Нерегулярные явления в фонетике, акцентуации и грамматике белорусских говоров западной зоны

LIETUVIŲ AREALINĖS LINGVISTIKOS KLAUSIMAI LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA Э. И. ГРИНАВЕЦКЕНЕ, Ю. Ф. МАЦКЕВИЧ, Е. М. РОМАНОВИЧ, Е. И. ЧЕБЕРУК NEREGULÁRNÍ JEVY VE FONETICE, AKCENTUACI A GRAMATICE BĚLORUSKÝCH NÁŘEČÍ ZÁPADNÍ ZÓNY Článek analyzuje řadu jevů běloruských lidových nářečí, které patří k nepravidelným útvarům v oblasti fonetiky, akcentuace a gramatiky. Většina z nich se vyskytuje v západní zóně běloruského jazykového kontinua (Grodenská, Minská a Vitebská oblast). I. Hláskové nářeční rozdíly, které nepatří do fonetického systému běloruských nářečí. a) Běloruská nářečí prošla zúžením široké1 samohlásky е a její změnou v zadní samohlásku о(ё) pod přízvukem před tvrdou souhláskou, např.: бро́за ‘bříza’, лён, лёд. V západních běloruských nářečích však byly v jednotlivých slovních tvarech v uvedené pozici po měkkých souhláskách zaznamenány případy а(<е), např.: маладзúй (místo маладзёж) ‘mládež’, капа́йка (místo капе́йка) ‘kupka’ (sena), ужо́ цямне́я (místo цямне́е) ‘stmívá se’ (okresy Volkovysk a Ščučin). Tento jev je znám také v přejatých slovech, např.: радла́ука (místo радле́йка) ‘lopatka’, цвяк (< něm. nář. zweck, srov. pol. ćwiek) ‘hřebík’. Jak známo, změny v jazykovém systému v mnoha případech nebývají absolutní2, v důsledku čehož dochází k narušení pravidelnosti některých systémových zákonitostí. V tomto případě není přítomnost samohlásky а v morfému pod přízvukem před tvrdou souhláskou ničím jiným než reliktním jevem, který změně odolal. Jde nejspíše o zachování starší kvality samohlásky е. Podobná změna je možná způsobena převahou sufixů s vokalickým prvkem а, я v jmenných a slovesných útvarech na tomto území, např.: авяча мяса, курача пе́р’я3. Na druhé straně je výslovnost а z е v této pozici charakteristická také pro nářečí sousedního litevského jazyka, např.: g’āras (< gēras) ‘dobrý’, v’āža (< vėža) ‘veze’, ž’āmas (< žēmas) ‘nízký’ (rovněž přejaté c’v’ákas (< cvėkas) ‘hřebík’)4. Proto je jistý důvod spatřovat v tomto případě také podpůrný vliv fonetického systému litevských nářečí. 1Srov. Narysy pa historyi belaruskaj movy, Minsk, 1957 (dále jen Narysy), s. 63 (§ 48). 2Srov. tamtéž, s. 54—55. 3 Srov. Дыялекталагічны атлас беларускай мовы, Minsk, 1963 (dále jen ДАБМ), mapa č. 185. 4Srov. Z. Zinkevičius, Lietuvių dialektologija, Vilnius, 1966 (dále jen LD), mapa č. 12. 89 Vedle toho jsou na tomto území v uvedené pozici dobře známy také případy zúžené samohlásky е, vyslovované jako přední diftong ie, např.: авёс ‘авё’, лед ‘лёд’, мед ‘мёд’, бе́рда ‘бе́рда’ (Voronovský a Volkovyský rajón). Zúžené е bylo zaznamenáno také ve slovesných tvarech zkoumaných nářečí, např.: пек хлеб, напёк алапкай, стек лейню, завёс да фёрмы, прывёс пацуйбон, павёу каня, бок разбёг, памёр сын (Vilejský rajón)⁵. V tomto případě mohlo k vyrovnání е v kořenovém morfému dojít pod vlivem infinitivního tvaru, srov. пекцы: пек, завеці: завёс, павеці: павёу, памерці: памёр. Přítomnost е pod přízvukem v jednotlivých slovech je však možná výsledkem silnějšího působení přízvuku. Jak je patrné z příkladů, samohláska е se pod přízvukem značně prodloužila a zároveň se stala napjatější a užší. Tento jev je s největší pravděpodobností totožný s obdobným jevem zaznamenaným v některých litevských nářečích na běloruském pomezí, v nichž se místo dlouhého úzkého é spisovného jazyka (< z širokého *ē), stejně jako v sousedních běloruských nářečích, vyslovuje nepravidelný diftong ie, např.: turėj ~ turėjo ‘měl, -a, -i’, gulėj ~ gulėjo ‘ležel, -a, -i’⁶. V této souvislosti je zajímavý také výskyt přízvučného o(ё) z uzavřeného praslovanského ē⁷ ve zkoumaných nářečích, např.: аслён ‘oslepl’, бясе́да ‘beseda’ (Novogrudský rajón), пабёг ‘útěk’ u lesa, ён палёс ‘vlezl’ na horu, ня улёс ‘nevlezl’ do chleba, слёс ‘slezel’ sníh (Voronovský rajón). Uvedené případy odchylky od pravidelného přechodu é v o (ё) jsou pravděpodobně způsobeny jeho pozičním postavením. Především zde mohlo působit střídání samohlásek е: о(ё) v kořenových morfémech slovesných tvarů: нёс: нёсци, вёў: вёсци; е se přizpůsobovalo о (ё), muselo se poněkud zkrátit, a v důsledku toho se rozšířilo a změnilo v zadní samohlásku о (ё). б) V jednotlivých slovních tvarech bylo zaznamenáno nedokončené střídání а: о, např.: трава: тро́вы (Vilejský rajón). Tento ojedinělý případ se vyskytuje na okraji areálu rozšíření а>о před у (typu про́йда: праўда) v nářečích s nedisimilačním akaním⁸. V nářečí obce Solonovo (Vilejský rajón), kde byl zaznamenán slovní tvar тро́вы, se však vyslovuje праўда, дау, лаўка. Je možné, že тро́вы souvisí s labializací a zúžením samohlásky а před ў, která v tomto nářečí již zanikla a zachovala se pouze v tvaru genitivu plurálu (тро́ў). Poté pravděpodobně došlo k vyrovnání samohlásky ve všech tvarech plurálu (: тро́вы, тро́вам, тро́вах). Zachování tohoto reziduálního jevu podporuje také poziční střídání typu сава́: со́бы při akanickém vokalismu. Labializace a zúžení prvního komponentu diftongu аи se pozorují také v celé východní Litvě. Zvlášť výrazně se to projevuje v dzūkských nářečích, ⁵ Další příklady viz Хрэстаматыя па беларускай дыялекталогіі. Мінск, 1962, с. 7, 8, 9, 46, 47, 122, 131, 142 и др. ⁶ Srov. LKT, с. 388 и др., dále Е. Й. Гринацевкене, Некоторые явления контактирования литовских и славянских говоров (на материале языковых контактов в юго-восточной Литве, — Балто-славянский сборник, Москва, 1972, с. 399 и сл. ⁷ Srov. Нарысы, с. 56. ⁸ Srov. ДАБМ, карта № 28. 90 např.: šāšas || švāšas ‘suchý’, lāukas || lūkas ‘pole’, radāũ || radžũ ‘našel, -la’⁹. Tento jev byl zaznamenán také v izolovaných litevských nářečích na území Běloruské SSR, např.: proūse ‘mýt’, gloūsc ‘přitisknout k hrudi’, krōjas ‘krev’¹⁰. Z uvedeného a z údajů předložených na výše zmíněné mapě č. 28 DABM je patrné, že se území, na nichž se uvedené jevy vyskytují, stýkají. Lze proto předpokládat, že tyto zvláštnosti jsou v obou jazycích společné. в) Při rozlišování fonémů с a ш byla v jednotlivých slovech v západní zóně běloruských nářečí zaznamenána určitá kolísavost. Nejčastěji zde místo souhlásky с, obvyklé v ostatních nářečích, nepravidelně vystupuje souhláska ш, např.: шпіна ‘záda’ (Voronovský rajón), шкапе́ц ‘eunuch’ (Postavský rajón), шаракано́йка ‘stonožka’ (Braslavský rajón), шлоць (< sljuta) ‘břečka’ (Novogrudský rajón). V přejatých slovech se v těchto nářečích zachovává výslovnost uvedených souhlásek typická pro výchozí jazyk, např.: паршу́к ‘sele’, srov. lit. paršiūkas (toto slovo s takovou výslovností tvoří v běloruských nářečích kompaktní areál¹¹); склю́т, склю́д ‘teslice’, srov. шклю́д ‘tamtéž’ (Kalinavický rajón), lit. skliūtas; пашку́ства, пашку́да ‘hnus, ohavnost’ (Novogrudský a Postavský rajón; tato slova byla s největší pravděpodobností přejata prostřednictvím litevštiny), srov.: паску́да (Rogačovský rajón), lit. paškūstva ‘tamtéž’ < z pol. paskudstwo, paskuda. г) Zde byla zaznamenána také pro běloruštinu neobvyklá fakultativní výslovnost souhlásky к’ před е, např.: ке́йкацца vedle obvyklého ко́шкаць, ко́шкацца ‘kopat, hrabat se’, наке́йзацца ‘ušpinit se’, кляке́на vedle кляко́ча ‘cvaká’ (Novogrudský, Ašmjanský a Ivjevský rajón), заке́лтаць, мі́лці vedle nejrozšířenějšího закала́ціць ‘naředit vodou, rozmíchat’¹². Je možné, že zaznamenané případy jsou způsobeny obecným charakterem střídání tvrdých a měkkých souhlásek v časovacích paradigmatech; mohou však také souviset s reliktními či substrátovými jevy, srov. lit. kẽsinti ‘jít pomalu’, kiaũzeris ‘zíval’, klekēnti ‘cvakat’. д) V těchto nářečích se v jednotlivých lexémech místo х vyslovuje к, např.: ка́та ‘chata’, жані́к ‘snoubenec’, клеп ‘chléb’, канюк ‘kočí’. Tento rys obvykle zasahuje velkou část slovní zásoby v místech, kde obyvatelstvo komunikuje v běloruských a litevských dialektech. Zaznamenali jsme následující případy ve Voronovském rajónu (vesnice Staré Smilginė): чаро́мка ‘střemcha’, чка́я ‘kýchá’, казя́н ‘hospodář’, жані́кі ‘snoubenci’, чаты́ры па́ры сок ‘čtyři páry seker’, пры́ехаў да іх ‘přijel k nim’, не бачыла іх ‘neviděla je’ a mnoho dalších. V tradičních litevských nářečích se souhláska ch vyslovuje jako к, např.: kòras (spis. chòras) ‘sbor’, kaukòzas (< z kolchòzas) ‘kolchoz’, kòlera (spis. chòlera) 9 Srov. LD, s. 92–94. 10 Srov. J. Senkus, Kai kurie Lazūnų tarmės ypatumai, „Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, A serija“, 1(1958), s. 185. 11 Srov. DABM, mapa č. 292. 12 Srov. také A. U. Arašonkava, E. I. Hrynavieckiene, I. P. Kavalčuk, J. F. Mackievič, J. M. Ramanovič, A. I. Čabjaruk, L. F. Šatalava, Da leksika-semantyčnaj dyferencyjacyi ў belaruskich narodnych haworkach, „Весці Акадэміі навук Беларускай ССР, № 1, 1971, Серыя грамадскіх навук“, s. 95–96. 91 ‘cholera’, karāktorius (spis. jaz. charākteris) ‘charakter’, kūdas (z chūdas) ‘hubený’ a mnoho dalších.¹³ Změna х v к je charakteristická i pro další západoběloruská nářečí¹⁴. Protože souhláska ch je vlastním litevským slovům zcela cizí a, jak ukazují příklady, vyskytuje se pouze v přejatých novotvarech spisovného jazyka, lze předpokládat, že běloruská nářečí západní zóny převzala tuto zvláštnost jazyka svých západních sousedů. e) V témže nářečí (v nářečí Staré Smilginy) se pozoruje ztráta počátečního frikativního г (h), např.: iltāi (< giltāi) ‘lenoch’, ōbly (< gōly), aryвь (< garyвь) ‘hoří’, adūi (< gadūi) ‘vychovávej’, alavéйка (< galavéйка) ‘hlaváč’, aryвца (< garyвца) ‘světnice’, арошаны (< garošany) ‘hrachový’, умnisak (< gumnisak) ‘stodola’, алойка (< galойка) ‘hlavička’, уста́я (< густа́я) a mnoho dalších. Tento jev patří k jazykové interferenci v podmínkách litevsko-běloruského bilingvismu, neboť v tradičních litevských nářečích počáteční h přejatých slov vždy odpadá, např.: aktāras (spis. jaz. hektāras) ‘hektar’, ēriķas (spis. jaz. Hēriķas) ‘Jindřich’, ērbac (spis. jaz. herbas) ‘erb’, imnas (spis. jaz. himnas ‘hymnus’, srov. také arielkà (< bělorus. гарёлка) ‘vodka’, arbatà (< pol. herbata) ‘čaj’, alasas (< pol. hałas, bělorus. го́лас) ‘hluk’, ādelis (< něm. Handel) ‘obchod’15. Ve vlastních litevských slovech souhláska h vůbec není. II. Nářečí západní zóny se vyznačují také charakterem přízvuku. Podstatná jména ženského rodu s neodvozeným základem na -а, která ve spisovném jazyce a v mnoha běloruských nářečích patří k akcentové paradigmatu s neměnným přízvukem na kořeni, zde tvoří pohyblivé paradigma s koncovým přízvukem v jednotném čísle, např.: liná, liné, liný, linói (při zachování kořenového přízvuku v množném čísle: linы, lináy, linám, linámi, на linax). K tomuto akcentuačnímu typu patří podstatná jména: муха, хмара́, груша́, буда́ a některá další. Uveďme několik dokladů: буда́: у будзе́ саба́ка спіц; скуры́ зня́ў; муха́ кусучая; ве́лька груша́; на дне засталася гушча́ з груцы; скула́; скура́; пад ску́рой; хмара́ цёмная ідзе́ (okres Voronovský); (okres Ščučinský); (okres Mostovský); (okres Ostrovecký); (okres Ivjevský); (okres Novogrudský). Uvedená podstatná jména se však nevyznačují jednotným rozsahem posunu přízvuku: v některých nářečích pohyblivé akcentové paradigma zahrnuje velký okruh podstatných jmen, v jiných jen jednotlivá slova. Tak je například кура́ s koncovým přízvukem doloženo i v řadě centrálních okresů (Červenský, Rogačevský aj.). Do okruhu koncového přízvuku patří také odvozená podstatná jména se základem na -а, např.: сынава́ (okres Mostovský), свінца́га ‘olovo’ (okres Novogrudský), рабіна́, каліна́, хваіна́ (okres Voronovský), даўніна́ ‘dávné časy’, маліна́, кра́міна́ ‘materiál továrního výrobku’ (okres Červenský), мякіна́, балаціна́. 13 Srov. LD, s. 152; Lietuvių kalbos gramatika, I, Vilnius, 1965, s. 66. 14 Viz E. J. Grinaveckene, I. P. Kovalčuk, J. F. Mackevič, E. M. Romanovič, Severozápadní běloruská nářečí litevského pohraničí, — Balto-slovanský sborník (dále — BSS), Moskva, 1972, s. 378. 15 Srov. LD, s. 152—153. 92 (Ščučinský raj.), альшына́ ‚olše‘, маліна́ (Svisločský raj.), даліна́, нізіна́ (Navahrudský raj.), ганіна́ ‚stádo‘, ганоля ‚tamtéž‘ (na mnoha místech, viz mapa izoglos č. 1), сушня, даубня, жаўцюха ‚žloutenka‘, смярдзюха ‚smraďoch‘ (Ivjevský raj.) a mnoho dalších.16 Značný počet uvedených sufixálních útvarů patří k sing. tantum. Přízvuk uvedených slov se velmi podobá přízvuku nominativu singuláru analogické skupiny podstatných jmen v sousedním litevském jazyce, v němž mají dvojslabičná a víceslabičná podstatná jména ženského rodu s krátkou koncovkou a krátkou nebo silně přízvučnou předposlední slabikou, stejně jako staré oxytony, v nominativu singuláru ve všech případech přízvuk na koncovce, např.: šakà ‚větev‘, rankà ‚ruka‘, trobà ‚chýše‘, sveikatà ‚zdraví‘, pabaigà ‚konec‘. Toto pravidlo se týká i přejatých slov: kvietkà ‚květina‘, terbà ‚pytel‘, skūrā ‚kůže‘, vyšnià ‚třešeň‘, kamarà ‚komora‘. S největší pravděpodobností je tato přízvuková zvláštnost západních běloruských nářečí totožná s příslušným systémem přízvuku litevského jazyka. K tomuto jevu mohla přispět slova litevského původu užívaná v běloruských nářečích, jejichž původní přízvuková struktura odpovídající zdrojovému jazyku je zde osvojena a zachována, např.: naùdā ‚užitek‘, salā ‚ostrov‘, kūdra ‚rybník; dobrý lesní pozemek‘, mīlta ‚jídlo z ovesné mouky‘, dūlka ‚prach‘ aj., srov. lit. naudà, salà, kūdra, milta ‚jídlo z kyselého mléka a pohankové mouky‘, dùlkė. V některých běloruských výpůjčkách z litevštiny se však zaznamenávají také přízvukové odchylky od původních forem, srov. lit. bandà ‚bochník chleba‘ a bělor. бо́нда ‚tamtéž‘, lit. kùlsė ‚stehno‘ a bělor. кулиша́ и кулúша ‚tamtéž‘, lit. maurai ‚okřehek‘ a bělor. маўра́ ‚tamtéž‘ aj. V prozkoumávaných běloruských nářečích západní zóny tedy tvoří významnou skupinu v lexikálním složení podstatných jmen se základem na -а podstatná jména s koncovkovým přízvukem v tvarech jednotného čísla. To opravňuje k předpokladu, že distribuce tohoto přízvukového typu se utvářela pod vlivem výše uvedených četných litevských forem v podmínkách bělorusko-litevských kontaktů, v jejichž důsledku se v příhraničních nářečích rozšířil typ se základem na -а a koncovkovým přízvukem, přestože jednotlivé formy se mohou lišit. Je třeba vzít v úvahu, že vliv vycházel jak z jednotlivých přejatých lexémů, tak z celého strukturálního typu, který mohl vyvolat tendenci k přesunu přízvuku na koncovku. III. Gramatické rozdíly, které odlišují západní zónu běloruských nářečí od ostatního běloruského jazykového areálu. a) Lexikální složení podstatných jmen se základem na -а se v nářečích západní zóny rozšířilo převedením jiných základů, např.: мыша́ ‚myš‘, мышиё; гус я ‚husa‘, гусёю, гусёй17. Možná zde působilo 16 Srov. také БСС, s. 379—380. 17 Srov. ДАБМ, mapy č. 80—83; také Лінгвістычная геаграфія і групоўка беларускіх гаворак, Мінск, 1968, s. 139—140; Лінгвістычная геаграфія і групоўка беларускіх гаворак, Мінск, 1969, mapa č. 56; Baltų kalbų veiksmažodžio tyrinėjimai, Vilnius, 1973, s. 247; také БСС, s. 379. 93 a gramatický systém sousedních litevských nářečí, v nichž podstatná jména ženského rodu zpravidla nemají slovní tvary s nulovou flexí. б) V běloruském spisovném jazyce a ve značné části nářečí patří slovo стада „stádo“ ke střednímu rodu. V západních nářečích tvoří pádové tvary podle vzoru podstatných jmen s kmenem na а-, např.: стада, стады, стадзе, стаду, стадай(ю), у стадзе (viz mapa izoglos č. 1). Změnu rodu v tomto případě také s největší pravděpodobností podpořil vliv litevštiny, v níž přímý ekvivalent zkoumaného slova je podstatným jménem ženského rodu, srov. bandā „stádo“. Je třeba poznamenat, že ve starých písemných památkách litevského jazyka a jeho nářečích jsou doloženy výpůjčky z běloruštiny stōdas, stodā „stádo“18. Soudě podle jejich podoby lze předpokládat, že nijak nesouvisejí s kategorií rodu slova стада, které se v současnosti užívá v běloruských nářečích západní oblasti. V návaznosti na K. Būgu patří litevské výrazy stōdas, stodā ke starším výpůjčkám a rod těchto výrazů závisí čistě formálně na fonetickém systému tehdejší litevštiny i běloruštiny (srov. litev. pōśmas < па́смо, bōgnas < ба́сно, reklā < pieklo, provà < право19). Působení fonetických zákonů běloruských nářečí na změnu kategorie rodu nářečního výrazu стада v tomto případě zcela chybí, srov. bělor. гора (střední rod) < горе, дзе́рава (střední rod), стада (ženský rod), дружыка (mužský rod) atd. V důsledku uvedených procesů je lexikální složení podstatných jmen s kmenem na а- v různých částech běloruských nářečí západní oblasti širší; to je do značné míry podmíněno bělorusko-litevskými kontakty. в) Běloruská nářečí mají vlastní specifické prostředky k vyjadřování prostorových, časových a dalších vztahů. Ve spisovném jazyce tuto funkci obvykle plní spojení předložek s různými pádovými tvary. V nářečích zkoumané oblasti však v této funkci často vystupují bezpředložkové konstrukce. Jako protějšek předložkové konstrukce s předložkou у + akuzativem, která vyjadřuje časové určení, se v lidové řeči zkoumaných běloruských nářečí užívá instrumentál času. Při označení okamžitého děje vystupuje ve funkci instrumentálu času nejčastěji adverbializovaný instrumentál jména v jednotném čísle, např.: ноча́й (spis. jaz. у ноч) абіралі яблыкі (Voronovský okres); па́ўднём (spis. jaz. у по́ўдні) пры́шла́; ён паро́й (spis. jaz. у пару́) пры́шоў; якім вре́мям схо́дзім (Ivjevský okres); не адным вре́мям (spis. jaz. не ў адзін час) прыду (Ošmjanský okres). Při označení opakovanosti děje vystupuje ve funkci instrumentálu času instrumentál jména v množném čísle, jeho tvary však nejsou adverbializované, např.: недзе́лямі (spis. jaz. у недзе́лі) былі кармашы; вечарамі будзем пісаць (Navahrudský okres). 18 См. P. Skardžius, Die slavischen Lehnwörter im Altlitauischen, Kaunas, 1931, с. 207; картотека „Словаря литовского языка“, хранящаяся в рукописных фондах Института литовского языка и литературы АН Лит. ССР. 19 Ср. K. Būga, Rinktiniai raštai, III, Vilnius, 1961, с. 46. 94 Podstatná jména s obecným označením časového období se upřesňují určitými slovy. Velmi často se v této funkci užívají ukazovací zájmena, méně často přídavná jména, např.: цяперашнім часам добра жыць; гэтым днямі былі даўшы; гэтым годам многа есьць яблык, гагад, грыбоў (Navahrudský okres); гэтым часам не спіцца; Норыя прыйшла гэтай парой (Volkovyský okres). Tvar instrumentálu množného čísla vyjadřuje také dlouhé časové období, během něhož dochází k určitým změnám, např.: кругія куча камней гадамі расце (Vilejský okres). Konstrukce s instrumentálem času jsou ve větší či menší míře vlastní všem běloruským nářečím, zejména při označování určitých stavů trvajících po stanovenou dobu. Tím je dána jejich gramatická funkce — vyjádření časového určení, např.: цяплом іду жыта жаць; марозам павешалі сушыць бялізну; такою сушаю жыта ня абыйдзеце; вайной пагарэлі (Navahrudský okres); і дажджом есьць работа (Ščučinský okres); у нас святам ня робяць; нядзелькай паедзім с табой; яна яшчэ дзеўкай хварэла (Voronovský okres); днём вянуць кветы (Volkovyský okres). Pro označení okamžitého a opakovaného děje se však tyto konstrukce soustřeďují především v západní oblasti. Ve spisovném jazyce a v ostatních nářečích jim, jak již bylo zmíněno, odpovídají synonymní předložkové vazby. Tyto konstrukce instrumentálu času jsou široce rozšířeny v sousedních litevských nářečích i v litevském spisovném jazyce, např.: nakčią nūkrētė obuolius; kokiu laiku eisim; ne vienu laiku parėjom; sekmadieniais būdavo turgai; vakarais mezgū; dabartiniais laikais lengva gyventi; šiąs metais daug grybų; tuo laiku dar nemiegų a mnoho dalších. Proto i v tomto případě lze spatřovat podpůrný vliv obdobných litevských konstrukcí. Vedle toho se ve zkoumaných nářečích hojně užívají konstrukce instrumentálu místa, instrumentálu prostředku i instrumentálu míry, např.: старанамі шоў дождж; вол баразной шоў (Ošmjanský okres); ён ляціць вуліцамі (Ivjevský okres); мылі лугам адзежду; ехалі машынай; канём паедзе (Voronovský okres); за Алачку годам старэй (Ščučinský okres). Tyto syntaktické konstrukce mají také přímé ekvivalenty v litevštině, např.: šonais lijo; jautis vagą eina; jis laksto gatvėmis; širmu skalbė; mašina važivo; arkliu važiuos; už Ong metais vyresnis. V běloruském spisovném jazyce a v ostatních nářečích se však v těchto případech místo bezpředložkových konstrukcí široce užívají synonymní předložkové konstrukce, např.: у баках шоў дождж; па баразне шоў вол; ён ляціць па вуліцы; мылі ў лузе; ехалі на машыне, на кані, за Алачку на год старэй apod. Z toho vyplývá, že litevština i v tomto případě s největší pravděpodobností podpůrně ovlivnila sémantický systém běloruských nářečí západní oblasti. г) Ve zkoumaném nářečním souboru běloruských lidových nářečí byly zaznamenány také některé syntaktické konstrukce méně typické pro slovanské jazyky, avšak široce užívané v sousední litevštině a jejích 95 nářečích. K posledně uvedeným patří především genitiv části (genetivus partitivus) a genitiv cíle, např.: каля кустоў ламой ёсьць (Ašmjanské okr.), srov. litev. prie krūmų yra šakų; užėjo į gadaū ёсьць (Ivjievský okr.), srov. litev. jau įogų yra; пришоў ён раз каня (Ivjievský okr.), srov. litev. atejo jis kartą arklių; схажу я сала (Ščučinský okr.), srov. litev. einù aš lašinių aj. V běloruském spisovném jazyce a v jiných nářečích se podobné konstrukce nezachovaly, např.: каля кустоў ламы ёсьць; ужо ягад ёсьць; прыйшоў ён каб далі каня; схажу я па сала apod. Zkoumaný materiál, shromážděný dialektologickými expedicemi v letech 1972—1975, vrhá nové světlo na problém studia balto-slovanských jazykových, etnických a historických kontaktů a výrazně rozšiřuje jejich rozsah; zároveň umožňuje nastolit celou řadu teoretických problémů týkajících se osvětlení současné jazykové situace v bělorusko-litevském pohraničí. MAPA č. 1 Rozšíření slov гайня (гангля) a стада (gen. sg. стаду) v běloruských nářečích západní zóny 1 — гайня (гангля), 2 — стада (gen. sg. стаду)