K. Būgos laiškai J. Basanavičiui, E. Volteriui(?), J. Būgienei

DOPISY K. BŪGY J. BASANAVIČIUI, E. VOLTEROVI(?), J. BŪGIENE Připravil J. Karaciejus Tři dopisy K. Būgy, psané v různých dobách různým osobám (J. Basanavičiovi, E. Volterovi (?), manželce), zde zveřejněné z rukopisného fondu Ústavu litevského jazyka a literatury, jasně ukazují K. Būgovo oddání jazykovědě a jsou cenné pro jeho životopis. V prvním dopise (Signatūra F 1—2209), napsaném J. Basanavičiovi 2.—5. dubna 1908, K. Būga zkoumá původ litevských slov „vaivorykštė“ a „savaitė“. V tomto dopise je K. Jaunius stále poměrně silně patrný nejen ve výkladu původu zmíněných slov, ale zčásti také v pravopisu. Dopis je zajímavý tím, že když jej srovnáme s pozdějšími pracemi K. Būgy, vidíme, jak se měnilo vědecké myšlení tohoto jazykovědce. Jazyk, pravopis a interpunkce dopisu nebyly upraveny, proto se v něm vyskytují nejednotné a poněkud neobvyklé zkratky (např.: graik. ir gr. = řecký; lat. = latinský; latv. = lotyšský; liet., lit. ir li. = litevský; sanskr. ir scr. = sanskrtský atd.). Sjednotit se snažili pouze podtržení a prostrkání, neboť, jak víme, K. Būga v rukopisech podtrhával slova, která zkoumal, nebo jejich části dvěma, třemi (i více) čárami a někdy mezi ně vkládal ještě tečkovanou čáru. Všechny poznámky pod čarou k tomuto dopisu jsou od K. Būgy. Druhý dopis (4. (17.) ledna 1914) je podle všeho adresován E. Volterovi (Signatūra F 7—30). K. Būga v něm adresátovi oznamuje, že je nemocný, a lituje, že tolik času promarnil. Třetí dopis K. Būgy (Signatūra F 7—13), napsaný 13. října 1924 manželce z psychiatrické a neurologické kliniky Královecké univerzity. V tomto dopise, když se jeho zdraví trochu zlepšilo, se K. Būga nejprve zmiňuje o slovníku a teprve později informuje rodinu o svém zdravotním stavu a výdajích na léčbu. Dopis se tiskne bez jakýchkoli úprav. [1] J. Basanavičiui Petrohrad, 2. dubna 1908 Drahý krajane! Na Váš dopis (z 30. března 1908) mohu poskytnout následující vysvětlení o „vaivõrykštė“ a „savaitė“: I. Že by někdo nazýval „Regenbogen“, „ра́дугу“, „teçę“ „Vaivo rykštė“ (dvěma samostatnými slovy!), to neslyšel ani já, ani zesnulý prof. Jaunius. Údajná 86 *Vaivo rykštė všude, kde je toto slovo známo, je jedno slovo (nikoli dvě!), jak ukazuje výslovnost. V Kvėdarně a Rietavas zní toto slovo jako vaivõrykštis msc., v Kuliích (okres Telšiai) jako vaivorykštė f. První podoba slova byla známa také v Stonově nářečí: wayworiksztys (Historyia Szwenta ysz łotynyszka liżuwia pardieta ant Żemaytyszka. Par Symona Stanewicze Żemayty. Wylnuje 1823 p. 7,₁₅). Prop. Jaunius ve slově vaivõrykštis žádný rykštės neviděl: rozdělil toto slovo na dvě části: vaivõr-ykštis, v první z nichž spatřoval slovo odpovídající řeckému Hom. ἠὼ ὅρας = *dangús’ < *FāFīp, v druhé pak zdrobňovací a příslušnostní příponu (suffixum) -ykštia-, nacházenou v těchto slovech: šeimyn-ykštis, band-ykštis, vakar-ykštis, pern-ykštis. Podle Jauniova slovníčku vaivõr-ykštis znamená „caelestis (sc. arcus)“ (viz mé poznámky z Jauniova III. sv., s. 270). Vaivõr-ykštis má dále podle Jaunia příbuzné slovo vaivõras „borůvka = vaccinium myrtillus < *caeruleus = barvy nebes“. Podle mého názoru vaivõr-ykštis znamená nikoli „caelestis“, nýbrž skutečně „arcus“ (= něm. [Re-gen-] bogen, litev. di[n]gnã „tęcza“ viz mé „Aist. Stud.“ § 70²⁰: slovan. dǫga „obruč“)¹ K podání jiné etymologie slova vaivõr-ykščio než prop. Jaunius mě přiměla nová skutečnost, Jauniovi neznámá: vaivõr-ykštis má také druhou variantní podobu, totiž varvõr-ykštė (Butrimonys, gubernie Vilnius). Podoba varvõr-ykštė užívaná v Butrimonys nám jasně ukazuje, že vaivõr-ykštis nesouvisí ani s řeckým ἠὼ ὅρας (Jaunius), ani s nedoloženým vaivas „světlý“ (Dr. Basanavičius. 1897 m. „Varpas“ s. 86) ani s vaiva „neštěstí“ (Brückner, Starożytna Litwa 67)². Slovo vaivõras (Kvėdarna, Rietavas, Šiauliai) = vovõras (Klaipėda, Kuršaitis) „borůvka“ dávám společně se svým učitelem prop. Jauniem do souvislosti s vaivõr-ykščiu a přisuzuji mu původní význam „caeruleus (z *caeluleus ‚nebesky modrý‘, pozměněného cestou — dissimilationem duorum l — caelum ‚nebe‘, viz Walde, Lateinisches Etymologisches Wörterbuch, s. 81) = barvy nebes, modré barvy“. Že vaivõras v. vovõras mělo význam „nebeské“ barvy, může naznačovat toto přízvisko dívky: vovor-akýtė mergėlė (Klaipėda) = vaivor-akíkė mergėlė (Kvėdarna) „dívka s modrýma očima“ (: žýdras, -á „modré barvy = bláivás“, Kvėdarna, Rietavas). Vaivõras vovõras ve významu „caeruleus = *caeluleus“ je odvozeno od souhláskového kmene substantiva vaivõr-, vovõr-, které původně znamenalo „caelum“, pomocí přípony -a-: lotyš. vet[e]s-a- „starý“ (: řec. Fétos ntr. lat. vetus, -eris), žēm-a-s (: avest. zam- „humus“), řecké πε[F]αφ-ό-ς, sanskr. pīvar-ā-s „tlustý“ (: řec. πῖαρ „tuk, sádlo“). Docházíme nyní k tomu, že ve staré litevštině existovalo slovo vaivõr- vovõr-, které mělo význam „nebe“. Jak jsme již viděli, vedle názvu „nebe“ vaivõr- vovõr- existovala ještě třetí variantní podoba varvõr-[ykštė]. K těmto třem variantám názvu „nebe“ můžeme připojit ještě čtvrtou, vąvor- (ze starší podoby vanvór-), doloženou u Žemaitů. ¹ Srov. fin. ¹taivaan kaari, ²ukon kaari, ³sateen kaari „duhový oblouk“ = „oblouk nebe, ²oblouk Ukka (= f. Ukko „nejvyšší bůh pohanských Finů“), ³oblouk deště: kaari „oblouk“ ² U Brücknera, l. c., vaivõr-ykštė = „rózga biedy“. Když Br-is uváděl takovou etymologii, měl nepochybně na mysli fin. vaiva, ačkoli je nezmiňuje. 87 ve slově vaŋvoras „Schwarzbeere“³. Neshoda čtyř variant jednoho a téhož slova ukazuje, že prvotní podoba (Grundform) tohoto slova musela být taková, z níž mohly snadno vzniknout podoby vaivór-, vovór-, vaŋvór- i varvór-. Všechny tyto podoby názvu „nebe“ mohly vzniknout pouze z aistické prvotní podoby varavār-, v níž trojhláska ara vznikla z indoevropského sonantu, který dnešní vědci přijali označovat jako „r sonans“ (viz moje „Aist. Stud.“ §§ 53–56). Trojhláska ara měla v aistických příbuzných jazycích následující střídání: a) buď zůstává a, stojí-li v přízvučné slabice (sub accentu), b) nebo se mění v i, nedostane-li tento a přízvuk (sine accentu). Tato změna krátkého nepřízvučného a v i způsobila, že starobylé slovo varavār- v aistické prajazyce získalo následující střídání samohlásek, závislé na přízvuku: Nom. sg. virivār-s, Acc. sg. várivār-am nebo virāvār-am (kvůli přízvuku se přízvuk střídá mezi prvním a druhým a v trojhlásce ara; srov. barágas = bīragas „стогъ“ „Aist. Stud.“ § 56⁴ ze staršího Nom. sg. *birág-s: Gen. sg. *birig-és > acc. sg. bárig-am. Prolnutím podob birág-s bárig-am vznikly novotvary Nom. sg. barágas [místo *birágas] a biragas [místo *bárigas]). Z Acc. sg. várivār-am vznikl nový tvar nom. sg. varivār-s, z něhož se změnou dvou r (per dissimilationem duorum r) zrodil kmen va[r]ivār⁴ = vaivór-. Nom. sg. varivār-s se pravidelně musel změnit na va[r]ivār-s: „krátké a před přízvukem (antetonica) mizí“ Aist. Stud. §§ 27, 28; srov. pat[i]s-ai, an[a]s-ai atd. Kmen varvār- se dále musel změnit na vār-: „první část dvojhlásky se v aistické prajazyce prodlužuje“, srov. Aist. Stud. § 16, s. 31. Z kmene vār- se změnou dvou r zrodilo buď va[r]vār- (srov. litev. kut-rús z *krut-rús: kru-tėti), nebo vānvār- (srov. lat. cancer „rak“ z < *carcer: řec. χαρά-ινος, lotyš. kan-kara- „Lumpen“ < kar-kar-a-: skar-ti), z nichž jsou odvozena dnešní slova vovór-a-s a vaŋvór-a-s (žem.). Nezměněné vārvar- se zachovalo v butrimonském slově varvór-ykštė „Regenbogen“. Se všemi dříve probíranými názvy „girtų klės“ a „Laumės juostos“ je příbuzné také lotyšské varav-ýksne „der Regenbogen“. Lotyšské slovo varav-ýksnė vzniklo změnou podoby z varav[r]-ýksne. Přípony slov vaivór-ykštis a varav[r]-ýksne, -ýkštis/ė a -ýksne (= ykšnė⁵), jsou navzájem v takovém poměru jako ve slovech mókestis a mókės-nis, važiuo-tė šienau-tė ir karió-nė bijó-nė. Slovní podoba (Wortform) varav(r)-, náhodně se vyskytující ve slově varavyksne, vznikla ze starší podoby varav[a]r-⁶: aist. gen. sg. varavar-és „nebeského = oblouku“. Namísto slovní podoby varavar-és bychom při zachování jazykových požadavků pravidel (Aist. Stud. § 55) měli očekávat *viri-vir-és (: nepřízvučné indoevropské ā se v aistických příbuzných jazycích mění v i, Aist. Stud. § 44, II); máme tu první podobu slova podle zákonů aistické duše (ψυχῆς), které vyžadují odstranit rozmanitost slovních tvarů. Varavar- si zachovalo své a, nezměněné v i, vlivem následujících tvarů, v nichž bylo a přízvučné: nom. sg. viri-vāri-s (ze starší aistické podoby varavār-a-s = indoevropské vṛvī-s; srov. aist. sáli-s „ἅλς“ < sá- 3V nářečí Iwińského (Kalend. 1862 m.) se toto slovo vyslovuje jako vaivór(a)-s. Srov. jeho leivas „štíhlý“. 4Srov. žiždra „Grandkorn“ < ž[y]ž[g]zdrā < *žveigzdrā < *žvaigzdrā < *žva[r]igzdrā < žvaragzdr- žvir[g]zdras viz „Aist. Stud.“ s. 182. 5Srov. upó-kšnis m. (Rokiškis) „potůček“ 6Proto se v nezměnilo v u: a, které stálo po v, muselo vypadnout teprve nedávno. 88 la-s = indoevropské sḷ-s Aist. Stud. § 62), gen. sg. vīrivīr-ēs: acc. sg. vārivir-am nebo virāvir-am. Kmen varavār-, přenesený z nepřímých pádů (casus obliqui) do nom. sg., se v nominativu musel změnit na varavār-s (: první část dvojhlásky se prodloužila) > vara-vārs > varavārs⁷. Z varavār-s se délka přenesla také do nepřímých pádů, čímž vznikl kmen varavār-, který jsme již nalezli v litevských slovech vaivōr-a-s vȯvōr-a-s vaivōr-a-s a vaivōr-ykštis varvōr-ykštė. Kmen varavar- s krátkou koncovou samohláskou a se, jak jsme viděli, zachoval v lotyšském názvu „Laumės juostos“ varav-ykšne. Kmen varavār- měl význam „nebe“ (: vaivōras „*caeruleus > opilecký svátek“ < caelum) i „oblouk“ (: vaivōr-ykštis „Regen-bogen“). Že „nebe“ dostalo své jméno od „ohýbání“, mohou dokládat alespoň následující názvy pro „nebe“: irské nem, velšské nef „Himmel“ z indoevropského nemo-⁸ < sanskr. nāma-tē „er verbeugt sich“⁹, litev. dangūs, prus. dengūs „caelum“ spolu s di[n]gnā „duha“, Aist. stud. § 70²⁰ < lotyš. danga „Ecke, Winkel“, slov. daga „Bügel“, gót. himins, starohornoněm. himil „caelum“ < čes. qem(e) „ohýbat“ (srov. mé zápisky od Jauniause V. t., s. 259, 404), lotyš. kamanas „der Schlitten“, fin. taivas „der Himmel; das Himmelsgewölbe“ < taipua „sich biegen; gebogen werden“. Aistické slovo varavār- „caelum = arcus“ má příbuzné slovo v řečtině: *Ϝορανός > aiol. ὄρανος „caelum“ a *ὀ-Ϝορανός (z něhož vzniklo) att. ion. οὐρανός dor. ὠρανός „Himmel“, viz Kretschmer, KZ XXXI, 444; Brugmann, Griech. Gramm.³, 148, Grundriss I², 824. Řecké slovo Ϝορανός vzniklo ze starší podoby *ϜορϜαρ-ό-ς: a) druhé F vypadlo změnou podoby: att. ὀρθός „hoch“ z *ὀρθϝός = dor. ϝορϝός (Prellwitz Et. Wb. d. Griech. Spr.¹ 228), obě slova z *Ϝορϝός: skr. ūrdhvā-s „hoch“, srov. litev. overis (Kaūnas) z voverė; b) druhé ρ se změnou podoby změnilo v ν: τανθαρυζω „zittere, erbebe“ < *ϝαρ-ϑαρυγ, slov. drъgati „zittern“, litev. drugỹs „Fieber“; staroangl. gnorn = grorn „Trauer“, Brugmann, Kurze vergleich. Gramm. 241; lotyš. dun-dur-i-s „eine grosse Bremse“ < dur-dur-, hom. θοῦρος „stürmend“ z *ϝορ-ϝός, litev. pa-dur-mai „ungestüm“, srov. Per Persson, Studien zur Lehre von der Wurzelweiterung und Wurzelvariation (Upsala 1891), 59; kankōrėžis z *karkōr- Aist. Stud. § 65¹⁹; řec. στροφός = στ[ρ]οφός, slov. strъblъ < *strōbrъ „durus“, litev. sterblės; řec. ἀρχάνη z *ἀρχάρ-α Aist. Stud. § 65⁷; § 67⁸; lat. tener = sabin. tereno- „weich“ z *terero — Aist. Stud. § 37²⁵; gót. anbar, litev. antras = lat. alter = slov. vъ[r]torъ, všechna z *ar-tero-; řec. πέμπ-πον-μι „deginu“ < *πιο-τροπ-; drigantās „Zuchthengst“ z *drigār-t-a-s Aist. Stud. § 66²; spiñtras = spi[l]tras „žabalas“. Řecké slovo Ϝορ(F)αν[< pl]-ό-ς nebo s protetickou samohláskou ὀ-Ϝοραν-ό-ς je totéž slovo jako aistické varavār-. Řecká slovní podoba Ϝορ(F)αν-ό- z *ϜορϜαρ-ό- vznikla z prag řecké podoby *ϜαρϜαρ-ό-: první α[ρ] se změnilo v ο[ρ] vlivem následujícího retného souhláskového zvuku ⁷ V aistické prajazyce se „dlouhé“ a pod přízvukem (sub accentu) změnilo v ā, bez přízvuku v ā, viz Aist. Stud. § 16, s. 29. ⁸ Slovo *nēma-s ve významu „nebe“ existovalo také v litevštině; z něj je odvozen název borůvky ‚черника’ ném-ügė, známý ve farnosti Joniškėlis (viz Явниц, Поневѣцкие говоры, ч. II, 27). ⁹ Podle Jauniause je z tohoto kořene odvozeno také jméno Nėmūnas. Nėmūnas v. Nėmunas — „ohnutý“. 89 10 vlivy, např.: ὀρθός ‘vysoký’ < *(F)ορθϝός *ϝαρϝός = scr. ūrdhvā-s < ie. *vrdhvó-s (: scr. vŕdha-tē ‘zvedá, dává růst’), πολλά ‘mnoho’ nom. plur. ntr. < *πολϝά *παλϝά = scr. purū < *palúva Aist. Stud. pag. 202,31⁰³ (srov. J. Schmidt, Die Pluralbildungen der indogermanischen Neutra 46). Předřecké jméno „nebe“ *ϝαϝαρ-ó-, stejně jako aistické *varavár-, jsou odvozeny z indoevropského prapůvodního *vṛvār- (podle způsobu zápisu, který nyní přijímá téměř většina jazykovědců), nebo *vₐrₐvₐrₑ (podle mého způsobu zápisu, viz Aist. Stud. pag. 205, 38°), což je slabý stupeň pevného slovního útvaru vere-vēr-¹¹ ‘arcus = nebe’. Indoevropské jméno „oblouku = nebe“ vₐrₐvēr-[i loc. sg.]; *vₐrₐvₐr-[es gen. sg.] je reduplikované (reduplicatus) substantivum od kořene vere ‘ohýbat, zakřivovat’ (viz Aist. Stud. pag. 200, 28¹⁷); osk[icky] uruvo f. ‘křivá’ < *vₐrₐ-vó-. Reduplikovaná slova, jako gr. γάρ-γαρα ‘hemžení’, scr. dar-dara-s ‘prasklý’, gr. μόρ-μορος ‘strach’ (Brugmann, Grundriss der vgl. Gamm. d. idg. Spr. II², 47), nejsou cizí ani baltským jazykům. Kromě zmíněného vara-vár- lze jako příklady reduplikovaných slov uvést tato: gar-gara-s ‘škatupa’ Aist. Stud. § 65¹⁷, kir-ku[r]-žė ‘jedlová nebo smrková šiška’ l. c. § 65¹⁹, de[r]-dervinė l. c. § 67¹, ka[r]-kár-lis ‘dlouhá lopatka’ l. c. § 69²⁸ (str. 156), ži-žirbā ‘jiskra’, ti-tilvis ‘τροχίλος’, Ši-sartis nom. propr. fluvii l. c. § 71¹², ger-gulė ‘množství, skupina’, gr. γέργερα· πολλὰ Hes. l. c. § 71⁴⁸, gar-galas ‘uzel’ l. c. § 71⁵⁰, pur-pulė ‘pupen’ l. c. § 71⁵⁸, ka[r]-kar-inė ‘hrdlo’ l. c. § 71⁸⁴, vo-veris ‘veverka’, Ta-talá nom. prop. fluvii Panev. (kořen tele ‘nést = jít’); víversis Pumpėnai¹² = voveršys, vóversi Prūsėliai (Явь- нись, Поневѣж. говоры. ч. II, 30), voveršis Dusetos = vi[r]viršys Kvėdarna = staropruské vervirsys V, 733 ‘skřivan’: všechna tato slovíčka vznikla z jediné baltské prapůvodní podoby *vₐrₐ-vérs-. Na mnoha místech se vaivór-ykštis /ė ‘duha = arcus’ nazývá orárykštė. Orárykštė není starobylé slovo zděděné z baltského prajazyka, jak se domnívá A. Bezzenberger, A. Brückner (Starożytna Litwa, 67) a další. Orárykštė je přetvořené slovo ze starší podoby *ovár-ykštė, a to vlivem lidové etymologie (Volksetymologie), která v tomto slově rozpoznala rykštė. Název městečka Anykščiai lidová etymologie, která v něm rozpoznala nýkšti, nesprávně vykládá z A(í) nýkšti! (zarazil jsem si)¹³. Anykščiai má nepochybně příponu -ykštja- (: band-ykštis), nikoli však slovo nýkštis. *Ovár-ykštė, když z jazyka vymizelo slovo [v]ovár- ‘arcus’, získalo u lidí nové morfologické (morphologisch.) členění, totiž *ová-rykštė. Lidová etymologie přizpůsobila *Ovā-rykštė slovu ôro a následně ji přetvořila na orá-rykštė. 10 α se mění v o nejen vlivem F, ale také vlivem v: ὀρ-νῡ-μι < *ὀρ-νῡ- scr. ṛṇōmi, πολύς < *πολυσ scr. purūs, srov. Aist. Stud. pag. 199, 28²³. 11 V indoevropském prajazyce se každé e (resp. o), stojící před přízvukem (ante accentum), měnilo v a (Aist. Stud. pag. 197, 25°), které v baltských jazycích přecházelo v i. Toto a zůstávalo v baltských jazycích jako a, pokud dostalo přízvuk. 12 Vīversis z *vaivers-ý-s (Aist. Stud. § 38) < *va[r]ivers-ýs: acc. *vārivers-ym. Srov. to, co bylo řečeno o původu vaivór-ykštis. 13 Ještě před založením Anykščiai se udála taková příhoda, od níž městečko dostalo své jméno: Jeden člověk kácel strom a sekerou si zarazil nýkštis; bolestí vykřikl: ai nýkšti, a odtud pak Anykščiai pojmenovali. 90 Slůvko *ovár-y kštė vzniklo cestou lidové etymologie, která je přepracovala na orár ykštė, cestou dvojí změny v v (: [v]overis Kaunas, [v]ívá Dus¹⁴ „postrojový oblouk, rus. гужъ“ < vei- „ohýbat, vázat“ = pol. iwa a wiwa „vrba vhodná k pletení, vázání, ohýbání“ =: i-vai-rús, i-vij-a-s „косвенный“) z *vovár-y kštė; slg. vovór-a-s, vovor-ak jė mergėlė. Vovár- z ais. vā[r]vār (+ vokál) < var[i]vár- (viz výše): vovér- (e z nom. sg.) > vover-ykštis [v]over-ykštis ‘duha’ Geitler Stud. 119, s. v. waiworikszis. Z tohoto našeho zkoumání je zřejmé, že 1) neexistoval žádný *Vaivo ani jeho prut; 2) názvy „Laumės juostos“ vaivorykštis varvorykštė atd. jsou zdrobnělinami od vaivór-varvór- atd., utvořenými pomocí přípony -ykštijā-; 3) vaivór-varvór- [v]ovár- vover- etc. turi „lanko=dangaus“ prasmę ir yra išvesti iš aistiškų pirmalyčių vₐrₐvār- vₐrₐvarᵕ vₐrₐvér-; 4) Baltské slůvko varavar- plně odpovídá starořeckému slovu *Fopav-ó-ς z praslovanštiny *ΦαφΦαφ-ó-ς ‘nebe’; 5) orár ykštė je výtvorem lidové etymologie, vzniklým z již nepochopeného slůvka *ovár-ykštė, které vzniklo cestou změny z *vovar-ykštė. II. Prus. sawaite V. 16 ‘týden’ a possi-ssawaite V. 20 ‘středa’ < pusí-savaitė: lit. pūsė ‘polovina’. Název „středa“ z pruského jazyka pūs-sevaitė (tak se říká v okolí Laukiškisu nedaleko Labguvy, viz Nesselmann, Thesaurus linguae prussicae 138; srov. Aist. Stud. § 37¹⁶) se cestou přejímání dostal do litevského nářečí, které je pruskému pohraničí nejblíže. Pūs-sevaitė bylo tedy přejato z pruského jazyka v době, kdy se v něm savaitė ještě vyslovovalo jako sevaitė. Dr. Erich’as Berneker’is savo rašte „Die preussische Sprache“ (Strassburg 1896) p. 318 s. v. sawaite priveda lietuvišką „nedėlios“ vardą savaitė su sekančiu patėmijimu: „Laukischken: sawaite für nedēlē ‘üblich’. Iš kur Berneker’is žino, kad savaitė Laukiškyje yra ‘üblich’ vartojamas žodis, mums nepasısako. Lig Berneker’iui savaitė kaipo atskiras žodis buvo nežinomas. Labai abejotina, kad Berneker’is šį žodį būtų girdėjęs Laukiškyje, tuo labiaus kad apie jo kelionę ing šią vietą nieko nežinoma. Mano akyse Bernekerio žodis savaitė yra įtartinas. Jai „nedėlios“ vardas 14 Staro­pruská Waywensis terra (XIV. stol. Script. rerum Pruss. II, 404) nemá nic společného ani s vaivór-ykščiu, ani s podezřelým vavas „světlý“ (Dr. J. Basanavičius, 1897 m. Varpas, s. 86). Jméno staropruské země Waywe (Pierson, Altpreuss. Namencodex s. v. Wewe) „die Gegend, in welcher Mehlsack liegt“ se ve starších dokumentech uvádí jako Wewa r. 1288 nebo Wewe r. 1292 (viz Pierson l. c.). Slůvko Wewᵃle je třeba číst jako Vēvā, Vēvē (NB. pr. ē = lit., lotyš. ī Aist. Stud. § 40), což plně odpovídá litevskému názvu městečka Vīvīs, m. (vilniuská gubernie). Vaivė: Vēvē lit. Vīvīs = pr. snaiga-s V: pr. snēgū nom. plur. Grunau = āt-laikas, sāt̄as kātmas: ātlīkęs s’tas kīmas. Vaive, Vēve lit. Vīvīs, pravděpodobně souvisí s lotyšským názvem řeky Viva (Bielenstein Grenzen) „*ohnutá“: V vei „ohýbat“. Pavarė Vaivaris (r. 1692: „Varpas“ 1897 s. 86) je příbuzné s místními názvy: lotyš. Vaivere (Bielenstein, Grenzen 115) a litev. Veiveriai (suwalská gubernie). Vaivaris lotyš. Vaivere litev. Veiveriai jsou nejspíše odvozená slova od vaiveris „das Männlein von Eichhörnchen“ (Milcke DLWb. 144), vaivarys „das Männchen vom Ultis, Marder, Eichhorn, Reh u. a. Tieren“ (Nesselmann, Lit. Wb. 58); slg. Voverėnė, název zaniklé krčmy (na cestě po ušpalské silnici do Duset, ve vzdálenosti 4 verst od Duset). 91 Kdyby se v Laukiškė nazývalo slovem vypůjčeným z pruského jazyka, očekávali bychom nikoli *savaitės, nýbrž savaitės, srov. pūs-sevaitė. Bernekerovo savaitė je přepracované sevaitė pod vlivem pruského slova sawajte (bezvědomá přeměna); sevaitė pak byla převzata z Nesselmannova Thesaurus linguae prussicae 138. Nesselmann v l. c. nařizuje ve svém litevském slovníku na s. 58 článek waite vyškrtnout a na s. 464 zapsat: sew aite, Woche, pus-sewaitė, Mittwoch. U Nesselmanna (Liet. žod. 58) vzniklo waite „die Woche, ist wohl kaum mehr irgendwo bekannt“ kvůli neschopnosti etymologicky rozčlenit slovo pus-sewaite l. c. Nesselmann při psaní litevského slovníku pussewaitę chybně rozdělil na části: místo pūs-sewaitė četl *puse-waite; srov. také Leskienovo Die Bildung der Nomina im Litauischen (Leipzig 1891), s. [425] 575. A. Fick (Vgl. Wb. d. idg. Sprachen, II³, 775) bezdůvodně píše místo sevaitė *są-vaitė a chybně usuzuje, že toto slovo původně znamenalo „ursprünglich die Zeit, worin eine vaite¹⁵ ‘Volksversammlung’ abgehalten wurde“. Pruské savaitė, litevské sevaitė, nemá na rozdíl od Ficka předponu są-. Kdyby savaitė bylo složené slovo ze są+vaite, v pruském jazyce by nutně znělo *sanvaite. Thumb (viz O. Schrader, Reallexikon 963) se domnívá, že staropruské savaitė je přepracované slovo z řec. σάββατον, σάββαττα, které v Novém zákoně znamená nejen „sobotu“, nýbrž i „týden“ (Woche). Tento Thumbův názor by se blížil pravdě, kdyby savaitė nevzniklo ze starší podoby sevaitė. Řecké jméno, které se cestou výpůjčky dostalo do pruského jazyka, se mohlo změnit pouze v *sabata, ale v žádném případě v savaitė. Z toho, co jsme řekli výše, je zřejmé, že ani Fickovo, ani Thumbovo vysvětlení vztahu savaitė: sevaitė není správné. Mnohem lepší je výklad původu sevaitė, který podává prof. K. Jauniův nabāštikas. Jaunius usuzuje, že sevaitė etymologicky znamená totéž co řec. ἑβδομάς, lat. septimana, slov. сѫдмица ‘Woche’, tj. její název souvisí s číslovkou sedm: scr. saptá, řec. ἑπτά, got. sibun ‘7’. Prus. septmas v. sepmas ‘septimus’ = sanskr. saptamá-s. K takovému slovu, jako je řecké ἕβδομος a slovanské sedmъ ‘der siebente’, z *sebdmo- (Brugmann, Griech. Gramm.³ 213), muselo v pruském jazyce odpovídat *sebdmas v. sebmas (srov. sep[t]mas). Podoba odpovídající řeckému ἑπτά ‘septem’ musela v pruském jazyce vypadat jako *séptan. *Septan se pod vlivem „řadové číslovky“ sébmas změnilo v *séban, právě jako gotické sibun ‘ἑπτά’. Ze séban = si staří Prusové vytvořili novou „řadovou číslovku“, totiž séb-a-s ‘septimus’; srov. scr. dáça ‘decem’ > řad. dvā-daç-a-s ‘dvanáctý’, řec. ἕ-κατόν, scr. çatá-m, litev. šimtas ‘centum’ > řad. šimt-á-s + is ‘сотый’. „Řadová číslovka“ sébas ‘sedmý’ získala pod vlivem zájmena (pronomen) sévas ‘suus’, které mělo vedlejší podobu sébas ‘suus’, vedlejší podobu sévas ‘septimus’. V pruském jazyce se vedle pravidelného sévas ‘suus = řec. ἑός’ (: savais ‘sávas’) vytvořilo nové sébas ‘suus’ pod vlivem dat. sg. sebe i ‘sibi = slov. себѣ’: gen. sg. seve¹⁶ ‘savè (Kaunas)’ (: řec. ἑέ acc. < * σε/έ Brugmann, Griech. Gramm³. 247). Sébas se vlivem pádů s přízvukem na koncovce (: instr. sg. msc. *sebō etc.) proměnilo v sábas (: neprie- 15 Ze pruského vaitė ‘consilium, concilium’ bylo vypůjčeno finské slovo väite, väittö ‘die Behauptung’, viz Aist. Stud. § 6929 (s. 157). 16 Slov. gen. sg. себѧ je novotvar namísto skutečného *севѧ. 92 Nepřízvučné e se mění v a (Aist. Stud. §§ 35—37). Dále sãbas jako instr. sg. msc. subõ (z *sabõ: nepřízvučné a v postavení před retnými souhláskami se mění v u, „Aist. Stud.“ s. 197, 26°: upės < *apės < pr. ãpē ‘fluvius’) se změnilo v i: sūbas: subba-n Enchiridion (1561) 70² ‘proprium = vlastní’. Užívání slova sėvas ‘suus = proprius’ ve významu „promiscuus“ (bez rozdílu =? smíšený) spolu s sėbas ‘t. p.’ způsobilo, že homonymní slovo sėbas ‘septimus’, ačkoli mělo rozličné významy, získalo také podobu s paralelním tvarem *sėvas ‘septimus’, který se měl užívat střídavě s sėbas ‘septimus’. Když staří Prusové vytvořili název dne v týdnu, místo sėbo již zcela zaujalo sėvas ‘septimus’. Ve staroindickém jazyce existuje přípona -taja-, pomocí níž se ze číslovek tvoří přídavná jména s významem „von so vielen Abteilungen oder Arten“: saptá-taja-, tri-taja- atd. Whitney, Indische Grammatik § 1245, a. Prusové vytvořili ze sėvas ‘septimus’ přídavné jméno s příponou -taja- *sėva-taja-s m. ‘složený ze sedmi částí’, *seva-tajā f. 17. V pruském prajazyce se *sevatajā mělo pravidelně změnit v *savat[a]jā (: nepřízvučné e se mění v a, Aist. Stud. §§ 35—37; krátká předtonická samohláska mizí, l. c. §§ 27, 28) > *savatjā > *savaṭjā: „a (: e: u)+Consonans+j“ se v pruštině mění v „ai (: ei, ui)+Cons.+j“ > ai (: ei: ui)+palatalis consonans“ (: epenthesis), viz Aist. Stud. § 10, 5°. Z nom. sg. savai’tjā vzniklo accus. sg. sėva’tjam, tento tvar se měl změnit v sėva’tjem (: slabě přízvučné ā se mění v ē, Aist. Stud. § 31) a nakonec v sėva’tēm (: j před ē po souhlásce zaniká). Accus. sg. sėva’tēm dal vzniknout novému nom. sg. savai’tė (: nepřízvučné e se mění v a) nebo seva’tė (: s e zobecněným z accus. sg.). Z pruského slova seva’tė bylo vypůjčeno litevské sevaitė, dochované pouze ve složeném slově pūs-sevaitė. Pruskému séva’tei může v litevštině odpovídat pouze *sevatė, nikdy však sevaîtė, neboť epenteze je litevštině cizí. Příponu -taja-, pomocí níž vzniklo pruské sava’tė, nachází podle prof. K. Jauniuse litevština ve slovech: tritañis ‘Drittel’, ketvirtainis ‘Viertel, Viereck’, < z předpokládaného *tritajū (: gen. *tritain-ės) z trí-taja-s, srov. ruduo < rūdas. K. Būgà Dopsáno 5. dubna 1908. [2] E. Volteriu (?) V Petrohradě dne 4. (17.) ledna 1914. Vážený příteli! Konečně jsem vstal z postele. V těžké nemoci jsem musel proležet více než čtyři a půl dne. Nemoc mě přepadla toho večera, kdy jsem byl u Vás, a Vy jste pak neznámo proč přišel ke mně asi v 9 hodin večer, kde jste ovšem nikoho nenašel. Já jsem od 17 K posunu přízvuku srov. mėlynas: mėlyną, ōbulmušas arklys: obulmušā kumėlė Kvedarna. 93 Nechtěl jsem zprvu věřit, že byste při cestě k Remikovi mohl zajít ke mně, ale nakonec mi služebná potvrdila, že ten host, který se vyptával Būgienės, jste opravdu Vy. Je mi velmi líto, že jste zbytečně podnikl tak dlouhou cestu. Juzė se měla od Dailidė vrátit v osm, ale vrátila se mnohem později. Omlouvám se, že jste se nedopatřením nechal oklamat: řekl jsem, že zůstala na plese mých svěřených dětí, a také tam byla, jen až po osmé hodině. V neděli večer jsem ulehl na lůžko nemocných. Stonal jsem těžce: první tři dny teplota vystoupila na 39,4° a 39,5°. Druhý den jsem dokonce blouznil. Onemocněl jsem nachlazením. Samo o sobě by nebylo těžké, ale přidala se k němu ještě druhá nemoc, totiž nesnesitelná rýma (слога насморкъ), která mi tak poškodila nos, že mi během dne až pětkrát či šestkrát tekla krev. Krvácení nepřestalo ani poté, co jsem vstal z postele. Během té nemoci jsem promarnil mnoho času. Včera, první den po nemoci, se nedalo nic dělat, dokonce i chůze byla obtížná, jako by mě cosi neustále tlačilo stranou. Jakmile jsem onemocněl, požádal jsem, abyste dopisem vyrozuměl svou ženu a Dailidė, že kvůli nemoci nemohu přijet oslavit Nový rok a zároveň Vám popřát šťastný nový rok. Kvůli mé nemoci nakonec Juzė také nejela do Lauckaimisu. Lékař mi nedovoluje vycházet z domu. Říká, abych počkal, dokud se úplně neuzdravím. Proto Vás ani nyní o svátku Tří králů nebudu moci za žádných okolností navštívit. Z domu budu moci vyjít snad až 8 I. Kvůli nemoci jsem velmi opožděně odpověděl Šachmatovovi ohledně svého stipendia. K tomu dopisu jsem chtěl přiložit také svůj článek o jeho návrzích. Dopis zatím ještě nejsem schopen napsat, protože po nemoci se mi mluví dost obtížně. Výtisky mého článku, které Vám přijdou poštou, račte předat Šachmatovovi a zmínit, že jsem to kvůli nemoci nemohl udělat sám. Doufám, že se s Vámi 8 I setkám v knihkupectví. Srdečně Vás zdravím Váš Kazimieras Būga Мал. Дворянская 7 кв. 47. [3] J. Būgienei Královec, 13. října 1924. Má drahá! Dopisem o kartičkách jsem Ti uštědřil políček. Jsem si jistý, že kartičky Vireliūna a Varna se dostaly do redakce slovníku. Vireliūnas a Varnas mohou pracovat v redakci slovníku v těch hodinách, na kterých se Būgienė a Salys dokážou dohodnout. Řeč se každým dnem zlepšuje. Do 15. listopadu doufám, že se vrátím do Kaunasu. Dobří lidé složili peníze na kliniku na mé jméno u konzula. Bude potřeba asi 250 nebo 300 dolarů. Nejlepší bude prostřednictvím ministerstva uložit u konzula na mé jméno 250 dolarů a 500 litů. 94 Není třeba, abys jel. Valyza bude na cestu potřebná. Každý den se 2–3 hodiny procházím v zahradě. Pozdravy všem doma, Kazys Od X 2 se řeč začala zlepšovat, a to i německy. Rozumějí mi i sestřičky a lékaři.