rag uva GŽ, MŽ, sietuva GŽ, SŽ. Deriváty se sufixy -idė, -ija, -ūnė, -uva se tvoří z podstatných jmen, zatímco deriváty se sufixy -ymė, -mė z přídavných jmen. Deriváty se sufixem -ynė se tvoří jak z podstatných, tak z přídavných jmen. Deriváty s některými sufixy jsou stará slova, nepochybně převzatá z neterminologické slovní zásoby. To platí především o derivátech se sufixy -mė, -ūnė, -uva. DALŠÍ SLOVOTVORNÉ SKUPINY Ve slovnících terminologie je uvedeno jen velmi málo derivátů náležejících k dalším slovotvorným skupinám. O něco více z nich patří do skupiny souhrnných názvů. Podíl derivátů se souhrnným významem je blízký názvům míst. Například značná část derivátů se sufixem -ynas může mít slovotvorný význam souhrnný i místní. Oba významy může mít také část derivátů se sufixem -ija, např.: seniūnija apod. Zde se probírají pouze deriváty se sufixy, pro něž není místní význam charakteristický. Označují určité seskupení nebo celek osob, zvířat či věcí pojmenovaných základovými slovy (deriváty podstatných jmen), anebo označují skupinu či celek osob se společnou vlastností (deriváty přídavných jmen). Nejproduktivnějším typem souhrnných názvů je -ija. Deriváty s tímto sufixem se obvykle tvoří z podstatných jmen, např.: augalija BŽ, GŽ, MŽ, augmenija MŽ, bajorija EŽ, buožija EŽ, gyvūnija GŽ, lapija BŽ, pirk lija EŽ, raštija LŽ, terminija STŽ, valstietija EŽ. Významem se liší bendrija BŽ, GŽ, TŽ, draugija EŽ, SŽ, TŽ, valstija TŽ; kromě toho je bendrija slovotvorně odvozeno od přídavného jména. Méně souhrnných názvů tvoří sufix -ynas. Tvoří se rovněž z podstatných jmen, např.: kuokelynas „soubor tyčinek jednoho květu“ BŽ, lapvaisynas „souplodí složené z většího či menšího počtu jednosemenných plodů — plodolistů (např. u pryskyřníku)“ BŽ, nuobirynas (synonymum nuobirų kūgis) GŽ, sąnašynas „sypké naplaveniny“ ChŽ, „nahromadění usazenin řeky, ledovce, moře nebo větru“ MŽ, GŽ, sąžalynas „skupina hustě rostoucích bylinných nebo vodních rostlin“ BŽ, sluoksnynas GŽ, vaisynas „plod vyvinutý z mnoha semeníků, např. moruše“ BŽ, vaislapynas „soubor všech plodolistů jednoho květu, tvořící jeden či více pestíků“ BŽ, vamzdynas „zařízení z potrubí k dopravě vody, plynů, 52 ropy nebo jiných produktů“ MŽ, GŽ, (synonymum vamzdžių tinklas) STŽ, žiedynas „soubor květů soustředěných na zvláštním výhonu nebo komplexu výhonů, který nemá pravé listy, nýbrž pouze krycí listy nebo listeny“ BŽ. Několik souhrnných názvů je odvozeno sufixem -uomenė, např.: bendruomenė EŽ, TŽ, prastuomenė EŽ, varguomenė EŽ, visuomenė EŽ, TŽ. Není ani mnoho termínů, které slovotvorně náležejí do skupiny názvů podle původu a příslušnosti. Deriváty tvořené sufixem -iena označují určité látky, z nichž jsou složeny věci pojmenované základovým podstatným jménem, např.: grybiena „propletenec hyf tvořící vegetativní strukturu hub“ BŽ, karniena „složitá tkáň vyšších rostlin, kterou se organické látky rozvádějí po celé rostlině ⟨ … ⟩“ BŽ, ląsteliena (celulóza) ChŽ, mediena „složitá tkáň sloužící k rozvodu vody po celé rostlině, tvořená buňkami se zdřevnatělými stěnami ⟨ … ⟩“ BŽ, „zdřevnatělá část rostliny“ ChŽ, narveliena (celulóza) ChŽ, uoliena „přírodní minerální hmota určitého složení“ ChŽ, MŽ. Slovotvorně odlišným názvem masa je skeriena SŽ, který je odvozen od slovesa. Deriváty tvořené sufixem -ena jsou názvy kůží a kožešin. Označují materiál povrchu těla různých zvířat, např.: bulena „kůže býčka, jalovice“ ChŽ, karvena ChŽ, pūkена „kožešiny kožešinových zvířat“ ChŽ. Deriváty se sufixy -ienojai a -ojai slouží jako názvy stonků rostlin, např.: bulvienojai „bramborové stonky“ BŽ, uogienojai „stonky bobulovitých rostlin (např. brusinek, borůvek, vlochyní)“ BŽ; apynojai „stonky chmele“ BŽ. Sufixem -ybė se tvoří názvy slov a výrazů. Základové slovo obvykle ukazuje, odkud pojmenovávaný jazykový rys pochází, např.: svetimybė LŽ, tarmybė LŽ, žargonybė LŽ. ZÁVĚRY 1. Při tvoření podstatných jmen v jednoslovných litevských termínech hraje nejdůležitější roli odvozování termínů příponami. Více než dvě třetiny všech odvozenin obsažených ve slovnících právních, geologických a fyzickogeografických, fyzikálních, sportovních, melioračních, chemických, textilních, literárních, botanických, ekonomických a výpočetně-technických termínů je utvořeno pomocí přípon. 2. Termíny s příponami se častěji odvozují od sloves. Z jmen (zde se počítají také příčestí, zájmena a příslovce) je odvozena méně než třetina termínů zkoumaných v této práci. 3. Charakteristickým rysem terminologie je hojnost abstrakt. Pouhé názvy dějů tvoří více než polovinu všech příponových odvozenin. Druhou nejpočetnější skupinou odvozenin jsou názvy vlastností (jedna šestina všech příponových odvozenin). Abstrakta odvozená od sloves i jmen jsou celkem 2,24krát početnější než odvozeniny ze všech zbývajících slovotvorných skupin. Slovotvorné skupiny jsou podle počtu odvozenin seřazeny takto: 1. názvy dějů — 2592 2. názvy vlastností — 834 3. názvy nositelů jmenných vlastností a profesních osob — 323 4. názvy nástrojů — 299 53 5. zdrobněliny — 256 6. označení činitelů a nositelů slovesné vlastnosti — 248 7. označení výsledku děje — 224 8. názvy míst: odvozené od jmen a od sloves — 99 — 36 9. názvy souborů — 27 10. názvy podle původu a příslušnosti — 16 11. názvy svátků a obřadů — 1 celkem —4955 4. Všechny termíny odvozené pomocí přípon náležejí k 245 slovotvorným typům, avšak pouze 33 slovotvorných typů termínů má více než 10 odvozenin. Jde o nejproduktivnější typy slovotvorby podstatných jmen spisovného jazyka, například názvy dějů -imas / -ymas, -tis, -yba, názvy vlastností -umas, -ybė, -ystė, názvy nositelů jmenné vlastnosti a příslušníků povolání -ininkas, -ė, -inis, -ė, názvy činitelů a nositelů slovesné vlastnosti -tojas, -a, -ėjas, -a, -tinis, -ė, názvy výsledku děje -inys, -alas, -muo, názvy nástrojů -tuvas, -iklis, -tukas, zdrobněliny -elis, -ė / -ėlis, -ė, názvy míst -ynas, -uma, -inė, -ykla, názvy souborů -ija aj. K těmto častějším typům patří 4415 odvozenin, tedy 89,1% všech zkoumaných derivátů. Mimořádně vysokým počtem odvozenin se vyznačují slovotvorné přípony názvů dějů -imas a -ymas, jimiž je odvořena téměř polovina všech zkoumaných termínů (48,6%). Druhým typem podle počtu odvozenin je slovotvorný typ názvů vlastností -umas (14% odvozenin). Následují přípony zdrobnělin -elis, -ė, -ėlis, -ė (celkem 210 odvozenin), přípony názvů činitelů a nositelů slovesné vlastnosti -tojas, -a a -ėjas, -a (148 odvozenin), přípona názvů nositelů jmenné vlastnosti a příslušníků povolání -ininkas, -ė (129 odvozenin), přípona názvů nástrojů -tuvas (119 odvozenin), přípona názvů výsledku děje -inys (77 odvozenin), přípona názvů nositelů jmenné vlastnosti -inis, -ė (73 odvozenin), přípona názvů vlastností -ystė (61 odvozenin) a přípona názvů nástrojů -iklis (54 odvozenin). Těmito příponami (každá z nich má nejméně 50 odvozenin) je vytvořeno 17,6% všech zkoumaných odvozenin. Dvacet příponových typů má 11–50 odvozenin a 212 slovotvorných typů nemá více než 10 odvozenin. To ukazuje, že pro tvoření většiny termínů je charakteristická jednotvárnost. Ve spisovném jazyce je příponových typů tvoření podstatných jmen více. Kromě toho se v nejedné skupině výrazněji uplatňují nejproduktivnější typy s 1–2 termíny. 5. V terminologii se vyhýbáme těm slovotvorným typům spisovného jazyka, pro něž jsou charakteristické citové a expresivní významové odstíny. Například zdrobněliny jsou ve spisovném jazyce nejpočetnějším typem mezi příponovými podstatnými jmény, zatímco v terminologii tvoří jen středně velkou skupinu, protože se zde užívají pouze ve zdrobňujícím a speciálním významu. Pro terminologii jsou téměř zcela netypické četné slovotvorné typy názvů nositelů slovesné vlastnosti ve spisovném jazyce, jejichž odvozeniny označují osoby s pejorativním významovým odstínem. 6. Tvoření termínů má i další charakteristické zvláštnosti, například: a) specializaci slovotvorných typů (v litevské terminologii není dostatečná), b) rozšíření slovotvorných hranic jednotlivých typů ve srovnání se spisovným jazykem, c) hojnější než obecně li- 54 užívání slov s derivačně členitelným kmenem v literárním jazyce, d) četnost hybridů v jednotlivých derivačních typech (s mezinárodními základovými kmeny), e) větší rozšíření kalků než v literárním jazyce obecně. 7. Většina termínů jsou správně utvořené deriváty. Vyskytující se nepodařené termíny jsou většinou mechanické morfematické kalky z jiných jazyků. Chybné termíny se častěji vyskytují v důsledku nevhodného výběru základového slova, méně často kvůli neobratnému užívání přípon. Zkratky ATŽ — A. Jurevičius, A. Čižas, Aiškinamasis tekstilės terminų žodynas, I, Vilnius, 1962. BŽ — Botanikos terminų žodynas, sudarė Botanikos žodyno komisija, redagavo prof. dr. J. Dagys (vyr. redaktorius), biol. m. k. A. Lekavičius ir j. m. b. V. Mališauskienė, Vilnius, 1965. ChŽ — K. Daukšas, Chemijos žodynas, Vilnius, 1960. DŽ — Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, II papildytas leidimas, redakcinė kolegija: J. Kruopas (atsak. redaktorius), A. Lyberis, D. Lukšys, J. Paulauskas, J. Senkus, K. Ulvydas, Vilnius, 1972. EŽ — Rusiškai lietuviškas ekonomikos terminų žodynas, redakcinė kolegija: Lietuvos TSR MA akademikas K. Meškauskas (ats. red.), A. Poviliūnas, V. Puronas, A. Skupeika, Vilnius, 1966. FŽ — Fizikos terminų žodynas, redaktorius Lietuvos TSR MA akad. P. Brazdžiūnas, Vilnius, 1958. GŽ — V. Gudelis, Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas, Vilnius, 1956. LŽ — Literatūros terminų žodynas (sudarė J. Petronis, V. Vanagas, A. Zalatorius), Vilnius, 1962. MŽ — J. Čeičys, Melioracijos terminų žodynas, Vilnius, 1960. STŽ — V. Kairys, A. Kaminskas, Z. Kudirka, R. Kundrotienė, M. Lipšicas, A. Mačernius, J. Norkus, J. Riaubūnas, J. Stanaitytis, B. Stulpinas, A. Šliavas, Rusų–lietuvių–anglų kalbų skaičiavimo technikos terminų žodynas, Vilnius, 1971. SŽ — Sportinių terminų žodynas (redakcinė kolegija: Z. Gobikas, V. Kazlauskas, TSRS nusipelnęs sporto meistras J. Lagunavičius, ped. m. kand. P. Normantas, biol. m. kand. V. Petkus, P. Rimša, V. Steponaitis (atsak. sudarytojas), Vilnius, 1959. TŽ — Teisinių terminų žodynas, sudarė A. Žiurlys, redakcinė kolegija: Lietuvos TSR MA narys-koresp. J. Bulavas, prof. K. Jablonskis (atsak. redaktorius), Lietuvos TSR MA tikrasis narys J. Žiugžda, A. Žiurlys, Vilnius, 1954. С. КЕЙНИС SUFIXÁLNÍ TVOŘENÍ LITEVSKÝCH TERMÍNŮ Shrnutí Práce zkoumá sufixální tvoření jednoslovných litevských substantivních termínů na základě materiálu z fyzikální, chemické, geologické a fyzickogeografické, botanické, meliorační, textilní, výpočetní techniky, právní, literárněvědné, ekonomické a sportovní terminologie podle terminologických slovníků vydaných v sovětské Litvě. Sufixální tvoření termínů je nejdůležitějším prostředkem obohacování terminologie — více než dvě třetiny všech útvarů vznikly pomocí sufixů. Předmět prá- 55 ce tvoří 4955 sufixálních derivátů, z nichž většina (více než dvě třetiny) je odvozena od sloves. Na základě derivačního významu a povahy základových slov byly vyčleněny tyto třídy derivátů: a) odslovesné – názvy dějů, názvy nástrojů děje, názvy činitelů a nositelů slovesného příznaku, názvy výsledků děje, názvy míst; b) odjmená – názvy jmenného příznaku, názvy nositelů jmenného příznaku a osob podle povolání, deminutiva, názvy míst, názvy souhrnné a názvy podle původu a příslušnosti. V každé třídě jsou pojednány typy tvoření termínů (celkem jich je 245). Tvoření termínů se vyznačuje: 1) širokým rozšířením derivátů s abstraktním významem (více než polovina všech zkoumaných derivátů jsou názvy dějů, šestina všech derivátů jsou názvy jmenného příznaku), 2) výraznou převahou produktivity jednoho až dvou slovotvorných typů v každé třídě, 3) nepatrným využíváním typů s emocionálním a expresivním významem ve srovnání se spisovným jazykem, 4) specializací (nedostatečnou) a unifikací slovotvorných prostředků, 5) rozšiřováním slovotvorných možností některých produktivních typů, 6) širokým využíváním internacionálních základových slov, 7) větším rozšířením kalků než v obecném spisovném jazyce. Nesprávné tvoření termínů vzniká nejčastěji v důsledku kalkování po morfémech.