Nomina regionalia lietuvių kalbos tarmėse

LIETUVIŲ KALBOS SPECIALIOJI LEKSIKA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXII (1983) M. LENKEVIČIŪTĖ-NORKAITIENĖ REGIONÁLNÍ NÁZVY V LITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH Místními názvy obyvatel (nomina regionalia) označujeme lidi podle místa jejich původu nebo bydliště. Abychom zjistili výraznější tendence ve tvoření a užívání uvedených názvů v litevských nářečích, shromáždili jsme materiál z akademického „Slovníku litevského jazyka“ (dále LKŽ), jakož i z jeho kartoték a kartoték „Atlasu litevského jazyka“ (dále LKA) a ze „Slovníku severovýchodních nářečí dunininků“ od V. Vitkauskase¹. Celkem bylo shromážděno více než tisíc příkladů, z nichž vyplývá, že se v litevských nářečích k označení obyvatel podle místa původu či bydliště užívají dva způsoby: opisný a derivační. Opisná označení Opisná označení nejsou jednoslovná, nýbrž tvoří spojení. Jsou dvojího druhu: a) spojení několika podstatných jmen, z nichž jedno je v genitivu místního názvu (pro přesné určení místa narození nebo bydliště osoby). Např.: Já sama jsem ze Švėkšny LKŽ III 308 (Šv)². Ona je rodem z farnosti Nemunaitis Alv. Příjmení se hodí, ale my dva nejsme ani příbuzní, ani z jednoho rodu – já jsem Martinkus ze Želvů a on Martinkus z Lazdininků LKŽ III 239 (Dr). Lidé mě považují za Urbutise z Kalnėnů (vesnice) LKK IX 163 (Jrb)³. Odkud jsi, člověče z Alytusu?! Vrn. Tak dobré višně – ženské z Kuršėnů je vyčesaly nehty LKŽ VIII 500 (Krš). b) spojení s předložkami. Např.: Jsi původem odněkud zdaleka? – Pocházím ze Švėkšny LKŽ V 778 (J. Jabl). On pochází z Kybartů LKŽ II 1093 (Vlkv). Ona pochází ze Žvirgždėnů, ale bydlí ve Varėně Pv. Moje matka pocházela z Palangy LKŽ II 1074 (Plng). Vyšel z Raků Nč. Zdá se mi (zdá se), že ty dívky jsou z Alizavy Slm. Murod, ty jsi ze Šilalė LKŽ VIII 430 (Grd). Zapsali jsme se jako Kukliai (příjmení) z Kaziuliů (vesnice) LKŽ XI 216 (Dv). Vy, kritvirpiai, jste z vesnice Tintalai! LKŽ VI 641 (Dr). Člověk z Kaunasu Rs. On je z Agurkiškė VŠR. Člověk z Rūdiškės Trak. Jsou odněkud od Girdžių LKK IX 155 (Jrb). 1 Vitkauskas V. Šiaurės rytų dunininkų šnektų žodynas. – V., 1976. 2Zkratky jako ve „Slovníku litevského jazyka“. 3Věty s touto zkratkou jsou převzaty z článku: Grinaveckienė E. Významy a užívání předložek v jihozápadních severozápadních aukštaitských nářečích. – In: Otázky litevské lingvistiky. V., 1967, sv. 9, s. 151–170. 137 Pochází ze Sintautů LKŽ V 778 (Plv). Pochází z Pašakiai LKŽ II 1093 (Pc). Onen je z Uteny (z okolí Uteny) LKŽ VIII 902 (Ktk). Ten člověk prý pochází z Pasvalys LKŽ VIII 902 (Dj). Člověk z Dieveniškės Šlčn. Ta žena tam je od Varėny Pv. Podle jazyka jen odhaduji, že je z Daugėliškis LKŽ IX 247 (Švnč). Měli jsme učitele z Pagudė, buď ze Šiauliai, nebo z Tauragė LKŽ IX 100 (Šts). Je z druhé strany Šiauliai LKK IX 157 (Jrb). Jsou z této strany Šimkaičiai LKK IX 157 (Jrb). Ve větách s předložkou iš („z“) (nebo se složenou předložkou iš anapus „z druhé strany“) se místo narození (bydliště) osoby uvádí přesně. Tyto věty jsou synonymní k větám první (a) podskupiny. Při označování přibližného místa bydliště, tj. nikoli konkrétního sídla, ale širšího okolí, se užívají konstrukce s předložkou nuo („od“) (nebo obdobné konstrukce se složenými předložkami nuo anapus „od druhé strany“, nuo šiapus „od této strany“). V mluveném jazyce se místo bydliště osoby v celé Litvě obvykle vyjadřuje opisným způsobem. To by naznačovalo, že jde o starý způsob. Takto se psalo i ve starých dokumentech, v matrikách, když se uvádělo místo narození či bydliště zapisované osoby, např.: Mikolajūnas z vesnice Norbutai (1742), Jaraitis z vesnice Puodžiūnai (1702) a podobně.4 Kromě toho existují místní názvy, od nichž je slovotvorným způsobem (nejčastěji, jak uvidíme dále, z fonetických důvodů) obtížné vytvořit označení obyvatel, a proto i v takovém případě pomáhá opisný způsob. V některých částech Litvy je dokonce jediný. Například v okolí Krakės v okrese Kėdainiai, v okolí Upytė v okrese Panevėžys, kolem Kaišiadorysu, Traků a v okolí Vilniusu se říká, že člověk je z Panevėžys, od Krekenavy, z Kalviai, z Rūdiškės, z Nemenčinė. Jinde se uvedená spojení užívají souběžně s jednoslovnými pojmenováními vytvořenými slovotvorně, odvozenými příponami nebo koncovkami, např.: v Miežiškiai (okres Panevėžys) se říká jak panevėžietis, tak člověk z Panevėžys; v okolí Valkininkai a Marcinkonys v okrese Varėna se říká jak z (od) Marcinkonys, z (od) Varėna, tak marcinkoniškis, varėniškis, varėnis. Podobně se postupuje v okresech Šakiai, Kapsukas, Vilkaviškis, Alytus, Vilnius, Šalčininkai a Molėtai. Slovotvorná pojmenování Slovotvorným způsobem se tvoří jednoslovná pojmenování: a) substantivní nebo adjektivní příponové deriváty, např.: salantiškis, -ė, pušėnas, pakruojietis, -ė, veliuonýtis, -ė, žagarininkas, -ė, tverėčinis, -ė a další; b) substantivní deriváty s koncovkou -is, např.: ariogalis, -ė, šeduvis, -ė, širvintis, -ė. Příponových pojmenování je většina, deriváty s koncovkou -is se vyskytují méně často. K tomuto účelu se používá řada různých přípon, např.: -iškis, -ė; -ietis, -ė; -ėnas; -inis, -ė; -(in)inkas (-ykas), -ė; -ytis, -ė; -(i)ukas, -ė; -(i)utis, -ė; -(i)okas, -ė; -onas, -ė a další. Ne všechny se užívají stejně široce a často (jejich rozšíření a užívání lze lépe sledovat na mapě*). Probereme je podle jejich slovotvorné produktivity. 4 Zinkevičius Z. Lietuvių antroponimika. – V., 1977, s. 35. * Čísla na mapě označují dialektologické body stejně jako v „Lietuvių kalbos atlase“. 138 V celé Litvě (snad s výjimkou severních panevėžyských nářečí a navazující oblasti šiaulyských nářečí) se užívá stará přípona -iškis, -ė, která je u Žemaitů téměř jediným prostředkem tohoto typu slovotvorby. Např.: Lidé z Kretingy vyrábějí vozy s velkými dlouhými oj LKŽ VI 555 (Slnt). To je, myslím, z okolí Mosėdis LKŽ VIII 354 (Slnt). Adomas je ze Sėdy, z Kirklių Slnt. Lidé z Kuršėnů mluví hruběji, lidé z Papilė jemněji LKŽ VI 972 (Pp). Už jsem pravá žena z Laukuva – narodila jsem se tu, vyrostla a strávila celý život LKŽ VIII 189 (Lkv). Lidé z Rietavas mluví a zpívají jako tetřevi LKŽ XI 582 (Lkv). Blinda byl z Luokė, Luokė byla jeho vlast LKŽ VII 691 (Užv). Je odtud, z okolí Mažeikiai LKŽ VII 967 (Mžk). Jsem odjakživa z Palangy LKŽ IV 157 (Plng). Její první manžel byl z Palangy LKŽ IX 238 (Ms). Dygimas byl z Plateliai LKŽ II 525 (Šts). Lidé z Plungė také mění (mění) už (mluví jinak) LKŽ X 350 (Krtn). Lidé z Gargždai obdělávají pole jinak LKŽ II 570 (Krtn). My, lidé z Raudėnai, mluvíme podobně jako lidé z Telšiai LKŽ XI 249 (Rdn). Lidé z Gruzdžiai jsou venkované, lidé z Šakyna jsou lesníci LKŽ VII 181 (Škn). Její manžel byl ze Salantai. Po Rusnė hledal úhoře LKŽ XI 1020 (Rsn). Lidé z Priekulė mluví pěkně LKŽ X 651 (Plik). Lidé z Palangy se zatvrdili, že se Tiškevičiovi nepoddají LKŽ V 866 (Dr). Ženy z Kelmė neumějí poděkovat LKŽ I 17 (Ll). Lidé ze Šilutė a Priekulė pořád trochu odlišně vyslovují LKŽ VI 501 (Sg). S lidmi z Priekulė se nestýkáme (nescházíme se, nepotkáváme se) Pgg. Tu píseň takto zpívali lidé z Plateliai, Plungė a Alsėdžiai: scházeli se ve skupinách v polích a při práci Plt. Další lidé z Plateliai i z okolí Šateikiai se kdysi nazývali raagtinėms LKŽ X 80 (Plt). Tam u vás je cibulový kraj: lidé z Šakyna jsou odedávna pěstiteli cibule LKŽ II 20 (Žg). V oněch letech zapisovali písně a slova lidí z Vilkiškiai LKŽ II 1152 (Erž). Lidé z Veliuona mluví žemaitsky (mluví po žemaitsku) LKŽ VII 75 (Ilg). Zahradu poskytli lidé z Papartė LKŽ IX 350 (Ppr). Lidé z Panemunė už sklízejí žito LKŽ IX 333 (PnmA). Ženy z Ramygala odešly [jinam za nevěstami] LKŽ XI 124 (Rm). Lidé z Kirdeikiai slíbili, že příští neděli přijedou na jarmark s muzikou LKŽ V 833 (Trgn). Lidé z Labanoras se živí houbami a lesními plody LKŽ VII 3 (Trgn). Tak rychle vás nepustí, upečte si chleba a budete ze Salakas Slk. Muž z Antazavė si vzal ženu z Dusetos LKŽ I 158 (Ds). Muž z Dusetos má jen tančit a spát, zatímco muž z Kamajai splétá opratě LKŽ II 918 (Dkk). Při koňských dostizích lidé z Obeliai jezdí pěkně LKŽ VIII 987 (Ob). Pochází z Priemai, je odtamtud LKŽ X 664 (Pln). Do Prienai přijelo plno lidí z Birštonas LKŽ I 846 (Prn). Mnozí lidé z Perloja žili jen z hub LKŽ IX 839 (Alv). Z těchto jezer lidé z Dubičiai nachytají mnoho ryb LKŽ II 781 (Dbč). Půda v mnoha obcích je hornatá LKŽ II 322 (Alv). Miežionyský, -á, Skaivonyský, -á, Skraičionyský, -á LKK IX 193 (Dv)5. Dainavský, -á, Krėlský, -á, Kurpešský, -á, Narbutonyský, -á, Narčionyský, -á, Naugardiský, -á, Pagirský, -á, Vilniuský, -á, Zasečiský, -á, Zietelský, -á LKK XI (Zt)6. 5 Příklady z článku: Lipskienė J., Vidugiris A. Dieveniškių tarmė. – In: Lietuvių kalbotyros klausimai, sv. 9, s. 193. 6 Příklady z článku: Vidugiris A. Zietelos tarmės daiktavardis. – In: Lietuvių kalbotyros klausimai. V., 1969, sv. 11, s. 157. 139 U obyvatel Panevėžys (zejména severních oblastí) a části obyvatel Šiauliai se místo bydliště člověka rádo vyjadřuje opisem (člověk ze Smilgiai, z Upytė apod.), občas se však tvoří i odvozeniny s příponou -ietis, -ė. Např.: Dnes v hájku sbírá bobule mnoho lidí z Panevėžys LKŽ IX 334 (Krs). Lidé z Panevėžys, ti přece mluví jinak než my LKŽ IX 334 (Mžš). Zavolají na tebe kluci z Kairiai (kluci ze vsi Kairiai), a vrátíš se s boulemi Sml. Člověk z Baisogala se na ostatní nedívá LKŽ I 69 (Bsg). Lidé z Radviliškis přijeli Šln. Je třeba poznamenat, že tato přípona není jediná ani v těchto, ani v jiných částech Litvy: jako synonyma se užívají i jiné odvozeniny nebo spojení. Srov.: Jeho žena je z Biržai LKŽ I 850 (Ds), ale existuje také biržiškis (Skp), biržėnas (Vb). Ještě pár děvčat z Leliūnai – a všichni hosté LKŽ VII 319 (Dbk), ale říká se také lidé z Leliūnai (Ut). Jsem z Lyduokiai LKŽ VII 410 (Kkl) – a také z (okolí) Lyduokiai (Ldk). Můj dědeček je z Pandėlys LKŽ IX 33 (Krp) – a také z Pandėlys (Rk). Vzala si ženu z obyvatel Panemunys LKŽ IX 333 (Kp) – a také z Panemunys (Rk). Je pravda, že někdy existuje významový rozdíl mezi odvozeninami s příponami -iškis, -ė a -ietis, -ė. Například Žemaité v okolí Šilutė a Tauragė nazývají obyvatele města Klaipėda klaipėdiškiai, zatímco obyvatele celého Klaipėdského kraje klaipėdiečiai. V okolí Kairiai (okres Šiauliai) se k označení obyvatele nějaké vesnice užívá přípona -iškis, -ė, která se hodí i tehdy, mluví-li se o dočasném příchozím. Obyvatele zdejšího okolí nazývají místní odvozeninami s příponou -ietis, -ė. Stejně je tomu i v okrese Šalčininkai. Na mnoha místech se příponou -ietis, -ė tvoří odvozeniny označující obyvatele větších měst (vilnietis, kaunietis, panevėžietis, šiaulietis). Suvalkijci, kteří užívají i jiné přípony, označují obyvatele větších sídel odvozeninami s příponou -ietis, -ė, např.: kaunietis, šakietis (Alk, Kdl), zatímco příponu -iškis, -ė potřebují, když mluví o lidech z menších sídel nebo chtějí vyjádřit místo, odkud se vrátil někdo, kdo tam byl dočasně, ale nebydlel tam, např.: Šakiškiai se vrátili (ti, kteří byli v Šakiai) Nm. V Kuršėnai se pro vyjádření místa, kde pobýval navrátilec, užívá také přípona -iškis, -ė, např.: Už šli spát lidé z Rigy? LKŽ XI 594 (Krš). Tato přípona se hodí i tehdy, mluví-li se o člověku, který je dočasně pryč: Lidé z Rigy se ještě nevrátili LKŽ XI 594 (Krš). V okrese Varėna se pro lidi, kteří nejsou místní, ale žijí jinde nebo byli potkáni mimo místo svého bydliště, užívá přípona -iškis, -ė (Lidé z Kaunas přijeli. V Genionys jsem potkal člověka z Valkininkai). Jindy se používají opisná označení; přípona -ietis, -ė je vzácná a užívá ji téměř jen mladší generace. Jak vidíme, přípona -ietis, -ė je v nářečích pouze sekundární. Jejími odvozeninami se zpočátku zřejmě označovali obyvatelé sousedních a přilehlých oblastí, lidé z větších sídel. V mluveném jazyce se i dnes odvozeniny s -ietis, -ė vyskytují hlavně na okrajích nářečních oblastí. Ve spisovném jazyce se odvozeniny označující osoby podle názvů míst, kde žijí nebo žily, tvoří téměř výhradně příponou -ietis, -ė⁷. Těmto 7 Srov. Lietuvių kalbos gramatika. — V., 1965, sv. 1, s. 411 (dále — LKG). 140 Odvozeniny se zřejmě prosazují i proto, že z fonetických důvodů nelze vždy pomocí přípony -iškis, -ė tvořit označení obyvatel. Dokonce i Žemaité, kteří si vystačí téměř výhradně s odvozeninami na -iškis, -ė, mají tryškiečius (: Tryškiai). Mimochodem říkají také Tryškių žmogus (Rdn). Obyvatelé okolí Kunigiškiai v okrese Tauragė se nazývají kunigiškiečiais (Trg). Obyvatelé okolí Kupiškis, kraje Anykščiai a okolí Rokiškis tvoří nomina regionalia často také pomocí přípony -ėnas, např.: Kad jis anykštėnas, pažįnu iš kalbos LKŽ I 141 (An). Duokiškėnų žemės geros LKŽ II 867 (Dbk). Kupiškėnai kupiškėnais palieka LKŽ VI 927 (Kp). Biržėnai juokias iš kupreliškėnų: čia korva, čia kumala, čia duonos plutala LKŽ VI 930 (Kpr). Vabalnykėnai savatinai kalba Brž. Rokiškėnai neskūpūs LKŽ XI 816 (Ob). Odvozeniny s touto příponou v uvedených oblastech někdy označují nikoli obyvatele konkrétního sídla, ale obyvatele daného okolí, představitele nářečí, např.: salamiestėnas, kupiškėnas, vabalninkėnas, kupreliškėnas (Slm), juodupėnas, rokiškėnas, anykštėnas (On). Když chtějí říci, že obyvatel pochází přímo z městečka, místní lidé říkají: salamiestietis, alizavietis, antašavietis, papilietis, rokiškietis, juodupietis (Slm), nebo obeliškis, kamajiškis (Rk), čedasėškis (On), biržiškis (Skp). Srovnejme: obyvatelé okolí Tilžė a Ragainė se nazývali tilžėnai (Šlu) a ragainėnai (Ra-gainėnai į tur savo tarmę LKŽ XI 14 (Pgg), zatímco obyvatelé těchto měst byli označováni jako tilžiškiais ir ragainiškiais (Šlu). Jak ukazuje mapa, odvozeniny s příponou -ėnas se vyskytují i v jiných částech Litvy. V oblasti šírvintišků — kiauklėnai, šešuolėnai Šš, čiobiškėnai Čb; u utenišků — užpalenai Sdk, kuktiškėnai (Tas žmogus gal kuktiškėnas? LKŽ VI 809 (Ut); v kraji Ignalina — daugeliškėnai (Jau nėra niekur tokių giesmininkų kaip daugeliškėnai LKŽ II 313 (Dglš), tverečėnai (Tverečėnai adutiškiečius vadina skersagudžiais (Ad); v západní žemaitské oblasti — plikėnai Grg, grabupėnai Grdm; v kraji Klaipėda se obyvatelé Viešvilė nazývají viešvilėnai Jrb (existuje i viešviliškiai); u jižních aukštaitů — žašlėnai Ppr, vieviškėnai Vvs (existují i žašliskiai Žsl, vieviškiai Trak), ratnyčėnai (Ši-ta žemė ratnyčėnų LKŽ XI 244 (Drsk). Příklady ženské podoby přípony -ėnas se nepodařilo ani zaslechnout, ani nalézt, a to ani v tištěných svazcích „Slovníku litevského jazyka“, ani v jeho kartotéce a kartotéce LKA, ačkoli se možná v živém jazyce někde užívá. Nemůže tedy absence ženského rodu ukazovat na to, že odvozeninami s příponou -ėnas byli zpočátku v množném čísle označováni všichni obyvatelé daného kraje (k tomu se vrátíme i dále)? Potvrzovalo by to také užívání zdvojených přípon, např.: Kuktiškėniškėniams naravu: turi geležinkelį, kur nori, gali nuvažiuot LKŽ VI 809 (Trgn). Papilėniškiai dideliai mėgst dainas LKŽ IX 362 (Pp). Skapiškėniškai kalba Skp. Jinými slovy, přípona -ėn- zde ukazuje, že se mluví o člověku z daného kraje, zatímco -išk- upřesňuje a označuje konkrétní místo. Jak ukazují uvedené příklady, užívání odvozenin s příponami -iškis, -ė, -ietis, -ė a -ėnas v týchž lokalitách lze vysvětlit jejich odlišnou sémantickou funkcí. Pravda, někde není sémantický rozdíl výrazný, případně chybí zcela. Například v nářečí Tverečius má podle J. Otrembského stejnou funkci jako přípona -iškis, -ė také přípona -inis, -ė. Přípona -iškis, -ė se nahrazuje příponou -inis, -ė v těch případech, kdy místní jméno samo obsahuje příponu 141 -iškis, -ė. Zajímavé je, že u některých místních jmen se přípona -iškis, -ė zachovává i v odvozeninách, zatímco od jiných místních jmen se odvozeniny s -inis, -ė netvoří, např.: Karališkiai – karališkiniai, bet Latakiškė – latakiniai8. Oblast užívání přípony -inis, -ė není tak široká jako například u -iškis, -ė. Odvozeniny se tvoří nejčastěji v oblasti nářečí vilniškiů a kauniškiů a jinde jen velmi zřídka. Označují člověka, který tam žije nebo odtamtud (z daného místa) pochází, přijel či se vrátil. Pozoruhodné je, že dějiny vývoje osobních jmen ukazují, že některá osobní jména s příponou -inis, -ė rovněž označovala místo původu osoby (např. Suder-vinis – ze Sudervė) nebo příslušnost (např. Geldinis – Geldai, rodina Geldů, Geldův syn)9. Odvozeniny s příponou -inis, -ė se užívají častěji jako přídavná jména než jako podstatná jména. Např.: Také přišel učitel z Alksnėnů LKŽ I 104 (Gs). Chlapci z Dūkštů také podávají dopis LKŽ II 811 (Dglš). Viděl jsem jednu dívku z Dūkštů a jednu ze Salakasu LKŽ II 811 (Slk). Žid ze Salakasu Dglš. Lékař z Klaipėdy LKŽ V 948 (Pln). Kněz z Tauragė Trg. Tenhle lékař ze Slaviků mi říkal Slv. Lékaři z Pilvišků se odmítají ujmout léčby, posílají do Vilkaviškisu LKŽ IX 1029 (Plv). Můj syn, víte, je z Kaunasu KzR. Lékař z Veiverů Kps. Kněz ze Sasnavy KzR. Byl farář z Vilkaviškisu Lkš. Pupiškinský Zinkevičius Šlčn. Ženy ze Samavas Zr. Byli jsme lidé ze Svėdasů, patřili jsme k filiálnímu kostelu ve Svėdasai a před první válkou jsme se oddělili Adm. Rygská Petronienė (vrátila se z Rigy) LKŽ XI 594 (Kp). Mes dūkštinės LKŽ II 811 (Dkšt). Mus užpuolė sasnaviniai Ss. Erzvėtinis buvo OG 176. Per ją buvo pašilinis OG 176. Ropidinė (obyvatelka vesnice Ropidos) Krs. Čia ir varėniškiai, ir marcinkoniškiai buvo, ir eišiškinius mačiau Dg. Také odvozeniny s jinými příponami se užívají jako přídavná jména. Např.: Když v jiném městě uvidíš člověka z Duset, hned poznáš, že je z Duset LKŽ II 924 (Ds). Lékař z Naumiestisu jede do Švėkšny LKŽ VIII 592 (Vn). Muži z Pabėržė jezdí kolem LKŽ IX 15 (Pb). Všechny ženy z Raudėnů jsou známé LKŽ XI 249 (Krš). Byl tu ještě jeden člověk z Alanty se stejnou záležitostí LKŽ I 91 (Dbk). Ženy z Pabradė umějí dobře pracovat (barvit) JnšM. Ievutė z Varėny ani nezavolá, ani neodepíše Pv. Přijel lékař z Panevėžysu LKŽ IX 334 (Krs). Léčila lékařka ze Siesikų Ssk. Lidé z Adutiškisu LKŽ I 22 (Ad). Existuje několik odvozenin utvořených méně běžným způsobem. S příponou -(in)inkas (-nykas), -ė se o něco častěji vyskytují u Žemaitů, jinde zřídka, např.: tarbučininkai Žg; vegerininkas, žagarininkas, kivylininkas Vgr; palukninkas Skd; karkl ininkas Krg; nidininkai, pervalkininkai, pretilininkai Nd; ventininkai Prk; alkininkai Grdm; rygininkė Klk; skardininkai Jrb; moletnykai Dbg; Nám, výrobcům rohů, daruje 8 Otrębski J. Wschodniolitewskie narzecze twereckie. Gramatyka. – Kraków, 1934, t. 1, p. 170–172 (toliau – OG). 9 Zinkevičius Z. Min. veik., p. 241. 142 jeho krásným hlasem LKŽ XII 4 (Rdž). Ti hospodáři, kteří žijí u Šilelia, si říkají šilelnyky Brž. Rybáři z Kurské kosy, kteří se přistěhovali z jihozápadního Lotyšska (Kurzemska), se tamním obyvatelům nazývají kuršininkais, kopininkais (Dov). A. Jonaitytė, která zkoumala vliv lotyštiny na gramatickou stavbu nářečí západních aukštaitských nářečí při lotyšských hranicích, poznamenává, že „vlivem lotyštiny někdy přípona -10 (i)ninks ~ -inin-kas v těchto nářečích nabývá významu litevských přípon -iškis, -ietis, např.: dūobelniks ‚obyvatel Duobelė‘ (mãs būvom mvaž’āve pas tuos dūobelnikus Žg), ėlininks ‚obyvatel Elėji‘ (čė gi-vėna lātvei ēlininkai Kyb), tarbū:čninks ‚obyvatel vesnice Tarbūčiai‘ (āna vis po-vārdu šauk tie tarbū:čņkpai Dilb), vegėr:ninks ‚obyvatel okolí Vegere‘ (vegė:rnin kai dā daugau latv’ūoj ir už mum Škn); rī:ginōks ‚obyvatel Rigy‘ (lā:uk’am, ga’l, sā:kom, mūsu rī:gininkai ši mēnesi parvaž’uos ant āplamkū Škn). Srov. lotyš. dobelnieks ‚obyvatel Duobele‘, rīdzinieks ‚obyvatel Rigy‘, liepājnieks ‚obyvatel Liepāji‘. Lotyšská přípona -(i)nieks je pro mluvčí těchto nářečí ekvivalentem jejich vlastní přípony -(i)ninks, srov. výpůjčky: dār-žininks, lotyš. dārznieks; māšiniks ‚motorista‘, lotyš. mašīnieks a další.“11 Z hlediska významu nejsou odvozeniny s uvedenými příponami jednoznačné. Například v Kuršėnech se rygininkais nazývají ti, kdo pravidelně jezdí do Rigy (LKŽ XI 594). Jinde tak nazývají místní obyvatele, kteří odjeli do Rigy, např.: Ale ka mūsų r ygininkai šį kartą ilgai neparvažiuoja LKŽ XI 594 (Skn). S příponou -ytis se vyskytlo jen několik odvozenin, např.: veliuonytis Jrb, zarasytis (Nuvažiavo milicija zarasyčia Zr), šiaulytis Rdn, Lk, Akm, Trk. V Upyně štaulytis označuje také obecně člověka mluvícího aukštaitským nářečím. V okolí Šilutė se tvoří odvozeniny s příponou -ujis, např.: lankininkujis (: Lankininkai), lažynujis (: Lazdūnėnai), skardupėnujis (: Skardupiai) Šlu, paplynujis (: Paplyniai) NmŠ. Existuje několik odvozenin utvořených mimořádně vzácným způsobem. S příponou -(i)ukas, -ė kazlinukė (: Kazlų Rūda) Kps, pasodėliukai (: Pasodėlė) Krkn; s příponou -(i)utis: kauniutis (: Kaunas) Ut. Odvozeniny s jinými (včetně slovanských) příponami se občas vyskytují v oblastech s národnostně smíšenějším obyvatelstvem. Např.: -onas, -ė, -(i)onis, -ė: rygionis, -ė Brž, Ps, Grž: Během války začaly z Rigy přicházet ženy z Rigy LKŽ XI 594 (Lnkv); biržionis, -ė: Možná člověk pochopí, co biržionys (Biržėňané) žvatlají LKŽ II 62 (Trgn); vilnionis, -ė Mlt; salakonas, -ė: Oba jsou praví salakonai, jen Antanas odjel, byl ve Slk. Salakonas i při orbě tančí, a břicho mu při tom hraje Ds. Salakonai mluví odlišně Alv. Salakonky i tančí, i tkají Ds; narčionis, -ė Zt. Poslední příklad A. Vidugiris srovnává se starou výpůjčkou miesčionis podobného významu a tvoření a poznamenává, že v okolí Zietely se pro obyvatele vesnice Nartys častěji užívá odvozenina narčioniškis než narčionis12. 10 Jde o nářečí okolí Skaistgirisu a Žagarė v okrese Joniškis, okolí Gruzdžiai, Šakyna a Šiupyliai v okrese Šiauliai a okolí Kruopiai v okrese Akmenė. 11 Jonaitytė A. Latvių kalbos poveikis palatvės vakarų aukštaičių šnektų gramatinei sandarai. — Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai, t. 9, p. 174—175. 12 Viz Vidugiris A. Min. str., s. 157. 143 -(i)okas, -ė. „Osobní názvy s těmito příponami, utvořené z vlastních jmen míst, kde tito lidé žijí, a někdy nesoucí vedle významu původu také vedlejší odstín znehodnocení či příslušnosti, se užívají téměř výhradně v jižních aukštaitských nářečích (Alytus, Kaišiadorys, Kapsukas, Veisiejai), např.: Kaišiadoriokas, -ė, kauniokas, -ė, lazdijokas, -ė, palomeniokas, -ė, prieniokas, -ė, seir(i)okas, -ė, veisiejokas, -ė¹³. Občas se vyskytují také odvozeniny utvořené pomocí jiných přípon (zejména slovanských), např.: raguvekas, traupekas Tršk, vilenskas Zr, švenčėnskas Ck, ignalińskas Ign, adutinskas Ad, smėliniskis Zr, paringuckas Ign, druskin(e)ckas Lzd, butrimancas Šlčn aj. Odvozenin s koncovkou -is je málo. Častěji se vyskytují v nářečích okresů Pakruojis, Radviliškis, Panevėžys a Ukmergė. Např.: Linkuva: linkuvis, -ė Sdb. My, obyvatelé Žemaitije (obyvatelé Žeimelisu), tak mluvíme, obyvatelé Linkuvy jinak, obyvatelé Pašvitiny zase jinak LKŽ VII 551 (Žml). Obyvatelky Linkuvy tkaly velmi krásné sukno LKŽ VII 551 (Lnkv). My ukládáme seno do stodoly a obyvatelé Linkuvy je suší LKŽ II 1016 (Rz). Pušalotas: pušalotis, -ė. Litevské písně zapsané v oblasti obyvatel Pušalotasu a Veliuony LKŽ XI 105 (JD titulní list). Šeduva: šeduvis, -ė Rz, Klov, Sdb, Pšš, Šml, Rm. On už je obyvatelem Šeduvy Rd. Obyvatelé Šeduvy po pěti seli centnery Šd. On je obyvatelem Šeduvy, já jsem však z Baisogaly Bsg. Baisogala: baisogalis, -ė. Tento člověk je z Baisogaly LKŽ I 569 (Bsg). Obyvatelé Baisogaly se svou řečí velmi liší od obyvatel Šeduvy LKŽ I 569 (Šd). Ramygal(a): ramygalis, -ė. Spříznil ses s obyvateli Ramygal LKŽ XI 124 (Ėr). Raguva: raguvis, -ė. Odkudpak jsi? — Z Raguvy LKŽ XI 43 (Ukm). Deltuva: deltuvis, -ė LKŽ II 398. Širvintos: širvintis, -ė. Utekl jsem před lékaři ze Širvintos. Sešli se ti ze Širvintos ze západu, ti vzdálení byli ze Šr. Varėna: varėnis, -ė Dg. Oblasti užívání slovotvorných prostředků se, jak je patrné z mapy, téměř kryjí s oblastmi, které zaujímají nářečí. Produktivnější přípony se střídají s příponami typičtějšími pro jednotlivá nářečí a vytvářejí dubletní synonymní formy (zejména na hranicích nářečí). Rozšíření slovotvorných prostředků je tedy podmíněno jazykovou (nářeční) jednotou obyvatel. Z hlediska významu by bylo možné vyčlenit nejen skupinu odvozenin označujících osoby podle původu či příslušnosti, ale také skupinu odvozenin označujících větší skupinu lidí spojených společnou činností nebo účastí na nějaké události, např.: Kéž by těm účastníkům kalvarijského (účastníkům slavnosti v Kalvariji) začalo pršet LKŽ V 165 (Als). V nářečích je nejvíce názvů tvořených příponami, zejména příponou -iškis, -ė. V spisovném jazyce ji bohužel postupně vytlačuje přípona -ietis, -ė, která stále více monopolizuje slovotvorbu. Patrně nejdůležitější důvody, jež převážily ve prospěch rozšíření přípony -ietis, -ė, jsou gramatické: 1) nomina regionalia tvořená příponou -ietis, -ė se obvykle užívají pouze substantivně; názvy tvořené příponou -iškis, -ė se užívají nejen substantivně- ¹³ LKG, sv. I, s. 413. 144 nejen však příslovce, ale i přídavná jména, např.: Mnozí obyvatelé Perloji žili jen z hub LKŽ IX 839 (Alv) a Perlojský šlechtic LKŽ IX 839 (K. Būg); Vilňané už odjeli Pv a Vilňanské publikum DŽ 940; 2) pomocí ní lze tvořit názvy jak mužského, tak ženského rodu (např. s příponou -ėnas, kterou hojně užívají východní horští Litevci, se zpravidla tvoří pouze názvy mužského rodu); 3) odvozeniny s příponou -ietis, -ė jsou stylisticky neutrální (to nelze říci například o odvozeninách s příponou -okas: Lazdijští mluví ještě drsněji LKŽ VII 213 (Rdm). Skutečnost, že se v nářečích stále živě užívá i přípona -iškis, -ė, bychom snad mohli vysvětlit: 1) starou tradicí takového užívání (zejména u Žemaitů, Dzūků a zčásti u horštích Litevců); 2) substantivizací přídavných jmen s příponou -iškis, -ė¹⁴. Je třeba poznamenat, že bez ohledu na to, s jakou příponou jsou názvy utvořeny, nejčastěji se užívá jejich množné číslo, např.: Na trh se sjeli všichni obyvatelé Avili LKŽ I 526 (Avl). Dnes bylo v Anykščiai hodně obyvatel Debeikiů LKŽ II 348 (Dbk). Už nikde nejsou takoví zpěváci jako obyvatelé Daugelišků LKŽ II 313 (Dglš). Obyvatelé Papilėnů mají velmi rádi písně LKŽ IX 362 (Pp). Tak je tomu i v jiných jazycích. Speciální ruské slovníky uvádějí množné číslo jako základní a primární¹⁵. Zdá se, že zde je zcela oprávněné vysvětlení, podle něhož je množné číslo „výhodné tím, že vyjadřuje představu skupiny, aniž by určovalo pohlaví osob, které ji tvoř퓹⁶. Proto názvy nabývají větší sémantické abstraktnosti. Lokál množného čísla se dokonce adverbializoval, získal obecnější lexikální význam a ve větě už plní funkci příslovečného určení místa. Např.: Všude jsou skuduty (skudučiai) u nás mezi obyvateli Biržů RdN. Teď žije mezi obyvateli Pandėliai (v okolí Pandėliai) LKŽ IX 331 (Kp). U obyvatel Pandėliai se takhle neříká LKŽ IX 331 (Pnd). Žil jsem tři roky mezi obyvateli Palangy (v okolí Palangy) LKŽ IX 238 (Ms). Mezi obyvateli Papilė (v okolí Papilė) žil a naučil se říkat douma, peins LKŽ IX 362 (Krš). Žil jsem dva roky mezi obyvateli Rietavasu LKŽ XI 582 (Jdr). Jeho podíl byl mezi obyvateli Salakai Imb. Jiná řeč je mezi obyvateli Salakai Vj. Obyvatelé Svedasai už začínají sekat žito Dbk. Syn byl agronomem v Svedasinai Adm. Samostatně je třeba ještě říci, že názvy nelze tvořit od všech místních názvů derivačním způsobem; někdy se hodí pouze opisný způsob. To závisí na fonetické a morfologické struktuře místního názvu. Místo závěrů uvedeme několik poznámek konstatujících fakta: 1) Jestliže má místní název sám příponu -iškis, která se připojuje ke kmeni končícímu na souhlásku k (např. Grinkiškis, Duokiškis, Karsakiškis, Rokiškis), pak se regionální názvy v takovém případě nikdy netvoří s příponou -iškis, patrně proto, aby se předešlo fonetickému opakování (vzniklo by grinkiškiškis apod.). 14 K tendenci přídavných jmen s příponou -iškis, -ė přecházet mezi podstatná jména srov. Lietuvių kalbos gramatika, sv. 1, s. 574. 15 Словарь названий жителей РСФСР. – М., 1964; Словарь названий жителей СССР. – М., 1975. 16 Словарь названий жителей СССР. – М., 1975, с. 8. 145 2. Jak ukazují příklady vybrané ze slovníku V. Vitkauskase „Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas“, všechna nomina regionalia se v tomto nářečí (stejně jako ostatně všude u Žemaitů) tvoří příponou -iškis, -ė. Je-li místní název kořenně přízvučný, jeho odvozeniny patří k prvnímu přízvukovému typu; je-li přízvuk na koncovce, patří k druhému typu, např.: akmėniškis, -ė 1 (:Akmenė), janapoliškis, -ė 1 (: Janapolė), juozapaviškis, -ė 1 (: Juozapava), kuršėniškis, -ė 1 (: Kuršėnai), kūrtuvėniškis, -ė 1 (: Kūrtuvėnai), micaitiškis, -ė 1 (:Micaičiai), papilėniškis, -ė 1 (: Papilė), raudėniškis, -ė 1 (: Raudėnai), šakyniškis, -ė 1 šakyniškis, -ė 2 (: Šakyna), šaukėniškis, -ė 2, šaukėniškis, -ė 1 (: Šaukėnai), telšiškis, -ė 2 (: Telšiai), tvėriškis, -ė 1 (: Tverai), upyniškis, -ė 1 (: Upyna), užventiškis, -ė 2 (: Užventis), varniškis, -ė 1 (: Varniai), vidasodiškis, -ė 1, vidasodiškis, -ė 2 (: Vidasodis), viekšniališkis, -ė 1 (: Viekš naliai), žagariškis, -ė 1 (: Žagarė). 3. Od víceslovných místních názvů se nomina regionalia nejčastěji tvoří opisným způsobem nebo jen z jedné (častěji druhé) složky, např.: Aukštoji Panemunė – člověk z Aukštoji Panemunė nebo panemunietis LKŽ IX 333. Kazlų Rūda – z Kazlų Rūda nebo kazliškis, kazlinukas Kps, rūdininkas LKŽ XI 871 (Zp). Naujoji Akmenė – z Naujoji Akmenė nebo akmenietis Akm. Žemaičių Kalvarija – z Kalvarija, kalvariškis LKŽ V 165. Jestliže se víceslovný název přetvoří ve složeninu (např. Lauko Soda – Lauksodis), lze z něj odvodit i jednoslovné označení lauksodiškis. 4. Od analogických místních názvů se v jednotlivých nářečích tvoří označení s různými příponami, např.: Kudirkos Naumiestis – naumiestietis, -ė, Žemaičių Naumiestis – naumiestiškis, -ė. 5. Někdy se název místa používá v přeneseném významu pro označení jeho obyvatel, např.: Jis kad jims par pečius pliūšyti Rudikus (lidi z vesnice Rudikai)! LKŽ X 285 (Slm). Atsimenu, ba ženklūs metai buvo: Pivašiūnai su Einoromin mušės Pv. 6. U místních názvů s příponou -uva (Linkuva, Raguva, Šeduva) se zpravidla tvoří koncovkové odvozeniny s koncovkou -is (v ženském rodě -ė), ačkoli odvozeniny s touto koncovkou existují i od místních názvů s jinou koncovkou (Baisogala, Pušalotas, Varėna). 7. Mezi tvořením odvozenin a sémantikou existuje souvislost. Bylo zjištěno, že v nářečích není mnoho variant nomina regionalia a že téměř nezávisí na slovotvorném typu základových slov. NOMINA REGIONALIA V LITEVSKÝCH NÁŘEČÍCH Shrnutí Článek zkoumá slova, která označují člověka podle místa jeho bydliště nebo původu. Bylo zjištěno, že v litevských nářečích se vztah člověka k určitému místu vyjadřuje dvěma způsoby: opisně a odvozeně. Opisná označení se užívají na celém území Litvy, zatímco odvozená (tj. nomina regionalia, tvořená pomocí různých přípon nebo koncovky -is) mají vlastní areály, které se téměř shodují s areály nářečí (viz mapu). Je poukázáno na souvislost mezi tvořením a sémantikou těchto označení; jsou zkoumány gramatické, sémantické, stylistické a další příčiny jejich variantnosti.