Indeks – słownik do „Daukšos Postilė“. Opracował Czesław Kudzinowski. Tom I (A–N). VI+543 p. Tom II (O–Ž), 527 p. Poznań, 1977

V oblastech (Zarasai, Ignalina, Švenčionys aj.), kde odedávna žije mnoho Rusů a příslušníků jiných národností, lze pozorovat dvě tendence: 1) utváření sociálně aktivního litevsko-ruského bilingvismu a 2) poměrně malou společenskou poptávku po aktivním rusko-litevském bilingvismu. Tyto tendence vznikají proto, že v národnostně smíšených oblastech ruština široce funguje jako prostředek dorozumívání mezi národnostmi. Litevštinu se učí ti Rusové, kteří žijí v republice delší dobu a kteří ji potřebují při práci a v činnosti. Litevštinu potřebují zvláště Rusové – obyvatelé venkova. Znalost litevštiny mezi obyvateli ruské národnosti v republice je obecně nepřímo úměrná hustotě ruského obyvatelstva. V oblastech, kde je procento ruského obyvatelstva vysoké, je znalost litevštiny nízká. Například podle údajů ze sčítání lidu z roku 1970 tvořili obyvatelé ruské národnosti v okrese Zarasai 20,3%, ale litevsky umělo jen 41,1%. Naproti tomu v okrese Šiauliai, kde obyvatelé ruské národnosti představují celkem jen 3,1%, umí litevsky 71% lidí ruské národnosti. Určitá pravidelnost se projevuje i při určování mateřského jazyka bilingvních mluvčích. Pokud se v rodině užívá jeden jazyk, informanti všech národností (Litevci, Rusové, Poláci aj.) považují za svůj mateřský jazyk jazyk své národnosti, zatímco mateřský jazyk informantů ze smíšených rodin se často neshoduje s jazykem jejich národnosti. V. Michalčenko oprávněně rozlišuje mezi znalostí druhého jazyka a jeho fungováním v různých sférách života. Mladší a střední generace obyvatel republiky se učila ruštinu ve škole, lze tedy předpokládat, že většina Litevců umí rusky více či méně. Zcela jiná je však situace, pokud jde o její fungování. Litevsko-ruský bilingvismus je sociálně aktivní pouze za určitých etnických podmínek (vysoké procento Rusů a obyvatel jiných národností). Ruština se zde užívá jako prostředek dorozumívání mezi různými národnostmi; kromě toho se v ní čte odborná literatura a funguje v oblasti rozhlasu, televize i tisku. Sociálně aktivní litevsko-ruský bilingvismus je typický pro průmyslová centra republiky a některé okresy (Šalčininkai, Vilnius, Švenčionys aj.). Ostatní obyvatelé republiky umějí rusky méně, ruština zde tedy funguje pasivněji; výuka ve škole nemusí být podpořena každodenní komunikací, a proto lze v podobných případech o bilingvismu hovořit jen velmi podmíněně. Simas Karaliūnas Indeks – słownik do „Daukšos Postilė“. Opracował Czesław Kudzinowski. Tom I (A – N), VI + 543 p. Tom II (O – Ž), 527 p. Poznań, 1977. Postila Mikaloje Daukši z roku 1599 je jednou z nejvýznamnějších památek starší litevské písemné kultury. Díky správnosti jazyka, bohatství slovní zásoby a zejména značení místa přízvuku využívají jazykovědci údaje z této knihy hojně nejen v litevských studiích, ale i v indoevropské jazykovědě obecně. Polský jazykovědec Česlovas Kudzinovskis nyní tyto údaje zpřístupnil badatelům: vydal rozsáhlý dvousvazkový (celkem 1076 stran!) index-slovník, v němž jsou zaznamenána všechna slova Daukšovy postily a jejich tvary. Profesor poznaňské univerzity Č. Kudzinovskis je známý polský baltofilolog. V roce 1935 absolvoval Vilniuskou univerzitu, kde studoval srovnávací indoevropskou jazykovědu. V letech 1935–1937 se v Helsinkách specializoval na ugrofinskou jazykovědu, v letech 1937–1939 pak v Budapešti, kde obhájil doktorskou disertaci z filologie („Zvukový systém finštiny“). Během života a studií ve Vilniusu se naučil litevsky a zapojil se do výzkumu různých problémů baltské jazykovědy. V roce 1958 vydal spolu s dalšími polskými jazykovědci podle rukopisu překladu Bible od S. Chilinského, uloženého v Britském muzeu v Londýně, text „Nového zákona“. Připravil k vydání 53. svazek spisů polského etnografa a folkloristy O. Kolberga 188 („Litwa“, 1966), věnovaná litevské filologii. Publikoval články o výpůjčkách ze slovanských jazyků v litevštině, o baltismech ve svém rodném polském nářečí (narodil se roku 1908 ve Wodzilówce v Bělostockém vojvodství) a psal také o dalších otázkách baltistiky a litevské filologie. Č. Kudzinovskis má značné zkušenosti se sestavováním rejstříků-slovníků. Je vůbec průkopníkem tohoto typu litevskofilologických prací. Roku 1964 vyšel jím sestavený rejstřík k „Novému zákonu“ S. Chilinského1, který byl v naší lingvistické odborné literatuře kladně hodnocen2. Nyní recenzovaný rejstřík je nesrovnatelně rozsáhlejší (přibližně šestkrát) práce; liší se od onoho také tím, že zde je uveden význam slov zařazených do rejstříku. Autor rejstříku se o Daukšově postile začal zajímat již roku 1947, kdy se v Polsku připomínalo 350. výročí úmrtí J. Vujeka. Na návrh prof. J. Otrembského zamýšlel Č. Kudzinovskis vydat pro vědecké účely nové vydání polské verze postily J. Vujeka z roku 1596, z níž překládal M. Daukša. Ačkoli toto vydání nevyšlo, vynaložená práce nepřišla nazmar. Č. Kudzinovskis měl texty J. Vujeka k dispozici, a mohl tak sestavit nikoli prostý rejstřík Daukšovy postily, nýbrž rejstřík-slovník (s uvedením významů slov). Tím se hodnota publikace výrazně zvýšila. Sestavovatel odvedl obrovskou práci: pečlivě zaznamenal všechna slova použitá v Daukšově postile; porovnáním s originálem J. Vujeka určil jejich významy; uvedl všechny užité tvary každého slova. To je životní dílo Č. Kudzinovského, svého druhu jazyková encyklopedie Daukšovy postily, která se stane příručkou každého baltisty. Tuto práci využijí nejen badatelé v oblasti lexika, ale i další odborníci. Velmi se hodí ke studiu morfologie (jsou zaznamenány všechny slovní tvary!), k výzkumu historické fonetiky (srov. významné Daukšovy údaje s *a na vrcholu o tirtį kopėčia <1, kapica, mandotas <1. mandat, samohláskové změny ve slovech cimentorius ‘1. cmyntarz’, elemožina ‘1. jałmużna’), historické dialektologii (srov. lytelius ‘Litev’, pabanga ‘konec’) i obecně dějinám litevštiny (srov. slova pekus, penukšlas, velinas, siela ‘svědomí’, sokoras ‘cukr’ aj.). Z práce Č. Kudzinovského je patrná mimořádná slovní bohatost Daukšovy postily: rejstřík-slovník má téměř dvakrát více stran než sama Daukšova postila. Ačkoli se Daukša, stejně jako mnoho jiných překladatelů své doby, držel zásady doslovného překladu, vědomě se snažil jazyk svého překladu obměňovat a obohacovat. Měl k tomu vážné důvody. Ve snaze přizpůsobit se duchovním, kteří tehdy litevsky uměli jen málo, nebo vůbec, hojně užíval lexikálních paralelismů: vedle sebe uváděl přejaté a litevské slovo. Mnoho paralelismů vzniklo z Daukšovy snahy vyhovět mluvčím různých nářečí a být jimi správně pochopen. Je však třeba zdůraznit, že jen část takzvaných paralelismů tvoří slova zcela stejného významu, bez stylistických odstínů či významových rozdílů. Například vedle dvojic jako žvevys || žuk- lijas, išgydyti || išvaistyti nacházíme také hojně dvojice jako šapelis || šiaudelis, arklys || žirgas || kuin as apod. Jednomu slovu originálu Daukša často přiřazuje několik litevských ekvivalentů s odlišným stylistickým zabarvením. Například vargsas označuje jako bėdulis, benamis, nuvargusiu, pavargėliu, pavarguliu, pavargusiu, ruduliu, vargeta. Daukša se tedy nespokojoval s nevýraznými, příliš obecnými slovy originálu, ale hledal přesnější litevské ekvivalenty, které lépe vystihovaly danou věc. Sestavovatel rejstříku-slovníku bohužel Daukšovu snahu nepochopil a náležitě neocenil. Dokládá to mimo jiné tvrzení v úvodu, že Daukša často užíval synonyma „bez widocznej potrzeby“. Polské ekvivalenty z Vujeka uvedené v rejstříku-slovníku namísto vysvětlení významu slova samozřejmě nemohou vystihnout všechny tyto významové odstíny; často vůbec nejsou 1 Biblia litewska Chylińskiego. Nowy testament. Tom III — indeks. Wydał Czesław Kudzinowski. Poznań, 1964, VIII+169 p. 2 Viz recenzi V. Žulia: Baltistica, sv. I (1), s. 88–91. 189 nejsou adekvátní Daukšovým slovům, protože se od nich liší jak formou (např., tulkas – wielu), tak významem (např., šionai – dziś). Navzdory tomu je třeba uvést kladně, že jsou zde uvedeny odpovídající výrazy z polského originálu: Č. Kudzinovskis tím badatelům velmi posloužil, neboť originál většině z nich není v praxi dostupný. V lingvistické literatuře se již před několika desetiletími začalo pochybovat o tom, zda Daukša přeložil celou postilu sám3. Důvodem k těmto pochybnostem byly existující formy a slova z různých nářečí a jejich nestejný přízvuk. Č. Kudzinovskis se také přiklání k tomuto názoru a uvádí ještě tyto argumenty: 1) teprve od s. 512 se samohláska e zapisuje písmeny ia; 2) protože se užívá pouze na s. 175–254, zatímco nesa na s. 199–252; 3) ė nacházíme pouze na začátku knihy; od s. 495 sporadicky; 4) v se vyskytuje pouze na začátku kapitol; 5) Wieszpats pouze do s. 69, později – Wieszpatis. Tyto argumenty však, stejně jako podobné argumenty předkládané již dříve, nejsou přesvědčivé. Jazykové rozdíly tohoto druhu se mohou vyskytovat i v díle jednoho autora. Kolísání pravopisu a střídání jednotlivých jevů jsou typické také pro jiné knihy té doby, včetně těch, které připravil skutečně jediný člověk. Na titulní straně postily je jako překladatel uveden Daukša. V obou předmluvách (latinské i polské) označuje překlad za vlastní dílo. Žádní jiní překladatelé ani pomocníci nejsou nikde zmiňováni a sotva mohli v té době existovat. Jazykové nejednotnosti a rozpory lze však v mnoha případech vysvětlit Daukšovou snahou vyhovět širšímu okruhu čtenářů – jak Aukštaitům, tak Žemaitům4. Zásady tvorby rejstříku-slovníku Č. Kudzinovskis dobře promyslel. Sestavovatel se snažil publikaci uspořádat tak, aby se čtenáři pohodlněji používala. Uspořádání publikace je jednoduché: za heslovým slovem uvedeným velkými písmeny se bez jakéhokoli interpunkčního znaménka uvádí jeho význam, přesněji polský ekvivalent J. Vujeka; dále jsou v určitém pořadí zapsány Daukšovy doložené tvary daného slova a číslice označující jejich výskyt, rovněž bez interpunkčních znamének. Vše je zřejmé a jasné. Sestavovatel text nezatěžoval zkratkami, čárkami a dalšími znaménky, jak by vyžadovaly normy. V publikaci tohoto druhu by to všechno bylo skutečně zbytečné, ztěžovalo by její používání a značně zvětšilo rozsah knihy. Heslový tvar uvádí sestavovatel obezřetně, ba až příliš opatrně. Pokud Daukša užil u některého slova pouze tvary množného čísla, obvykle (ne však vždy) uvádí nominativ množného čísla, např. bromos, ponios. Jsou-li doloženy pouze příklady ženského rodu, často se uvádí nominativ ženského rodu, např. burnotina, darbinga, prieteliškos. Někdy je tvar ženského rodu uveden jako samostatné heslo, jindy jsou oba tvary zařazeny do jednoho hesla, např. bursinykė vedle bursinykas, ale draugėtarnis, -ė (= draugi atarnis, -ė). Dokonce se jako heslové slovo uvádí litevský genitiv místo polského adjektiva (např. gyvatės ‘wężowski’, užmarių ‘zamorski’); někdy je takto uveden i zájmenný tvar adjektiva, pokud příslušný jednoduchý tvar není doložen (např. rodnasis). Samostatně jsou uváděny také zvratné tvary sloves, např. draskytis vedle draskyti, drūtintis vedle drūtinti, gadintis vedle gadinti. Zdá se, že zde sestavovatel ve všech případech zašel příliš daleko. Uvedené tvary by stačilo vyčlenit pouze ve skupině gramatických tvarů. Stejně jako v rejstříku k „Novému zákonu“ S. Chilinského sestavovatel uměle přiblížil heslová slova současnému spisovnému jazyku. Tímto postupem nerespektoval nejen fonetické, ale ani morfologické zvláštnosti Daukšova jazyka. Například předponu ata- nahrazoval současnou ati-, takže místo Daukšových tvarů ataduoti, atadengti uvedl jako heslová slova atiduoti, atidengti. Místo variant předložky ing, in uvedl současné į (ačkoli 3 Žr. Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1961, t. III, p. 331; Gerullis J. Senieji lietuvių skaitymai. K., 1927, p. 124; Gerullis G. Baltica. – AfSlPh, t. XXXIX, p. 52; Tangl E. Der Accusativus und Nominativus cum Participio im Altlitauischen. Weimar, 1928, p. 21 tt. 4 Dále viz Skardžius P. Daukša, první tvůrce spisovného jazyka ve Velké Litvě. – APh, sv. IV, s. 7–19; Lebedys J. Mikalojus Daukša. V., 1963, s. 231 a násl. 190 Daukša takového vůbec neužíval), místo antras liekas, trečias liekas a tak dále – dvyliktas, tryliktas, místo šešios dešimtys, trys dešimtys a tak dále – šešiasdešimt (sic!), trisdešimt. Sestavovatel často nevěnoval pozornost spojovací samohlásce ve složených slovech u Daukši (např. vybral vienširdžiai místo vienaširdžiai), místu zvratné částice u předponových sloves (např. susizadėti, prisivakaravus místo sužadėtis, privakaravusi), starším plnějším podobám (např. místo velinas, visokias nacházíme velnias, visoks), příslušnosti slova k jiné paradigmatu (např. Daukšovo amžias je nahrazeno současným amžius). Uvádíme další rozmanité příklady změn (první člen dvojice je jazykový údaj u Daukši, druhý je heslové slovo v rejstříku): vienarkas→vieneriokas (sic!), žvaizdė→žvaigždė, (ne)seniai→(ne)senai, gandžiaus→gandžia, istorija→istorija, byskupas→vyskupas, biedna→bėdna, lilija→lelija, pardostė→pardoustė, pemukšlas→peniukšlas. Srov. vlastní jména (jsou uvedena na konci publikace) Grekai→Graikai, Krokavas→Krokuva, Poznania→Poznanė. Takto se však nepostupuje všude důsledně. Například místo spisovné přípony -ininkas obvykle ponechal Daukšovo -inyką (a udělal dobře), nacházíme však také ūkininkavimas, vietininkavimas (s -inink-; Daukša má pouze -ink-). Vedle velnias zařadil velinuvą, vedle kaznadėja (místo Daukšova -ieja) – kozmadzieją (jako u Daukši), vedle pražiošti (místo -žosti) – žosmė (jako u Daukši). Srov. také Macedonai ‚Makedonci‘, Rymas ‚Řím‘ vedle Graikija (Daukša má pouze Grecija). Daukša žádnou z výše uvedených náhrad neužíval. Jde o formy, které jsou jeho jazyku cizí. Tento způsob uvádění forem v rejstříku je vhodný pro ty jazykovědce, kteří nejsou obeznámeni s jazykem Daukši nebo hledají to či ono slovo (lexikografové, lexikologové), nehodí se však badatelům zkoumajícím jazyk Daukši, protože příliš nivelizuje jeho jazykové zvláštnosti. Ty jsou uvedeny pouze uvnitř hesel. Sestavovatel navíc velmi zjednodušil jazykovou rozmanitost Daukši tím, že z několika existujících souběžných variant vybral jako heslové slovo pouze jednu, zpravidla bližší normě spisovného jazyka; například z dublet nebo || alba vybral pouze arba, z bet || beti || bat pouze bet, z persona || persuna (persūna?) pouze persona, z šėtonas || šatonas || satonas pouze šėtonas, z žmogus || žmuo pouze žmogus. Do jednoho hesla slil visagalis a visagalis (pod heslem visagalis). Delší varianty se nerozlišují od kratších, např. (v závorce je uvedeno heslo): iki || ik (iki), jis || jisai (jis), jogi || jog (jog), mažai || maža || mažu || maž (mažai), neg || negu (neg), nes || nesa (nes), net || nete (net), nug || nugi (nug), pagal || pagalai (pagal), pats || patis || patsai || patsai (pats), pent || pen (pent), tada || tad (tada), tarp || tarpu (tarp), tas || tasai || tasiau (tas), vienaip || vienaipo (vienaip), viešpats || viešpatis (viešpats). Nejčastěji se samostatně neuvádějí delší varianty s částicí g(i), např. drinag (je uvedeno pouze drin), jukai (juk), kanag (kana), kodrinag (kodrin), norintig (norint), nuog, nug, nog (nuo), prieg (a také pri, zapsané pod variantou prie, kterou Daukša vůbec neužíval), teipag, teipagu, teipajag, teipjau, teipaug, teipog, teipogu a další (všechny jsou zapsány pod Daukšovi cizím taip), vienoking (vienoki). Samostatně se však uvádějí jeig, kadaig, kaipog vedle jei, kada, kaip. Srov. také slévání variant vlastních jmen (zpravidla je jako heslo uvedena podoba připomínající více polský ekvivalent, který je uveden v závorce): Abrahamas || Abromas (Abrahamas), Barnaba || Barnabas (Barnaba), Christus || Kristus (Christus), Eva || Jeva (Eva), Izidorius || Isodoras (Izidoras — Daukšovi cizí), Jobas || Jonas (Jobas), Jokūbas || Jakoboas (Jokūbas), Judošius || Judas (Judošius), Saulas || Saulius (Saulas), dokonce Vengrai || Ungarai (Vengrai)! Je pochopitelné, že v jednotlivých případech by pro sestavovatele bylo obtížné určit základní podobu slova užívaného Daukšou, například z loc. pl. Synos 91₃₀ rekonstruovat nominativ názvu Číny (Sina, Sinos?). K takovým rekonstrukcím však bylo možné připojit otazník. K podobám, které se výrazně liší od současných, bylo možné přidat odkazy na současné podoby. Odkazy by se hodily i k vyzdvižení souběžných variant. Je třeba říci, že sestavovatel se odkazům zcela vyhýbá, jsou 191 poměrně vzácné. Při širším využití odkazů bylo možné vyhovět potřebám nejen lexikografů, ale i badatelů zkoumajících jazyk Daukši. Velmi by pomohl širší a podrobnější popis struktury rejstříkového slovníku, který by čtenáři usnadnil používání publikace. Bylo třeba alespoň zdůvodnit hlavní zásady sestavení rejstříkového slovníku. Možná by pak odpadla alespoň část zde uvedených výhrad. Ještě několik poznámek k zacházení s jednotlivými jazykovými formami u Daukši. Sestavovatel uvádí jako heslová slova například dangujejis, dienojejis, žemėjejis, pragarejis, viduryejis⁵, viršujejis a další. Mělo by se psát dangujejis, dienojejis, žemėjejis, pragarejis, viduryejis, viršujejis… Dokládá to jak původ těchto forem (srov. podobně tvořenou žemaitskou zájmennou formu loc. sg. m. baltamėjė ‚v bílém‘), tak i Daukšův pravopis. Ne všude se podařilo odlišit příponu -ymas od -imas, srov. išdraskimas vedle papiktymas, sumišymas. Místo išlepęs, juodkunigai, pasimėgti, paspalytas, prisiegti, treškšti, žėkas, žiegorius, Laurinas, Mednikai, Pilipas, Salamonas by mělo být išlepęs (srov. nářeční zápis u Daukši g. sg. išzlāpusio 167₁₈), juodaknygiai (!), pasimėgti, paspalitas, prisiekti, treškšti, žėkas, žiegorius, Laurynas, Mednykai, Pilypas, Saliamonas. Vyskytuje se i několik tiskových chyb, například místo heslových slov apsipausyti, binges, įsakymas, išsiūsti, kalinėjs, parsiūsti, pebausti, pelėda, prizopostyjimas, susesti, sutaryti, sužėlesi, takotojas, sirijiškas má být apsipjaustyti (apsipjaustyti), binges, įsakymas, išsiūsti, kalinėjs, parsiūsti, perbausti, pelėda, prizopostyjimas, susėsti, sutaryti, sužėlusi, tykotojas, sirijiškas. U prací tohoto druhu bývá v praxi velmi obtížné vyhnout se určitým nedostatkům a nepřesnostem. Ty však neurčují hodnotu publikace. Nejdůležitější je, že díky Č. Kudzinovskému budou mít badatelé nyní zaregistrována všechna slova Daukšova postilu, všechny jejich tvary, takže v budoucnu už nebudou muset hledat to či ono slovo či jednotlivý jeho tvar v celém postilu. Č. Kudzinovskis odvedl opravdu velkou a velmi potřebnou práci. Všichni bychom mu za to měli být vděčni. Je to působivá publikace, příklad pro nás všechny, který povzbuzuje k sestavování rejstříkových slovníků dalších památek litevského jazyka. Zigmas Zinkevičius 5 Vedle f. naktijeja (s -ij-) mohla mít Daukšova nářeční podoba také -ij-, nikoli -yj-, srov. dial. loc. sg. naktį ‚v noci‘. Sestavovatel však měl užívat formy téhož typu. 192