Lietuvių kalbos veiksmažodžių valentingumas ir sintaksinė klasifikacija

LIETUVIŲ KALBOS SINTAKSĖS TYRINĖJIMAI LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXV (1986) NIJOLĖ SLIŽIENĖ VALENCE A SYNTAKTICKÁ KLASIFIKACE LITEVSKÝCH SLOVES 1. ZÁKLAD SYNTAKTICKÉ KLASIFIKACE SLOVES – VALENCE Valenční vlastnosti sloves jsou základem jejich tradičního dělení na osobní a neosobní (podle toho, zda se u jejich určitých tvarů může vyskytovat nominativ, či nikoli) a na tranzitivní a intranzitivní (podle toho, zda vyžadují akuzativ, či nikoli). Je však možná i podrobnější klasifikace sloves založená na jejich syntaktických vlastnostech, která bere v úvahu celý komplex tvarů vyžadovaných slovesem1. V poslední době se mnoho hovoří a píše nejen o valenci sloves, ale také o valenci jiných slovních druhů (podstatných a přídavných jmen). V mnoha zásadních otázkách, například co se má považovat za valenci, v čem spočívá její podstata, ke které jazykové rovině či rovinám náleží a jaké jsou praktické způsoby jejího určování, však dosud nepanuje jednotný názor. Aniž bychom podrobněji pojednávali o dějinách výzkumu valence3 a aniž bychom si činili nárok na její vyčerpávající rozbor, pokusíme se vysvětlit, jak je valence chápána v tomto článku, aby bylo zřejmé, o co se bude opírat syntaktická klasifikace sloves4. 1 První takový pokus v litevské jazykovědě učinila E. Geniuśienė (1971; Генюшене 1970). 2 Otázky valence byly podrobně probírány na XII. mezinárodním lingvistickém kongresu, který se konal v roce 1977 ve Vídni; příspěvky byly vydány v samostatné publikaci (Abraham 1978). O něco dříve vyšel sborník článků věnovaných otázkám valence, který připravil G. Helbig (Helbig 1971). O valenci sloves psal snad nejvíce německý lingvista G. Helbig; jeho dřívější práce na toto téma jsou shrnuty v poslední studii (Helbig 1982). Za zmínku stojí také tyto významnější a přínosné práce: Bondzio 1969; 1971; 1976; 1977; 1978; Emons 1974; Pasch 1977; Sommerfeldt 1973; 1977; Sommerfeldt – Schreiber 1974; Wotjak 1976; 1978; Апресян 1974, 119–156; Степанова 1973. Sémantická valence úzce souvisí s pracemi Ch. J. Fillmorea (1968; 1969 a; 1969 b; 1972; Филлмор 1981). 3Dějiny výzkumu valence od samých počátků jejího chápání ve středověké scholastice až do počátku sedmdesátých let našeho století podrobně vylíčil R. Bräuer (1974); poměrně rozsáhlý přehled výzkumu podává také Helbig–Schenkel 1975, 12 a násl. 4Ve srovnání s autorčinými dříve publikovanými pracemi (Sližienė 1978; 1980) jsou v tomto článku některé otázky úzce související s valencí interpretovány poněkud jinak. Především se to týká přístupu k situaci označované slovesem. Autorka se odklonila od názoru Ch. J. Fillmorea a mnoha dalších lingvistů, že situace označovaná slovesem zcela odpovídá situaci ve skutečnosti (kritiku tohoto přístupu viz Starosta 1978, 508 a násl.), a domnívá se, že sloveso se svými valenčními doprovodnými členy podává pouze určité sémantické hodnocení reálné situace, které se může, ale nemusí shodovat s jejím mentálním obrazem v lidském vědomí (podrobněji viz 1.1.4). 45 1.1. SYNTAXICKÁ A SÉMANTICKÁ VALENCE SLOVES 1.1.1. V současné lingvistice se sloveso obvykle vyčleňuje z ostatních slovních druhů jako nejkonstruktivnější třída slov. Přiznává se mu ústřední role ve větě, neboť jeho povaha a vnitřní vlastnosti určují složení věty a její charakter: která podstatná jména musí sloveso doprovázet, jaký je jejich vztah k němu a jaká je jejich sémantická charakteristika (Чейф 1975, 115; Helbig – Schenkel 1975, 24 nn.; Распопов 1975, 166). „… celý svět lidských pojmů se odedávna dělí na dvě základní sféry. Jedna z nich, sféra slovesa, zahrnuje stavy (polohu, kvalitu) a události; druhá, sféra podstatného jména, zahrnuje ‚věci‘ (jak fyzické objekty, tak zpodstatnělé abstrakce). Domnívám se, že ústředním prvkem je sloveso a periferním podstatné jméno,“ píše Chafe (Чейф 1975, 114). Právě na slovese závisí podstatné jméno a jeho charakter, nikoli naopak (tamtéž, s. 115). Sémantické vlastnosti slovesa do značné míry určují obsah celé věty (tamtéž, s. 190). Vlastnost daná významem slovesa, totiž spojovat se s určitým počtem potřebných slov v určitém tvaru, se nazývá jeho syntaktickou valencí, zatímco slova, která je doprovázejí, a jejich tvary jsou jeho valenčními doplněními5. Např. sloveso skal vyžaduje dva pády podstatného jména – nominativ a akuzativ: vyrai skaldo malkas, duoda vyžaduje tři tvary – nominativ, akuzativ a dativ: mokinys duoda mokytojui sąsiuvinį, slovesu verkia stačí jediný nominativ: vaikas verkia, zatímco šąla nemá žádné doplnění, je bezvalenční. Podle počtu doplnění se slovesa dělí na jednovalenční, dvojvalenční, trojvalenční a čtyřvalenční; samostatnou třídu tvoří bezvalenční slovesa (všechna jsou neosobní). Syntaktickou valenci slovesa znázorňuje syntaktická valenční struktura (dále jen SinVS) – určitý model jeho syntaktického užití. Jsou v ní příslušnými symboly označeny sloveso a jeho valenční doplnění, např. SinVS slovesa duoti je Nₙ – Vf – Nₐ – N₆. SinVS každého slovesa zároveň modeluje jádro slovesné věty, která se s ním tvoří. 1.1.2. Druhou stránkou valence je sémantická valence slovesa. Tu znázorňuje sémantická valenční struktura slovesa (dále jen SemVS). Význam slovesa je jasný pouze tehdy, když se užívá se svými valenčními doplněními, jimiž se realizují určité jeho sémantické rysy. Z toho vyplývá, že význam slovesa a jeho sémantické vlastnosti se objasňují z jádra slovesné věty, což znamená, že SemVS slovesa musí odpovídat propozici příslušné slovesné věty, která se obvykle definuje jako význam věty (Palmer 1982, 69), významová neboli sémantická struktura věty (Арутюнова 1976, 34, 37), hluboká struktura věty (Fillmore 1968; Cook 1978, 296). Z toho tedy vyplývá, že to, co se tvrdí o propozici, by mělo platit i pro SemVS slovesa. 5 V lingvistické literatuře se pro ně užívá celá řada názvů: aktanty (Tesnière 1959; Helbig 1982; Sommerfeldt – Schreiber 1974), determinanty (Geniušienė 1971), partneři (Mitspieler) (Helbig – Schenkel 1975), doplnění (Ergänzungsbestimmungen) (Erben 1964; 1968) aj. 6 Symboly používané v této práci k označování tvarů valenčních doplnění jsou vysvětleny ve 2. kapitole. 46 Propoziciją sudaro dviejų tipų terminai: predikatai ir argumentai (Palmer 1982, 69 tt.; plg. Tekorienė 1982, 135–136), arba kintamieji (Степанов 1980, 312). Predikatai yra reliaciniai terminai ir sakinyje dažniausiai atitinka veiksmažodžius, o argumentai yra priklausomi nuo predikatų ir sakinyje paprastai atitinka daiktavardžius. Tuo būdu sakinio branduolys, arba veiksmažodis su savo palydovais, yra predikatas su tam tikru argumentų rinkiniu, kurie sakinyje yra realizuoti konkrečiais leksiniais vienetais. N. Arutiunova charakterizuje propozici jako sémantickou strukturu věty, která spojuje denotativní a signifikativní význam, přičemž nejdůležitější je význam signifikativní (Арутюнова 1976, 37, srov. 10–11, 45). Propozice, stejně jako jádro věty, se vyznačuje sémantickou heterogenitou svých komponentů: predikát (a sloveso, které mu ve větě odpovídá) souvisí se signifikativní rovinou, zatímco argumenty (a odpovídající podstatná jména) s rovinou denotativní. Predikát je určitá vlastnost přisuzovaná argumentu nebo vztah mezi dvěma či více argumenty. Má význam, ale nemá referent, tj. neoznačuje předmět v reálném světě. Predikátová slova patří do kategorie znaků-pojmů; jejich znakovou funkci lze realizovat pouze ve vztahu k signifikátu (Арутюнова 1976, 329, 378). Predikát je obsah, podstata, sémantický jev (Степанов 1980, 321). Argumenty odpovídají předmětům skutečnosti a jejich funkcí je identifikace. Sémantická struktura věty (a tedy i SemVS slovesa) je tak heterogenní a nelze ji ztotožňovat s významem slova. 1.1.3. Věta se někdy (podle našeho názoru neoprávněně) pokládá za „složený znak“ – zvláštní formu pojmenování, jejímž denotátem není předmět, nýbrž celá situace (k tomu viz Москальская 1981, 9–10; Степанов 1980, 320). Jde o denotativní přístup ke zkoumání sémantiky věty, který hledá přímý vztah mezi větou a extralingvistickou situací, kterou označuje (viz také Арутюнова 1976, 6–8). Sémantická struktura věty znázorňuje určitou situaci, která se v našem vědomí odráží v podobě predikátových struktur7, avšak nejde o denotát věty, nýbrž pouze o určitou sémantickou interpretaci – signifikát. Například větou (1) Vyrai iškrovė daiktus iš vežimo se popisuje situace, které se účastní tři referenty: ten, kdo náklad vykládá, vykládané předměty a místo, odkud se vykládají. Sémantická struktura této věty se skládá z predikátu a tří aktantů8 – agenta, pacienta a výchozího bodu, které plně odpovídají situačním rolím referentů; tato sémantická struktura je tedy přímým obrazem situace ve skutečnosti. Ve větě (2) Vyrai iškrovė vežimą je však táž situace popsána jinak. Predikát zde má pouze dva aktanty – agenta a pacienta – a ti neodpovídají situačním rolím referentů. Místo, odkud se vykládá 7 Predikáty jsou strukturami myšlení i jazykovými strukturami. V prvním případě se v nich odrážejí vztahy mezi předměty ve skutečnosti a struktura těchto vztahů; predikáty jsou pak chápány jako intelektuální model denotátu. Ve druhém případě jsou predikáty modely informace předávané jazykovými strukturami (Семенюк 1977, 112). 8 Aktanty jsou argumenty s určenou sémantickou funkcí. Názvy sémantických funkcí neboli sémantických pádů, jejich stručná charakteristika a příklady jsou uvedeny dále, viz 1.1.6. 47 předměty, které jsou v této větě chápány jako pacient, čímž se zdůrazňuje jejich aktuálnost, zatímco předměty, které se nakládají, se stávají zcela neaktuálními a nemají žádný protějšek ani ve větě, ani v její sémantické struktuře. Při srovnání sémantických struktur těchto dvou vět s odpovídající situací ve skutečnosti se ukazují jejich rozdílné signifikační významy: v prvním případě je řečeno, co se dělalo s předměty, a ve druhém případě – s vozem. 1.1.4. V lingvistické literatuře autoři pojednávají o sémantické interpretaci situace, kterou podává sloveso, jako o jazykové situaci (Храковский 1974, 9), abstraktní situaci (Сусов 1973, 22 nn.), situaci jako složené sémantické jednotce (Сильницкий 1973, 373) atd., a zdůrazňují její odlišnost od takzvané denotační situace. Při konkrétní analýze sémantiky věty (nebo sémantické struktury slovesa) se však tyto situace často ztotožňují a role referentů ze situace ve skutečnosti se přenášejí do situace označované tímto slovesem, a tím také do sémantické struktury věty nebo do SemVS slovesa (viz např. Апресян 1974, 134 nn.)9. Sémantické struktury všech vět, byť velmi odlišné stavby, které lze spojit s toutéž situací ve skutečnosti, jsou pak považovány za totožné a shodující se s ní jak počtem aktantů, tak jejich povahou. Například J. Apresjan popisuje sémantiku takových vět, jako jsou Он заливает бак горючим ↔ Он заливает горючее в бак, takto: činitel – děj naplňování – nádoba – látka ↔ činitel – děj naplňování – látka – nádoba (Апресян 1967, 58). Jak vidíme, sémantika vět je v obou případech popsána stejně a plně odpovídá stavu věcí ve skutečnosti. Sám autor také říká, že v obou větách (transformách) jsou popisovány situace téže třídy a že sémantické rozdíly mezi větami závisí na tom, který prvek situace je považován za důležitější; může být vysloven před ostatními, zdůrazněn logickým přízvukem, a v důsledku toho se odpovídajícím způsobem mění syntaktické pozice slov označujících tytéž prvky situace ve větě10. Podobný názor zastávají také Ch. J. Fillmore a zastánci jeho teorie (J. Pleines, S. Anderson, W. A. Cook aj.): sémantika věty podle nich přímo odráží vnější situaci. Všechny věty, které lze spojit s toutéž situací, považují za věty se stejnou sémantickou strukturou, jež plně odpovídá extralingvistické situaci, přestože jsou tvořeny různými slovesy a jejich syntaktická struktura se liší. Lze z toho usuzovat, že úplná shoda (1: 1) existuje také mezi gramatickou strukturou a extralingvistickou situací (Starosta 1978, 508–52711; srov. Palmer 1982, 86–87). Aby bylo možné vysvětlit sémantické rozdíly těchto vět, a aby se 9 N. Arutjunova vysvětluje ztotožňování kategorií jazyka a skutečnosti tím, že skutečnost v sémantických schématech neexistuje ve své „syrové“ podobě, nýbrž už prošla klasifikujícím a abstrahujícím lidským vědomím a odrazila se, přetvořena, v jazyce; proto jsou prvky skutečnosti jednoduše, a aniž si toho všimneme, „povyšovány“ na úroveň jazyka (Арутюнова 1976, 35). 10 Podobné jsou i výsledky výzkumu I. Susova, získané pomocí predikátové analýzy; viz Сусов 1973, 51 nn. 11 S. Starosta ve svém článku podal podrobnou a, jak se zdá, přesvědčivou kritiku této koncepce. 48 že skutečně existují, o tom nikdo nepochybuje12, je podle S. Starosty zapotřebí několik „hlubokých, hlubších a nejhlubších úrovní“ a pozice subjektu a objektu v hloubkové struktuře, v nichž musí být podle určitého aspektu výpovědi pokaždé jeden či druhý konstituent (Starosta 1978, 518, 523). S. Starosta se domnívá, že výzkumník se v takových případech nezabývá lingvistickými strukturami, nýbrž především typologií situací a významů, což nelze ze syntaktického hlediska ospravedlnit. Téže vnější situaci mohou odpovídat různá slovesa s různými strukturami sémantických pádů, což ukazuje, že ji každé z nich popisuje jinak; sémantická reprezentace věty zahrnuje pouze určité aspekty vnější situace (Starosta 1978, 512–513, 522). 1.1.5. SemVS slovesa lze určit na základě vět, které jsou s ním tvořeny. Teprve ve větě se objasňuje význam slovesa a způsob, jakým je interpretována popisovaná situace ve skutečnosti. Aktantům predikátu odpovídají pouze ti účastníci situace, kteří jsou ve větě vyjádřeni příslušnými slovními formami závislými na slovese. Referenty, které ve větě nelze vyjádřit, zůstávají mimo hranice SemVS slovesa jako neaktuální část situace, nerelevantní pro význam slovesa (viz větu (2))13. Syntaktickými reprezentacemi aktantů predikátu ve větě jsou valenční doplnění slovesa. Na základě jejich gramatické formy a zčásti také jejich lexikálního významu lze usuzovat na SemVS slovesa, tedy na to, jak jsou sémanticky interpretovány situační role referentů. Mezi gramatickými pády, které jsou nejtypičtějšími formami doplnění slovesa, a sémantickými funkcemi neboli sémantickými pády existuje určitý vztah, ačkoli mezi nimi není úplná shoda (1: 1)14. S. Kacnelson poznamenal, že významy pádů se neobjevují v řeči působením kontextu, nýbrž jsou faktem jazyka, jeho vnitřní struktury. Kontext není generátorem významů, ale jejich vnějším „zviditelňovatelem“, který pomáhá odlišit jednu pádovou funkci od 12 E. Moravcsik (1978, 255), pvz., pažymi, kad visi lingvistai (ypač S. Andersonas), tyrinėję anglų k. veiksmažodžius, reiškiančius pripildymą arba ištuštinimą, yra nurodę, kad tokios alternacinės konstrukcijos, kaip John smeared paint on the wall „Džonas tepė dažus ant sienos“ ir John smeared the wall with paint „Džonas tepė sieną dažais“ tikrai semantiškai skiriasi. Tačiau tas skirtumas autorės nurodomas tik sienos atžvilgiu: antrajame sakinyje esą teigiama, kad ji visa apimta veiksmo, o pirmajame to neturima galvoje (plg. Fillmore 1968, 48; 1969 a, 127–128). S. Starosta sakytų, kad pirmajame sakinyje apskritai kalbama ne apie sieną, o apie dažus ir tai, kas su jais daroma (plg. Starosta 1978, 512–513). 13 Někdy je obsah referentu ve velmi konkrétní podobě inkorporován do lexikálního významu slovesa; například slovesa uogauti, grybauti, riešutauti inkorporují sbírané předměty, zatímco slovesa miltuoti, rašaluoti, šukuoti – nástroj či prostředek činnosti; tyto věci označuje substantivní část slovesného kmene (jeho derivační základ), a proto je nelze ve větě vyjádřit samostatně. Není důvod se domnívat, že by SemVS těchto sloves měla zahrnovat pacienta či instrument odpovídající inkorporovaným věcem ve skutečnosti, neboť význam těchto sloves takové aktanty nevyžaduje. 14 Plg. Fink 1978, 180. Autorius teigia, kad nors gramatiniai linksniai turi daug funkcijų, tačiau pastebėta, kad tokios reliacinės konstantos, kaip agentas ir instrumentas, kryptis (Direction, Goal) ir kryptinga lokacija (Directional Location), daugelyje kalbų turi labai reguliarias išorines reprezentacijas. 49 kitos (Каценельсон 1972, 42). Vieniems linksniams būdingesnės vienos, kitiems – kitos semantinės funkcijos. Sémantika nominativu a akuzativu velmi závisí na významu slovesa. Např. jestliže sloveso vyjadřuje děj, nominativ obvykle reprezentuje subjekt děje, jímž bývá nejčastěji agent (např., dítě běží, babička spřádá len), zatímco akuzativ – objekt děje, jímž bývá nejčastěji pacient (např., zajíc okusuje mrkev), a poměrně často také obsah děje (kontentyv) (např., voják plní rozkaz). Když sloveso vyjadřuje stav nebo proces, nominativ obvykle reprezentuje subjekt stavu, jímž bývá nejčastěji pacient (např., dítě je nemocné, tužka se zlomila), beneficient (např., bratr má dům) nebo percipient (např., lidé vidí), zatímco akuzativ – objekt stavu, jímž bývá nejčastěji obsah stavu (např., slyším hluk, družstvo vyhrálo zápas), méně často pacient (vedle beneficienta, např., dostali byt, máme zahradu). Významy ostatních pádů jsou samostatnější a méně závislé na významu slovesa¹⁵. Např. dativ reprezentuje beneficienta jak u sloves s významem děje, tak u sloves s významem stavu či procesu (srov.: děti pomohly rodičům, daří se mu, dům připadl bratrovi), avšak percipienta reprezentuje pouze u sloves stavu (percepce) (např., dítěti se chce spát). Známe-li tedy význam slovesa, můžeme ve větě odhadnout sémantické funkce jeho doplnění a s přihlédnutím také k popisované skutečné situaci můžeme určit jeho SemVS. Naopak, známe-li význam slovesa a jeho SemVS, můžeme určit jeho SinVS (srov. 1.3.1). W. Bondzio, W. Flämig, J. Apresjan a další badatelé při určování sémantické valence sloves považují za východisko známý význam slovesa (podrobněji viz Sl文žienė 1978, 111–112). Slovy W. Bondzia „mít valenci“ především znamená, že jazykový výraz (např. sloveso) má na základě svého abstraktního obsahu volná místa ve smyslu logiky vztahů (1969, 234–235). Počet volných míst skutečně závisí na predikátu – abstraktním obsahu slovesa, ale sémantické funkce argumentů lze v tomto případě, kdy se vychází pouze z významu slovesa, určit jen na základě analýzy popisované skutečné situace; situační role referentů se tak přenášejí do SemVS slovesa a ta svým počtem aktantů i jejich povahou vždy odpovídá složení skutečné situace. Domníváme se, že sémantické funkce argumentů a SemVS slovesa závisí na tom, jak je popisovaná skutečná situace sémanticky interpretována a jaký je obecný signifikační význam slovesa; to se však ukáže až ve větě. SemVS slovesa se zapisuje jako predikátová struktura, v níž jsou vyznačeny sémantické funkce argumentů a místo predikátu (příznaku F nebo vztahu R) je zapsáno příslušné sloveso nebo jeho symbol V, např.: dát [A, P, B] nebo V [A, P, B]; to znamená, že význam slovesa dát je chápán jako trojmístný predik- 15 Srov. rozdělení pádů E. Kurylowicze na gramatické a konkrétní. Nominativ a akuzativ jsou gramatické pády, jejich hlavní funkce je syntaktická. Hlavní funkce všech ostatních pádů je sémantická (Курилович 1962). 50 át, tj. jako vztah mezi agentem, pacientem a beneficientem. SemVS ukazuje počet a povahu aktantů slovesa na abstraktní logicko-sémantické úrovni a současně ukazuje, kolik valenčních doplnění má sloveso na vnější syntaktické úrovni a jaké jsou sémantické funkce těchto doplnění. SemVS navíc umožňuje rozpoznat sémantické rozdíly mezi slovesy se stejnou SinVS a sémantickou společnost sloves s různou SinVS; různé SemVS mohou také ukazovat odlišné sémantické interpretace týchž skutečností. 1.1.6. K označení sémantických funkcí argumentů se používají následující názvy sémantických pádů16. Agent [A] – funkce vykonavatele děje, kterou předpokládají slovesa s akcionalickým významem. Ve větě se realizuje jako podmětový nominativ (s výjimkou pasivních konstrukcí, kde ji reprezentuje genitiv). Rozlišují se dvě podtřídy. 1) Agent1 [A1] – funkce iniciátora a vykonavatele děje, typická pro živé bytosti, např.: ptáci létají, dítě čte knihu, dcera pomáhá matce, house se popral s kohoutem, žáci řeší úlohu. 2) Agent2 [A2] – funkce vykonavatele děje, typická pro neživé předměty, přírodní síly a další přírodní a společenské jevy, různé mechanismy, stroje a přístroje, které mají potenciál, určitou energii, a proto mohou vykonat, způsobit či vyvolat děj, nemají však vlastní iniciativu, např.: blíží se cyklóna, stroj, vlak; vítr fouká do oken, slunce vychází, varhany duní, zvonek mě probudil, plody ohýbaly větve stromů, mráz spálil okurky, strniště píchá do nohou, nemoci trápí lidi, v zemi řádil fašismus, lampa svítí, potok zurčí. Funkce agenta2 je nejednotná. V případě potřeby by ji bylo možné rozdělit alespoň do tří podtříd: přírodní síla, příčina a nástroj. Instrumentální agent2 se od funkce nástroje liší tím, že je možný pouze tehdy, když lze děj chápat jako probíhající bez něčí iniciativy; nástroj na referenční úrovni se pak považuje za jediného vykonavatele děje – agenta2, např.: stroj přejel člověka, autobus jede do Šiauliai, letadla brázdí oblohu. Hranice mezi nástrojem a instrumentálním agentem2 je přesto poměrně neostrá (srov. Helbig 1977, 84). 16 Počet sémantických pádů v pracích jednotlivých badatelů se značně liší; pohybuje se od šesti či sedmi pádů až po několik desítek. Sám zakladatel teorie sémantických pádů Ch. J. Fillmore jejich počet i částečně názvy ve svých pracích několikrát změnil (podrobněji viz Арутюнова 1973), srov. Fillmore 1968; 1969a; 1969 b; 1981. Podobně jako Fillmore rozlišuje jen několik sémantických pádů W. L. Chafe (Чейф 1975, 121–123), G. Helbig (1977), ačkoli ten některé pády dále člení do několika podtříd, S. Starosta (1978, 471) a T. Lomtev (Ломтев 1965). O něco více jich uvádějí G. Wotjak (1976, 368–369), W. Schenkel (1977, 96–98) a V. Bogdanov (Богданов 1977, 52–55), zatímco J. Apresjan předkládá seznam dokonce 25 sémantických pádů (Апресян 1974, 125–126). Čím více pádů se rozlišuje, tím užší je jejich sémantický rozsah a tím podrobněji jsou členěny. Při popisu SemVS sloves je vhodnější používat větší počet sémantických pádů. 51 Termín agens se užívá tehdy, když rozlišení agens₁ a agens₂ není pro sémantickou charakteristiku slovesa relevantní, např.: dívka / vítr rozptýlili listí17. Pacient [P] – funkce stavu věci, charakteristická jak pro živé, tak pro neživé věci. Pacient má dvě vlastnosti. Slovesa s akcionalním významem předpokládají stav věci, na niž je fyzicky nebo psychicky působeno, např.: dítě rozbilo sklenici, střepina zranila vojáka, mráz proměnil vodu v led, muži vyložili vůz, matka nalila do džbánu mléko, vítr zvedl balon, stařec propil kohouta, rodiče prodali krávu, dělníci stavějí dům, dítě čte knihu (kniha je v takovém stavu, že se čte), pes vyděsil ovce, přátelé varovali Józu, pozvala hosta dovnitř, napráskal mu přes ruce, popadl hůl. Ve větě se tato podoba nejčastěji realizuje jako objektový akuzativ. Slovesa s významem stavu a procesu předpokládají, že se věc nachází v určitém statickém stavu nebo že se její stav mění, např.: chléb je na stole, dítě leží v postýlce, žito se nevejde do sýpky, dům patří bratrovi, bolí hlava / hlavu, žito bělá, květiny voní; sklenice spadla a rozbila se, žito se kazí, rodiče zemřeli, hrách vzešel, chalupa se vyprázdnila, pokoj se naplnil kouřem, do člunu přibyli lidé, rodiče mají zahradu, našel jsem hřib. Tato podoba se ve větě nejčastěji realizuje jako subjektový nominativ, někdy jako objektový akuzativ a také jinými tvary. Pacient může odpovídat různým situačním rolím, a proto v mnoha případech vyjadřuje určitý pohled na popisovanou situaci. Pacient je to, na co se pohlíží jako na něco, na co působí děj označovaný slovesem, nebo jako na něco, co se nachází v určitém stavu (statickém či dynamickém) (srov. Starosta 1978, 472). Percipient [Pcp] – funkce percipienta, charakteristická pro živé bytosti, které vnímají skutečnost, zaujímají k ní určitý postoj a psychologicky na ni reagují, např.: dítě chce spát, Tomáš nic neví, slyším hluk, zajíc se bojí i listu, žák neumí lekci, jestřáb spatřil kořist, děti neposlouchají rodiče, jemu se líbí knihy, Jonášovi záleží na práci. Percipienta předpokládají slovesa vnímání. Ve větě se nejčastěji realizuje jako subjektový nominativ, méně často jako dativ. Beneficient [B] – funkce adresáta, příjemce či posesora, charakteristická pro živé bytosti, v jejichž prospěch nebo neprospěch něco probíhá, děje se či existuje, např.: dala holčičce jablko, syn pomáhá otci, slíbil jsem příteli knihu, ukázal synovi čápa, vedení připomnělo dělníkům jejich závazky, obraťte se na ředitele; krávy dostávají siláž, rodiče mají dům, Anė ztratila rukavice, peníze patří tobě, Petr vyhrál motocykl, chybí nám čas, jemu se všechno daří. Někdy jsou jako beneficient chápány i neživé věci 17 Helbigas (1977, 74 tt.) skiria net tris agente funkcijas. Tuo tarpu daugelis tyrinėtojų (Fillmore’as, Chafe’as, Schenkelis, Apresianas) vietoj agento₁ ir agento₂ skiria vieną plačiai suprantamo agento (arba subjekto) funkciją. Iš tikrųjų taip daryti galima būtų tik tuo atveju, jeigu agentu būtų laikoma labai bendra veiksmo funkcija, kaip ir kokia hiperfunkcija, kuri toliau būtų skaidoma į poklasius (plg. Генюшене 1983, 15, kur skiriama subjekto hiperfunkcija, turinti keturis poklasius). Agentą₁ ir agentą₂ laikyti viena semantine funkcija, be kita ko, neleidžia ir ta aplinkybė, kad veiksmažodžio semantinėje struktūroje agentas₁ derinasi prie didesnio skaičiaus kitų semantinių linksnių negu agentas₂. Pvz., su instrumentu eina tik agentas₁ (kaip veiksmo iniciatorius). 52 např.: hrablu nasadili zuby, saku chybí knoflík, kouření škodí zdraví. V některých případech beneficienta předpokládají benefaktivní slovesa s významem děje; ve větě se pak realizuje dativem. V jiných případech jej předpokládají slovesa s významem stavu a procesu a ve větě se realizuje jako subjektový nominativ nebo dativ. Kauzátor [C] – funkce iniciátora, charakteristická pro osobu, z jejíhož podnětu někdo jiný vykonává děj nebo která vytváří podmínky pro vznik určitého stavu věci, aniž by sama děj přímo vykonávala, např.: pán nechal vykácet les, dozorce nechal zbičovat nevolníka, Ona si nechala ušít nové šaty, rodiče oženili syna, sousedé ještě nechávají dozrávat pšenici, hospodyně uspíšila večeři, rodiče dovolili dítěti studovat. Kontraagens [CA] – funkce síly působící proti agensu a odporující mu, charakteristická pro živé bytosti i neživé věci a přírodní či společenské jevy, např.: vlk se bránil psům, lidé se bránili hladu a zimě, ledoborec zápasil s ledem a živly, zemědělci bojují se škůdci, rolníci se vzbouřili proti pánům, on mi odporuje. Komitativ [Com] – funkce vedlejšího agensu, pacienta, percipienta nebo beneficienta, která se objevuje vedle odpovídající hlavní funkce a ve větě se nejčastěji realizuje předložkovou konstrukcí s Nₙ, např.: otec se radil s matkou, Julius se přátelí s Vincem, poštval bratra proti sestře, otec rozdělil půdu Jonášovi s Antonínem (podrobněji viz 1.3.3). Výsledek [R] – funkce výsledku, charakteristická pro věc, kterou se jiná věc (nejčastěji pacient) stává nebo na kterou je proměněna či přeměněna, např.: voda se proměnila v led / ledem, čarodějnice ho proměnila v kámen, džbán se rozbil na střepy. Kontentiv [Con] – funkce obsahu děje nebo stavu, charakteristická pro různé věci a jevy a ve větě realizovaná nejrůznějšími slovními tvary a konstrukcemi, např.: slyším hlasy, nemocný si chce odpočinout, děti se bojí hromu, všichni se radují z jara, všichni o tom vědí, lidé čekají na jasné počasí, potřebuje peníze, pověz o cestě; všichni už věděli, co se stalo; Jonas tvrdil, že nic neví, děti hrají fotbal, tým vyhrál zápas, hrála lišku, Andrius studuje chemii, dcera se vdala, syn studuje inženýrství, stal se předsedou, zvolili jsme Jonáše předsedou, ten strom nazývají dubem, pokoj se naplnil (zaplnil) kouřem, naplnil jsem džbán mlékem, břeh zarostl olšemi, pole pokryl sníh, šaty sahají k zemi, větve se dotýkají zdi, pole přinesla dobrou úrodu, dítě si vymklo nohu. Zdroj [O] – funkce původu děje nebo stavu, výchozího materiálu (výchozího stavu), charakteristická pro živé i neživé věci, např.: děti vymohly na strýci koně, od krávy nadojili mnoho mléka, dostali půjčku od banky, staví plot z hlíny, z dětí se stávají lidé, vyřiď mu od nás pozdravy. Motiv [M] – funkce motivování, charakteristická pro věci a jevy vnímané jako základ děje nebo stavu, např.: za knihu jsem zaplatil dva rubly, odvděč se mu za práci, odpracoval jsem dluh. 53 Instrumentál [I] – funkce pomocného prostředku užívaného agentem₁, typická pro neživé předměty, např.: dítě se píchlo jehlou, lidé zvonili zvony, posviť mi lampou, utřete se (s) ručníkem, dítě jede na kole, polož nůž na kámen, matka si otřela ruce o zástěru, někdo vystřelil z pušky, v dětství jsem jezdil na holi, dívky mávaly šátky. Slova s instrumentálním významem lze téměř vždy nahradit spojením se slovesem užívat (s), srov.: dítě se píchlo za použití jehly, polož nůž na kámen za použití kamene, jezdil jsem za použití hole atd. Nejtypičtější podobou realizace instrumentu ve větě je instrumentál, samostatně nebo s předložkou s. Někdy se instrument vyjadřuje také nominativem, např.: Kámen vržený někým rozbil okno (srov. agens₂). Někdy lze i živé bytosti chápat jako prostředky užívané agentem₁, např.: dříve se oralo (s) voly, někdo se hnal na koni / na koni. Komparativ [Comp] – funkce srovnávacího základu, která se pojí s pacientem stavu a je typická pro předmět, s nímž se něco srovnává, vyrovnává apod., např.: kopie odpovídá originálu, syn dorostl (přerostl) otce, fakta odpovídají tvrzení nebo jsou s tvrzením v rozporu, dcera se podobala matce, děti se řídí otcem, liší se od ostatních dětí, kroupy srovnaly ječmen se zemí. Retributiv [Rt] – funkce odměny či protihodnoty, typická nejčastěji pro peníze, jimiž se za něco platí, např.: koupil jsem knihu za dva rubly, prodali chalupu za tisíc rublů, za rubl dávají deset vajec. Finitiv [Fin] – funkce cíle, typická pro předměty a jevy, o něž se usiluje činností označenou slovesem, např.: kůň usiluje o oves, kočka číhá na myš, hledám nůž, týmy soutěží o první místo, zemědělci se připravují na setbu. Kvantitativ [Q] – kvantitativní funkce, typická pro různé jednotky míry a vůbec jevy, jimiž se měří trvání děje, jeho prostorový rozsah, hmotnost předmětů, objem, cena atd., např.: přednáška trvala dvě hodiny, ztratil jsem dva dny, strávil den / celý den venku, les se táhne několik kilometrů, chléb vážil kilogram, kniha stojí tři rubly, do kbelíku se vejde deset litrů, dítě strávilo celé prázdniny na vesnici. Lokativ [L] – funkce typická pro předměty chápané jako místo, kde se něco děje nebo nachází, kam se něco vejde či nevejde apod., např.: Vytautas vládl v Žemaitsku, v pokoji se ozývá bouchání, hučí mi v hlavě, koně stojí u vrat, kniha leží na stole, dříví uchováváme pod střechou, do sálu se vejde 400 diváků. Ve větě se lokativ realizuje lokálem a různými předložkovými konstrukcemi s lokativním významem, které tento význam mají u sloves označujících stav a proces. Direktiv [Dir] – funkce směru a cesty děje, kterou předpokládají slovesa pohybu. Rozlišují se její tři podtřídy. 1) Výchozí bod [Ab] – funkce typická pro předmět chápaný jako výchozí bod, v němž děj začíná a od něhož se činitel nebo zasažený předmět vzdaluje, např.: Jonas odešel z domu, babička vstala ze židle, otec 54 spustil krabici z police, muži vysypali brambory z pytlů, sestra odvázala obvaz z hlavy. 2) Koncový bod [Ad] – funkce charakteristická pro věc, která je vnímána jako koncový bod, k němuž nebo ke kterému se pohybuje činitel nebo zasažený předmět a po jehož dosažení děj ustává, např.: učitel šel do třídy, děti vystoupily na horu, posadili jsme se u řeky, něco zapadlo za límec, brambory nasypali do pytlů, skříň postavíme ke zdi. 3) Cesta [Via] – funkce charakteristická pro věc, která sama nebo jejíž okolí je vnímáno jako cesta, po níž se pohybuje činitel nebo zasažený předmět, např.: kočka přeběhla přes cestu, dítě přelezlo plot, někdo stoupal po schodech, děti běhají chodbou / po chodbě, stropem prosakuje voda, někdo vystrčil hlavu z okna, vlak projel kolem nádraží, člověk obešel dům. Některá slovesa předpokládají pouze počáteční nebo koncový bod, anebo pouze funkci cesty, např.: položil na stůl, unikl z vězení, vystoupil z vozu, vystoupil na horu, vsáklo se do země, opřel se o kámen, následuje za vozem, brodí se vodou. V takových případech SemVS označuje příslušné pozice počátečního bodu, koncového bodu nebo cesty. Jiná slovesa předpokládají obecnou direktivní funkci, která se může projevit jako kterákoli z uvedených podtříd, např.: odešel z domu / do města / dveřmi; někdy se v větě realizuje nikoli jednou, ale dvěma či dokonce třemi formami, z nichž každá realizuje jinou podtřídu direktivu, např.: Do světnice z kuchyně přes začazená dvířka se valila pára (Vencl.). Ve všech těchto případech SemVS slovesa označuje jednu obecnou pozici direktivu. 1.2. POVINNÉ A FAKULTATIVNÍ DOPROVODNÉ ČLENY SLOVESA. VOLNÉ ČLENY 1.2.1. Některé doprovodné členy slovesa jsou povinné, nelze je vynechat, aniž by věta za běžných obvyklých jazykových podmínek („ve stavu syntaktického klidu“, kdy nepůsobí dodatečný vliv situace a kontextu, viz Адмони 1966, 167) přestala být gramatická; jiné jsou fakultativní. Povinnost doprovodných členů se zjišťuje pouze ve větě pomocí eliminační transformace: vynecháváním jednotlivých konstituentů se určuje, které z nich jsou povinné a které fakultativní (srov. Helbig – Schenkel 1975, 31 a násl.; Helbig 1982, 24 a násl.). Povinné doprovodné členy vyjadřují tu část situace, kterou význam slovesa vyzdvihuje jako nejdůležitější a nejaktuálnější. Jeden z vyzdvižených referentů je obvykle chápán jako pacient nebo agent, percipient, beneficient, kontentyv (výjimku tvoří pouze neosobní slovesa) a realizuje se jako podmět v nominativu, srov.: (3) Sníh [P] taje. (4) Třída [P] se vyprázdnila. (5) Loď [P] se naplnila lidmi [Con]. (6) Jonas [A₁] šel do světnice [Dir]. (7) Predátor [Pcp] spatřil kořist [Con]. (8) Rodiče [B] mají zahradu [P]. 55 (9) Jí [Pcp] se vybavilo dětství [Con]. Počet povinných doplnění nepřesahuje tři, nejčastěji však bývá jedno nebo dvě. Za zvláštních, specifických jazykových podmínek mohou být povinná doplnění vypuštěna; někdy je například v dialogu jejich vypuštění dokonce nezbytné, aby se předešlo komunikační nadbytečnosti. Věta bez povinných doplnění je však vytržena z kontextu obvykle negramatická. Výjimku tvoří věty jako (10)b: (10) a. Slepice [A1] snášejí vejce [P]. b. Slepice [A1] snášejí. Zde je možná pouze jedna lexikální realizace pacienta, která ve větě může chybět, a věta přesto zůstává gramatická. Akuzativ zde není fakultativní, protože když se mluví o jiných, ne domácích ptácích nebo o jiných zvířatech, toto sloveso akuzativ nezbytně vyžaduje, přestože se užívá ve stejném významu, srov.: (11) Pavouci [A1] kladou kulatá vajíčka bělavé či nažloutlé barvy [P]. Věty jako (10)b je zřejmě třeba považovat za eliptické (srov. Helbig – Schenkel 1975, 54–55). 1.2.2. Fakultativní doplnění lze ve větě nevyjádřit a věta přesto zůstává gramatická. Fakultativní doplnění označují tu část situace, která je pro význam slovesa méně relevantní. Po sémantické interpretaci a začlenění do sémantické valenční struktury slovesa je tato část ve velmi obecném obrysu implikována jeho významem a chápe se spolu s ním; proto věty bez fakultativních doplnění obecně znamenají totéž co věty s nimi (srov. Храковский 1974, 9; Helbig 1971, 276; 1977, 65; 1979, 70; Viehweger 1977, 350; Сусов 1973, 42–43)¹⁸. Například když uslyšíme větu (12) Otec [A₁] prodal dům [P], už víme, že někdo ten dům koupil a že za něj byla zaplacena určitá peněžní částka. Fakultativní doplnění se ve větě vyjadřují tehdy, když se informace, kterou přinášejí, stane pro mluvčí aktuální a potřebnou ke zpřesnění; jinými slovy, jejich výskyt ve větě závisí na komunikačních cílech výpovědi. Srov.: (13) Otec prodal dům kolchozu [B]. (14) Otec prodal dům za pět tisíc rublů [Rt]. 1.2.3. Tutéž reálnou situaci lze popsat různými způsoby, přičemž se pokaždé do popředí dostávají jiné referenty a jsou sémanticky interpretovány odlišně. Referenty, které jsou vyzdviženy jako nejvýznamnější, se vyjadřují povinnými doplněními slovesa; tvoří proto základ valenční struktury a ukazují určitou perspektivu popisované reálné situace¹⁹. Referenty, které jsou považovány za málo aktuální- ¹⁸ D. Viehweger si všímá, že slovesa se specifičtějším významem inkorporují více argumentů (tj. aktantů), a naopak: čím obecnější je význam slovesa, tím méně argumentů může být do něj inkorporováno (Viehweger 1977, 350). ¹⁹ Termín perspektiva používají Ch. J. Fillmore i S. Starosta. První jej spojuje se subjektivizací a objektivizací aktantů a tvrdí, že do perspektivy vstupují pouze ty prvky, které jsou považovány za subjekt nebo přímý objekt a tvoří jádro věty, a že perspektiva je zároveň strukturou hlubinných gramatických vztahů i sémantických pádů (tj. situačních rolí) (Филлмор 1981, 499, 522, 529–530). S. Starosta považuje perspektivu za různé aspekty zobrazení téže reálné situace, které se odhalují „položením syntakticko-sémantické reprezentace věty na řadu možných vnějších situací“ (Starosta 1978, 512). 56 …nými, vedlejšími, vyjadřovanými fakultativními doprovodnými členy. Tímto způsobem jsou tytéž skutečnosti v jednom případě vyjádřeny povinnými, v jiném případě fakultativními doprovodnými členy. Srov.: (15)a. Petronė [A₁] uvázala si šátek [P] (na krku) [Ad]. b. Petronė [A₁] obvázala si krk [P] (šátkem) [Con]. c. Petronė [A₁] obvázala se šátkem [Con]. V prvních dvou větách se zdůrazňuje vztah agenta₁ a pacienta, avšak v jedné z nich se za pacienta považuje šátek, zatímco v druhé krk. Ve třetí větě se zdůrazňuje vztah agenta₁ ke kontentyvu a zvratná částice ukazuje, že děj zasahuje předmětný referent vyjádřený nominativem, tj. samotného agenta (v prvních dvou větách ukazuje na příslušnost části (krku) k celku (Petronė) a na to, že se děj vykonává v zájmu referentu – agenta). Dále srov.: (16) a. Matka [A₁] obula dítěti [B] botky [P]. b. Matka [A₁] obula dítě [P] (botkami) [Con]. 1.2.4. Subjektový nominativ se fakultativním nestává a objektový akuzativ jen velmi zřídka, protože vyjadřují nejvýznamnější součásti situace ve skutečnosti. Tautologické nominativy a akuzativy, např.: prší déšť, sněží sníh, svítá úsvit, bodá bodnutí; pracovat práci, strádat strádání, spát spánek, cestovat cestu, bojovat boj, snít sen apod., jsou nadbytečné a nelze je považovat za fakultativní doprovodné členy. V těchto případech se pouze rozkládá význam slovesa, nejčastěji z určitých stylistických důvodů (to je zvláště charakteristické pro jazyk folkloru) nebo ve snaze zdůraznit nějakou vlastnost děje (procesu), např.: snít špatný sen, vykonávat duševní práci, prší teplý déšť. Ani nominativ, ani akuzativ neodpovídá v popisované situaci ve skutečnosti žádnému referentu, neboť význam slovesa sám o sobě podává globální obraz děje či jevu (srov. Кацнельсон 1972, 59–60; Сусов 1973, 41–42). Mnohá slovesa se užívají s objektovým akuzativem i bez něj, srov.: (17) Dítě [A₁] jí jablko [P]. (18) Dítě [A₁] teď jí. (19) Dítě [P] dobře jí. Galininkas šiais atvejais neretai laikomas fakultatyviu (žr. Лайонс 1978, 382–383; Апресян 1974, 149; Helbig – Schenkel 1975, 54). Tai susiję su tuo, kad veiksmažodžio SemVS sutapatinama su tikrovės situacija ir todėl manoma, kad visuose šiuose sakiniuose veiksmažodžio reikšmė ir SemVS turi būti ta pati. G. Helbigas vis dėlto pripažįsta, kad šiais atvejais sakiniams su galininku ir be jo būdingi gana subtilūs semantiniai nedentotacinio pobūdžio skirtumai (Helbig 1971, 276; Helbig-Schenkel 1975, 54). Bet juk semantiniai skirtumai kaip tik ir rodo skirtingą tikrovės dalykų interpretavimą, o tai paprastai nesiderina su ta pačia veiksmažodžio SemVS ir SinVS. (17) iškeliamas veikėjo – agento₁ santykis su valgomu daiktu – pacientu, (18) aktualizuojamas tik veikėjo – agento₁, užsiėmimas valgymu (predikatinė struktūra F(x), nes veiksmas suvokiamas kaip vienintelio argumento požymis), o (19) valgantis asmuo traktuojamas kaip pacientas, nes veiksmažodžiu pasakoma tam tikra jo būsena; veiksmažodis savo reikšme šiuo atveju artimas būdvardžiui valgus. 1.2.5. Ty větné konstituenty, které nejsou ani povinnými, ani fakultativními doprovodnými členy slovesa, jsou volné větné členy, které G. Helbig nazývá volnými určeními- 57 (freie Angaben), L. Tesnière – sirkonstanty (circonstants), jiní lingvisté – adjunkty (Vater 1978), atributy (Храковский 1974) atd. Volné členy nejsou určovány významem slovesa a v každé větě je lze poměrně volně přidávat nebo vypouštět. Jejich užívání se slovesy však není zcela volné, existují určitá omezení podmíněná jejich vzájemným sémantickým sladěním. Dokonce ani okolnosti místa, času, způsobu a příčiny, jak uvádí H. Vater (1978, 26–27), se volně nespojují s každým slovesem. Například se slovesy označujícími okamžitý děj nemohou být užita slova vyjadřující trvání děje, stejně jako u sloves vyjadřujících trvání děje nebo stavu nejsou možné okolnostní výrazy staiga, staigiai, netikėtai a podobně. Kromě toho se omezení užívání volných členů někdy na rozdíl od valenčních doplnění týkají také gramatické časové hodnoty sloves, například nelze říci rytoj atėjo, vakar ateis a podobně. Ve větě se volné členy podobají fakultativním doplněním, neboť ani jedny, ani druhé nemusí být vyjádřeny nebo mohou být vypuštěny. Mezi nimi však existuje také určitý rozdíl. Především je sémantický obsah fakultativních doplnění ve velmi obecné podobě implikován ve významu slovesa, takže informace věty zůstává v zásadě stejná i tehdy, nejsou-li fakultativní doplnění vyjádřena. Naproti tomu informace poskytovaná volnými členy po jejich odstranění z věty okamžitě zaniká (srov. Храковский 1974, 9). Hlavní rozdíl mezi volnými členy a fakultativními doplněními však spočívá v tom, že nemají oporu v SemVS slovesa. V predikátové struktuře věty volné členy odpovídají nikoli argumentům predikátu, nýbrž samostatným predikátům, a proto je lze na syntaktické rovině chápat jako redukované věty a nahrazovat vedlejšími větami souvětí, polopříčestnými konstrukcemi, samostatnými větami apod. Například: (20) V létě budeme na dovolené ← Budeme na dovolené, až bude léto; Budeme na dovolené. To bude v létě. (21) Muži v chalupě pletli provazy ← Muži pletli provazy, když byli v chalupě / jsouce v chalupě; Muži pletli provazy. Dělali to v chalupě; Muži byli v chalupě a pletli provazy. (22) Náhle se setmělo ← Setmělo se. Stalo se to náhle. To, že volné členy lze chápat jako redukované věty, považuje G. Helbig za hlavní kritérium jejich vymezení (Helbig 1982, 24 a násl.; Helbig – Schenkel 1975, 31 a násl.). Je pravda, že toto kritérium není zcela dokonalé a na některé jeho nedostatky upozornili někteří badatelé (Emons 1974, 73–75; Vater 1978, 28–29, 39)20; něco poznamenal i sám G. Helbig (1982, 26, 29). Přesto lze většinu volných členů chápat jako redukované věty, což pomáhá odlišit je od fakultativních doplnění. Nakonec je třeba souhlasit s G. Helbigem, že hranice mezi 20H. Vater se na toto kritérium dívá obzvlášť pesimisticky a dochází k závěru, že neexistují formální ani objektivní kritéria pro rozlišení fakultativních doplnění a volných členů (adjunktů). Podle jeho názoru jsou všechna závislá slova valenčními doplněními (komplementy) slovesa, uspořádanými podle určité hierarchie od těch, která vyžaduje téměř každé sloveso, až po ta, která potřebuje jen velmi málo sloves (Vater 1978, 39). 58 valentinių palydovų ir laisvųjų narių neblogai nustatomos ir intuityviai (Helbig 1982, 36). Žinoma, toks jų nustatymas negali būti preciziškas. 1.2.6. Status instrumentálu ve větné struktuře je zvláštní. Instrument je aktantem mnoha sloves vyjadřujících děj, členem jejich SemVS; jeho jazyková realizace — instrumentál — se ve větě nejčastěji považuje za fakultativní, méně často za obligatorní doplnění slovesa. Na druhou stranu však lze instrumentál v mnoha případech, podobně jako volné větné členy, chápat jako redukovanou větu a na logické úrovni jako samostatný predikát, např.: (23) Muži káceli stromy sekerami ← Muži káceli stromy. Dělali to sekerami / Používali k tomu sekery (užívali sekery); Muži káceli stromy pomocí seker. Někteří badatelé obecně pochybují o tom, zda sémantická valence sloves může vyžadovat instrument, protože jde údajně o stejně modální pád jako čas, způsob, příčina, účel aj. (Cook 1978, 299). Podobně A. Drukteinis (1982, 16—17) pojednává o instrumentu nejen ve významu nástroje či prostředku, ale také ve významu určitého způsobu provedení děje; nejde o význam objektový, nýbrž okolnostní, anebo o samostatnou kategorii zahrnující významy nástroje, prostředku a způsobu provedení děje. To, že má instrument adverbiální povahu, nebrání tomu, abychom jej považovali za aktant sloves, neboť aktanty mohou být i čistě adverbiální pády (místo, směr apod.).21 Nejdůležitější však je, že existují slovesa, pro něž je instrumentál obligatorní, např.: mávat šátky, kývat nohama, cvakat zuby, chrastit hrnci, opásat se řemenem, vypustit housera kamínkem aj. V popisované situaci skutečnosti instrument nejčastěji odpovídá zasaženému předmětu. Mnohá slovesa tohoto typu se užívají také s akuzativem místo instrumentálu; zasažený předmět se pak interpretuje jako pacient a obecný signifikační význam sloves je poněkud odlišný, srov.: mávat ocasy, kývat nohama, chrastit hrnci, opásat se řemen, vypustit kamínek na housera apod. Takových sloves však není mnoho. Nejčastěji instrument v situaci skutečnosti odpovídá referentu — nástroji či prostředku, jímž se působí na jiný předmět; sám instrument je chápán jako určitý prostředník mezi živým činitelem (agentem1) a zasaženým předmětem (pacientem). Instrumentál, který jej reprezentuje, se ve větě uvádí zřídka, protože jeho sémantický obsah bývá většinou velmi konkrétně implikován významem slovesa: každý ví, že se obvykle krájí nožem, spřádá na kolovratu, tká na stavu, seká či štípe sekerou apod. Protože se ve významu slovesa implikuje pouze sémantický obsah fakultativních doplnění, měl by být instrumentál v těchto případech považován za fakultativní doplnění. Právě v těchto případech jej však lze chápat jako redukovanou větu, což dokládá jeho blízkost volným větným členům. 21 Instrument považuje za sémantický pád vyžadovaný slovesem řada badatelů valence sloves a sémantiky věty, např. G. Helbig (1977), W. Schenkel (1977), S. Starosta (1978), G. Wotjak (1976), W. L. Chafe (1975), Ch. J. Fillmore (1968; 1969 a; 1969 b), J. Apresjan (Апресян 1974), V. Bogdanov (Богданов 1977) aj. 59 Instrumentál s jednou nebo téměř jedinou obvyklou lexikální reprezentací se v této práci považuje za nerelevantní pro syntaktickou klasifikaci sloves. 1.2.7. V některých případech se při sémantické interpretaci situace jeden referent jakoby rozčlení a ve větě se vyjádří dvěma slovy: jedním slovem je vyjádřen celý, druhým pak jen jeho část (nebo jeho oděv, postroj, myšlenky, přání, potřeby apod.). V některých případech odpovídají rozčleněnému referentu dva aktanty SemVS slovesa, podobně jako v případech, kdy odpovídají dvěma samostatným referentům, srov.: (24) Dítě [A1] zvedlo hlavu [P]. (25) Námořníci [A1] zvedli plachty [P]. V jiných případech vstupuje do SemVS slovesa sémantická interpretace pouze jedné části rozčleněného referentu, protože zcela postačuje k saturaci valence slovesa. Např.: (26) Matka [A1] uchopila dítě [P] za ruku. (27) Matka [A1] uchopila dítěti za ruku [P]. Z hlediska signifikace se tyto dvě věty liší: v první se zdůrazňuje působení na celý předmět, ve druhé je předmět zasažen pouze natolik, nakolik je zasažena jeho část. Odlišné jsou i vztahy slovesa k závislým tvarům: ve větě (26) má kromě nominativu valencové doplnění v akuzativu, zatímco ve větě (27) předložkovou konstrukci. Táž předložková konstrukce je ve větě (26) volným členem s upřesňovací funkcí, ačkoli jak vidíme z (27), může být řízena slovesem (srov.: Matka uchopila za konec provazu); pro ni jednoduše není ve slovese volná pozice v SinVS. Kdyby nebyl vyjádřen akuzativ označující celý předmět, stala by se předložková konstrukce valencovým doplněním slovesa, věta by však byla neúplná jak ze syntaktického, tak ze sémantického hlediska. Předložková konstrukce vyžaduje sémantické doplnění proto, že obsahuje podstatné jméno označující část celku, tj. určení, ke kterému celku tato část patří, a není tedy sémanticky samostatná. Tato chybějící informace se ve větě vyjadřuje dativem, jak vidíme v (27). Teprve když je sloveso zvratné a sémantickou valenci podstatného jména s partitivním významem saturuje zvratná částice (kterou se vyjadřuje celek), může se taková předložková konstrukce stát doplněním se samostatným významem, např.: (28) Žena [A1] chytila se za hlavu [P]. Postavení dativu ve větě je v takových případech zvláštní. Sloveso jej nevyžaduje ani neřídí, proto jej G. Helbig a W. Schenkel nazývají „volným dativem“ (1975, 46–47). Ve skutečnosti však není zcela volný. Dativ je sémanticky závislý na jiném podstatném jménu, mezi nimi je posesivní vztah, tato závislost však není výslovně vyjádřena syntakticky. Posesivní vztah se obvykle realizuje genitivem, užití dativu zde tedy určuje vztah nikoli k podstatnému jménu, nýbrž ke slovesu²². Jeho vazbu na sloveso potvrzuje jist- 22 J. Jablonskis upozornil na rozdíl mezi dativem s tímto významem a posesivním genitivem, který mluvčí živě pociťuje (např. jam kojos dreba – jo kojos dreba): genitivem se vyzdvihuje původ a příslušnost (vlastnost) někoho, zatímco dativem to, co se někomu přihází nebo co někdo má (Jablonskis 1957, 601). V zásadě stejný významový rozdíl uvádějí i další autoři (Абозина 1963; Эльзбутас 1967; Пирнян 1974). 60 V některých případech jsou možné transformace, při nichž je dativ nahrazen subjektovým nominativem, např.: (29) Man sušlapo rankos ↔ Aš sušlapau rankas. Dativ však nesouvisí přímo se slovesem, nýbrž současně s podstatným jménem partitivního významu a se slovesem²³. Ačkoli jej sloveso nevyžaduje a nelze jej považovat za valenční doplnění slovesa, je dativ ve větě nezbytný, protože bez něj zůstává nenasycena sémantická valence podstatného jména partitivního významu. Proto jej někteří badatelé dokonce považují za valenční doplnění slovesa (viz Erben 1968, 120). Ve skutečnosti k tomu však není důvod; dativ v těchto případech zřejmě není SinVS slovesa, nýbrž prvkem syntaktické struktury věty, který označuje osobu či věc zainteresovanou na ději, jíž se něco přihodí (beneficienta). Z hlediska valence sloves je třeba jej považovat za volný člen. Jiné jsou případy, kdy sloveso dativ řídí. Taková slovesa označují nějaké fyzické působení na živého tvora, např.: (i)gelti, (i)durti, suduoti, užduoti, (su)drožti, tvoti, smogti, įkasti aj. Např.: (30) Man [P] įgelė bitė. (31) Šeimininkas sudrožė arkliui [P] botagu. Dativ označuje postiženou osobu či zvíře, zároveň si však zachovává jistý odstín zainteresovanosti (beneficienta), který není vlastní akuzativu, jenž může v mnoha případech dativ nahradit; srov.: (32) Uodas mane [P] įgelė (LKŽ). (33) Šeimininkas sudrožė arkli [P] botagu. Dativ v takových případech přebírá funkci pacienta od řízené předložkové konstrukce, která označuje přímo zasaženou část celku, a je povinným doplněním slovesa. Pokud se však vedle něj vyskytuje řízená předložková konstrukce, dativ neoznačuje pacienta, nýbrž beneficienta, a je volným členem stejně jako v případech, kdy jej sloveso přímo neřídí (srov. 27), např.: (34) Bitė įgelė man į veidą [P]. (35) Šeimininkas sudrožė arkliui per strėnas [P]. Předložková konstrukce, ačkoli nemá sémantickou samostatnost, uspokojuje valenci slovesa a predikace věty se jeví jako úplná (srov. Абозина 1963, 33). Můžeme se o tom přesvědčit tak, že podstatné jméno v předložkové konstrukci nahradíme sémanticky samostatným slovem; srov.: (36) Lietus kirto į veidą. (37) Lietus kirto į langus. Věty jako (36) lze užít, pokud je z kontextu nebo komunikační situace zřejmé, komu patří část těla zasažená dějem. Tímto způsobem se slovesa, která řídí jak dativ, tak předložkovou konstrukci, užívají podle dvou syntaktických valenčních modelů. 23Podrobněji o dvojích dativních vztazích viz Абозина 1963; Эльзбуас 1967; Пирьян 1974; Апресян 1974, 153–154. 61 Volný dativ je posesivním vztahem spojen s různými pády podstatných jmen i předložkovými konstrukcemi, např.: (38) Auto otci zlomilo ruku. (39) Píská mi v uších. (40) Dítě vylezlo matce na klín. (41) Jonovi přišla na mysl dobrá myšlenka. 1.3. VZÁJEMNÝ VZTAH SYNTAXICKÉ A SÉMANTICKÉ VALENCE SLOVES A NĚKTERÉ JEHO ZVLÁŠTNOSTI 1.3.1. Počet valenčních doprovodů slovesa obvykle odpovídá počtu aktantů v jeho sémantické valenční struktuře (SemVS). Kvantitativní nesoulad mezi nimi, který uvádějí někteří badatelé, vyplývá z toho, že sémantická struktura slovesa (nebo věty) se ztotožňuje se strukturou vztahů mezi referenty v situaci skutečnosti. Pak všechny věty, které lze spojit s toutéž situací skutečnosti, ať už ji popisují jakkoli odlišně (může se lišit nejen její sémantická interpretace, ale i rozsah, tj. v jednom případě může být popisován větší a v jiném menší úsek skutečnosti), musí mít stejnou sémantickou strukturu. Významy vět jsou však různé a tyto rozdíly je třeba hledat až na jiné – syntaktické – rovině, s využitím pojmů hlubokého subjektu a objektu, aby bylo možné určit, který prvek sémantické struktury (ve skutečnosti – situace skutečnosti) je zdůrazněn více než ostatní. SemVS stanovená nikoli na základě situačních rolí, nýbrž na základě obecného signifikačního významu slovesa, sama v mnoha případech ukazuje, který prvek situace je zdůrazněn více než ostatní, tj. zvýrazňuje určitou perspektivu popisované situace. Mezi ostatními sémantickými aktanty se zde zvláště vyčleňuje pacient, který může podle významu slovesa v situaci skutečnosti odpovídat značně různým situačním rolím referentů, srov.: (42) Rodiče darovali synovi hodinky. (43) Příroda obdařila dítě vzácnými vlohami. (44) Místnost se naplnila lidmi. (45) Lidé vyčerpali studnu. Pouze ve větě (42) odpovídá pacient situační roli pacienta, intuitivně připisované určitému účastníkovi situace, zatímco ve větě (43) odpovídá roli beneficienta, ve větě (44) roli místa a ve větě (45) roli výchozího bodu. Pacient jako by přebíral funkce hlubokého subjektu a objektu a vyzdvihoval referenty zastávající tyto situační role jako důležitější než ostatní. Zároveň ukazuje určitou perspektivu situace skutečnosti popisované slovesem. Zdůrazňující funkci pacienta často podporuje i jeho syntaktická realizace, která velmi závisí na významu sloves: u sloves s akcionálním významem se pacient nejčastěji realizuje akuzativem, který ve větě funguje jako přímý předmět, zatímco u sloves s významem stavu nebo procesu se realizuje nominativem, který ve větě funguje jako podmět, a jen někdy objektovým akuzativem (u benefak- 62 valenčních sloves, srov. 1.1.5)24. Pacient tak často má nejen sémantickou, ale i syntaktickou povahu (určitou syntaktickou povahu má zároveň i sama SemVS, v níž se nachází); navíc, jak poznamenává S. Starosta (1978, 472), jeho definice je spíše psychologická než fyzická, neboť lingvistickou strukturu věty nelze určovat a analyzovat pouze na základě vnější skutečnosti, i když jí odpovídá. Syntaktická realizace ostatních aktantů SemVS je volnější, avšak i mnohé z nich mají své nejcharakterističtější formy syntaktického vyjádření. Například agent se obvykle realizuje nominativem (s výjimkou pasivních konstrukcí), percipient a beneficient nominativem nebo dativem. Nejcharakterističtější formou realizace lokativu je lokál, velmi často se však vyjadřuje také různými předložkovými konstrukcemi, jejichž lokativní, stejně jako direktivní význam se projevuje pouze u sloves s určitým významem. Kontentyv, stejně jako pacient, je nejčastěji reprezentován akuzativem, velmi často se však vyjadřuje i různými jinými slovními tvary: nominativem, genitivem, instrumentálem, jakož i předložkovými konstrukcemi, podle toho, jaké závislé formy má sloveso ve své dispozici. 1.3.2. V některých případech je SemVS sloves (nebo jednoho slovesa užívaného různými způsoby) stejná, ale perspektivu popisované situace pomáhá zdůraznit odlišná SinVS. Při vytčení některého prvku situace hraje hlavní roli reprezentace příslušného aktantu SemVS jako podmětového nominativu nebo předmětového akuzativu, srov.: (46) a. Děti [Pcp] mají rády pohádky [Con]. b. Dětem [Pcp] se líbí pohádky [Con]. (47) a. Fakta [P] odpovídají tvrzení [Comp]. b. Fakta [P] nejsou v rozporu s tvrzením [Comp]. (48) a. Keře [Con] zarostly břehy [P]. b. Břehy [P] zarostly keři [Con]. (49) a. Dítě [P] si píchlo prst [Con]. b. Dítě [P] se píchlo do prstu [Con]. Každá dvojice vět popisuje tutéž situaci skutečnosti, ale z poněkud odlišného hlediska. Ve větě (46) a se nominativem vytýká percipient, zatímco ve větě (46) b kontentyv. Ve větě (47) a se akuzativem vytýká komparativ, který je v této větě považován za důležitější než ve větě (47) b. V sémantické struktuře těchto vět pacient buď vůbec není, nebo při stejné syntaktické realizaci nemá vytýkací funkci. Pacient ji nemá ani ve větách (48) a (49). Ve větách (48) plní vytýkací funkci nominativ: v jednom případě se jím vytýká kontentyv (a), v druhém pacient (b); ve větách (49) ji plní akuzativ, jímž se vytýká kontentyv (a). 1.3.3. V sémantické valenční struktuře slovesa zpravidla nebývají dva stejné aktanty. Na tom se shoduje většina badatelů25. Vynořuje se však otázka vzájemného významu děje— 24 V některých případech, při mírné změně sémantického vztahu ke slovesu, nahrazuje nominativ a akuzativ genitiv neurčitého množství, srov.: ukousl si chleba, najedl se masa, nalámal si větví; u sloves v záporném tvaru pak genitiv negace, např.: není peněz (srov. jsou peníze), nemá rukavice (srov. má rukavice). 25Tuto tezi zvláště hájí práce Ch. J. Fillmorea a S. Starosty. 63 některých zvratných a dalších sloves (prát se, domlouvat se, hádat se, zlobit se, setkat se, splynout; štvat, popuzovat, seznamovat, míchat (co s čím), spojit, oddělit, rozdělit atd.), která označují takovou situaci skutečnosti, v níž vystupují dva nebo více referentů plnících stejné role. Někteří se domnívají, že sémantická valenční struktura těchto sloves musí obsahovat dva aktanty se stejnou sémantikou (viz Апрсян 1974, 27, 137; Schenkel 1977, 105–106). Uvedené situace lze sémanticky interpretovat dvojím způsobem, a proto mají slovesa dvě různé sémantické valenční struktury a jim odpovídající syntaktické valenční struktury. V jednom případě jsou referenti plnící stejné role chápáni jako jeden kolektivní aktant (agens, pacient, percipient, někdy beneficient). Ve větě je takový kolektivní aktant realizován odpovídajícím tvarem podstatného jména v množném čísle, např.: (50) Muži [A₁] spolu hovoří. (51) Děti [Pcp] se pohádaly. (52) Republiky [P] na severu sousedí. (53) Andrius poštval psy [P]. (54) Matka rozdělila jablko dětem [B]. Namísto množného čísla lze jako jeho substitut použít dva (nebo více) tvarů téhož pádu jednotného čísla, které mají stejnou syntaktickou funkci a vystupují jako několikanásobné větné členy, srov.: Jonas, Petras a Antanas spolu hovoří. V druhém případě jsou referenti, kteří v situaci skutečnosti plní stejné role, ze sémantického hlediska interpretováni odlišně: jeden z nich je postaven do popředí, zatímco druhý je odsunut do pozadí a je takříkajíc druhořadý. Proto jim v sémantické valenční struktuře slovesa odpovídají dva aktanty s odlišnou sémantikou, které jsou i ve větě realizovány různými syntaktickými formami: (50 a) Jonas [A₁] hovoří s Petrem [Com]. (51 a) Julius [Pcp] se pohádal s přítelem [Com]. (52 a) Na severu Litva [P] sousedí s Lotyšskem [Com]. (53 a) Andrius poštval Sargise [P] proti Margisovi [Com]. (54 a) Matka rozdělila jablko Jonukasovi [B] s Onute [Com]. Aktant reprezentovaný předložkovou konstrukcí je v (50 a) vedle agenta chápán jako druhořadý agent, v (51 a) vedle percipienta jako druhořadý percipient, v (52 a) a (53 a) jako druhořadý pacient a v (54 a) jako druhořadý beneficient. Příznak doprovodnosti a druhořadosti spojuje všechny tyto sémantické podtypy a umožňuje považovat je za jeden aktant, který je ve větě ve všech případech realizován stejným způsobem. V této práci je nazýván komitativem²⁶. 26 S. Starosta (1978, 469) jį vadina vidiniu lokatyvu (Inner Locative) — labai plačios ir neapibrėžtos semantikos aktantu, kuriuo S. Starostos laikomi labai įvairūs ir skirtingi dalykai, susiję su paciento (taip pat labai plačiai S. Starostos suprantamo) pozicija (1978, 493 tt.). Būdamas labai bendras ir neapibrėžtas, šis aktantas neturi ir kokios nors jam būdingos įprastos sintaksinės realizacijos. 64 Některá slovesa, např. setkat se, sejít se, mohou tutéž reálnou situaci interpretovat i poněkud odlišně a přikládat větší váhu referentu — komitativu, který se pak realizuje akuzativem, srov.: (55) a. Jonas [P] se setkal s Petrem [Com]. b. Jonas [P] se setkal s Petrem [Com]. 1.3.4. Sémantická valenční struktura některých zvratných a několika nezvratných sloves obsahuje dva aktanty odpovídající jednomu referentu situace: jeden zastupuje celý referent, pojímaný jako pacient, druhý jeho část, pojímanou jako obsah. Tato slovesa označují samovolné, neúmyslné dění — proces (odpovídají na otázku co se stalo?), např.: (56) Dítě [P] si narazilo nohu [Con]. (57) Kůň [P] si poranil (vymkl, zlomil) nohu [Con]. (58) Otec [P] se udeřil do hlavy [Con]. Akuzativ má v těchto případech zároveň specifikační funkci: blíže určuje zasaženou část referentu — pacienta. Někdy je fakultativní, srov.: (59) Dítě [P] se uhodilo, zranilo, udeřilo. 1.3.5. Syntaktická valenční struktura slovesa je lexikálně-syntaktickou realizací jeho sémantické valenční struktury. Syntaktická realizace sémantické valenční struktury závisí nejen na sémantických funkcích aktantů, ale také na možnostech syntaktického užití slovesa, tj. na tom, s jakými slovními tvary (pády, pády s předložkami, infinitivy, příčestími aj.) se sloveso ve větě pojí. Lexikální realizaci sémantické valenční struktury v nejobecnější podobě určují sémantické funkce aktantů; např. agens₁, percipient, beneficient, kauzátor se obvykle vztahují k živé bytosti, a proto se realizují konkrétními podstatnými jmény označujícími živou bytost; obsah se často vztahuje k abstraktním skutečnostem a realizuje se abstraktními podstatnými jmény, vedlejšími větami souvětí aj. Mnohé však určují lexikální význam každého slovesa a jeho možnosti sémantického spojování s jinými slovy. Proto například pijeme vodu, pivo, kompot, ale jíme polévku; myjeme si obličej, do hlavy se udeříme, pereme prádlo a ruce si myjeme nebo drhneme. Schopnost slovesa spojovat se s určitými lexémy neboli jeho možnosti vzájemného sémantického spojování s jinými slovy se obvykle nazývá jeho lexikální valencí (srov. Jakaitienė 1980, 32—33). Lexikální valence určuje celé lexikální okolí slovesa neboli jeho lexikální distribuci, zatímco jeho valenční doplnění tvoří jen jeho část: jsou to ta slova a jejich tvary, které sloveso na základě svého významu vyžaduje a které tvoří jádro věty. Při syntaktické klasifikaci sloves je lexikální valence relevantní pouze potud, pokud souvisí s valenčními doplněními sloves. 1.3.6. Slovesa mohou mít stejnou syntaktickou, ale rozdílnou sémantickou valenci, a naopak: jejich sémantická valence může být stejná, zatímco syntaktická se liší. Vyčleňuje se několik skupin sloves. 3. 120 65 1) SinVS sloves jsou stejné. Mohou nastat dva případy: a) Stejné jsou také SemVS. Taková slovesa patří do téže sémantické skupiny, protože mají stejný obecný signifikační význam (jejich individuální lexikální významy se samozřejmě mohou lišit, ale mohou být také synonymní). Srov.: (60) a. Dítě [A₁] jí jablko [P]. b. Otec [A₁] čte noviny [P]. c. Paní domu [A₁] sklidila ze stolu (srov. odnesla) stůl [P]. Nₙ – Vf–Nₐ Všechna tato slovesa vyjadřují působení činitele – iniciátora na věc. b) SemVS jsou rozdílné. Obecný signifikační význam sloves se liší a slovesa patří do různých sémantických skupin, srov.: (61) a. Vítr [A₂] otevřel okno [P]. b. Petr [B] má automobil [P]. c. Žáci [Pcp] respektují učitele [Con]. Nₙ – Vf–Nₐ Sloveso otevřít vyjadřuje působení činitele na věc, mít vyjadřuje stav osoby – posesora, podmíněný jejím vztahem k vlastnictví, respektovat pak psychický vztah osoby k věci. 2) SinVS sloves se liší. a) SemVS jsou stejné. Taková slovesa patří do různých syntaktických, avšak do téže sémantické třídy. Srov.: (62) a. Nₙ – Vf – Nɡ: Děti se bojí vlka. b. Nₙ – Vf – Nₐ: Vidím světlo. c. Nₙ – Vf – Nᵢ: Radujeme se z jara. d. Nₙ – Vf – antNɡ: Otec se rozzlobil na syna. V [Pcp, Con] Všechna tato slovesa vyjadřují psychický vztah osoby k věci. V případech, kdy je popisována táž situace, různé SinVS ukazují, kteří účastníci situace jsou vyzdvihováni jako důležitější než ostatní, významy sloves se však liší jen málo, srov. (46) a (47). Slovesa mít rád a líbit se vyjadřují psychický vztah osoby k věci, zatímco odpovídat a neodporovat – srovnávání věci (jevu) s jinou věcí. Aktanty SemVS v těchto případech odpovídají situačním rolím referentů a v obou větách každé dvojice je vztah mezi argumenty predikátu stejný. b) SemVS jsou různé. Významy sloves se liší a slovesa náležejí k různým syntaktickým i sémantickým třídám. Srov.: (63) a. Nₙ – Vf – nuoNɡ: Jonas [A₁] se bránil psovi [CA]. b. Nₙ – Vf – Nᵈ: Pes kousl Jonui [P]. c. Nₙ – Vf – Nᵢ: Jonas [Pcp] se rozhořčil nad psem [Con]. d. Nₙ – Vf: Jonukas [P] se rozplakal. Každé z těchto sloves popisuje jinou situaci skutečnosti a jejich významy spolu nijak nesouvisejí. Když je táž situace skutečnosti popisována dvěma (nebo několika) slovesy, je pokaždé sémanticky interpretována jinak, vztahy mezi predi- 66 počet argumentů (někdy i jejich počet je jiný), jiný obecný signifikační (a také individuální lexikální) význam. Srov.: (64) a. Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵈ: Jonas [A₁] dal příteli [B] [x] [y] knihu [P]. [z] b. Nₙ – Vf – Nₐ – z Nᵍ: Přítel [B] dostal od Jonase [O] [y] [x] knihu [P]. [z] (65) a. Nₙ – Vf – Nᵢ: Já [Pcp] těším se na jaro [Con]. [x] [y] b. Nₙ – Vf – Nₐ: Jaro [A₂] mě [P] těší. [y] [x] (66) a. Nₙ – Vf – Nₐ – z Nᵍ: Někdo [A₁] ukradl Jonasovi [O] [x] [y] peníze [P]. [z] b. Nₙ – Vf – Nₐ: Někdo [A₁] přepadl Jonase [P]. [x] [y] Takové dvojice vět, které různě popisují tutéž situaci ve skutečnosti, a proto se liší z hlediska signifikace, se nazývají parafráze (Степанов 1981, 201 tt.; srov. Москальская 1978, 74–75). Parafráze, jejichž predikáty mají stejný počet argumentů, se obvykle nazývají konverzní. 1.3.7. Protože valence sloves závisí na jejich významu, může mít totéž sloveso užité v různých významech různou valenci a patřit k různým syntaktickým a sémantickým třídám. Proto se slovesa podle valence klasifikují nikoli jako lexémy, nýbrž jako sémy²⁷. Totéž sloveso může být v jednom případě dvojvalenční, v jiném trojvalenční nebo jednovalenční atd. Mezi SinVS slovesa a SemVS jsou možné následující vztahy. 1) Různé SinVS slovesa. a) SemVS jsou rovněž různé. Sloveso patří do různých syntaktických a sémantických tříd. Při popisu různých situací ve skutečnosti se individuální lexikální význam slovesa více či méně liší (je možné, že v některých případech již jde o různé lexémy – homonyma²⁸). Srov.: (67) a. Nₙ – Vf – Nᵈ – Inf: Učitel [C] dovolil dětem [B] si pohrát [Con]. b. Nₙ – Vf – Nₐ – Inf: Rodiče [C] nechávají děti [P] učit se [Fin]. 27Z toho vyplývá, že při klasifikaci sloves podle valence nemá rozlišování polysémie a homonymie rozhodující význam. 28Předpokládá se, že k jednomu lexému náležejí pouze ty významy, které mají určitou sémantickou společnost (tj. společné sémantické prvky – sémy) (Jakaitienė 1980, 46; Валеева 1975, 124; Барина 1963, 54). Z tohoto hlediska by (67) a, b, c ilustrovaly významy jednoho lexému, jejichž společným rysem je moment vůle osoby, zatímco (67) d by představovalo jiný lexém. 3* 67 c. Nₙ – Vf – Nₐ – AdvDir: Sousedé [C] pouštějí koně [P] na pastvinu [Dir]. d. Nₙ – Vf – Nₐ – įNₐ: Muži [A₁] spouštějí sítě [P] do jezera [Ad]. Když je popisována táž skutečnostní situace (nebo alespoň částečně se překrývající skutečnostní situace), patří sloveso k různým sémantickým třídám, protože má odlišný obecný signifikační význam (je podána odlišná sémantická interpretace situace), jeho lexikální význam se však liší méně. Srov.: (68) a. Nₙ – Vf – Nₐ – įNₐ: Dítě [A₁] vypustilo kámen [P] na vránu [Ad]. b. Nₙ – Vf – Nᵢ – įNₐ: Dítě [A₁] hodilo kamenem [I] na vránu [Ad]. c. Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵢ: Dítě [A₁] zasáhlo vránu [P] kamenem [I]. (69) a. Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵈ: My [A₁] krmíme seno [P] kravám [B]. b. Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵢ: My [A₁] krmíme krávy [P] senem [Con]. (70) a. Vfᵢₘₚ – Nᵍ – Nᵢ: V rybníce [L] se utopilo množství trávy [P]. b. Nₙ – Vf – Nᵍ: Rybník [P] se zaplnil trávou [Con]. (71) a. Vfᵢₘₚ – Nᵍ – įNₐ: Na dvůr [Ad] přijelo mnoho hostů [P]. b. Nₙ – Vf – Nᵍ: Dvůr [P] se zaplnil hosty [Con]. (72) a. Nₙ – Vf – išNᵍ: Z kohoutku [Ab] kape voda [P]. b. Nₙ – Vf: Kohoutek [P] kape. (73) a. Nₙ – Vf – Nₐ – nuo Nᵍ: Matka [A₁] sklidila nádobí [P] ze stolu [Ab]. b. Nₙ – Vf – Nₐ: Matka [A₁] sklidila stůl [P]. b) SemVS je stejná. Sloveso se užívá podle dvou nebo několika syntaktických valenčních modelů, ale jak jeho obecný signifikační význam, tak jeho individuální lexikální význam mohou být v zásadě stejné. Možné jsou pouze určité odstíny signifikačního významu, které výpovědi dodává zdůraznění jednoho z akcentů v syntaktické struktuře nominativem nebo akuzativem, aniž se mění jeho sémantická funkce (viz 48, 49). Různé SinVS slovesa v těchto případech fungují jako paralelní modely. Srov. ještě tyto příklady: (74) a. Nₙ – Vf – Nₐ: Vzpomněla si na dětství. b. Nₙ – Vf – Nᵈ: Jí připomnělo dětství. } V [Pcp, Con] (75) a. Nₙ – Vf: Seno zmoklo. b. Vfᵢₘₚ – Nₐ: Seno zmoklo. } V [P] (76) a. Nₙ – Vf – Nᵍ: Ona se zbavuje ženicha. b. Nₙ – Vf – Nᵢ: Ona se zbavila ženicha. c. Nₙ – Vf – nuoNᵍ: Ona se zbavila od ženicha. } V [B, Con] Individuální lexikální význam slovesa však může být v každém případě také odlišný, ačkoli obecný signifikační význam je ve všech případech stejný. Rozdíly ve významu do značné míry závisí na odlišném lexikálním okolí neboli lexikální valenci slovesa. Srov.: (77) a. Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵢ: Ona mlátila řádky hráběmi. b. Nₙ – Vf – Nᵢ – įNₐ: Otec udeřil pěstí do stolu. c. Nₙ – Vf – Nₐ – įNₐ: Udeř do skleničky o kamínek. } V [A₁, P, I] 68 2) U slovesa je SinVS stejná. a) SemVS se liší. Sloveso se užívá v různých významech (možná i jako homonymum) a v každém případě náleží k jiné sémantické skupině, ale jeho syntaktická valence je stejná. Srov.: (78) a. Ryby [A₁] kladou jikry [P]. b. Sud [P] vodu [Con] propouští. Nₙ – Vf – Nₐ (79) a. Matka [A₁] vychovává děti [P]. b. Kvasnice [A₂] kypří chléb [P]. c. Děti [A₁] dělají hluk [Con]. d. Led [P] zvedá člověka [Con]. Nₙ – Vf – Nₐ (80) a. Děti [A₁] se hodně pohybují. b. Stůl [P] se pohybuje (stojí nakřivo). Nₙ – Vf b) SemVS je stejná. Ačkoli jsou syntaktická i sémantická valence stejné, sloveso může být užíváno ve zcela odlišných významech, pokud jím jsou popisovány různé situace skutečnosti. Srov.: (81) a. Lidé [A₁] vydávají knihy [P]. b. Ryby [A₁] kladou jikry [P]. c. Včely [A₁] vypouštějí roj [P]. d. Děti [A₁] foukají mýdlové bubliny [P]. Nₙ – Vf – Nₐ (82) a. Zuby [P] vypadávají. b. Teplota [P] klesá. c. Dobytek [P] padá. Nₙ – Vf Pouze v případech, kdy se shoduje i lexikální valence (doprovodné výrazy jsou slova stejných tříd, a dokonce i podtříd), lze předpokládat, že sloveso má týž individuální lexikální význam, srov.: (83) a. Koně [P] padají. b. Krávy [P] padají. c. Mouchy [P] padají. Nₙ – Vf (84) a. Děti [A₁] vyvolávají hádku [Con]. b. Dělníci [A₁] vyvolávají vzpouru [Con]. Nₙ – Vf – Nₐ 2. SLOVESNÍ SYNTAKTICKÉ TŘÍDY Dvě nejrozsáhlejší syntaktické třídy sloves tvoří osobní a neosobní slovesa, která se liší tím, zda vyžadují podmětový nominativ: osobní slovesa nominativ vyžadují, neosobní nikoli. Protože se slovesa klasifikují podle valence na úrovni slovesných séém, řadí se mezi neosobní slovesa také osobní slovesa užívaná neosobně (tj. bez podmětového nominativu). Totéž sloveso se tak může, je-li užíváno v osobním i neosobním významu, ocitnout v obou syntaktických třídách. Podle počtu valenčních doplnění se osobní slovesa dělí na jednovalenční, dvojvalenční, trojvalenční a čtyřvalenční, neosobní pak na jednovalenční a dvojvalenční. Ta neosobní slovesa, která ve větě nemají ani 69 jedno doplnění, jsou avalenční (neboli avalentní). Tyto podtřídy osobních a neosobních sloves se dále člení podle konkrétních syntaktických valenčních modelů (tj. SinVS), které se liší gramatickými formami valenčních doplnění. Ilustrační materiál je převzat ze „Slovníku současné litevštiny“ (V., 1972; zkráceně DLKŽ), akademického „Slovníku litevského jazyka“, sv. I–XII (V., 1956–1981; zkráceně LKŽ), z literárních děl, spisů J. Jablonského a z hovorové spisovné litevštiny. Nejčastěji se uvádí pouze sloveso a jeho valenční doplnění, proto nejsou zdroje uváděny. Jen v některých případech, například když je uvedena celá věta nebo slovní spojení, které se v literárním jazyce vyskytuje méně často a není zcela obvyklé, se uvádí zdroj (zkratky zdrojů jsou stejné jako ve „Slovníku litevského jazyka“). Syntaktická klasifikace litevských sloves a sémantická charakteristika syntaktických tříd uvedené v článku jsou pravděpodobně neúplné, neboť vycházejí pouze z určité části sloves; navíc naše slovníky zachycují syntaktické užití sloves jen v omezené míře. Cílem článku je podat celkový obraz syntaktických tříd litevských sloves a jejich přibližnou syntakticko-sémantickou charakteristiku. Syntaktické valenční modely sloves (neboli SinVS) se označují těmito symboly: Vf — finitní tvar osobního slovesa, Vfimp — finitní tvar neosobního slovesa, N — podstatné jméno, Adj — přídavné jméno, Adv — příslovce, Inf — infinitiv, Part — příčestí, SD — podřazená (zpravidla vedlejší) složka souvětí, pN — předložková konstrukce, AdvLoc — adverbiální člen vyjadřující místo, AdvDir — adverbiální člen vyjadřující směr pohybu nebo cestu, AdvQuant — adverbiální člen vyjadřující množství, n — nominativ, g — genitiv, d — dativ, a — akuzativ, i — instrumentál, l — lokál. V syntaktických valenčních modelech se uvádějí pouze základní formy slovesných valenčních doplnění. Nejčastěji jde o pády podstatných jmen a předložkové konstrukce, méně často o příslovce, přídavná jména, infinitiv, příčestí a vedlejší složky souvětí (pokud nenahrazují pád podstatného jména nebo předložkovou konstrukci, které plní funkci doplnění). Základní formy doplnění mohou být nahrazeny různými slovními spojeními, např.: koupil jsem kilogram jablek, deset sýrů, půl melounu (srov. knihu); knihy rozdělili deseti žákům (srov. žákům); sešlo se mnoho lidí, celé zástupy lidí (srov. lidé); já sám (srov. já) to nevím; genitiv neurčitého množství, např.: objevili se odvážlivci (srov. odvážlivec), koupil jsem cukr a bonbony (srov. zelí), polovětné přechodníkové konstrukce a konstrukce s přechodníkem, např.: slyším hřmít (srov. hrom, hřmění), čekáme, až se rozední (srov. úsvit), bylo slyšet hřmění (srov. hřmění), uviděl jsem otce vracet se (srov. otce), stejně jako podřazené složky souvětí, např.: Vidím, že kočka leze na půdu; Vidím: kočka leze na půdu (srov. vidím kočku). Syntaktické modely s těmito náhradami valenčních doplnění se neuvádějí samostatně. Valenční doplnění někdy zastupují volné větné členy s významem místa, způsobu nebo účelu, např.: V uhelném dole (srov. dolu) odevzdal celé své zdraví- 70 to (LKŽ); I všední den pěkně (srov. pěkné šaty) nosí; Ale Bůh si to asi tak (srov. to) přál (Simon); Saliutukovi se ve školce (srov. školka) nelíbilo; Hle, jak se (srov. co) člověku někdy stává! (Balt); Ach, posílala, posílala mě tchyně pro zimní seno, letní sníh (srov. do lesa) (Jabl). Tyto substituty doplnění rovněž netvoří samostatné syntaktické valenční modely. Protože jsou slovesa s obligatorními i fakultativními doplněními uváděna společně, fakultativnost se v uváděných syntaktických valenčních modelech neoznačuje. V ilustračních příkladech se fakultativní doplnění zapisují do závorek. Níže jsou uvedeny syntaktické třídy sloves a jejich podtřídy. Nejmenší podtřídu tvoří skupina sloves užívaných podle určitého syntaktického valenčního modelu (SinVS). Ve třetí části práce je podána syntakticko-sémantická charakteristika jednovalenčních a dvojvalenčních osobních sloves. 2.1. OSOBNÍ SLOVESA 2.1.1. Jednovalenční slovesa Nn – Vf: ptáci cvrlikají, vosk taje. 2.1.2. Dvojvalenční slovesa Nn – Vf – Na: děti sbírají bobule; Nn – Vf – Ng: otec hledá kosu; Nn – Vf – Nd: Jonas pomáhá rodičům; Nn – Vf – Ni: obyvatelé se zabývají rybolovem; Nn – Vf – pN (s objektovou pN): Nn – Vf – antNg: pes se na mě vrhl; Nn – Vf – beNg: obejdeme se bez tebe; Nn – Vf – dėlNg: dohodli se (na zítřek); Nn – Vf – išNg: všichni se vysmívají Jonasovi; Nn – Vf – odNg: člověk se bránil psům; Nn – Vf – kNg: zvířata se přizpůsobují prostředí; Nn – Vf – zaNg: pluh zavadil o kámen; Nn – Vf – oNa: muži mluvili o události; Nn – Vf – doNa: hrom udeřil do domu; Nn – Vf – přesNa: matka naplácala [dítěti] přes ruce; Nn – Vf – protiNa: sedláci povstali (proti vrchnosti); Nn – Vf – zaNa: přátelé se za mě zaručili; Nn – Vf – sNi: kohout se popral s houserem; Nn – Vf – AdvLoc: kádě stojí v komoře | na půdě | podél hranic | zde; Nn – Vf – AdvDir: otec odešel do města | z domu | po cestičce | tam; Nn – Vf – AdvQuant: přednáška trvala hodinu | asi hodinu | dlouho; 71 Nn – Vf – Adv29: dítě se chová hezky; Nn – Vf – Inf: Ona je líná tkát; Nn – Vf – Inf / Part / SD: doufá, že se uzdraví / že se uzdraví / že se uzdraví; Nn – Vf – Part / SD: radujeme se (že jsme se vrátili / že jsme se vrátili); Nn – Vf – SD: Myslel jsem si, (že) vychází slunce. 2.1.3. Třívalenční slovesa Stejně jako syntaktický valenční model jednovalenčních sloves Nn – Vf patří do všech syntaktických modelů dvojvalenčních sloves, tak mnoho modelů dvojvalenčních sloves patří do syntaktických modelů trojvalenčních sloves. K nim se přidává ještě jedna složka, kterou vyžaduje význam a valence sloves. Nn – Vf – Na – Ng: učí děti (matematiku); Nn – Vf – Na – Nd: babička dala holčičce jablko; Nn – Vf – Na – Ni: matka obula dítě (do botiček); Nn – Vf – Na – Ni/ Adj: všichni ho považují za moudrého / moudrým; Nn – Vf – Na – Ni/ Adj: udělal ze mě svého sluhu / nešťastného; Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵢ/ Adv: učitel ohodnotil slohovou práci známkou čtyři / dobře; Nₙ – Vf – Nₐ – Adjₐ: soud ho shledal vinným; Nₙ – Vf – Nₐ – pN: Nₙ – Vf – Nₐ – antNₐ: pietuo poštval psa proti ovcím; Nₙ – Vf – Nₐ – zNₐ: Andrius vzal příteli hračku; Nₙ – Vf – Nₐ – odNₐ: hostitel ochránil hosta před psem; Nₙ – Vf – Nₐ – zaNₐ: rodiče provdali dceru za muže; Nₙ – Vf – Nₐ – oNₐ: vyptávali se mě na hvězdy; Nₙ – Vf – Nₐ – vNₐ: mráz proměnil vodu v led; Nₙ – Vf – Nₐ – protiNₐ: matka se mě zastala proti otci; Nₙ – Vf – Nₐ – zaNₐ: přítel za mě položil pět rublů; Nₙ – Vf – Nₐ – s Nᵢ: porovnal kopii s originálem; Nₙ – Vf – Nₐ – AdvLoc: skladujeme jablka v bednách / na policích / tam; Nₙ – Vf – Nₐ – AdvDir: muži plavili vory po Němenu / z Litvy / do Pruska / dolů; Nₙ – Vf – Nₐ – AdvQuant: úřady ocenily chalupu (na dva tisíce rublů); Nₙ – Vf – Nₐ – Inf / SD: matka naléhala na hosty (aby jedli / aby se najedli); Nₙ – Vf – Nₐ – Part / SD: ujistil nás, že se vrátí / že se vrátí; Nₙ – Vf – Nₐ – SD: Přátelé mě přesvědčovali, že tomu tak skutečně bylo. Nₙ – Vf – Nᵍ – Nᵍ: cestující se zeptal na cestu (dívky); Nₙ – Vf – Nᵍ – Nᵈ: přeji vám štěstí; Nₙ – Vf – Nᵍ – pN: ²⁹ Ši SinVS kelia rimtų abejonių (plg. Pasch 1977, 21; Helbig 1979, 71). Tokie veiksmažodžiai, kaip elgtis, gyvuoti, gyventi „gyvuoti“, laikytis „t. p.“, būtinai reikalingi būdo reikšmės prieveiksmio arba jo pakaitalo, kuris atskleidžia jų turinį ir kartu apibūdina patį veiksmo ar būsenos subjektą. Sakinio predikatinėje struktūroje prieveiksmis kartu su veiksmažodžiu atitinka predikatą, o ne predikato argumentą. 72 Nₙ – Vf – N𝗀 – z N𝗀: žádá (ode mne) peníze; Nₙ – Vf – N𝗀 – o Nₐ: přátelé se mě vyptávali na tebe; Nₙ – Vf – N𝗀 – AdvDir: Jonas nalil do kádě vodu; Nₙ – Vf – N𝗀 – Inf / SD: přátelé mě žádali, abych počkal / aby se počkalo. Nₙ – Vf – N𝑑 – Nᵢ: otec se (všem) chlubil synem; Nₙ – Vf – N𝑑 – pN: Nₙ – Vf – N𝑑 – o Nₐ: vedoucí (nám) oznámil schůzi; Nₙ – Vf – N𝑑 – za Nₐ: ručíme (vám) za Petra; Nₙ – Vf – N𝑑 – Inf: bráníš mi (v práci); Nₙ – Vf – N𝑑 – Part / SD: přiznal se (jim), že vzal / že vzal peníze; Nₙ – Vf – N𝑑 – SD: otec mi potvrdil, že bratr říká pravdu. Nₙ – Vf – Nᵢ – pN: Nₙ – Vf – Nᵢ – do Nₐ: Jonas udeřil pěstí do stolu; Nₙ – Vf – Nᵢ – přes Nₐ: Stasys plácl veslem přes vodu; Nₙ – Vf – Nᵢ – s Nᵢ: sestra si vyměnila oblečení s bratrem; Nₙ – Vf – Nᵢ – AdvDir: ona přejela prstem po stole; Nₙ – Vf – Nᵢ – AdvQuant: on za dva roky prodřel kožichy. Nₙ – Vf – apieNₐ – išN𝗀: o události se dozvěděl (od přátel); Nₙ – Vf – antN𝗀 – AdvDir: bratři (na koních) odjeli (do války); Nₙ – Vf – suNᵢ – Adv: páni se krutě chovali k nevolníkům. Nₙ – Vf – AdvLoc – AdvQuant: zůstal tu asi rok. 2.1.4. Čtyřvalenční slovesa Čtyřvalenčních sloves je velmi málo a jen zřídka se užívají se všemi čtyřmi průvodci. Nejčastěji je jeden nebo dva průvodci fakultativní a zůstávají nevyjádřeni. Do syntaktických valenčních modelů těchto sloves patří některé syntaktické modely trojvalenčních sloves; navíc se k nim připojuje určitá předložková konstrukce vyžadovaná slovesem nebo adverbiální člen. Nₙ – Vf – Nₐ – N𝑑 – pN: Nₙ – Vf – Nₐ – N𝑑 – perNₐ: předám ti knihu (prostřednictvím Anely); Nₙ – Vf – Nₐ – N𝑑 – užNₐ: rodiče prodali dům (kolchozu) (za dva tisíce rublů); Nₙ – Vf – Nₐ – N𝑑 – nuoN𝗀: vy mu ode mě vyřiď pozdrav. Nₙ – Vf – Nₐ – Nᵢ – AdvDir: Šimtas (na lodi) převezl nás přes řeku. Nₙ – Vf – Nₐ – išN𝗀 – užNₐ: koupil znak (od přítele) (za pět kopějek); Nₙ – Vf – Nₐ – antN𝗀 – AdvDir: dítě plavilo vojáčky (na třísce) (po vodě). Nₙ – Vf – Nₐ – AdvLoc – AdvQuant: udrželi Petra ve vězení dva roky. Nₙ – Vf – N𝑑 – Nᵢ – užNₐ: odvděčil se mi (za práci) (penězi). Nₙ – Vf – Nᵢ – suNᵢ – užNₐ: vyrovnal jsem se s ním (za práci) (v hotovosti). 73 2.2. BEZOSOBNÁ SLOVESA 2.2.1. Bezvalenční slovesa Vfimp: prší, sněží, svítá, hřmí, blýská se, mlží se, mrzne. 2.2.2. Jednovalenční slovesa Vfimp – Ng: nahromadilo se (mnoho) záležitostí; Vfimp – Nd: nemocnému se přitížilo; Vfimp – Na: promokl jsem; Vfimp – AdvLoc: v půdě | pod nohama | tady se boří; Vfimp – AdvDir: ze střechy kape. 2.2.3. Dvoumístná slovesa Vfimp – Ng – Nd: půda potřebuje hnojivo; Vfimp – Ng – Na: na dvůr přineslo sníh; Vfimp – Ng – AdvLoc: v místnosti chybí vzduch; Vfimp – Ng – AdvDir: do školy se nahrnuli žáci. Vfimp – Nd – nuoNg: dostanu od otce; Vfimp – Nd – suNi: daří se mu s chlapcem; Vfimp – Nd – Inf: cestující museli počkat. Vfimp – Na – Ni: dítě se osypalo (pupínky); Vfimp – Na – AdvDir: vynášejí mě do vzduchu; Vfimp – Na – Inf: Moniku to táhlo na procházku. Vfimp – Ni – AdvLoc: tady to voní (květinami); Vfimp – Ni – AdvDir: od jezera zavál chladný vzduch. 3. SYNTAKTICKO-SEMANTICKÁ CHARAKTERISTIKA JEDNOVALENČNÍCH A DVOJVALENČNÍCH OSOBNÍCH SLOVES 3.1. JEDNOVALENČNÍ SLOVESA Nn– Vf – jejich jediný syntaktický valenční model. Tím se realizují následující SemVS: V [P]: vosk taje, mraky se rozestupují, obilí dobře roste, šev se rozpáral, brambory klíčí, obilí zdražuje, děti rostou, nemocný se uzdravuje, pes sedí, krása bledne, kůň klopýtl, sele zlenivělo, člověk zchudl, dcera se dala na děvkaření, nůž zmizel, teplota stoupá, přichází zima, obrazy se opakují, sny se plní, boty se prošlapaly, ořechy se nevylupují, mouchy se okusovaly, pes kouše, dítě už chodí (tj. umí chodit), kohoutek teče, hrnec se připaluje, džbán se vylil (rozlil). V [A₁]: člověk, zvíře dýchá; býk zabučel; ptáci cvrlikají; člověk, kůň se rozhlíží; člověk, kohout, slavík zpívá; dívky se chechtají, dítě lže, otec 74 teď čte (tj. věnuje se četbě), my svačíme, býci se bodají, ženy se pohádaly, děti sbírají lesní plody. V [A₂]: hodiny bzučí, mlátička hučí, les duní, vichřice řádí, vítr hvízdá, mráz štípe, fašismus řádil. V [Pcp]: lidé se pyšní „dělají se důležitými“, představují si „t. p.“; rozmyslel jsem si to; dítě zdivočelo, spustilo se; Juozapota se zbláznila, ty se mýlíš, kočka se osmělila, kůň zdivočel, děti se pohádaly. 3.2. DVOUVALENČNÍ SLOVESA Jedním doplněním dvojvalenčních osobních sloves je nominativ substantiv nebo slov, která je zastupují; je vždy povinné. Jako druhé doplnění vystupují různé pády substantiv, předložkové konstrukce, příslovce, infinitiv, participia a participiální konstrukce i vedlejší věty souvětí; toto doplnění může být povinné nebo fakultativní. Největší a sémanticky nejrozmanitější podtřídu tvoří slovesa užívaná s akuzativem (tranzitivní). Nn – Vf – Na Akuzativ je stejně jako nominativ nejčastěji povinným doplněním sloves. Aktanty SemVS sloves realizované nominativem i akuzativem jsou poměrně rozmanité. V [A₁, P]: děti louskají hrách, koně žerou jetel, lovci zastřelili divočáka, Jonas si oblékl sako, pták složil křídla, děti vyzkoušely pevnost ledu, pavouk tká pavučinu, vytvořil novou metodu, děti dráždily psa, žák čte knihu, pastýř vypil skleničku, dcera obšívala celou rodinu, okradli hospodáře, někdo vykradl sklad, rodiče vychovávají děti, oklamal jsi mě, prasnice odstavují selata, pes honí kočku, chlapci ujezdili koně, lidé brodí bláto, prošel jsem celý les, slepice znečistily chalupu, kůň doběhl k panství, ptáci usedli na ploty, děti obklopily dědečka, otec osedlal koně, žáci navštívili učitele, ty sis našeho Juozase vzal na mušku (Krėv), děti opustily domov, kočka přeběhla cestu, prošli jsme kolem domů, člověk prohýřil všechny peníze, pastýř naplnil pytlík bramborami. V [A₂, P]: světlo oslňuje člověka, slunce pozlacuje březové háje, déšť osvěžuje zemi, oči oživují tvář, boty tlačí nohy, strom ohromil mladíka, píseň rozptyluje starosti, automatická linka zdvojnásobila produktivitu práce, kyseliny rozežíraly ránu, květiny šířily příjemnou vůni, revoluce zahájila novou éru, nebezpečí děsí člověka, neštěstí ho ohromilo, práce člověka obohacuje, ty mě zdržuješ (zdržuješ), vítr vysušil chalupu, slunce rozpálilo pokoj, zvěst došla k Jonasovi, mráz štípe do tváře, blesk srazil člověka, vítr odnesl tvář, slunce přešlo přes mlhu. V [A₁, Con]: muži hrají (fotbal), lidé zpívali (hymnu), Sigutė hraje (lišku) (tj. roli lišky), Ona dělá všechny domácí práce, mluví nesmysly, splnil jsem tvůj příkaz, syn dodržel slovo, najedli jsme se (večeře), čáp udělal kruh. V [A₂, Con]: letadlo udělalo kruh, smyčku; polní práce vykonávají stroje, rozhlas oznámil předpověď počasí, zvonek ohlašoval přestávku, barometr ukazuje změnu počasí. 75 V [I, P]: nůž nabrousil nůž, uši zachytily každý zvuk, tato přídavná jména zdůrazňují vlastnost věci, hosty bavil akordeon, dobrý pluh vede rovné brázdy. V [Pcp, Con]: děti mají rády sladkosti, slyším hlasy lidí, žák umí lekci, ona si pamatuje mládí, on si váží peněz, zdálo se jí o otci. V [B, P]: dělníci dostali mzdu, člověk tam vykořisťuje člověka, jarní pšenice velmi vyčerpává půdu, pastýř nechal zatoulat housátko, ztratil jsem plnicí pero, Jonas si pořídil automobil, nashromáždili půdu strýce, domu vládl otec, našel jsem tužku, rodiče mají dům, dům má jeden vchod, ženy získaly stejná práva jako muži, otec ovci druhé boty, učitel nosí brýle. V [P, Con]: syn dostal nemoc, tempo stavebních prací nabylo velkého významu, završuju věk, dítě má rýmu, Země má tvar koule, tým získal převahu, pole dávají úrodu, písek nasává vodu, pneumatika propouští vzduch, okna jsou studená a propouštějí, ta plocha dosahuje k Baltskému moři, kůň si vymkl nohu, otec si zlomil ruku. V [P, Comp]: syn přerostl otce, jeřábek přerostl kalinu, kukuřice přerostla plevel, Jonas vyrostl ze saka, kopie odpovídá originálu, oves předčil ječmen. V [P, Com]: Petras se setkal se strýcem, otec onehdy spojil kováře. V [Con, P]: otce přemohl spánek, postihla mě nemoc, Martu přemohla slabost, loď postihla bouře, člověka postihlo neštěstí, mladí dělníci doplnili kolektiv, plevel zarostl zahradu, obličej pokryly pupínky, mraky zakrývaly měsíc, stěny zdobily obrazy. V [Con, Pcp]: zmocnil se mě strach, sester se zmocnila závist (panika, lenost). Když je kontentyv realizován nominativem, větný subjekt je často vyjádřen akuzativem. Nominativ odhaluje obsah slovesa a jeho lexikální význam s ním úzce souvisí. (To je charakteristické i pro věty jiných syntaktických modelů, v nichž se vyskytuje kontentyvní nominativ.) V [C, P]: pán dal vykácet les, dozorčí dal zbičovat nevolníka, rodiče provdali dcery, děti nechaly psy shnít, špatný hospodář zvířata vysušuje (když je zavřel do chléva), soused ještě nechal dozrát obilí, ty jsi usušil věneček na hlavě, mistr zmenšil boty, už jsme vylíhli kuřata, děti vyvětraly chalupu (když otvíraly dveře), ty vyhřeješ pokoje (když otevřeš okna). Modelio Nₐ – Vf – Nₐ Sémantická interpretace a možnosti sémantického vzájemného sladění nominativu a akuzativu jsou znázorněny v tabulce 130. V tomto syntaktickém valenčním modelu bývá akuzativ jen velmi zřídka fakultativní. O něco častěji bývá fakultativní kontentyvní akuzativ. Ve většině případů lze akuzativ nahradit genitivem neurčitého množství, který má tutéž sémantickou a syntaktickou funkci, jeho objektový význam je však poněkud pozměněn: označuje nikoli celý objekt, nýbrž jen jeho neurčitou část, nikoli celek objektů, nýbrž jen jejich neurčitý počet. Srov.: našel jsem chléb / chleba, básnířka vytvořila báseň / básně, viděl jsem čápy / čápů. Ne každý akuzativ však lze nahradit genitivem. Záleží to jak na významu slovesa, tak na významu podstatného jména: oba významy se musí slučovat s významem neurčitého množství. Některé sloveso se stejným významem užívá i podle jiného syntaktického valenčního modelu, v němž je místo akuzativu genitiv, srov.: mládež je- 30 Akuzativ kvantitativního významu bude pojednán spolu s dalšími formami a konstrukcemi téhož významu (viz 3.2.8). 76 Tabulka 1 Nₙ | Nₐ | Pacient | Kontentyv | Komparativ | Percipient | Komitativ Agent | + | + Instrument | + Percipient | + Beneficient | + Pacient | + | + | + | | + Kontentyv | + | | | + Kauzátor | + na kolečku / kolečka, děti si hrají na schovávanou / schovávané, syn se učí ruštinu / ruštině, otec se dívá na dům / domu. Spojení s genitivem se liší jen sotva postřehnutelným odstínem účelového významu. U sloves označujících pocity, city, vnímání, vědění a mluvení, jakož i u sloves najít, přistihnout, chytit, zastihnout, potkat, opustit a některých dalších může pozici akuzativu zastávat akuzativ s polovětným přechodníkem nebo samotný přechodník, např.: cítím, jak vane vítr, všichni chápou, že ona lže, našel jsi sestřičku stát, potkal jsem otce odcházet, uslyšel jsem hřmít, uviděl jsem blýskat se, také vedlejší věta souvětí podřadného, např.: Cítím, že vane vítr; Všichni pochopili, že ona lže. Zvláštní postavení mají věty jako: Katinukas… ko jeles išlūžo (Jabl); O gal vaikas … lūžo sprandelį (Simon); Purvino sūnus … sprandą nuniro (tamtéž), v jejichž sémantické struktuře jsou dva aktanty, které v reálné situaci odpovídají jednomu referentu (jako celek a jeho část; srov. 1.3.4.). Slovesům, která je tvoří, se obvykle připisuje intranzitivnost a užívají se bez akuzativu. Tyto věty jsou pouze určitými transformacemi odpovídajících vět s posesivním dativem (srov. 1.2.7); obvyklý význam těchto sloves takovou SemVS nepředpokládá. Slovesa jsou zde užita pouze tranzitivně a jsou stylisticky příznaková. Existují však slovesa, která se volně užívají jak intranzitivně, tak tranzitivně, srov.: vyvrtnul si nohu – vyvrtnul jsem nohu, zmokly mu ruce – namočil jsem si ruce. 3.2.2. Nₙ – Vₗ – N₉ Slovesa vyžadující nominativ a genitiv jsou dvojího druhu. Některá se pojí s genitivem pouze tehdy, mají-li předpony at-, per-, pri-, které jim dodávají význam velkého množství děje (např.: najedl se hub, přejedl se jetelů, nasbíral si bobulí), nebo pa-, pra-, už-, někdy at-, které vyjadřují malý rozsah děje (např.: nalámal si větví, trochu povařil kaše, pojedl masa, odlomil si chleba); všechna vyžadují neurčité množství v genitivu; neome- 77 zeného množství31. Jiná slovesa řídí genitiv bez těchto předpon; jde o vlastní genitivní slovesa, např.: bát se, chtít, stýskat se, litovat, vyhýbat se, hledat aj. Genitiv je fakultativním doplněním slovesa častěji než akuzativ. Nominativem i genitivem se realizují různé sémantické funkce. Pro genitiv je nejcharakterističtější funkce kontentyvu. V [A₁, P]: ženy si vybraly proutí, děti nasekaly dříví, děvčata napletla věnců, tonoucí se stébla chytá, muži se chopili kos, stařec se chytil zábradlí, dítě se drží matčiny sukně, Jonas se opřel o plot, přitiskl se ke zdi, stařec se opíral o hůl, dotkl se mé ruky. V [A₂, P]: auta rozsypala na silnici švestek, vítr nalámal větví, déšť nadělal louží. V [A₁, Con]: děti si hrají (na schovávanou), lidé se pustili do práce, učí se (matematiku), maličcí poslouchají (pohádku), rodina se najedla (kukuřice), kráva se přejedla (jetelů), prasata se nasytla lebedy, špatným lidem se zdaleka vyhýbej, on se všem stranil, lev se chrání před hady, otec se vzdal práce. V [A₂, Con]: povodeň napáchala škody. V [A₁, Fin]: matka hledá jehlu, Kazys se rozhlížel po své, kočka číhá na myš, mládež usiluje o vzdělání, kůň se žene za ovsem, matka dbá na pořádek, muži se starají o občerstvení, hledáme východisko, žena volala o pomoc. V [A₁, CA]: sotva jsem se ubránil psům. V [Pcp, Con]: očekáváme (vyhlížíme) jasné počasí, rodiče postrádali dítě, Petr zatoužil po rodném kraji, litoval (se) koťátka, dítě chce spát, rodina se štítí tohoto jídla (srov. jídlem), Ona truchlí (po otci), sama se vyhýbala hádkám, zřekl se svých názorů, děti poslouchají (rodiče), poslechl mou radu, dodržujeme zákony, ovce se bojí (psa), bojí se tě (srov. tebou), otec se polekal vysokých úroků, dítě se vyděsilo psa. V [P, Con]: mé ruce se bojí chladu, matka ztratila vědomí, louky pozbyly zeleně, řeka se drží starého koryta, mláďata se drží hnízda, větve se dotýkaly skla, pluh zachytil kořen, oděvy se napily prachu, oči se zasypaly pískem, loď dorazila k vodě, koupil tabák (dým), člun se zaplnil lidmi, náměstí bylo plné vozů, louka zarostla stromy, les se hemžil povstalci, stroj vyžaduje údržbu. V [B, Con]: jistý člověk měl nedostatek chleba, došly nám (nezbyly nám) peníze, sotva budeme mít dost krmiva, stařec se zbavil pokúry (srov. nevlastní dcera), zřekli se darebáků, děti ztratily otce. V [Con, Pcp]: čeká tě překvapení (úspěch, nepříjemnosti), číhají na vás velká nebezpečí. 31S výjimkou sloves s předponami at-, per-, která vyjadřují velkou míru děje, lze ostatní slovesa užít také s akuzativem množství nebo s neakuzativním slovem významu množství na jeho pozici, které řídí genitiv neurčitého množství, srov.: nasbíral košík bobulí, nalámal několik větví, pojedl trochu masa, ukousl si kousek chleba. Z toho vyplývá, že nejde o skutečná slovesa s genitivní vazbou (srov. Grenda 1979, 34). 78 Sémantická interpretace modelu Nn – Vf – Ng a možnosti sémantického vzájemného sladění nominativu a genitivu jsou znázorněny v tabulce 2. U některých sloves, např.: poslouchat (se), čekat, bát se, číhat, očekávat aj., může být v pozici kontentyvního aj. genitivu užito přechodníku nebo přechodníkové konstrukce (genitiv nebo akuzativ s přechodníkem), např.: čekáme Tabulka 2 Nn | Ng: Pacient | Kontentyv | Finitev | Kontragent | Percipient Agent₁ | + | + | + | + | Agent₂ | + | + | | | Percipient | | + | | | Pacient | | + | | | Beneficient | | + | | | Kontentyv | | | | | + za deště všichni očekávali, že se ochladí; večer prý poslouchávala zpěv slavíka, kočka číhá na myš, až vyleze, čekám, až otevřou dveře, očekával jsem, že se bratr vrátí, bála se, že otec brzy zemře. U těchto a některých dalších sloves může pozici genitivu zaujmout také vedlejší věta, např.: Večer jsem poslouchával, jak zpívá slavík; Čekáme, až přijde jaro; Dávej pozor, aby tě neuštknul had. 3.2.3. Nn – Vf – Nd Dativ jako doprovodný člen slovesa není častý, realizují se jím však poměrně rozmanité sémantické funkce, z nichž je pro něj nejtypičtější funkce beneficientu. V [A₁, B]: syn pomáhá rodičům, Ona posluhuje hostům, on mi vyčítá, naproti nám se líčí, sólistka se uklonila (publiku), Jonas souhlasil s Petrem, dcera si stěžuje matce, ona se zjevila lékaři, pes se podbízí (pánovi), Jonas se dvoří Oně, zhřešil jsem (proti staré mamince), ona se všem líbí, (jemu) odpověděli ostatní vlci (Vien). V [A₂, B]: tvá rada (nám) pomohla, ta stížnost jim velmi uškodila. V [A₁, P]: dítěti chcípl kůň, uhynul houser; psa bodla včela. V [A₂, P]: kouření škodí (zdraví), (koni) práce neškodí, čaj z mateřídoušky pomáhá (hlavě), mrazy poškodily zeleninu, strniště (mě) píchá, ji poškrábala větev. V [A₁, CA]: obyvatelé se bránili okupantům, syn se vzepřel rodičům, ona se vzpírala svému osudu, Jonas se nepoddává příteli, navždy všem odporoval, já (tobě) nikdy nebudu odporovat. V [A₁, Fin]: lidé se připravovali k setí, pomalý se připravil ke skoku, připravil se na dlouhý rozhovor. 79 V [Pcp, B]: synové se podřídili otci, Juozas ustoupil (manželce), matka odpustila synovi, ona se obětovala rodině. V [Pcp, Fin]: Laurynas se oddal umění, věnoval se (zasvětil se) vědě. V [Pcp, Con]: obyvatelé snadno propadli panice, rodiče nesouhlasili s takovým synovým krokem. V [P, B]: jablko připadlo Marytė, peníze se hodí (člověku), (mně) se naskytla dobrá kniha, půda zůstala synovi, Jonas sloužil (Paugai), zastupoval naši třídu, my nikomu sloužit nebudeme, šátek jí sluší, staré chalupě se hodí slaměná střecha, (snacha) porodila děťátko (LKŽ), dveře (myši) nepřekážejí. V [P, Fin]: jetel se hodí jako krmivo, ten řetěz by ti posloužil i jako prsten (Jabl), taková učebnice se hodí k samostudiu, otcův výdělek padl na jídlo. Na pozici dativu se může objevit dativ s infinitivem, např.: takový pastýř se hodí jen k pasení hus. V [P, Comp]: krátký lidský život se podobá květinám, které kvetou a opadávají (Donel), fakta odporují tvrzení; Ó, či snad se vrabec hlupák může rovnat orlu? (Donel). V [P, Con]: dřevo odolává statickému ohybu, železo podléhá korozi. V [Con, B]: vlasti hrozí nebezpečí, cesta (jemu) vyšla, Onutė nejdou routy (LKŽ), práce se mu nedaří (sloveso sektis se často užívá také bez nominativu, tj. neosobně; tehdy je jím označovaná situace poněkud odlišná). V [Con, Pcp]: má rád Verutė, starým se zprotivila zima, ty řeči se mi znechutily, matku zajímají děti, něco se mu zdálo, synovi se zdála matka, dlouhá práce všechny omrzí, i nevinný ptáček mu překáží (LKŽ), jí se připomněl osud Urtė (Simon), Žoliho řeč se Petrovi velmi líbila (Žem), znechutila se mi jeho řeč (LKŽ). Sémantická interpretace modelu Nₙ – Vf – Nᵈ a možnosti vzájemného sémantického sladění nominativu a dativu jsou znázorněny v tabulce 3. Tabulka 3 Nₙ | Nᵈ: Beneficient | Pacient | Kontroagent | Finitiv | Kontentyv | Komparativ | Percipient; Agent₁: + | + | + | +; Agent₂: + | +; Percipient: + | + | +; Pacient: + | + | + | +; Kontentyv: + | + Na pozici nominativu může být užito participium nebo participiální konstrukce, srov.: omrzelo ji čekání, už nevěřím, že přijde; Butkiene teď teprve vzplanula láska, když začala vzdychat (Vaižg), a také vedlejší věta, srov.: Už nevěřím, že přijde. 80 3.2.4. Nₙ – Vf – Nᵢ Instrumentál má jak objektové, tak adverbiální (místní, směrové, kvantitativní) významy. Protože se pro tytéž adverbiální významy souběžně užívají i jiné formy, zejména předložkové konstrukce, instrumentály s těmito významy se stejně jako lokály zahrnují do souhrnných modelů s AdvLoc, AdvDir, AdvQuant a budou pojednány spolu s dalšími alternačními formami (viz 3.2.6; 3.2.7; 3.2.8). Instrumentál (samostatně nebo s předložkou su) je hlavním vyjádřením nástroje, jsou mu však vlastní i další sémantické funkce. U značného počtu sloves je instrumentál fakultativním doprovodným členem. V [A₁, I]: sestra bzučí na tkalcovském stavu, ptáci mávají křídly, muži mávali meči, hlídač zacinkal klíči; ona skřípla zoubkem, blýskla očkem (Vaižg); děti se polévají vodou, Jonas se přepásal řemenem, stařec se opřel o hůl, Petr hrál (na harmoniku). V [A₁, Pl]: mergaitės pasidalijo obuoliu (plg. obuolį), berniukai susimatine (atsi-mainė, apmainė, pasmainė) kepurėmis, jis pasinaudojo dėdės mašina. V [A₁, Con]: živí se rybolovem, muži hráli (karty), obyvatelé se zabývají úpravou okolí, děti následují své rodiče, ona přijala cizí příjmení, on se prohlásil králem, Jonas studuje agronomii, voják riskoval (život), my jsme se živili jen kořínky, oni obchodují (s obilím), rodiče se starají o děti (oblékají je, krmí atd.). V [A₁, R]: ďábel se proměnil v psa (srov. na psa). V [A₁, CA]: Kdyby nebylo kočky, neubránil by ses krysám (LKŽ). V [Pcp, Con]: Vilius je na koně velmi pyšný (Simon), všichni obdivovali jeho moudrost, zajímá se o umění, všichni se podivují tvému činu, nedůvěřují mi, pochybuji o těch slibech, rodiče se radovali (ze svých dětí), přesvědčíš se o pravdivosti mých slov, zklamala se ve své přítelkyni, všichni se jím (srov. jeho) štítí, stále se bojíme tepla (srov. horka), pochutnej si na bobulích, zlákal ho snadný výdělek, spokojili jsme se s druhým místem, starejme se o trápení druhých, rodiče se chlubili syny. V [B, Con]: sotva jsme se zbavili nečekaných hostů (srov. hostů), pán si přivlastnil cestičku (Žem), s těmi penězi si vystačíme. V [P, Con]: nosila staromódní kostkovaný šátek, on i dnes nosí boty, otec se přikrývá kožichem, dítě se nakazilo spalničkami, všichni prodělali tu chřipku, otrava páchne (kouřem), její tvář vyzařovala půvab, život se zde vyznačuje velkou rozmanitostí, jejich péče se omezuje pouze na předávání odborných dovedností, toto slovo plní funkci doplňku, kaše tvoří hrudky, holubi se živí zrním, rostliny se živí minerálními látkami. Za Pacienta se často považuje místo, na němž se něco nějak projevuje, vzniká, pokrývá je či naplňuje, vychází z něj nebo jím prochází, a tím v něm vyvolává určitý stav (samo místo není zdrojem stavu), např.: louky rozkvetly (blatouchy), břeh jezera se rozzářil (ohni), obloha se třpytí (hvězdami), les se rozléhal ptačím zpěvem, zahrada září máky, zeď hrála barvami papírů, oči se zalily slzami, jáma se naplnila vodou, brigáda se doplnila o mladé dělníky, střecha se pokryla mechem, břeh zarostl olšemi, srdce přetéká krví, tvář zářila zdravím, kamna sálají horkem, tam řeky tečou mlékem. Věty tohoto typu jsou v mnoha případech větami s ati- 81 vhodnými adverbiálními komponenty určité, většinou stylisticky příznakové transformace, srov.: Louky rozkvetly blatouchy ← Na loukách rozkvetly blatouchy; Srdce překypuje krví ← Krev proudí ze srdce. Obvyklý význam těchto sloves takovou SemVS nepředpokládá. V [P, R]: kůň se opět proměnil v člověka, sama jedle se stala, vesnice se rozdělila na samoty (srov. do samot), hrnce se rozletěly na střepy, bolest se změnila v radost. Modelio Nn – Vf – Ni sémantická interpretace a způsob, jakým se nominativ a objektový instrumentál sémanticky kombinují, jsou znázorněny v tabulce 4. Tabulka 4 Nn | Ni Instrument | Pacient | Kontentyv | Výsledek | Kontragent Agent₁ | + | + | + | + | + Percipient | | | + | | Beneficient | | | + | | Pacient | | | + | + | 3.2.5. Nn – Vf – pN (s objektovými pN) Jako doprovodné výrazy sloves se užívají dva typy předložkových konstrukcí (pN): objektové a adverbiální. Adverbiální pN budou pojednány dále spolu s dalšími adverbiálními doprovodnými výrazy (AdvLoc, AdvDir, AdvQuant). Slovesa se pojí s jednou či druhou objektovou pN, z nichž každá má zvláštní význam, a tím se liší od adverbiálních pN, které se se stejným adverbiálním významem často užívají souběžně s jinými formami, srov.: pastýř se chytil větve [P] – pastýř šel za strom / pod strom / ke stromu [Dir]. 3.2.5.1. pN v pozici – genitiv s předložkami ant, be, dėl, iš, nuo, prie, už. Nn – Vf – antNg. V [A₁, P]: pes zaútočil na hada, všichni se na mě vrhli, otec se zlobí (na děti). V [Pcp, Con]: rozzlobil jsem se (na tebe), Jonas posílá (na mě). Nn – Vf – beNg. V [B, Con]: člověk týden vydrží bez jídla, obejdu se i bez tebe, nějak jsme to zvládli bez pomoci. Nn – Vf – dėlNg. V [A₁, Con]: muži se dohodli (o cestě), rodiče se poradili (o synově svatbě). V [Pcp, Con]: matka se znepokojila (kvůli synovi) (srov. synem). Nn – Vf – išNg. V [P, Con]: kovy se skládají z krystalů, jejich byt se skládá ze tří pokojů. V [P, O]: z toho klacku nebude rukojeť, z těch labutí se stávají dívky (LKŽ), komunistická strana vyrostla z marxistických kroužků, z orla se stal člověk. 82 V [P, Comp]: Jonukas se odlišuje od všech žáků. V [B, Con]: živí se lovem, my žijeme z práce v dolech. V [Pcp, Con]: všichni se mi diví (DLKŽ) (srov. mnou), on se raduje z tvého neštěstí (DLKŽ) (srov. neštěstím), páni se vysmívají chudým, všichni se mu smějí. Nn – Vf – od Ng. V [A₁, CA]: Žemaité se bránili křižákům, zbabělec utíká (před zajícem), schoval se (před davem), sotva jsem unikl (smrti). V [A₁, Con]: vzdal se cesty (srov. cesty), pojistili se (proti zranění). V [P, Con]: životní procesy závisí na slunečním teple a světle, jsou závislí na majiteli továrny. V [P, Comp]: den se od noci nelišil. V [Pcp, Con]: odvykl práci, od jídla si neodvyká (LKŽ), už jsem odstavený od mateřského mléka (Gud-Guz), telátko už bylo odstaveno od krávy. Nn – Vf – u Ng. V [A₁, P]: dobírá si mě, dívka se přilepila k Jonovi. V [A₁, Con]: velmi se snaží zalíbit muži, Jonas se dvoří Oně, lichotí mi, zvíře se přizpůsobuje prostředí, k naší písni se přidaly také dívky. V [P, Con]: jazyk patří mezi společenské jevy, bílé šaty se hodí k tmavým vlasům. V [Pcp, Con]: pes si zvykl na nového pána, přivykl si novému místu. Nn – Vf – za Ng. V [A₁, P]: chytil jsem se za větev (srov. větve), nikdo nechytá za hořící konec, nechytat za rozpálené železo. V [A₁, Con]: dcera se provdala za agronoma, Ona se provdala za Jana. V [P, Con]: pluh se zachytil o kámen. 3.2.5.2. v pozici pN – akuzativ s předložkami apie „o“, į „do/na“, prieš „proti“, už „za“. Nn – Vf – apieNa. V [A₁, Con]: mluvili o nové knize, příznivě se vyjádřil o filmu. V [A₁, P]: žena se chystá jen kolem domu (LKŽ), ona se chystá kolem hospodářství (J), děvčata se točila kolem snídaně (Žem). V [Pcp, Con]: myslí na pomstu, dívka snila (o své budoucnosti). Nn – Vf – įNa. V [A₁, P]: někdo klepe na dveře, ani nástraha se nechytá na udici (LKŽ), dítě se matce věší na sukni. V [A₁, I]: prase se drbe o kůl. V [A₂, P]: hrom udeřil do domu, ten kousek dřeva škrábe o sklo (LKŽ), dešťové kapky zabubnovaly na okna. V [A₁, B]: žák se obrátil na učitele. V [A₁, M]: neodpověděl na naši žádost (na jeho slova), nikdo neodpověděl na můj výkřik, ředitel přihlédl k přáním dělníků. V [P, R]: proměnili se v kameny (srov. kameny jako instrumentál), naše děti už vyrostly v muže, hrnec se roztříštil (na střepy), žito se mění v plevel (DLKŽ). 83 V [P, Con]: brambory jdou do listů, slepice vyšla na pole, máma jde na návštěvu, on si to vtloukl do hlavy (LKŽ), kapitalismus přerostl v nejvyšší stupeň svého vývoje (LKŽ). V [P, Comp]: dítě se vymklo dědečkovi, on se podal otci, literatura se stále více podobá vědě. Nₙ – Vf – předNₙ. V [A₁, CA]: rolníci povstali (proti pánům), Petřík se vrhl proti hospodyni, jdou (bojují) proti vládě. V [A₁, B]: před přáteli jsem se dobře ukázal. V [A₁, Con]: protestovali proti rozhodnutí soudce. Nₙ – Vf – zaNₐ. V [A₁, B]: přátelé se za mě zaručí, on za mě jde (DLKŽ). V [A₁, Con]: budou hlasovat pro svého kandidáta, budeme hlasovat pro rozkvět vlasti. V [A₁, M]: odpracoval svůj dluh, odpracovali jsme pátek. V [Pcp, Con]: každý odpovídá za svou práci. 3.2.5.3. V pozici – instrumentál s předložkou su. Nₙ – Vf – suNᵢ. V [A₁, Com]: kohout se pere s kačerem, Jondas se pohádal s bratrem, děti se honí se psy, otec se opil s hostem, chlapci se škádlili s děvčaty, rozloučil jsem se s přítelem, soused se rozešel s manželkou. V [A₁, P]: rodina pracovala se senem, trestající se vypořádali s obyvateli, se zlodějem si poradíme sami. V [A₁, CA]: nemocný bojoval se smrtí. V [Pcp, Com]: matka se setkala se syny, ona nevychází s manželem, Jonukas se pohádal s přáteli, syn se přátelil s dcerou čeledína. V [Pcp, Con]: tchyně si zvykla na snachu, s takovým návrhem všichni souhlasili, on se smiřuje se současnou situací, dědeček se v těch číslech těžko vyzná. V [B, Con]: nějak si poradíme s krmivem (DLKŽ), vystačím si s pěti rubly, on se v penězích přepočítal (DLKŽ). V [P, Com]: na severu se Litva stýká s Lotyšskem, u dveří jsem se setkal s hostem, sblížil se s venkovskou mládeží, jsme spřízněni s Poškovi, teorie souvisí s praxí, hukot moře splývá se šuměním borovic. V [P, Con]: oči si zvykly na tmu. V [P, Comp]: dub se výškou vyrovnal jasanu. Předložková konstrukce suNᵢ s funkcí instrumentu je alternantou instrumentálního instrumentálu (viz 3.2.4). 3.2.6. Nₙ – Vf – AdvLoc V pozici AdvLoc se objevuje lokál, předložkové konstrukce, místní příslovce, někdy instrumentál. Jejich význam není specializovaný a mohou se navzájem volně zastupovat. AdvLoc obvykle označuje místo, kde něco je, vzniká či se děje, do něhož se něco vejde nebo nevejde apod. Lokativní význam někdy doprovázejí odstíny dalších významů, které jej mohou dokonce zastínit, např.: zaregistrovali jsme se u pohotovostního [L-A₁], soused se ocitl v nesnázích [L-Con], žijí v nadbytku [L-Con], všichni se zúčastnili slavnosti [L-Con]. 84 V pozici AdvLoc se objevují různé pN: antN₉, anapusN₉, artiN₉, gretaN₉, prieN₉, šaliaN₉, tarpN₉, užN₉, virš(um)N₉, apieNₐ, aplinkNₐ, pasNₐ, pagalNₐ, prieš(ais)Nₐ; poNᵢ, tiesNᵢ aj. Většina sloves charakteristických touto SinVS označuje stav věci nebo změnu stavu, některá pak nek cílený pohyb (např.: lakstyti, skrajoti, bėgioti, bėginėti apod.). Modelem Nₙ – Vf – AdvLoc se realizují tyto SemVS: V [A₁, L]: děti brodily kaluží, ptáci létají (ve vzduchu | nad střechami), houser se toulá kolem chalup | podél ječmene, prasata pobíhají podél chléva | ve výběhu, po stole běhají mouchy, chodil mezi lidmi, Jonas se natáhl na zemi, Cikáni se usazovali v olšovém háji | u olšového háje | blízko vesnice, lidé se zastavili u cesty | cestou. V [A₂, L]: pohled spočinul na fotografii, v městečku se šířily pověsti. V [P, L]: Jonas žije ve městě | za městem | u řeky, v síti byl kotel (Balc), zajíc se skrývá v brázdě, přenocovali ve vesnici, všechno se ocitlo v ohni, maminka seděla u tkalcovského stavu | na lavici, na hlídaném místě se udělala díra, krávy brodily vodou, nestůj v dešti, voda se zadržuje v jílu, všechno obilí se vrátí do stodoly, vrby rostou v močále, u hranice | na hranici stály kádě, všude kolem se drží voda, podél stěny stojí postel, kapka visí pod nosem, čeledín přenocoval pod mostem, nad hlavou visí lampa, všichni se vrátíme za stůl | do místnosti za stolem, na stole se rozdaly karty, u mě pobýval přítel. 3.2.7. Nₙ – Vf – AdvDir V pozici AdvDir se vyskytují různé předložkové konstrukce (paralelně s konstrukcí iNₐ se někdy užívá také ilativ: į mišką | mišk an), příslovce a instrumentál. Slovesa, pro něž je tato SinVS charakteristická, nejčastěji vyjadřují pohyb věci jedním směrem, méně často různými směry (např. děti pobíhají chodbou | po chodbě); některá z nich označují určitou polohu věci v prostoru (např. les přiléhá k řece32). U některých je třeba uvést pouze výchozí či koncový bod nebo trasu, jiná předpokládají obecnou direktivní funkci a jejich valenci může naplnit jakákoli forma nebo konstrukce direktivního významu, případně i dvě či tři konstrukce (např.: jde stezkou k jezeru, z Klaipėdy do Vilniusu jsme se vrátili přes Kaunas). Výchozí bod vyjadřují konstrukce išN₉ a nuoN₉, koncový bod — antN₉, iki/ligiN₉, prieN₉, užN₉, įNₐ, pasNₐ, poNᵢ aj., stejně jako příslovce; trasu — perNₐ, proNₐ, poNₐ, apie/aplinkNₐ aj., stejně jako instrumentál a příslovce. S některými slovesy (nejčastěji s odpovídajícími předponami) se užívají specifické pN, např.: sestoupil z půdy, vylezl na strom, vylezl na koně, přelezl přes plot; jiná slovesa se užívají s kteroukoli pN vyjadřující daný význam, příslovcem nebo instrumentálem, např.: odešel do pokoje | ke dveřím | za dveře | pod střechu | tam [Ad], auta jedou po silnici | přes pole | kolem města | okolo města [Via]. U některých sloves, zvláště těch, jejichž význam souvisí s pohybem jen málo, mají direktivní pN velmi blízko k objektovým konstrukcím, např.: opřel se o zeď, pavučiny byly přichyceny ke stromům, dítě se tisklo k matce, přiblížil se k nadřízeným, 32 Podobně jako slovesa pohybu se užívají také slovesa jako (pa)žvelgti, (pa)žiūrėti, např.: podíval jsem se na slunce | z okna | zblízka. 85 utíkali jsme před deštěm, vrabec unikl z kočičích drápů, dívka zaostala za rodiči, Jonas se k nám přidal, někdy však direktivní doplnění vykazuje výrazný odstín kontentivního významu, např.: zapletl se do nepříjemného příběhu, rodiče se stále více zadlužovali, dospěli jsme k závěru, Jonas proniká k podstatě věci, dílo se přiblížilo lidovému eposu, vymanili se z nesnází. Modelem Nₙ – Vf – AdvDir se realizují tyto SemVS: V [A₁, Ab]: jezdec sesedl z koně, tele vyskočilo z ohrady, zajatec unikl ze zajetí, vyškrtl se ze seznamu. V [A₂, Ab]: letadlo se odlepilo od země. V [P, Ab]: klacek vyčnívá z vody, ze zelených pupenů vytryskne míza (Tilv), všechen sladký obsah vosku z něj vyšel (LKŽ), spisovatel pochází z rolnické rodiny. V [A₁, Ad]: rybář vešel do vody, všichni se seběhli k oknu, nastoupil do vozu, kohout vyletěl na střechu, kuřátka zalezla pod slepici, netlač se (ke mně), zašel za strom, přímo u kopyt jsi to utkal (LKŽ), zastavím se u tebe / v pokoji. V [A₂, Ad]: loď najela na mělčinu, auto dojelo ke dveřím / až ke dveřím, vlak se přibližoval (k nádraží), slunce zašlo za mraky. V [P, Ad]: na vodě se utvořil led, čepice sahá přes uši, naše louky přiléhají k jezeru, voda se vsákla do země, kosa narazila na kámen, všechen oves se dostal do pytle, tříska se zaryla pod nehet, nůž se zabodl pod loket / do lokte / vedle lokte, dítě se dostalo pod auto / do auta, fazole dorostla až do nebe. V [A₁, Via]: kluk přeskočil přes plot, přešla přes lávku, zajíc proběhl kolem mě, dítě prolezlo tou štěrbinou, obešel chalupu, pes jde za pastýřem / v jeho stopách, Jonas se protlačil mezi lidmi, děti pobíhají po dvoře / po cestičce. V [A₂, Via]: oheň přeskočil přes příkop, skrz zastřená okna proniká jen slabé světlo, dvorem / kolem projely sáně, (po ulicích) jezdí trolejbusy. V [P, Via]: statná žena neprojde dveřmi, bič se omotal kolem krku, stromek obrostl celou studnu (LKŽ). V [Con, Via]: Usniniho žilami probíhala třesavka (Tilv), třesavka probíhala tělem (LKŽ), hořký úsměv jí přeběhl po tváři (LKŽ). V [A₁, Dir]: krávy brodí do vody / přes potok / od jednoho břehu k druhému / z vody na břeh, psi přiběhli (po stopách zajíce / k nám / k nám / z lesa), Jonas se vrátil z lovu / domů, sestoupili jsme z kopce / do údolí, děti vyběhly z chalupy / na dvůr / dveřmi, odešel po silnici / dál / k jezeru / kolem, cestujeme (k moři / přes Litvu / po Litvě / zdaleka). V [A₂, Dir]: letadlo letí (z Vilniusu / do Moskvy / nízko nad zemí), vlak přijíždí (z Trakai / do Vilniusu), (nad vrcholky žita / z polí) přibíhal vítr, autobus už jel (do Gargždů (LKŽ) / kolem Gargždů / z Gargždů). V [P, Dir]: cesta vede lesem / přes les / kolem lesa / do lesa / z lesa, slzy kanuly (po tvářích / tvářemi / z očí / na ruce), kouř šel (z komína / škvírou / do chalupy), mouka se sype (z pytle / do pytle / otvorem), listí padá (ze stromů / na zem), něco spadlo (ze stolu / na stůl), mraky plují (oblohou / od západu / na západ). 86 3.2.8. Nₙ – Vf – AdvQuant V pozici AdvQuant se vyskytuje akuzativ, předložkové konstrukce iki/ligi N₉, apie Nₐ, arti N₉, netoli N₉ aj., kvantitativní příslovce daug, mažai, ilgai, trumpai aj., méně často instrumentál. Někdy se v pozici AdvQuant vyskytují dvě souřadné předložkové fráze, např.: přednáška trvala od třetí do páté hodiny, les se táhl od Užubaliů až k břehům Šventoji (Vien). Časový význam AdvQuant obvykle závisí na slovesech s předponou iš-, pra- aj. (např.: išbūti, prabūti), prostorový význam závisí na slovesech vyjadřujících prostorový stav, někdy děj (např.: siekti, tęstis, nusitęsti apod.), význam hmotnosti na slovese sverti, ceny na slovesech kainuoti, atsieiti apod. a počtu na slovese skaičiuoti aj. Kvantitativní doplnění mají také slovesa vyjadřující schopnost osoby (někdy věci) něco udělat, např.: unese celý metrický cent, najednou vypiju litr. Modelem Nₙ – Vf – AdvQuant se realizují tyto SemVS: V [A₁, Q]: děti běhaly celý den | až do večera | asi hodinu, mladí specialisté odpracují stanovenou dobu, Jonas pracoval asi dva týdny | téměř dva týdny | až do podzimu, celý začátek jara; žák skočil tři metry | téměř tři metry | až k plotu; dítě napočítalo do sta. V [A₂, Q]: bouře začala na celou noc, rádio ztichlo na celý den | až do večera. V [P, Q]: jeho štěstí netrvalo dlouho, přednáška trvala dvě hodiny | asi dvě hodiny | až do druhé hodiny, ten útlak trval celá staletí | velmi dlouho, byla nemocná celou zimu | až do jara, stál jsem téměř hodinu, tatínek se dožil devadesáti let | až devadesáti let | velmi dlouho; tento les se táhne desítky | desítky kilometrů, louka sahá (táhne se) až k Nemunu, délka těla dosahuje tří metrů, slunce vystoupilo jen o píď | jen málo; vlna váží kilogram | málo | hodně; výtah unese (tj. může unést) pět lidí; kniha stojí dva rubly | levně; náklad dosahuje pěti tisíc výtisků. V [Pcp, Q]: dívka prosnila celou noc | až do svítání. 3.2.9. Nₙ – Vf – Adv Slovesa elgtis, gyvuoti, gyventi „gyvuoti“, laikytis a další nezbytně vyžadují příslovce způsobu, které charakterizuje děj označovaný slovesem tím, že odhaluje jeho obsah. Příslovce může být nahrazeno srovnávacím výrazem, někdy předložkovou konstrukcí, srov. tu ses zachoval mužně | jako muž | podle zákona. V [A₁, Con]: žák se choval příkladně a vlk by si tak nepočínal. V [P, Con]: rodina se má dobře, my žijeme špatně; Jak žijete? Srov. dny plynou dál. 3.2.10. Nₙ – Vf – Inf Slovesa vyjadřující určitý postoj osoby k ději nebo připravenost jej vykonat (např.: mít rád, bát se, obvykle, souhlasit, chystat se, odhodlat se, vzpamatovat se, odmítnout, být líný, litovat a další), jakož i příliš velké či příliš malé množství děje nebo jeho vykonání v nevhodnou dobu (např.: přehnat, snížit, uspíšit, opozdit a další), 87 kromě nominativu vyžadují infinitiv, který odhaluje jejich obsah33. Podmět děje vyjádřeného infinitivem je vždy totožný s podmětem finitního tvaru slovesa. V [A₁, Con]: my odmítáme spolupracovat s vámi, on souhlasil nám pomoci, host se chystal odejít. V [Pcp, Con]: Ona je příliš líná na to, aby se udusila, bojím se tam jít, otec se odhodlal promluvit si se synem, ona se nevzpamatovala natolik, aby se zeptala, Jonas rád hraje na housle, jsme zvyklí brzy vstávat. V [C, Con]: nikomu nedá nadbytek k dání (LKŽ), trochu jsem uspíšil příchod (LKŽ), neubírej z množství kaše k uvaření (LKŽ). 3.2.11. Nₙ – Vf – Inf / Part / SD Slovesa vyjadřující perspektivu realizace děje (např.: očekávat, doufat, snít, myslet, rozhodnout se, usnést se, dohodnout se, zamýšlet, rozmyslet si, někdy bát se aj.) vyžadují buď infinitiv, nebo budoucí aktivní participium 1. stupně, nebo jimi zastupovanou vedlejší větu. Tyto alternativy se mohou v každém případě navzájem nahrazovat, např.: doufá, že se uzdraví | že se uzdraví (participium) | že se uzdraví. Nominativ s participiem tvoří specifické konstrukce (nominativus cum participio), které jsou charakteristické pro širší okruh sloves (viz Ambrazas 1978; 1979, 96 a násl.). Tímto syntaktickým modelem se realizují pouze dvě SemVS: V [Pcp, Con]: bojíme se, že přijdeme pozdě | že přijdeme pozdě (participium) | že přijdeme pozdě; myslím, že to stihnu | že to stihnu (participium) | že to stihnu; doufá, že získá | že získá (participium) | že získá lepší práci. V [A₁, Con]: zavázal se, že to udělá | že to udělá (participium) | že to udělá; dohodněme se, že zatím nebudeme vyprávět o tomto incidentu (Myk-Put) (srov. nebudeme vyprávět…); [oni] se dohodli, že v neděli podají ohlášky (Žem). 3.2.12. Nₙ – Vf – Part / SD Tato SinVS je charakteristická pro slovesa s frázovou rekcí, která označují fyzické a duševní vnímání a duševní činnost (např.: vidět, spatřovat, cítit, uvědomit si, myslet, domnívat se, vědět, pochopit, vzpamatovat se, rozpomenout se, zapomenout, přesvědčit se, pochybovat aj.), informace (např.: říkat, zmiňovat se, svědčit, oznamovat, tvrdit, mluvit, psát, hájit se, omlouvat se aj.), emocionální a předstíraný stav (např.: radovat se, bát se, děsit se, starat se, truchlit, litovat, plakat, stydět se, předstírat, vyvádět, tvářit se, skrývat, domnívat se, být aj.); s pasivními participii se pojí také slovesa vyjadřující přání či nechuť, snahu či vyhýbání se, strach, prosbu, 33 Fázová slovesa (např.: začít, vzít se do, skončit aj.) a některá modální slovesa (např.: moci, mít, muset, být schopen, umět apod.) pouze modifikují význam děje označeného infinitivem, proto infinitiv není jejich valenčním doplněním, nýbrž spolu s časovaným tvarem slovesa tvoří verbální centrum věty (srov. Helbig–Schenkel 1975, 57–58). Infinitiv některých sloves se někdy užívá substantivně, tj. místo podstatných jmen, např.: hned se objevilo jídlo a pití (srov. jídla a nápoje), matku přinesli, aby se umyla (srov. mísu s vodou), hospodyně položila na stůl jídlo (srov. jídla), strýc mu dal, aby si zakouřil (srov. cigaretu). V těchto případech se infinitiv užívá v pozici odpovídajícího pádu a nahrazuje pádový tvar. 88 návyk (např.: chtít, mít rád, čekat, vzpírat se, zvyknout si, smířit se, bát se atd.)34. Participia se nejčastěji užívají se zvratnými slovesy (zvratná částice funguje jako gramatický ukazatel označující totožnost subjektu dějů těchto sloves a participia, viz Ambrazas 1978, 58). U nezvratných sloves se na této pozici častěji vyskytuje vedlejší věta; tu lze ve vazbě s činným participiem nahradit pouze tehdy, je-li subjekt děje věty hlavní a vedlejší totožný, např.: uvědomil si, že udělal chybu. Srov. s trpným participiem: kočka chce být pohlazena | aby ji pohladili | aby byla pohlazena (subjekty dějů jsou různé). Sémantická charakteristika těchto sloves je rovněž málo rozrůzněná. V [Pcp, Con]: myslí si, že sní; viděli, že nic nevyhrají; pochopil jsem, že jsem se zmýlil; liška se radovala, že bude mít chutnou snídani; matka předstírala, že si ničeho nevšimla; doufám, že budu osvobozen | že mě osvobodí; kůň se bojí, že ho budou bít | aby ho nebili | aby nebyl bit přes čenich. V [A₁, Con]: říká, že všechno ví; kupec podepsal, že odevzdá (srov. že odevzdá) veškerý svůj majetek (BsRP); Antanas zapíral, že viděl (Žem) / že neviděl; stařenka se vymlouvala, že nebude pít / že nebude pít vodku; tehdy se nebránil tomu, že mu ji nabízejí (Žem) / aby mu ji nenutili. 3.2.13. Nₙ – Vf – SD Na pozici podřazené věty (SD) se nejčastěji vyskytuje vedlejší věta, méně často závislá věta bez spojky (např.: A já myslel – vychází slunce). SD obvykle obsazuje pozici pádových a předložkových konstrukcí a má stejnou sémantickou funkci, takže se užívá jako jejich náhrada, srov.: viděl jsem východ slunce [Con] / jak vychází slunce [Con]; přemýšlel jsem o budoucí práci [Con] / jak budu pracovat [Con]. Pouze v případech, kdy má SD jinou sémantickou funkci, lze ji považovat za zvláštní slovesný doplněk a za prvek jeho SinVS, např.: Zkoumají, jaké poklady se skrývají na dně moře [Con], srov. zkoumají mořské dno [P]; Všichni četli, co se tam psalo [Con], srov. všichni četli oznámení [P]; Spočítej, kolik lidí je v sále [Con], srov. spočítej lidi [P]. Někdy SD nelze nahradit ani pádem podstatného jména či předložkovou konstrukcí, ani infinitivem či participiem (poslední dvě nemohou SD nahradit proto, že subjekty dějů věty hlavní a vedlejší jsou různé), např.: Myslel jsem, že se stalo něco špatného. V těchto případech může SD nahradit pouze tázací nebo záporné zájmeno, např.: Co sis myslel?; Nic jsem si nemyslel, a také akuzativní konstrukce s transgresivem (o ní viz Ambrazas 1968; 1974, 265–270), např.: myslel jsem, že se stalo něco špatného. Sémantická charakteristika tohoto syntaktického modelu je podobná charakteristice dvou předchozích modelů, které také obsahují SD (viz 3.2.11; 3.2.12). 34V tomto článku byl využit seznam sloves, která tyto konstrukce řídí, a jejich rozdělení do skupin, jak je předložil V. Ambrazas (1978, 8–9). Participia nevystupují jako valenční doplnění u fázových sloves přestat, dokončit, ustát, která neoznačují samostatný děj, nýbrž pouze dodávají ději participia fázovou charakteristiku ukončenosti, např. přestalo pršet (srov. Ambrazas 1978, 12). 89 V [Pcp, Con]: Karšinčius usoudil, že se jí obrátily vnitřnosti (Cvir); Grigienė se ze všech sil snažila, aby si toho muž nevšiml (Krėv); Nevěděl, kudy jet; Justukas usoudil, že lze tohoto kláda použít místo lodi (Maš). V [A₁, Con]: Možná lidé jen lhali, že existuje nějaká vláda (Krėv). 3.2.14. Zvlášť je třeba zmínit ta slovesa, která se v gramatikách obvykle pokládají za (nepravá) spony. Mají určitý lexikální význam, ale zároveň vyjadřují i existenci příznaku vyjádřeného jmennou částí přísudku; tím se blíží sponě být, která lexikální význam nemá (proto není důvod mluvit ani o její valenci). Všechna tato slovesa řídí instrumentál s kontentyvním nebo rezultativním významem, avšak stejně jako spona být se užívají také s predikativním nominativem podstatného či přídavného jména (a rovněž s formami, které jej zastupují: předložkovými konstrukcemi, srovnávacími výrazy aj.). Některá z nich se častěji pojí s instrumentálem, jiná s nominativem. SinVS a SemVS těchto sloves ve většině případů neodpovídají predikativní struktuře věty (srov. pochybnosti o modelu Nₙ — Vf — Adv uvedené v poznámce 29). Lze vyčlenit dvě skupiny těchto sloves: 1) Nₙ — Vf — Nₗ /Nₙ/Adjₙ (dělá, předstírá, stává se, stal se, stal se, zůstal, proměnil se), např.: dělá se králem / král / rozzlobeným (srov. že to neví); 2) Nₙ — Vf — Nₗ / Nₙ / Adjₙ/Adv (cítí se, vypadá), např.: cítí se člověkem / člověk / zdravý (srov. že je zdravý) / ne příliš dobře. Nominativ podstatných a přídavných jmen či příslovce se může objevit i v jiných SinVS (trivalentních, neosobních sloves). 4. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY Myšlenky a úvahy předložené v článku, stejně jako jejich praktické uplatnění, lze stručně shrnout do těchto tvrzení: 1. Nejpodrobnější syntaktická klasifikace sloves vychází z jejich valenčních vlastností. Podle valence se slovesa dělí na osobní a neosobní, na jednovalenční, dvojvalenční, trojvalenční, čtyřvalenční a bezvalenční. Dále se seskupují podle své syntaktické valenční struktury, tj. podle konkrétních syntaktických valenčních modelů. Konečně se slovesa na základě své sémantické valence rozdělují do syntakticko-sémantických skupin. 2. Při takové klasifikaci sloves je třeba znát jejich syntaktickou a sémantickou valenci. Syntaktická valence je potřeba podmíněná významem slovesa spojovat se s určitým počtem slov v určitém tvaru – valenčními doplněními. Syntaktickou valenci slovesa znázorňuje syntaktická valenční struktura (SinVS). Sémantická valence je určitá sémantická interpretace situace skutečnosti popisované slovesem, zaznamenaná jako odpovídající soubor sémantických funkcí (aktantů neboli sémantických pádů); jinými slovy jde o obecný signifikační význam slovesa, který má jako predikát ve větě. Sémantickou valenci slovesa znázorňuje sémantická valenční struktura (SemVS). 3. Počet valenčních doplnění slovesa odpovídá počtu aktantů v jeho SemVS. Ve většině případů existuje také určitá shoda mezi gramatickým tvarem doplnění a sémantickými funkcemi aktantů. 4. Sémantickou i syntaktickou valenci slovesa je třeba určovat analýzou vět vytvořených s tímto slovesem, protože pouze ve větě se objasní obecný signifikační význam slovesa a jeho syntaktické spo- 90 možností vzniku. Pokud se sémantická valence (SemVS) slovesa stanovuje pouze na základě jeho lexikálního významu, zcela odpovídá popisované reálné situaci jak počtem aktantů, tak jejich povahou, protože se do ní přímo přenášejí všechny situační role referentů. Obecný signifikační význam slovesa (a také věty) se pak ignoruje a všechny věty, které lze spojit s touž reálnou situací, se považují za sémanticky totožné; z toho lze vyvodit předpoklad, že úplná shoda existuje také mezi gramatickou strukturou a mimojazykovou situací. 5. Slovesa se klasifikují na základě jejich obecného signifikačního významu; sloveso může být v jednom případě dvouvalenční, v jiném třívalenční či jednovalenční apod. V některých případech jsou jednotlivé významy slovesa spojeny s různými reálnými situacemi, v jiných je tatáž reálná situace slovesem sémanticky interpretována různě. Jednotlivé signifikační významy zdůrazňují různé perspektivy popisu téže situace: do popředí se dostávají jiné referenty a jsou sémanticky interpretovány odlišně. V takových případech se liší také syntaktická valence slovesa. Při takové klasifikaci sloves nemá rozhodující význam skutečnost, že mezi polysémií a homonymií neexistují jasné hranice. 6. Doplnění sloves jsou obligatorní nebo fakultativní. Toto rozlišení se určuje na vnější syntaktické rovině, pro syntaktickou klasifikaci sloves je však nerelevantní. Sloveso se zařazuje do určité syntaktické třídy podle počtu či formy doplnění, která má, bez ohledu na to, zda jsou tato doplnění obligatorní, nebo fakultativní. Fakultativnost doplnění je vlastní jednotlivým slovesům, nikoli jejich syntaktickým třídám: do téže třídy patří slovesa s obligatorními i fakultativními doplněními. Fakultativnost doplnění je důležitá při zkoumání valence jednotlivých sloves, sestavování slovníků slovesné valence i zkoumání struktury slovesných vět. LITERATŪRA [Abraham W. (ed.)] Valence, Semantic Case and Grammatical Relations. Papers Prepared for the Working Group “Valence and Semantic Case“. 12th International Congress of Linguists. University of Vienna, Austria, August 29 to September 3, 1977. – Amsterdam, 1978. Ambrazas V. Galininkas su padalyviu senuosiuose lietuvių kalbos paminkluose. – Baltistica, 1968, t. 4(2), p. 195–209. Ambrazas V. Lietuvių kalbos vardininko su dalyviu (nominativus cum participio) struktūra ir raida. – Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai, 1978, t. 18, p. 7–67. Ambrazas V. Lietuvių kalbos dalyvių istorinė sintaksė. – V., 1979. Bondzio W. Das Wesen der Valenz und ihre Stellung im Rahmen der Satzstruktur. – Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin. Ges.-Sprachwiss. Reihe. 1969, Jg. 18, H. 2, S. 233–240. Bondzio W. Valenz, Bedeutung und Satzmodelle. – In: Beiträge zur Valenztheorie. Halle (Saale), 1971, S. 85–103. Bondzio W. Abriß der semantischen Valenztheorie als Grundlage der Syntax. – Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung, 1976, Bd. 29, H. 4, S. 354–363 (T. 1); 1977, Bd. 30, H. 1, S. 261–273 (T. 2); 1978, Bd. 31, H. 1, S. 21–33 (T. 3). Bräuer R. Die Valenztheorie. Ihre Geschichte, ihr aktueller Stand und ihre Möglichkeiten. – Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin. Ges.-Sprachwiss. Reihe. 1974, Jg. 23, H. 3/4, S. 267–280. 91 Cook W. A. A Case Grammar Matrix Model (And Its Application to a Hemingway Text). – In: Abraham (ed.) 1978, p. 295–309. Drukteinis A. Objekto sąvoka ir kai kurie požymiai. – Kalbotyra, 1982, t. 33 (1), p. 15–20. Emons R. Valenzen englischer Prädikatsverben. – Tübingen, 1974 (6) (Linguistische Arbeiten, 22). Erben J. Abriß der deutschen Grammatik. – Berlin, 1964. Erben J. Deutsche Grammatik. – Frankfurt am Main, 1968. Fillmore Ch. J. The Case for Case. – In: Universals in Linguistic Theory. New York, 1968, p. 1–88. Fillmore Ch. J. Types of Lexical Information. – In: Studies in Syntax and Semantics. Dordrecht – Holland, 1969(a), p. 109–137. Fillmore Ch. J. Toward a Modern Theory of Case. – In: Modern Studies in English. Readings in Transformational Grammar. New Jersey, 1969(b), p. 361–376. Fillmore Ch. J. Subjects, Speakers and Roles. – In: Semantics of Natural Language. Dordrecht – Holland, 1972, p. 1–24. Fink S. R. Case Grammar and Valence Theory at a Stalemate? The Relevance for Semantic Memory. – In: Abraham (ed.) 1978, p. 177–190. Flämig W. Valenztheorie und Schulgrammatik. – In: Beiträge zur Valenztheorie. Halle (Saale), 1971, S. 105–121. Geniuṡienė E. Lietuvių kalbos veiksmažodžių sintaksinė klasifikacija. – Kalbotyra, 1971, t. 23 (1), p. 7–16. Geniuṡienė E. Dabartinės lietuvių kalbos konversiniai sangrąžiniai veiksmažodžiai. – Baltistica. II priedas, 1977, p. 63–69. Grenda Č. Apibrėžtumo/neapibrėžtumo požymių opozicija veiksmažodžių konstrukcijose su daiktavardžiu. – Kalbotyra, 1979, t. 30 (1), p. 32–38. [Helbig G. (Hrsg.)] Beiträge zur Valenztheorie. – Halle (Saale), 1971. Helbig G. Zur semantischen Charakteristik der Argumente des Prädikats. – In: Probleme der Bedeutung und Kombinierbarkeit im Deutschen. Leipzig, 1977, S. 40–92. Helbig G. Zum Status der Valenz und der semantischen Kasus. – Deutsch als Fremdsprache, 1979, H. 2, S. 65–78. Helbig G. Valenz – Satzglieder – Semantische Kasus – Satzmodelle. – Leipzig, 1982. Helbig G., Schenkel W. Wörterbuch zur Valenz und Distribution deutscher Verben. – Leipzig, 1975. Jablonskis J. Rinktiniai raštai. – V., 1957, t. 1. Jakaitienė E. Lietuvių kalbos leksikologija. – V., 1980. Moravcsik E. A. Case Marking of Objects. – In: Universals of Human Language. Vol. 4. Syntax. Stanford, California, 1978, p. 251–289. Palmer F. R. Semantics. – M., 1982. Pasch R. Zum Status der Valenz. – Linguistische Studien. Reihe A/42, Berlin, 1977, S. 1–50. Schenkel W. Zur semantischen Kombinierbarkeit deutscher Verben mit Substantiven. – In: Probleme der Bedeutung und Kombinierbarkeit im Deutschen. Leipzig, 1977, S. 93–115. Sližienė N. Veiksmažodžių valentingumo klausimu. – Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai, 1978, t. 18, p. 107–123. Sližienė N. Subjektinimo ir objektinimo vaidmuo nustatant lietuvių kalbos veiksmažodžių sintaksinį valentingumą. – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, 1980, t. 1(70), p. 93–105. Sommerfeldt K. E. Zur Besetzung der Leerstellen von Valenzträgern. – Deutsch als Fremdsprache, 1973, H. 2, S. 95–101. Sommerfeldt K. E. Bedeutungsanalyse und Valenztheorie im Dienste der Konfrontation. – Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung, 1977, Bd. 30, H. 3, S. 251–260. 92 Sommerfeldt K. E., Schreiber H. Wörterbuch zur Valenz und Distribution deutscher Adjektive. – Leipzig, 1974. Starosta S. The One Per Cent Solution. – In: Abraham 1978, p. 459–575. Tekorienė D. Sintaksinė semantika, jos nagrinėjimo metodai ir žodžių junginių semantikos problemos. – Kalbotyra, 1982, t. 33 (1), p. 132–139. Tesnière L. Éléments de syntaxe structurale. – Paris, 1959. Vater H. On the Possibility of Distinguishing between Complements and Adjuncts. – In: Abraham 1978, p. 21–45. Viehweger D. u. a. Probleme der semantischen Analyse, als: Studia Grammatica XV. – Berlin, 1977. Wotjak G. Kontrastive Verb­beschreibung und Valenzanalyse. – Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung, 1976, Bd. 29, H. 4, S. 364–374. Wotjak G. Einige Überlegungen zur Valenztheorie und Kasusgrammatik. – Deutsch als Fremdsprache, 1978, H. 3, S. 177–181. Абозина Н. М. Дательный с двойной синтаксической соотнесенностью в современном немецком языке. – Уч. зап. ЛГПИ. Л., 1963, т. 255, с. 23–36. Адмони В. Г. Структурный каркас элементарного предложения в современных германских языках. – В кн.: Структурно-типологическое описание современных германских языков. М., 1966, с. 165–197. Апресян Ю. Д. Экспериментальное исследование семантики русского глагола. – М., 1967. Апресян Ю. Д. Лексическая семантика. – М., 1974. Арутюнова Н. Д. Проблемы синтаксиса и семантики в работах Ч. Филлмора. – ВЯ, 1973, N 1, с. 117–124. Арутюнова Н. Д. Предложение и его смысл. – М., 1976. Богданов В. В. Семантико-синтаксическая организация предложения. – Л., 1977. Валнева И. М. Особенности структуры предложения, связанные с семантикой и валентностью глагола. – В кн.: Структура предложения и классы слов в романо-германских языках. Калинин, 1975, с. 119–125. Варина В. Г. Проблема денотата и вопросы языкового значения. – Иностранные языки в высшей школе, 1963, вып. 2, с. 38–54. Гак В. Г. Высказывание и ситуация. – В кн.: Проблемы структурной лингвистики – 1972. М., 1973, с. 349–372. Генюшене Э. Ш. Валентностные классы литовского глагола и система синтаксических структур. – В кн.: Синтагматика, парадигматика и их взаимодействие на уровне синтаксиса. Матер. конф. Рига, 1970, с. 58–60. Генюшене Э. Ш. Рефлексивные глаголы в балтийских языках и типология рефлексивов. – Вильнюс, 1983. Кацнельсон С. Д. Типология языка и речевое мышление. – Л., 1972. Курилович Е. Очерки по лингвистике. – М., 1962. Лайонз Д. Введение в теоретическую лингвистику. – М., 1978. Ломтев Т. П. Описание структуры предложения на основе его функционального представления. – Slavia, 1965, N 34, fasc. 3, с. 422–430. Москальская О. И. Синтаксическая парадигматика и синтаксическая деривация. – В кн.: Проблемы общего и германского языкознания. М., 1978, с. 71–78. Пирья Э. М. Дательный падеж и его стилистическое использование в немецком языке. – В кн.: Вопросы грамматического строя германских языков. Омск, 1974, с. 74–81. Расопов И. П. Сказуемое как конструктивный центр предложения. – В кн.: Теоретические проблемы синтаксиса современных индоевропейских языков. Л., 1975, с. 162–168. Семенюк М. П. Уровни исследования валентности. – В кн.: Лексико-грамматическая сочетаемость в германских языках. Челябинск, 1977, с. 111–116. 93 Сильницкий Г. Г. Семантические типы ситуаций и семантические классы глаголов. — В кн.: Проблемы структурной лингвистики — 1972. М., 1973, с. 373—391. Степанов Ю. С. К универсальной классификации предикатов. — Изв. АН СССР. Сер. лит.-ры и яз. 1980, т. 39, N 4, с. 311—323. Степанов Ю. С. Имена. Предикаты. Предложения. — М., 1981. Степанова М. Д. Теория валентности и валентный анализ. — М., 1973. Сусов И. П. Ситуация как означаемое предложения на реляционном уровне. — В кн.: Вопросы английской и французской филологии. Тула, 1972, с. 25—48. Сусов И. П. Семантическая структура предложения. — Тула, 1973. Филлмор Ч. Дело о падеже открывается вновь. — В кн.: Новое в зарубежной лингвистике. М., 1981, вып. 10, с. 496—530. Храковский В. С. Пассивные конструкции. — В кн.: Типология пассивных конструкций. Диатезы и залоги. Л., 1974, с. 5—45. Храковский В. С. Исчисление диатез. — В кн.: Диатезы и залоги: Тез. конф. „Структурнотипологические методы в синтаксисе разноструктурных языков“. Л., 1975, с. 34—51. Чейф У. Л. Значение и структура языка. — М., 1975. Шмелев Д. Н. Синтаксическая членимость высказывания в современном русском языке. — М. 1976. Эльзбутас Ю. В. Дательный заинтересованного лица в современном русском и литовском языках. — Филол. науки, 1967, N 3, с. 3—13. Н. СЛИЖЕНЕ ВАЛЕНТНОСТЬ И СИНТАКСИЧЕСКАЯ КЛАССИФИКАЦИЯ ГЛАГОЛОВ ЛИТОВСКОГО ЯЗЫКА Резюме В статье излагается взгляд автора на глагольную валентность и раскрываются возможности ее применения в синтаксической классификации глаголов. Рассматриваются две стороны валентности глагола: семантическая и синтаксическая, на основе которых глаголы делятся на синтаксические классы и синтактико-семантические группы. Под семантической валентностью глагола автором понимается определенная семантическая интерпретация обозначаемой глаголом ситуации, которая фиксируется как некий набор семантических функций (актантов, или семантических падежей). (В статье представлен список семантических падежей, которыми пользуется автор, и их краткие характеристики.) Автор придерживается мнения, что между реальной ситуацией и представляемой глаголом ее семантической интерпретацией прямого соответствия нет. Одна и та же ситуация может получить различные интерпретации; на первый план выдвигаются каждый раз иные референты, меняется их семантическая оценка и перспектива представления ситуации. Один и тот же глагол данную ситуацию может обозначать по-разному, каждый раз у него иное общее сигнификативное значение и иная семантическая валентность. Поэтому глаголы классифицируются как семемы: в одном случае тот же глагол может быть двухвалентным, в другом — трех- или одновалентным и т.п. Вследствие того для синтаксической классификации не имеет решающего значения отсутствие четких границ между явлениями полисемии и омонимии. Семантическая валентность глаголов изображается в виде семантических структур, которые в основном соответствуют семантической структуре (или пропозиции) образованных с данными глаголами предложений. Синтаксическая валентность — это потребность глагола в определенном наборе словоформ — валентных партнеров, обусловленная его значением. Число валентных партнере- 94 ров соответствует числу актантов в семантической структуре валентности глагола. Партнеры — это синтаксические репрезентации актантов. Во многих случаях некоторое соответствие наблюдается также между грамматической формой партнеров и семантическими функциями актантов. Синтаксическая валентность глагола изображается в виде синтаксических структур, или синтаксических моделей, которые в свою очередь моделируют синтаксическое ядро предложения, образованного с данным глаголом. И семантическая, и синтаксическая структура валентности глагола, по мнению автора, должна устанавливаться при анализе образованных с данным глаголом предложений, так как только в предложении выясняются общее сигнификативное значение глагола и его сочетательные возможности. Если семантическая валентность глагола устанавливается исключительно на основе его лексического значения, семантическая структура валентности неизбежно отождествляется с положением вещей в реальной ситуации, образ которой содержится в человеческом сознании. Ситуативные роли референтов переносятся в семантическую структуру валентности глагола, и она полностью соответствует составу реальной ситуации по отношению к числу и характеру актантов. Поэтому всем предложениям, которые можно соотносить с одной и той же реальной ситуацией, приписывается одинаковая семантическая структура, несмотря на различия в обозначении ими данной ситуации и в синтаксической структуре. Валентные партнеры глаголов являются обязательными или факультативными. Данное различие устанавливается на поверхностном синтаксическом уровне (т.е. в предложении) но для синтаксической классификации глаголов оно нерелевантно. Отнесение глагола к определенному синтаксическому классу не зависит от того, являются ли его партнеры обязательными или факультативными. Факультативность партнеров является приметой отдельных глаголов, а не всего синтаксического класса. Она актуальна при исследовании валентности отдельных глаголов, при составлении валентностных словарей, а также при изучении синтаксической структуры глагольных предложений. В литовском языке по отношению к валентности глаголы делятся на личные и безличные, на одно-, двух-, трех-, четырехвалентные и авалентные (с нулевой валентностью). Более мелкие классы образуют глаголы с формально одинаковой конкретной синтаксической структурой валентности. Наконец, на основе семантической валентности глаголы подразделяются на синтактико-семантические группы. N. SLĖŽIENĖ THE VALENCE AND THE SYNTACTIC CLASSIFICATION OF LITHUANIAN VERBS Summary The most detailed syntactic classification of verbs is possible to make on the ground of their valence. This paper concerns itself with the syntactic and semantic valence of Lithuanian verbs and its practical application in their syntactic classification. The semantic valence of verb is considered a certain semantic interpretation of the situation given by the verb, the interpretation being fixed as a complex of semantic functions (or semantic cases). It seems plausible to assume that there is no direct correspondence between the external situation and its semantic interpretation provided by the verb. The same situation can be interpreted by various verbs as well as by the same single verb differently from the semantic point of view, and in every case the significance and the semantic valence (as well as the syntactic valence) of verb is different. Consequently the verbs with respect to their valence are classified as sememes: every sememe provides a different perspective of the same situation which is represented by the semantic valence of verb in terms of different semantic cases (actants). The semantic valence of verb is represented as a semantic valence structure, which virtually corresponds to the semantic structure (or proposition) of the sentence containing this verb. 95 The syntactic valence of verb is considered to be a verbal potence to take certain complex of word forms (complements), determined by its meaning. The number of complements corresponds to the quantity of actants in the semantic structure. Complements are the syntactical representatives of actants. Some associative link (but not the correspondence one-to-one) is seen also between the semantic functions and grammatical forms of complements. The syntactic valence of verb is represented as a syntactic valence structure, which in the main fashions the nuclear pattern of the sentence containing this verb. The distinction between obligatory and optional complements seems to be irrelevant to the syntactic classification of verbs. The optionality of complements is peculiar to separate verbs, not to whole syntactic class of verbs. With respect to their valence verbs are divided foremost into personal and impersonal verbs, then according to the number of their complements into avalent, monovalent, divalent, trivalent and tetravalent verbs. Furthermore verbs are subclassified after the fashion of their specific syntactic valence structures and, lastly, the syntactic-semantic groups of verbs are divided according to their semantic valence structure.