Lietuviškų sudurtinių terminų daryba

LIETUVIŲ KALBOS SPECIALIOJI LEKSIKA LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXII (1983) ST. KEINYS TVORBA LITEVSKÝCH SLOŽENÝCH TERMÍNŮ V současné litevštině je kompozice jedním z hlavních způsobů tvoření podstatných jmen. Podle údajů V. Urbučio se složených podstatných jmen užívá téměř stejně často jako podstatných jmen tvořených pomocí koncovek¹. Těch druhých je údajně snad o něco více než složených podstatných jmen². Složených podstatných jmen se hojně využívá také v litevské terminologii. Ve slovnících termínů kartografie, geologie a fyzické geografie, fyziky, sportu, meliorací, chemie, textilu, literatury, botaniky, ekonomie a výpočetní techniky, jejichž slovotvorné útvary jsou zde synchronně analyzovány, je jako jednoslovné termíny uvedeno 893 složených podstatných jmen³. Podstatná jména tvořená koncovkami, uvedená v týchž pramenech, představují 0,89 tohoto počtu. Z údajů uvedených pramenů tedy vyplývá, že složených terminologických podstatných jmen je více než odpovídajících podstatných jmen tvořených koncovkami. Podle počtu užívaných slovotvorných útvarů zaujímá kompozice na tomto poli druhé místo — častěji se užívají pouze deriváty se sufixy (v týchž pramenech je jich téměř pět a půlkrát více). To mimo jiné ukazuje, že zkoumání tvoření složených termínů je aktuálním úkolem litevské lingvistiky jak z teoretického, tak z praktického hlediska. Je aktuální také proto, že největší část neologismů současného spisovného jazyka tvoří termíny. Zkoumání tvoření termínů tedy umožňuje sledovat nejnovější slovotvorné tendence a názorně se přesvědčit, jakými prostředky jazyk uspokojuje potřebu rozšiřovat a zdokonalovat slovní zásobu, kterou vyvolává vývoj života a společnosti. Čím lze vysvětlit poměrně vysokou aktivitu kompozice v terminologii? Především ji zde zřejmě určují vnitřní potřeby samotné terminologie, tj. nutnost pojmenovávat složené pojmy. K tomuto účelu se ovšem nejčastěji tvoří takzvané víceslovné termíny — různé elementární terminologické slovní spojení. Jednoslovný termín je však v mnoha ohledech pohodlnější než termín víceslovný. Proto se také často sahá k tvoření složených termínů. Správně si toho všiml již před druhou světovou válkou ruský lingvista G. Vinokur, když napsal, že složená slova jsou zapotřebí nejen k uspokojení potřeby nových slov, ale také proto, že velmi často je skutečně třeba vyjádřit dvě myšlenky jedním slovem. Pro terminologii je syntakticky jednosložkové pojmenování, pokud není dostatečné 1 Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba. — Kn.: Dabartinė lietuvių kalba. V., 1961, p. 65. 2 Lietuvių kalbos gramatika. — V., 1965, t. 1, p. 252. 3Zde máme na mysli různé slovotvorné útvary, nikoli termíny. Tentýž útvar se poměrně často užívá jako termín v různých oborech, a proto je uveden ve více než jednom terminologickém slovníku. 70 pro přesnost významu je vždy vhodnější než dvouslovné pojmenování4. Většina lingvistů a odborníků z jiných oborů, kteří píší o otázkách terminologie, dává přednost jednoslovným termínům. Obvykle se zde vychází z principu jazykové ekonomie. Rozhodující však není jen tento princip. Složený termín často nabízí nové významové možnosti, které nemá, nebo dokonce ani nemůže vyjádřit spojení odpovídajících základových slov, neboť, jak poznamenala E. Vasilevskaja, složené slovo představuje vyšší stupeň abstrakce ve srovnání se slovním spojením5. Větší aktivita skládání slov v terminologickém podsystému než v současném spisovném jazyce obecně není charakteristická pouze pro litevštinu. Podle svědectví téže E. Vasilevské zaujímá v ruštině 20. století při šíření složených slov přední místo terminologie6. Jak poznamenal polský lingvista M. Blicharski, v ruštině a polštině se skládání slov výrazně aktivizovalo po druhé světové válce, především v souvislosti s velmi rychlým rozvojem vědy, techniky a kultury a s ním spojeným rozvojem terminologie7. Zvlášť výrazný sklon k užívání složených slov je příznačný pro německou terminologii8. Vezmeme-li v úvahu rozdílnou úlohu jednotlivých jazyků ve vědě a technice i rozšířené kontakty odborníků z různých oborů, snadno pochopíme, že k aktivizaci skládání slov mohou do jisté míry přispívat i jiné jazyky. Skládání slov je pro terminologii výhodné také proto, že pomáhá vytvářet poměrně krátká druhová pojmenování, která brání hromadění přívlastečných určení, např.: peníze – peníze na dovolenou EŽ, peníze na byt EŽ, TŽ, denní diety EŽ, TŽ, peníze na chléb EŽ, přepravné EŽ, TŽ, cestovní náhrady EŽ, TŽ, kapesné EŽ, cestovní náhrady při služební cestě EŽ, TŽ, provize EŽ, TŽ, peníze na stravu EŽ, nájemné EŽ, TŽ, záloha EŽ, TŽ, peníze na dopravu EŽ, TŽ a podobně. Složeniny bývají zpravidla terminologičtější než odpovídající slovní spojení. Takové slovní spojení lze často chápat, a dokonce užívat jako prosté vysvětlení významu termínu nebo jako základ vysvětlení, např.: jizva po opadu listu „jizva, která zůstává po opadu listu“ BŽ, oddenek „podzemní, obvykle vodorovně rostoucí stonek, z něhož vyrůstají adventivní kořeny“ BŽ, korunní lístek „jednotlivý lístek koruny“ BŽ, stopka plodu „část plodu, kterou je přirostlý k plodné větvi; stopka plodu“ BŽ, rýpadlo příkopů „stroj určený k mechanizovanému hloubení příkopů“ MŽ, tráva z první seče „tráva z první seče“ MŽ, polovina násypu „poloviční násyp“ MŽ, střední tok řeky „střední část řeky“ MŽ a další. Lze souhlasit s P. Skardžiusem, že složeniny „se svou povahou hodí především k přesnějšímu, kondenzovanějšímu a obsahově bohatšímu, významovější mu způsobu vyjadřování. Proto mají složená slova9 velmi často mnohem bohatší a širší, a zároveň specifičtější obsah než jednotlivá, 4 Винокур Г. О. О некоторых явлениях словообразования в русской технической терминологии. — В кн.: Сборник статей по языкознанию. М., 1939, т. 5, с. 46. 5 Василевская Е. А. Словосложение в русском языке. — М., 1962, с. 40. 6 Tamtéž, s. 124. 7 Blicharski M. Złożenia imienne w języku rosyjskim i polskim. Studium konfrontatywne. — Warszawa—Wrocław, 1977, p. 108. 8 Левковская К. А. Именное словообразование в современной немецкой общественно-политической терминологии и примыкающей к ней лексике. — М., 1960, с. 35. 9 Složenými slovy P. Skardžius označoval to, čemu se v současné litevské lingvistice říká složená slova neboli složeniny. 71 „části slovních skupin, které nejsou ještě zcela ustálené“10. Tím lze vysvětlit také větší oblibu kompozit v odborné a technické terminologii. Všechny zkoumané složené termíny vycházejí ze dvou základových slov užívaných v litevštině. Rozdíl mezi neologismy terminologického charakteru a slovy obecného jazyka, která se stala termíny, se zde nečiní. Z hlediska tvoření jsou všechny považovány za složená slova (kompozita), protože oba typy přispívají k utváření příslušných tendencí v typech tvoření termínů. Kromě toho by bylo ve většině případů zařazení jednotlivých termínů do jednoho či druhého z těchto dvou vrstev velmi podmíněné. Tato práce však nezkoumá tvoření těch mezinárodních termínů, které jsou zřejmými výpůjčkami v litevské terminologii, např.: acetilacetonas ChŽ, aminalizaminas ChŽ, centrosfera GŽ, chlorbenzolas ChŽ, elektrodinamika FŽ, STŽ, elektromagnetas FŽ, STŽ, galvanoplastika FŽ, STŽ, kristaloptika GŽ (FŽ: kristalų optika), leksikostatistika STŽ, magmogenėzė GŽ, rentgenokristalografija STŽ, salicilamidas ChŽ a další. Takové termíny lze sice z hlediska tvoření rozčlenit, a proto je v synchronní slovotvorbě litevštiny nelze zcela ignorovat. Protože však vznikly v jiných jazycích, představují samostatnou lexikální vrstvu a podsystém slovotvorby. Je proto vhodnější pojednat o tvoření těchto termínů samostatně. Pro tvoření litevských složených termínů jsou charakteristické všechny hlavní typy tvoření kompozit současné litevštiny. Rozložení zkoumaných příkladů v terminologických slovnících je uvedeno v tabulce 111. Největší část složených termínů (46,5% zkoumaných příkladů) patří k nejproduktivnější skupině složených podstatných jmen současné litevštiny, která mají oba komponenty substantivní. V terminologii jsou velmi produktivní také útvary tvořené z přídavného jména a podstatného jména (17% zkoumaných příkladů) a z podstatného jména a slovesa (16,3%). K těmto třem nejproduktivnějším skupinám složených termínů patří téměř čtyři pětiny zkoumaných příkladů. Nejvíce je složených termínů, jejichž druhý komponent vychází z podstatného jména. Takových příkladů je ve zkoumaných slovnících téměř čtyři pětiny. Druhý komponent téměř všech ostatních zkoumaných kompozit je slovesný. Mimochodem, jako první komponent se také nejčastěji používá podstatné jméno (téměř dvě třetiny zkoumaných příkladů). Jak často se při tvoření zkoumaných složených termínů uplatňují slova jednotlivých slovních druhů, ukazuje tabulka 2. Z tabulky je zřejmé, že při tvoření podstatných jmen mezi složenými termíny hraje nejdůležitější roli podstatné jméno. Významně se zde uplatňuje také sloveso (o něj se nejčastěji opírá druhý komponent kompozit) a přídavné jméno (nejčastěji tvoří první komponent kompozit). Číslovky, zájmena, příslovce a předložky se jako komponenty složených termínů (zpravidla první) uplatňují méně často. 10 Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. – V., 1943, p. 396. 11 Rozdělení kompozit podle komponentů je v tabulce vyjádřeno symbolicky – písmena zkráceně označují komponenty kompozita podle toho, ke kterému slovnímu druhu patří jejich základová slova: D – podstatné jméno, B – přídavné jméno, V – sloveso, S – číslovka, Pv – příslovce, Pl – předložka, Į – zájmeno. Znaménko + označuje slovotvorný akt. Vedle takto zapsané skupiny kompozit je v závorce uveden typický příklad. Skupiny tvoření kompozit jsou v tabulce seřazeny podle četnosti zkoumaných různých útvarů. 72 Tabulka 1 Typy tvoření složených termínů Komponenty složenin | Počet složených termínů ve slovnících | ATŽ | BŽ | ChŽ | EŽ | PŽ | GŽ | LŽ | MŽ | STŽ | ŠŽ | TŽ | Celkem různých složenin D+D (vaiskotis) | 11 | 142 | 32 | 39 | 14 | 98 | 12 | 48 | 15 | 56 | 18 | 416 B+D (gyvsidabris) | 3 | 26 | 14 | 6 | 2 | 57 | 6 | 33 | 4 | 13 | 17 | 152 D+V (kalbotyra) | 1 | 23 | 10 | 12 | 8 | 41 | 4 | 55 | 11 | 18 | 12 | 146 S+D (penkmetis) | – | – | 8 | 5 | 1 | 9 | 7 | 4 | 8 | 16 | 2 | 57 V+D (kirtavietė) | 2 | 5 | 1 | 3 | – | 9 | – | 5 | – | 2 | 3 | 24 Pv+D (daugtaškis) | – | 1 | 1 | 2 | – | 7 | – | 2 | 7 | 2 | 1 | 21 Pl+D (viršvalandžiai) | – | 4 | 2 | 6 | – | 5 | – | 8 | – | – | 1 | 20 Į+V (savitarna) | – | 3 | 1 | 5 | – | 2 | – | 2 | – | – | 7 | 19 B+V (bendravald(is)) | 1 | – | – | 2 | 2 | 1 | 1 | – | 1 | – | 3 | 10 S+V (dvipakaitis) | – | – | 8 | – | – | 1 | – | – | – | – | – | 9 Į+D (keliapareigis) | – | – | – | 2 | 1 | – | – | – | 4 | 1 | 3 | 8 Pv+V (daugiskaita) | – | 2 | 1 | 1 | 2 | 1 | 1 | – | 1 | 1 | – | 5 Pv+B (rudmargė) | – | 2 | – | – | – | – | – | – | – | 1 | – | 3 V+V (gręžmatis) | – | – | – | – | – | 1 | – | – | – | – | – | 1 D+B (kailiapalaikiai) | 1 | – | – | – | – | – | – | – | – | – | – | 1 Pv+Pv (lygiagretės) | – | – | – | – | – | – | – | – | – | 1 | – | 1 Celkem různých složenin | | | | | | | | | | | | 893 73 Tabulka 2 Frekvence slovních druhů při tvoření složených termínů Slovní druh Počet složenin První komponent Druhý komponent Podstatné jméno 563 698 Sloveso 25 190 Přídavné jméno 162 4 Číslovka 66 — Příslovce 30 1 Zájmeno 27 — Předložka 20 — Po obecném přehledu kvantitativního rozložení zkoumaných složených termínů lze usuzovat, že podstatná jména se v terminologii jako základová slova užívají o něco častěji než obecně při tvoření složených podstatných jmen v současné litevštině. V. Urbutis, který podrobně prozkoumal tvoření složených podstatných jmen v současném jazyce a vycházel především z příkladů ze „Slovníku současné litevštiny“ (V., 1954), zjistil, že složeniny, „jejichž druhou složkou je podstatné jméno, tvoří téměř tři čtvrtiny všech poněkud známějších složených podstatných jmen současné litevštiny“ (v uvedeném slovníku je jich celkem více než dva tisíce dvě stě)12. Ve zkoumaných pramenech je takových složených termínů o jednu dvacetinu více. Nejde však o podstatný rozdíl. Je třeba říci, že výrazně se neliší ani další kvantitativní údaje o tvoření složených termínů. Z tohoto hlediska tedy tvoření termínů poměrně dobře zachovává obecné proporce tvoření složených slov v současné litevštině. Je zajímavé poznamenat, že tvorba litevských složených termínů se v těchto nejobecnějších rysech zřejmě značně liší od tvorby odpovídajících lotyšských termínů. Podle údajů V. Skujiņy tvoří jednoslovné složené termíny v lotyšské terminologii technických věd 38% všech odvozenin13. To je podstatně více než v litevštině — mezi odvozeninami vyjádřenými jednoslovnými podstatnými termíny v jedenácti litevských terminologických slovnících, z nichž vychází tato práce, jich je téměř sedm tisíc 12 Urbutis V. Tvorba složených podstatných jmen v současné litevštině, s. 68, 66. Viz také: Gramatika litevského jazyka, sv. 1, s. 437. 13 Скуиня В. Образование терминов технических наук в латышском языке: Автореф. канд. дис. — Рига, 1969, с. 14. 74 Složeniny tvoří 13%. Kromě toho se druhá část lotyšských termínů, které uvedená autorka zkoumala, opírá výhradně o podstatná jména14. Z tohoto srovnání by samozřejmě bylo příliš odvážné vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry či zobecnění o rozdílech v tvorbě termínů ve dvou nejbližších příbuzných jazycích. Mnohé může být důsledkem nikoli vnitřních rozdílů mezi jazyky, nýbrž odlišného přístupu badatelů k příslušným skutečnostem a jejich rozdílného hodnocení. Určité, a možná i značné rozdíly však zřejmě přesto existují. Bylo by užitečné srovnat současnou tvorbu termínů v těchto dvou jazycích. Sémantickým a gramatickým centrem litevských složených termínů, stejně jako litevských složenin obecně, je nejčastěji druhá část. První část obvykle vymezuje či označuje to, co je vyjádřeno základovým slovem druhé části (tento vztah do značné míry závisí také na tom, jakým slovním druhem je první část zastoupena). Složených termínů (a obecně slov), u nichž by byl tento vztah jiný, je poměrně málo. Složeniny se proto nejčastěji třídí především podle slovního druhu základového slova druhé části. Rozlišují se tak dvě velké skupiny — složená podstatná jména s druhou částí podstatného a slovesného typu (druhá část se jen velmi zřídka opírá o slova jiných slovních druhů). Tyto dvě skupiny se značně liší jak z hlediska slovotvorné formy, tak významu. Uvnitř každé takto vymezené skupiny se složeniny obvykle třídí podle toho, ke kterému slovnímu druhu náleží základové slovo první části. Takové třídění usnadňuje a zpřesňuje vystižení některých formálních vlastností příslušných odvozenin a přehled toho, do jaké míry závisí význam složenin na slovních druzích, o něž se jejich části opírají. Takto roztříděné odvozeniny se dále zkoumají z hlediska významu a formy. Tento způsob třídění a zkoumání se v zásadě uplatňuje i v této práci. V tomto případě je však na úkor zkoumání slovotvorného významu odvozenin. Například význam názvů nástrojů u složenin se slovesnou druhou částí nezávisí na tom, o jaký slovní druh se opírá první část (srov. bangomatis FŽ, STŽ, durpsemė MŽ, kelmarovė MŽ, riedmuša SŽ, savivartis MŽ, garsiakalbis FŽ, STŽ aj.). Totéž platí i pro složeniny s jinými významy. Zdá se tedy vhodnější zkoumat složená podstatná jména se slovesnou druhou částí nikoli podle první části, nýbrž podle významu odvozenin. V této práci se však od tohoto postupu upustilo kvůli zachování jednotné klasifikace. Složené termíny s podstatným jménem Jak již bylo zmíněno, nejvíce je složených termínů, jejichž druhá část se opírá o podstatné jméno (78,2% všech zkoumaných příkladů). První část takových složených podstatných jmen je rovněž nejčastěji jmenná (59,6% všech příkladů s druhou částí podstatného jmenného typu). Poměrně často se první část tohoto druhu odvozenin opírá o přídavné jméno (21,7% příkladů), méně často o číslovku (8,2% příkladů) a poměrně zřídka o sloveso (3,4% příkladů), příslovce (3% příkladů), předložku (2,9% příkladů) a zájmeno (1,2% příkladů). Mimochodem, lze říci, že tyto kvantitativní údaje dobře odpovídají údajům, které uvádí V. Urbutis— 14Tamtéž. 75 podle těchto údajů o složených podstatných jménech současné litevštiny15. Z toho vyplývá, že ve tvoření litevských složených podstatných jmen existuje výrazná tendence. Je zajímavé, že také v lotyšské terminologii technických věd převažují složené termíny se dvěma jmennými členy (62,5%); druhé místo z hlediska počtu útvarů (17,4%) zaujímají odpovídající složeniny s prvním adjektivním členem. Mnohem častější jsou však složené termíny s prvním slovesným členem (15,1%), zatímco složeniny s číslovkovým, zájmenným a příslovečným prvním členem jsou vzácnější16. Obecný významový charakter složených termínů s jmenným druhým členem obvykle závisí na významu základového podstatného jména druhého členu. Právě ono nejčastěji určuje, zda má složené podstatné jméno konkrétní význam (označuje věc či živou bytost), nebo jde o slovo s abstraktním významem. Proto se takové rozdělení do slovotvorných skupin, jaké se obvykle uplatňuje u odvozenin s příponami a koncovkami, při výzkumu tvoření složených podstatných jmen nepraktikuje. Největší část útvarů tvoří druhová označení těch skutečností, které jsou pojmenovány základovými podstatnými jmény druhého členu. Existuje však i značné množství složených termínů označujících jiné skutečnosti. Složeniny se jmennými členy Složené termíny s oběma jmennými členy se nejčastěji tvoří z litevských podstatných jmen (řadí se sem také staré výpůjčky, které zdomácněly v lexiku jazyka). Snadno se však tvoří i takové hybridy, jejichž jeden či druhý člen vychází z mezinárodního slova, obvykle užívaného jako termín v příslušném oboru. Mezi zkoumanými příklady tvoří tyto útvary 15,6%; tři pětiny z nich mají druhý člen založený na mezinárodním podstatném jménu, zbytek první. Např.: anteridkotis „gametofor, na němž se tvoří anteridia — антеридиофорум, -us-антеридиеносец“ BŽ, betonvamzdis „trubka, jejíž stěny jsou zhotoveny z betonu — бетонная труба“ MŽ, citrinvaistis „šťavnatý plod se silnou barevnou kůrou, v níž je hojnost žlázek s éterickým olejem — hesperidium, гесперидий, померанец“ BŽ, fosforitmilčiai „mletý fosforit — фосфоритная мука“ ChŽ, konidijakotis „větévka hyfy, na jejímž vrcholu se tvoří konidie — conidiophorum, -us, конидиеносец“ BŽ, pulpovamzdis „trubka k odvádění pulpy — пульповод“ MŽ, skorpionėžiai „Merostomata, ракоскорпионы“ GŽ, startavietė „место старта“ SŽ, buožiaspores „spory vzniklé na vrcholu zvláštních hyf (bazidií) plodnice stopkovýtrusých hub — basidiosporae, базидиоспоры“ BŽ, gelžbakterės „vláknité bakterie, převážně z rodu Leptotrix, žijící ve vodě bohaté na hydrogenuhličitany železa (u pramenů). <…> — Chlamydobacteriaceae, железо-бактерии“ BŽ, jūrmy­lė „морская миля“ EŽ, SŽ, kiaušiasporė „spora nebo zygota druhů oogamních rostlin, vzniklá po oplodnění z vaječné buňky — oospora, ооспора“ BŽ, miškatundrė „přechodná oblast, kde lesy přecházejí v tundry — лесотундра“ MŽ, molbetonis „mechanická směs jílu, písku, štěrku a drceného kamene 15 Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba, s. 68; Lietuvių kalbos gramatika, t. 1, s. 437. Srovnání s údaji o současné litevštině se v této práci obvykle opírají o tyto výzkumy V. Urbutise. 16Skuinija, V. Tvorba termínů technických věd v lotyštině, s. 14—16. 76 směs — глинобетон“ MŽ, pusantračiai „takové černé uhlí — полуантрациты“ ChŽ, pusfinalis „полуфинал“ SŽ, pusperiodis „полупериод“ ChŽ, FŽ, STŽ, pustonis „полутон“ FŽ atd. Lze tedy říci, že mezinárodní termíny ve značné míře vstupují do tvoření tohoto typu litevských složených termínů. To je nepochybně důsledkem poměrně širokého užívání mezinárodních termínů v různých oblastech litevské terminologie. Zdá se však, že nové složeniny se samostatně tvoří pouze z mezinárodních termínů zřídka; v pramenech, které jsme zkoumali, takové příklady zřejmě nebyly nalezeny. Do BŽ je zařazen složený termín amonbakterės „bakterie využívající k potravě amonné soli — аммонбактерии“; lze jej sem nepochybně uvést, na druhé straně však může jít o politevštění termínu z jiného jazyka. Jiné mezinárodní termíny podobné stavby jsou obvykle nespornými výpůjčkami. Téměř tři čtvrtiny složených termínů tohoto typu označují různé konkrétní skutečnosti — věci (nejčastěji) nebo živé bytosti (téměř jedna sedmina příkladů označujících konkrétní skutečnosti). O něco více než šestina útvarů má abstraktní význam. Zbývající složené termíny jsou různorodé, nejčastěji jde o názvy přírodních míst. Část složených termínů s oběma jmennými členy označuje složené skutečnosti, jejichž složky, pojmenované základovými podstatnými jmény členů, jsou rovnocennými a stejně samostatnými částmi označované skutečnosti, např.: angliavandeniai „skupina organických sloučenin, jejichž chemické složení většinou odpovídá vzorci Cₙ(H₂O)ₘ“ BŽ, „sloučeniny C s H a O — углеводы“ ChŽ, angliavandeniliai „sloučeniny C s H — углеводороды“ ChŽ, GŽ, chlorkalkės „směs Ca(OCl)₂ a CaCl₂ — хлорная известь“ ChŽ, durpėdumblis „rašelina smíšená s bahnem — илистый торф“ MŽ, GŽ, gruntadirvė „obecné označení pro půdu a zeminu — почвогрунт“ MŽ, „грунтопочва“ GŽ, miškastepė „fyzickogeografická zóna ve středním pásmu severní polokoule, charakteristická střídáním lučních stepí a lesů na rozvodích — лесостепь“ MŽ, GŽ, miškatundrė „přechodná oblast, kde lesy přecházejí v tundry — лесотундра“ MŽ, moliasmėlis „směs jílu a písku — глинопесок“ MŽ, skorpionvėžiai „Merostomata, ракоскорпионы“ GŽ, žmogbeždžionės „Anthropoidea, человекообразные“ GŽ, žvėriadriežiai „Therapsida, звереподобные“ GŽ a možná také akiežeriai „золли“ GŽ. Syntaktický vztah mezi členy těchto složenin je souřadný. Proto se i samotná složená podstatná jména nazývají souřadnými neboli kopulativními. Složených termínů tohoto typu je však velmi málo (necelá 3% všech příkladů se dvěma jmennými členy). Kopulativních složenin je málo i v současné litevštině obecně; vzácné jsou také v ruštině a polštině17. Většina složených termínů nemá členy souřadné, nýbrž jakoby podřadné, jinými slovy, členy (části) nejsou zcela samostatné ani na sobě navzájem nezávislé. Jeden z členů těchto složených podstatných jmen (často, ba nejčastěji první) obvykle význam druhého členu vymezuje, zpřesňuje, tedy určuje a zužuje. To se nazý- 17 Blicharski M. Złożenia imienne w języku rosyjskim i polskim, p. 47. 77 domácí determinativní neboli determinační (determinativní) složené termíny. Většina determinačních složených termínů má přímý význam, tj. význam derivátů vzniká přímo ze vztahu mezi složkami a z významů jejich základových substantiv. Zde se má samozřejmě na mysli užívání těchto termínů, jinými slovy to, že se význam vyplývající z tvoření v podstatě neliší od lexikálního významu příslušných derivátů. Určující (determinující) složka těchto složených termínů tvoří jakési sémantické centrum celého derivátu; především na ní (na složce) závisí, jaký druh věci je pojmenován. Určovaná složka tím, že označuje nějaký pro pojmenování důležitý rys určované věci, způsobuje, že derivát označuje užší, zpravidla podřazenou věc vzhledem k tomu, co označuje základové slovo určující složky. Jde tedy o typické endocentrické složeniny. Takové složené termíny jsou obvykle označeními druhů. A protože je v terminologii velmi mnoho druhových pojmů, lze snadno pochopit, že tvoření tohoto typu složených termínů je nejproduktivnější. Často tak vznikají poměrně početné skupiny druhových termínů se stejnou opěrnou složkou. Např.: nemoc: liga: akmenligė „ztvrdnutí plodů hrušek do podoby kamínků, když hrušně nemají dostatek vody — lithiasis, литяз“ BŽ, dirvonligė „bělení klasů a špiček listů obilí v důsledku nedostatku mědi v půdě — болезнь обработки“ BŽ, dryžligė „choroba listů projevující se protáhlými skvrnami odumřelých pletiv, které tvoří pruhy — полосатость“ BŽ, gelžligė „různě tvarované hnědé skvrny uvnitř bramborové hlízy, vznikající v důsledku abnormálních půdních podmínek“ BŽ, grybligė „onemocnění lidí nebo zvířat způsobené houbami — микоз“ BŽ, jūrligė „морская болезнь“ SŽ, kamštligė „různě velké korkovaté dutiny v dužnině jablka <...>“ BŽ, lielialigė „červená plíseň jádřince jablek způsobovaná houbami rodu Fusarium — сердцевинная гниль“ BŽ, miltingė „choroba způsobovaná nejčastěji houbami z čeledi padlí (Erysiphaceae), při níž napadené listy vypadají jako pomoučené — мучнистая роса“ BŽ, pelenligė „choroba kulturních i planých rostlin, která se projevuje nažloutlými skvrnami různých velikostí a tvarů na svrchní straně listů; na spodní straně listů jsou skvrny pokryté krátkým bílým, šedým nebo šedofialovým povlakem. Pelenligė se vyskytuje i na jiných orgánech <...>“ — ложная мучнистая роса, мил(ь)дью, пероноспороз“ BŽ, pūsleligė (hrušňových listů) „choroba hrušní způsobovaná houbou Taphrina bullata Berk. et Br., projevující se měchýřkovitým vyboulením listové čepele na svrchní nebo spodní stranu — вздутие листьев груши, выпуклины“ BŽ, rūdligė „choroba rostlin způsobovaná různými parazitickými houbami z čeledi rzí — ржавчина, ржавчинная болезнь“ BŽ, sidabraligė „zbělení listů slivoní, jabloní a někdy i jiných rostlin, jehož příčinou bývá často houba Stereum purpureum Pers. — млечный блеск“ BŽ, stiklaligė „choroba fyziologického původu projevující se průsvitnými, sklu podobnými skvrnami v pletivech napadené rostliny — стекловидность“ BŽ, suodžialigė „saze připomínající povlaky vznikající v druhé polovině léta na rostlinách, zejména na listech stromů — hyfy a fruktifikační orgány různých saprofytických hub (rodů Fumago, Torula aj.) — чернь, сажистый налёт“ BŽ, šašligė „choroba rostlin projevující se výrůstky podobnými strupům na povrchu hlíz nebo plodů — парша“ BŽ, šraligė (peckovin) „choroba způsobovaná houbami 78 Clasterosporium carpophilum (Lev.) Aderh. ir Cercospora cerasella Sacc. (aukšlių stadijoje Mycosphaerella Aderh.). Projevuje se okrouhlými skvrnami se světlejším středem a tmavě červenými nebo červenohnědými okraji na listech, které se později v místech skvrn proděravějí. V závažnějších případech choroba napadá výhony, pupeny, květy a plody — дырчатая пятнистость, клястероспориоз косточковых“ BŽ, vyžligė „choroba rostlin deformující plody peckovin — plody se zplošťují, mají zvrásněný povrch a jsou bez pecky — кармашки“ BŽ; stonka: kotas: anteridkotis „gametofor, na němž se tvoří antheridia — антеридиофорум, -us, антеридиеносец“ BŽ, buožkotis „stopka, na níž je palička (bazidie) — basidiophorus, базидиеносец“ BŽ, konidijakotis „větévka hyfy, na jejímž vrcholu se tvoří konidie — conidiophorum, -us, конидиеносец“ BŽ, lapkotis „část listu, kterou je listová čepel připojena ke stonku — petiolus, черешок“ BŽ, meškerikotis „удилище“ SŽ, sporakotis „útvar, na němž se tvoří spory hub — sporophorum, спорофор“ BŽ, sporangėkotis „stopkovitý výrůstek, na jehož vrcholu je připojena sporangie — sporangiophorum, спорангиеносец“ BŽ, vaiskotis „část plodu, kterou je spojen s plodní větvičkou; stopka plodu — плодоножка“ BŽ, vėliavkotis „древко флажка“ SŽ, zoosporangijakotis „tenký výrůstek houbových hyf, na němž se tvoří zoosporangia, např. u plísní — zoosporangiophorum, -us, зооспорангиеносец“ BŽ, žiedynkotis „bezlistý stonek, na jehož vrcholu vyrůstá květenství, např. u jitrocele (Plantago) nebo pampelišky (Taraxacum) — pedunculus, scapus, цветонос, стрелка“ BŽ, žiedkotis „osa stonku nebo jeho větévka nesoucí jeden květ — pedicellus, цветоножка“ BŽ; místo: vieta: augimvietė „kout přírody, kde rostlina přirozeně roste — место произрастания“ BŽ, „место обитания“ GŽ (rostlin), darbarvietė „место работы“ TŽ, diegavietė „otvor ve vnějším obalu pylového zrna (exině), jímž vyrůstá pylová buňka — porus, пора прорастания, проростковая пора“ BŽ, indavietės „stopy přerušených cévních svazků na listové jizvě po opadu listu — vestigia fasciculorum, vestigia vasculorum, vestigia vasorum, следы сосудистых пучков“ BŽ, kilmiavietė „месторождение“ MŽ, prekyvietė „базар, рынок“ EŽ, radimvietė „zeměpisně vymezené místo, kde byla rostlina nalezena volně rostoucí — местонахождение“ BŽ, GŽ, rūdvietė „рудное месторождение“ GŽ, saitavietė „značka na osemení, kde bylo semeno přirostlé k poutku — hilum, umbilicus, рубчик“ BŽ, startavietė „место старта“ SŽ, turgavietė „базар, рынок“ EŽ, vasarvietė „дачный поселок“ TŽ; písmo: raštas: dienoraštis „дневник“ LŽ, dienraštis „ежедневная газета“ LŽ, eilėraštis „стихотворение“ LŽ, kainoraštis „прейскурант, ценник“ EŽ, „прейскурант“ TŽ, laikraštis „газета“ LŽ, metraštis „летопись; ежегодник“ LŽ, rankraštis „рукопись“ LŽ, „манускрипт“ STŽ, savaitraštis „еженедельник“ LŽ, tvarkaraštis „расписание“ EŽ, STŽ, važtaraštis „накладная“ EŽ, TŽ, žiniaraštis „ведомость“ EŽ, STŽ, TŽ; hora: kalnas: balnakalnis „hora ve tvaru sedla — седловина“ MŽ, GŽ, SŽ, ledkalnis „айсберг“ GŽ, luistiklaniai „сбросовые горы“ GŽ, raukšlikalniai „складчатые горы“ GŽ, stalkalnis „столовая гора“ GŽ, ugnikalnis „вулкан“ GŽ; 79 země: půda „kyprý povrchový suchozemský horizont, v němž mohou růst rostliny <…> – почва“ MŽ, GŽ, slanisko „půda, jejíž povrchová vrstva obsahuje mnoho snadno rozpustných sodných solí (především chloridu, síranu a uhličitanu sodného), jakož i vápenatých a hořečnatých solí <…> – солончак, солончаковая почва“ MŽ, GŽ, rašelinová půda „země s rašelinou – торфяная почва“ MŽ, GŽ, jílovina „oxid hlinitý (Al₂O₃) – глинозём“ MŽ, ChŽ, písčitá půda „písčina, písčitá zemina – пески“ MŽ, pazourková půda „кремнезём“ GŽ. Tento seznam by bylo možné dále rozšiřovat. Uvedené příklady mimo jiné ukazují, že první složka blíže určuje druhou velmi rozmanitými způsoby. Poměrně často první složka složených termínů označuje látku, která je součástí věci pojmenované základním substantivem druhé složky. Pojmenovaná věc může být vytvořena výhradně z této látky, na druhé straně však tato látka může být pouze charakteristická, zpravidla nejdůležitější složkou dané věci z hlediska určité klasifikace. Např.: kyselina uhličitá „прекубиніѕ, technické označení oxidu uhličitého“ ChŽ, betonová trubka „trubka, jejíž stěny jsou z betonu“ MŽ, slanisko „půda, jejíž povrchová vrstva obsahuje mnoho snadno rozpustných sodných solí (především chloridu, síranu a uhličitanu sodného), jakož i vápenatých a hořečnatých solí“ MŽ, GŽ, rašelinový prášek „торфяной порошок“ MŽ, firnový led „фирновый лед“ GŽ, fosforitová moučka „малти фосфоритай“ ChŽ, vápenec „přírodní uhličitan vápenatý“ ChŽ, kostní moučka „odtučněné a rozemleté kosti“ ChŽ, krevní moučka „sušená krev“ ChŽ, ledovec „айсберг“ GŽ, ledové pole „ледяное поле“ GŽ, -is SŽ, odrazník „привальный брус“ SŽ (veslování), jílový beton „mechanická směs jílu, písku a štěrku a drceného kamene“ MŽ, vzdušné měchýřky „1. vzduchem naplněné měchýřky v pletivech řas, jinak také zvané aerocysty – аэроцисты, воздушные цисты; 2. měchýřkovité výrůstky vnějšího obalu pylových zrn, které snižují jejich hmotnost a umožňují jim doletět daleko – воздушные пузыри“ BŽ, sněhová krusta „наст“ SŽ, štětová stěna „stěna z beraněných štětovnic“ MŽ, závlačka „шплинт, англ. splint, pin, cotter pin“ STŽ, uzdečka „хердель“ SŽ (jezdectví). U značné části složených termínů první složka označuje, k čemu je určena či využívána věc pojmenovaná základním substantivem druhé složky. Např.: kámenický pilník „каменерез“ GŽ, dovolenkové peníze „отпускные деньги“ EŽ, poháněcí cesta „cesta pro hnání dobytka na pastvu“ MŽ, peníze na byt „квартирные деньги“ EŽ, „квартирные деньги (úhrada nákladů na pronájem bytu)“ TŽ, pracoviště „место работы“ TŽ, plynová nádoba „nádoba k uchovávání plynů“ ChŽ, slizové kanálky „kanálky vyskytující se u některých hnědých řas (čeledi Laminariaceae), snad sloužící k exkreci“ BŽ, cenovka „знак цены“ EŽ, korkovník „пробковое дерево“ SŽ, cestovní list „путёвка“ EŽ, „путевой лист, путевка“ TŽ, plavební dráha „vyznačená bezpečná cesta pro plavbu lodí nebo plavení vorů po řece, jezeře či moři“ MŽ, SŽ, ledová sekera „ледоруб“ SŽ, stravné „кормовые деньги“ EŽ, spací pytel „спальный мешок“ SŽ, vzduchové čerpadlo „přístroj k čerpání proudu vzduchu, široce používaný při fyziologických pokusech s rostlinami ke stanovení intenzity fotosyntézy, dýchání nebo transpirace“ BŽ, prodejní krabice „ло- 80 tok“ EŽ, potrubí na buničinu „trubka k odvádění buničiny“ MŽ, semenný strom „nekulturní ovocný strom pěstovaný za účelem získání semen (pro vypěstování podnoží) – непривитое дерево“ BŽ, startoviště „место старта“ ŠŽ, vrták na vývrty „сверло для бурения шпуров“ GŽ, doskočiště „яма для прыжков“ ŠŽ, tržní den „базарный день“ EŽ, vodní čerpadlo „čerpadlo k čerpání a pumpování vody“ MŽ, letovisko „дачный поселок“ TŽ, žerď vlajky „древко флажка“ ŠŽ. Poměrně mnoho je složených termínů, jejichž první složka ukazuje, komu náleží věc označená základním slovem druhé složky nebo čí část tvoří. Např.: askospory „spory vřeckatých hub vzniklé uvnitř vřecek“ BŽ, vlnky „рябь“ GŽ, děložní lístky „jednodušší listy typické pro semenáčky; děložní lístky a jeden nebo dva výše postavené listy“ BŽ, konec žilky „vrchol žilky“ BŽ, kožešinová vlna „vlna sejmutá z opracovaných kožešin“ ATŽ, listová pochva „základní část listu, která pochvou obklopuje stonek – вагина, листовое влагалище“ BŽ, řapík „část listu, kterou je čepel připojena ke stonku – petiolus, черешок“ BŽ, larvové chodby „chodby vyhlodané larvami škůdců ve dřevě nebo kůře – червоточинные ходы“ BŽ, rybářský prut „удилище“ ŠŽ, kozí vlna „hrubá vlna koz a ovcí“ ATŽ, luční tráva „путовая трава“ MŽ, konec stránky „konec listu, drobný rukopis“ MŽ, ráfek „vnější válcová nebo tvarovaná část kola, řemenice či setrvačníku“ MŽ, ŠŽ, rudná žíla „рудная жила“ GŽ, děloha „část zárodku semene pocházející z prvních listů, která však obvykle plní funkci zásobárny živin (u dvouděložných rostlin) <…>“ BŽ, křídlatá semena „ploché přívěsky plodu nebo semene sloužící k jejich šíření větrem, např. u javoru, jilmu a borovice“ BŽ, konce příze „výrobní odpad textilních a pletařských továren; různě dlouhé zamotané konce přízí vzniklé v různých výrobních provozech při odstraňování přetržení příze, odvíjení vadných cívek nebo rezervních návinů“ ATŽ, odstřižky přástu „vratný přádelnický odpad; krátké úseky přástu vzniklé odstraněním vadných míst přástu, odstraněním jeho přetržení a roztrháním poškozené cívky přástu“ ATŽ, pochva jehlic „žlutá, blanitá pochva obklopující mladé borové jehlice“ BŽ, vrchol stonku „vrcholy stonků a větví prvotních suchozemských rostlin se sporangii“ BŽ, kořenové hlízy „ztlustlé části kořene sloužící jako zásobárna živin, např. u jiřiny (Dahlia variabilis) nebo tužebníku obecného (Filipendula hexapetala)“ BŽ, kořenové vlásky „výrůstky buněk kořenové pokožky sloužící ke zvětšení absorpčního povrchu“ BŽ, kališní lístek „jednotlivý lístek kalicha“ BŽ, korunní lístek „samostatný lístek koruny“ BŽ, stopka plodu „část plodu, kterou je spojen s plodonosnou větévkou; stopka plodu“ BŽ, pylové zrno „mikrospora kvetoucích rostlin, jejímž klíčením vzniká samčí gameta“ BŽ, květní plevy „dvě šupinky v květech trav, které chrání podstatné části květu (tyčinky a pestík) a poté mladé zrno“ BŽ, okvětní lístek „1. lístek nediferencovaného okvětí; 2. korunní lístek (v lidové mluvě)“ BŽ, květní lůžko „zkrácená a do šířky rozrostlá květní osa tvořící základ květu, k němuž jsou připojeny ostatní části květu“ BŽ, krenžlový popruh „кренгель-строп“ ŠŽ. Část složených termínů pojmenovává pojmy na základě podobnosti. První složka těchto termínů ukazuje, čemu se věc označená druhou složkou podobá, co připomíná nebo s čím ji lze srovnat. Např.: ledvinový kámen „hruškovité plody s útvary ve tvaru štěrku“ 81 tvrdnutí, když hrušky nedostávají dostatek vody“ BŽ, zlatá nit „pestrobarevné lesklé kovové a pokovené nitě ve tvaru tenkých drátků nebo úzkých proužků fólie, používané k dekorativním efektům na látkách a v galanterii“ ATŽ, sedlová hora „hora ve tvaru sedla“ MŽ, GŽ, SŽ, železitá skvrnitost „různé formy hnědavých skvrn uvnitř bramborové hlízy, vznikající v důsledku abnormálních půdních podmínek“ BŽ, křižovatka „перекрёсток; распутье“ SŽ, keřovitý strom „strom s několika kmeny, např. výmladková třešeň, višňový keř“ BŽ, stromovitý keř „1. vysoký keř podobný stromu, např. višňový keř; 2. keř pěstovaný ve tvaru stromu, např. rybíz“ BŽ, padlí „choroba způsobovaná nejčastěji houbami z čeledi padlí (Erysiphaceae), při níž napadené listy vypadají jako pomoučněné“ BŽ, stolová hora „столовая гора“ GŽ, cibulovitý pupen „pupen se ztlustlými dužnatými šupinami, podobný cibuli, např. u dentárie cibulonosné (Dentaria bulbifera)“ BŽ. Existují složené termíny, jejichž první složka označuje některou důležitou část věci pojmenované druhou složkou; právě tato část je vybrána jako rozlišovací rys (znak) dané věci, protože ostatní věci označované základním substantivem druhé složky jej nemají. Např.: plachetnice „парусное судно“ SŽ, ozubené kolo „зубчатка“ SŽ, slané jezero „соляное озеро“ SŽ, peckovina „šťavnatý nebo polosuchý plod (švestka, mandle), jehož vnitřní vrstva (endokarp) má konzistenci tvrdé mechanické tkáně (pecky)“ BŽ, ozubené kolo „kolo se zuby, používané v převodech“ MŽ, EŽ, STŽ, SŽ, ozubená tyč „зубчатая рейка, angl. rack, rack bar, rack rod“ STŽ, lepkavé chlupy „lepkavou látku produkující chlupy, obvykle pokrývající pupeny“ BŽ, nažka „suchý nepukavý plod s jedním semenem a kožovitou stěnou oplodí, která není srostlá se semenem“ BŽ, vrásová pohoří „складчатые горы“ GŽ, křídlatý plod „nažka nebo oříšek, jehož oplodí se rozšiřuje do plochého kožovitého či blanitě papírovitého přívěsku – křidélka (u jilmů, jasanů, habrů, bříz)“ BŽ, výtrusný list „změněný list, v němž se tvoří sporangia a výtrusy; výtrusné listy mají výtrusné cévnaté rostliny a nahosemenné“ BŽ, bobulovitý keř „zahradní rostlina, jejímž plodem je bobule“ BŽ, ovocný strom „stromovitá rostlina pěstovaná pro plody vhodné k lidské výživě“ BŽ, ostřicové rašeliniště „rašeliniště, v jehož rašelině převažují ostřice, zbytky stromů tvoří nejvýše 10% nebo nejsou přítomny vůbec a mechy nejvýše 30% celkového rostlinného pokryvu“ MŽ, označená vlna „vlna, jejíž konečky vláken byly při značení ovcí obarveny nesmyvatelným barvivem“ ATŽ, květní stvol „bezlistý stonek, na jehož vrcholu vyrůstá květenství, např. u jitrocele (Plantago) nebo pampelišky (Taraxacum)“ BŽ. Některé složené termíny mají určitý objektový význam. První složka takových útvarů vyjadřuje objekt širšího pojmu označovaného druhou složkou, tj. to, na co je zaměřen. Např. mzdový list „окладной лист“ EŽ, deník „дневник“ LŽ, přírodní krajina „естественный ландшафт“ GŽ, námořní mapa „морская карта“ SŽ, ceník „прейскурант, ценник“ EŽ, TŽ, krajina „celkový vzhled území; landšaft“ MŽ, GŽ, noviny „газета“ LŽ, doba ledová „geologické období, kdy značnou část pevniny Země pokrýval led“ MŽ, GŽ, věda o rašeliništích „věda zkoumající vznik a vývoj rašelinišť“ MŽ, vodní tok „proud vody (proudění) nebo nižší místo v reliéfu, kterým se voda pohybuje ve směru sklonu“. MŽ, GŽ, sloveso „глагол“ LŽ, mapa „карта“ EŽ, GŽ, MŽ, SŽ. 82 Zde jsou uvedeny typičtější případy vztahů mezi složkami těch složených termínů, které mají přímý význam. Tento vztah může být i jiný. Například u útvarů, jejichž základní substantivum druhé složky označuje určité místo, první složka často ukazuje, co se na tomto místě nachází nebo přirozeně nacházelo, např.: rašelinová jáma „místo v rašeliništi, kde se těží rašelina“ MŽ, jizvy po cévních svazcích „stopy přerušených cévních svazků v místě odlomení listu“ BŽ, ledové pole „ледяное поле“ GŽ, -is SŽ, jílová jáma „jáma, z níž se těží jíl“ MŽ, rudné ložisko „рудное месторождение“ GŽ, semenné pouzdro „vnitřní část plodu semenných plodin (např. jabloní), vyvinutá z komůrek semeníku a obsahující semena“ BŽ, výtrusný váček „dutina vyplněná výtrusy uvnitř výtrusnice mechu“ BŽ, štěrková jáma „jáma, z níž se těží štěrk“ MŽ. Někdy první složka označuje nějaký děj nebo stav spojený s pojmenovaným místem, např.: stanoviště růstu „přírodní zákoutí, kde rostlina přirozeně roste“ BŽ, GŽ, ložisko vzniku (= ložisko) „místo nahromadění nerostných surovin“ MŽ, místo nálezu „geograficky vymezené místo, kde byla rostlina nalezena volně rostoucí“ BŽ, GŽ. Poměrně mnoho (sedmina všech útvarů se dvěma substantivními složkami) je složených termínů, jejichž první složka vychází ze substantiva polovina. Druhá složka často označuje, čeho se tato polovina týká, tedy druhá složka zde určuje první, stejně jako v termínech horní tok řeky MŽ, horní práh MŽ. Např.: poloviční osin „vlněný vlas o něco tenčí než osin, s neúplným kanálkem dřeně a malými dutinami“ ATŽ, poločas „doba polovičního rozpadu radioaktivních látek“ ChŽ, FŽ, půlvlna „полуволна“ FŽ, polovina prašníku „polovina prašníku; jeden prašník má typicky 2 poloviny prašníku“ BŽ, poloskupina „полугруппа, angl. semigroup“ STŽ, půloblouk „дуга“ SŽ, půlstránka „страница, лист“ LŽ, STŽ, polokružel „typ květenství, v němž hustá masa květů zpola obepíná stonek v místě uzliny“ BŽ, půlpodkova „полуподкова“ SŽ, půlperioda „полупериод“ ChŽ, FŽ, STŽ, půlkuláč „kuláč rozštípnutý podélně“ MŽ, půlkruh „полукруг“ SŽ, půlslovo (z hlediska délky) „полуслово, angl. half-word, short-word“ STŽ. U většiny (téměř tří čtvrtin) složených termínů však první složka půl- neoznačuje polovinu věci pojmenované základním substantivem druhé složky, nýbrž nepravou věc, která postrádá všechny její typické vlastnosti, pojmenovanou základním substantivem druhé složky; může jít například o nečistou určitou látku nebo o nepravý předmět, který se jí podobá či s ní jinak souvisí. Sémantickým centrem těchto útvarů je v tomto případě druhá složka, kterou první složka půl- vymezuje. První složka má významově blíže k příslovci napůl „do určité míry, ne zcela“. Např.: polouhelné „druh černého uhlí“ ChŽ, polohrušky „odrůdy hrušní, jejichž plody mají pravidelný hruškovitý tvar a dužninu, která se napůl (částečně) rozplývá“ BŽ, polopoloopice „Lemuroidea, полуобезьяны“ GŽ, polocelulóza „zásobní živina tvořící součást buněčných stěn, podobná celulóze (polocelulóza)“ BŽ, polopoušť „přechodné pásmo mezi stepí a pouští“ MŽ, GŽ, semifinále „полуфинал“ SŽ, polotovar „полуфабрикат“ EŽ, polosurový dehet „tekutý, nečištěný produkt rafinace ropy“ ChŽ, poloostrov „полуостров“ GŽ, polokoks „získává se koksováním při nízké teplotě“ ChŽ, polokoloid „mající vlastnosti koloidu a elektrolytu“ ChŽ, polokolonie „полуколония“ EŽ, polokeř „rostlina, 83 jehož výhony jsou vytrvalé a dřevnaté pouze ve spodní části, zatímco horní část je bylinná, jednoletá a během zimy zmrzne nebo uschne (např. routy, tymiánu)“ BŽ, pusparazičiai „rostliny, které se dokážou živit autotrofně, ale část potravy získávají přísavkami od svých sousedů, např. lněnka, kokrhel“ BŽ, puspylimis „poloviční násep“ MŽ, pusproletaris „полупролетарий“ EŽ, pussirupis „полусироп“ ChŽ. Občas se vedle takového útvaru uvádí dokonce synonymní složený termín s prvním členem pusiau, např.: pusiau proletariatas, pusproletariatis „полупролетариат“ EŽ, puskolonijė, pusiau kolonija „полуколония“ EŽ. Kromě toho mají některé útvary tohoto typu synonymní mezinárodní termíny s předponou hemi-, odpovídající litevskému pus- „polovina, napůl“, např.: hemiceliuliozė BŽ, hemikoloidas ChŽ, hemiparazitai BŽ vedle pusceliuliozės, puskoloidžio ir pusparazicio. Přibližně desetina složených termínů s oběma jmennými členy jsou názvy různých živočichů, většinou názvy určitých systematických jednotek (taxonů). Jen u menší části z nich se význam přímo skládá z významů jednotlivých členů – druhým členem je obecné označení a první člen jej vymezuje tím, že vyzdvihuje typické představitele či jiné vlastnosti, např.: dilgyn gyviai „Cnidaria, стрекающие“ GŽ, duobagyviai „Coelenterata, кишечнополостные“ GŽ, varliagyviai „Amphibia, земноводные“ GŽ, vėžiagyviai „Crustacea, ракообразные“ GŽ, voragyviai „Arachnoidea, паукообразные“ GŽ nebo karkvabalis „майский жук“ SŽ, saulažuvė „верховка, овсянка“ SŽ, vilkšunis „волкодав“ SŽ. Téměř dvě třetiny těchto termínů mají přenesený význam – druhý člen označuje některou část těla, zatímco první říká, čemu se tyto části těla podobají nebo z čeho jsou složeny. Složený termín pojmenovává živočichy s těmito vlastnostmi či částmi těla. Např.: delnakojai „Scaphopoda, ладьеногие“ GŽ, galvakojai „Cephalapoda, головоногие“ GŽ, lapakojai „Phyllopoda, листоногие“ GŽ, pečiakojai „Brachiopoda, плеченогие“ GŽ, pilvakojai „Gastropoda, брюхоногие“ GŽ, sparnakkoji „Pteropoda, птероподы“ GŽ, šakniakojai „Rhizopoda, корненожки“ GŽ, eiliadantiai „Taxodonta, рядозубые“ GŽ, raištadantiai „Desmodonta, связкозубые“ GŽ, žveriadantiai „Theriodontia, зверезубые“ GŽ, krūtingalvė „Cephalothorax, головогрудь“ GŽ, snapagalviai „Rhynchocephalia, клювоголовые“ GŽ, driežadubeniai „Saurischia, ящеротазые“ GŽ, pauksičiadubeniai „Ornithischia, птицетазовые“ GŽ, stiebalakiai „Stylommatophora, стебельчатоглазые“ GŽ, kremzliakaulės (žuvys) „Chondrostei, хрящекостные“ GŽ, išoriakriaukliai „Estocochlia, наружн раковинные“ GŽ, kupranugariai „Camelidae, верблюды“ GŽ, plokštėodžiai „Placodermi, пластинокожие“ GŽ, žuviapelėkiai „Ichtyopterygia, рыбоплавниковые“ GŽ, rėšapelėkės (žuvys) „Crossopterygii, кистепёрые“ GŽ, rankasparniai „Chiroptera, рукокрылые“ GŽ, kaulašarviai „Osteostraci, костнощитковые“ GŽ, kardauodegiai „Xiphosura, мечехвостые“ GŽ, kaukaspenis „белемнит“ GŽ, laumžirgis „красотка“ SŽ. Této skupině je velmi blízký také jeden název z rostlinné systematiky – pleištalapiai „Sphenophyllales, клинолистики“ GŽ. Jak je patrné z uvedených příkladů, složené termíny jsou z hlediska vztahu slovotvorného významu k lexikálnímu nejčastěji metonymickými útvary, tedy typu bahuvrihi. Metaforické útvary (laumžirgis „красотка“ SŽ) jsou vzácné. Většina z nich jsou ostatně kalky mezinárodních latinských termínů systematiky. 84 Složené termíny se stejně jako složená podstatná jména v současném jazyce obecně nejčastěji tvoří z podstatných jmen s morfologicky nečlenitelným kmenem, např.: algalapis EŽ, burlavis SŽ, delnakojai GŽ, dulkiadagis BŽ, duonpinigiai EŽ, frachtapinigiai EŽ, TŽ, gleivėtakiai BŽ, gumbavaisiai BŽ, jūrmy lė EŽ, SŽ, jūrligė SŽ, kelialapis EŽ, TŽ, kelpinigiai EŽ, TŽ, laikotarpis EŽ, SŽ, GŽ, laivatakis SŽ, lapavaisis BŽ, laukmedis BŽ, lipaplaukiai BŽ, medvilnė ATŽ, BŽ, EŽ, miegmaišis SŽ, odapradis BŽ, orakelis SŽ, pientakiai BŽ, pietrytys GŽ, piev ažolė MŽ, prekyšuolis EŽ, puscelė ChŽ, pusduobė GŽ, puseilis LŽ, puskilpė SŽ, rū dgrybiai BŽ, sakotakis BŽ, skujauogė BŽ, sliekratis STŽ, sporalapis BŽ, šunkelis SŽ, tėvavardis TŽ, upėbaris SŽ, vaistažolės BŽ, vėjaduobė GŽ, žiedvirvė SŽ a další. Více než čtvrtina zkoumaných útvarů však mívá zpravidla jeden člen, který je zřetelně morfologicky rozčlenitelný (přibližně stejně často první i druhý). Útvary, v nichž jsou morfologicky rozčlenitelné oba členy, jsou velmi vzácné, např.: važtaraštis EŽ, TŽ, žiedpumpuris BŽ. Taková základová podstatná jména ve složeninách jako juosta, kablys, rastas, raštas, važta, veiksmas sice mají sufixy, ale vůbec nepůsobí jako slovotvorné výjimky a nelze říci, že by šlo o nějakou vzácnost. Mnohem vzácnější jsou však členy založené na složených podstatných jménech a na podstatných jménech s předponami nebo sufixy prodlužujícími slovo o slabiky (desetina příkladů se dvěma jmennými členy). Většinou jde o sufixální členy, např.: augimvietė BŽ, GŽ, dirvonlīgė BŽ, dilgynvygiai GŽ, komandin uotpinigiai EŽ, TŽ, ledynmetis GŽ, MŽ, radimvietė BŽ, GŽ, vaisvyrandis BŽ, žiedynkotis BŽ, žiedynlapis BŽ, žiedynsostis BŽ; angliavandeniliai ChŽ, GŽ, syogūnpumpuris BŽ, žiedpumpuris BŽ, pusdeginis ChŽ, MŽ, pusdykumė GŽ, MŽ, pusdu lkinė BŽ, pusgaminis EŽ, puspylimis MŽ, pussuktukis SŽ (jezdecká figura). Vzácná jsou zde také mezinárodní slova s jasně členitelným kmenem, např.: fosforitmilčiai ChŽ, pusfabrikatas EŽ, pusproletariatis EŽ. Základová podstatná jména jednotlivých členů mají předpony poměrně zřídka; častější jsou složené termíny s takovým prvním členem, např.: išoriakriaukliai GŽ, papėdlapis BŽ, pažiedlapiai BŽ, prielaprandis BŽ, užpakaliaskruosčiai GŽ, užpakaliažiauniai GŽ. Vyskytuje se tu a tam útvar s členem utvořeným pomocí prvku mezinárodního termínu, např.: kilovatalandė EŽ, zoosporangijakotis BŽ. Druhý předponový člen je zcela výjimečný – mezi příklady jsou pouze puspasagis SŽ a pusužtvankė MŽ (mimochodem, odvozeniny s koncovkou pasaga, užtvanka mají předponu ze základových sloves). Stejně tak jsou nesmírně vzácné termíny obsahující člen složeného podstatného jména (sienlaikraštis LŽ). Lze vyvodit závěr, že tvoření termínů častěji překračuje hranice tradičního tvoření složených podstatných jmen. V případě potřeby jsou zde nevyhnutelné i takové členy, které jsou pro tvoření složenin v současném jazyce obecně netypické. Někdy se ovšem tyto složitější členy z hlediska slovotvorby do složeného termínu dostávají v zjednodušené podobě. Zvláště často se vypouštějí zdrobňovací sufixy základových podstatných jmen, např.: buožkotis „stopka, na níž je buoželė (bazidie)“ BŽ, kaulavais is „dužnatý nebo polosuchý plod (švestka, mandle), jehož vnitřní vrstva (endokarp) má konzistenci tvrdého mechanického pletiva (pecky)“ BŽ, kiaušialąstė „ženská pohlavní buňka v zárodečném vaku“ BŽ, kiaušiasporė „spora druhů oogamních rostlin“ 85 nebo zygota, vzniklá po oplodnění z vajíčka“ BŽ, lipapaukiai „chloupky produkující lepkavou látku, obvykle pokrývající pupeny“ BŽ, orapušlės „1. vzduchem naplněné měchýřky v pletivech řas, jinak nazývané aerocysty; 2. měchýřkovité výrůstky vnějšího obalu pylových zrn, které snižují jejich hmotnost a umožňují jim doletět daleko“ BŽ, sparnavais is „nažka nebo oříšek, jejichž oplodí je rozšířeno v plochý kožovitý či blanitý útvar – křidélko (u jilmů, jasanů, habrů, bříz)“ BŽ, šakniaplaukiai „výrůstky buněk pokožky kořene, které zvětšují absorpční povrch“ BŽ, taurelėlapis „jednotlivý kališní lístek“ BŽ, vainiklapis „samostatný lístek koruny“ BŽ, vaiskotis „část plodu, kterou je plod srostlý s plodní větvičkou; stopka plodu“ BŽ, varpazvyniai „šupinky na bázi klásků“ BŽ, žiedažvyniai „dvě šupinky v květech trav, které chrání hlavní části květu (tyčinky a pestík) a později mladé zrno“ BŽ, žiedlapis „1. lístek nediferencovaného okvětí; 2. korunní lístek (v lidové řeči)“ BŽ. Samotné popisy významů termínů často již naznačují, že základem komponentu by měl být předponový útvar. Kromě toho jsou uvedené složené termíny vytvořeny z botanických termínů buoželės, kaulilikas „tvrdá část peckovice spolu se semenem“, lapelis „1. jednotlivá část složeného listu; 2. drobný list“, ląstelė, kotelis, plaukeliai „tenké výrůstky na povrchu nadzemních částí rostlin“, pūslė, sparnelis, taurelė, vainikėlis, žvynelis, a z termínu užívaného v terminologii kiaušinėlio. Z toho vyplývá, že při tvoření je kmen základového slova zjednodušen, morfematicky zkrácen. Vzhledem k tomu, že z termínů se často tvoří také terminologická složená slova, lze se domnívat, že se zjednodušují i některé komponenty užívané při tvorbě složených termínů, například sėklavietė „značka na osemení, kde bylo semeno přirostlé k poutku“ BŽ, skilčialapis „první list klíční rostliny, vyrostlý ze semenného laloku a zezelenalý <...>“ BŽ. Zdá se, že tyto termíny jsou složeny ze slov sėklasaitis a vieta a dále sėklaskiltė a lapas. Podobných příkladů lze najít i více. Ukazují, že i v terminologii se autoři snaží příliš nerozmnožovat výjimky ve slovotvorbě. To je samozřejmě třeba všestranně podporovat a podněcovat. Při tvorbě nových termínů je vždy nejlepší hledat způsoby, jak vytvořit vhodné útvary odpovídající obecným zákonitostem a tendencím současné litevské slovotvorby. Komponenty složených termínů se vzájemně spojují pomocí spojovacích samohlásek i bez nich. Způsob spojení komponentů analyzovaných složených termínů ukazuje tabulka 3. Téměř polovina analyzovaných složených termínů vůbec nemá spojovací samohlásky. Základová substantiva prvního komponentu zde mohou mít libovolnou koncovku. Složená slova spojovací samohlásku zvláště často postrádají tehdy, když má základové substantivum prvního komponentu koncovku -ė; více než tři čtvrtiny takových příkladů však tvoří útvary s prvním komponentem pus-. Spojovací samohláska se vedle pus- užívá mimořádně zřídka. U přibližně tří pětin útvarů se spojovací samohlásky shodují s historickými kmenovými samohláskami. Např.: -a- (od současných substantiv s koncovkou -as): darbadienis EŽ, TŽ, diegamakštė BŽ, grybašaknė BŽ, kalnagūbris GŽ, MŽ, laivatakis SŽ, muilanaftė ChŽ, oragaubtis GŽ, skliautakalvė GŽ, šalmapradis BŽ, vairagalys SŽ a další. Mimochodem, když se první komponent opírá o substantivum s kmenem a- (s koncovkou -as), nejm- 86 Spojování komponentů složených termínů Tabulka 3 Spojovací samohláska | Počet útvarů podle koncovek základových substantiv prvního komponentu | -as | -ias | -is (-io) | -ys | -is (-ies) muž. r. | -us | -ius | -uo | -a | -ia | -ė | -is (-ies) žen. r. | Celkem útvarů | 70 | 1 | 7 | 1 | 1 | 3 | 6 | 7 | 25 | | 75 | 3 | 199 -a- | 72 | | 1 | | | 2 | | | 41 | | 5 | | 121 -ia- | | 1 | 14 | 5 | 2 | | 3 | | | 1 | 13 | 11 | 50 -o- | 6 | | | | | | | | 12 | | | | 18 -ė- | | | | | | | | | | | 14 | | 14 -i- | 1 | | 1 | | | | | | | | 1 | 4 | 7 -y- | | | | | | | | | | | 4 | | 4 -u- | | | | | | 2 | | | | | | | 2 -io- | | | 1 | | | | | | | | | | 1 | 149 | 2 | 24 | 6 | 3 | 7 | 9 | 7 | 78 | 1 | 112 | 18 | 416 složený termín se vyskytuje téměř stejně často buď bez spojovací samohlásky, nebo se spojovací samohláskou -a-. Jiné spojovací samohlásky se vyskytují jen zřídka (necelých 5% analyzovaných příkladů), např.: luistikalniai GŽ, sakopušlė BŽ, vėjovagės GŽ a další. -ia- (od substantiv první deklinace s koncovkami -ias, -is, -ys. Zde je patrně třeba zařadit také substantiva s koncovkou -ius): kailiavilnė ATŽ, kelialapis EŽ, TŽ, krumpliaratis FŽ, MŽ, STŽ, SŽ, moliad uobė MŽ, spygliamakštė BŽ, šalčialpyšiai GŽ, vaisiakūnis BŽ. Tuto spojovací samohlásku má téměř dvě třetiny analyzovaných příkladů, jejichž první komponent vychází ze substantiv kmene ia. Většina zbývajících útvarů tohoto typu je bez spojovací samohlásky. -o-. Tuto spojovací samohlásku mají nejčastěji útvary, jejichž první komponent vychází ze substantiv kmene o (jejich koncovkou nominativu jednotného čísla je -a); např.: bangovagės GŽ, dirvožemis GŽ, MŽ, gamtovaizdis GŽ, k ainoženklis EŽ, vielokaištis STŽ. Přesto jde o poměrně vzácnou spojovací samohlásku (ještě několik útvarů s prvním komponentem kmene a, např.: darbotvarkė TŽ, kraštovaizdis GŽ, 87 MŽ a další). Dokonce i kmeny substantiv o-kmenového typu se nejčastěji spojují s konektickým vokálem -a- (více než polovina zkoumaných příkladů), nebo bez konektického vokálu (třetina takových složenin), např.: galvakojai GŽ, gyslakerė BŽ, juostakilpės SŽ, kalvagūbris GŽ, MŽ, SŽ, kojavilnė ATŽ, mėsakiaušis BŽ, plunksnakabilis SŽ, sėklagūbris BŽ, sėklapradis BŽ, sporadalgis BŽ, važtapinigiai EŽ, TŽ, citrinvaistis BŽ, dienpiniginiai EŽ, TŽ, nuompiniginiai EŽ, TŽ. Konektické vokály složených termínů obsahujících první kmeny i jiných typů se také značně liší, třebaže určitá skupina odvozenin má ve všech případech konektické vokály shodné s historickými koncovými vokály kmene. V případech, kdy se konektický vokál liší, je však nejčastěji patrná tendence k nejběžnějším konektickým vokálům -a- nebo -ia-. V tomto ohledu se tvorba termínů příliš neliší od tendencí obecných současných litevských složených substantiv s oběma substantivními členy. Při tvorbě nových termínů se proto k tomu přihlíží (samozřejmě se nezapomíná ani na další tendence příznačné pro jednotlivé skupiny odvozenin)18. Lze se domnívat, že konektický vokál je obecně fakultativní, nikoli nezbytnou součástí litevského složeného slova, a tedy ani termínu (ačkoli termíny se obvykle uvádějí bez variant). V mnoha případech je jeho přítomnost potřebná k tomu, aby se odvozenina snáze vyslovovala — rozdělují se příliš dlouhé nebo obtížně vyslovitelné shluky souhlásek, srov. angliarūgštė (a neexistující angli rūgštė) nebo kalvagūbris (a možnou podobu kalvgūbris), veiksmažodis (a neexistující, obtížně vyslovitelnou podobu veiksmžodis), anebo pomáhá zachovat nezměněný člen, srov. raiščiadanciai (bez konektického vokálu by se při výslovnosti raištdančiai výrazně změnilo a samo slovo by bylo méně zřetelné — raišdantis). Patrně i proto se stává, že odvozenina se stejným prvním členem může být utvořena jak s konektickým vokálem, tak bez něj, např.: buožiasporės BŽ a buožkotis BŽ, kelialapis EŽ, TŽ (předchází se zdvojení souhlásky, které není pro litevštinu typické) a kelpinigiai EŽ, TŽ, stiebagumbis BŽ a stieblapis BŽ, vaisiasostis BŽ a vaiskrūmis BŽ. Samozřejmě existuje mnoho případů, kdy variaci tohoto typu nelze vysvětlit fonetickými důvody. Jsou také termíny, u nichž by se konektický vokál zdánlivě hodil, ale chybí, např.: pussirupis ChŽ (pravda, většinou jde o odvozeniny s prvním členem pus-). Existují však také případy, kdy způsob spojení členů pomáhá rozlišovat slova, a stává se tak významnou složkou složeniny, např.: dienoraštis „дневник“ LŽ a dienraštis „ежедневная газета“ LŽ, orapūslės „1. vzduchem naplněné měchýřky v pletivech řas, jinak také nazývané aerocysty; 2. měchýřkovité výrůstky vnějšího obalu pylových zrn, které snižují jejich hmotnost a umožňu- 18 Mimochodem, i jazykové opravy lingvistů jsou v tomto ohledu občas nedostatečně objektivní. Například se veřejnosti zbytečně motá hlava tvrzením, že varianta darbo vietė je lepší než dar-bavietė. Skutečnost, že se v současném úzu, především v periodickém tisku, dává větší přednost podobě dar-bavietė (kterou doporučuje i jediný dostupný „Slovník právních termínů“), přestože není zcela v souladu s návrhy „Slovníku současné litevštiny“, by neměla být odsuzována. Samotný úzus v tomto případě volí přijatelnější variantu. Ani jednu z těchto variant nelze považovat za jazykovou chybu, avšak přednost z hlediska slovotvorby bezpochyby náleží podobě dar-bavietei, protože její konektický vokál lépe odpovídá obecné tendenci ve tvoření takových slov. Zdá se, že zatím není nedostatek jazykových chyb, kvůli nimž by bylo třeba obracet pozornost veřejnosti k takovým maličkostem. 88 „…díky nim mohou odletět daleko“ BŽ a orpūslė „воздушный шар“ ŠŽ (letecké modelářství). Takové případy jsou sice vzácné, ale přesto ukazují, jak důležitou úlohu může někdy v tvoření hrát konektický vokál. Vyskytují se případy, kdy je třeba první člen složených termínů a jeho spojení s druhým členem bezpodmínečně opravit. Platí to především pro botanický termín zoosporangijakotis BŽ. „Slovník botanických termínů“ uvádí také základové slovo prvního členu — termín zoosporangė; existují také termíny sporangė a sporangėkotis. Je tedy zcela namístě očekávat složeninu zoosporangėkotis. Tvůrci tohoto termínu příliš slepě přihlíželi ke způsobu spojování členů latinského (zoosporangiophorum, -us) či ruského termínu (зооспорангиеносец) a patrně jej zkopírovali, přičemž zapomněli na to, co sami uvedli dříve. Složené termíny s oběma substantivními členy mají v zásadě sjednocené koncovky, které jsou obecně typické pro všechny složeniny tohoto druhu v současné litevštině. Koncovka odvozeniny do značné míry závisí na tom, jakého rodu je základové substantivum druhého členu (výjimkou je značná část názvů živočichů). Proto je užitečné hned upozornit, že druhý člen zkoumaných termínů vychází mnohem častěji ze substantiv mužského rodu (téměř dvě třetiny příkladů). Většina takových složenin (až na asi 3–4%) má koncovku -is (v jednotném čísle genitiv -io). O něco více než třetina termínů má tedy druhý člen založený na substantivu ženského rodu. Více než tři čtvrtiny takových odvozenin mají koncovku -ė. Téměř všechny zbývající odvozeniny mají koncovku -is. Zde je tedy třeba hovořit nikoli o slovotvorné tendenci, nýbrž o slovotvorné pravidelnosti, na jejímž základě lze formulovat i určitá pravidla. Vztah mezi koncovkou zkoumaných složených termínů a koncovkou základových substantiv druhého členu je dobře patrný v tabulce 4. Koncovku -is má 70% všech složených termínů s oběma substantivními členy. Jde především téměř o všechny složeniny, jejichž druhý člen vychází ze substantiv s nominativní koncovkou -as, a v zásadě o všechny odvozeniny, jejichž druhý člen je založen na substantivu mužského rodu s jinou koncovkou. Odvozeniny s koncovkou -ys jsou vzácné, např.: peltakys ATŽ, pietrytys GŽ, rąstgalys MŽ, vairagalys ŠŽ. Koncovku -ė mají nejčastěji složené termíny, jejichž druhý člen vychází ze substantiv ženského rodu, avšak jedna pětina odvozenin je mužského rodu a má koncovku -is, např.: darbadienis EŽ, TŽ, puseilis LŽ, pusgrupis STŽ, pusiasisalis GŽ, puspėdis LŽ, puspasagis SŽ, vidurupis MŽ. Dále sem patří odvozeniny, jejichž druhý člen vychází ze substantiva žemė (dirvožemis GŽ, MŽ, druskožemis GŽ aj.) a některé názvy živočichů (delnakojai GŽ, kūjagalvis ŠŽ aj.). Je-li druhý člen založen na substantivu mužského rodu, odvozeniny jsou jen velmi zřídka ženského rodu, např.: kremzliakaulės (ryby) GŽ, riešapelėkės (ryby) GŽ a viršuslenkstė MŽ. Kmen základového slova druhého členu se někdy zjednodušuje, např.: amonbakterės BŽ, gelžbakterės BŽ, sierabakterės BŽ (srov. bakterija). Avšak EŽ 89 Tabulka 4 Poměr koncovek složených termínů a koncovek základových podstatných jmen druhé složky Koncovka derivátuPočet derivátů podle koncovek základových podstatných jmen druhé složkymužského rodu-as-ias-is (-io)-ys-is (-ies)-ius-uomužského rodu-a-ia-ė-is (-ies)Celkem derivátů-is: 195, 4, 32, 12, 3, 11, 6, 17, 10, 1; 291-ys: 6; 6-as: 1; 1-ė: 2, 1, 69, 1, 31, 8; 112-a: 6; 6416 je navržen termín puskolonijė19. Mimochodem, kmen základového slova druhé složky tohoto termínu není zjednodušen, patrně aby se předešlo homonymii se složeninou puskolonė, jejíž druhá složka pochází ze slova kolona. Velmi málo složených termínů má neobvyklé koncovky. Jde o několik derivátů s koncovkou -a, např.: ampervalanda FŽ, kilovatvalanda FŽ (ale kilovatvalandė EŽ), vatvalanda FŽ, ampervija FŽ, kalnakasyba GŽ, maistprekyba EŽ a termín s koncovkou -as puskoksavimas ChŽ. Všechny tyto termíny zařazené do slovníků je třeba opravit. Užívá se pouze ampervalandė, kilovatvalandė, vatvalandė, ampervijė20. Termín kalnakasyba samozřejmě není běžný ani správný, pokud se považuje za složeninu (v poslední době místo něj sami geologové navrhují užívat termín kasyba21). Pravděpodobně však jde o odvozeninu s příponou -yba, která je v litevštině zřídka tvořena. V současném úzu se také ustálilo slovo maistprekyba, které je z hlediska tvoření slov vadné a nemělo by přinejmenším sloužit jako vzor pro tvoření nových slov či termínů. Termín puskoksavimas „koksování při nízké teplotě“ ChŽ je samozřejmě morfémový kalk (srov. rus. полукоксование). Pro tento účel je třeba vytvořit termín jiným způsobem. Snad by se hodilo apkoksavimas? 19 Za normativní je třeba považovat také variantu puskolonijė, nikoli slovo puskolonija uvedené v DŽ a LKŽ X. Změna koncovky ve složeném slově je pravidelná, zatímco puskolonija patří k velmi vzácným výjimkám. 20 Beje, naujajame „Fizikos terminų žodyne“ (V., 1979) taip ir teikiama vartoti, bet kažkodėl pasiliko nepataisytas terminas ampervija. 21 Žr. Vodzinskac E. Geologų kalba specialistų ir kalbininkų akimis. – Mūsų kalba, 1980, Nr. 5, p. 4. 90 Poměrně mnoho složených termínů s oběma substantivními složkami je uvedeno v množném čísle (téměř čtvrtina příkladů). Většina z nich jsou pomnožná označení. Např.: angliavandeniai BŽ, ChŽ, buožiasporės BŽ, chlorkalkės ChŽ, dienpinigiái EŽ, TŽ, duobagyviai GŽ, durpmilčiai MŽ, gumbavaisiai BŽ, kardaudegiai GŽ, kišenpinigi ai EŽ, komispinigiai EŽ, TŽ, kūlėsporės BŽ, kūliagrybiai BŽ, lervatakiai BŽ, milžinpuodžiai GŽ, nuompinigiai EŽ, TŽ, paukščiadubeniai GŽ, pusbergamotės BŽ, rankasparniai GŽ, rankpinigi ai EŽ, TŽ, sėklabriaunės BŽ, snapagalviai GŽ, šakniadygliai BŽ, šakniavaisiai BŽ, varliagyviai GŽ, vasarūgliai BŽ, žemėveiksliai MŽ, žvėriadančiai GŽ, žvynalapiai BŽ. Jde převážně o termíny z rostlinné a živočišné systematiky a o některé názvy chemických látek. Složeniny s adjektivní a substantivní složkou Složených termínů s první adjektivní a druhou substantivní složkou je 2,7krát méně než derivátů s oběma substantivními složkami. Jde však o druhou nejpočetnější skupinu derivátů, která zahrnuje přibližně šestinu (17%) všech litevských složených substantivních termínů a o něco více než pětinu (téměř 22%) složenin s druhou substantivní složkou. Hybridy jsou zde poměrně vzácné; jedna nebo druhá složka takových slov je založena na internacionalismu. Přesněji řečeno, v dostupném materiálu nebyl nalezen žádný příklad s takovou první složkou. Druhou složku založenou na internacionalizmu má přibližně jedna patnáctina složenin tohoto typu (6,6%), např.: bendrautoris „соавтор“ LŽ, TŽ, bendrakreditoris „сокредитор“ EŽ, TŽ, didkolonija „bílá nebo nažloutlá kolonie tvořená kvasinkami při růstu na pevném médiu <…> – гигантская колония“ BŽ, lengvaatletis „лёгко-атлет“ SŽ, plačiasisifoniai „Eurysiphonata, широкосифонные“ GŽ, siaurasifoniai „Stenosiphonata, узкосифонные“ GŽ a další. Více než polovina termínů s adjektivní a substantivní složkou jsou názvy různých předmětů, přibližně třetina derivátů označuje osoby nebo taxonomické jednotky různých živočichů. Složené termíny tohoto typu s abstraktním významem jsou vzácné (méně než desetina příkladů). Adjektivní složka termínů označuje vlastnost věci vyjádřené substantivní složkou; vyjadřuje rys, kterým se věc pojmenovaná daným derivátem odlišuje od ostatních věcí označovaných základovým substantivem druhé složky. To znamená, že první složka těchto složených termínů determinuje druhou. Většina složených termínů označujících neživé věci jsou druhová pojmenování vedle substantiv, na nichž je založena druhá složka. Např.: a) druhy půdy: baltžemis „půda s bělavým písčitým podložím“ MŽ, geltonžemis „желтозём“ GŽ, juodžemis „černé, úrodné půdy, které se nejčastěji vyskytují v kontinentálních stepních oblastech“ MŽ, GŽ, pilkžemis „серозём“ MŽ, GŽ, raudonžemis „načervenalé půdy vyskytující se v subtropických a tropických oblastech“ MŽ, ChŽ, GŽ, rudžemis „půda listnatých lesů v jižních horách (Karpatech, na Kavkaze)“ MŽ, GŽ, smulkžemis „zemina, jejíž částice mají průměr menší než 0,2 mm“ MŽ, GŽ, sūrožemis „půda, jejíž absorpční komplex je nasycen sodíkem, 91 „a volné soli jsou vyplaveny do hlubších vrstev“ MŽ, GŽ, saltazemis „vlhká, pramenitá půda“ MŽ; b) názvy chemických látek: brangakmenis „minerál používaný na ozdoby“ ChŽ, gyvasakiai „tekutý nažloutlý exkret, který se tvoří ve zvláštních žlázách jehličnatých stromů a hromadí se v jejich mezibuněčných prostorách (pryskyřičných kanálcích); skládá se z 35—38% těkavých látek (terpentýnu) a 62—65% pryskyřičných kyselin. <...>“ BŽ, gyvsidabris „prvek“ ChŽ, GŽ, raudonvaris „technická měď“ ChŽ, skaisvaris „slitina Cu a Zn“ ChŽ, žalvaris „slitina Cu a Sn, bronz“ ChŽ; c) názvy jiných rozmanitých věcí a jevů: aukštakrosnė „pec na výrobu surového železa (litiny)“ ChŽ, GŽ, baltmiškis „listnatý les“ SŽ, brangymetis „drahota“ EŽ, didburė „hlavní plachta“ SŽ, geltvilnė „vlna žluté barvy, charakteristická pro ovce, která ztratila značnou část pevnosti a jemnosti v důsledku dlouhodobého působení moči při pobytu ovcí ve vlhkých chlévech, působení dezinfekčních přípravků nebo skladování vlhké vlny“ ATŽ, gyvašakė „výhonek ve tvaru větévky používaný k vegetativnímu rozmnožování zapíchnutím do země nebo roubováním“ BŽ, ilgaugiai „protáhlé letorosty, kterými se prodlužuje hlavní stonek vytrvalých rostlin nebo jeho postranní větve“ BŽ, kiauraslėnis „průlomové údolí“ GŽ, laibagrybiai „skupina mikroorganismů zaujímající přechodné místo mezi bakteriemi a nižšími houbami. Jejich mycelium má podobu tenkých vláken. Tato vlákna se paprsčitě větví a na postranních větévkách vytvářejí spory“ BŽ, melsvadumbliai „Cyanophyceae, sinice“ GŽ, piktžolė „méněcenná rostlina rostoucí v porostu kulturních plodin a škodící jim“ BŽ, „plevelná tráva, která kulturním rostlinám škodí“ MŽ, plokščiakalnis „ploché dláto“ GŽ, sausledžiai „suché dříví“ GŽ, sausvėjis „proud suchého a horkého vzduchu, který náhle mění místní klimatické podmínky, jimž se rostliny nestihnou přizpůsobit, a hromadně hynou“ MŽ, GŽ, skaistgijės „osnovní nitě jiné barvy nebo struktury, které se v určitém rapportu opakují v tkanině a vytvářejí efekt podélných proužků“ ATŽ, skersvagė „příčná brázda při vláčení nebo orbě“ MŽ, statramstis „svisle postavená podpěra“ MŽ, GŽ, trumpaugliai „výhony stromů s velmi krátkými internodii a malým počtem listů shluklých do svazečku; krátké výhony se každoročně prodlouží jen o několik milimetrů a většinou se nevětví“ BŽ, žalitvorė „živý plot tvořený stálezelenými rostlinami“ BŽ. Často se vytvářejí skupiny druhových složených termínů se stejným substantivním členem. Adjektivní členy, které označují různé vlastnosti determinovaných objektů, pomáhají vyjadřovat určité protiklady potřebné pro klasifikaci nebo prostě vyčleňovat určité druhy podle charakteristického vnějšího či vnitřního znaku. Např.: konec: aukštagalis „horní tok“ GŽ, drugalys (rybářského prutu) „spodní část kmene“ SŽ, smaigalys „vrchol“ STŽ, „špička“ SŽ; hora: aukštikalniai „vysokohory“ GŽ, plokščiakalnis „hora s plochým vrcholem“ MŽ (plokštik abnis „tamtéž“ GŽ, SŽ), vidutinkalniai „středohory“ GŽ, žemakalniai „nízkohory“ GŽ; nemoc: skvrnitost „onemocnění způsobené parazitickými houbami nebo bakteriemi, projevující se skvrnitostí listů nebo jiných orgánů“ BŽ, žloutenka „jev, kdy se vlivem virů nebo z jiných příčin normální barva listu změní na žlutou, žlutozelenou, zelenožlutou apod.“ BŽ, sněť (Anthrax) „nebezpečné nakažlivé onemocnění zvířat, kterým se nakazí- 92 člověka nakazit přes nedezinfikovanou vlnu nemocné ovce – „сибирская язва“ ATŽ, „choroba obilí, jejímž původcem je houba Cladosporium herbarum Lk. (ve vyšším stadiu – Mycosphaerella Tulasnei (Jancz.) Lindau) – чёрная плесень (хлебных злаков)“ BŽ, kartligė „korkovatá ložiska hořké chuti v dužnině jablka, která vznikají na dozrávajících a již sklizených plodech v důsledku nepříznivého vodního režimu půdy“ BŽ; období: období drahoty „дороговизна“ EŽ, období dešťů „мокрота; дождливое время“ MŽ; rašeliniště:vrchoviště „rašeliniště vzniklé většinou na rozvodích, často s vypouklým povrchem, jehož zdrojem vláhy jsou atmosférické srážky; na vrchovištích roste vegetace nevyžadující minerální výživu (oligotrofní vegetace – proto se vrchoviště často nazývá oligotrofním rašeliništěm), převládají bílé mechy, rašelinné borovice, bobuloviny (brusinky) aj.“ MŽ, GŽ, nížinné rašeliniště „rašeliniště, jehož zdrojem vláhy jsou kromě atmosférických srážek také povrchové a podzemní vody; vegetace nížinných rašelinišť vyžaduje minerální výživu (eutrofní v.), proto se nížinné rašeliniště často nazývá eutrofním rašeliništěm; na nížinném rašeliništi rostou zelené mechy, přesličky, rákosí; ze stromů: olše, vrby aj.“ MŽ, GŽ; řeka:bahnitá řeka „речка“ GŽ, vysychající řeka „vysychající řeka“ MŽ; koryto: 1. „místo, kudy teče říční voda“: slepé koryto „koryto bez odtoku vody“ MŽ, suché koryto „суходол“ GŽ, staré koryto „poté, co si řeka vyhloubila nové koryto, zbylé staré říční koryto (suché nebo se stojatou vodou)“ MŽ, GŽ; 2. „rýha na poli“: příčná brázda „příčná brázda při brázdění nebo orbě“ MŽ, prázdná brázda „při orbě na záhoncích brázda vyvrácená na obě strany; разъёмная борозда“ MŽ. Všechny tyto složené termíny lze podle vztahu mezi lexikálním a slovotvorným významem označit jako útvary s přímým významem, protože se obvykle užívají přibližně ve významu, který vyplývá z významů jejich složek a jejich vzájemného vztahu. Útvarů, které označují neživé věci a jejichž lexikální význam se více liší od slovotvorného, je velmi málo. Obvykle jde o metonymické útvary (typu bahuvrihi). Druhá složka takových složených termínů vyjadřuje některou část označovaného předmětu (obvykle podstatnou z hlediska klasifikace) nebo část s ním související (adjektivní složka označuje rozlišovací vlastnost této části). Např.: dlouhomet „zařízení, které vrhá vodu do dálky“ MŽ, černokořennost „choroba sazenic řepy projevující se zčernáním a ztenčením kořene, v důsledku čehož sazenice nejčastěji hynou. <…>“ BŽ, obdélník „прямоугольник“ STŽ. Metonymické bývají nejčastěji složené termíny označující různá zvířata s první adjektivní složkou. Druhá, substantivní složka těchto útvarů obvykle vyjadřuje některou část těla zvířete nebo zástupců živočišné třídy označených složeným termínem, zatímco adjektivní složka pojmenovává vlastnost této části, která byla vybrána jako rozlišovací znak. Většina těchto útvarů jsou názvy určitých systematických jednotek. Např.: zuby:bezzubí „Edentata, неполнозубые“ GŽ, tlustozubí „Pachyodonta, толстозубые“ GŽ; hlava:celohlaví „Holocephali, цельноголовые“ GŽ; pata:dlouhopatí „Tarsioidea, долгопяты“ GŽ; tělo:měkkýši „Mollusca, моллюски“ GŽ; kůže:ostnokožci „Echinodermata, иглокожие“ GŽ; rohy: dutorožci, prázdné rohy „Bovidea, полорогие“ GŽ; svaly:hladkosvalí 93 „равnomuskulные“ GŽ, nerovnosvalovci „нерavnomuskulные“ GŽ; sifony: širokosifonní „Eurysiphonata, широкосифонные“ GŽ, úzkosifonní „Stenosiphonata, узкосифонные“ GŽ; křídla: novokřídlí „Neoptera, новокрылые“ GŽ, starokřídlí „Palaeoptera, древнекрылые“ GŽ; pancíře: různopancířní „Heterostraci, разнощитковые“ GŽ; žábry: ploch žábří „Lamellibranchiata, Pelecypoda, пластинчатожаберные“ GŽ, předozábří, hořejšížábří „Prosobranchiata, верхнежаберные“ GŽ atd. Z hlediska významu jsou stejné také některé názvy jednotek rostlinné systematiky, např.: volnokorunní „rostliny, jejichž korunní lístky jsou až k bázi volné, navzájem nesrostlé“ BŽ, nahozrní „některé odrůdy obilnin, které obvykle mají zrna s pluchami (oves, ječmen), ale pluchy nemají“ BŽ, nahosemenné „skupina rostlin se semennými základy volně uloženými na makrosporofylech, které je neobklopují“ BŽ, GŽ. Někdy druhá složka systematických termínů, která je podstatným jménem, označuje nikoli část těla živočicha nebo rostliny, nýbrž nějaký jiný charakteristický znak, např.: zřetelnopohlavní „rostliny, které mají květy a zřetelně vyjádřenou formu pohlavního rozmnožování“ BŽ, slizotvornice „skupina bakterií obklopená vrstvou slizu, tvořící velké kolonie, často viditelné pouhým okem“ BŽ, skrytěpohlavní „rostliny bez květů, jejichž způsoby pohlavního rozmnožování lze jen obtížně pozorovat, a proto byly dlouhou dobu neznámé“ BŽ. Litevské názvy systematických jednotek se poměrně často tvoří podle vzoru mezinárodní latinské nomenklatury. Takové termíny jsou kalky. Poměrně značný počet zkoumaných složených termínů označuje osoby. U některých z nich se i druhá složka opírá o podstatné jméno označující osobu, zatímco první složka vyjadřuje nějakou její vlastnost. Většina příkladů má první složku bendr- (označuje, co mají osoby společného). Např.: spolužalovaný „соответчик“ TŽ, spoluautor „соавтор“ LŽ, TŽ, spolužalobce „соистец“ TŽ, spoluviník „совиновник“ TŽ, spoluvěřitel „сокредитор“ EŽ, TŽ, spoluručitel „сопоручитель“ TŽ, spolunájemce „сонаниматель, соарендатор“ TŽ, spoluobčan „согражданин“ TŽ, spoluredaktor „соредактор“ LŽ, spoluvlastník „совладелец“ EŽ, „сособственник, совладелец“ TŽ, spoludlužník „содолжник“ TŽ, velmistr „гроссмейстер“ SŽ, atlet lehké atletiky „лёгкоатлет“ SŽ, atlet těžké atletiky „тяжёлоатлет“ SŽ. U jiných složenin, které označují osoby, označují základová podstatná jména druhé složky nějaký objekt typický pro danou osobu, jenž slouží jako základ pojmenování. Takové útvary se samozřejmě užívají v přeneseném významu; jejich slovotvorný a lexikální význam se neshodují. Např.: spolupracovník „сотрудник“ LŽ, TŽ, spoludlužník „содолжник“ EŽ, různorobec „разнорабочий“ EŽ. Některé útvary tohoto typu je patrně třeba považovat za přídavná jména užitá substantivně, např.: rovnoprávný „равноправный“ TŽ, nezletilý „малолетний“ TŽ, nemajetný „малоимущий; малообеспеченный“ EŽ, nezletilý „несовершеннолетний“ TŽ, zletilý „совершеннолетний“ TŽ, plnoprávný „полноправный“ TŽ. Porovnáme-li tyto dvě skupiny názvů osob, lze říci, že druhá skupina lépe odpovídá slovotvorným tendencím litevských složených podstatných jmen. V článku „K vydání ‚Prvních lekcí z přírodopisu‘“ z roku 1920 (Kalbos da- 94 lekai“ J. Jablonskis opravil spolucestujícího a nahradil jej výrazem přítel na cestě²². Později bylo opraveno více slov tohoto typu. J. Palionis považuje spoluviníka za poněkud neobvyklý útvar, protože druhé složky složených podstatných jmen tohoto typu jsou údajně nejčastěji dvojslabičné. Místo tohoto termínu, stejně jako místo výrazů spolunájemce, spoludlužníka navrhoval užívat složeniny spoluviník, spolunájem, spoludlužník²³. Po několika desetiletích tato doporučení zopakoval V. Būda²⁴, přidal další návrhy (spoluručitel = spolurukojmí, spoluobžalovaný = spoluobviněný?), podpořil také podobu koautor místo spoluautora a všechny takové složeniny považoval v zásadě za nepřijatelné a nesprávné. Názor jazykovědců na tyto útvary je obecně stále neustálený. Například A. Piročkin pochybuje, zda J. Jablonskis měl důvod opravovat spolucestujícího, třebaže tento výraz není svou slovotvorbou ani významem zcela správný²⁵. V „Praktických jazykových radách“ byly některé opravy zopakovány²⁶, avšak o útvarech tohoto typu obecně nebylo řečeno nic. Jazykoví korektoři takové složeniny zřejmě nejčastěji kritizují kvůli jejich formě (příliš složitá druhá složka, nevhodná koncovka útvaru). Někdy však vyslovují značné výhrady i k jejich významu (V. Būda). Nelze samozřejmě tvrdit, že podstatná jména označující osoby vůbec nemohou tvořit základ druhé složky složenin. Vztahy mezi složkami jsou také rozmanité. Právě slovotvorná složitost druhé složky proto nejvíce bije do očí a působí potíže. Opravy spoluviník, spolunájem, spoludlužník (poslední podobu mimochodem uvádí i EŽ) jsou tedy zcela opodstatněné. Tímto směrem je třeba upravovat i další obdobné složeniny a tak tvořit i nové. Mnoho složených termínů obsahuje složky tvořené takovými přídavnými a podstatnými jmény, jejichž kmeny nejsou slovotvorně rozložitelné. To je obecná tendence v současném litevském tvoření složených podstatných jmen. Při vytváření jednodušších soustav druhových termínů z hlediska formy (složený termín je v tomto ohledu jednodušší než víceslovný) se však na tuto obecnou tendenci často nehledí. Dokonce třetina zkoumaných termínů má složky, v nichž je kromě kořene také slovotvorný afix. Základová přídavná a podstatná jména téměř poloviny takových složek jsou však dvojslabičná, např.: slepý, bílý, kyselý, studený, teplý; proud, klín, opěra, nápis, výhonek atd. Složky se proto podstatně méně často opírají o slova, jejichž afixy prodlužují jejich slabikovou délku. Mezi zkoumanými příklady složených termínů jich není ani pětina. Dvakrát častěji je takovou složkou první složka — adjektivní — například: skvrnitost BŽ, článkonozí GŽ, článkované stonky BŽ, přední šupiny GŽ, střední hory GŽ, horní žábří GŽ; nerovnosvalovci GŽ, neúplnozubí GŽ. Téměř všechny složeniny se slovotvorně složitou druhou složkou jsou již zmíněné názvy osob s první složkou bendra-. Většina složených termínů se slovotvorně složitou složkou vznikla pod vlivem odpovídajících termínů jiných jazyků nebo mezinárodní latinské nomenklatury. Že se složená podstatná jména ve svém slovotvorném sklonu neopírají o jasně rozlišitelné afixy, které… 22 Jablonskis J. Rinktiniai raštai. — V., 1959, t. 2, p. 229, 232. 23 Palionis J. Dėl vieno kito teisės termino. — Kalbos kultūra, 1961, sąs. 1, p. 49. 24 Būda V. Ar geras darinys bendrautorius? — Mūsų kalba, 1973, Nr. 6, p. 30—33. 25 Piročkinas A. Jono Jablonskio leksiniai taisymai. — K., 1970, p. 88. 26 Kalbos praktikos patarimai. — V., 1976, p. 44—45. 95 že v terminologii se v zásadě prosazuje tendence držet se těchto slov, svědčí i to, že se někdy kmen základového slova ve složenině zjednodušuje nebo se používá méně častá varianta, např.: didburė SŽ, geltynė ATŽ, plynaukštė GŽ. Poslední termín má druhý člen zřejmě ze slova aukštuma. Složené termíny s prvním adjektivním členem se o něco častěji tvoří se spojovacími samohláskami (takových je téměř tři pětiny zkoumaných příkladů). 70% termínů se spojovacími samohláskami je utvořeno se spojovací samohláskou -a-, téměř čtvrtina takových příkladů má spojovací samohlásku -ia-. Spojovací samohlásky -i-, -y- ir -o- jsou velmi vzácné. Tendence ke spojování členů uvedených termínů jsou patrné z údajů v tabulce 5. Tabulka 5 Připojování prvního adjektivního členu Spojovací samohláska Počet odvozenin podle koncovek základových adjektiv prvního členu -as -ias -us -is Celkový počet odvozenin 44 (+1) 3 10 5 62 (+1) -a- 62 (+1) 1 63 (+1) -ia- 7 11 3 21 -y- 1 2 3 -i- 1 1 (+2) 2 (+2) -o- 1 1 152 Poznámky. 1. Koncovky některých přídavných jmen kolísají, např. smailus ir smailas. V takovém případě se zde počítalo podle údajů v DŽ (smailus). 2. Ve slovnících některých odvozených termínů jsou uvedeny varianty s různě spojenými složkami, např.: gyvasakiai BŽ ir gyvsakiai ChŽ, plokščiakalnė MŽ ir plokštikalvė GŽ. V tabulce se to odráží číslem v závorce, které označuje termín uvedený ve slovnících na druhém místě, případně se opírá o doporučení DŽ. O něco více než dvě pětiny termínů nemají spojovací samohlásku. Ve stejném poměru jsou bez spojovacích samohlásek utvořeny první složky z přídavných jmen s koncovkou -as i s koncovkou -us (první složky se nejčastěji opírají právě o taková přídavná jména). Spojovací samohlásku -a- mají tři pětiny odvozenin, jejichž první složka vychází z přídavných jmen s koncovkou -as. Složky odvozené od přídavných jmen s jinými koncovkami se s touto spojovací samohláskou v zásadě nespojují. Mezi dostupnými příklady má takovou spojovací samohlásku pouze sukrapluostis BŽ. 96 Spojovací samohlásku -ia- má téměř sedmina všech složených termínů s přídavným a podstatným jmenným základem. Tuto spojovací samohlásku nejčastěji získávají složky z přídavných jmen s koncovkami -us (téměř polovina takových příkladů) a -ias (o něco více než polovina příkladů), a také -is. Ostatní spojovací samohlásky jsou velmi vzácné (mezi dostupnými příklady -i-, -y-, -o-). Má je méně než dvacetina složených termínů, např.: -i-: aukštikalniai GŽ, žalivorė BŽ; -y-: brangymetis EŽ, šlapyvárdis LŽ, šlapymetis MŽ; -o-: sūrožemis GŽ, MŽ. Obecně způsob spojování složek striktně nezávisí na základových přídavných jménech první složky. Složka odvozená od téhož přídavného jména se v některých složeninách často spojuje jedním způsobem a v jiných jinak, např.: aukštagalis GŽ, aukštikalniai GŽ a aukštupis GŽ; brangakmenis ChŽ a brangymetis EŽ; gyvašaknė BŽ a gyvsidabris ChŽ, GŽ; plikasėkliai BŽ, GŽ a plikmolis MŽ; rudašerdė BŽ a rudžemis GŽ, MŽ; sausašonė SŽ a sausvėjis GŽ, MŽ či sausledžiai GŽ; šlapduobė a šlapymetis MŽ atd. Vyskytují se i varianty téhož termínu s různě spojenými složkami, např.: gyvsakiai ChŽ a gyvasakiai BŽ; sausslėnis GŽ, MŽ a sausaslėnis MŽ; plokščiakalnis MŽ, plokščiakalvė MŽ a plokštikalnis GŽ, SŽ, plokštikalvė GŽ. Existence takových slovotvorných variant je pro terminologii zcela zbytečná. Byly by oprávněné pouze tehdy, kdyby pomáhaly rozlišovat, byť blízké, významy termínů. Zde tomu tak není, a proto je při úpravě terminologie nutné zbytečné varianty odstranit a ponechat běžné, široce užívané v literárním jazyce. Obecně lze poznamenat, že se terminologická slovní zásoba v tendencích užívání spojovacích samohlásek v zásadě neliší od obecných tendencí současného jazyka. Snad se jen o něco častěji spojují složky pomocí spojovacích samohlásek. Složené termíny mužského rodu utvořené z přídavného a podstatného jména mají zpravidla koncovku -is (jedn. gen. -io), zatímco ženský rod má koncovku -ė. Složeniny označující osoby jsou zpravidla obojího rodu a za zvláštnost termínových slovníků (a možná i samotné terminologie) lze považovat pouze to, že se uvádějí jen označení osob mužského rodu. Označení osob tvoří 15% všech zkoumaných příkladů s přídavným a podstatným jmenným základem. Jak souvisejí koncovky zbývajících odvozenin se základovými podstatnými jmény druhé složky, ukazuje tabulka 6. Z tabulky je patrné, že téměř všechny složené termíny, jejichž druhá složka vychází z podstatného jména mužského rodu, jsou mužského rodu a mají koncovku -is (jedn. gen. -io). Mužského rodu je také téměř polovina termínů, jejichž druhá složka vychází z podstatného jména ženského rodu. Je tomu tak především proto, že termíny systematiky živočichů a rostlin bývají většinou mužského rodu, a jejich rod tedy nezávisí na tom, od podstatného jména kterého rodu je odvozena druhá složka. Kromě toho bývají mužského rodu zpravidla i některé další skupiny termínů (například názvy typů půd). Např.: aiškiakalviai BŽ, dyguočiai GŽ, nariuotakojai GŽ, plikasėkliai BŽ, GŽ, plokščiažiamiai GŽ, slaptalyčiai BŽ; baltžemis MŽ, geltonžemis GŽ, juodžemis GŽ, MŽ; aukštupys MŽ, grynanglis ChŽ, klampupis GŽ, žemupys MŽ. 4. 1019 97 6 lentelė Vztah mezi koncovkami odvozenin a koncovkami základových substantiv druhé složky Počet odvozenin podle koncovek základových substantiv druhé složky Koncovka odvozeniny mužský rod ženský rod Celkem odvozenin -as -is -ys -is (-ies) -ius -uo -a -ė -is (-ies) -is 46 18 1 2 — 3 8 12 3 93 -ys 2 1 (+1) 3 (+1) -as 1 1 -ė 2 18 8 4 32 129 Koncovku -ys má jen několik odvozenin (druhé složky jsou galys a -upys). Pouze jeden termín smulkiasopkynas „мелкосопочник“ GŽ má neobvyklou koncovku. Jde však o neoriginální kalk, který je samozřejmě třeba opravit. Možná by zde vyhovovalo sopkelynas. Více než polovina složených termínů, jejichž druhá složka vychází ze substantiv ženského rodu, je ženského rodu a má koncovku -ė. Kromě uvedených případů, kdy jsou odvozeniny mužského rodu, jsou všechny ostatní složené termíny ženského rodu. Případů, kdy je základové substantivum druhé složky mužského rodu, zatímco odvozenina je ženského rodu, je velmi málo. Mezi zkoumanými příklady jsou systematické názvy ryb a názvy chorob, např.: sausašonė „плакис, густера“ ŠŽ; raudonšašė „červené, vystouplé skvrny na listech hrušně způsobené houbou Polystigma rubrum (Pers.) DC.“ BŽ. Obecně je zjevná tendence vyjadřovat rod odvozenin s přeneseným významem nikoli podle rodu základového substantiva druhé složky, ale podle toho, co je pojmenováno (rostlina, živočich, ryba, choroba atd.). Systematické názvy a některé další termíny bývají zpravidla pomnožné, když se neoznačuje rod rostlin ani druh živočichů, ale určitá jejich třída, řád (rostlin), čeleď (živočichů), rodina apod. Obecně se termíny s adjektivní a substantivní složkou z hlediska obecných slovotvorných tendencí nijak výrazně neliší od termínů se dvěma substantivními složkami. Dokonce i v téže klasifikaci se druhové termíny často tvoří jak s první substantivní, tak s první adjektivní složkou. 98 Složeniny se číslovkovou a substantivní složkou Složených termínů, jejichž první složka je číslovková a druhá substantivní, je v analyzovaných pramenech téměř třikrát méně než odvozenin s první adjektivní složkou. Složenin se dvěma substantivními složkami je pak více než sedmkrát tolik. Termíny tohoto typu se vyskytují v různých terminologických oborech a vznikají i nové. Většina takových útvarů má čistě litevský jmenný komponent. Druhý komponent založený na mezinárodním substantivu (obvykle termínu) má přibližně jedna čtrnáctina útvarů, např.: dvoupólový „двухполюсник“ STŽ, čtyřpólový „четырёхполюсник“ FŽ, STŽ, šestiatomový „sloučenina složená z šestiatomových molekul“ ChŽ, jednosvazkový „однотомник“ LŽ. Substantivní složka těchto odvozenin označuje název určité věci, případně méně často děje či živého tvora, zatímco první složka vyjadřuje vlastnost spojenou s množstvím nebo pořadím při počítání. Číslovková složka obvykle determinuje druhou, substantivní složku. Přibližně polovina termínů znamená totéž nebo téměř totéž co součet významů jednotlivých složek. Významovým centrem takových odvozenin je substantivní složka. Např.: antražolė „атолас, отава“ MŽ, dešimtadienis „декада, десятидневка“ EŽ, dvideginis „диоксид“ ChŽ, dviš uolis „двойной прыжок“ SŽ, penkmetis „пятилетка“ EŽ, pirmagalys „hoc“ SŽ (veslování), pirmaraštis „оригиналас“ LŽ, pirmažolė „первого пожива золё“ MŽ, septynmetis „семилетка“ EŽ, trišuolis „тройной прыжок“ SŽ, viendeginis „моноксид“ ChŽ, vienkiemis „хутор“ EŽ aj. Někdy vznikají poměrně velké skupiny termínů se stejnou druhou složkou, např.: verš: aštuoneilis „восьмистишие“ LŽ, dv ieilis „двустишие“ LŽ, ketureilis „четверостишие“ LŽ, penkia eilis „пятистишие“ LŽ, trieilis „трёхстишие“ LŽ; boj: dešimtkovė „десятиборье“ SŽ, dvikovė „двоеборье“ SŽ, dvylikakovė „двенадцатиборье“ SŽ, penkiakovė „пятиборье“ SŽ, šešiakovė „шестиборье“ SŽ, trikovė „троеборье“ SŽ. Složené termíny, které označují něco jiného, než vyplývá z významu jejich složek, mají obvykle přenesený význam. Substantivní složka nejčastěji pojmenovává část označovaného termínem. Samotné termíny označují věci, které takové části mají, případně méně často živé tvory. Patří tedy k aktivnímu typu metonymických, neboli bahuvrihi, složených substantiv v litevštině. Např.: dešimtkojis „многоножка, stonožka“ ChŽ, dvi branduolis „komplex se dvěma centrálními atomy“ ChŽ, dvinaris „двучлен“ STŽ, dviratis „велосипед“ SŽ, keturkojis (stojan) „четырёхножник“ ChŽ, šešiaatomis „sloučenina tvořená šestiatomovými molekulami“ ChŽ, trikampis „плавки“ SŽ, trikojis „stojan se třemi nohami“ MŽ, ChŽ, GŽ, vienratis „zařízení k přepravě nákladů (především zeminy) na krátké vzdálenosti“ MŽ; aštuonkojai „Octopoda, осьминоги“ GŽ, dvikapliai „Diprotodontia, двурезцовые“ GŽ, dviraumeniai „двухмускульные“ GŽ, vienaląsčiai „Protozoa, одноклеточные“ GŽ, vienaraumeniai „одномускульные“ GŽ. Poměrně málo je odvozenin, jejichž druhá složka označuje další vlastnost (rys) charakteristickou pro věc pojmenovanou termínem, např.: antrapareigis „совмес- 4* 99 „titelį“ EŽ, vienamotis „jednoschránkový“ TŽ, vienatevis „jednobarevný“ TŽ. Mimochodem, poslední dvě složeniny jsou nejspíše přídavná jména užívaná jako podstatná jména. První komponent složených termínů se nejčastěji opírá o základní číslovky od jedné do deseti. Tvořených slov s dalšími základními číslovkami je velmi málo. Sedmina tvořených slov se opírá o řadové číslovky (nejčastěji pirmas ir antras). Základová podstatná jména druhého komponentu mají nejčastěji slovotvorně nedělitelný kmen. Výjimku tvoří jen některá jednotlivá tvořená slova, např.: antrapareigis EŽ, dvi-branduolis ChŽ, dvideginis ChŽ, pirmaraštis LŽ aj. Někdy se kmeny slovotvorně složitějších podstatných jmen ve složenině zjednodušují, např.: vienalaščiai GŽ (:laštelė), vienamotis TŽ (:motina). Komponenty odvozené z číslovek du ir trys mají vždy podobu dvi- ir tri-. Komponenty odvozené od ostatních základních číslovek se o něco častěji spojují se spojovací samohláskou -a- (viena-, dvylika-) arba -ia- (aštuonia-, penkia-, šešia-), tytéž komponenty se však mohou vyskytovat i bez spojovací samohlásky, např.: aštuonėlis LŽ a aštuoniakojai GŽ, penkmetis EŽ a penkiaelis LŽ, vienratis MŽ a vienažingsnis ŠŽ. Tvořená slova, jejichž první komponent se opírá o řadové číslovky, mají zpravidla spojovací samohlásku -a-, např.: antražolė MŽ, pirmavaizdis STŽ, pirmažvėriai GŽ. Složené termíny s číslovkovým a substantivním komponentem mají typické koncovky tvořených slov s druhým substantivním komponentem — mužského rodu -is (j. č. gen. -io), ženského rodu -ė. Většina tvořených slov je mužského rodu (téměř čtyři pětiny příkladů). Mnohá z těchto tvořených slov, jejichž druhý komponent se opírá o podstatná jména ženského rodu, jsou rovněž mužského rodu. Jde především o systematická pojmenování živočichů a také o přibližně polovinu termínů s jiným významem, například termínů označujících přístroje a básně podle délky sloky. V tomto případě, jak je také obvyklé u tvořených slov s přeneseným významem a druhým substantivním komponentem, závisí rod složeniny především na tom, co je pojmenováno. Varianta koncovky -is -ys je i zde velmi vzácná — má ji tvořené slovo s druhým komponentem odvozeným od podstatného jména galas (pirmagalys ŠŽ). Mimochodem, téměř všechna tvořená slova s tímto komponentem mají právě tuto koncovku (srov. tvořená slova s prvním substantivním a adjektivním komponentem). Termín pusantradeginys ChŽ by měl mít koncovku -is (srov. viencedeginis, dvideginis ChŽ), protože paradigma přízvuku je nepohodlné (3ᵇ). Mimochodem, v současné chemické terminologii se od užívání výrazu deginys z neznámého důvodu upustilo (byl zaveden termín oksidas, taip pat monoksidas, dioksidas), takže místo výrazu pusantradeginio používá ChŽ výraz trioksidą. Složeniny s verbálním a substantivním komponentem Složených termínů, jejichž první komponent se opírá o sloveso a druhý o podstatné jméno, je poměrně málo. Je jich 17krát méně než tvořených slov s oběma substantivními komponenty. Velmi vzácné jsou zde hybridní složeniny, jejichž jeden komponent se opírá o mezinárodní termín, např.: lydmetalis „slitina stejného množství cínu a olova, používaná k pájení“ ChŽ. Verbální komponent těchto složených termínů má různé podoby. U třetiny tvořených slov je první komponent z hlediska formy (a nejčastěji i významu) spojen s nečinným- 100 …ného rodu minulého času činného příčestí. Tyto útvary se z hlediska významu a slovotvorné formy neliší od termínů, jejichž první část tvoří přídavné jméno. První část dalších útvarů tohoto druhu je z hlediska formy spojena s určitými osobními tvary odpovídajících sloves, ačkoli z hlediska významu se část z nich (téměř třetina) úžeji vztahuje k příčestím trpným přítomného času, např.: gyvenvietė „селение; населённое место; посёлок“ EŽ (existuje také synonymum gyvenamoji vieta), TŽ, gręžvietė „забой; забой скважины“ GŽ, lydraštis „сопроводительное письмо; накладная“ EŽ, „сопроводительное (препроводительное) письмо“ TŽ, siurbvamzdis „trubice, jíž čerpadlo odebírá vodu z vodní nádrže“ MŽ. První část útvarů vyjadřuje určitou vlastnost související se základovým slovesem (přesněji s dějem, který označuje), vyplývající z tohoto děje a příznačnou pro věc nebo živou bytost označenou základovým podstatným jménem druhé části. Většina takových složených termínů jsou názvy neživých věcí. Jejich jmenná část označuje věc téhož druhu jako celý útvar, avšak význam útvaru je užší a vymezený slovesnou částí. Složeniny jsou tedy determinativní: jejich první část determinují druhou, jmennou část. Např.: čiulvamzdis „trubice vedoucí od vodní turbíny do dolní zdrže“ MŽ, degligė „choroba rostlin způsobující hnědnutí pletiv podobné popálení a někdy i usychání celých výhonů“ BŽ, delspinigiai „пеня“ EŽ, TŽ, dribsnelis „zemina (nejčastěji jemný písek), která po nasycení vodou získává některé vlastnosti kapaliny“ MŽ, GŽ, gręžmilčiai „буровая мука“ GŽ, kirstavilnė „vlna sejmutá z ovčí kožešiny stříhacími stroji v kožešnických továrnách“ ATŽ, kirtavietė „забой“ (v dolech) GŽ, lydmetalis „slitina stejných dílů cínu a olova používaná k pájení“ ChŽ, matlankis „půlkruh rozdělený na 180 stupňů k měření úhlů“ MŽ, ŠŽ, pilkapis „курган“ ŠŽ, siurbiastaklės „станок-качалка“ GŽ, siurbvamzdis „trubice, jíž čerpadlo odebírá vodu z vodní nádrže“ MŽ, skeltavaisiai „suché plody vzniklé ze dvoupouzdrého nebo vícepouzdrého semeníku, které se po dozrání podélně rozpadají na tolik částí, kolik měl semeník pouzder (u miříkovitých, hluchavkovitých a pryšcovitých)“ BŽ, skustavilnė „vlna sejmutá z ovčí kožešiny holicími stroji v kožešnických továrnách, jejíž vlákna nejsou kratší než 35 mm“ ATŽ, trupavaisiai „protáhlé vícesemenné suché plody, které po dozrání příčně pukají na jednotlivé jednosemenné články. Řadí se mezi poltivé plody. Vyskytují se u brukvovitých (např. šedivky, ředkve) a bobovitých rostlin (např. seradely)“ BŽ. Poměrně málo (pětina) je složených termínů s přeneseným významem, jejichž části jsou slovesné a jmenné. Jsou to rovněž determinativní metonymické složeniny (typu bahuvrīhi). Druhá (jmenná) část označuje určitou část věci pojmenované termínem, zatímco slovesná část vyjadřuje vlastnost související s dějem. Ve spisovném jazyce a nářečích je těchto složenin mnoho, většina z nich však slouží jako hanlivá označení osob. V terminologii se slova tohoto významu zpravidla neužívají. Tím se vysvětluje jejich malý počet. Dochované příklady jsou všechny termíny z rostlinné nebo živočišné systematiky, např.: gaubtasekliai „nejvyvinutější typ rostlin, který se mimo jiné vyznačuje přítomností pestíku, jehož srůstajícími okraji makrosporo-“ 101 fyly obklopují vajíčka. Tento pestík později vyrůstá v plod se semeny uvnitř – Angiospermae, покрытосеменные“ BŽ, GŽ, jungtavainikiai „rostliny, jejichž korunní lístky jsou částečně nebo zcela srostlé v trubku – Sympetalae, спайнолепестные“ BŽ, liekanagiai „Perissodactyla, непарнокопытные“ GŽ, praskėstadančiai „Schizodonta, расщеплённозубые“ GŽ, šetanagiai „Artiodactyla, парнокопытные“ GŽ. Slovesa, o něž se opírá první část útvarů, jsou obvykle primární. Výjimky jsou vzácné, např.: gyvenvietė EŽ, TŽ, (:gyventi), lydraštis EŽ, TŽ (:lydėti, lydì, -ėjo), trupavaisiai BŽ (:trupėti, trupa, -ėjo). Při tvoření termínů se zpravidla vychází od sloves bez předpony (z probíraných příkladů je výjimkou pouze praskėstadančiai GŽ). Základová podstatná jména druhé části mají rovněž zpravidla slovotvorně nerozčlenitelný kmen (výjimkou je lydraštis EŽ, TŽ). Útvary, jejichž první část vychází z příčestí trpného minulého času, mívají častěji spojovací samohlásku -a-, existují však i útvary bez této samohlásky. Slovesné části vycházející z jiných tvarů se obvykle spojují bez spojovacích samohlásek (výjimky: kirtavietė GŽ, liekanagiai GŽ, šiurbiastaklės GŽ, trupavaisiai BŽ). Stejně jako ostatní složené termíny s druhou částí tvořenou podstatným jménem mají i tyto termíny obvykle koncovky -is (mužský rod, jednotné číslo, genitiv -io) a -ė (ženský rod). Rod útvaru závisí na rodu základového podstatného jména druhé části (útvary mají obvykle stejný rod jako základové podstatné jméno této části; výjimkou jsou pouze názvy z rostlinné a živočišné systematiky, které jsou stejně jako v jiných případech nejčastěji mužského rodu a v množném čísle). Složeniny s příslovečným a substantivním komponentem Složených termínů s příslovečným a substantivním komponentem není o mnoho méně než derivátů již pojednaného typu s verbálním a substantivním komponentem. Sedmina složenin tohoto typu jsou hybridy, jejichž substantivní komponent vychází z mezinárodního termínu, např.: daugiapolis „многополюсник“ STŽ, pusiau-mikrometodas „při analýze 10–20 mg látky“ ChŽ, pusiasumė „полу-сумма“ STŽ. Třetina derivátů s prvním příslovečným a druhým substantivním komponentem označuje věc téhož druhu jako základové substantivum druhého komponentu. Příslovečný komponent vymezuje, determinuje substantivní komponent, např.: aplinkraštis „циркуляр“ EŽ, TŽ, daugiakopė „многоборье“ SŽ, paskuigalis (paluby) „ют“ SŽ (plachtění). Lexikální význam zbývajících složenin je ve vztahu k derivačnímu významu vyplývajícímu z významů jejich komponentů přenesený. Všechny jsou rovněž determinativní a většina z nich je metonymická. Substantivní komponent nejčastěji označuje určitou část věci pojmenované termínem, zatímco příslovečný komponent ji blíže určuje, např.: a) názvy předmětů a geometrických útvarů: daugiabriaunis (kámen) „многогранник“ GŽ, daugiakampis „многоугольник“ STŽ, daugianaris „многочлен“ STŽ, gretasienis „параллелепи- 102 ped“ STŽ, šalivagė „pás země podél říčního břehu vyhrazený k průchodu, stavebním materiálům a jiným účelům“ MŽ, GŽ; b) systematické termíny: daugiakapliai „Polyprotodontia, многорезцовые“ GŽ, daugiakojai „Myriapoda, многоножки“ GŽ, daugialąsčiai „Metazoa, многоклеточные“ GŽ. První komponent derivátů tohoto typu vychází ze starobylých příslovcí aplink, daug, greta, paskui, pusiau, šalia. Většina těchto příslovcí se s druhým komponentem spojuje bez spojovacích samohlásek. Všechny termíny, jejichž prvním komponentem je příslovce daug, však mají spojovací samohlásku -ia. Komponent vzniklý z příslovce šalia má podobu šalį-. Druhý komponent nejčastěji vychází ze substantiv s nerozčlenitelným kmenem. Termíny s deminutivními příponami vstupují do složenin stejně jako v jiných případech bez těchto přípon, např.: daugialąsčiai GŽ (:lastele), daugiažužis BŽ (:žiūželiai). Několik derivátů má však druhý komponent se zachovanými derivačními afixy základového substantiva, např.: pusiauakampinė STŽ, pusiau kraštinė STŽ. Termíny daugias-taklininkas EŽ a pusiau mikrometodas ChŽ jsou kalky, srov. rus. многос талинник полумикрометод. Je zřejmé, že je třeba je opravit. U prvního je nutné alespoň změnit koncovku, tj. užívat daugias taklininkis, -ė. I substantiva tohoto druhu mají totiž obvykle jen dva druhy koncovek (-is, sg. gen. -io pro mužský rod a -ė pro ženský rod). A pusiau mikrometodas, se zřejmě píše jako dvě slova. Matematikové by mohli zvážit také výrazy pusiauakampinės a pusiau kraštinės. Deriváty s přímým významem mají obvykle stejný rod jako základové substantivum druhého komponentu. Termíny s přeneseným významem jsou častěji (zřejmě kvůli analogii s jinými termíny tohoto druhu s odlišnými komponenty a také kvůli označovaným věcem) mužského rodu. Složeniny s předložkovým a substantivním členem Složených termínů, jejichž první člen je předložkový a druhý substantivní, je téměř tolik jako termínů s adverbiálním a substantivním členem. U každého čtvrtého útvaru tohoto typu vychází druhý člen z mezinárodního termínu, např.: tarpderenis „mezera mezi dvěma odvodňovacími liniemi“ MŽ, tarpsezonis „межсезонье“ EŽ, tarpubunis „plocha mezi sousedními výhony“ MŽ, viršvoltažis „přídavné napětí“ ChŽ. První člen útvarů tohoto typu vychází zpravidla pouze z dosud neproměněných v předpony novotvořených předložek tarp a virš. Podle povahy významu však jsou takové útvary přesto velmi blízké předponovým odvozeninám. Složeniny s členem tarp- označují to, co leží mezi věcmi (nikoli jedinou), které vyjadřuje základové substantivum druhého členu. Nejčastěji jde o názvy různých míst, méně často časových úseků či věcí. Např.: tarpgyslė „žilka“ GŽ, tarp-ledynmetis „časový úsek mezi dvěma dobami ledovými“ MŽ, GŽ, tarplysvis „brázda, rýha mezi záhony“ MŽ, tarpskiautis „mezera mezi laloky listu“ BŽ, tarpskiltis „mezera mezi úkrojky děleného listu“ BŽ, tarpsluoksnis „materiál mezi dvěma vrstvami“ ChŽ, EŽ, GŽ, „vrstvička odlišného materiálu mezi dvěma vrstvami“ MŽ, tar-sprūdis „мост“ GŽ, tarpubamblis „část stonku mezi dvěma sousedními kolénky“ BŽ, tar- 103 puielis „mezera mezi řádky vysazených či zasetých rostlin“ MŽ, tarpuląsčiai „mezibuněčné prostory vzniklé rozestoupením buněčných stěn nebo rozpuštěním části buněk“ BŽ, tarpupis „междуречье“ GŽ, „místo mezi řekami“ MŽ, tarpuvagis „navršená zemina mezi brázdami“ MŽ. Jak je patrné z uvedených příkladů, většina útvarů nemá spojovací samohlásku. Třetina příkladů má spojovací samohlásku -u-. Rod (a tedy i koncovka) útvarů tohoto typu, jak lze říci, nezávisí na rodu základových substantiv druhého členu. Téměř všechny jsou mužského rodu a mají koncovku -is (sg. gen. -io). Čtvrtina příkladů zkoumaného typu má první člen virš-, který souvisí s předložkou. Tyto útvary označují dodatečné (větší než obvyklé, stanovené či očekávané) množství téhož jevu či věci, které vyjadřuje základové substantivum druhého členu, např.: viršpelnis „сверхприбыль“ EŽ, viršvalandžiai „сверхурочное время“ EŽ, TŽ (synonymum viršnorminis laikas), „переработка“ (synonymum viršnorminis darbas) EŽ, viršvertė „сверхстоимость“ EŽ, viršvoltažis „přídavné napětí“ ChŽ. EŽ uvádí také termín viršprotekcionizmas „сверхпротекционизм“, který je třeba přinejmenším kvůli koncovce opravit a který je navíc příliš těžkopádný. Útvary s předložkou virš jsou synonymní s jednou skupinou odvozenin s předponou anti-, v níž se rovněž označuje nadbytek věci vyjádřené základovým substantivem. Vyskytují se dokonce i slovotvorná synonyma. Například ChŽ zřejmě upřednostňuje zde uvedený termín viršvoltažis, neboť v hesle antivoltažis na něj odkazuje. V později vydaném STŽ je uveden pouze antitam(p)is, zatímco v novém „Fizikos terminų žodynas“ — viršitampis. Redaktoři druhého vydání „Dabartinės lietuvių kalbos žodynas“ (V., 1972) se zřejmě nedokázali rozhodnout, které slovo — antpelnis, nebo viršpelnis — je vhodnější, ačkoli v prvním vydání (V., 1954) bylo za lepší považováno antpelnis (mimochodem, v obou vydáních je stejně utvořené viršnormis považováno za vhodnější než slovo antinormis). V „Kalbos praktikos patarimai“ je doporučení uvedeno pouze pro jedno substantivum tohoto typu, viršpelnis (je považováno za nevhodný kalk, doporučuje se antpelnis, stejně jako antžmogis místo viršžmogio27). Z hlediska slovotvorby by zřejmě nebylo správné žádnou z variant kategoricky odsuzovat — obě působí rovnocenně, avšak i zde jsou zapotřebí jasná a jednotná doporučení. Útvary s virš- bývají zpravidla bez spojovací samohlásky a častěji mužského rodu (s koncovkou -is, sg. gen. -io). Složeniny s zájmenným a podstatným jmenným komponentem Složených termínů, jejichž první komponent je zájmenný a druhý podstatně jmenný, je mezi termíny s druhým podstatně jmenným komponentem nejméně. Polovina útvarů má ve druhém komponentu mezinárodní termín, např.: saviindukcija „самоиндукция“ FŽ, STŽ, savikontrolė „самопроверка, angļu self-verifying; self-checking“ STŽ, „самоконтроль“ SŽ, savireprodukcija „самовоспроизведение, angļu self-reproduction“ STŽ, savisinchronizacija „самосинхронизация, angļu self-synchronization“ STŽ. 27 Rady pro jazykovou praxi, s. 310. 104 Zájmenný komponent odvozenin určuje význam podstatného jména; význam většiny složenin je přímý. Zájmenno-odpovídající komponent těchto útvarů je savi-, jímž se vyjadřuje, že děj nebo jiná abstraktní věc označená druhým komponentem směřuje k samotnému objektu. Např.: savateismis „самосуд“ TŽ, saviindukcija FŽ, STŽ aj. U některých útvarů je vztah mezi komponenty poněkud odlišný, např.: savikaina „себестоимость“ EŽ, TŽ, savivalė „произвол, своеволие“ TŽ. Odvozenina keliapareigis „совместитель“ EŽ má přenesený význam. Z hlediska slovotvorné formy se útvary tohoto druhu od ostatních útvarů s druhým podstatně jmenným komponentem liší více. Velká část útvarů s abstraktním významem má stejnou koncovku jako základová podstatná jména druhého komponentu. Jak poznamenal V. Urbutis, tuto skutečnost „by snad bylo třeba částečně vysvětlit těsnou souvislostí těchto útvarů s podobnými útvary, jejichž druhý komponent vychází ze slovesa, srov. savimyla, savišalpa a podobně.“28 Na druhou stranu však mnohé z uvedených složených termínů nejsou zcela samostatnými útvary litevského jazyka. Zachování nezměněné koncovky základového slova druhého komponentu mohlo kromě jiných příčin poněkud usnadnit i názvosloví cizích jazyků, podle jehož vzoru byly litevské termíny tvořeny. To se zřejmě týká zejména takových polovičních kalků, jako jsou saviindukcija, savikritika, savisinchronizacija aj. Místo některých takových složenin by bylo vhodnější užívat sufixální reflexivní abstrakta sloves, např.: reprodukuavimasis, sinchronizavimasis. Slovesné složené termíny Slovesných složených termínů, tj. složenin, jejichž druhý komponent vychází ze slovesa, je přibližně pětina (21,3%) všech zde zkoumaných příkladů. Významové jádro těchto útvarů tvoří druhý, slovesný komponent, protože právě na něm závisí celková povaha významu složeniny. Obecně jsou útvary tohoto typu svým slovotvorným významem blízké slovesným odvozeninám se sufixy a koncovkami. Například složeniny jako darbdavys EŽ, TŽ, eilėakalys LŽ, grioviakasys MŽ, rūdkasys GŽ odpovídají sufixálním pojmenováním činitelů a nositelů slovesné vlastnosti, vedle nichž je lze chápat jako druhová pojmenování (srov. dvejėjas – darbo dvejėjas = darbdavys; kalikas – eilių kalikas = eilėakalys atd.). Slovesným abstraktům jsou blízké složeniny akistata TŽ, dirvodara GŽ, MŽ, dirvotyra GŽ, MŽ, metalotyra ChŽ, GŽ, sėjomaina BŽ, MŽ aj. Konečně je také mnoho složených termínů tohoto typu označujících prostředky k provádění děje (ve slovotvorbě sufixální a koncovkové se takové odvozeniny obvykle nazývají názvy nástrojů), např.: aukštimatis GŽ, MŽ, SŽ, betonmaišė MŽ, grioviakasė MŽ, grumtsėmė GŽ, krūmapjovė MŽ, pulpotiekis MŽ, vanden­tiekis MŽ aj. Možnost spojit v jednom slově slova označující objekt děje nebo nějakou jinou věc se slovy označujícími samotný děj je velkou výhodou tvoření složenin a mimo jiné je zvlášť užitečná pro terminologii. Více než tři čtvrtiny (77%) složených termínů s druhým slovesným komponentem mají první komponent podstatné jméno. Prvním komponentem desetiny složenin je 28 Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba, p. 105. 105 Druhá složka je substantivní. Složené termíny s první adjektivní (5,2%), číslovkovou (4,7%) nebo adverbiální (2,6%) složkou jsou mnohem méně časté, zatímco útvary, jejichž obě složky vycházejí ze sloves, jsou velmi vzácné (0,5%). Složeniny se substantivní a slovesnou složkou Útvary vytvořené ze substantiva a slovesa se v terminologii užívají poměrně hojně — mezi zkoumanými příklady je jich téměř stejně jako složených termínů s adjektivní a substantivní složkou. Je třeba poznamenat, že značná část složenin tohoto typu (dobrá třetina) má abstraktní význam a blíží se slovesným abstraktům odvozeným příponami a koncovkami. Např.: akistata „очная ставка“ TŽ, diegarvitė „choroba kořenového krčku semenáčků způsobovaná různými houbami — полегание сеянцев, полегание всходов“ BŽ, dirvodara „vznik půdy — почвообразование“ MŽ, GŽ, dirvotyra „věda o zkoumání půdy — почвоведение“ MŽ, GŽ, fondogrąža „фондоотдача“ EŽ, gleivėplūdis „jev pozorovaný u některých stromů, při němž z poškozeného kmene či větví vytéká slizovitá hmota — produkt rozkladu tkání — слизетечение“ BŽ, ižonėsis „jarní odchod ledové tříště po řece — шугоход“ MŽ, javaklupė „choroba žita a pšenice způsobovaná Leptosphaeria herpotrichoides de Not., Ophiobolus graminis Sacc. a některými dalšími houbami. Příznaky — tmavý povlak na dolním internodiu stébla, stébla jsou zlomená, klasy zbělelé — корневая гниль злаков“ BŽ, lapkrit is „opadávání listů při nástupu chladného nebo suchého období — defoliatio, effoliatio, листопад“ BŽ, lapsukė „choroba kroucení listů brambor, rajčat a dalších rostlin, způsobovaná virem Solanum Virus 14 Appel et Quanjer — скручивание листьев“ BŽ, ledonešis „fáze režimu řek, kanálů a vodních nádrží, pro niž je příznačné, že po vodní hladině plují ledy — ледоход“ MŽ, GŽ, lipapūdis „vytékání lepkavých látek, které na vzduchu tuhnou, z ran na peckovinách — гуммосис, гуммоз, камедетечение“ BŽ, paukščiadulka „opylování květů za pomoci ptáků — ornithophilia, орнитофилия“ BŽ, sakoplūdis „vytékání pryskyřice z poraněných jehličnatých stromů — resinosis, смолотечение“ BŽ, sėjomaina „systém střídání plodin v zemědělství za účelem racionálnějšího využívání půdy a dosažení lepší úrody — севооборот“ BŽ, „pořadí střídání polních plodin a úhoru stanovené agronomickou vědou s cílem trvale zvyšovat úrodnost půdy“ MŽ, sniegotirpis „снего­таяние“ GŽ, spyglia­kritė „choroba jehličnatých stromů projevující se opadáváním jehličí — шютте“ BŽ, stiebalūžė „choroba lnu způsobovaná houbou Polyspora lini Laff. — projevuje se hnědými, často splývajícími skvrnami na listech, stoncích, tobolkách a dalších částech. V raných vývojových fázích napadený len žloutne a odumírá, při pozdějším napadení vadne a láme se — ломкость стеблей льна, полиспороз стеблей льна, присуха“ BŽ, ūki skaita „plánovité hospodaření podniku či instituce na základě rentability — хозяйственный расчёт, хозрасчёт“ MŽ, EŽ, TŽ, vандentalpa „водоизмещение“ SŽ, vėj alauža „lámání stromů způsobené silným větrem — бурелом, ветролом“ BŽ, žemėnauda „землепользование“ EŽ, TŽ (synonymum žemės naudojimas), žemėtvarka „uspořádání a měření pozemků — землеустройство“ MŽ, EŽ, TŽ, žuvivaisa „odvětví rybářství, jehož úkolem je zvýšit množství ryb a zlepšit jejich složení v přírodních vodách nebo zvláštních rybnících – рыбоводство“ MŽ, SŽ aj. 106 zvýšit množství ryb a zlepšit jejich složení v přírodních vodách nebo zvláštních rybnících – рыбоводство“ MŽ, SŽ aj. Jak ukazují uvedené příklady, složeniny s tímto významem označují různé speciální procesy a stavy, jakož i vědní obory a odvětví. Část z nich pojmenovává choroby rostlin. Tyto útvary často nesou jistý významový odstín následku děje či výsledného stavu. Základové substantivum první složky nejčastěji označuje buď objekt pojmenovávaného děje, nebo jeho subjekt. V terminologii jsou velmi rozšířené složeniny označující různé prostředky k provádění činnosti (názvy nástrojů). Mezi zkoumanými příklady jich je nejvíce (téměř 40% všech složených termínů se substantivní a slovesnou složkou). Tyto termíny jsou obvykle názvy určitých přístrojů či strojů. Jejich slovesná složka ukazuje, jakou činnost mají prostředky k provádění činnosti pojmenované složeninou vykonávat, zatímco základové slovo substantivní složky obvykle označuje objekt této činnosti. Např.: aukštimatis „přístroj k měření výšky – высотомер, альтиметр“ MŽ, GŽ, SŽ, bangolaidis „волновод“ FŽ, STŽ, betonmaišė „stroj na míchání betonu, v němž se mechanickým mícháním připravuje betonová směs – бетономешалка“ MŽ, drėgmėrodis „přístroj k přibližnému stanovení vlhkosti vzduchu; hygroskop – гигроскоп“ MŽ, dulkėgaudis „пылеуловитель“ ChŽ, gruntėmis „грунтоноска“ GŽ (vrtná technika), gruntsemė „грунточерпатель“ GŽ, kelmarovė „stroj na vytrhávání pařezů – корчевальная машина“ MŽ, krūm…jovė „zařízení připojované k traktoru k řezání křovin a slabých stromů – кусторез“ MŽ, lašagaudis „laboratorní přístroj – каплеуловитель“ ChŽ, lietmatis „přístroj k měření množství atmosférických srážek – осадкомер, дождемер“ MŽ, GŽ, polikalis „přístroj k beranění pilot; beranidlo – копёр“ MŽ, GŽ, pulponiekis „potrubí, kterým se dopravuje kaše – пульпопровод“ MŽ, ritmuša „клюшка“ SŽ (lední hokej), šakniarovė „nástroj k vytrhávání kořenů; vytahovač kořenů – корнедёр“ MŽ, tankmatis „přístroj k určování hustoty zemin – плотномер“ MŽ, tranšėjakašė „mechanismus určený k hloubení příkopů – траншеекопатель“ MŽ, vamzdžiagaudis „труболовка“ GŽ, vandenrodis „stupnice ukazující hladinu vody v řece – водомер“ MŽ, vandensvydis „přístroj k přeměně potenciální energie vody na kinetickou tím, že proud vody mění na paprsek vyplavující zeminu; hydromonitor – гидромонитор“ MŽ, vėjarodis „флюгер“ GŽ (synonymum vėtrungė), žaibolaidis „молниеотвод, громоотвод“ FŽ, žemsiurbė „agregát sestávající z čerpadla a pracovního ústrojí rozrušujícího zeminu, určený k nasávání a přepravě zeminy pomocí proudu vody – землесос“ MŽ, GŽ. Složené názvy prostředků k provádění činnosti jsou v současné litevské terminologii poměrně oblíbené. Ve zdrojích zaměřených na pracovní objekty jsou uvedeny téměř stejně často jako názvy nástrojů odvozené koncovkami a jen přibližně pětkrát méně často než odpovídající termíny odvozené příponami. Pro srovnání lze uvést, že ve stejných zdrojích se slovesné abstrakty utvořené koncovkami vyskytují pětkrát a ty odvozené příponami dokonce 52krát častěji. Šestina složených termínů tohoto zkoumaného typu je svým slovotvorným významem blízká příponovým a koncovkovým názvům činitelů a nositelů slovesné vlastnosti 107 názvům. Obecně jsou v současné litevštině mezi složeninami s jmenným a slovesným členem nejpočetnější složeniny tohoto významu29. Skutečnost, že v pramenech zkoumaných v této práci je takových složenin uvedeno podstatně méně, mohla mít více příčin. Zaprvé má část současných složených podstatných jmen tohoto druhu pejorativní význam a v terminologii se taková slova ani neužívají, ani nově netvoří. Zadruhé se do litevských terminologických slovníků zařazuje poměrně málo názvů osob. Z předložených příkladů tedy nelze kategoricky vyvozovat závěry o situaci v litevské terminologii obecně. Většina zkoumaných termínů označuje osoby podle činnosti, kterou vykonávají. Jmenný člen nejčastěji označuje objekt této činnosti. Např.: brokdarys „бракодел“ Ež, darbdavys „работодатель“ Ež, TŽ, darbėmys „работополучатель“ TŽ, eitlkalys „стихоплёт, рифмоплёт“ LŽ, grioviakasys „грио- vių kasimo darbininkas — землекоп“ MŽ, kalnakasys „горнорабочий“ EŽ, GŽ, raštvedys „делопроизводитель“ TŽ, rūdkasys „рудокоп“ GŽ, streiklaužys „штрейкбрехер“ EŽ, ūkvedys „заведующий хозяйством, завхоз“ EŽ, vergvaldys „рабовладелец“ EŽ, žemnaudys „fizinis ar teisinis asmuo, kuris pastoviai naudojasi žemės plotu — землепользователь“ MŽ, TŽ, žemvaldys „землевладелец“ EŽ, TŽ. Méně je názvů nositelů slovesné vlastnosti, které neoznačují osoby, nýbrž jiné živé či neživé věci, např.: dūmodaris „дымообразователь“ ChŽ, kompleksadarys „atomas, sudarantis kompleksą, centrinis atomas — комплексообразователь“ ChŽ, medgraužis „точильщик“ SŽ (rybaření), šoniplauka „бокоплав“ SŽ (rybaření), vabzdžiaėdžiai „Insectivora, насекомоядные“ GŽ. Několik termínů utvořených tímto způsobem se vyskytuje také v botanické terminologii, např.: azotamėgiai „rostliny smetišť, které mají v oblibě půdy bohaté na dusík — нитрофильные растения, нитрофиты“ BŽ (synonyma nitrofitai, azotamėgiai augalai), gumbadariai „paraziti, sukeliantys gumbų (galų) susidarymą augaluose — цецидогены“ BŽ, paukščiadulkiai „rostliny opylované ptáky — ornithophili, орнитофилы“ BŽ (synonymum ornitofilai). Poměrně málo je složených termínů s významem označujícím výsledek děje, např.: kurmiarausis | kurmrausa „hromádka zeminy vyhrabaná krtkem — кротовина“ MŽ, sniegalaužos „stromy polámané, poválené a deformované sněhem ležícím na větvích — снеголомы“ BŽ, sniegvartos „stromy vyvrácené sněhem — снеговалы“ BŽ, vėj alaužos „stromy polámané silným větrem — буреломы, ветроломы“ BŽ, vėjavartos „stromy vyvrácené silným větrem — ветровалы“ BŽ. Poměrně málo je také složenin označujících místa, např.: takoskyra „vyšší místo, které odděluje jedno říční povodí od druhého; rozvodí — водораздел“ MŽ, GŽ, vandenskyra „водораздел“ MŽ, GŽ, vandenspara „vrstva nepropustná pro vodu — водоупор“ MŽ, GŽ, vandentaka „(křivou) linii spojující nejnižší místa údolí (prohlubní, roklí, zemského povrchu); thalweg — тальвег“ MŽ. Některá základová slovesa druhého členu se užívají ve všech případech, kdy je třeba pojmenovat obdobný pojem. Proto někdy vznikají i celé skupiny velmi podobných termínů. – 29 Urbutis V. Dabartinės lietuvių kalbos sudurtinių daiktavardžių daryba, p. 106. 108 vlivných příbuzných termínů. To je zvlášť příznačné pro názvy prostředků k vykonávání děje a zčásti pro abstrakta. Názvy různých přístrojů a strojů mají často jako druhý člen -gaudis, -kasė, -laidi̇s, -matis, -pjovė, -rodis, -rovė, -semė, -tiekis a další. Abstrakta mají jako druhý člen velmi často -tyra (názvy různých vědních, někdy i jiných oborů a disciplín); méně časté jsou útvary s členy -dara, -nešis, -plūdis, -tvarka; názvy míst mají druhý člen -skyra. Např.: -lapač (:gaudė, gaudyti): pracholapač ChŽ, zvukolapač „звукоуловитель“ FŽ, kapkolapač ChŽ, trubkolapač GŽ; -kasė (:kasė, kasti): grioviakasė „stroj určený k mechanizovanému hloubení příkopů — канавокопатель“ MŽ, tranšėjikasė „mechanismus určený k hloubení zákopů — траншеекопатель“ MŽ, žemkasė „stroj na výkop zeminy — землеройная машина“ MŽ; -vodivý (: leido, leisti): vlnovod FŽ, STŽ, magnetovod „магнитопровод, anglų magnetic circuit“ STŽ, světlovod „световод, anglų optical path“ STŽ, bleskosvod FŽ; -matis (: matuoti): aukštimatis GŽ, MŽ, SŽ, bangomatis „волномер“ FŽ, STŽ, dažniamatis „частотомер“ FŽ, STŽ, debitomatis „расходомер, anglų flowmeter; flow gauge“ STŽ, drėgmėmatis „přístroj k měření vlhkosti; vlhkoměr — влагомер“ MŽ, gylmatis „přístroj k měření hloubky — глубомер“ MŽ, SŽ, kampmatis „угломер“ SŽ, laikmatis „таймер“ SŽ, lietmatis „přístroj k měření množství atmosférických srážek — осадкомер, дождемер“ MŽ, GŽ, lygmatis „přístroj k měření výšky vodní hladiny — уровнемер“ MŽ, polinkiamatis „nástroj k měření úhlů sklonu; eklimetr — эклиметр“ MŽ, sniegmatis „přístroj k určování hustoty sněhu — снегомер“ MŽ, GŽ (synonymum sniego matuoklė), tankmatis „přístroj k určování hustoty půd — плотномер“ MŽ, tarpumatis „щуп, anglų clearance gauge“ STŽ (synonymum kalibrinė plokštelė), tolimatis „optický přístroj k určování vzdálenosti — дальномер“ MŽ, FŽ, SŽ, vandematis „přístroj k měření množství vody proteklé za určitý časový úsek — водомер“ MŽ; -pjovė, -is (:pjovė, pjauti): krūmapjovė „zařízení připevněné k traktoru na kácení keřů a tenkých stromů — кусторез“ MŽ, šienapjovė „stroj na sečení sena — сенокосилка“ MŽ, trosapjovis „канаторезка“ GŽ; -rodis (:rodė, rodyti): drėgmėrodis „přístroj k přibližnému určování vlhkosti vzduchu; hygroskop“ MŽ, laikrodis „часы“ FŽ, STŽ, SŽ, vandenrodis „stupnice k zobrazování vodní hladiny v řece — водомер“ MŽ, vėjarodis „флюгер“ GŽ, veidrodis „зеркало“ FŽ, GŽ, STŽ; -rovė (:rovė, rauti): kelmarovė „stroj na vytrhávání pařezů — корчевальная машина“ MŽ, šakniarovė „nástroj k vytrhávání kořenů; vytrhávač kořenů — корнедёр“ MŽ; -semė (:semti, semia): durpsemė „stroj na dobývání rašeliny — экскаватор“ MŽ, gruntssemė „грунточерпатель“ GŽ, purvasemė „přístroj k nabírání bahna — грязечерпалка“ MŽ, vandensemė „mechanické zařízení k nabírání vody — во- 109 „дочерпалка“ MŽ, zemní bagr „stroj určený k prohlubování koryt; jeho pracovním orgánem jsou lopaty připevněné k nekonečnému řetězu – землечерпалка“ MŽ; -tiekis (:tiekė, tiekti): pulpotiekis „potrubí, kterým se dopravuje buničina – пульпопровод“ MŽ, šratotiekis „дробоулитатель“ GŽ, vandentiekis „soubor technických zařízení určených k centrálnímu zásobování vodou – водопровод“ MŽ; -dara (:darė, daryti): blizgodara „блескообразование“ ChŽ, dirvodara „vznik půdy – почвообразование“ MŽ, GŽ, dūmodara „дымообразование“ ChŽ, eilėdara „версификация“ LŽ, kalnodara „орогенезис“ GŽ, pūrodara „пенообразование“ ChŽ, raukšlėdara „складкообразование“ GŽ; -nešis (:nešė, nešti): ižonešis „období pohybu ledové tříště po řece – шугоход“ MŽ, ledo-nešis „fáze režimu řek, kanálů a vodních nádrží charakteristická tím, že po vodní hladině pluje led – ледоход“ MŽ, GŽ; -plūdis (:plūdo, plūsti): gleivėplūdis „jev vyskytující se u některých stromů, kdy z poškozeného kmene či větví vytéká slizovitá hmota jako produkt rozkladu pletiv – слизетечение“ BŽ, lipaplūdis „vytékání lepkavých látek tvrdnoucích na vzduchu z ran peckovin – gummosis, гуммоз, камедетечение“ BŽ, sakoplūdis „vytékání pryskyřice z poraněných jehličnatých stromů – резиносис, смолотечение“ BŽ; -skyra (:skyrė, skirti): frontoskyra „раздел фронтальный“ GŽ (meteorologie), takoskyra „vyšší místo, které odděluje jedno povodí od druhého; rozvodí – водораздел“ MŽ, vandenskyra „водораздел“ GŽ, MŽ; -tyra (:tyrė, tirti): dirvotyra „věda zkoumající půdu – почвоведение“ MŽ, GŽ, ežerotyra „věda zkoumající jezera; limnologie – озероведение, лимнология“ MŽ, GŽ, gruntotyra „část inženýrské geologie zkoumající zeminy – грунтоведение“ MŽ, GŽ, išalotyra „věda o jevech permafrostu – мерзлотоведение“ MŽ, GŽ, knygotyra „книговедение“ LŽ, metalotyra „nauka o kovech – металловедение“ ChŽ, GŽ, pelkėtyra „věda zkoumající vznik a vývoj bažin – болотоведение“ MŽ, GŽ, pievotyra „věda zkoumající louky – луговедение“ MŽ, upėtyra „потамология“ GŽ; -tvarka (:tvarkė, tvarkyti): teisėtvarka „правопорядок, правовой порядок“ TŽ, žemėtvarka „uspořádání a měření pozemků – землеустройство“ MŽ, EŽ, TŽ. Druhá část složenin se obvykle opírá o litevská slovesa. Základová slovesa většiny složenin jsou primární, nelze však tvrdit, že se při tvoření slov autoři vyhýbají opírání o smíšená, a dokonce i sekundární slovesa (ta posledně uvedená ovšem podstatně méně často). Slovotvorné přípony základových sloves do složenin obvykle nepronikají, např.: fondogrąža EŽ (: grąž-inti), laikmatis SŽ (: mat-uoti), paukščiadulka BŽ (: dulk-inti), žemėnauda EŽ, TŽ (: naud-oti). V terminologii, stejně jako obecně v současném tvoření složenin, není vůbec obvyklé, aby slovesná část měla předponu. Slovesné části se svými samohláskami většinou neliší od základových sloves, takže střídání samohlásek v kořeni je při tvoření termínů poměrně vzácné. Některá složená slova s kořenovým střídáním samohlásek se však vyskytují, např.: ledokamsa MŽ (: kimšti, kemša, kimšo), šalčioplaiša GŽ, 110 žievėplaiša BŽ (:trhat se, trhá se, trhal se), vandentaka MŽ (:téci, teče, teklo), žuvivaisa MŽ, SŽ (: chovat, chová, choval) atd. Samozřejmě nelze ospravedlnit varianty termínu s odlišnými samohláskami kořene, např.: žemėtaka MŽ a žemėteka GŽ. Takové kolísání termínů, které není ničím odůvodněné, škodí terminologické jednotnosti. Základová podstatná jména prvního komponentu jsou rovněž nejčastěji litevská. Přibližně jedna sedmina odvozenin však vychází v prvním komponentu z mezinárodních termínů, např.: azotamėgiai BŽ, betonmaišė MŽ, brokdarys EŽ, debitomatis STŽ, fondograža EŽ, frontoskyra GŽ, gruntatraukis GŽ, kompleksdarys ChŽ, landšaftotyra GŽ, MŽ, magnetolaidis STŽ, metalotyra ChŽ, GŽ, polialkalis GŽ, MŽ, streiklaužys EŽ, tranšėjakašė MŽ, trosapjovis GŽ. Podstatná jména, která slouží jako základ slovotvorby, mají nejčastěji slovotvorně nerozčlenitelný kmen. Odvozenin, jejichž první komponent má rozčlenitelný kmen, je tak málo, že je lze bez obav považovat za slovotvorné výjimky, např.: drėgmematis MŽ, grąžtanešiai GŽ, raštevedys TŽ, raukšlėdara GŽ, šalčioplaisa GŽ. Zejména se vyhýbáme tomu, abychom jako základ komponentů vybírali podstatná jména, která se v důsledku předchozích slovotvorných stupňů prodloužila o počet slabik, např.: išalotyra GŽ, MŽ, polinkiamatis MŽ. Většina (dvě třetiny zkoumaných příkladů) složených termínů s podstatným a slovesným komponentem má spojovací samohlásky (spojení komponentů je znázorněno v tabulce 7). Třetina zkoumaných příkladů nemá spojovací samohlásku. Základová podstatná jména jejich prvního komponentu mají různé koncovky. U dvou třetin zbývajících složenin se spojovací samohláska shoduje s takzvanou historickou kmenovou samohláskou, např.: -a-: diegavirtė BŽ, garsagaudis FŽ, kalnakasys EŽ, GŽ, purvasėmė MŽ, snieg avarta BŽ, šienapjovė MŽ, vėjavarta BŽ; -ia-: dažniamatis FŽ, STŽ, grioviakasė MŽ, paukščiadulka BŽ, spygliakritė BŽ, vabzdžiaėdžiai GŽ; -o-: bangomatis FŽ, STŽ, knygotyra LŽ, putodara ChŽ, sėjomaina BŽ, MŽ, tautosaka LŽ; -ė-: drėgmerodis MŽ, gleivėplūdis BŽ, pelkėtyra GŽ, MŽ, teisėtvarka TŽ, žemėvalda EŽ, TŽ; -i-: akistata TŽ, akivarai GŽ, žuvivaisa MŽ, SŽ. Při vytváření nových terminologických výrazů je tedy třeba mít na paměti tuto poměrně jasně vyjádřenou tendenci spojovacích samohlásek ve složeninách současné litevštiny. Většinu složených termínů, jejichž spojovací samohlásky se neshodují s takzvanými kmenovými koncovými samohláskami základového podstatného jména prvního komponentu, tvoří abstrakta, zejména s druhým komponentem -tyra, -dara, -skyra. I zde lze pozorovat určitou tendenci současného tvoření složených termínů – odvozeniny mají nejčastěji spojovací samohlásku -o- (nejtypičtější výjimky se spojovací samohláskou -ė- nastávají, když základové podstatné jméno prvního komponentu má v jednotném čísle nominativu koncovku -ė, jinými slovy, je ė-kmenové). Působí zde analogie odvozenin blízkého významu. V jiných případech mohou mít význam odvozeniny se stejným komponentem (byť jiného původu), srov.: aukštimatis ir aukštikalnė (o gal ir altimetras?). 111 Daiktavardinių sandų jungimas su veiksmažodiniais Tabulka 7 Spojovací samohláska | Počet odvozenin podle koncovek základních podstatných jmen prvního komponentu | -as | -is (-io) | -ys | -us | -uo | -a | -ė | -is (-ies) ženského rodu | Celkem odvozenin | 17 | 7 (+1) | 2 | 1 | 11 | 3 | 7 | | 48 (+1) | -o- | 21 (+1) | | | | | 13 | | | 34 (+1) | -a- | 25 | | | | | 2 | | | 27 | -ia- | | 7 | 4 | | | | 1 | 2 | 14 | -ė- | | | | | | | 14 | | 14 | -i- | 1 | 3 | | | | | | 3 | 7 | -io- | | 1 (+1) | | | | | | | 1 (+1) | -u- | 1 | | | | | | | | 1 | 146 Poznámka. V několika terminologických slovnících jsou uvedeny varianty s nestejně spojenými komponenty, např.: kampmatis ŠŽ a kampomatis GŽ, kurmėrausis a kurmrausa MŽ, polinkiamatis MŽ a polinkio- matis GŽ. Druhá varianta je v tabulce uvedena v závorkách vedle celkového počtu odvozenin obsahujících určitou spojovací samohlásku. Není těžké najít příklady, kdy se spojovací samohlásky ve složeninách se stejným prvním komponentem liší, nebo kdy spojovací samohlásky v některých případech jsou, zatímco v jiných chybějí. Např.: tvorba veršů a básník LŽ, půdní tah GŽ, půdní průzkum GŽ, MŽ a půdní emise GŽ, půdotvorba GŽ, horník EŽ, GŽ a hornictví GŽ, sněhové polomy, sněhové vývraty a sněhový polom, sněhové vývraty BŽ, sněhoměr GŽ, MŽ a sněhotání GŽ, hospodářské účetnictví EŽ, MŽ, TŽ a správce hospodářství EŽ, využití půdy EŽ, TŽ, vliv půdy MŽ a zemní dělník MŽ, zemní čerpadlo GŽ, MŽ. V jednom případě bylo možné pomocí přítomnosti spojovací samohlásky rozlišit termíny označující děj a jeho výsledek — sněhový polom „lámání větví stromů způsobené velkým množstvím sněhu nahromaděného na větvích“, sněhový vývrat „vyvrácení stromů i s kořeny způsobené velkým množstvím sněhu, který ulehl na korunách stromů“, a sněhové polomy „stromy polámané, povalené a deformované sněhem ulehlým na větvích“, sněhové vývraty „stromy vyvrácené sněhem“ (vše BŽ). To se však nestalo a spojování komponentů 112 Stejně jako je zcela zbytečné i již zmíněné kolísání ve spojování komponentů v tomto případě, jsou zbytečné také varianty kampmatis SŽ a kampomatis GŽ, kurmiarausis a kurmrausa MŽ, polinkiamatis MŽ a polinkiomatis GŽ. V tomto případě se normativní termíny bezpochyby musí shodovat s odpovídajícími běžnými slovy spisovného jazyka, a kampomatis, kurmrausa a polinkiomatis je třeba odmítnout. Koncovka složených termínů tvořených podstatným jménem a slovesem závisí na významu odvozenin. Odvozeniny s abstraktním významem mají častěji (téměř tři čtvrtiny zkoumaných příkladů) koncovku -a. Ostatně -a je nejproduktivnější i při tvoření názvů dějů pomocí koncovek. Zkoumané příklady mají koncovku -ė pouze v názvech chorob rostlin uvedených v BŽ, např.: diegavirtė, javaklupė, lapsukė, zatímco koncovku -is mají názvy časových úseků (įžonešis MŽ, lapkritīs BŽ) a několik odvozenin jiného významu (gleivėplūdis BŽ, ledokritis GŽ, sakoplūdis BŽ aj.). Termíny označující prostředky k provádění děje mají nejčastěji koncovku -is; čtvrtina odvozenin s tímto významem má koncovku -ė a jen několik slov má jiné koncovky (-a a -as). Ostatně tyto poslední výrazy nejsou terminologické odvozeniny. Jsou převzaty z obecného jazyka, např.: kaspinas ATŽ, STŽ, SŽ, riedmuša SŽ, ritmuša SŽ. To, zda složený termín má koncovku (-is nebo -ė), často určuje analogie k dříve vytvořeným slovům, například názvy přístrojů s častými druhými komponenty -matis, -rodis aj. V některých případech může volbu koncovky ovlivnit i gramatický rod slova označujícího pojmenovávaný objekt (přístroj, nástroj, zařízení – koncovka -is, stroj – koncovka -ė). Takové přizpůsobení rodu odvozenin je zcela možné, zvláště s ohledem na to, že termíny se obvykle tvoří záměrně. Označení osob, které aktivně vykonávají děj vyjádřený základním slovesem druhého komponentu nebo mají vlastnost vyplývající z tohoto děje, mají zpravidla koncovku -ys (samozřejmě také -ė, jenže v terminologických slovnících se názvy ženského rodu většinou neuvádějí). Ostatní názvy nositelů slovesné vlastnosti (těch není mnoho) mají zpravidla koncovku -is nebo -ė. Termíny s významem výsledku děje a místa mají častěji koncovku -a. Určitá specializace koncovek složených termínů tohoto druhu, kterou lze pozorovat i ve zkoumaných příkladech, je bezpochyby užitečná. Tato specializace usnadňuje rozlišování významově různých termínů také po formální stránce, a zároveň tak pomáhá předcházet nežádoucí homonymii v terminologii. V terminologii různých oborů se často rozlišují různými koncovkami složené termíny utvořené ze stejných slov, které mají odlišný význam, např.: blizgodara „блескообразование“ a blizgodaris „látka vyvolávající lesk povlaku“ ChŽ, dūmodara „дымообразование“ a dūmodaris „дымообразователь“ ChŽ, paukščiadulka „opylování květů pomocí ptáků“ a paukščiadulkiai „rostliny opylované ptáky“ BŽ, žemėvalda „землевладение“ a žemvaldys „землевладелец“ EŽ, TŽ. V posledním případě se odvozeniny liší také způsobem spojení komponentů, stejně jako žemėnauda „землепользование“ EŽ, TŽ a žemnaudys „fyzická nebo právnická osoba, která trvale užívá určitou plochu půdy“ MŽ, TŽ; zatímco pėdsakas STŽ, SŽ, pėd­sakai ChŽ, TŽ a pėdsekys SŽ se liší samohláskami v kořeni slovesného komponentu. Lze také rozlišovat označení činitelů a nositelů slovesné vlastnosti a 113 názvy nástrojů, avšak v tomto případě pomáhá rozlišovat slova také jejich přízvuk, např.: grioviakasys „dělník kopající příkopy“ a grioviakasė „stroj určený k mechanizovanému kopání příkopů“ MŽ, žemkasys „dělník vykonávající zemní práce“ a žemkasė „stroj na kopání zeminy“ MŽ (označení osob ženského pohlaví grioviakasė a žemkasė by měla přízvukovou skupinu 3, zatímco názvy strojů mají přízvukovou skupinu 1). Poměrně málo termínů (asi 6% zkoumaných příkladů) se vyskytuje v množném čísle. V několika případech pomáhají tvary čísla částečně rozlišit názvy děje a jeho výsledku, např.: vėjalauža „lámání stromů způsobené silným větrem“ BŽ a vėjalaužos „stromy polámané silným větrem“ BŽ a vėjavarta „vyvracení stromů způsobené silným větrem“ a vėjavartos „stromy vyvrácené silným větrem“ BŽ. Abstrakta se totiž vyskytují v jednotném čísle, zatímco názvy výsledku děje mohou mít oba tvary čísla. Již bylo zmíněno, že podobně se rozlišuje také význam termínů zařazených do BŽ snieglauža ir sniegalaužos bei sniegavarta ir sniegavartos. Složeniny s pronominální a slovesnou složkou Složených termínů, jejichž první složka vychází ze zájmena a druhá ze slovesa, je poměrně málo. Derivátů výše uvedeného typu s podstatným jménem a slovesem ve stejných pramenech je téměř osmkrát více. Termíny tohoto typu se navzdory své slovotvorné jednotvárnosti staly poměrně oblíbenými a stále vznikají nové. Nejtypičtější význam termínů s pronominální a slovesnou složkou je abstraktní; z hlediska slovotvorby se blíží slovesným abstraktům. Taková je většina zde zkoumaných příkladů, např.: savidrauda „самострахование“ EŽ, savidulka „1. jev, kdy se blizny květů opylují pylem téhož květu; 2. v zahradnictví jev, kdy květy určité odrůdy opyluje pyl rostlin téže odrůdy; 3. jev, kdy se některé květy téhož jedince opylují pylem jiných květů téhož jedince – autogamie, автогамия, самоопыление“ BŽ, savigyna „самооборона, самозащита“ TŽ, savigriūda „samovolné tvrdnutí – самозакалка“ ChŽ, savilova „самонадеянность“ TŽ, savikrova „самонавалка“ GŽ, savinuoda „otrava rostlin jedovatými látkami, které samy vylučují; tím se vysvětluje například úbytek společenstev Hieracium pilosella – автоинтоксикация“ BŽ, [saviskaita „саморегистрация (самоисчисление, самоопрос)“ EŽ, savitaka „jev, kdy voda (kapalina) teče působením vlastní tíhy kanály či potrubím vybudovaným s příslušným sklonem; samovolný průtok – самотёк“ MŽ, savitarna „самообслуживание“ EŽ, savivaisa „oplození pylem rostliny téže odrůdy – autofertilitas, самооплодотворение“ BŽ, savivalda „самоуправление“ EŽ, TŽ. Deriváty s jinými významy jsou velmi vzácné. Jde o občasná označení osob podle vlastnosti vyplývající z děje, kterou vymezuje zájmeno v první složce, např.: patvaldys „самодержец“ TŽ, savižudis „самоубийца“ TŽ, a také několik termínů označujících prostředky k provedení děje, např.: savivartis 114 „vozidlo (nákladní automobil apod.) s výklopnou nákladovou plošinou — „самосвал“ MŽ. Derivátem, který může mít blízký význam názvu výsledku děje, je savimokos „саморасчёты“ EŽ. První složkou téměř všech derivátů je savi-, spojené se zvratným zájmenem. Nejčastěji vyjadřuje, že děj označený druhou složkou směřuje k samotnému jeho vykonavateli, subjektu; u některých složenin však složka savi- vyjadřuje samovolnost děje (savigrūda ChŽ, savitaka MŽ). V některých případech se složeniny tohoto typu svým významem téměř neliší od slovesných abstrakt odvozených zvratných slovesy příponou -imas / -ymas. Tyto abstrakty jsou někdy dokonce v terminologických slovnících uváděny jako synonyma složenin, např.: savirauda a apsidraudimas EŽ, savitara a apsitarnavimas EŽ. Vznik těchto složenin mohl být v mnoha případech podnícen odpovídajícími termíny v jiných jazycích, neboť téměř všechny zde probírané deriváty jsou novotvary terminologie. Je zajímavé, že například ruské ekvivalenty všech těchto termínů mají rovněž první složku „savi-, tj. само-, mnoho německých ekvivalentů má obdobnou složku selbst- (od zájmena selbst „sám“), zatímco anglické ekvivalenty mají předponu self-, která odpovídá litevskému „savi-, sava-“. Také odpovídající lotyšské termíny mají nejčastěji první, pronominální složku pat- / paš- (srov. lotyšské pats, pati „sám, sama“). Druhá složka obvykle vychází z nepředponových sloves. Dostupné příklady ukazují, že slovotvorným základem mohou být jak primární, tak smíšená i sekundární slovesa. Předpony posledně jmenovaných se při tvorbě složeného termínu, stejně jako v jiných případech, vypouštějí, srov. savidulka (:dulkinti), savigrūda (:grūdinti), savinuoda (:nuodyti). Některé složky odvozené od primárních sloves mají změněné kořenové samohlásky (savivartis:vertė, versti). Kořenové samohlásky jsou obvykle stejné jako u složenin jiných typů se stejnou složkou, srov. savitaka MŽ a vandentaka MŽ, žemėtaka MŽ, savivaisa BŽ a žuvivaisa MŽ, SŽ. Deriváty s abstraktním významem mají obvykle koncovku -a, zatímco termíny s jinými významy mají koncovku -is (-ys). Označení osob mohou mít samozřejmě obojí rod, takže vedle -is se zde vyskytují také deriváty s koncovkou -ė. Složeniny s příslovečným nebo přídavným a slovesným komponentem Obecně vzato, při třídění složenin podle toho, z kterého slovního druhu pocházejí jejich komponenty, by se útvary s přídavnými a příslovečnými komponenty jistě měly vyčlenit. Ve většině případů, kdy je druhý komponent slovesný, je však rozlišování mezi přídavným jménem a příslovcem odvozeným od přídavného jména obtížné. Z hlediska významu je zpravidla vhodnější spojovat takové komponenty s příslovci odvozenými od přídavných jmen. Přesněji řečeno, toto pojetí může souviset s tím, že se v jazyce vedle sloves obecně užívají příslovce, takže spojení vytvořené z výchozích slov komponentů je pochopitelně příslovečné. Na druhou stranu je složených termínů, jejichž prvním komponentem jsou příslovce neodvozená od přídavných jmen, velmi málo. Proto se zde všechny probírají společně, zejména s ohledem na blízkost významu uvedených útvarů. Část složených termínů s příslovečným nebo přídavným a slovesným komponentem tvoří abstrakta, např.: ankstibranda „vlastnost časného dozrávání — пан- 115 nespelost“ BŽ, daugiskaita „множественное число“ LŽ, pusiaušvyra „vzájemná rovnost rychlostí reakcí — равновесие“ ChŽ, EŽ, FŽ, GŽ, STŽ, SŽ, šlapdraba „дождь со снегом“ GŽ. Mezi probíranými příklady je však dvakrát více útvarů, které se významově blíží označením činitelů a nositelů slovesné vlastnosti, např.: bendravaldis „совладелец“ TŽ, naujakiurys „новоноселенец, новосёл“ EŽ, nausėdys „поселенец“ EŽ, toliare gis „далекозоркий“ FŽ, trumparegis „близорукий“ FŽ, visuraugis „rostlina, která je v ekologickém smyslu schopna růst všude nebo téměř všude — ubiquistus“ BŽ. Mimochodem, termíny toliapegis, trumparegis mohou být substantivizovaná přídavná jména. Složené termíny s jiným významem jsou vzácnější, ale vyskytují se i útvary označující prostředky k provádění děje (gars(i)akalbis „громкоговоритель“ FŽ, STŽ) a jeho důsledky (naujadaras „новообразование, неологизм“ LŽ). Druhý komponent útvarů vychází z primárních sloves bez předpony nebo ze smíšených sloves. Někdy se u komponentů odvozených od primárních sloves vyskytuje střídání kořenových samohlásek, např.: ankstibranda BŽ, šlapdraba GŽ. Komponenty se vzájemně spojují častěji pomocí spojovacích samohlásek. Ve složeninách se vyskytují spojovací samohlásky -a-, -ia- a -i-. Složené termíny s příslovečným nebo přídavným a slovesným komponentem se svými koncovkami neliší od ostatních již probíraných útvarů s druhým slovesným komponentem. Složeniny s číslovkovým a slovesným komponentem Složených termínů s číslovkovým a slovesným komponentem je poměrně málo. Téměř všechny probírané příklady jsou chemické termíny, mají druhý komponent -pakaitis, který snad vychází ze slovesa pakeisti, a označují určité sloučeniny. Např.: vienpakaitis „sloučenina, v jejíž molekule je jeden atom vodíku nahrazen jiným atomem nebo skupinou — однозамещённый“, dvipakaitis „útvar vznikající nahrazením dvou atomů ve sloučenině jinými atomy nebo skupinami — двузамещённый“, tripakaitis „sloučenina, v jejíž molekule jsou tři atomy vodíku nahrazeny jinými atomy nebo skupinami — трёхзамещённый“, keturiapakaitis „když jsou v molekule sloučeniny 4 H nahrazeny jinými atomy nebo skupinami — четырёхзамещённый“, penkiapakaitis „пятизамещённый“, šešiapakaitis „sloučenina, v jejíchž molekulách je šest atomů vodíku nahrazeno jinými atomy nebo skupinami — шестизамещённый“, septynpakaitis „sloučenina, v jejíž molekule je 7 atomů vodíku nahrazeno jinými atomy nebo skupinami — семизамещённый“, aštuoniapakaitis „sloučenina s osmi zavedenými skupinami či atomy — восьмизамещённый“ (vše ChŽ). K tomuto typu patří také systematický název ryb uvedený v GŽ, dv ikvapės „Dipnoi“. Slovesný komponent má v probíraných příkladech pozměněnou kořenovou samohlásku (-pakaitis: pakeitė, -kvapės: kvėpė, kvėpavo30). Svou strukturou ze všech činných- 30 Mimochodem, kvůli asociaci s podstatným jménem kvapas navrhuje K. Gaivenis užívat termíny, jejichž druhý komponent vychází ze slovesa kvėpuoti (kvėpti), s nezměněnou kořenovou samohláskou slovesného komponentu, např.: žarnakvėpiai, žiaunakvėpiai ir dvikvėpės (viz Gaivenis K. Terminologijos smulkmės. — Kalbos kultūra, sąs. 41, p. 63). Tento návrh je v souladu s 116 Od útvarů s druhým členem odvozeným od slovesa se termíny s členem -pakaitis odlišují tím, že do tohoto členu vstoupila i předpona slovesa. Jde o významnou výjimku v tvoření litevských složených slov, k jejímuž vzniku snad přispěly odpovídající ruské termíny (jejich druhým členem je -замещённый). Na druhou stranu je však docela možné, že tyto termíny jsou utvořeny poněkud jinak – jejich druhý člen může být substantivní. V chemické terminologii se totiž používá také pakaitas „atom, skupina, které v molekule nahradily jiný atom či skupinu – заместитель“ ChŽ. V tomto případě je však významová struktura odvozenin nejasnější a podoba termínu by i tak patřila k výjimkám (druhý člen má příliš složitou strukturu). Při úpravách termínů by komise pro chemickou terminologii měla ještě zvážit, jak najít lepší podobu těchto termínů. Složeniny s oběma slovesnými členy V současné litevštině se složeniny ze dvou sloves, dalo by se říci, vůbec netvoří. Je samozřejmé, že ani v terminologii se takové útvary téměř nevyskytují. V analyzovaných pramenech byl nalezen pouze jeden termín, který je snad utvořen ze dvou sloves. Jde o důlnický termín gręžmatis GŽ, litevský ekvivalent mezinárodního termínu drilometras. Z hlediska slovotvorby však není tento termín zavrženíhodný – je zvučný, srozumitelný a odpovídá obecným tendencím ve struktuře členů. Jiné složeniny Složených termínů, jejichž druhý člen nevychází z podstatného jména ani ze slovesa, je velmi málo. A ani všechny z nich nejsou novotvary terminologické povahy. Například juodbėris „буланый“ SŽ, utvořené z příslovce a přídavného jména, nebo složenina podstatného jména a přídavného jména kailiapalakiai „druhotná surovina shromažďovaná od obyvatel; obnošené kožešinové výrobky používané k získávání vlněného vlákna rozpuštěním podkoží v kyselých roztocích – утильная шубнина“ ATŽ jsou nepochybně slova běžného jazyka převedená do terminologie. Některé složené termíny však mohou být vytvořeny nově, například složeniny příslovce a přídavného jména rudmargė „choroba rostlin projevující se tvorbou hnědých skvrn na listech – бурая пятнистость“ BŽ a šviesmargė „choroba rostlin projevující se skvrnitostí listů – белая пятнистость листьев“ BŽ. Srov. také termíny uvedené v SŽ: lygiagretė „параллель“ (turistika), lygiagretės „брусья“ (gymnastika), „параллельные брусья“ (jezdectví). Tvorbě takových složených termínů se však podrobněji nevěnujeme. Závěry 1. Tvoření složenin je důležitým způsobem vytváření, doplňování a dalšího rozvíjení litevské terminologie. Složené termíny umožňují vyjádřit složité pojmy jedním slovem a dobře odpovídají jazykovým cílům důležitým pro specializované oblasti užívání jazyka. …zřetelnou tendencí novotvarů v terminologii zachovávat nezměněné kmenové samohlásky slovesného členu; možné asociace jednotlivých částí termínu by však přesto neměly být rozhodujícím důvodem ke změně ustálených termínů, natož k domněnce, že jde o slova tvořená nesprávně. Při této příležitosti děkuji K. Gaivenisovi za svolení využít rukopis zmíněného článku při přípravě této práce k tisku. 117 …nosti, srozumitelnosti a stručnosti. V litevské terminologii má tvoření složenin důležitou úlohu také z kvantitativního hlediska. Ve slovnících právnických, geologických a fyzickogeografických, fyzikálních, sportovních, melioračních, chemických, textilních, literárních, botanických, ekonomických a výpočetně-technických termínů tvoří litevské odvozeniny složené z jedné osminy více než osminu jednoslovné složené termíny. Početně zaostává tvoření složenin v této oblasti výrazně pouze za prefixálním odvozováním, ale předčí sufixální a předponové tvoření termínů. Nové složené termíny se tvoří poměrně hojně. Lze konstatovat, že v terminologickém subsystému je tvoření složenin o něco aktivnější než v systému slovotvorby současného jazyka obecně. 2. Podle toho, kterým slovním druhem je motivován druhý člen, se rozlišují substantivní a slovesné složené termíny. Nejvíce je složených termínů s druhým substantivním členem (78,2% z 893 zkoumaných příkladů). Slovesné deriváty tvoří něco málo přes pětinu (21,3%) složených termínů uvedených ve slovnících termínů, které jsou předmětem této práce. Termínů, jejichž druhý člen není motivován ani substantivem, ani slovesem, je velmi málo. 2.1. První člen složených termínů je rovněž nejčastěji motivován substantivy (63% derivátů). Slova jiných slovních druhů se jako první člen složených termínů vyskytují méně často (adjektiva — 18,1%, číslovky — 7,4%, příslovce — 3,4%, zájmena — 3%, slovesa — 2,8% a předložky — 2,3%). 2.2. Na tvorbě složených termínů se nejaktivněji podílejí substantiva. Jeden nebo oba substantivní členy má dokonce 94,5% zkoumaných složenin. Slovesný člen (nejčastěji druhý) má 24,1% složenin, adjektivní (nejčastěji první) — 18,6%, číslovkový (pouze první) — 7,4%, příslovečný (obvykle první) — 3,5%, zájmenný (pouze první) — 3% a předložkový (pouze první) — 2,2% všech složenin. 2.3. Nejvíce složených termínů je utvořeno ze dvou substantiv (46,5% všech zkoumaných příkladů). Poměrně četné jsou také složeniny s adjektivním a substantivním (17%) a se substantivním a slovesným (16,3%) členem. Ostatní typy složených termínů jsou méně produktivní (číslovkový a substantivní člen má 6,4%, slovesný a substantivní — 2,7%, příslovečný a substantivní — 2,3%, předložkový a substantivní — 2,2%, zájmenný a slovesný — 2,1%, adjektivní a slovesný — 1,1%, číslovkový a slovesný — 1%, zájmenný a substantivní — 0,9% všech příkladů). Termíny motivované příslovcem a slovesem, příslovcem a adjektivem, dvěma slovesy, substantivem a adjektivem a dvěma příslovci jsou velmi vzácné. 3. Základem členů složených termínů jsou jak termíny, tak běžná slova jazyka. To značně rozšiřuje možnosti dalšího využití tvoření složenin v terminologii. 3.1. Základová slova členů jsou nejen slova čistě litevského původu, ale také výpůjčky (především takzvaná mezinárodní slova a termíny). Charakteristické je, že na tvorbě složených termínů se podílejí pouze mezinárodní substantiva. Hybridů, jejichž jeden člen je motivován slovem litevského původu a druhý mezinárodním slovem, je mezi všemi zkoumanými příklady jedna osmina (12,5%); z nich 15,6%, 118 mezi deriváty s oběma substantivními členy, 13,7% mezi deriváty se substantivním a slovesným členem. Nové termíny se v litevštině ze dvou mezinárodních slov tvoří velmi zřídka. Pravda, slovotvorně členitelných složenin tohoto typu je značné množství, většinou se však do litevské terminologie dostaly jako výpůjčky. 4. Podle vzájemného vztahu členů složeného termínu převládají determinativní složeniny. Vztah determinace je charakteristický pro všechny druhy složenin. První člen složeného termínu nejčastěji určuje druhý, jen zřídka druhý určuje první (několik takových složenin je mezi termíny s oběma substantivními členy). Kopulativních derivátů (jejichž oba členy jsou rovnocenné) je velmi málo — asi 3% složených termínů s oběma substantivními členy. 5. Větší část složených termínů s druhým substantivním členem má přímý význam — derivát označuje věc téhož druhu jako určovaný člen (z hlediska významu a vzájemného vztahu členů člen řídící) a význam derivátu se v zásadě neodchyluje od významu vyplývajícího z jeho členů. Mezi deriváty s přeneseným významem (jejich lexikální význam vyplývá ze členů nepřímo) jsou nejčastější metonymické složené termíny typu bahuvrihi. Taková je většina derivátů označujících osoby a jiné živé bytosti, méně často také neživé věci. 5.1. Substantivní složené termíny nejčastěji označují různé konkrétní skutečnosti — věci a méně často živé bytosti. Termínů tohoto typu s abstraktním významem je jen o něco více než jedna sedmina. Ještě méně složených termínů se používá jako názvy různých míst. 5.2. Slovesné deriváty se svým slovotvorným významem podobají sufixálním a koncovkovým derivátům. Téměř dvě třetiny složených termínů tohoto typu jsou deriváty s konkrétním významem a označují prostředky k vykonání děje (31,1% všech slovesných složených termínů), vykonavatele děje a nositele slovesných vlastností (23,7%), důsledky děje (6,3%). Slovesných složených termínů s abstraktním významem je o něco více než třetina (34,7%). Jsou blízké slovesným abstraktům tvořeným sufixy a koncovkami. Termínů označujících místa je velmi málo. 6. Základová slova členů mají stejně jako v celém spisovném jazyce nejčastěji slovotvorně nečlenitelný kmen. Potřeba pojmenovávat složitější pojmy však přesto vede k tomu, že poměrně značná část složených termínů (téměř pětina) je motivována slovy se slovotvorně členitelným kmenem. Slovotvorně členitelný kmen mají jako základ členů nejčastěji substantiva (15,9% všech derivátů), méně často adjektiva (2,2% derivátů) a slovesa (1,8% derivátů). Přibližně každé desáté slovo těchto slovních druhů použité k tvoření složeniny má slovotvorně členitelný kmen (asi 11% substantiv, 12% adjektiv a 7% sloves). Většina základových slov tohoto typu má však přípony, které z hlediska počtu slabik slovo neprodlužují (např.: substantiva gaubtas, juosta, kilmė, raštas, raštas, reikšmė, siurblys, veiksmas, adjektiva baltas, šaltas atd.). Jako základ členů se zejména zamezuje používání slov s předponou a složených slov. Kromě toho má slovotvorně členitelný kmen zpravidla základové slovo pouze jednoho z členů. Mezi všemi zkoumanými složenými termíny bylo nalezeno pouze několik slov s oběma členy členitelnými a ta je samozřejmě třeba považovat za výjimky. 119 6.1. Existuje několik složených termínů, jejichž složky vycházejí z odvozenin s příponou a mají zjednodušený kmen. Například do složenin nejčastěji nevstupují deminutivní přípony výchozích slov kiaušialąstė z kiaušinėlis a ląstelė, žiedlapis z žiedas a lapelis aj.), slovotvorné přípony smíšených a sekundárních sloves (paukščiadulka z paukštis a dulkinti, vandentaka z vanduo a tekėti, žemėnauda z žemė a naudoti aj.). 7. Střídání kořenových samohlásek se vyskytuje pouze ve slovesných složkách složených termínů, ale ani zde není časté. Změněné kořenové samohlásky má přibližně jedna sedmina slovesných složek zkoumaných odvozenin (ankstibranda, bangolai-dis, savivaisa aj.). Takové střídání je typičtější pro termíny převzaté z literárního jazyka nebo utvořené dříve, zatímco nové terminologické výrazy nejčastěji zachovávají kořenové samohlásky výchozích sloves beze změny. 8. Z hlediska spojování složek se složené termíny, stejně jako obecně složená slova litevského jazyka, dělí na dva typy — bez spojovacích samohlásek a se spojovacími samohláskami. 8.1. Dvě pětiny (41,2%) zkoumaných složených termínů nemají spojovací samohlásky. Spojovací samohlásky poněkud častěji chybějí u těch složených termínů, jejichž první složka vychází z podstatného jména (43,9%); mezi odvozeninami s oběma jmennými složkami jich takových je téměř polovina (47,8%). 8.2. Ve zkoumaných složených termínech jsou spojovacími samohláskami -a- (47,1% všech odvozenin se spojovacími samohláskami), -ia- (21,4%), -i- (13%), -o- (10,1%), -ė- (5,3%), -u- (1,5%), -y- (1,3%) a -io- (0,3%). Je příznačné, že spojovací samohláska většiny odvozenin se shoduje s historickou koncovou samohláskou kmene výchozích slov první složky; například takovou spojovací samohlásku má téměř dvě třetiny složených termínů, jejichž první složka vychází z podstatného jména (nejvíce odchylek se vyskytuje, když je výchozí podstatné jméno této složky ženského rodu), a přibližně 92% odvozenin, jejichž první složka vychází z přídavného jména. To ukazuje na zřetelnou tendenci při volbě spojovacích samohlásek ve složeninách, kterou je třeba mít při tvorbě nových termínů na paměti. 8.3. Vyskytují se případy (pravda, jsou velmi vzácné), kdy se odlišný způsob spojení týchž složek používá k rozlišení termínů, např.: dienoraštis „дневник“ a dien-raštis „ежедневная газета“. V terminologii však nelze schvalovat uvádění variant téhož termínu (např.: gyvsakiai ir gyvasakiai, kampmatis ir kampomatis, plokščiakalvė ir plokštikalvė aj.). 9. Koncovky složených termínů jsou tyto: -is (I. deklinace, 64,9% všech zkoumaných složenin), -ė (21,7%), -a (8,8%), -ys (3,4%) a -as (1,2%). Odvozenin s koncovkou -ė je ve skutečnosti o něco více, neboť ve slovnících termínů se označení osob obvykle uvádějí pouze v mužském rodě. Celkově je však označení osob uváděno poměrně málo (ve zkoumaných slovnících tvoří jen jednu šestnáctinu (6,3%) všech složených termínů). 9.1. Složené termíny jmenného typu s doslovným významem bývají zpravidla stejného rodu jako výchozí podstatná jména jejich druhé složky. Změna koncovky je u takových odvozenin téměř pravidelná. Odvozeniny s přeneseným významem bývají častěji mužského rodu, a mají tedy koncovku -is, avšak obec- 120 rod (a koncovka) odvozeniny závisí také na označovaném objektu (subjektu). Na označované věci ve značné míře závisí také rod a koncovky slovesných složených termínů -is či -ė, které odvozenině přisuzují konkrétní význam. Slovesné termíny s abstraktním významem mají nejčastěji koncovku -a. Většina termínů s koncovkou -as jsou nesprávně utvořené odvozeniny. 9.2. Vyskytují se složené termíny s kolísající koncovkou. V některých případech toto kolísání odráží nářeční varianty složenin – slova různých termínů utvořená pro označení téže věci (např. kurmrausa ir kurmiarausis), v jiných případech se vedle správně utvořené odvozeniny užívá i nesprávná varianta (např. kilovatvalandė ir kilovatvalanda). Občas pomáhá rozdílná koncovka odvozeniny rozlišit termíny, např.: dvìkova „duel“ a dvìkovė „dvojboj“, paukščiadulka „opylování květů pomocí ptáků“ a paukščiadulkiai „rostliny opylované ptáky“ atd. V posledně uvedeném případě je rozdíl v koncovkách složenin odůvodněný a pro terminologii přínosný, v ostatních případech je třeba jej napravit. 9.3. Poměrně velká část složených termínů (pětina všech zkoumaných příkladů) se vyskytuje v množném čísle. Většina z nich má druhou jmennou složku. Případů, kdy se množné číslo navíc terminologizuje, je však velmi málo (např.: pietvakarís „jihozápadní vítr“ a pietvakar­iai „světová strana mezi jihem a západem“). 10. Při úpravách a doplňování litevské terminologie se i nadále bude plodně využívat skládání. Je tedy důležité důsledně dodržovat hlavní tendence tvoření složenin ve spisovném jazyce (struktura složek, spojovací samohlásky, koncovky). Do terminologických slovníků se dostává poměrně málo nesprávně utvořených odvozenin. Nesprávné složené termíny, které se do slovníků dostaly a užívají se v odborné literatuře, musí terminologické komise příslušných oborů ve spolupráci s jazykovědci-specialisty na terminologii opravit a nahradit správně utvořenými odvozeninami. Zkratky ATŽ – Jurevičius A., Čižas A. Aiškinamasis tekstilės terminų žodynas. – V., 1962, d. 1. BŽ – Botanikos terminų žodynas / Sud. Botanikos žodyno komisija. Redagavo: J. Dagys (vyr. redaktorius), A. Lekavičius, V. Mališauskienė. – V., 1965. ChŽ – Daukšas K. Chemijos žodynas. – V., 1960. DŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas. II papild. leid. / Red. kolegija: J. Kruopas (atsak. redaktorius), A. Lyberis, D. Lukšys, J. Paulauskas, J. Senkus, K. Ulvydas. – V., 1972. EŽ – Rusiškas lietuviškas ekonomikos terminų žodynas / Red. kolegija: K. Meškauskas (atsak. redaktorius), A. Poviliūnas, V. Puronas, A. Skupeika. – V., 1966. FŽ – Fizikos terminų žodynas / Red. P. Brazdžiūnas. – V., 1958. GŽ – Gudelis V. Geologijos ir fizinės geografijos terminų žodynas. – V., 1956. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas. – V., 1941–1978, t. 1–11. 121 LŽ — Slovník literárních termínů / Sestavili J. Petronis, V. Vanagas, A. Zalatorius. — V., 1962. MŽ — Čeičys J. Melioracijos terminų žodynas. — V., 1960. STŽ — Kairys V., Kaminskas A., Kudirka Z., Kundrotienė R., Lipšicas M., Mačernius A., Norkus J., Riaubūnas J., Stanaitis J., Stulpinas B., Šliavas A. Rusko-litevský-anglický slovník výpočetní techniky. — V., 1971. ŠŽ — Slovník sportovních termínů / Redakční kolegium: Z. Gobikas, V. Kazlauskas, J. Lagunavičius, P. Normantas, V. Petkus, P. Rimša, V. Steponaitis (odpovědný sestavovatel). — V., 1959. TŽ — Slovník právních termínů / Sestavil A. Žiurlys. Redakční kolegium: J. Bulavas, K. Jablonskis (odpovědný redaktor), J. Žiugžda, A. Žiurlys. — V., 1954. TVORBA LITEVSKÝCH SLOŽENÝCH TERMÍNŮ Резюме Práce zkoumá tvorbu litevských jednoslovných složených podstatných jmen-terminů na základě materiálu, který autor shromáždil ze slovníků fyzikálních, chemických, geologických a fyzickogeografických, botanických, melioračních, textilních, výpočetně-technických, právních, literárněvědných, ekonomických a sportovních termínů. Skládání slov je důležitým způsobem tvorby a dalšího rozvoje litevské terminologie. Počtem termínů zaostává výrazně pouze za sufixálním způsobem tvoření slov, avšak předčí flektivní (nepatrně) i prefixální způsob. Lze pozorovat tendenci k rostoucí úloze skládání slov při tvorbě termínů ve srovnání s obecnou spisovnou, a zejména lidovou (dialektální) slovotvorbou. Druhá složka složených termínů se obvykle zakládá na slovech patřících k podstatným jménům (78,2% kompozit z 893 příkladů zkoumaných v práci) nebo ke slovesům (téměř všechny ostatní). Na tomto základě se litevská složená slova obvykle dělí na jmenná a slovesná. Toto rozdělení je zachováno i v této práci. Jako první složka se rovněž nejčastěji používají podstatná jména (63% zkoumaných kompozit). Kromě toho se jako první složka složených termínů užívají přídavná jména, číslovky a méně často příslovce, zájmena, slovesa a předložky. Typy složených termínů jsou vymezeny podle toho, které slovní druhy tvoří jejich složky. Všechny uvedené typy jsou v práci zkoumány z hlediska významu i formy. Téměř u poloviny zkoumaných složených termínů pocházejí obě složky z podstatných jmen. Velmi produktivní jsou také typy se složkami odvozenými od přídavných jmen a podstatných jmen, jakož i od podstatných jmen a sloves. Ostatními typy bylo utvořeno výrazně méně složených termínů. Při tvorbě složených termínů se jako základní jednotky používají jak jednoslovné termíny, tak běžná (prostá) slova. Jedna osmina zkoumaných útvarů obsahuje jako jednu ze složek (obvykle jmennou) mezinárodní termíny, a je tedy hybridní. Litevské složené termíny jsou z hlediska vzájemného vztahu složek nejčastěji determinativní. Kopulativní složené termíny jsou vzácné. Většina zkoumaných kompozit má přímý význam, ale nezanedbatelný je i počet složených termínů s přeneseným významem (většinou typu bahuvrīhi). Složené termíny jsou označeními předmětů, živých 122 bytostí, osob, abstraktních pojmů (jmenné), nástrojů děje, nositelů slovesného příznaku, slovesných abstrakt a výsledků děje aj. (slovesné). Základová slova komponentů mají stejně jako v obecně spisovném skládání slov nejčastěji slovotvorně nekomplikovanou strukturu. Potřeba pojmenovávat v terminologii složitější pojmy však vede k tomu, že téměř pětina zkoumaných kompozit má komponenty (obvykle jeden z nich) se základem, který lze slovotvorně analyzovat. I při tvorbě termínů se však vyhýbáme tomu, abychom jako komponenty využívali složitá a prefixální útvary. Někdy během skládání dochází ke zjednodušení základu základového slova, např. žiedlapis „okvětní lístek“ od slov žiedas „květ“ a lapelis „lístek, lísteček“, žemėnauda „využívání půdy“ od slov žemė „země“ a naudoti „užívat“. Komponenty složených termínů se stejně jako běžná složená slova spojují přímo (bez spojovacích samohlásek) nebo pomocí spojovacích samohlásek. Více než 40% kompozit je utvořeno bez spojovacích samohlásek, ostatní mají spojovací samohlásky — nejčastěji -a-, méně často -ia-, -i-, -o-, -ė- a zřídka -u-, -y-, -io-. Práce sleduje tendence určující způsob spojování komponentů a odhaluje případy, kdy se této formální zvláštnosti litevského skládání slov využívá k rozlišení různých termínů, např.: dienoraštis „deník“ a dienraštis „denní noviny“. Takové případy jsou ovšem velmi vzácné. Práce zkoumá také gramatické utváření složených termínů. V litevském skládání slov hraje důležitou roli flexe. V jazyce působí určité zákonitosti, na nichž závisí volba koncovky složeného slova či složeného termínu. Při tvorbě složených termínů se obvykle používají koncovky -is (2. p. -io), -ė, -a. Vyskytují se útvary, u nichž je koncovka hlavním prostředkem rozlišení termínů, např.: paukštžiaudulka „ornitofilie“ a paukštžiaudulkiai „ornitofilové“. Zkoumány jsou také případy střídání kořenových samohlásek, které se vyskytují ve slovesných komponentách kompozit. Byly odhaleny chyby vznikající při tvorbě složených termínů. Tyto chyby je třeba odstranit při dalším uspořádávání litevské terminologie příslušných oborů.