Функционирование родного и русского языков в школах Советской Литвы

SOCIALINĖS LINGVISTIKOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XIX (1979) Juozas KORSAKAS FUNGOVÁNÍ RODNÉHO A RUSKÉHO JAZYKA VE ŠKOLÁCH SOVĚTSKÉ LITVY V Litevské SSR bylo za léta sovětské vlády dokončeno všeobecné povinné osmileté vzdělávání obyvatelstva a uskutečňuje se přechod k všeobecnému středoškolskému vzdělávání. V sovětském období se sféry tradičního užívání litevského spisovného jazyka značně rozšířily a vzrostla úloha ruštiny jako prostředku mezietnické komunikace. V některých školách sovětské Litvy se používá také polština. Podle statistické ročenky „Ekonomika a kultura Litevské SSR“ se žáci denních všeobecně vzdělávacích škol Ministerstva školství Litevské SSR ve školním roce 1976/77 podle vyučovacího jazyka dělili takto: litevsky se vzdělávalo 85% všech žáků (457 tis.), rusky 12% (65 tis.) a polsky 3% (16 tis.) („Lietuvos TSR ekonomika ir kultūra“. V., 1977, p. 232). Předmětem našeho sociolingvistického výzkumu byly školy a vysoké školy pouze s litevským vyučovacím jazykem. Školní věk zastupovali především žáci škol ve městě Kaunasu a jeho okolí, dále ve městě Kėdainiai a na venkovské škole ve Valkininkai ve Varėnském okrese. Kromě toho předložili svá pozorování ve formě domácích úkolů učitelé-studenti dálkového studia Šiauliaiského pedagogického institutu K. Preikšase. Vysokoškolský věk zastupovali studenti z Kaunasu, především z polytechnického institutu. Zajímalo nás, jak ve školách a na vysokých školách fungují rodný a ruský jazyk z hlediska osvojování slovní zásoby. Abychom určili úroveň znalosti slovní zásoby rodného a ruského jazyka, od 4. třídy jsme používali testy nebo zadávali písemné práce (slohové práce na témata z osnov). Z pozorování řeči žáků nižších tříd lze vyvodit, že litevští žáci začínají školní docházku s velmi rozsáhlou slovní zásobou hovorové litevštiny každodenního života a že většina žáků městských škol již v první třídě ovládá několik desítek ruských slov a slovních spojení, především krátké otázky, rozkazy a pozdravy, například: Kde je Algis? Dobrý den! Pusť mě! Dej mi! a podobně. Slovní zásoba ruštiny se systematicky rozšiřuje od 2. třídy, kdy se litevští žáci začínají tento jazyk pravidelně učit jako předmět. Částečné jazykové prostředí, především televize, kino nebo sousedé hovořící jiným jazykem, napomáhá velmi rychlému osvojení ruské hovorové řeči každodenního života. Mimoškolní život a dětské hry probíhají výhradně v rodném jazyce, ovšem za použití značného množství běžných ruských slov a výrazů, například: no tak, zákon (ve smyslu souhlasu nebo potvrzení kamarádovy myšlenky), puk! no, zajíci, počkej! a podobně. Ve 4. třídě je rozdíl v rozsahu slovní zásoby rodného a ruského jazyka stále velmi značný. Pro příklad uveďme výsledky výzkumu tematické reproduktivní slovní zásoby v rodném a ruském jazyce u litevských žáků. Čtyři skupiny žáků 4. třídy (50 osob) 41 na stejné neutrální a přístupné téma reprodukovaly v rodném jazyce čtyřikrát více slov než v ruštině. Tento rozdíl se v 11. třídě zmenšuje přibližně na 90 slov. Podrobněji o tom bude řeč později. Pokusme se stručně charakterizovat slovní zásobu žáků ze sociálního hlediska. Velké společenské a kulturní změny v životě společnosti se odrážejí v jazyce žáků, především ve slovní zásobě. Například slova, která do litevštiny pronikla a získala určitý obsah teprve v poválečném období, dnes velmi často používají i žáci nižších tříd: pionierius, komjaunimas, kolūkis, saviveikla, priekaba, suvirintojas, socializmas, apžiūra a tak dále. Mnohá z těchto slov, jak známo, vstoupila do aktivní slovní zásoby litevštiny prostřednictvím ruštiny nebo jsou přímými překlady do rodného jazyka. V řeči žáků nižších tříd se pod vlivem rodičů z méně vzdělaného prostředí zřejmě často objevují nepřeložená ruská slova, což je z hlediska kultury litevského jazykového projevu krajně nežádoucí, například: gruzovikas, šaiba, chokėjus, davaj, zakonac a podobně. V ruštině litevských žáků se vyskytují opačné jevy — užívání litevských slov v ruské jazykové podobě: skриптум (místo скриптум), титнаг (křemen), копы (duny), конвалия (konvalinka), пунд (balíček) a podobně. Jde především o příklady dětského jazykového kontaktu. Protože ve škole s litevským vyučovacím jazykem i mimo ni panuje úplné jazykové prostředí pro rozvoj rodného jazyka žáků, je samozřejmě jejich slovní zásoba v litevštině ve srovnání s ruštinou mnohem rozsáhlejší. Konkrétní výzkumy na toto téma však dosud nebyly provedeny. Rozsah slovní zásoby přitom určuje úroveň znalosti jazyka, což za podmínek sovětské skutečnosti ukazuje také na fungování jazyků. Uveďme příklad. Litevský žák komunikuje v rodině, ve škole i v okruhu přátel v rodném jazyce, avšak rád a s porozuměním sleduje filmy nebo televizní pořady v ruštině, čte odborné časopisy a jinou literaturu vydávanou pouze v ruštině, odpovídá na otázky návštěvníků z jiných republik a také si rusky dopisuje se známými nebo přáteli. Žák, zejména ve vyšších třídách, tak přirozeně pociťuje potřebu znát ruštinu jako prostředek mezietnické komunikace, což napomáhá rozvoji dvojjazyčnosti. Naším cílem bylo důkladně prozkoumat a určit skutečnou, neboli reproduktivní, slovní zásobu ruštiny u litevských žáků. Zajímalo nás zejména, s jakou slovní zásobou ruštiny přicházejí na vysokou školu absolventi středních škol, tedy na jakém základě je třeba na vysoké škole pokračovat v práci se slovní zásobou. Reproduktivní slovní zásoba (neboli reproduktivní lexikum) je výsledkem psychického procesu, při němž žáci vybavují z paměti aktivní slovní zásobu, kterou si osvojili. Reproduktivní lexikum bylo zjišťováno na základě písemného projevu (slohových prací) studentů prvního ročníku, kteří se na vysoké škole dosud neučili, tedy v prvním týdnu proběhlo ověření jejich jazykových znalostí. Témata slohových prací byla sestavena v souladu s osnovami ruského jazyka a literatury pro školy s litevským vyučovacím jazykem. Byla doplněna tématy z literatury a společensko-politického života Litvy. Celkem bylo přibližně 150 témat. Uveďme některá z nich. A. Volná témata: „Zlatý podzim“ (5. tř.), „Ozdobíme vlast zahradami“ (6. tř.), „Dopis rodičům“ (7. tř.), „Vzrušující sportovní závody (8. tř.), „Pio- 42 nerská a komsomolská organizace mé školy“ (9. tř.), „Co se mi zvlášť líbí na současné hudbě“ (10. tř.), „Sovětský svaz — opora míru“ (11. tř.); B. Ruská literatura (témata byla oznamována týden před kontrolní prací): „Básně o sovětském pasu“ V. V. Majakovského (11. tř.), „Črta A. M. Gorkého ‚V. I. Lenin‘“ (10. tř.), „Stručný životopis A. S. Puškina“ (9. tř.) atd.; C. Litevská literatura: „Člověk, země a chléb“ (podle románu P. Cvirky „Živitelka země“), „Obraz V. I. Lenina v dílech spisovatelů a básníků Sovětské Litvy“, „Motivy přátelství národů v tvorbě S. Nėrisové“ atd. Jak je patrné z příkladů, chtěli jsme zjistit aktivní slovní zásobu nejen z tematických okruhů, které si žáci litevského původu osvojili ve škole při hodinách ruského jazyka, ale také z tematických okruhů probíraných žáky v jejich mateřském — litevském — jazyce, které však reprodukovali (popisovali) v ruštině, například témata z litevské literatury. Při první hodině praktického kurzu ruského jazyka bylo v rámci prověrky gramotnosti zadáno napsat krátkou slohovou práci (v rozsahu 2—3 stran školního sešitu). Stejné téma psalo nejméně 12 studentů prvního ročníku (minimální akademická skupina). Na základě 12 kontrolních slohových prací na stejné téma byly sestaveny tematické seznamy slov. Při zpracování lexikálního materiálu se zohledňovala pouze plnovýznamová slovní zásoba — slovesa, přídavná jména, podstatná jména, příslovce, zájmena, číslovky; funkční slova (neohebná slova) jsme nezohledňovali, protože z hlediska výuky nepředstavují pro vysokoškolskou práci v podmínkách institutu zajímavý materiál. (Prověrka prokázala, že naši studenti znají v zásadě významy všech funkčních slov.) Za jednotku počítání se považovalo slovo — určitá posloupnost písmen. Na jedno téma reprodukovalo v průměru 12 žáků litevského původu 630—650 různých slov. Všechny tematické seznamy slov byly zadány do počítače a byl získán souhrnný seznam ruské slovní zásoby, kterou si žáci litevského původu vybavili. Obsahoval přibližně 6 tis. jednotek, tj. různých slov. Z tohoto počtu bylo přibližně 28% slov reprodukováno pouze jednou. Jsou to například slova вилка, владеть, запас, запереть, засунуть, плевать, пирог atd. Více než 14% slov bylo uvedeno dvakrát, 7,5 třikrát, 5,6 čtyřikrát, 4,2 pětkrát, 3,1 šestkrát, 2,7 sedmkrát, 2,3 osmkrát, 1,6 devětkrát, 1,8% desetkrát atd. Celkem tedy přibližně 70% slov v celkovém rozsahu reproduktivní slovní zásoby ruského jazyka žáků litevského původu mělo frekvenci od 1 do 10. Slov s frekvencí od 11 do 20 bylo přibližně 10%, od 21 do 30 — 5, od 31 do 40 — 2,7, od 41 do 50 — 1,9, od 51 do 60 — 1,4, od 61 do 70 — 1,1, od 71 do 80 — 0,9, od 81 do 90 — 0,7, od 91 do 140 — 0,4, od 141 do 150 — 0,3, od 151 do 160 — 0,2% atd. Nejvyšší frekvenci měla kromě některých spojek, které byly z tohoto seznamu vyloučeny, zájmena: этот, эта, это — 3668, spojka и — 3520 atd. Zde jsou příklady slov s trojcifernou frekvencí: эстрадный — 172, черта — 104, член — 105, цель — 154, хороший — 782, хорошо — 805, хотеть — 206, ходить — 259, химия — 279, фабрика — 182, фашист — 199, урожай — 130, учиться — 696, участвовать — 152, утро — 207, улица — 172, трудный — 380, танец — 213, товарищ — 330, теперь — 900, сын — 371, судьба — 135, старый — 405 atd. Frekvenci v reproduktivní slovní zásobě ruského jazyka žáků litevského původu nelze považovat za absolutní ukazatel úrovně aktivního ovládání ruské slovní zásoby. Slova jako ставка (1), стая (2), su- 43 гроб (2), суровость (1) atd. jsou pro absolventy litevských škol málo známá. Většinu ruských slov s nízkou frekvencí však znají, například: стемнеть — 1, стон — 1, пар — 1, окон — 1, нырять — 1, испортить — 2, змея — 1, желательно — 1, дремать — 1, горло — 1, виноград — 1 atd. Zjišťování reproduktivní slovní zásoby je velmi složitá záležitost. Mnohá slova jsou totiž uložena v paměti žáka jako jazykový potenciál, který lze snadno uplatnit, naskytne-li se vhodná příležitost, dostupné téma nebo podnět k činnosti a úvahám odpovídajícím jeho možnostem. Projednávání toho či onoho tématu závisí nejen na znalosti určité slovní zásoby, ale také na žákově erudici, povaze, náladě a mnoha dalších faktorech. Ty se nepochybně podílely na zjišťování rozsahu reproduktivní slovní zásoby. Podle našeho názoru je třeba tuto reproduktivní slovní zásobu ruského jazyka chápat jako výsledek víceméně vyčerpaných jazykových možností žáka školy s litevským vyučovacím jazykem a její rozsah je charakteristický pro většinu včerejších školáků — studentů prvního ročníku KPI. (Každoročně je přijímáno více než 2 tisíce studentů.) Reproduktivní slovní zásoba ruského jazyka žáků litevského původu je tedy velmi objektivním ukazatelem celé jedné generace (máme na mysli absolventy škol z roku 1974). K odůvodnění tohoto závěru jsme provedli řadu dalších výzkumů, experimentů a pozorování. Souhrnný seznam reproduktivní slovní zásoby jsme rozdělili na části (v průměru po 150—170 slovech) a tytéž studenty prvního ročníku jsme požádali, aby seznamy slov přeložili do svého mateřského jazyka. Každou část posuzovalo nejméně 12 studentů. Poté byly překlady zkontrolovány podle předem připravených standardů. Pokud některé slovo neznalo 25% studentů-posuzovatelů, bylo ze seznamu reproduktivní slovní zásoby vyřazeno. Po kontrole celé reproduktivní slovní zásoby se ukázalo, že slov s nízkou mírou spolehlivosti bylo přibližně 600, tedy 7,5% celkového počtu reprodukovaných slov. Tato slova samozřejmě znala také řada studentů, bylo však nutné použít statistické metody, aby se určilo, co většina zná a nezná. Například slova жалоба, пожарный, закон, заседание, колоть, каток znalo mnoho studentů, kdežto slova оплот, светский, таённый, томный, ветчина, подопечный nikoli; vybavili si je tedy studenti s dobrými znalostmi, sečtělí a dobře ovládající ruštinu. Na základě 600 slov z reproduktivní slovní zásoby s nízkou mírou spolehlivosti byly proto sestaveny dva testy: jeden pro překlad z ruštiny do litevštiny (pasivní znalost jazyka), druhý pro překlad z litevštiny do ruštiny (aktivní znalost jazyka). Poslední test byl hodnocen dvakrát: poprvé se uznávaly i překlady vyjadřující synonymní významy; podruhé se počítaly pouze přesné překlady, jejichž význam odpovídal vzorům, tj. litevskému testu. Testy byly pro přehlednost označeny písmeny: R—L (překlad z ruštiny do litevštiny); L—Rs (překlad z litevštiny do ruštiny se zohledněním synonymních významů); L—Rp (překlad z litevštiny do ruštiny se zohledněním pouze přesných významů odpovídajících litevskému testu). Protože student nemůže během jedné vyučovací hodiny přeložit 600 slov, byly testy rozděleny do tří variant po 200 slovech. Testy vyplnilo 2 tisíce studentů (tab. 1; viz obr. na s. 45). 44 Výsledky překladů podle jednotlivých variant testů správně odrážejí skutečnost: do první varianty byla vybrána slova z reproduktivní slovní zásoby s nejnižším ukazatelem spolehlivosti, do druhé slova se středním a do třetí s velmi vysokým ukazatelem, tj. slova z reproduktivní slovní zásoby znalo až 40—45% studentů. Přesto jsme taková slova do testů zařadili, protože slovo jsme považovali za známé většině teprve při 50% spolehlivosti. Abychom určili, zda se počet přeložených slov rozděluje podle normálního zákona, sestrojili jsme křivky empirického rozdělení (viz obrázek). Ukazují, že rozdělení počtu správně přeložených slov se blíží normálnímu rozdělení. Charakteristické je, že všechna rozdělení vykazují pravostrannou asymetrii. Tabulka 1 Výsledky překladů Varianta testu | Testy | R—L | Průměrný počet přeložených slov |% z celkového počtu slov v testu | L—Rs | Průměrný počet přeložených slov |% z celkového počtu slov v testu | L—Rt | Průměrný počet přeložených slov |% z celkového počtu slov v testu | I | 61 | 30,62 | 61 | 30,34 | 28 | 14,04 | II | 75 | 37,64 | 66 | 33,01 | 29 | 14,65 | III | 86 | 43,19 | 77 | 38,58 | 44 | 22,15 | Průměr | 74 | 37,15 | 68 | 33,98 | 34 | 16,95 Vypočítáme, jaká chyba vznikne při odhadu podílu studentů, kteří test správně přeložili. Mezní chybu Δ vypočítáme podle vzorce: Δ = t √W (1 − W) / n (1 − n / N), kde t je koeficient spolehlivosti závislý na pravděpodobnosti, s níž chceme získat výsledek; W je podíl studentů, kteří test správně přeložili; n je počet dotazovaných studentů; N je počet studentů ve zkoumaném (základním) souboru. V našem výzkumu t=2 při pravděpodobnosti 0,954. Jinými slovy, v 95,4% případů pokryje podíl výběrového souboru podíl základního souboru. Jako příklad uvedeme výpočet chyby testu R—L. Dotazovali jsme 600 studentů (n=600). Celkový počet studentů v základním souboru, tj. v prvním ročníku, přesahuje 2 tisíce (N=2000). 45 Tehdy Δ = 2 √((0,37 · 0,63)/600 (1 − 600/2000)) = 0,0326, neboli 3,26%. Jinými slovy můžeme s jistotou 0,954 tvrdit, že studenti prvního ročníku dokážou správně přeložit z ruštiny do litevštiny v průměru 37—40% slov uvedených v testu R–L. Význam těchto slov tedy studenti dostatečně znají a tato slova lze považovat za součást jejich reproduktivní slovní zásoby. Stejným způsobem jsme získali odpovídající chyby testů L–Rs a L–Rt: 3,18 a 2,58%. To znamená, že všichni studenti by při překladu testu L–Rs mohli v průměru přeložit 31 až 37% slov, při překladu testu L–R pak 14 až 19%. Statistickými metodami se tedy podařilo prokázat, že v testech studenti část slov dobře znají (jde o reproduktivní slovní zásobu), a ta byla znovu zahrnuta do celkového seznamu známých slov; další část slov znají nedostatečně a je třeba se ji dodatečně naučit (byla vyřazena z reproduktivní slovní zásoby). Celkový seznam reproduktivní slovní zásoby ruštiny u žáků-litevských studentů přesto vzbuzuje pochybnosti, protože je součtem tematických seznamů slov. Každý seznam je reprodukován v písemných pracích pouze 12 studenty. Může být reproduktivní slovní zásoba 12 studentů víceméně objektivním a reprezentativním ukazatelem pro početnou skupinu? (V našem případě pro více než 2 tisíce studentů.) Za účelem ověření spolehlivosti celkového seznamu reproduktivní slovní zásoby ruštiny žáků-litevských studentů bylo stejné téma („V nemocnici“) zadáno 252 studentům prvního ročníku. (Jde o minimální počet respondentů, podle výsledků reprodukované slovní zásoby jejichž písemných prací lze po statistickém zpracování vyvozovat obecné závěry.) Slovní zásoba všech písemných prací byla spočítána na počítači „Minsk-22“. Výběr tématu byl podmíněn tím, že je uvedeno v osnovách ruštiny pro školy s litevským vyučovacím jazykem (ve 4. a 8. třídě) a podle našeho názoru je neutrální, tj. nevyžaduje od pisatelů žádné zvláštní znalosti ani specifickou interpretaci — měli pouze popsat nějakou událost spojenou s neštěstím a nemocnicí. Oficiálním důvodem zadání tohoto tématu bylo prověřit gramotnost prváků při jedné z prvních hodin na vysoké škole, tedy ještě předtím, než získali jakoukoli vysokoškolskou průpravu. Chtěli jsme získat výsledky typické pro většinu. Náhodně byly vybírány studentské skupiny tak, aby počet a složení reprodukované slovní zásoby nebyly výrazně ovlivněny faktory, jako jsou věk, vzdělanost (či zkušenosti) apod. V podobném experimentu, který jsme provedli v roce 1970 v jedné studijní skupině, reprodukovalo 12 prváků na dané téma 650 slov. Současný rozsáhlý experiment potvrdil dřívější výsledky: v 21 studijních skupinách (po 12 písemných pracích v každé) bylo v průměru zaznamenáno 630—645 slov. Celkem reprodukovalo 252 studentů ve svých písemných pracích přibližně 3540 různých slov (bez zohlednění četnosti). V celkovém seznamu reprodukované slovní zásoby tvoří asi 11% cizí slova se zvukově podobnými kořeny v ruštině a mateřštině, tedy litevštině. Podle slovních druhů se slova dělí takto: podstatná jména — asi 35%, přídavná jména — 14%, slovesa — 36%, příslovce — 9%, zájmena — 1%, číslovky — 1%, ostatní slovní druhy — 4%. 46 Tematická reproduktivní slovní zásoba litevských žáků má výrazně charakter ruské hovorové řeči. Základní jádro slov tvoří nejběžnější slova současné ruské hovorové řeči užívaná v neformální komunikaci. Při výzkumu reproduktivní slovní zásoby ruského jazyka u litevských studentů vyvstala otázka, zda je podstatným znakem vztah akademických skupin (tj. pracovních skupin) k té či oné fakultě. Tato otázka byla řešena metodou analýzy rozptylu porovnáním dvou rozptylů — mezi skupinami a uvnitř skupin — s přihlédnutím k tomu, že druhý rozptyl byl považován za vyjádření náhodné variability údajů. Pokud poměr těchto rozptylů F překročí známou teoretickou hranici, lze působení faktoru (tj. příslušnosti skupiny k některé fakultě) považovat za prokázané. Výpočet byl proveden na počítači „Nairi-2“. Bylo získáno F =1,38 při stupních volnosti l1=20 a l2=220. Ověření získané hodnoty (porovnáním s teoretickou hodnotou F0,01=1,87 podle D. B. Owena, viz „Sbírka statistických tabulek“. M., 1966) při stejných stupních volnosti ukázalo, že F < F0,01, tj. s chybou 1% lze tvrdit, že na obsah a kvantitativní rozsah reproduktivní slovní zásoby ruského jazyka litevských studentů nemá vliv příslušnost té či oné akademické skupiny k té či oné fakultě. Každá studentská skupina tedy s chybou 1% reprodukuje slovní zásobu, která bude představovat optimální variantu souhrnu, tj. tematickou reproduktivní slovní zásobu ruského jazyka litevských studentů. Srovnání našeho seznamu slov s „2380 nejběžnějšími slovy ruské hovorové řeči“ (M., Univerzita přátelství národů P. Lumumby, 1968) ukazuje, že tematická reproduktivní slovní zásoba litevských žáků obsahuje až 66% společných slov. Příklady shodných slov: babička, běhat, vidět, noviny, jiný, jít atd. Zde jsou slova, která v seznamu reproduktivní slovní zásoby litevských žáků chybějí: ošklivost, doslova, bože, hele, neteř, utratit, záchvat atd. Tyto příklady ukazují charakteristické rysy šíření ruské hovorové řeči v ruském a cizojazyčném prostředí. Ne všechny nuance čistě ruského prostředí (viz bože, hele atd.) se přenášejí do cizojazyčného prostředí. (Viz „Frekvenční slovník současné ruštiny“. Sest. P. I. Charakoz. — Frunze, 1971.) Reproduktivní slovní zásoba ruského jazyka u dospělých litevských žáků se z 36,5% shoduje s dětskou hovorovou (každodenní) řečí. Příklady shodné slovní zásoby: postel, levý, led, svět, třeba, velmi, lůžko, srdce atd. Slova, která se vyskytují pouze ve slovníku P. I. Charakoze: mrzák, divoška, žalobníček, opravářka, uklízečka, slída, podběrák, neotesanec, ostuda, kost, rozcuchaný, nudle, balíček atd., ukazují, že složení slovní zásoby do jisté míry závisí na regionu, v němž žáci a obyvatelstvo žijí. Neměli bychom však zapomínat, že tento reproduktivní seznam slov ukazuje možnosti reprodukce slovní zásoby pouze k jednomu tématu. Velké množství témat nepochybně obohatí její složení. Srovnání tematické reproduktivní slovní zásoby, kterou reprodukovalo 252 litevských žáků, s celkovým seznamem reproduktivní slovní zásoby reprodukované skupinami (po 12 žácích) ke každému jednotlivému tématu ukazuje, že rozdíly závisí především nikoli na počtu respondentů, ale na zadaném tématu. Základní jádro slov se opakuje u všech témat, přičemž tematicky podmíněná slovní zásoba nebývá vždy nejčetnější. 47 Například slova lékárna, aspirin, glukóza, záškrt, dárce, sonda, krvavý atd., která zřejmě přímo souvisejí s tématem „V nemocnici“, se v našem tematickém seznamu opakují jen jednou až dvakrát. Při reprodukci slovní zásoby hraje důležitou roli to, jak si žáci osvojili systém ruského tvoření slov. Mnoho slov odvozených od stejného kořene se objevuje v různých frekvenčních seznamech ruské hovorové slovní zásoby, avšak v některých jde o slovesa různých vidů, v jiných o podstatná jména a v dalších o přídavná jména, příslovce atd. Přitom jsou považována za samostatná slova, a proto se rozsah seznamů a četnost slov v různých vydáních značně liší. Pokud jde o litevské žáky, lze s jistotou říci, že si ve škole poměrně dobře osvojují systém ruského tvoření slov, neboť se v mnohém podobá systému tvoření slov v litevštině. Ruská slovní zásoba reprodukovaná litevskými žáky v textech na jedno a totéž téma je tedy charakteristická pro většinu zkoumané skupiny (tj. pro více než 2 tisíce studentů prvního ročníku). Z toho vyplývá, že celkový reproduktivní slovník ruského jazyka má rovněž velmi objektivní základ. Rozsah reproduktivní slovní zásoby ruského jazyka u litevských žáků byl stanoven velmi spolehlivě. Dokládá to ověřování jazykových znalostí (překladem seznamů slov do litevštiny) v nižších ročnících litevských škol (do 8. ročníku včetně) a na lesnické technické škole (1. ročník, tj. po ukončení 8. ročníku). Výsledek ověřování: litevští žáci znají více než 5 tisíc slov, z nichž přibližně 2 tisíce jsou nederivovaná slova. O reproduktivní slovní zásobě ruského jazyka litevských žáků se diskutovalo na metodických konferencích, čteních a poradách učitelů naší republiky. Ze strany praktiků nebyly vzneseny žádné podstatné připomínky. Náš seznam reproduktivní slovní zásoby ruského jazyka litevských žáků jsme porovnali s návrhem „Jednotného minimálního slovníku pro národní střední školu“, který obsahuje 4 tisíce slov. Ukázalo se, že v seznamu reproduktivní slovní zásoby litevských žáků chybělo z návrhu minimálního slovníku pouze 607 slov. Ze všech vypsaných slov, která v reproduktivním seznamu chyběla, jsme sestavili lexikální testy (po 75–80 slovech v každém) a zadali je k překladu do mateřského jazyka 300 studentům 1. ročníku (ti se na vysoké škole ještě ruštinu neučili). Výsledek překladů: 124 slov přeložili správně všichni respondenti. Byla to například slova gramatický, objektivní, počáteční atd. Správně přeložilo 230 slov, tedy 37,9%, 75 až 99% studentů. Správně přeložilo 140 slov, tedy 23,1%, 50 až 75% studentů. Všem studentům byla neznámá tato slova: jetel, kráčet, brány, bylina, obecné jméno. Lze tedy předpokládat, že z 4 tisíc slov vybraných pro návrh „Jednotného minimálního slovníku pro národní střední školu“ je třeba považovat za neznámých studentům 1. ročníku pouze 300–400 slov. Vezmeme-li v úvahu celkový rozsah reproduktivní slovní zásoby ruského jazyka u litevských žáků, je zřejmě třeba souhlasit s tím, že litevská střední škola klade bohatý lexikální základ pro současnou ruskou hovorovou a každodenní řeč. Celkový seznam reproduktivního (reálného) slovníku ruského jazyka litevských žáků tvoří převážně slovní zásoba ruské hovorové řeči. V seznamu reproduktivní ruské slovní zásoby litevských žáků představují 22,5% cizí slova, která mají v mateřském i ruském jazyce zvukově podobná kořenová slova (akademik, herec, zavazadlo, fotbal, emblém atd.), 48 23,7% tvoří kořenová slova (voda, lít, zahrada, zpívat atd.), ostatní slova jsou odvozená; slova utvořená sufixální derivací tvoří více než 40%, prefixální derivací více než 41%. Část slov je tvořena sufixálně-prefixálním způsobem (asi 5% všech odvozených slov). To svědčí o tom, že si žáci litevské národnosti na střední škole poměrně dobře osvojují systém ruského tvoření slov, který se v mnohém podobá systému tvoření slov v jejich mateřském jazyce. Je třeba poznamenat, že v reproduktivní slovní zásobě ruštiny u žáků litevské národnosti chybějí takové typy tvoření slov, které v litevštině nejsou. Například přivlastňovací a vztahová přídavná jména s příponami: -ин (папин, Петин), -ачий (кошачий, лягушачий), -ий (дочерний) atd. V litevštině se v takových případech příslušnost vyjadřuje podstatným jménem v genitivu. Mezi nejčastěji užívanými příponami uveďme: pro tvoření podstatných jmen -тель, -ец, -чик, -ник, -ица, -к, -ость, -оньк, -еньк, -ание, -ение; pro tvoření sloves -ива, -ыва, -ну; pro tvoření přídavných jmen -н-, -ск-, -онн-, -енн-, -н. Při prefixálním tvoření slov uvedli žáci litevské národnosti více než 40 předpon; nejčastější z nich byly: по — 380, о(об) — 294, у — 238, с — 182, не — 176, вы — 168, на — 161, от — 151, при — 145, про — 127, со — 99, раз — 97, в — 95, под — 83 atd. Velkou část reproduktivní slovní zásoby žáků litevské národnosti tvoří jména, příjmení, zeměpisné názvy, názvy firem, sportovních týmů apod. Celkově tato část slovní zásoby představuje 10,7% celkového rozsahu námi určené reproduktivní slovní zásoby. Rozbor jmen a názvů je zajímavý, neboť do jisté míry charakterizuje rozhled žáků; zároveň tato slovní zásoba potvrzuje skutečnost, že skutečná slovní zásoba žáků litevské národnosti v ruštině je mnohem větší, než jak ji vymezuje školní učební plán. Vztah člověka k určitému místu (odkud pochází, obyvatelem kterého místa je) se v ruštině vyjadřuje různými způsoby. V písemných pracích žáků litevské národnosti se vyskytoval především opisný způsob: uvedl se obyvatel a za ním zeměpisný název v genitivu, například житель Москвы. To odpovídá normám mateřského jazyka. Odvozeniny se sufixy se vyskytují velmi zřídka (typu: псковичи, псковитяне). Je zřejmé, že kvůli velkému množství přípon v ruštině je pro žáky obtížné odhadnout, jak utvořit označení obyvatel určitého místa. Je třeba zdůraznit, že ženská křestní jména a příjmení se užívala mnohem méně často; mezi litevskými jmény a příjmeními tvořila mužská 69,4%, ženská 30,6%. Příjmení jsme rozdělili podle povolání nebo role. Nejoblíbenější byla jména a příjmení literárních postav, sportovců a spisovatelů; střední pásmo tvořila příjmení historických osobností, skladatelů, vědců, kosmonautů, zpěváků a malířů; do dolního pásma se zařadila jména a příjmení učitelů, lékařů, výkonných hudebníků, sochařů atd. Hlavním zdrojem utváření slovní zásoby žáků ve škole je tedy literatura; zároveň mají stále na zřeteli nejdůležitější sportovní, historické, kulturní a vědecké události. V reproduktivní slovní zásobě se samozřejmě odrážejí i nedostatky. Například jsou v ní velmi málo zastoupeny synonymie, antonymie, paronymie a zejména frazeologie současné ruštiny. V písemných pracích absolventů bylo jen výjimečně možné najít výmluvná vyjádření, při- 4. Užs. Nr. 1554 49 Tabulka 2 Statistická charakteristika reproduktivní slovní zásoby ruštiny u žáků litevské národnosti Ukazatel | Počet |% | Z toho: litevská (počet,%), z ostatních republik (počet,%), zahraniční (počet,%) | Zeměpisné názvy | 284 | 33,1 | 106 | 37,5 | 99 | 34,9 | 79 | 27,6 | Příjmení | 351 | 40,8 | 171 | 48,7 | 133 | 37,9 | 47 | 13,4 | Jména | 174 | 20,2 | 97 | 55,7 | 61 | 35,1 | 16 | 9,1 | Ostatní názvy | 51 | 5,9 | 35 | 68,6 | 15 | 29,5 | 1 | 1,9 | Celkem* | 860 | 409 * 860 představuje 10,7% celkového počtu slov v reproduktivní slovní zásobě žáků, 409 — 5,1%. jež zpravidla měly podobu kalků a byly v mateřském jazyce všeobecně známé, například: выкрутить трубку мира, чувствовать себя как дома, быстрый как ветер. Abstraktní slovní zásoba ruštiny, stejně jako slovní zásoba uměleckého, vědeckého a společensko-politického jazyka, je zastoupena nedostatečně. Slova přejatá z cizích jazyků, která znějí v obou jazycích podobně, se často užívají ve významu, který mají v mateřském jazyce. Za účelem předběžného určení rozsahu reproduktivní (skutečné) litevsko-ruské slovní zásoby žáků litevské národnosti jsme na základě studia tematické reproduktivní slovní zásoby vytvořili prognózu. Téma „V nemocnici“, neutrální a snadno zpracovatelné, zařazené do osnov ruštiny na prvním stupni, zpracovávaly různé skupiny žáků (po 50 osobách) v litevštině a samostatně v ruštině. Průzkumu se zúčastnili žáci litevské národnosti ze 4.–9. tříd. Ukázalo se, že k výše uvedenému tématu vytvořili žáci 4. třídy v mateřském jazyce v průměru 380 slov, žáci 9. třídy pak 730 slov. V ruštině to bylo od 80 slov ve 4. třídě až po 640 slov v 9. třídě. Jinými slovy, ve 4. třídě činí rozdíl v rozsahu slovní zásoby mateřského a ruského jazyka v průměru 300 slov, zatímco v 9. třídě pouze 90 slov, tj. ve výstupní třídě se rozdíl v oblasti hovorové slovní zásoby zmenšuje čtyřnásobně. Potenciální slovní zásoba žáků litevské národnosti pro sebevyjádření v ruštině je tedy značná. Velkou zásluhu na tom má sovětská škola a učitelé ruštiny na středních školách v naší republice. V roce 1945 znala v Sovětské Litvě ruštinu do určité míry pouze část obyvatelstva. Za uplynulé období se situace zásadně změnila: nyní lze tvrdit, že hovorovou ruštinou ovládá naprostá většina obyvatelstva, včetně veškeré mládeže Sovětské Litvy. Potvrzuje to i výše uvedená slovní zásoba žáků litevské národnosti v oblasti ruské lexiky. Tento závěr potvrzuje i naše sociolingvistické dotazníkové šetření mezi absolventy školního roku 1974/75, kteří právě nastu- 50 studovali na Kaunaském polytechnickém institutu Antanase Sněčkuse i studenti vyšších ročníků. Šetření probíhalo souběžně s výzkumem reprodukční slovní zásoby ruského jazyka u absolventů středních škol. Dotazník byl sestaven tak, aby zjistil, v jakém sociálně-jazykovém prostředí uchazeči vyrůstali, jaký mají vztah ke studiu jazyků a jaká je situace v užívání jazyků na vysokých školách sovětské Litvy, kde výuka probíhá také převážně v mateřském jazyce po celou dobu studia. Soubor respondentů lze z hlediska sociálního původu charakterizovat takto: děti dělníků tvořily 49,8%, děti kolchozníků 18,2% a děti zaměstnanců 32%. Z celkového počtu přijatých tvořili muži 63,5% a ženy 36,5%. Vzdělání rodičů: základní mělo přibližně 40%, neúplné střední 29%, střední 15%, neúplné vysokoškolské 4% a vysokoškolské 12% rodičů. Jako mateřský jazyk rodičů byla uváděna především litevština (98%). Kromě mateřského jazyka rodiče nejlépe ovládají ruštinu (přibližně 90% všech rodičů). Je však třeba poznamenat, že 5% otců a 12% matek rusky neumí. Naproti tomu 33% otců a 20% matek ovládá ruštinu nejen ústně, ale i písemně. Přibližně 15% rodičů zná také polštinu. Z cizích jazyků je na prvním místě němčina, dále se uvádí francouzština a angličtina. Takové bylo sociolingvistické prostředí litevských studentů v rodinách. O sobě studenti uvedli následující: 1. Na otázku „Jaká je úroveň ovládání mateřského jazyka?“ byly získány tyto odpovědi: mluvím a čtu dobře, ale píšu uspokojivě — 29%; mluvím, čtu a píšu dobře — 71%. 2. „Jaká je úroveň ovládání ruského jazyka?“ Na tuto otázku byly získány následující odpovědi: mluvím plynně — 28%, uspokojivě — 56%, slabě — 16%; píšu dobře — 6%, uspokojivě — 60%, špatně — 34%. 3. „Jaká je úroveň ovládání cizího jazyka?“ Odpovědi: čtu plynně — 6%, slabě — 94%; čtu bez slovníku — 5%, se slovníkem — 95%. 4. „Jaký je poměr užívání jazyků v průběhu studia na vysoké škole?“ Studenti posledního ročníku odpověděli: dorozumíváme se litevsky — 92,8%, rusky — 6,2%, cizím jazykem — 1,0%; čteme litevsky — 69,2%, rusky — 28,6%, cizím jazykem — 2,2%; píšeme litevsky — 90,5%, rusky — 8,5%, cizím jazykem — 1%. Studenti prvního a druhého ročníku, kde se ještě vyučuje praktický kurz ruštiny a cizích jazyků, odpověděli na výše uvedenou otázku takto: dorozumíváme se litevsky — 88%, rusky — 10,5%, cizím jazykem — 1,5%; čteme litevsky — 81,4%, rusky — 11,5%, cizím jazykem — 7,1%; píšeme litevsky — 89,9%, rusky — 7,9%, cizím jazykem — 3,2%. Je tedy zřejmé, že ve vyšších ročnících představuje četba v ruštině jako forma samovzdělávání téměř jednu třetinu, vedle mateřského a cizího jazyka. To je zcela pochopitelné, když se seznámíme se situací na institutu. Většina učebních pomůcek pro odborné, zejména nové vědeckotechnické disciplíny je pouze v ruštině. Aby studenti daný předmět důkladněji prostudovali (přednáška z předmětu probíhá v mateřském jazyce), musí sáhnout po odborné literatuře vydané v ruštině. Na všeobecně vzdělávacích středních školách a vysokých školách je hlavním komunikačním prostředkem mateřský jazyk — litevština. Vedle něj stále více zná- 48 51 Ruština nabývá významu jako prostředek komunikace, rozšířeného a prohloubeného poznání, jakož i jako prostředek propagace úspěchů pracujících Litevské SSR nejen v mnohonárodnostní sovětské zemi, ale i za jejími hranicemi. Katedra ruského jazyka Šiauliaiského pedagogického institutu K. Preikšase UŽÍVÁNÍ MATEŘŠTINY A RUŠTINY VE ŠKOLÁCH Resumé Ve školách Litevské SSR se mládež vzdělává v mateřském jazyce. Značná pozornost se věnuje také výuce ruštiny. Žáci litevských škol proto dobře ovládají mluvenou ruštinu. Tato práce na základě měření potvrzuje, že reproduktivní slovní zásoba litevských žáků v ruštině činí přibližně 8 000 slov. To je dostatečný základ pro svobodnou komunikaci a pokračování v dalším studiu, kde se obvykle vyučuje odborná slovní zásoba a frazeologie a důkladněji se studuje psaná ruština. Podle údajů sociolingvistického dotazníku se na středních i vysokých školách nejvíce používá litevština, méně ruština a zcela málo cizí jazyk.