Reguliariųjų išvestinių reikšmių pateikimas aiškinamuosiuose lietuvių ir rusų kalbų žodynuose

MOKSLO KALBOS KULTŪROS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIV (1985) ZOFIJA BABICKIENĖ UVÁDĚNÍ PRAVIDELNÝCH ODVOZENÝCH VÝZNAMŮ VE VÝKLADOVÝCH SLOVNÍCÍCH LITEVŠTINY A RUŠTINY 1. Úvodní poznámky Tradice zkoumání sémantických procesů daly vzniknout otázkám pravidelné polysémie. Obecné zákonitosti utváření odvozených významů patří k nejdůležitějším otázkám analýzy polysémního slova. Dosud byla v lexikologické teorii a praxi věnována poměrně malá pozornost polysémním slovům, pro něž jsou charakteristické pravidelné odvozené významy. V lexikografické praxi neexistují kritéria a zásady, podle nichž by se tyto významy vybíraly do výkladových slovníků. Jedním z nejobtížnějších lexikografických problémů je proto vytvoření sémantické struktury polysémního slova a určení významů a jejich odstínů. Tento článek se zabývá uváděním pravidelných odvozených významů polysémních podstatných jmen ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny. Z pěti výkladových slovníků litevštiny (LKŽ — 528, DŽ — 330)1 a ruštiny (DAŽ — 577, MAŽ — 524, RKŽ — 478) bylo vybráno celkem 2437 polysémních podstatných jmen, která byla rozdělena do lexikálně-sémantických skupin a ty následně do větších klasifikačních jednotek — typů 2. Výsledky výzkumu jsou uvedeny v tabulce na konci článku. V horní části buněk je v procentech vyznačen počet slov zkoumané lexikálně-sémantické skupiny, zatímco dolní část buňky udává počet těchto slov (v%), v jejichž heslových odstavcích jsou zaznamenány pravidelné odvozené významy, jejich odstíny a užití. Výzkum ukazuje produktivitu typů pravidelné polysémie ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny. Porovnáním čísel v horní a dolní části buněk můžeme stanovit tyto zákonitosti: a) pravidelné odvozené významy jsou charakteristické pro všechna polysémní slova dané lexikálně-sémantické skupiny (čísla v horní a dolní části buněk se shodují); b) odvozené významy nejsou ve výkladových slovnících obou jazyků vyznačeny u všech zkoumaných slov (procenta v dolní části buňky jsou nižší než v horní části); 1Seznam zkratek viz na konci článku. 2Sémantická struktura polysémního slova je natolik složitá, že se nepodařilo všechny lexikálně-sémantické skupiny slov sloučit do typů. 223 c)výkladové slovníky litevštiny a ruštiny vůbec neuvádějí pravidelné odvozené významy v heslových odstavcích podstatných jmen určité lexikálně-sémantické skupiny (dolní část buňky se rovná nule). Nižší výsledek v dolní části buňky lexikálně-sémantické skupiny ve většině případů ukazuje na nejednotné zaznamenávání pravidelných odvozených významů v těchto výkladových slovnících. Co podmiňuje takové uvádění odvozených významů polysémních slov v lexikografické praxi? 2. Faktory určující zaznamenávání pravidelných odvozených významů v různých typech výkladových slovníků Zachycení polysémních slov se sémanticky stejnorodými významy v různých typech výkladových slovníků závisí na lingvistických (produktivita lexikálně-sémantické skupiny slov, aktuálnost slov a jejich významů, frekvence užívání aj.) i extralingvistických (typ slovníku) faktorech. Zachycení pravidelných odvozených významů ve výkladových slovnících je podmíněno produktivitou lexikálně-sémantické skupiny slov. Výsledky výzkumu ukazují, že největší typy [„celek“—„část tohoto celku“, „objekt činnosti (materiál, z něhož se něco vyrábí)“—„výsledek této činnosti“, „objem, kapacita“—„jejich obsah“] jsou podrobněji zachyceny ve velkých a středních výkladových slovnících a mnohem méně často v malých slovnících. Naproti tomu méně produktivní lexikálně-sémantické skupiny („míra sypkých látek“—„nádoba na měření látek“, „prostředek či materiál pro zobrazování“—„umělecké dílo“) a pravidelné odvozené významy jsou úměrně málo zastoupeny ve výkladových slovnících všech typů. Pravidelné odvozené významy některých slov se užívají v nespisovném jazyce (například v lexikálně-sémantické skupině „pták“—„maso tohoto ptáka jako potravina“—„pokrm z něj připravený“: slepice, husa), zatímco ve spisovném jazyce jsou rozšířena sufixální odvození (vištiena, žąsiena). Z tohoto důvodu se statistické výsledky u některých polí ukázaly jako nevýznamné. Střední a malé výkladové slovníky se obvykle sestavují podle obecných zásad výběru slov. DZ například nezachycuje tato podstatná jména: bimbiras, čibuliokas, laišis, panelė, patisonas, pepinas, zatímco do RKZ nebyla zařazena taková zřídka užívaná ³ slova: некан, тернослив, патиссон, мангостан, тамаринд. Frekvence užívání slov není při jejich výběru do MAŽ a RKZ vždy nejdůležitějším kritériem, protože tyto slovníky obsahují i poměrně zřídka užívaná slova, např.: тмин, чечевица, маслина, каштан, кабачок, абрикос atd. V takových případech je třeba přihlížet k tomu, nakolik se slova a jejich významy vžily a zda jsou aktuální. Významy a jejich odstíny, které již nejsou aktuální v dnešním užívání, se do malých slovníků nezařazují. Například hnízdo významů slova bėralas „chléb z nevětraného žita“ není v DZ zaznamenáno. Ve skutečnosti se po změně životního stylu a podmínek takový chléb již nepeče. S vymizením samotné reálie odpadá 3 Частотный словарь русского языка.— М., 1977. 224 potřeba zaznamenávat i její jazykové vyjádření. Aktuálnost slova a frekvence jeho užívání ne vždy určují důležitost pravidelného odvozeného významu. V ruštině je v hnízdě MAŽ u slova медведь (frekvence užívání je poměrně vysoká — 40) význam „medvědí kožešina“ uveden nejen jako zastaralý, ale také jako stylově konotovaný člen. (Medvědí kožešina se v ruském prostředí ve skutečnosti užívá poměrně zřídka, a proto ani jí označovaný význam není rozšířený, nýbrž stylově konotovaný.) Zastaralé odvozené významy i jejich odstíny jsou ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny označovány kvalifikátory psn., устар. Například významy „výrobky z těchto materiálů“ jsou v hnízdech slov мускус a пенка v MAŽ uvedeny s kvalifikátorem устар. Předpokládá se, že tyto kvalifikátory byly přidány proto, že se daná slova užívají zřídka. Někdy může být kvalifikátor psn. užit ne zcela přesně; například slovo grafas je v LKŽ uvedeno s kvalifikátorem psn., zatímco v DŽ se tento kvalifikátor již zcela oprávněně neužívá, protože slovo grafas v litevštině zřejmě není zastaralé, nýbrž patří do kategorie historismů. Dolní výsledek lexikálně-sémantické skupiny slov „území“—„lidé, kteří v něm žijí nebo se v něm nacházejí“ (0,9%, 0,7%) je výrazně nižší než horní (2,4%, 2,9%), protože byly zkoumány výrazy, které v současném jazyce ztratily význam (např. seniūnija). Lexikálně-sémantická skupina slov „instituce“—„její budova, prostory“—„lidé, kteří v ní pracují“ se vyznačuje trojčlennou strukturou. Ne všechna zkoumaná slova však mají tři složky. (Zřejmě právě proto je i dolní výsledek výpočtu výrazně nižší než horní.) Pravidelné odvozené významy některých slov jsou ve spisovném jazyce široce užívány. Například v hnízdě podstatného jména salė je jako významový odstín uvedeno „publikum shromážděné v takové místnosti, diváci, posluchači“. V krásné literatuře se takových výpovědí skutečně vyskytuje mnoho, například Sál stále šuměl, ale už ne tak hlasitě P 1976 12. Specifikem sálu jako místnosti je, že bývá naplněn lidmi, kteří obvykle vykonávají určité funkce; proto se při přípravě nového vydání DŽ doporučuje zařadit tento pravidelný odvozený význam i do malého slovníku. Zvláště početná je lexikálně-sémantická skupina slov „budova, místnost“—„lidé, kteří se v nich nacházejí“. Lidé dávají přednost co nejkratším vyjádřením, která se tak široce rozšířila v hovorovém jazyce, např.: Po nějaké době celé oddělení tvrdilo, že mi tehdy tekly slzy. Úžas střídají komentáře. Oddělení ožívá.— Odvezte ho, řekl lékař ošetřovatelce. Oddělení mlčelo. Smrt je opravdu velmi těžké pochopit Mač LN 113; Diferencovat publikum, znát jeho potřeby a vzdělání je bezpochyby nutné LM 1979 4; Jaké možnosti má výtvarník poznat publikum, když se připravuje na výjezdy? LM 1979 4; Názor publika zjišťujeme na konferencích diváků a posluchačů LM 1978 32. V lexikografické praxi je zvláště důležitá stylistická charakteristika celého slova i jeho významů. Vycházíme-li z tvrzení o třech vrstvách vzniku přenesených významů polysémního slova (horní, střední a 15 Užsak. Nr. 1007 225 dolní 4, pravidelná polysémie ukazuje vývoj sémantické struktury slova směrem k dolní vrstvě; většina pravidelných odvozených významů i jejich odstínů je proto stylisticky neutrální. Odvozené významy vzniklé metonymií obvykle pouze odrážejí skutečnost a přenesenými jsou původem. Metonymicky vznikající významy polysémního slova navíc označují takové jevy skutečnosti, pro které není příznačné subjektivní hodnocení mluvčího, a proto bývají takto vzniklé významy většinou stylisticky neutrální. Navzdory obecné tendenci ke stylistické neutralitě se pravidelné odvozené významy podstatných jmen v litevštině a ruštině z některých lexikálně-sémantických skupin vyznačují určitou stylistickou konotací, kterou určují vlastnosti základních nominativních významů. Pro lexikografy je zvláště důležité, aby stylistické označování slov ve výkladových slovnících odpovídalo skutečnému stavu v celém jazykovém systému 5. Odvozené významy ruských podstatných jmen, která tvoří lexikálně-sémantickou skupinu „hudební nástroj“—„člověk, který na tento nástroj hraje“ (například флейта, скрипка, фагот, кларнет), jsou stylisticky konotované. Odvozené významy vznikají zvláště produktivně v hovorovém profesním jazyce. Dolní statistický výsledek lexikálně-sémantické skupiny slov „zvíře“—„kožešina tohoto zvířete“ je v LKŽ a DŽ výrazně nižší než horní. Jedním z důvodů by mohlo být rozšířené užívání odvozenin se sufixem -ena ve spisovném jazyce pro označení kožešin divokých zvířat (br iedena, kiaurena, lapena, vilkena). Pravidelné odvozené významy jsou vlastní slovům audinė, nutrija, která nemají sufixální odvozeniny. V nespisovném jazyce se ve významu zvířecí kožešiny užívají také litevská podstatná jména: lapė, šuo aj. Při výběru slov a jejich významů do výkladových slovníků je velmi důležité přihlížet ke stylistické konotaci. Podstatné jméno kinka z lexikálně-sémantické skupiny „část lidského těla“—„oděv, který ji zakrývá“ se obvykle užívá pouze v hovorovém jazyce, proto DŽ zaznamenává jen jeho rozšířenější význam „noha; lýtko; stehno; kolenní kloub“. Částečně i z tohoto důvodu je dolní statistický výsledek této skupiny v DŽ poněkud nižší (3,2%) než v LKŽ (3,8%). Zachycení pravidelných odvozených významů závisí na typu výkladového slovníku. Lexikografická praxe rozlišuje tři typy výkladových slovníků: 4 Horní vrstva přenesených významů zahrnuje vrstvy individuálního básnického jazyka. K této vrstvě se přihlíží při sestavování slovníku jazyka spisovatele, v němž je prvek obraznosti jedním z nejdůležitějších. V dolní vrstvě vývoje přenesených významů tento prvek obvykle zaniká, a tak vznikající významy jsou předmětem jak slovníku obecného spisovného jazyka, tak slovníku literárního jazyka. — Л е н д ь е л Л. «Переносное значение или «образное употребление слова»? — В кн.: Лексикография и лексикология. М., 1972, с. 58—59. 5 Někteří ruští lingvisté věnují problémům tohoto druhu zvlášť velkou pozornost. Usiluje se o stylistické sjednocení nejen uvnitř jednoho výkladového slovníku, ale také napříč výkladovými slovníky různých typů. Viz: С к л я р е в с к а я Г. Н. Заметки о лексикографической стилистике.—В кн.: Современность и словари. Л., 1978, с. 101—111. 226 velký (LKŽ, DAŽ), střední (MAŽ) a malý (DŽ, RKŽ), které se liší nejen svým rozsahem, ale také cíli, na nichž závisí nejen výběr slovníkového materiálu, struktura heslových hnízd a celý popis jejich významů⁶. Díky širokému rozsahu může velký typ výkladového slovníku obsáhnout celý lexikálně-sémantický systém jazyka a co nejúplněji uvádět pravidelné odvozené významy. LKŽ (tezaurus) má mnohem větší možnosti než DŽ popsat slova, pro něž je charakteristická pravidelná polysémie, tím spíše, že tento slovník zahrnuje lexikum z hlediska původu, užívání, normy a dalších aspektů. LKŽ se od ostatních výkladových slovníků velkého typu (např. polských, ruských) liší tím, že jeho hlavním zdrojem jsou nářečí litevštiny — živý lidový jazyk. Popis rozsáhlého a rozmanitého nářečního materiálu jazykových dokladů má mimořádnou hodnotu pro odhalení vývoje utváření normy spisovného jazyka. Slovy lingvistky L. Kovtun: „analýza významu slova v mluveném jazyce odhaluje právě takové zdroje a příčiny kolísání, zastarávání a obnovování jazykové normy, které by nebylo možné objasnit ani skrupulózním zkoumáním vztahů mezi slovy, jež tento význam utvářejí pouze v textech spisovného jazyka“⁷. Nářeční lexikum LKŽ je zvláště důležité nejen z hlediska vývoje jazykové normy, ale i pro sémantickou analýzu struktury mnohoznačného slova. Vždyť právě takové slovníky, jako je LKŽ, mohou ukázat, jak velké možnosti vývoje sémantické struktury slova leží mimo hranice normy spisovného jazyka. Potvrzuje to také množství pravidelných odvozených významů podstatných jmen z některých lexikálně-sémantických skupin v LKŽ. Zásady výběru slov a jejich významů, na jejichž základě se sestavuje DŽ, omezují možnost uvádět odvozené významy podstatných jmen v co největším počtu. Jedním z nejdůležitějších úkolů DŽ je normování lexika. Proto se v DŽ nezaznamenávají některé pravidelné odvozené významy, jejich odstíny a užití, např.: linas „lněná tkanina“, medus „opojný nápoj vyrobený z medu; medovina“, pusnaktis „jídlo, které se jí v tuto denní dobu“; rūgtis „stonek či zrno tohoto plevele“. Většina slov zkoumaných v LKŽ, pro něž jsou charakteristické pravidelné odvozené významy (např.: brandė, griežtinė, kibišas, kotiniai, ropučiai atd.), se do DŽ vůbec nezařazuje. Pravidelné významy mnohoznačných podstatných jmen v ruštině jsou nejobsáhleji uvedeny v DAŽ a MAŽ. Dokládají to také níže uvedené statistické výsledky pro lexikálně-sémantické skupiny. Například většina slov lexikálně-sémantické skupiny „rostlina“ — „plod této rostliny“: морель, мирика, пинанга, цитрон, мангостан atd. se v malém typu slovníku vůbec nezaznamenává. 6 A. P. Evgenjeva. Definice ve výkladových slovnících.— In: Problém výkladu slov ve filologických slovnících (Materiály porady 31. října—3. listopadu 1961). Riga, 1963, s. 8. 7 L. S. Kovtun. Specifika charakteristiky významu slova ve slovnících různých typů.— In: Teze referátů na poradě věnované výsledkům práce na „Slovníku současného ruského spisovného jazyka“ (1948—1956) a perspektivám práce na slovnících současného ruského spisovného jazyka. L., 1966, s. 12. 227 Lingvistické i extralingvistické faktory, které určují zaznamenávání pravidelných odvozených významů podstatných jmen ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny, spolu poměrně úzce souvisejí a při zkoumání lexikálně-sémantických skupin slov bývá často obtížné určit, který z nich je nejdůležitější. 3. Zásady popisu mnohoznačných slov Při sestavování výkladového slovníku kteréhokoli jazyka lze pozorovat dvě protikladné tendence: jedna spočívá v hledání jednotných způsobů popisu sémanticky stejnorodých mnohoznačných slov, která tvoří typologii pravidelné polysémie 8, druhá v úsilí nalézt individuální, specifická kritéria popisu mnohoznačných slov, jež by co nejpřesněji odpovídala nejen specifikům slova, ale i typu výkladového slovníku. Při uvádění pravidelných významů mnohoznačných slov se výkladové slovníky obvykle orientují na určitý sémantický model. Tato tendence je zvláště zřejmá ve výkladových slovnících velkého a středního typu. V každém slovníku se však neuplatňuje stejně důsledně. Viděli jsme, že slovník někdy zaznamenává pouze jednu část dané lexikálně-sémantické skupiny. Například u slov funkud, hvozdík z lexikálně-sémantické skupiny „rostlina“—„plod této rostliny“ se v heslových hnízdech MAŽ a RKŽ zaznamenává pouze význam „plod této rostliny“. V hesle kokos v RKŽ se uvádí pouze význam „plod této rostliny“, zatímco u dalších příkladů z této skupiny (moruše, jalovec) — „pouze rostlina“. V jazyce se názvy určitých druhů umění nejčastěji utvářejí na základě jednotlivých uměleckých děl (nebo naopak), když roste jejich společenský význam a hodnota. Takto se v jazyce formuje lexikálně-sémantická skupina „druh umění“⇔„jednotlivé dílo daného druhu umění nebo jejich soubor“. Při vytváření heslového hnízda mnohoznačného slova ve výkladových slovnících je velmi důležité zahrnout „základní pojmy předmětů či jevů skutečnosti označovaných tímto slovem“ 9. Příklady ukazují, že slova plakatas, vitražas, mozaika, keramika se užívají také pro označení výtvarných a malířských žánrů: Takto vznikl nový výtvarný žánr — umělecký plakát (LM 1979 48); Druhy monumentální malby — vitráž, mozaika, nástěnná malba — se téměř nerozvíjely (LDI 125); Keramika má stejně jako další odvětví lidového umění charakteristické etnografické rysy (LDI 92). Oba tyto významy jsou vlastní i dalším slovům této lexikálně-sémantické skupiny, např.: grafika, krajina, sochařství, malířství atd. Lexikografové věnují zvláštní pozornost tu- 8 Z. I. Babickiene. Typy pravidelné polysémie u podstatných jmen v ruštině a litevštině.— In: Diachronie a typologie jazyků: Lingvistická bádání. M., 1980, s. 22—33. 9 F. P. Sorokoletov. Významová charakteristika termínů ve výkladových slovnících.— Lexikografický sborník, 1962, sešit 5, s. 126. 228 měly být věnovány i takovým nedávno vzniklým významům a ty by měly být začleněny do způsobu uvádění dalších slov tohoto typu v litevských a ruských slovnících.10 Vznik a označování pravidelných odvozených významů v rámci heslových hnízd polysémních slov ve výkladových slovnících částečně ovlivňuje také společenský účel a význam předmětu či materiálu. Lexikálně-sémantická skupina „objem, kapacita“—„množství materiálu, které se do ní vejde“ zahrnuje výpůjčku reja, která se obvykle užívá k označení místnosti, v níž se sušilo obilí. Takto označovaný objekt má úzce specializovaný účel. Proto se slovo reja kromě svého základního významu užívá také ve významu „množství obilí, které se do takové sýpky vejde“: Tris rejas iškūlėm Vkš. Ve skutečnosti mohou věci téhož druhu, které se nacházejí v určité místnosti, získat její název, avšak pokud se v místnosti uchovávají různé věci, obvykle je nelze nazývat názvem této místnosti (srov.: rūsys, významy 1 a 2 v LKŽ). Ačkoli je dolní statistický výsledek lexikálně-sémantické skupiny slov „objem, kapacita“—„množství materiálu, které se do ní vejde“ dvakrát nižší než horní výsledek „množství materiálu, které se vejde do různých nádob“, je v LKŽ poměrně hojně doložen, například slovy kubilas, kibiras, katilas, kaušas, gertuvė a tak dále. Některá slova označující tentýž objekt, která se však v nářečích vyznačují odlišnými gramatickými a morfologickými vlastnostmi, například krepšys, krepšė, krežis, krežulys, pintė, pintinė a další, naproti tomu ve slovníku ve svých heslových hnízdech význam „množství, které se do nich vejde“ nemají. Sestavení heslového hnízda polysémního slova a uvádění odvozených významů i jejich odstínů částečně závisí na dostupném ilustračním materiálu. Většina sémanticky příbuzných slov, jako jsou výše zmíněná podstatná jména označující objem, jichž je v běžné slovní zásobě velmi mnoho, sice mohou označovat množství, které se do takových nádob vejde, avšak kvůli nedostatku ilustračního materiálu nebyla do slovníku zařazena. Společenský význam předmětu či objektu vystupuje zvláště zřetelně při zkoumání lexikálně-sémantické skupiny ruských podstatných jmen „ryba“—„pokrm z ní připravený; konzervy“. V sémantických hnízdech slov шпрот, краб, сардина, килька uvádí DAŽ jejich druhý význam „konzervy z těchto ryb“, zatímco žádná lexikografická příručka nezaznamenává význam „konzervy“ u názvů dalších rozšířených ryb треска, тунец, ставрида, скумбрия atd. Rozdílný stav ve slovnících zřejmě souvisí se samotnou objektivní skutečností. Vždyť шпрот, шпроты jsou nejznámější především jako konzervovaný výrobek, zatímco ryby треска, ставрида a další se jako potravina obvykle prodávají v nejrůznějších podobách. Některé ryby (лосось, семга aj.) jsou poměrně vzácné, ba ohrožené, a proto MAŽ význam „konzervy z těchto ryb“ nezaznamenává. Uvádění pravidelných odvozených významů polysémních slov ve výkladových slovnících závisí také na původu a společenské povaze popisovaných slov. Při zkoumání litevské slovní zásoby bylo zjištěno, že pravidelné— 10 Сергеев В. Н. Семантически близкие термины изобразительного искусства в современных толковых словарях русского языка.—В кн.: Современная русская лексикография.—Л., 1975, с. 137—144. 229 né významy jsou příznačnější právě pro slova, která se široce užívají v litevských nářečích (srov. sémantické hnízdo slova balžienas v LKŽ a slova nailonas, katčiukas, která mají terminologickou povahu a v litevštině se užívají teprve poměrně krátce). Šíře sémantického rozsahu polysémních slov a význam reálií, které označují, přinášejí v lexikografické praxi nové otázky. Ve skutečnosti je mnohem jednodušší popsat v normativním slovníku slova s užším sémantickým rozsahem. V sémantickém hnízdě slova klasė DŽ neuvádí význam „skupina žáků“ vedle významu „místnost, kde se učí skupina žáků“, neboť toto polysémní slovo má poměrně složitou sémantickou strukturu. Mnohem jednodušší a užší sémantický rozsah mají slova tohoto typu (užívaná k označení určité místnosti a jejího obsahu), například namas, salė, salonas a další. Zde se vynořuje otázka šíře slovního rozsahu, významu označovaných reálií a hranic slovníku. Vzniká rozpor mezi složitou sémantickou strukturou a reálnými možnostmi slovníku popsat ji adekvátně. Jednotné uvádění pravidelných významů polysémních podstatných jmen je patrně nemožné nejen ve výkladových slovnících všech tří typů, ale i v každém z nich samostatně. Důvodem je pravidelnost samotných sémantických jevů. Sémantika se skládá z obecných a individuálních rysů. To vše musí výkladový slovník zohlednit. N. Kotelova, badatelka lexikální a syntaktické valence slov a redaktorka slovníků neologismů ruského jazyka, uvádí: „mají-li slova podobnou sémantickou derivaci, podobné denotáty, tutéž gramatickou kategorii a náležejí-li k jedné sémantické skupině, pak mají tyto vlastnosti tvořit základ jednotného lexikografického popisu; nelze však přehlížet ani individuální sémantické rozdíly mezi slovy. Odlišný popis podobných slov nelze vždy považovat za lexikografickou nekonzistentnost“ 11. V lexikografické práci je totiž mimořádně důležitý tvůrčí výběr nejen jednotlivých slov, ale i jejich významů. Například význam „učebnice, v níž jsou vyloženy základy vědního oboru“ může získat název každé vědní disciplíny. Výjimku mohou tvořit pouze disciplíny označující široké, abstraktní pojmy (například matematika, která zahrnuje dokonce několik vědních oborů). V takových případech je třeba přihlédnout také ke kulturně-historickému hledisku (úrovni vědy, systému všeobecného vzdělávání, vyučovacím kurzům a učebnicím). Možná se redakce slovníků LKŽ a DAŽ, které v největší míře zahrnují slovní zásobu nespisovného i spisovného jazyka, nemýlí, když do hesel slov biologija, psichologija, физиология, психиатрия, хирургия a dalších nezařazují význam „učebnice“. Uvádění pravidelných odvozených významů ve výkladových slovnících litevského a ruského jazyka má řadu společných rysů, které se projevují v činitelích určujících označování takových významů ve výkladových slovnících různých typů i v zásadách popisu polysémních slov. Většina typů pravidelné polysémie a lexikálně-sémantických skupin je navíc společná oběma jazykům. 11 Котелова Н. З. Значение слова и его сочетаемость.—Л., 1975, с. 156. 230 Při zkoumání polysémních podstatných jmen v litevštině a ruštině byly zaznamenány zvláštnosti lexikálně-sémantických systémů obou jazyků. Lexikálně-sémantická skupina „zvíře“—„srst tohoto zvířete“ je charakterističtější pro ruská podstatná jména, zatímco skupiny „objem, kapacita“—„její obsah“ a „část dne“—„jídlo konzumované v danou dobu“ jsou typické pro litevštinu. Realizace pravidelných odvozených významů se v obou jazycích liší nejen produktivitou či neproduktivností určité lexikálně-sémantické skupiny slov, ale také prostředky vyjadřování odvozených významů („srst zvířete“ se v litevštině vyjadřuje deriváty s příponou -ena, v ruštině slovy s pravidelnými odvozenými významy; k označení „potraviny — polévky“ se v litevštině poměrně často užívají příponové deriváty, např.: bulvienė, kopūstienė, butrokienė; ve skupině „druh umění, žánr“—„jednotlivé dílo daného druhu umění či žánru nebo jejich souhrn“ se význam žánru v litevštině vyjadřuje substantivy v jednotném čísle, zatímco význam díla substantivy v obou číslech; v ruštině se jak „žánr“, tak „souhrn děl“ vyjadřují substantivy v jednotném čísle atd.). Zkoumané lexikálně-sémantické skupiny nebyly vytvářeny výhradně z kontrastivního hlediska, nýbrž také na základě logických a lingvistických kritérií; nelze proto tvrdit, že slovníky jednoho či druhého jazyka uvádějí pravidelné odvozené významy přesněji a důsledněji. Pravidelné odvozené významy některých lexikálně-sémantických skupin jsou podrobněji uvedeny v ruských slovnících, jiné zase v litevské lexikografické praxi. 4. Závěry 1. Označování pravidelných odvozených významů polysémních podstatných jmen při tvorbě slovníkových hesel závisí na typu výkladového slovníku. Nejpodrobněji jsou tyto významy a jejich odstíny uvedeny v LKŽ, DAŽ a MAŽ. 2. Nejednotné zaznamenávání stejnorodých významů a významových odstínů v rámci téže lexikálně-sémantické skupiny v lexikografické praxi závisí: a) na produktivitě lexikálně-sémantické skupiny slov; b) na míře aktuálnosti slova a jeho významů, rozšířenosti a četnosti užívání, jakož i na stylistické konotaci; c) na zásadách popisu polysémního slova, které se zaměřují nejen na určité sémantické modely, ale i na jedinečnou charakteristiku významu slova; č) na společenském účelu, hodnotě a praktickém významu věcí či jevů označovaných daným slovem; d) na nedostatku dokladového materiálu v lístkové kartotéce slovníku, který by potvrzoval existenci pravidelného odvozeného významu v jazyce atd. 3. Přesnějšímu a důslednějšímu označování pravidelných odvozených významů polysémních podstatných jmen ve výkladových slovnících by snad napomohla redakce slovníku (je-li to možné) nikoli podle abecedy, nýbrž systematicky, tj. po tematických skupinách. 231 Uvádění pravidelných odvozených významů ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny Typy Lexikálně-sémantické skupiny Slovníky LKŽ DZ DAŽ MAŽ RKŽ „Celek“—„část tohoto celku“ „rostlina“—„plod této rostliny“ (broskev, rajče, kmín, кокос, черника) 12,1 12,1 11,2 11,2 14,9 14,9 14,3 13,7 13,9 12,4 „rostlina“—„, květ, listy, větve této rostliny“ (lauras, липкас, кибис, сирень, эдельвейс) 10,1 9,2 10,2 8,8 6,2 5,5 6,5 6,3 5,8 5,4 „zvíře“—„srst zvířete“ (baronas, лисица, соболь, собака) 0,9 0,5 1,2 0,7 3,4 3,4 3,8 3,6 4,3 3,2 „druh umění“—„, jednotlivé dílo tohoto druhu umění nebo jejich souhrn“ (romanas, grafika, музыка, керамика) 3,3 3,3 4,4 4,4 2,7 1,7 3,1 1,5 3,4 1,3 „věda“—„, disciplína této vědy“—„, učebnice, která vykládá základy této vědy“ (gramatika, химия, психология) 3,5 0,2 4,6 0,2 2,2 2,2 2,5 0 2,8 0,2 „národ, národnost“—„, příslušník této národnosti“ (финн, француз) — — — — 2,1 2,1 — — 1,3 1,3 „tanec“—„, hudba k tomuto tanci“ (klumpakojis, suktinis, valsas, танго, кадриль) 1,5 0,4 1,7 1,7 5,2 5,2 4,8 4 2,8 1,9 „jméno“, titul, akademický titul“—„člověk, který má toto jméno…“ (profesorius, pulkininkas, лорд, генерал) 3,5 2,6 4,1 4,1 4,8 4,8 5 5 5,1 4,5 „hlas“—„zpěvák s takovým hlasem“ (tenoras, бас, контральто, сопрано) 0,9 0,9 1,2 1,0 1 1 1 1 1,1 1,1 „Předmět děje (materiál, z něhož se něco vyrábí)“—„, výsledek tohoto děje“ „materiál (tkaniny, slitiny apod.)“—„, výrobek z něj (oděvy, nádobí)“ (гор- ланас, аксомас, золото, серебро, фланель) 8,2 5,9 9,3 7,3 9,1 9,1 9,5 8,6 10,3 9,2 „strom“—„, dřevo z tohoto stromu“ (raudonmedis, eglis, явор, орех) 4,6 1,5 5,9 0,5 2,1 1,4 2,3 0,2 2,6 0,4 „rostlina nebo plod této rostliny“—„, produkt zpracovaný z nich, potravina“ (garstyčia, ramunėlė, mėta, шалфей, соя) 4,8 4,8 — — 6 6 5,7 5 5,4 4,9 „ryba“—„, pokrm z ní připravený; konzervy“ (tunas, menkė, лосось, форель) 2,9 0 2,0 0,2 4,8 1,4 4,6 0,4 5,1 0,2 232 Lentelės tęsinys Typy Lexikálně-sémantické skupiny Slovníky LKŽ DŽ DAŽ MAŽ RKŽ „pták“—„maso tohoto ptáka jako potravina“—„pokrm z něj připravený“ (курица, индейка, гусь) — — — — 2,9 1,2 3,2 0,6 1,7 0 „rostlina nebo plod této rostliny“—„materiál“—„výrobek z něj zhotovený“ (linas, medvilnė, džutas, kanapys) 1,3 1,3 1,5 1,5 1,4 1,4 1,5 1,3 1,1 1,1 „objem, kapacita“—„její obsah“ (puodas, ėdžios, kup-rinė) 1,5 0,5 0,7 0,5 — — — — — — „objem, kapacita“—„množství materiálu, které se do ní vejde“ (muštuvė, bertuvė, rėtis, kopūstinė, ящик) 14,6 7,7 11,7 5,1 9,9 5,7 10,9 0,4 11,6 0 „instituce“—„její budova, prostory“—„lidé, kteří v nich pracují“ (paštas, policija, redakcija, канцелярия, монастырь) 9,0 5,9 11,5 6,3 9,9 8,9 10,7 5,9 11,8 3,4 „místnost“—„nábytek v této místnosti“ (кабинет, спаль-ная, гостиная) — — — — 0,5 0,3 0,6 0,4 0,6 0,6 „území“—„lidé, kteří v něm žijí nebo se v něm nacházejí“ (kiemas, kaimas, квартал, село) 2,4 0,9 2,9 0,7 1,2 1,2 1,3 1,0 1,5 0,4 „jednotka délky“—„měřicí přístroj“ (metras, centimetras, метр, сантиметр) 0,4 0,4 0,5 0,5 0,9 0,9 1 1 1,1 0,4 „míra sypkých materiálů“—„nádoba k měření takových materiálů“ (горчица, пюра, четверть, штоф) 1,8 1,8 1,2 0,5 1 1 1,1 1 1,3 0,9 „hudební nástroj“—„člověk, který na tento nástroj hraje“ (скрипка, фа-гор, кларнет) — — — — 3,1 1 3,2 0 3 0 „hudební skladba“—„lidé, kteří tuto skladbu provádějí“ (секстет, сентет, трио) — — — — 1,2 1,2 1,3 1,3 1,3 0,9 „hudební nástroj“—„jeho zvuky, hudba“ (гар-мошка, дудка) — — — — 2,1 — 2,1 0,2 2,4 0,2 „prostředek, materiál k zobrazování“—„umělecké dílo“ (акварель, гуашь, пастель) 0,5 0,5 0,2 0,2 0,7 0,7 — — — — 233 Pokračování tabulky Typy | Lexikálně-sémantické skupiny | Slovníky | LKŽ | DZ | DAŽ | MAŽ | RKŽ „část těla zvířete“—„maso z této části“ (liežuvis, papilvė, penenka) | 1,8 / 1,3 | 2,4 / 1,2 | 0,7 / 0,5 | — / — | 1,1 / 0,2 „část lidského těla“—„oděv, který ji zakrývá“ (pirštas, petys, nugara) | 4,4 / 3,8 | 4,4 / 3,2 | — / — | — / — | — / — „tělesný orgán“—„jeho onemocnění“ (inkstai, plaučiai) | 1,8 / 0,2 | 2,4 / 0,2 | — / — | — / — | — / — „část dne“—„jedení, jídlo v této době“ (pavakarė, pavakariai, pusvakarís) | 4,2 / 3,7 | 4,6 / 1,0 | — / — | — / — | — / — ZKRATKY DAŽ— Словарь современного русского литературного языка.— М.—Л., 1948—1965, т. 1—17 (velký akademický slovník). DŽ — Slovník současné litevštiny /2. vyd., dopl.— V., 1972. LDI — XX a. lietuvių dailės istorija.— V., 1982, t. 1. LKŽ — Slovník litevského jazyka.— V., 1956—1981, sv. 1—12 (a jeho zkrácené verze). LM — Literatura a umění. Mač LN — Mačiukevičius J. Laikrodžiai nesustoja.— V., 1968. MAŽ — Словарь русского языка.— М., 1957—1961, т. 1—4 (malý akademický slovník). P — Vítězství. RKŽ — Ožegov S. I. Slovník ruského jazyka. 12. vyd.— M., 1978. PRAVIDELNÉ ODVOZENÉ VÝZNAMY VE VÝKLADOVÝCH SLOVNÍCÍCH LITEVŠTINY A RUŠTINY S h r n u t í Tato studie se věnuje některým problémům zachycení pravidelných odvozených významů polysémických podstatných jmen ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny. Materiál výzkumu (2 437 citačních lístků) byl zpracován kvantitativně a výsledky jsou uvedeny v tabulce. Na základě provedeného rozboru materiálu a statistických údajů bylo zjištěno, že lexikografický popis slov s pravidelnou polysémií přímo závisí na typu výkladového slovníku. Pravidelné odvozené významy jsou nejúplněji zastoupeny v akademickém Slovníku litevského jazyka, v sedmnáctisvazkovém Slovníku současného ruského spisovného jazyka a ve čtyřsvazkovém Slovníku ruského jazyka. Rozbor materiálu z hlediska logického a jazykového (nikoli čistě srovnávacího) aspektu neumožňuje tvrdit, že slovníky litevštiny nebo ruštiny zachycují pravidelné odvozené významy polysémických podstatných jmen důsledněji. V závislosti na některých formálních (gramatických, 234 morfologických aj.) zvláštnostech zkoumaných podstatných jmen jsou sekundární významy stejného typu některých lexikálně-sémantických tříd nejúplněji zastoupeny ve výkladových slovnících ruštiny, zatímco jiné v lexikografické praxi litevštiny. Bylo zjištěno, že lexikografický popis sekundárních významů stejného typu ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny je podmíněn řadou příčin: a) rozdílnou mírou aktuálnosti daného slova či jeho jednotlivých významů, frekvencí užívání a sémantickou příznakovostí některých významů v sémantické struktuře polysémického slova; b) produktivitou lexikálně-sémantické třídy; c) zásadami vymezování významů a významových odstínů v lexikografické praxi, které se řídí nejen sémantickými modely, ale také mírou obvyklosti a frekvencí užívání daného slova či jeho významu; d) mírou významnosti jednotlivých předmětů každodenního života, přírodních zdrojů, objektů praktické lidské činnosti apod. pro jazykové společenství v daném historickém období aj. Pro adekvátnější zachycení sémantické struktury podstatných jmen s pravidelnými odvozenými významy ve výkladových slovnících litevštiny a ruštiny by pravděpodobně bylo vhodnější sestavovat slovník nikoli abecedně, ale systematicky, tj. podle tematických skupin.