К истории литуанистики в России: письма Й. Юшки И. И. Срезневскому

GRAMATINĖS KATEGORIJOS IR JŲ RAIDA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XVIII (1978) PUBLIKACE Г. К. ВЕНЕДИКТОВ K DĚJINÁM LITUANISTIKY V RUSKU: DOPISY J. JUŠKY I. I. SREZNEVSKÉMU (Pokračování) Mezi četnými korespondenty akademika I. I. Sreznevského byl také Jonas Juška (Ivan Vasiljevič Juškevič, 1815—1886), známý litevský jazykovědec, sběratel a vydavatel litevských lidových písní. V části osobního archivu ruského slavisty, uložené v Ústředním státním archivu literatury a umění (ЦГАЛИ) v Moskvě, se nachází 34 dopisů J. Jušky I. I. Sreznevskému; první je datován 3.I.1856 a poslední 25.IX.18781, a také jeho blahopřejný telegram ze dne 4.IV.1879 u příležitosti 50. výročí vědecké činnosti I. I. Sreznevského2. O významu těchto dopisů pro dějiny lituanistiky jsme stručně pojednali v úvodních poznámkách k vydání prvních deseti dopisů J. Jušky3. Podrobněji se o práci J. Jušky na „Kořenosloví litevského jazyka“, slovníku litevsko-sanskrtických ekvivalentů a o vztazích mezi J. Juškou a I. I. Sreznevským píše v jiném našem článku4. Tam jsou rovněž zveřejněny přílohy k dopisům J. Jušky: zmíněný slovník litevsko-sanskrtických ekvivalentů, zkušební hesla „Kořenosloví litevského jazyka“ a litevské názvy stupňů příbuzenství, které v okolí města Panevėžys shromáždil A. Juška, bratr J. Jušky. Níže se zveřejňuje zbývajících 24 dopisů J. Jušky I. I. Sreznevskému a blahopřejný telegram. Stejně jako prvních deset jsou tyto dopisy tištěny při dodržení pravidel současného ruského pravopisu, avšak se zachováním ostatních jazykových zvláštností dopisů. Naše vysvětlivky v textu jsou uvedeny v hranatých závorkách. Stručný komentář k textu dopisů je zařazen do oddílu „Poznámky“, který vzhledem k rozsahu publikace a omezenému místu v tomto sborníku obsahuje pouze podle našeho názoru nejnutnější a nejpodstatnější vysvětlivky. * * * 1 ЦГАЛИ, f. 436 (Sreznevských), inv. 1, jednotka uložení 1433. 2 Tamtéž, jednotka uložení 1615. 3 Viz sborník: Balto-slovanské studie. M., 1974, s. 242—243. 4 Venediktov G. K. Materiály k dějinám lituanistiky z archivu I. I. Sreznevského. — In: „Lietuvių terminologija“ („Lietuvių kalbotyros klausimai“, sv. XVI). V., 1975, s. 203—224. 12. Gramatinės kategorijos ir jų raida 177 115⁵ Vážený pane Izmaile Ivanoviči! Od mé šťastné cesty do hlavního města uplynulo již několik dní. Vrátil jsem se z této své třídenní cesty s takovým nadšením a rozpoložením ducha k nové práci, jakého lze dosáhnout [tak!] jen při zvláštní přízni štěstí. Za svůj nový život vděčím výhradně Vám, hluboce vážený Izmaile Ivanoviči; děkuji Vám a nevím, jak Vám poděkovat. Děkuji také Jekatěrině Fjodorovně za její mimořádně laskavou pohostinnost; tyto tři dny jsem prožil jako u svých nejbližších a nejlaskavějších příbuzných. Včera jsem byl u P. I. Solovjova; děkuje Vám za zájem o jeho práci a slibuje, že ji v příštím dubnu předloží Archeologické společnosti a svěří jí také její vědecké zpracování. Dopis archimandrity Makarije novgorodskému biskupovi, v němž naléhal, aby klíčník Solovjov předložil svou práci Nejsvětějšímu synodu, neměl úspěch [tak!]; byl mu vrácen kvůli některým výrazům urážejícím biskupskou moc. Srdečně Vám děkuji, Izmaile Ivanoviči, za knihy, které jste mi dovolil vypůjčit si ze své knihovny; z nich Vám vracím program výuky slovanské filologie a přikládám seznam Vašich knih, které u mě zůstávají¹. Protože nehodlám [tak!] opustit pole filologie, rád bych si pořídil do vlastnictví nejnutnější a nejdůležitější pomůcky; nejprve bych si chtěl objednat: 1) Beiträge zur Kunde der littauischen Sprache v. F. Kurschat, 2) lotyšskou mluvnici a lexikon, 3) Die Sprache der alten Preussen v. Nesselmann, 4) Vergleichende Grammatik v. Bopp, 5) Geschichte der deutschen Sprache J. Grimm, 6) Etimologische Forschungen auf der Gebiete der Indo-German. Sprache v. Pott, 7) Jahrbücher für slawische Litteratur, Kund und Wissenschaft; proto bych Vás, Izmaile Ivanoviči, co nejuctivěji prosil, nebylo-li by to obtížné, abyste mi při vhodné příležitosti objednal také zmíněné pomůcky, případně jiné, které Vy, Izmaile Ivanoviči, uznáte za potřebné pro mě; peníze na tento účel bych Vám ihned poslal. Již jsem dokončil sestavování tabulek skloňování litevských příčestí a zájmen ve srovnání se staroslověnskými; nyní se budu věnovat časování litevských sloves. Přečetl jsem již také několik stránek litevské bible a shledávám znatelný rozdíl mezi jazykem bible a lidovým jazykem, a to jak ve slovní zásobě, tak v gramatických tvarech. Při rozboru jazykové stavby považuji za užitečné zaznamenávat také gramatické zvláštnosti, které mohou posloužit jako materiál pro dějiny litevského jazyka. Petr Ivanovič, Maria Ivanovna, Alexej Vasiljevič a Maria Andrianovna mě požádali, abych Vám, Izmaile Ivanoviči, i Jekatěrině Fjodorovně vyřídil jejich pozdravy; také klíčník Solovjov a kupec Fjodorov. V nejbližších dnech hodlám navštívit i knihovníka Ivana Semjonoviče. Ještě jednou Vám děkuji, Izmaile Ivanoviči, a děkuji také Jekatěrině Fjodorovně za Vaši laskavou pozornost vůči mně; s nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest zůstat Vaším, hluboce vážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. Ivan Juškevič 6. ledna 1857. Novgorod. 5 Prvních deset dopisů viz ve zmíněném sborníku: Balto-slovanské výzkumy, s. 244—254. 178 Pokorně Vás prosím, Izmaile Ivanoviči, abyste tlumočil Kateřině Fjodorovně můj nejvyšší projev úcty; Olze Izmajlovně, Ludmile Izmajlovně, Naděždě Izmajlovně, Vladimíru Izmajlovoviči a Vjačeslavu Izmajlovoviči se klaním; také Nikolaji Alexandrovičovi. 12. Vážený pane, Izmaile Ivanoviči! Odpusťte mi, Izmaile Ivanoviči, že jsem Vám tak dlouho nepsal. Čím dále postupuji ve svém studiu litevského jazyka a čím více se seznamuji s nejstaršími památkami slovanského písemnictví, tím více se přesvědčuji o významu a důležitosti Vašich rad a pomoci a tím hlouběji se v mém srdci zakořeňuje pocit úcty a vděčnosti vůči Vám, Izmaile Ivanoviči, jako původci nového období mého duchovního života. Prosím, věřte mým slovům, Izmaile Ivanoviči; jsou výrazem mé duše. Příčinou mého mlčení je stav mé práce. Začátkem uplynulého ledna jsem se pustil do četby litevské bible; začal jsem Novým zákonem, evangeliem, protože jsem měl pro srovnání litevského jazyka se slovanským po ruce nejstarší a již prozkoumaný jazyk Ostromirova evangelia; poté jsem přečetl Skutky a listy apoštolské, a když jsem přistoupil ke Starému zákonu, přečetl jsem knihy Mojžíšovy, Jozuovu knihu, knihy soudců, králů, Paralipomenon, Ezdráše, Nehemiáše, Joba, Žaltář, Přísloví Šalomounova, Píseň písní a Moudrost Šalomounovu až po proroka Izaiáše, tedy více než dvě třetiny celého Písma svatého. Při četbě jsem podtrhával každou větu, v níž jsem narazil na nové slovo nebo na slovo, jehož význam mi nebyl jasný, anebo které mělo jiný význam. Výpis podtržených vět jsem svěřil žákům čtvrté a páté třídy a ti mi již předložili více než pět tisíc kartiček, na každé z nichž je zapsána zvláštní věta a v levém horním rohu kartičky jsou uvedeny jedna či dvě počáteční slabiky následujícího slova. Nyní se pouštím do sestavování základu zamýšleného kořenového slovníku. Jazyk bible se zdaleka neshoduje s jazykem, kterým nyní mluví naši Litevci; liší se od něj nikoli tolik složením jako gramatickými formami, jež charakterizují minulé období vývoje litevského jazyka. Všechna slova a gramatické formy, které vyšly z užívání, jsem vypsal zvlášť. Při zkoumání jazyka lit[evské] bible se pokusím určit míru vlivu cizího prvku na lit[evský] jazyk, který do něj vnesl překlad sv[atého] Písma. K tomu bych si rád přečetl článek p. Buslajeva o vlivu křesťanství na slovanský jazyk. Po prozkoumání jazyka lit[evské] bible bych se rád seznámil s dalšími nejstaršími památkami lit[evského] jazyka a mám na mysli tyto památky. 1) Modlitba Páně ze XIII.—XIV. století (Dr. St. nar. Lit. Narb. T. 1, s. 461—468, a v Žur. Nar. Pr. sv. LVI, článek o litevském národu od Boričevského, 2) Lit. katechismus v žemaitském (žemaitském) nářečí z roku 1547. 3) Křestní obřad (Forma kriksz-tima), Dabmanna v Královci z roku 1559. 4) (Postille, arba sakimai kuniga Wujka, żemajtisz kaj izgulditi par K. Mikołą Dauksza) Postila neboli kázání sv. Wujka, podaná v žemaitštině Michalem Daukszou roku 1599 ve Vilně (překlad z polštiny). 5) Články kázání (Punktaj sakimu) Konstantina Širvyda ve Vilně z roku 1629. 6) Kniha křesťanské zbožnosti (Kniga Nobaż-nisties Krikszczioniszkos) v Kėdainiai z roku 1653. Některá novější lit[evská] díla, která jsou v prodeji, si mohu objednat z Vilna. Za nejdůležitější pro svou práci považuji Žemaitské biskupství (Žemajtių wiskupiste) biskupa Valančiuse a díla Daukantova (překlad 12* 179 bajek Fédrových a Cornelia Nepota). Od svého bratra doufám brzy obdržet až tři tisíce litevských slov, sesbíraných v okolí města Poněvěže z živé lidové řeči Litevců. To je pro mou práci důležitý materiál. Ani svůj druhý záměr — přípravu ke zkoušce — jsem však neopustil; každou volnou chvíli věnuji studiu jazyka nejstarších slovanských památek, jak cyrilských, tak hlaholských, většinou podle úryvků, které mám k dispozici. Za téměř všechny vědecké pomůcky Vám vděčím, Izmaile Ivanoviči; děkuji Vám, děkuji. Opravdu se stydím, že jsem si z Vaší knihovny vzal tolik knih a tak dlouho je u sebe držím; buďte tak laskav a přikážete mi, abych Vám poslal ty knihy, které potřebujete. Takovým pokynem mě zbavíte starostí kvůli zadržování Vašich knih a dodáte mi odvahu požádat Vás v případě potřeby o další vědecké pomůcky. S nejvroucnějším pocitem vděčnosti vůči Vám, Izmaile Ivanoviči, za Vaši laskavou přízeň ke mně mám tu čest zůstávat s nejvyšší úctou a naprostou oddaností Vaším nejpokornějším služebníkem, Izmaile Ivanoviči. I. Juškevič 19. února 1857 Novgorod. Prosím, vyřiďte Kateřině Fjodorovně můj nejvyšší projev úcty. Olze Izmajlovně a všem Vašim milým dětem se klaním. Petr Ivanovič, Alexej Vasiljevič, Marie Andrianovna a Ivan Kuprijanovič mě požádali, abych Vám vyřídil jejich pozdravy. Marie Ivanovna je nyní v Petrohradě. Klíčník Solovjov, Ivan Semjonovič, Konšin a Fjodorov Vás také pozdravují. Pokorně Vám děkuji, Izmaile Ivanoviči, za separáty o Schleicherově gramatice; obdržel jsem je již v lednu. 13. Vážený pane, Izmaile Ivanoviči! Nevím, jak Vám již poděkovat, Izmaile Ivanoviči, za Vaši laskavou přízeň. V poslední době jsem od Vás obdržel jednu polskou disertaci F. Buslajeva O vlivu křesťanství na slovanský jazyk, dále dvě litevské knihy: 1) Selskou poému Kristijonase Donelaitiseа a 2) Punktaj Sakimu Kon. Širvyda, a za třetí značný počet separátů osmého a devátého referátu p. Mikuckého — z Výboru Př. Ak. věd. Disertaci p. Buslajeva jsem četl s obdivem a shledal ji pro sebe velmi užitečnou pomůckou, neboť autor vtipně nahlíží na historický vývoj lexikální stránky jazyka. To má k mé nynější práci velmi blízký vztah. Uvedené litevské knihy mají pro zkoumání litevského jazyka značný význam. Neznám žádné litevské dílo, v němž by se venkovský život litevského lidu vyjadřoval úplněji a výrazněji než ve čtyřech ročních obdobích, selské poémě Kristijonase Donelaitise. Punktaj Sakimu (Články kázání) jsou důležité svým jazykem, který sahá k počátkům litevského písemnictví — do XVI.—XVII. století. Pokud jde o separáty 8. a 9. referátu p. Mikuckého, jsem na rozpacích. Domnívám se, že měly jiný účel a že mi byly z Výboru zaslány omylem. Když jsem získal dva nové prameny pro svou práci, na čas jsem odložil zpracování slov vypsaných z bible a pustil se do četby Donelaitise. Na prvních stránkách četba postupovala poměrně pomalu, protože bylo [tak!] třeba prozkoumat téměř každé slovo. Ale vysoce si váže rady a 180 Podle Vašich pokynů, Izmaile Ivanoviči, se ve svých úvahách omezuji na určení významů probíraného slova, objasňuji je větami, v nichž se vyskytuje, a srovnávám litevské kořeny pouze se slovanskými. Dovoluji si [sic!] pouze srovnávat litevská slova s lotyšskými a staropruskými, přičemž u posledních dvou jazyků využívám Stenderův lexikon a lexikon připojený k vydání tří pruských katechismů pana Nesselmanna. Lotyštinu a starou pruštinu jsem však zařadil do okruhu svého studia pro vlastní prospěch, neboť se chci seznámit s těmito jazyky jako s rodnými příbuznými litevštiny. Zařazení lotyšských a staropruských slov a kořenů do zamýšleného slovníku kořenů bude zcela záviset na Vašich radách a pokynech, Izmaile Ivanoviči, kterých si velmi vážím a svědomitě se jimi budu řídit. Slova píšu na kartičky; každému kořenu přiděluji zvláštní kartičku. Jestliže se slova odvozená od jednoho kořene na jednu kartičku nevejdou, připojuji k ní další, označenou číslem dvě. Kartičky jsem seřadil podle písmen abecedy. Pro každé písmeno jsem vytvořil dvě oddělení kartiček. Do jednoho jsem umístil kartičky, na nichž jsou vypsány kořeny rozvinuté do mnoha podob; v druhém jsou kartičky obsahující kořeny, které se projevily v jedné, dvou či třech podobách. Kartičky jsou zatím rozloženy v hromádkách na stole. Tyto hromádky každým dnem rostou. Máme jasné jarní dny, které připomínají blížící se léto. Když velkoryse zapomenete na všechny nepříjemnosti, které jste loni v létě zažil v Novgorodu, neporučil byste si, Izmaile Ivanoviči, opatřit si byt v Novgorodu i na nadcházející léto? Opravdu, bylo by to skvělé! Známý dům kupce Fjodorova je nyní obsazen, ale bylo by možné najít i jiný pěkný byt. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem И. Юшкевич 25. března 1857 Novgorod Prosím, vyřiďte Jekatěrině Fjodorovně mé nejhlubší uctivé pozdravy a ujistěte ji, že já i všichni jejich známí v Novgorodu jim rádi nabídneme své služby, pokud nás jen ráčí potěšit svou návštěvou v létě. Olze Izmajlovně, Ljudmile Izmajlovně, Naděždě Izmajlovně, Vladimiru Izmajlovoviči a Vjačeslavu Izmajlovoviči se hluboce klaním. Také Nikolaji Alexandroviči. 14. Vážený pane, Izmaile Ivanoviči! Včera jsem obdržel Váš dopis a dnes Petr Ivanovič poslal autorovi do Vilna otisky pana Mikuckého spolu s dopisem, v němž uvedl chybu. Odpusťte mi velkoryse, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, že jsem Vás o tomto nesprávném odeslání nevyrozuměl hned; část viny za prodlení s odpovědí bych mohl přičíst nedbalosti naší pošty, která zadržuje dopisy a oznámení celé týdny. Například i Váš nynější dopis byl na petrohradské poště přijat 28. března, ale já jej obdržel 4. dubna. Ivan Kuprijanovič, který čeká na poslední archy pátého svazku Zpráv II. oddělení, se domnívá, že snad 181 Ten, který byl určen do Novgorodu, se kvůli takové záměně dostal do Vilna, jako se vilenský dostal do Novgorodu. Velmi mě potěšilo, že jste ode mne, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, požadoval zkušební kartičky zamýšleného slovníku kořenů. Posílám Vám jich několik v té podobě, v jaké jsou3. Považuji však za svou povinnost říci, že zdaleka nejsou dokončeny. Když shromažďuji materiály pro zamýšlený slovník kořenů, zapisuji na kartičky pouze slova, na která narazím při četbě. Jejich počet každým dnem roste, množství materiálu se zvětšuje; do organického systému je však začnu uvádět teprve tehdy, až prostuduji všechny litevské prameny, které mám k dispozici. Z nasbíraných materiálů bude vybráno [tak!] pouze to, co je podstatně důležité a odpovídá cíli. Pokud jde o rozsah zamýšleného díla, domnívám se, že by se bylo možné omezit jen na ty tvary, které objasňují různé druhy kořenů a jejich významy. Lotyšská a staropruská slova nevysvětluji příklady, nýbrž je uvádím pouze proto, abych ukázal, které kořeny se zachovaly v nejbližších větvích litevského jazyka. Nyní čtu Donelaittovo dílo a vypsal jsem z něj již až 600 kořenů. Slova vypsaná z litevské bible (až 6000) ještě čekají na zpracování. Na zasílaných kartičkách jsou zaznamenány tvary z Donelaitise, jen několik z evangelia. Zdá se, že mezi zasílanými sedmi kořeny dva v slovanském jazyce nejsou: lik a mau. Nemohu se Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nepřiznat, že mé znalosti současné filologie jsou velmi omezené a můj pohled na podnikanou práci může být značně nesprávný. Jestliže se odvažuji pustit do tak důležité práce, vyžadující mnohostranné a důkladné znalosti současné filologie, a jestliže mohu vykonat něco užitečného, pak jedině pod Vaším vedením. Uložte mi tedy, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nový dluh synovské vděčnosti, pokud po posouzení zasílaných zkušebních kartiček, mého pohledu na započatou práci a používaných metod neodmítnete [tak!] sdělit mi otevřeně a přímo svůj názor na mou práci a zároveň mi udělit své otcovské rady. Z celého srdce Vám děkuji, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, za litevské knihy, které jste již poslal, i za příslib, že pošlete další, pokud nějaké najdete; jen se obávám, abych je u sebe nedržel příliš dlouho. Rádi bychom si přečetli Vaši přednášku pronesenou při univerzitní slavnosti, tuším o paleografických znacích starých slovansko-ruských rukopisů. Dovoluji si Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, i celé Vaší rodině popřát k blížícímu se svátku Vzkříšení Krista a popřát Vám dobré zdraví a veškeré blaho. S nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším nejpokornějším služebníkem, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči И. Юшкевич 5. dubna 1857 Novgorod. 15. Vážený pane Izmaile Ivanoviči! Už dlouho mě trápí svědomí, že jsem Vaše knihy tak dlouho zadržoval. Velkoryse mi to odpusťte, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči! Dnes jsem do redakce Učenych zapisek 2. oddělení Akademie věd odeslal tyto z nich: 1) Čtyři roční období Donalaitise [tak!], 2) Punktai 182 Sakimu Širvyda, 3) Dictionarium Širvyda, 4) Litevská mluvnice Mielckeho, 5) O prvcích a formách slovanského jazyka Katkova, 6) O vztahu slovanského jazyka k příbuzným jazykům Hilferdinga. Ostatní Vaše knihy si ještě dovoluji ponechat u sebe, avšak s největší obavou, abych příliš nezneužil Vaší velkodušné ochoty, s níž jste mi ráčil zpřístupnit celou svou knihovnu; uklidňuji se přitom předpokladem, že se mnou budete jednat otevřeně a přímo mi přikážete vrátit Vám všechny Vaše knihy, jakmile si je budete přát mít u sebe. Venkovskou báseň Donelaitise jsem našel jako velmi vydatný pramen pro svou práci. Ačkoli téměř všechny formy litevského jazyka, které se vyskytují ve venkovské básni Donelaitise, byly zařazeny do litevského lexikonu Nesselmannova, Nesselmann však většinou neuvádí, odkud byly převzaty, ani nevysvětluje jejich význam pomocí příkladů. Všechny tyto formy jsem vypsal na kartičky, doplnil příklady a přeložil do ruštiny. Do Nesselmannova lexikonu vstoupil také Širvydův slovník. Dictionarium Širvyda (5. vyd. z roku 1713, 454 s.), jeho Punktai Sakimu (1. vyd. z roku 1629, 2. vyd. z roku 1845) a Mielckeho mluvnici jsem dostal darem od L. Ivinského, vydavatele litevského kalendáře, s nímž jsem navázal korespondenci. L. Ivinský, starší učitel farní školy v městečku Retově v Telšském okrese, vydává již desátým rokem v čistém žemaitském nářečí Litevský kalendář, v němž přináší některé historické a statistické údaje o Litvě vůbec a o Žemaitech. Zabývá se také žemaitskou lidovou poezií. Nyní se zabývám zpracováním slov, jejichž počet již dosahuje 10 000. Doufám, že během nadcházejících prázdnin svou práci značně posunu kupředu. Velmi mě pouze mrzí, že jste k nám letos v létě nepřijel do Novgorodu. Jsem Vám, velevážený Izmaile Ivanoviči, tolik zavázán, že opravdu nevím, jak Vám poděkovat. Děkuji Vám, děkuji. S nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, velevážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. И. Юшкевич 9. června 1857, Novgorod Dovoluji si vyjádřit Kateřině Fjodorovně svou nejhlubší úctu, Olze Izmajlovně, Ludmile Izmajlovně, Naděždě Izmajlovně, Vladimiru Izmajlovoviči a Vjačeslavovi Izmajlovoviči se co nejuctivěji klaním. Petr Ivanovič, Marie Ivanovna, Alexej Vasiljevič a Marie Andrianovna mě požádali, abych Vám i Kateřině Fjodorovně tlumočil jejich nejhlubší poklony. Velmi litují, že začínají ztrácet naději, že letos v létě přijedete do města Novgorodu. 16. Milostivý pane, Измаил Иванович! Včerejší poštou jsem zaslal redakci Vědeckých zápisků II. oddělení Akademie věd své sešity, které jsem sestavil v souvislosti s vydáním litevské chrestomatie pana Schleichera. Z článků, které tvoří tuto knihu pana Schleichera, jsem přeložil z litevštiny do ruštiny pět písní, několik hádanek, přísloví a pořekadel a několik pohádek. V překladu jsem se snažil zachovat, nakolik to bylo možné, doslovnou věrnost originálu- 183 … a připojit takové ruské výrazy, z nichž by prosvítal život litevského venkovana a které by co nejjasněji vyjadřovaly jeho pohled na přírodu a vůbec jeho individualitu. Vyjádřit však odstíny pojmů a myšlenek litevského venkovana v ruštině není snadné; pro mne to bylo tím obtížnější, že jsem se málo obeznámil s ruským venkovským životem a způsobem života ruských rolníků. Proto se mi, zdá se, překlad příliš nepodařil a není plynulý. Při překladu pohádek jsem si dovolil poněkud se odchýlit od doslovné přesnosti originálu, protože byly vydány v podobě, v jaké byly zapsány podle vyprávění nevzdělaného litevského venkovana či venkovanky; prosté, neobratné vyprávění na jedné straně a zvláštnosti litevského jazyka na straně druhé mi znemožnily přeložit je doslova. V každém případě jsem se však snažil zachovat úplnost jejich obsahu a ty zvláštnosti, které charakterizují pohled litevských venkovanů na přírodu a jejich způsob myšlení. Tyto odchylky překladu pohádek od originálu se týkají pouze formy vyprávění. Pokud jde o litevské písně, velmi jsem litoval, že jsem neměl po ruce Bergovu sbírku písní; domnívám se, že bych v ní snad našel právě ty litevské písně, které jsem přeložil i já, a mohl bych jeho překlad porovnat se svým. Mezi litevskými hádankami, příslovími a pořekadly jsem našel jen málo podobných ruským a zcela shodných je velmi málo. Při překladu podobných jsem se neodchyloval od znění originálu; proto mají v ruském překladu jakousi osobitou zvláštnost. Nyní se zabývám tříděním litevských kořenů. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. 20. července 1857 město Novgorod I. Juškevič Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou nejhlubší úctu; Olze Izmajlovně, Ludmile Izmajlovně, Naděždě Izmajlovně, Vladimiru Izmajlovoviči, Vjačeslavovi Izmajlovoviči a Pavlovi Izmajlovoviči se co nejpokorněji klaním. 17. Milostivý pane Izmaile Ivanoviči! Velmi a velmi jsem se provinil vůči Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, že jsem Vás tak dlouho neinformoval o stavu své práce, za jejíž ideu i duchovní a materiální podporu vděčím plně Vám. Nemohu se pochlubit žádnými patrnými úspěchy, avšak napříště práce postupuje každodenně. Příčinami její pomalosti jsou služební povinnosti, rozsáhlost samotné práce a chatrné zdraví. Doufám, že se mi brzy naskytne příležitost osobně Vám vysvětlit některé okolnosti týkající se této záležitosti; nyní pouze řeknu, že se nashromáždilo mnoho materiálu získaného z pramenů a doufám, že Vám v polovině příštího prosince předložím alespoň začátek své práce. Při této příležitosti mám tu čest popřát Jekatěrině Fjodorovně k jejímu blížícímu se svátku a Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, k svátku oslavenkyně, a popřát Vám splnění všech Vašich přání a vše dobré na světě. 184 S nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. I. Juškevič 23. listopadu 1857 město Novgorod Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou nejhlubší úctu, slečnám, Vladimíru a Vjačeslavu Izmailovičovým, se co nejpokorněji klaním. 18. Vysoce vážený Izmaile Ivanoviči! Váš dopis, který jsem měl včera tu čest obdržet, mi přinesl nové důkazy Vaší přízně ke mně; opravdu nevím, jak Vám poděkovat za Vaši laskavost vůči mně. Děkuji Vám! Děkuji! Vaše pozvání, abych se zastavil přímo u Vás, je mi velmi milé a rád ho využiji. Dnešní poštou posílám redakci Vědeckých zápisků začátek své práce; do svátků připravím i další archy. Zároveň zasílám zápisky Antonije Malinovského o novgorodských chrámech: Sofijském, Nikolském a Znamenském, a tři výtisky Litevského kalendáře na rok 1858, které mi poslal jeho vydavatel L. Ivinskij. Litevský kalendář vydává pan Ivinskij již jedenáctým rokem. Ke kalendáři na rok 1858 jsou připojeny: přehled nejdůležitějších událostí ze světových a litevských dějin, výčet hlavních písem [tak!] a jazyků na zeměkouli, statistická tabulka evropských států, seznam jarmarků a církevních svátků v žemaitské diecézi, čtyři lidové pohádky s mravoučným obsahem z okolí městečka Tver (Telšského okresu), dvě lidové písně, dvě stránky lidových rčení a přísloví a pokyny k praktickému léčení některých nemocí. Ke kalendáři na rok 1857 bylo kromě jiných článků, z větší části stejných jako v Kal[endáři] na rok 1858, připojeno poměrně podrobné statistické vylíčení Telšského okresu v obecných závěrech a dvě lidové pohádky. Nemohu Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nezmínit svou práci, která mě na nějakou dobu odvedla od mé hlavní práce. Donucen opakovanými útoky našich pedagogických časopisů na křiklavé nedostatky metody výuky zeměpisu v našich školách, sepsal jsem článek o postupech a způsobech své výuky a zaslal jej redakci časopisu Ruský pedagogický věstník4. Velmi rád bych věděl, jak jej posoudil pan Vyšněgradskij. Těším se nadějí, že budu mít tu čest vše s Vámi probrat osobně. S nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. I. Juškevič 16. prosince 1857 město Novgorod Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou nejhlubší úctu. Slečnám a svým přátelům, Vladimíru Izm[ailovičovi] a Vjačeslavu Izm[ailovičovi], se klaním. 185 19. Vážený Izmaile Ivanoviči! Velmi se stydím, že Vám tak dlouho nepíšu; příčinou je oční choroba, kvůli níž jsem od Nového roku až dosud strávil téměř celý čas v naprosté nečinnosti. Ach, jak nudně a trýznivě mi toto období uběhlo! Nyní, ačkoli se ještě léčím, začínám už pomalu také pracovat. Co se týče mé práce, očekávám nový bohatý pramen: Luka Ivinskij, vydavatel Vám známého Litevského kalendáře, mi slíbil poslat k revizi první tři části polsko-žemaitského slovníku, který sestavuje. Pokud jde o můj článek o vyučování zeměpisu, vyšel ve 2. a 3. čísle Ruského pedagogického věstníku, ale jeho separátní výtisky jsem dosud nedostal a nevím, zda vůbec existují. Neuvažujete, Izmaile Ivanoviči, že byste k nám na léto přijel do Novgorodu? Ach, jak bychom byli rádi, kdybyste k nám přijel; našel bych Vám tu nejlepší letní rezidenci. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, vážený Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. Ivan Juškevič 13. dubna 1858 město Novgorod. Kateřině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou hlubokou úctu; Vladimírovi Izmajiloviči, Vjačeslavovi Izmajiloviči a slečnám posílám uctivý pozdrav. Petr Ivanovič, Marie Ivanovna, Petr Ivanovič Solovjov, Ivan Kuprijanovič a Nikolaj Karlovič Otto Vám posílají nejuctivější pozdravy. 20. Vaše Excelence, vážený Izmaile Ivanoviči! Váš dopis mě velmi potěšil, neboť svými laskavými slovy, jimiž je naplněn, dokázal, že se stále těším Vaší někdejší přízni. Děkuji Vám, vážený Izmaile Ivanoviči, děkuji za Vaši laskavost, děkuji také za Vaše přátelské rady, abych šetřil oči; skutečně se dosud nemohu pustit do vážnější práce a pokračuji v léčbě vodou a homeopatickými kapkami. Mám tu čest Vám, vážený Izmaile Ivanoviči, blahopřát k jmenování skutečným státním radou; všichni Vaši známí v Novgorodu se zaradovali, když se dozvěděli o udělení této carské milosti. Konečně byly alespoň zčásti odměněny i Vaše zásluhy o vědu, tak významné a mnohostranné. Velmi nás těší, že slibujete, byť jen při průjezdu, zastavit se u nás; lichotím si nadějí, že zavítáte přímo ke mně: mám dvě samostatné místnosti, v nichž byste se mohl zabydlet jako doma. Mimochodem, při průjezdu Novgorodem byste si mohl prohlédnout nový kamenný dům ženijního plukovníka Ženeva s dřevěným křídlem, malou pěknou zahrádkou a veškerým pohodlím, který se prodává za částku od 6 do 7 tisíc stříbrných rublů. Je to jeden z nejlepších domů v Novgorodu; může ročně přinášet výnos od 500 do 7000 stříbrných rublů [sic!]: horní patro od 250 do 300, dolní od 150 do 200 a křídlo od 150 do 200; zejména horní patro je nádherné. Celý dům je nyní prázdný; stojí v Moskevské ulici poblíž luteránského kostela. 186 Nejuctivěji Vám děkujeme, Izmaile Ivanoviči, za zprávu o příjezdu akademiků Pogodina a Kunika k nám; pan Pogodin již poslal Ivanu Kuprijanoviči své již vytištěné výpisy historických míst starého Novgorodu, aby je ověřil na místě. Očekáváme také hraběte Uvarova z Moskvy; k examinaci očekáváme rovněž našeho správce, knížete Ščerbatova, ale mezitím se před několika dny roznesly zvěsti, že podal demisi; zda je to pravda, či nikoli, nevíme. P. I. Solovjov má velkou radost, že jeho práce vyšla, a očekává její otisky, avšak znepokojuje ho, že se od pana Savaitova nemůže dočkat statutu Sofijského chrámu, aby jej mohl předložit k soupisu Sofijské knihovně. Má práce nyní postupuje velmi pomalu; doufám, že se jí budu moci vážněji věnovat ve volném čase. Pokud jde o mou cestu do Litvy, zatím o ní nic nevím. Závisí na našich rodinných poměrech; snad za mnou přijede bratr z Litvy do Novgorodu, ale než bude cokoli rozhodnuto, doufám, že budu mít tu čest osobně se s Vámi setkat, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, a v očekávání této vytoužené chvíle mám tu čest zůstávat navždy s nejhlubší úctou a naprostou oddaností Vaším nejpokornějším služebníkem. Ivan Juškevič Dne 10. května 1858. Novgorod Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou nejvyšší úctu, slečnám, Vladimírovi a Vjačeslavovi Izmaj­lovičovým posílám hluboké poklony. Ivan Kuprijanovič, Petr Ivanovič, Marija Ivanovna a P. I. Solovjov Vám posílají uctivé poklony. 21. Vaše Excelence, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči! Velmi lituji, že jsem Vás při návratu přes Petrohrad nezastihl doma a nemohl s Vámi pohovořit o některých otázkách souvisejících s výsledky mé nynější cesty do Litvy. Hlavním cílem mé cesty bylo jednak shromáždit nové materiály pro litevsko-slovanský kořenář, který sestavuji, a přesněji určit hlavní nářečí našich Litevců, jednak objasnit to, co již mám; proto jsem zamýšlel procestovat všechny části naší Litvy, pozorněji naslouchat řeči litevských venkovanů a pohovořit si se znalci a milovníky litevského jazyka a litevských starožitností. Ukázalo se však, že za tak krátkou dobu, pouhý jeden měsíc, nelze navštívit odlehlé končiny naší Litvy, a proto jsem se musel omezit na návštěvu měst Vorn, Eiregola a Pušolaty a jejich okolí. Jazyk Litevců žijících ve farnosti Vorn a v přilehlých farnostech může sloužit za vzor žemaitského neboli žmudského nářečí; jazyk Litevců z farnosti Eiregola může být vzorem panemunského litevského nářečí; jazyk Litevců z Pušolatů a vůbec z Poněveže lze pokládat za vzorové nářečí vlastních Litevců, tj. Litevců žijících v okresech Poněvežském, Vilkomirském a Novoalexandrovském ve Vilenské a Grodenské gubernii. V těchto třech krajích jsem z úst litevských venkovanů zapisoval lidové litevské písně, pověsti, přísloví a pořekadla a shromáždil 40 žemaitských písní, 187 12 v ejragolském [tak!] neboli panemunském nářečí a 30 v pušolatském neboli vlastně litevském. Nyní jsem je během měsíce srpna přepsal načisto a přeložil do ruštiny sloku po sloce, verš po verši. Kromě toho jsem si přivezl až 50 písní opsaných mým bratrem a několik veršů opsaných neznámými osobami, mezi nimi pozoruhodné verše o jaru, sestávající z 25 slok, každá o 8 nestejně dlouhých verších, a verše o rozdělení práce mezi členy venkovské rodiny v létě. První z nich jsem již přeložil do ruštiny. Přál bych si vydat své písně ve formě samostatné sbírky spolu s ruským překladem a v předmluvě uvést své poznámky o zvláštnostech každého ze tří litevských nářečí, v nichž jsou tyto písně vydány. Připojil bych k nim tři litevské lidové písně v jazyce litevských obyvatel Svencian, na němž se již projevuje vliv běloruštiny. Tyto tři písně jsem opsal podle slov litevské ženy ze Svencian, která se mnou jela parníkem z města Svencian do Petrohradu. Tuto sbírku písní by bylo možné rozšířit připojením písní opsaných mým bratrem a neznámými osobami. Byl bych jen rád, kdyby byly vydány pod záštitou Akademie věd nebo Ruské geografické společnosti, abych se vyhnul cenzuře, nikoli proto, že by v nich bylo něco, co odporuje jejím pravidlům, ale aby je u sebe dlouho nezdržovala. Vydání těchto písní by mělo ten důležitý význam, že by představilo čerstvé ukázky tří nářečí našich Litevců, která jsou panu Schleicherovi známa jen velmi málo. V pravopisu jsem se snažil zachovat všechny odstíny lidové výslovnosti; místo změkčovacího i jsem všude používal ostrý znak /'/ nad změkčovanou souhláskou, aby se usnadnilo čtení těm, kdo nejsou zvyklí považovat i za změkčovací znak. Ze 130 písní, které mám, jsem nenašel ani jednu ve sbírce písní Nesselmannově. Pohádky, přísloví a rčení, které jsem opsal, hodlám vydat později společně s pohádkami, příslovími a rčeními opsanými mým bratrem. Pro svůj kořenový slovník jsem získal značnou zásobu materiálu. V uvedených písních a pohádkách, opsaných většinou v osamělých, lesy obklopených vesnicích od starých lidí, kteří mluví pouze svým přirozeným jazykem, jsem našel mnoho nových základních tvarů jazyka. Mnoho nových slov jsem zaznamenal při rozhovorech s nimi. Získal jsem také několik tištěných knih, které jsem dosud neměl. Mezi nimi je pozoruhodná kniha o zvycích dávných Litevců (Dovkontova pod pseudonymem Laukia). Nesrovnatelně bohatší pramen jsem však našel v nově přepracovaném rukopisném lexikonu pušolatského nářečí (14 verst od města Poněvěže) mého bratra. Zde je význam každého slova objasněn příkladem z živé řeči, uvedeným spolu s vysvětlovaným slovem. U každého slova jsou uvedena jeho synonyma a jejich význam je vysvětlen na příslušném místě. Tak například ke slovu kalbéti „mluvit“ je uvedeno 50 synonym. Tato zvláštnost zmíněného lexikonu je pro litevského lexikografa velmi důležitá. Překlad je pořízen do polštiny, protože můj bratr rusky neumí. Bratr by jej rád vydal ještě v tomto roce, jen se obává, aby jej cenzura dlouho nezdržovala. Jeho rozsah může činit až 400 tiskových stran in 8°. Své písně Vám nyní neposílám, protože jejich ruský překlad ještě není přepsán načisto a doufám, že budu v Petrohradě v první polovině září spolu s bratrem, kterého očekávám u sebe. — Slyšel jsem, že v současné době není žádný stálý cenzor litevských knih a že cenzura byla dočasně svěřena dvěma osobám; nemohl bych se nějak ucházet o toto místo? 188 S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest zůstávat navždy Vaším nejpokornějším služebníkem, Vaše Excelence, velectěný Izmaile Ivanoviči. Ivan Juškevič 27. srpna 1858 Novgorod. Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou nejhlubší úctu. Olze Izmajlovně, Ludmile a Naděždě Izmajlovnám, Vladimírovi a Vjačeslavovi Izmajlovičům posílám své nejuctivější pozdravy. Velmi jsem se provinil vůči Vám a Jelizavetě Grigorjevně tím, že jsem jí osobně nepředal Váš balíček. Stalo se tak proti mé vůli; v Rize jsem byl jen několik hodin a Bolderāja leží 12 verst od Rigy, takže mi čas nedovolil tam zajet; balíček jsem poslal poštou. Marija Ivanovna, Ivan Kuprijanovič, Otto, Solovjov a Fjodorov Vám posílají uctivé pozdravy a vždy na Vás s láskou vzpomínají. Petr Ivanovič je nyní na cestách po školách. 22. Vaše Excelence, velectěný Izmaile Ivanoviči! Velkomyslně mi odpusťte, velectěný Izmaile Ivanoviči, že jsem bez úmyslu zneužil Vaší laskavosti, které si tolik vážím; domníval jsem se, že jsem Vám již vrátil všechny knihy kromě litevského Písma svatého, a proto mě velmi překvapilo a znepokojilo, když mi Ivan Kuprijanovič řekl, že požadujete Kellgrena. Včera jsem jej odeslal redakci Učených zápisků, ale odpusťte, že jsem k zásilce nepřiložil dopis; Ivan Kuprijanovič mi o tom řekl ve třídě a zbývalo tak málo času, že jsem sotva stačil zásilku připravit a odeslat poštou. Pokud jde o Kellgrena, nic si nepamatuji. Stále jsem si myslel, že jsem Vám jej již vrátil a že jsem si loni objednal vlastní výtisk od Egerse, ale ten jsem kamsi založil a zatím jej nemohu najít. Písmo svaté, které mám od Vás, jsem si ještě ponechal, protože se bez něj neobejdu, ale jakmile mi přikážete, ihned Vám je pošlu s upřímným poděkováním. Opravdu se stydím, že Vaše knihy zdržuju tak dlouho, neboť je můžete potřebovat i Vy sám. Litevské Písmo svaté bych si pořídil do vlastnictví, kdyby se jen dalo někde objednat. Opravdu se před Vámi stydím, velectěný Izmaile Ivanoviči, že jsem za tak dlouhou dobu dosud nesplnil slib týkající se mé práce. Hlavní příčinou tohoto zdržení byla mimo jiné oční choroba, po níž mi zůstalo podráždění oka, které mi brání věnovat se práci natolik, aby její pokroky byly znatelnější. Neméně mi překážely každodenní služební povinnosti, které pohlcovaly všechen můj nejlepší čas a připravovaly mě o veškerou svěžest sil i ducha. Brzy, jak doufám, přejdu do vesnice Medvěď; myslím, že nové místo bude volnější a lehčí a umožní mi věnovat se započaté práci s větší energií a úspěchem. Litevské písně proto neposílám, neboť čekám na bratra, až mi poskytne některé vysvětlující informace o projevech lidového života, které se vyskytují v písních, jež jsem shromáždil. Názvy stupňů příbuzenství v litevštině posílám s tímto dopisem. Shromáždil je můj bratr, kněz Antonín; uspořádal jsem je podle jejich vzájemných vztahů a přeložil do ruštiny.5 189 Dovoluji si Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, a Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně popřát k nadcházejícím svátkům a popřát Vám pevné zdraví a vše dobré [tak!] v životě. Zdá se, že během těchto svátků nebudu v Petrohradě, neboť kvůli rodinným záležitostem jedu na tři dny do Moskvy a na Nový rok musím spěchat do vesnice Medvěď nastoupit do nového úřadu; myslím, že do té doby už bude vydán i příkaz.6 S hlubokými pocity nejvyšší úcty a naprosté oddanosti mám tu čest zůstat navždy Vaším nejpokornějším služebníkem, Vaše Excelence, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči. Ivan Juškevič 17. prosince 1858 město Novgorod. Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou hlubokou úctu. Olze Izmajlovně, Ljudmile a Naděždě Izmajlovnám, Vladimiru a Vjačeslavovi Izmajlovovým mám tu čest poslat uctivé pozdravy a popřát jim k nadcházejícím svátkům. 23. Vaše Excelence, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči! Upřímně lituji, že z důvodu nemoci nemohu mít tu čest navštívit Vaši Excelenci a osobně Vás požádat o laskavost, abyste mě omluvil před Druhým oddělením Akademie věd za to, že jsem u sebe tak dlouho zdržel poznámky pana Akeleviče o litevském jazyce. Nahromadění služebních povinností mi nedovolilo dříve splnit tak lichotivé pověření, kterým mě Druhé oddělení poctilo. První rukopis pana Akeleviče s názvem „Něco o Litvě“ mám nyní tu čest předložit spolu se svými poznámkami k němu; druhý se pokusím co nejdříve prohlédnout a vrátit oddělení. S hlubokou úctou a naprostou oddaností mám tu čest být nejpokornějším služebníkem Vaší Excelence. I. Juškevič 5. března 1860 Petrohrad. Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou nejhlubší úctu. 24. Vaše Excelence, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči! Mám tu čest Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, co nejuctivěji poděkovat za to, že jste mi zaslal filologické studie Kasp. Wilh. Smitha; shledal jsem je pro sebe velmi zajímavými. Při jejich zasílání [zde? — slovo je nejasné] mám tu čest připojit také své poznámky k nim. Při této příležitosti se Vám, vysoce vážený Izmaile Ivanoviči, nemohu nezmínit, že mě zajímá osud „mých litevských nářečí“. Kdyby byla poctěna otištěním ve Zprávách II. oddělení, pokorně bych Vás prosil, abyste mi svěřil jejich korekturu. 190 S hlubokou úctou a naprostou oddaností mám tu čest být nejpokornějším služebníkem Vaší Excelence Ivan Juškevič Dne 27. září 1860, Petrohrad. Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou hlubokou úctu. 25. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Mám před Vámi, Izmaile Ivanoviči, velkou vinu, že jsem Vám tak dlouho nenapsal ani slovíčko. Část viny však mohu přičíst okolnostem. Když jsem přijel do Kazaně, chtěl jsem se nejprve setkat s Viktorem Ivanovičem8 a alespoň trochu se seznámit se zvláštnostmi města, avšak četné služební povinnosti a závazky mi znemožnily využít k tomu vhodný čas. Mezitím se můj zdravotní stav poněkud zhoršil, pravděpodobně v důsledku vlivu klimatických zvláštností kazan­ské oblasti, které obvykle působí silněji na nově příchozí. Čas tak nepozorovaně plynul. S Viktorem Ivanovičem jsem se setkal jen dvakrát, o Kazani vím pouze z vyprávění a sám jsem měl možnost projet jen některými jejími ulicemi. Než řeknu něco o Kazani, měl bych se zmínit o dojmech z cesty, avšak nebylo na nich nic zvláštního. Z Petrohradu do Kazaně jsem jel bez přestávky sedm dní: do města Vladimir po železnici osobním vlakem a z Vladimiru vlastní kibitkou poštovní cestou. Cesta byla místy dost hrbolatá, počasí špatné, sněhová vánice zuřila s krátkými přestávkami. Za městem Nižnij bylo třeba jet po ledu řeky Volhy až 300 verst. Na tomto úseku se může cestující milovník přírody potěšit malebností vyvýšeného břehu Volhy, který je nekonečně rozmanitý a na mnoha místech je pro svou značnou strmost zcela bez sněhu. Do Kazaně jsem přijel v noci. Druhého dne jsem projel její hlavní ulicí, Vzkříšenskou, ke své škole. Na první pohled se mi město svým vnějším vzhledem zdálo poměrně velké a krásné. Leží v nerovném terénu na levém břehu říčky Kazanky. Uprostřed má ještě dvě jezera: Kaban a Černé, a protéká jím také potok Bulak. Kazaní tedy protéká velmi mnoho vody, ta je však plná nálevníků a zcela nevhodná k užívání. Vodu na vaření a pití vozí pro celé město z jediné studny. Kazaňské podnebí je vůbec nezdravé. V zimě bývají stálé silné mrazy; 20 stupňů pod nulou podle Réaumura se považuje za běžnou teplotu a místní obyvatelé se jí vůbec neděsí. Na jaře město ze všech stran zaplavuje voda při rozvodnění řeky Kazanky a Volhy, jejichž vody se spojují s vodami zmíněných jezer. V té době se objevují úporné horečky, které v létě sílí a přibývá jich, když louky a údolí, jež byly pod vodou, začínají vysychat a naplňují vzduch škodlivými výpary. Hlavní kazanskou ulicí je Vzkříšenská; vede vyvýšeným místem Kazaně mezi jezery od univerzity ke Kremlu. Naše vojenská škola sídlí v Kremlu a zabírá téměř polovinu jeho území. Nachází se v jeho severozá- 191 … části města na vysokém břehu řeky Kazanky. Ústav se skládá ze dvou obrovských třípatrových budov, které uprostřed vytvářejí nemalé prostranství. V jednom z přilehlých [tak!] křídel se nachází i můj byt, naproti velkým dveřím katedrály, docela blízko, jen přes ulici; odtud plyne ta nepříjemnost, že zvuk zvonů vše úplně přehlušuje. Byt je obrovský a skládá se z deseti nevhodně rozmístěných pokojů. Ústav má nyní 540 žáků (kapacita je 800), 32 učitelů a 4 kněze vyučující náboženství; kromě toho je pro jinověrce k dispozici katolický kněz, pastor a mulla. Mou hlavní povinností je vést pedagogickou činnost vyučujících a dohlížet na řádnou výchovu v rotách; zabírá mi [tak!] většinu času — od 8 hodin ráno do půl sedmé večer. Na litevské kořenotvorství mi zbývají jen večery; během měsíce a půl v Kazani jsem mohl pouze sestavit tabulky slov začínajících samohláskami. Doufám však, že až se obnoví pořádek a pedagogická činnost se dostane do svých kolejí, zůstane mi více volného času. Viktor Ivanovič je ke mně tak pozorný a laskavý, že mi nabídl veškerou možnou pomoc. V Kazani se těší všeobecné úctě a bývá vždy obklopen svými posluchači a mladými učenci; zdá se však, že není se svým postavením spokojen a chce z Kazaně co nejdříve odjet, a proto si zatím pronajímá byt v Rjazanovově hotelu. V Kazani jsem našel svého spolužáka z gymnázia, rodilého Litevce a badatele v litevském jazyce Ugjanského, který je nyní mimořádným profesorem řecké literatury na Kazanské univerzitě. S nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaším, Izmaile Ivanoviči, nejpokornějším služebníkem. Ivan Juškevič 22. března 1862. Kazan. Vojenské učiliště. Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně mám tu čest vyjádřit svou hlubokou úctu. Mé nejuctivější pozdravy srdečně vážené Olze Izmajlovně; budoucím spolupracovníkům vědy Vladimíru a Vjačeslavu Izmajlovičům se rovněž klaním; chytrého Borju líbám. Pozdravy také Ljudmile, Naděždě a Vere Izmajlovnám. 26. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Rukopisné sbírky litevských slov a litevských písní, které panu Mikuckému zaslal Oddělení, jsem prohlédl. Dovoluji si o nich říci několik slov, neboť mě zaujaly [tak!]. Slova jsou obsažena ve dvou sbírkách; v obou jsou uspořádána abecedně. První sbírka má 15 listů a obsahuje až 1500 slov, druhá má 10 listů a obsahuje až 900 slov. Na konci první sbírky je zařazena dnes všude užívaná rodinná píseň: Oj, dėvulajti, ne galū, Ó, Bože můj, nemohu; na posledním listu druhé sbírky se nacházejí litevská rčení, hádanky a přísloví. 192 Slova prvního sborníku jsou nejprve přeložena do polštiny a poté do ruštiny jedním, dvěma i třemi významově podobnými slovy; většina z nich je vysvětlena příklady, ty však zůstaly nepřeloženy, jen několik málo bylo přeloženo do polštiny. Zdá se, že všechny byly sebrány z litevských knih, jejichž názvy jsou uvedeny počátečními písmeny nebo počátečními slabikami: D., Dauk., Dauksz., Sz., Szir., N.T.d.f., N.T.n.f., K.K., P.M., Ped. Mir., Bals, Rož., Brom., vysvětlení těchto zkratek však připojeno není. Z obsahu příkladů a jejich jazyka vyplývá, že byly převzaty z náboženských knih minulých staletí: 16., 17. a 18. století. Přesto nesrovnatelně větší část slov patří k těm, která se běžně užívají v živé řeči, ostatní náleží k místním nářečím a několik málo k oblastním. Ať je však jejich užívání jakékoli, v každém případě představují užitečný materiál pro litevský lexikon, avšak materiál, který čeká na obezřetné zpracování; význam a užívání mnoha slov z tohoto sborníku by, zdá se, bylo třeba vyjádřit určitěji a úplněji a doložit příklady, přednostně z čisté živé řeči, neboť ve všech litevských knihách, zvláště duchovního obsahu, je výrazně patrný vliv polštiny. Tak například Širvyd, podobně jako se v polštině od głowa odvozuje głowny a od około – okoliczność, odvozuje v litevštině od galva slovo galvingas ve významu główny a od aplink, „kolem“, slovo aplinkibė, „okoliczność“, ve významu „okolnost“; slovo aplinkibė se v živé řeči vůbec neužívá. Všichni naši sestavovatelé litevských knih sice byli rodilí Litevci, například Daukšu, Širvyd, Pobreža, Goilevičius, Rupeika aj., získali však školní vzdělání v polštině a latině a teprve později se začali věnovat litevskému jazyku a sestavovat litevské knihy. Zcela odlišný charakter má druhý, menší sborník slov. Zde jsou slova přeložena jediným polským slovem, nejsou vysvětlena příklady a nejsou doprovázena žádnými údaji o tom, odkud byla převzata. Až na několik výjimek náleží všechna k místním nářečím a všechna, zdá se, byla získána z čisté živé řeči naší Litvy; většinu z nich užívají Litevci žijící v okolí městeček Pasvalys a Biržai v Poněvěžském okrese. Pan Mikucki vyzval roku 1860 prostřednictvím novin „Kurier Wileński“ milovníky litevského jazyka, aby sbírali litevská slova a díla litevské lidové poezie a posílali mu je do Varšavy. Pravděpodobně mu byla na základě této výzvy zaslána i slova z tohoto sborníku. Ať už tomu bylo jakkoli, slova tohoto sborníku představují bohatý a z větší části nový materiál pro litevský lexikon. Zdá se, že důkladně je lze zpracovat pouze přímo v Litvě, v prostředí živé řeči, v níž se užívají. Litevské písně, které sebral pan Mikucki, se dělí na kruhové a svatební; všechny patří k lidové tvorbě minulých staletí a zvyk zpívat je se dodnes zachoval, avšak jen ve velmi malém počtu míst, a proto mají zvláštní etnografický a filologický význam. Kruhové písně „Sutartinés (sutarti, shodovat se), dainės neboli saugės (saugū, saugā, saugti začínat zpěv, přizvukovat, s malým zpožděním) se dělí na dvejsaugės (dvėju ve dvou + saugti), trīsaugės a ketursaugės. Prvních je 12, druhých 37 a posledních 34. Každý druh těchto písní je oddělen od ostatních; nejprve jsou dvejsaugės, dále trīsaugės a nakonec ketursaugės. Na začátku prvního druhu písní (dvejsaugės) je uvedeno toto vysvětlení v litevštině: „Dvejsaugės se tak nazývají proto, že se zpívají ve dvou; první zpěvák se nazývá vůdcem (vadovu arba rinkėju. Vedū vedu, renku, rinkāu, rinkti, sbírat) a druhý následovníkem (sūkėju arba užsūkėju arba sekėju. Seku, sekāu, sekti následovat, …oval, …ovat). První (vadovs) začne zpívat první sloku, druhý (sūkėjus) zpívá hned za ním a vždy za ním zaostává o 13. Gramatinės kategorijos ir jų raida 193 určitou vzdálenost. Tyto písně (dvėjsaugės) se liší od trīsaugės, které se zpívají ve třech — první dva zpívají stejně jako v dvėjsaugės, zatímco třetí zpívá bez určité melodie — a od keturšaugės, které se zpívají ve čtyřech, tím, že mají jednoho vůdce — toho, kdo začíná zpěv. Zpěváci keturšaugės se rozdělují do dvou sborů.“ Všechny šaugės jsou zapsány ve východolitevském nářečí, ale zdá se, že jeho výslovnostní odstíny byly sběratelem setřeny. Mnohem více zvukových zvláštností východolitevského nářečí je vyjádřeno ve svatebních písních. Svatebních písní je málo, lépe řečeno jde o jedinou smutnou, žalostnou píseň nevěsty — rauda išteken­tós (rauda, rauda, žalozpěv; raudojų, -jau, -doti, plakat, bědovat; tekū, tekėjau, tekėti, téci; ištekėti, vdávat se) — kterou zpívá při různých příležitostech svatebního obřadu: když ji v neděli ráno usazují ke stolu, když přijede ženich na dvůr, když vstoupí do síně, když vstoupí do světnice, když ho usadí k velkému stolu, když jí družba podává ženichův věnec, když ji odvádějí k ženichovi, při cestě přes světnici, po dokončení obřadu, při loučení před odjezdem na oddavky, po návratu z kostela u vrat rodičovského domu, po příjezdu na dvůr, při děkování za dary, při vyčítání svatebnímu družbovi den po oddavkách, když se její výbava nakládá na vůz a když sama usedá do kočáru. Rauda išteken­tós se zpívá při svatebních obřadech jen v několika málo místech; v poměrně podrobném popisu svatebních obřadů Litevců žijících v okolí Poněvěže, který mám v rukopise, není. Po raudě následují ještě čtyři písně, které lze zařadit mezi svatební. I ony jsou zapsány ve východolitevském nářečí. V tištěných sbírkách litevských písní, které znám, nejsou žádné saug ani raud a vůbec je otištěno[так!] jen velmi málo písní, které se zpívají v naší východní Litvě; proto by vydání saug a raud jakožto čistě lidových písní bylo velmi užitečné jak z filologického, tak z etnografického hlediska. Uchovávám 150 litevských lidových písní, které jsem shromáždil já a můj bratr; mezi nimi je 25 saug. Uvažuji o jejich vydání a čekám na příznivou dobu, avšak v současnosti jsem se pustil do sestavování školní rusko-litevské mluvnice⁹ a učebnice pro školní četbu, a proto jsem na čas odložil práce na sestavování litevského kořenáře a zatím se nemohu pustit ani do jiné práce. Bylo by možné vydat v jedné sbírce všechny litevské písně: jak ty, které mám u sebe, tak ty, které zaslal pan Mikucki. Pokud jde o „rauda išteken­tós“, bylo by možné ji vydat spolu se svatebními obřady v litevštině, které mám u sebe, a s jejich překladem do ruštiny; dobře by se sem hodila a přispěla by k úplnějšímu zobrazení tohoto jevu z lidového života Litevců. Dovolte mi, Izmaile Ivanoviči, říci zde několik slov i o sobě. Již jsem psal správci Vilenského uč[ebního] okr[uhu], knížeti Širinskému-Šachmatovovi, o tom, že sestavuji školní litevsko-ruskou mluvnici a litevskou učebnici pro školní četbu, a požádal jsem, aby mě zařadil mezi kandidáty na ředitelská místa na některém z gymnázií ležících v té části Vilenského uč[ebního] okr[uhu], kterou obývají rodilí Litevci. K dopisu jsem přiložil dvě své brožurky: O litevských nářečích a Schleicherově litevské mluvnici¹⁰ a čtyři brožurky s pedagogickým obsahem¹¹. Na ministra osvěty jsem se s takovou žádostí dosud neobrátil; možná by bylo lepší odložit to, dokud nedokončím sestavování litevské mluvnice. Viktor Ivanovič pronesl na univerzitě při obědě, který se konal 8. září u příležitosti oslav tisíciletí [так!] Ruska, proslov ve slovanském jazyce. Tento proslov a staroslověnskou[й] památku o Cyrilu a Metodějovi, vydanou Viktorem Ivanovičem, zasílám spolu s tímto dopisem. 194 S nejvyšší úctou a naprostou oddaností mám tu čest navždy zůstat Vaším nejpokornějším služebníkem, Izmaile Ivanoviči. Ivan Juškevič 18. září 1862 z Kazaně Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně a Olze Izmajlovně si dovoluji co nejuctivěji požádat, aby dosvědčily mou nejhlubší úctu a vyřídily mé přátelské pozdravy Vladimírovi, Vjačeslavovi a Borisi Izmajlovým, jakož i Ljudmile [sic!], Naděždě a Vere Izmajlovým. 27. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Nemohu Vám, Izmaile Ivanoviči, napsat ani několik řádků, aniž bych je začal vyjádřením vděčnosti, kterou k Vám hluboce chovám za Vaše přátelské rady a stálou pozornost věnovanou mým pracím o litevském jazyce; opravdu nevím, jak Vám za to poděkovat. Rukopis své Litevské mluvnice posílám Akademii a svěřuji jej Vaší laskavé pozornosti. Jeho odeslání se opozdilo, protože mi na cestě oči tak zrudly, že jsem se po příjezdu domů musel po dobu dvou týdnů zdržet veškerého čtení. Ještě tento týden se pokusím zaslat správci západních gubernií žádost týkající se mých litevských učebnic; dosud však nevím, jak to udělám — zda prostřednictvím vlastního vedení, nebo prostřednictvím kazanského vojenského generálního gubernátora. Dosud jsem se o to nesnažil, protože jsem považoval za nutné nejprve poslat rukopis Akademii. Před několika dny jsem v Rusském invalidovi četl článek pana Hilferdinga „O pacifikaci Polska“. Mimo jiné se domnívá, že zavedení litevštiny namísto polštiny ve všech litevsko-ruských guberniích je hlavním prostředkem k trvalému uklidnění Poláků. Tato slova na podporu litevštiny dodala naší straně váhu; kéž Bůh dá, aby se tato pravda co nejvíce rozšířila a byla pochopena. Přijměte ujištění o mé nejhlubší úctě a naprosté oddanosti, s nimiž mám tu čest navždy zůstat Vaším nejpokornějším služebníkem, Izmaile Ivanoviči. Ivan Juškevič 10. září 1863, město Kazaň 28. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Velkoryse mi odpusťte, Izmaile Ivanoviči, že si díky Vaší stálé přízni a pozornosti ke mně dovoluji obtěžovat Vás následující prosbou. Při přípravě litevsko-ruské mluvnice a litevsko-ruského slovníku k tisku bych rád nejprve vydal určitý počet litevských lidových písní ruskými písmeny na zkoušku, abych zjistil, nakolik lze litevskou abecedu sestavenou z ruských písmen přizpůsobit litevskému jazyku, 13* 195 pokud přitom vezmeme v úvahu zvukové zvláštnosti i místních jeho nářečí. Proto Vám při této příležitosti zasílám třicet tři litevských písní s jejich překlady do ruštiny a mám tu čest co nejpokorněji Vás, Izmaile Ivanoviči, požádat, abyste laskavě zařídil jejich vydání v rámci akademických publikací12. Kdyby to nebylo možné, jsem připraven nést náklady na jejich tisk, jen[б] aby byly vytištěny. Přál bych si vydat je v nákladu 200 výtisků. Pokud by se jejich tisk zdařil, bylo by možné připravit k vydání ještě větší počet. Za poslední dva roky jsme s bratrem podle slov litevských zpěváků a zpěvaček zapsali až 1500 písní. Odvažuji se lichotit si nadějí, že Vy, Izmaile Ivanoviči, mou žádost neodmítnete, a s nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být nejpokornějším služebníkem Vaší Excelence Ivan Juškevič 28. listopadu 1866 Nižnij Novgorod. 29. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! V listopadu minulého roku jsem měl tu čest zaslat Vaší Excelenci litevské lidové písně s nejpokornější prosbou, abyste je nechal vydat při Akademii. Nyní při četbě zprávy o II Отделению СПБ Akademie věd v Petrohradských vědomostech nacházím pro sebe potěšující zprávu, že zmíněné písně budou vydány v rámci akademických publikací13. Mé přání ohledně uvedených písní se tedy splnilo lépe, než jsem mohl doufat. Zbývá mi vyjádřit Vaší Excelenci svou srdečnou vděčnost jak za Vaši laskavou pozornost věnovanou mé práci, tak za Vaše pro mne velmi lichotivé vyjádření o ní, a zároveň obnovit svou nejpokornější žádost o vydání 200 separátních otisků pro mou potřebu. Náklady s tím spojené uhradím buď zasláním příslušné částky poštou, nebo osobně během nadcházejících letních prázdnin. Využívaje této příležitosti nemohu nepřipojit několik slov o změně svého postavení. Jeho Excelence, pan ministr národní osvěty, mi laskavě navrhl, abych přešel do služby v Polském království nebo na jiné ministerstvo, pravděpodobně v důsledku obecného opatření, podle něhož katolíci původem ze západních gubernií nebudou napříště smět zastávat správní místa (inspektorská a ředitelská) ve školském odboru ministerstva národní osvěty. Proto jsem na návrh pana kurátora Kazaňského školského okruhu souhlasil s místem učitele latiny na jekatěrinburském gymnáziu, neboť tam činí důchod učitelů podle starého služebního řádu stejně jako na gymnáziích v hlavních městech, totiž 700 rublů. Smířiv se se svým novým postavením, obracím se nyní ke starověké filologii. Doufám, že při učitelském zaměstnání budu mít více času věnovat se také litevskému jazyku. Život na Urale by neměl oslabit mou litevštinu. Prosím, přijměte ujištění o mé trvalé nejhlubší úctě a naprosté oddanosti, s nimiž mám tu čest být nejpokornějším služebníkem Vaší Excelence Ivan Juškevič 12. února 1867 z Jekatěrinburgu. 196 30. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Minulé léto jste mi, Vaše Excelence, dovolil spolu s mým bratrem Antoniem poslat Vám písmeno а námi sestavovaného Litevsko-ruského slovníku. Předpokládali jsme, že je dokončíme do října, ale ukázalo se, že je dvakrát větší než písmeno m14. Od bratra jsem již obdržel 73 listů jeho písmene a očekávám od něj ještě nejméně tolik. Mé připravené listy již načisto přepisuje žák VIII. třídy Třetí kazanské gymnázia Usanin, který z lásky k jazykům ochotně převzal tuto práci, aby se při přepisování poněkud seznámil s litevštinou. Podle průběhu práce se domnívám, že písmeno а může být dokončeno nejdříve v posledních dnech příštího listopadu. Poté je spěšně předložím laskavé pozornosti Vaší Excelence. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám čest být Vaší Excelenci nejpokornějším služebníkem. Ivan Juškevič 5. října 1876 v Kazani na Třetím gymnáziu. 31. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Dne 25. tohoto měsíce března jsem podal na poštu písmeno а námi sestavovaného nástinu litevsko-ruského slovníku, adresované Vaší Excelenci do druhého oddělení Akademie věd. Odeslání písmene а se zpozdilo o tři měsíce kvůli mé korespondenci s bratrem ohledně užívání písmen a přízvuků. Práce na litevském slovníku se však mezitím nezastavila ani u mne, ani u bratra. Této práci věnujeme veškerý čas, který nám zbývá po služebních povinnostech. Již jsem přeložil písmeno б[так!] a dokončuji překlad písmene d. Překlad do ruštiny však postupuje poměrně pomalu, protože se vyskytuje mnoho litevských slov ze života prostého venkovského lidu, k nimž je někdy obtížné najít odpovídající ruská slova; v Kazani však mezi ruským lidem mám možnost tyto obtíže překonat, což bych ovšem nemohl, kdybych se překladu do ruštiny věnoval v Litvě. Písmeno т jsem přeložil minulé léto v Litvě, a proto považuji za nutné je znovu přehlédnout. Ověřování lotyšských slov vyžadovalo mnoho času a přinášelo nemálo obtíží, proto jsme se rozhodli je [так!] ze slovníku vypustit. Domníval bych se, že pro přesnější a jasnější pochopení etymologické stavby litevštiny je nezbytné vysvětlit slovotvorné přírůstky a gramatické koncovky. V úvodu připojeném k písmenu а jsem uvedl, že toto vysvětlení bude přiloženo, není však ještě hotové. Nyní při překládání shromažďuji materiály a do dokončení slovníku bude připraveno. Dosavadní název „Materiály“ jsem změnil na „Nástin litevsko-ruského slovníku“, neboť bych si přál využít tak bohatého bratrova materiálu a učinit tuto práci použitelnější a užitečnější. Jsem připraven materiály ověřit na místě, tam, kde byly shromážděny, a znovu přehlédnout celý 197 práci a přepracovat toto dílo, pokud mi Vaše Excelence ráčí poukázat na jeho nedostatky. Nadcházejícího léta, kolem 15. července, doufám, že budu v Petrohradě, a proto si dovoluji doufat, že se osobně dozvím Váš názor na tuto svou práci. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být nejpokornějším služebníkem Vaší Excelence Ivan Juškevič 29. března 1877 roku ve městě Kazani 32. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Měl jsem tu čest obdržet prostřednictvím I. A. Baudouina de Courtenay Váš dopis o zaslání mého rukopisu, písmene а, profesorovi Potebňovi [sic]. Nevím ani, jak Vám poděkovat za Vaši živou účast na naší práci. Nezbývá mi než usilovat o to, abych v ní pokračoval a učinil ji co nejzdařilejší. V písmenu b a následujících jsou odlišena slova s pevným přízvukem od slov s pohyblivým přízvukem. Zdá se, že toto doplnění nebude zbytečné. Bylo by třeba provést toto rozlišení i v písmenu а; proto si dovoluji co nejpokorněji Vás, Izmaile Ivanoviči, požádat, abyste mi po vrácení rukopisu panu Potebňovi ráčil rukopis zaslat, a bude-li to možné, spolu s písmenem m, které jste mi dovolil u Vás ponechat během uplynulého léta. Značky rozlišující slova s pevným a pohyblivým přízvukem jsou tytéž dvě značky jako pro přízvuk: šikmá čárka zprava doleva (') nad dlouhou slabikou a – zleva doprava (') nad krátkou slabikou, pouze s přidanou čárkou dole pod úhlem, tedy takto: ∠ — nad dlouhou slabikou, \ — nad krátkou slabikou. Obávám se jen, aby toto doplnění neztížilo tisk. Nepochybně, Izmaile Ivanoviči, přijedete letos v létě spolu s Vladimirem Izmailovičem a Vjačeslavem Izmailovičem do Kazaně na sjezd Archeologické společnosti. Velmi lituji, že na léto odjíždím do Litvy, a tím se připravuji o možnost pozvat Vás, abyste se ubytoval u mne; nyní mi nezbývá než Vám nabídnout, zda byste nechtěl zajet přímo do mého bytu, který jsem si ponechal i na příští rok. Nachází se v samém centru města, velmi blízko univerzity, v Rybno-Rjadské ulici, v domě M. A. Alexandrova. Je to první dům od Nikolajevského náměstí, kamenný, červený, naproti hotelu Novgorod. Zůstává tam spolehlivý člověk, Semjon, který Vám může ve všem posloužit; jídlo byste si však musel obstarávat u některého kuchaře ve městě. Byl bych velmi šťasten, kdybyste Vy, Izmaile Ivanoviči, spolu se svými průvodci shledal vhodným ubytovat se po dobu sjezdu v mém bytě. Do Kazaně se vrátím až 15. srpna. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být, Izmaile Ivanoviči, Vaším nejpokornějším služebníkem. Ivan Juškevič 29. května roku 1877 v Kazani Moje adresa Učitel starých jazyků na 3. kazanském gymnáziu 198 33. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Již počátkem listopadu jsem měl to štěstí obdržet Váš dopis, naplněný Vaší upřímnou přízní ke mně, za niž Vám z hloubi duše děkuji. Dosud jsem se nemohl přimět, abych Vám napsal, kvůli oční chorobě, v jejímž důsledku jsem se musel zdržet veškerého čtení a psaní; nyní se začínám zotavovat a brzy se znovu pustím do práce. Co se týče mého zdraví, celkově už zdaleka není takové jako dříve; velmi často cítím tíhu na hrudi a dušnost. Ráčil jste mi napsat, Izmaile Ivanoviči, že se v kanceláři Vaší Akademie nachází písmeno m našeho litevsko-ruského slovníku (s názvem: Materiály). Ještě je třeba je revidovat, dovolte mi proto, abych Vás co nejpokorněji požádal o jeho zaslání do Kazaně. Moje práce na slovníku se v listopadu zastavila u 70. půlarchu písmene g (zbývá ještě 43) a můj bratr přepisuje kartičky písmene n na archy. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být Vaší Excelence nejpokornějším služebníkem Ivan Juškevič 8. ledna 1878. Prosím, vyřiďte můj nejhlubší respekt Její Excelenci Jekatěrině Fjodorovně a sdělte jí, že s obzvláštním potěšením splním v Kazani jakékoli její pověření. Vaší rodině posílám uctivé pozdravy. 34. Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči! Litevské lidové písně, které shromáždil můj bratr Anton Vasiljevič, leží již osmým rokem v rukopise. Obáváme se, aby nějak nezahynuly. Proto jsme se rozhodli uvažovat o jejich vydání a neodkládat tuto věc na neurčitou dobu. S tímto záměrem jsme se loni v létě pustili do úpravy písní, prohlédli jsme je, rozdělili do oddílů a zaznamenali varianty. Při práci na písních nezanedbáváme ani práci na slovníku. Zbývá ještě přepsat z kartiček do archů polovinu písmene ž a jeho ruský překlad je doveden do druhé poloviny písmene i. Soudě podle dosavadního průběhu práce se domníváme, že k tisku bude připravena pouze první polovina slovníku nejdříve za rok; mezitím bychom rádi vydali písně. Jako vždy i v tomto případě se utěšuji nadějí, že Vaše Excelence, Izmaile Ivanoviči, budete tomuto dílu věnovat svou přízeň, a dovoluji si Vás co nejpokorněji požádat o přímluvu za jeho vydání v rámci akademických publikací. Za tím účelem Vám posílám: a) první sešit písní, obsahující začátek svatebních písní, totiž písně, které se zpívají: 1) při prvním seznámení ženicha s nevěstou (ant pažinstuviu ir ant megtavimo), 2) při námluvách (ant piršlibu) a 3) při zásnubách (ant ziedinu); b) ruský překlad názvu a předmluvy ke sbírce písní a c) pět výtisků čtyř litevských lidových písní, které byly otištěny 199 V dodatku ke 3. svazku Učených zápisků Kazaňské univerzity, s cílem zavést dosud v litevské abecedě nepoužívaná následující písmena: Ė (smíšené e = ə Schleicherovo), ie (= ē Schleicherovo), ı (změkčovací znak, který Schleicher nahrazuje samohláskou i), š a č. Přitom považuji za svou povinnost dodat, že navrhované lidové písně byly zapsány podle zpěvaček a dosud se, až na velmi malé výjimky, nevyskytují ve známých tištěných sbírkách litevských písní. Při porovnání některých navrhovaných písní s písněmi ve sbírce Nesselmannově se ukázalo, že na 25 písní Nesselmannovy sbírky připadá pouze jediná varianta z navrhovaných písní. Navrhovaných písní je nejméně 3500, kromě variant, kterých se našlo přes 2000. Všechny jsou rozděleny do oddílů uvedených v předmluvě a sešívají se do samostatných sešitů, z nichž každý obsahuje 100 až 300 písní. Délku písní lze vyjádřit průměrným počtem 35, většinou krátkých veršů, právě takových, jaké jsou ve sbírce litevských písní Nesselmannově. K značné části písní byly zapsány noty; domníval bych se, že by se mohly vytisknout na konci sbírky. Stejně tak by bylo možné na konci sbírky otisknout některé poznámky o písních a nejzajímavější místa z variant. Dobře chápu, že připojení ruského překladu písní je důležitou podmínkou jejich vydání na náklady Akademie, avšak nyní, když věnuji všechen volný čas ruskému překladu slovníku, nemohu ani pomýšlet na překlad písní; tomu bych se rád věnoval až po dokončení práce na slovníku. Ruský překlad písní lze samozřejmě vydat později samostatně, při zachování pořadí originálu. Nedostatek času mi rovněž znemožňuje přepsat písně tak, abych je mohl předložit k tisku v čistší podobě. Pokud by oddělení uznalo za potřebné svěřit někomu předběžné posouzení navrhovaných písní, zda by bylo možné pověřit tímto úkolem Iv. A. Baudouina de Courtenay? Mohl bych mu osobně poskytnout jakékoli informace o těchto písních, pokud by si je ode mne přál. Pokud se oddělení ruského jazyka a literatury rozhodne vydat navrhované písně ve svých publikacích, nebudeme otálet a budeme zasílat další sešity v pořadí, jakmile budou připraveny k tisku. Pro sebe bych prosil o 30 výtisků separátu. V případě nepříznivé odpovědi si Vás, Izmaile Ivanoviči, dovoluji co nejpokorněji požádat, abyste mi zaslal zpět rukopis, který Vám posílám, do města Kazaně, do Třetího gymnázia. S nejhlubší úctou a naprostou oddaností mám tu čest být nejpokornějším služebníkem Vaší Excelence Ivan Juškevič 25. září 1878, ve městě Kazani 35. Telegram z Kazaně ze dne 4. IV. 1879 u příležitosti 50. výročí vědecké činnosti I. I. Srezněvského: Blahopřeji Vám k dovršení padesáti let Vaší vědecké činnosti. Přeji Vám, abyste žil ještě mnoho let. Juškevič. 200 POZNÁMKY 1) Zde zmíněný seznam je sepsán na samostatném listu: Seznam knih, které jsem si vypůjčil z knihovny akademika Srezněvského 1. Srbský slovník Vuka Stefanoviće. 1818. 2. Lettisches Lexicon von G. F. Stender. 3. Die Grundzüge der finnischen Sprache v. Kellgren. 4. Beiträge zur Kunde der littauischen Sprache. Zweites Heft. Laut und Tonlehre. — v. F. Kurschat, 1849. 5. Studijní zápisky 2. oddělení Císařské akademie věd, kniha II. 6. Litevská bible. 7. Litwa. Ludwika z Pokiewia (Litwa Ludwika z Pokiewia). 8. O prvcích a tvarech slovansko-ruského jazyka M. Katkova. 9. Dictionarium trium linguarum. — Szirwid. 10. O vztahu slovanského jazyka k příbuzným jazykům A. Gilferdinga. 11. Anfangsgründe einer litt[auischen] Sprachlehre v. Mielcke. 12. Elemente der altböhmischen Grammatik v. P. G. Schafarik. 13. Die Sprache der alten Preussen v. Nesselmann. I. Juškevič. 5. ledna 1857“. 2) Příjmení K. Donelaitise (K. Donelaitis), autora známé básně „Roční doby“, kterou J. Juška hojně využíval při přípravě „Kořenáře litevského jazyka“ (viz také příklady v ukázkových heslech „Kořenáře“ v publikaci: G. K. Venďiktov. Materiály k dějinám litevistiky z archivu I. I. Srezněvského), se v dopisech uvádí různě: Donalejtis (srov. také Donalejtis, se zjevnou písařskou chybou — místo ruského písmene л je napsáno litevské п), Donalajtis, Donelajtis, Donelajt. 3) Zmiňované „zkušební kartičky zamýšleného… kořenáře“ se publikují samostatně (viz G. K. Venďiktov. Materiály k dějinám litevistiky z archivu I. I. Srezněvského, s. 219—221). 4) Má se na mysli článek „O vyučování zeměpisu“, který byl záhy otištěn v časopise „Ruský pedagogický věstník“, 1859, č. 2, s. 75—106; č. 3, s. 197—212, a poté vyšel také jako samostatná brožura. V časopise je článek uveden pod podpisem: N. Juškevič. Chybu v iniciále lze vysvětlit tím, že J. Juška psal velké и jako н — s vodorovnou, nikoli šikmou prostřední čárkou. 5) Zmiňované názvy stupňů příbuzenství se publikují samostatně (viz G. K. Venďiktov. Materiály k dějinám litevistiky z archivu I. I. Srezněvského, s. 221—224). 6) J. Juška má na mysli očekávaný rozkaz o jeho jmenování inspektorem novgorodského vojenského učiliště, které se pravděpodobně nacházelo ve vsi Medveď. 7) Zde zmiňované „mé litevské dialekty“ jsou pravděpodobně jeho práce „Ape kalbas lētuviszko lēžuvo“, publikovaná následujícího roku v „Materiálech pro srovnávací a výkladový slovník a gramatiku“, sv. V, 1861. 8) Viktor Ivanovič je známý ruský slavista V. I. Grigorovič, profesor Kazaňské univerzity. V dopise V. I. Grigorovičovi ze 16. ledna 1862 I. I. Srezněvskij napsal: „Tento dopis Vám doručí Ivan Vasiljevič Juškevič, jehož jste si jistě povšiml díky jeho pracím týkajícím se litevského jazyka; tento jazyk skutečně zná a zavázal mě mnoha službami 201 v tomto ohledu. Nyní bude ve Vašem působišti a nepochybně potřebuje Vaše rady a znalosti. Považuji za zbytečné Vás žádat, abyste ho přijal vlídně: jinak ani nemůžete přijmout takového důstojného člověka“ (V. I. Srezněvskij. Korespondence I. I. Srezněvského s V. I. Grigorovičem. — „Ѕписание на Българската академия на науките, т. 54. Клон историко-филологичен и философско-обществен, 26“, Sofie, 1937, s. 82). V odpovědním dopise z 13. října 1862 Grigorovič napsal Srezněvskému: „Mám tu čest odpovědět Vám na závazný dopis, který mi předal Ivan Vasiljevič. Považuji se za velmi zavázaného za seznámení s učencem, který v sobě spojuje tolik vzácných předností, jaké se v Kazani vyskytují. Jestliže jsem nemohl využívat jeho znalosti litevštiny, s vděčností využívám jeho rozhovorů, které prozrazují upřímného pedagoga“ (Tamtéž, s. 83). 9) Tyto učební pomůcky pro litevský jazyk, stejně jako litevsko-ruský výkladový slovník zmíněný v dopise [28] z 28.XI.1866, nebyly vydány. Jejich rukopisy jsou uloženy v Oddělení rukopisů Ústavu litevského jazyka a literatury ve Vilniusu (viz B. Tolutienė. Antanas Juška leksikografas. — „Literatūra ir kalba“, 1961, sv. V, s. 364). 10) Jde o: „Kalbos lėtuviško lėžuvo ir lėtuviškas statrasizimas arba ortografija“ (Peterburge, 1861) a „Poznámka o Schleicherově knize: Handbuch der litauischen Sprache“ (Petrohrad, 1857). 11) „Čtyři brožury pedagogického zaměření“ jsou: 1) výše zmíněná brožura „O vyučování zeměpisu“ (viz pozn. 4); 2) „A ještě několik slov o zvláštních překladových zkouškách“, Petrohrad, 1859, 7 s.; původně vytištěno v novinách „Русский инвалид“, č. 212, 1859; 3) „Úvahy o uspořádání vyučovací části našich škol“, Petrohrad, 1860, 18 s.; původně vydáno v novinách „Русский инвалид“, č. 24 z 11.XI.1860; 4) „Několik slov o studijně-pedagogickém sebevzdělávání“, Petrohrad, 1860, 32 s.; původně vytištěno v novinách „Русский инвалид“, č. 271 z 14.XII.1860, s podtitulem: „O studijně-pedagogických cvičeních učitelů Petrohradské vojenské školy v uplynulém školním roce“. Článek je podepsán: „N. Juškevič“. O chybě v iniciále viz pozn. 4. 12) Tyto písně vyšly jako publikace: I. a A. Juškevič. Litevské lidové písně s překladem do ruštiny. — „Сборник статей, читанных в Отделении русского языка и словесности Императорской Академии наук“, sv. II, č. 2, Petrohrad, 1867 (na společné titulní straně: 1868), s. 1—43. 13) J. Juška má na mysli zprávu „Zasedání Imperátorské akademie věd v oddělení ruského jazyka a literatury. Za prosinec 1866“, publikovanou v „Санктпетербургских ведомостях“ v č. 11 z 11.I.1867, kde se uvádí, že „Akademik Srezněvskij předložil pozornosti kolegů:... 2) článek pana Juškeviče ‚Litevské lidové písně‘ s ruským překladem, o němž bylo podle mínění pana Srezněvského rozhodnuto, že bude otištěn v ‚Записках‘ Akademie“. 14) O práci J. Jušky a jeho bratra A. Jušky na slovníku litevského jazyka a o jeho osudu po jejich smrti viz rozsáhlou studii B. Tolutienė citovanou výše, v níž je mimo jiné otištěn také dopis J. Jušky I. I. Srezněvskému z 6.V.1878. Zde publikované dopisy J. Jušky obsahují zajímavé informace týkající se přípravy tohoto slovníku k vydání. V této souvislosti uveďme také dopis I. A. Baudouina de Courtenay I. I. Srezněvskému ze 16/28. října 1879 (ЦГАЛИ, ф. 436, оп.1, ед. хр.1167), který se rovněž týká tohoto slovníku. Tento dopis byl nedávno publikován: S. V. Smirnov. I. A. Baudouin de Courtenay a I. I. Srezněvskij. — „Ученые записки Тартуского гос. ун-та,“ sešit 310. Studie o ruské a 202 славянской филологии, XXII, Тарту, 1973, с. 215—217. Й. Юшку И. А. Бодуэн Де Куртенэ упоминает и в других опубликованных С. В. Смирновым письмах (там же, с. 210, 214). 15) Písně, o nichž se zde hovoří, vydala Akademie věd v roce 1883 pod názvem: „Litevské svatební lidové písně, které zaznamenal Anton Juškevič a vydal Ivan Juškevič“ (Petrohrad, 1883, XXIV++893 s.). Podrobněji o historii vydání této sbírky viz: A. Mockus. Broliai Juškos – lietuvių liaudies dainų rinkėjai ir leidėjai. V.,1956; B. Tolutienė. Cit. dílo, s. 139 a násl.