Veiksmažodžių abstraktų darybos tipų istorinė kaita

LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987) SAULIUS AMBRAZAS HISTORICKÝ VÝVOJ TYPOLOGIE TVORBY DEVERBATIVNÍCH ABSTRAKT Paradigma slovotvorných typů tvoří slovotvornou kategorii¹. Nejdůležitější místo v ní zaujímá jeden nebo několik produktivních typů, jejichž slovotvorný význam se shoduje s významem celé kategorie. Jsou sémantickým centrem kategorie, zatímco ostatní slovotvorné typy s užšími či specializovanějšími významy tvoří její periferii². Cílem tohoto článku je podat přehled změn v sémantickém centru kategorie litevských slovesných abstrakt (nomina actionis; dále NA). V současné litevštině tvoří centrum kategorie NA pouze odvozeniny s příponami -imas/-ymas. Lze je tvořit od každého slovesa a zpravidla si zachovávají kategoriální význam děje nebo stavu³. Odvozeniny s koncovkami jsou dnes periferní. V současném jazyce se často užívají ve specializovaných významech a nezřídka slouží jako termíny v různých oborech⁴. Zkoumání slovesných abstrakt v písemných památkách XVI — XVII století ukazuje, že stav této kategorie byl tehdy jiný. Odvozeniny s koncovkami, které mají dnes konkrétnější či specializované významy, se ve starých písemných památkách ještě užívaly prostě jako označení dějů. Dokládají to níže uvedené příklady. NA mūšis má v Postile M. Daukši ještě pouze význam „bití“: mušbi pjaßtaku ir kůmſciu … kąkino Wießpati DP 167₁₉–₂₀ (tamtéž 160₁₁, 161₂₂,₂₆; originál bicie, karanie, policzki, razy⁵). V témže významu se užívalo i v mnoha dalších litevských památkách XVI — XVII století (VlnE 42₂₂, 51₄; BB Pat 17,10; 18,8; 20,30; 28, 6; Lex 75, 84a; SD³ 13; SIG II 81₁; Ch¹ Luk 12,18; ApD 16,18; 2 PvK 6,5; 11,23; 11,24; 1 Ptr 2,24). Význam „boj, bitva“, obvyklý v současném jazyce, byl u odvozeniny mūšis zaznamenán jen na několika místech starých písemných památek: Bitwā. Pugna. Kawa / mußis SD³ 1 Wellmann H. Deutsche Wortbildung: Typen und Tendenzen in der Gegenwartssprache. 2. Haupt. Das Substantiv. — Düsseldorf, 1975, S. 19—20; Morochovskaja E. Ja. Základní aspekty obecné teorie lingvistických modelů. — Kyjev, 1975, s. 82; Cyganěnko G. P. O slovotvorném paradigmatu — jedné ze složek teorie slovotvorby. — In: Studium gramatické stavby a výuka gramatiky na vysoké škole a ve škole (Materiály celosvazové konference). Kišiněv, 1976, s. 72—73; Murjasov R. Z. O slovotvorných paradigmatech. — In: Slovotvorba a frazeotvorba: Teze referátů vědecké konference. M., 1979, s. 57—59. 2 Plg. Furdík J. Zo slovotvorného vývoj slovenčiny. — Bratislava, 1971, s. 16. 3 Urbutis V. Žodžių darybos teorija. — V., 1978, p. 161, 215, 268—269. 4 Keinys S. Galūninė terminų daryba. — Kn.: Socialinės lingvistikos problemos (Lietuvių kalbotyros klausimai). V., 1979, t. 19, p. 167—169. 5 Kudzinowski Cz. Indeks-słownik do „Daukšos Postilė“ (toliau — KI). — Poznań, 1977, t. 1, s. 647. 88 17 (tj. SD³ 21, 136); Feldschlacht abazo mušis Lex 35; mušis (bitwa) PK 53₈, srov. ještě podobný význam „vražda (zabojstwo)“: Karalißtes šiames ießko … waydays ir mušieys SP II 155₁₅. NA žinia ve starých písemných památkách označuje nejen „informaci“, ale také „vědění“. Tento druhý význam má tento derivát zvláště často v Punktuosech K. Sirvyda. Z 26 výskytů má žinia ve 23 případech význam „vědění“, např.: gitumą žinios / ape wifą kas deßis I 14₁₅. Slova umiejętność, wiadomość, jimiž K. Sirvyd přeložil žinia, znamenala ve staré polštině rovněž „vědění, poznání“⁶. Tento význam je doložen i v dalších písemných památkách 16.–17. století, např.: Dok mums ßine ir drukibe Mž 53₅; parodęs lobius … mókßto arba žinios ßawós DP 436₆, srov. také Szinnę (Verstand) BB Pat 5,12; acc. sg. szinnę (Klugheit) Ps 7,4; Ape apßtepta žinia Roždńciaws SIG II 71₄; turi žinę wißu paprociu Ch¹ ApD 26,3. V současných nářečích se tento význam zachoval jen v ustálených spojeních: mano trumpa žinia „málo vím“ Grd; daug žinios yr galvoj „hodně vím“ Psv (LKŽK). Stejný význam má v Postile M. Daukši také NA pažinia: iżg pažinios ne įbitikeiimo ßawo pažino 404₃₅ (orig. wiadomość). V současných nářečích se tento derivát užívá ve specializovaném významu „známost“ („poznání, vědění“ označoval v 16.–17. století také příslušný derivát s příponou -tis pažintis⁷). Opačný význam – „nevědění“ – mělo ve starých písemných památkách NA nežinia, např.: kas waikßčioia tamfumßia (ne žinios ir nūdžių) DP 510₃ (též 234₃₆, 299₁₈, 528₃₈, 610₂₇ – orig. niewiadomość); Nießwiadomość / Imprudentia. Nepritirimas nežinia SD³ 218 (též SP I 104₂₃, 117₉, 248₁₀, 294₁₀; II 8₂₂, 31₂₈, 112₄). Dnes NA nežinia nejčastěji znamená „neznámou věc“ nebo „nejistotu“. NA maldą se v písemných památkách 16.–17. století kromě převažujícího významu „obracení se k bohu; text tohoto obracení“ občas užívá také ve významu „prosba“ (v Postile M. Daukši ve 2 případech z 200): [Kristus] mus maldomis teßia ßawęs DP 380₁₃ (též 545₅₂ – orig. prośba); klaußik balsą maldos (opraveno na aßuftoghimo) mana BB Ps 28,2 (též Ps 31,23 – orig. Flehen); maldą (Bitte) Job 6,8; Lex 18: Vorbitt malda Lex 101a; Proßba / Petitio, precatio. Malda SD³ 346 (též v některých pozdějších písemných památkách, viz LKŽ VI 790). Význam „prosba“ odpovídá prastarému významu slovesa *mel-/*mol- „mluvit, prosit“⁸, který si dosud zachovalo sloveso melsti „prosit“. Podobným směrem se konkretizovalo NA prašymas. V 16. století je doloženo ve významu „modlitba“: daboießi praßchimo mana BB Ps 66,19 (orig. Gebet, též Mž 362₅, 365₅, 392₅, 393₇). NA nūlaida, které dnes má různé specializované a konkrétní významy (LKŽ VIII 934), bylo v Postile M. Daukši ještě označením procesu: nūg ußtekeimo ßaules net’ ik’ nūlaidai garbūs yr wardas io 487₂₁. V kategoriálním významu je tento derivát ⁶ Reczek S. Podręczny słownik dawnej polszczyzny. – Wrocław etc., 1968, s. 548. ⁷ Ambrazas S. Priesaginės darybos veiksmažodžių abstraktai M. Daukšos Postilėje. – Kalbotyra, 1983, t. 34(1), p. 80. ⁸ Szemerényi O. Principles of Etymological Research in Indo-European Languages. – In: Etymologie / Hrsg. von R. Schmitt. Darmstadt, 1977, S. 338–345 su lit.; Иванов Вяч. Вс. Славянский, балтийский и раннебалканский глагол: Индоевропейские истоки. – М., 1981, с. 171. 89 občas se užívá i v pozdějších textech, např.: nuolaidos (tj. sestupování) virvė LC 1884, 5 (LKŽ VIII 934). NA pasaka mělo v 16.–17. století význam „vyprávění“: Nepaniekin... pašakos wirefiniųjų DP 66₃₀ (rovněž 166₄₆, 272₄₁, 371₂₃, 475₅₁ – orig. powieść, przypowieść9); Ant tos pašakos akis atkelkite SIG II 20₁₈ (podobně II 21₁, 26₁); nieku kitu neboWijos, tykt pašakomis naujenu Ch¹ ApD 17,21 (rovněž PvTit 1,14; PK 48₁₆); Wadiname ją Hiftoria, delto jog užrakina... tykrą pašaką ape tey, kas nufidawę Ch Job (úvod) (rovněž 2 Moz (úvod); Ch¹ 2 PvTm 4,4). NA priep(u)olis (prýpuolis) znamenalo v 16.–17. století „neštěstí; pád; nečekanou událost“: iźg fwetimų priepůlů / mókikites DP 65₂₇ (11× – orig. przypadek, przypadłość, przygoda10); wiſoki priepuoley (wſelakie przypadki) SP I 109₂₆ (rovněž II 14₂₅); I. sg. wiſokiame pripůly SIG II 2₁₅ (w żadnej przygodzie; rovněž II 16₁₀, 40₂₆11); Przypadek / przygoda. Cafus repentinus, euentum Priepuolis SD³ 364 (rovněž SD¹ 147, 148, 171; SD³ 242, 319, 364, 414, 446); Zufall pripůlis, prigadas Lex 110a (podobně PK 73₁₉, 112₁₂, 251₇ … 9×; AK 85₁₅; BK 54₁₅; Ch¹ 1 PvK 7,15); iź priepůlo tokio iźbliūtas (w swym upadku... podźwigniony)12. Dnes rozšířený význam „zhoršení nemoci“ je zcela nový; doložen je pouze v pramenech 20. století13. Že koncovkové deriváty si v 16.–17. století lépe uchovaly kategorický význam NÁ než v současném jazyce, ukazuje i okolnost, že tentýž terminologizovaný význam často měl nejen koncovkový derivát, ale i souběžně užívaný derivát s příponou -imas/-ymas nebo nějaké jiné sufixální NÁ. Například M. Daukša vedle koncovkového derivátu nuodžia (187×) užíval ve specializovaném významu „náboženského provinění“ také derivát s příponou -mė nuodėmė (K. Sirvydas a S. M. Slavočinskis pouze druhý), ve starých textech Malé Litvy se nachází také nusidėjimas. Stejný význam má i vzácný derivát s příponou -tis prasirastis (grzech) AK 23₂₄, 36₂₈, 39₁₈,₂₁; BK 6₉, 16₁₃. Derivát s koncovkou -ė gailė se v textech K. Sirvyda užívá nejen v kategorickém významu „lítost“ (např.: Żal / żałowanie / żałość. Poenitentia, dolor. Gailyſta / gaile SD³ 520), ale i ve významu „pokání“ (např.: Sakramento gailes – Sakramenta pokuty SP II 130₆) souběžně s jiným koncovkovým derivátem gailius (pokuta) SP I 159₁₄ a sufixálními deriváty gailysta, gailystė, gailystavimas, např.: Pokutá / Poenitentia, poena, multa, satisfactio pro defectibus suſcepta. Gailyſta / gayle SD³ 319; daritu gayliſti aźu ſawo nuſideimus (źá grzech ſwoy pokutowal) SP II 116₅; acc. sg. gayliſtawimu (pokuta) SP I 57₅¹⁴. Jiní autoři 16.–17. století pro tento význam užívali sufixální NÁ: gailėjimas (is) DP 143x; SE 12₃; AK 10₂–₃, 24₇; BK 23₆; gailesys (gailesis) 9 Kudz inowski Cz. Kl, t. 2, s. 50. 10 Kudz inowski Cz. Kl, t. 2, s. 153. 11 Lebedys J. Žodynėlis. – Kn.: Slavočinskis S. M. Giesmės tikėjimui katalickam priderančios. V., 1958, p. 502. 12 Lebedys J. Ten pat. 13 Srov. také Būga K. Rinktiniai raštai / Sud. Z. Zinkevičius. – V., 1959, t. 2, p. 39. 14 Srov. také Zinkevičius Z. Kelios pastabos lietuvių XVI–XVII a. leksikos istorijai. – Kn.: Socialinės lingvistikos problemos (Lietuvių kalbotyros klausimai). V., 1979, t. 19, p. 121–122. 90 Mž 335₃; Vln 69₁₆; BP II 229₃; MT 2₁₀, 54₄, 61₁₁, 67₁₉,...; DP 6x; gailystė SE 57₂₆, 257₃; gailysta BK 43₁₃; prisivertimas BP 6x; liovimas(is) Vln, VlnE 4x; BP 2x. Ve většině případů si zachovávajíce kategoriální význam se derivační verbální abstrakta tvořená koncovkou v 16.–17. století sémanticky jen málo lišila od odpovídajících derivátů se sufixem -imas/-ymas. Ve starých písemných památkách lze pozorovat sklon neužívat deriváty se sufixem -imas/-ymas vedle synonymních derivátů tvořených koncovkou od téhož slovesa. V litevských památkách 16.–17. století tvoří verbální abstrakta tvořená koncovkou, která nemají odpovídající deriváty se sufixem -imas/-ymas, zpravidla 48 až 90%, a mezi těmi, které takové souběžné deriváty mají, se častěji užívají deriváty tvořené koncovkou než odpovídající verbální abstrakta se sufixem -imas/-ymas. Tento poměr mezi uvedenými skupinami verbálních abstrakt je v jednotlivých textech různý. Vliv na něj měly dvě okolnosti: 1) celkový počet verbálních abstrakt tvořených koncovkou; 2) sklon autorů užívat synonyma. Tam, kde je verbálních abstrakt tvořených koncovkou poměrně málo, se méně často vyskytují také protějšky se sufixem -imas/-ymas. Tak je tomu v písemných památkách Malé Litvy (Mž, Vln, BP, BB aj.). Například v písemnostech B. Vilenta má odpovídající deriváty se sufixem -imas/-ymas pouze 9% verbálních abstrakt tvořených koncovkou. V písemných památkách Velké Litvy, kde je verbálních abstrakt tvořených koncovkou podstatně více, se častěji užívají také odpovídající deriváty se sufixem -imas/-ymas. Nejvíce takových souběžných tvarů se vyskytuje v Postile M. Daukši¹⁵, která se obecně vyznačuje hojností a rozmanitostí synonym¹⁶. Naproti tomu v Katechismu M. Daukši, kde je synonym méně, má odpovídající deriváty se sufixem -imas/-ymas přibližně 17% verbálních abstrakt tvořených koncovkou. V 16.–17. století byla řada typů verbálních abstrakt tvořených koncovkou (zejména deriváty s koncovkami -a, -is/-ys, -ia) produktivnější než dnes. Ve většině písemných památek z tohoto období je verbálních abstrakt tvořených koncovkou více než sufixálních (s výjimkou derivátů se sufixem -imas/-ymas). Verbální abstrakta tvořená koncovkou jsou zvláště rozšířena v písemnostech M. Daukši, K. Sirvyda a S. M. Slavočinského. Mnohé deriváty tvořené koncovkou, užívané v písemnostech 16.–17. století, se dnes buď vůbec neužívají, nebo jsou velmi vzácné. Například 46% této skupiny verbálních abstrakt zaznamenaných v Punktai K. Sirvyda, 28% v Postile M. Daukši, 26% v Katechismu K. Petkevičiuse a 22% v kancionálu S. M. Slavočinského nejsou pro současný jazyk charakteristické. Zde uvedené údaje naznačují, že sémantické jádro kategorie tvoření verbálních abstrakt v 16.–17. století netvořily pouze deriváty se sufixem -imas/-ymas (jako je tomu dnes), ale také deriváty tvořené koncovkou. Deriváty se sufixem -imas/-ymas se v litevštině rozšířily teprve v období jejího samostatného vývoje¹⁷. Ještě ve starších dobách, z nichž nemáme písemné prameny, tvořily sémantické jádro kategorie verbálních abstrakt výhradně deriváty tvořené koncovkou, které zaujímají významné místo také v derivačních paradigmatech jiných příbuzných jazyků. Ve slovanských jazycích jsou deriváty tvořené koncovkou 15 Ambrazas S. Galūnių darybos veiksmažodžių abstraktai M. Daukšos Postilėje. – Baltistica, 1980, t. 16(1), p. 68. 16 Srov. Tangl E. Der Accusativus und Nominativus cum Participio im Alt litauischen. – Weimar, 1928, S. 8–11; Skardžius P. Daukša, první tvůrce spisovného jazyka ve Velké Litvě. – Archivum Philologicum, 1933, t. 4, s. 12, 15; Lebedys J. Mikalojus Daukša. – V., 1963, s. 308–318. 17 Ambrazas S. Dėl veiksmažodžių abstraktų su priesaga -imas/-ymas darybos raidos. – Baltistica, 1983, t. 19(1), p. 66–69. 91 NA se prosadila ještě před objevením prvních písemných památek, snad v epoše jazykové jednoty slovanských jazyků18. Mnoho derivátů tohoto typu se od nejstarších dob nachází v indoíránských jazycích19. V klasické řečtině se velmi rozšířila koncovka *-ā- NA20. V germánské skupině jazyků jsou NA tvořená koncovkami (zejména s koncovkou *-o-) nejtypičtější pro gótský a starohornoněmecký jazyk21. Mnozí badatelé spojují šíření derivátů s koncovkami, k němuž v jednotlivých indoevropských jazycích docházelo v různou dobu, s diferenciací mužského a ženského rodu a s následným nárůstem produktivity kmenů o a ā22. Před rozšířením derivátů s koncovkami zaujímaly v derivaci NA indoevropských jazyků privilegované postavení deriváty s formanty *-tei-/-ti- a *-teu-/-tou-/-tu-, které měly odlišné významy23. Z NA s formantem *-tu- se v baltských jazycích vyvinul účelový infinitiv, v pruštině také infinitiv s formantem -tvei. Ve východobaltských jazycích však tento slovotvorný typ brzy ztratil produktivitu. Ze starých NA s formantem *-tu- v litevštině a lotyštině 18 Mečė A. Общеславянский язык. — М., 1951, с. 273; Бернштейн С. Б. Очерк сравнительной грамматики славянских языков: Череповская. Именные основы. — М., 1974, с. 276—277, 302—333; Vondrák W. Vergleichende slavische Grammatik. — Göttingen, 1924, Bd. 1, S. 494 ff.; Sławski F. Zarys słowotwórstwa prasłowiańskiego. — In: Słownik prasłowiański. Wrocław etc., 1974, t. 1, s. 58—61; Wojtyła-Świerzowska M. Prasłowiańskie nomen agentis. — Wrocław etc., 1974, s. 12—16. 19 Wackernagel J., Debrunner A. Altindische Grammatik. — Göttingen, 1954, Bd. 2, T. 2, S. 219—235, 238—251; Burrow T. The Sanskrit Language. — London, 1959, p. 123 ff.; Герценберг Л. Г. Морфологическая структура слова древних индо-иранских языков. — Л., 1972, с. 240, 245; Елизаренкова Т. Я. Грамматика ведийского языка. — М., 1982, с. 136 сл. 20 Debrunner A. Griechische Wortbildungslehre. — Heidelberg, 1917, S. 141—142; Chantraine P. La formation des noms en grec ancien. — Paris, 1933, p. 19—23; Arend E. Verbalabstrakta bei Herodot und ihre Vorgeschichte. Teildruck: Die Verbalabstrakta auf -οσ und -η. — Berlin, 1936, S. 13—41. 21 Bahder K. Die Verbalabstrakta in den germanischen Sprachen. — Halle (Saale), 1880, S. 40 ff.; Meid W. Germanische Sprachwissenschaft. Bd. 3. Wortbildung. — Berlin, 1967, S. 59—60; Hinderling R. Studien zu den starken Verbalabstrakta des Germanischen. — Berlin, 1967, S. 42 ff.; Сравнительная грамматика германских языков. — М., 1963, т. 3, с. 76—77. 22 Srov. Burrow T. Op. cit., s. 121 a násl.; Gagnepain J. Les noms grecs en -οσ et en -ā: Contribution à l'étude du genre en indo-européen. — Paris, 1959; Kurylowicz J. The Inflectional Categories of Indo-European. — Heidelberg, 1964, s. 216—217; Birnbaum H. Indo-European Nominal Formation Submerged in Slavic. — In: The Slavic Word: Proceedings of International Slavistic Colloquium at UCLA/Ed. by D.S. Worth. The Hague, 1972, s. 162—163; Mažiulis V. Baltų ir kitų indoeuropiečių kalbų santykiai (Deklincija). — V., 1970, s. 306—308; Georgiev V. I. Die luv̯ische Abstrakta auf -aḫi, die hethitischen Nomina actionis auf-(a)ai und die ā Stämme. — KZ, 1974, Bd. 88, H. 1, S. 121; Watkins C. Die Vertretung der Laringale in gewissen morphologischen Kategorien in den indogermanischen Sprachen Anatoliens. — In: Flexion und Wortbildung: Akten der V. Fachtagung der indogermanischen Gesellschaft. Regensburg, 9—14. Sept. 1973/Hrsg. von H. Rix. Wiesbaden, 1975, S. 363 a násl.; Бернштейн С. Б. Указ. соч., с. 134—135; Brosman P. W. The Development of the PIE Feminine. — The J. of Indo-European Studies, 1982, vol. 10, N 3—4, p. 253—272. 23 Benveniste E. Noms d’agent et noms d’action en indo-européen. — Paris, 1948, p. 112. 92 Zůstalo jich jen několik: lit. lietùs (lytùs), lot. lietus: lit. lýti, lot. lit; lit. piẽtūs, srov. pỹti „pít vlhkost, bobtnat, rozmáčet se; uvolňovat mléko“ < ide. *pī-[poi- „pít“24; lot. viltus „podvod“: vilt „podvést“; mītus (miētus) „výměna“: mīties „měnit se, střídat se“; dẽstų (1. sg.) likt „(Samen) in die Keime legen“25. Mnoho NA s různými variantami formantu *-teu-/-tou-/-tu- získalo v baltských jazycích instrumentální význam. Takto například vznikla litevská pojmenování nástrojů s příponami -tuvas, -tuvė. Sémantické centrum kategorie NA ve východobaltských jazycích zpočátku zřejmě tvořily deriváty s formantem *-ti-. Teprve poté, co tento slovotvorný typ ztratil produktivitu a mnoho derivátů s formantem *-ti- ustrnulo a změnilo se v infinitivní tvary, zaujaly jejich místo v derivaci NA deriváty s koncovkami. K tomu muselo dojít ještě v době, kdy litevština a lotyština tvořily jazykovou jednotu, neboť jak v litevštině, tak v lotyštině26 je NA s formantem *-ti- málo, zatímco derivátů s koncovkami je mnoho a značná část z nich má protějšky v obou jazycích. V období samostatného vývoje litevštiny začaly slovotvorné možnosti derivátů s koncovkami postupně slábnout, když se rozšířila NA s příponou -imas/-ymas. Tento proces se již odráží v litevských písemných památkách 16.–17. století. V textech Malé Litvy se tehdy NA tvořená koncovkami užívala mnohem méně často než ve Velké Litvě. Například NA s koncovkovou derivací se v Postile J. Bretkūna vyskytují dvakrát méně než v menších Punktuose K. Sirvyda. Obdobný je poměr počtu NA tvořených koncovkami v rukopisném Lexicon Lithuanicum a ve slovníku K. Sirvyda. Zřejmě produktivita NA tvořených koncovkami poklesla v západoaukštaitském nářečí Malé Litvy dříve. Deriváty s koncovkami jsou v textech Velké Litvy ze 16.–17. století rozšířeny nerovnoměrně. Poměrně málo jich je v anonymním katechismu z roku 1605 a v takzvaných Belarminových katechismech, ačkoli jsou napsány na základě východoaukštaitského nářečí, stejně jako spisy K. Sirvyda, které se vyznačují množstvím derivátů s koncovkami. Kolísání jejich počtu mohlo ovlivnit to, že ne všechny staré písemné památky zachycují živý lidový jazyk stejnou měrou. Je třeba poznamenat, že nejvíce derivátů s koncovkami nacházíme ve spisech M. Daukši, K. Sirvyda a S. M. Slavočinského, které nejlépe reprezentují slovní zásobu mluveného lidového jazyka Velké Litvy. Na druhé straně standardizace derivátů s příponou -imas/-ymas, patrná zejména ve spisech B. Vilenta a ve východních katechismech, odpovídala požadavkům knižního stylu. Bylo zaznamenáno, že i ve staroslověnštině záviselo užívání NA tvořených koncovkami a derivátů s příponami -nije/-tije na stylu písemných památek27. Ve starých litevských písemných památkách je zachycena závěrečná fáze vývoje NA, kdy deriváty s koncovkami ještě stály v centru této kategorie. Přeskupení slovotvorného paradigmatu NA, které začalo ještě před počátkem písemnictví, se během posledních několika století završilo: 24 Fraenkel E. Die baltischen Sprachen. – Heidelberg, 1950, S. 37; Litauisches etymologisches Wörterbuch. – Heidelberg, Göttingen, 1962, S. 588; Pokorny J. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. – Bern, 1959, Bd. 1, S. 839–840. 25 Endzelīns J. Latviešu valodas gramatika. – Rīga, 1951, 1pp. 380. 26 Endzelīns J. Op. cit., 1pp. 380. 27 Вайан A. Руководство по старославянскому языку. – М., 1952, с. 228. 93 V centru této kategorie zůstaly pouze deriváty s příponou -imas/-ymas. Oblast užívání derivátů s nulovou příponou se výrazně zúžila. V současnosti již nejsou synonymy derivátů s příponou -imas/-ymas, nýbrž mají specializovanější významy, srov. mūšis a mušimas, pašaka a pašakojimas, žinia a žinojimas apod. Také v lotyštině existuje tendence specializovat deriváty s nulovou příponou28, zatímco pro vyjádření průběhu děje se zobecňují a standardizují deriváty s příponou -šana, které svým místem v derivačním paradigmatu NA přibližně odpovídají litevským derivátům -imas/-ymas. Podobný proces probíhal i ve slovanských jazycích. Ve staroslověnštině se deriváty s nulovou příponou ještě užívaly jako synonyma derivátů -nije/-tije29. Bylo zjištěno, že ve staré ruštině tvořily deriváty s nulovou příponou přibližně 80% všech slovesných podstatných jmen30. V období samostatného vývoje jednotlivých slovanských jazyků se oblast užívání NA s nulovou příponou zúžila, jejich významy se specializovaly a deriváty s příponou -nije/-tije se značně rozšířily a staly se jádrem kategorie NA. Takové přeskupení derivačních typů bylo zaznamenáno v ruštině31, bulharštině32, češtině33, slovenštině34 a polštině35. Vidíme tedy zřetelný paralelismus ve vývoji tvoření NA s nulovou příponou v baltských a slovanských jazycích. Zvláštní pozornost si zaslouží skutečnost, že v obou skupinách jazyků zaujaly místo derivátů s nulovou příponou v derivačním paradigmatu NA příponové derivační typy, které se rozšířily teprve v období samostatného vývoje jednotlivých jazyků. 28 Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika. — Rīga, 1959, s. 1, lpp. 100, 106—108; Скуня В. Образование терминов технических наук в латышском языке: Автореф. дис.... канд. филол. наук. — Рига, 1969, с. 12. 29 Вайан А. Указ. соч., с. 228—229. 30 Варбот Ж. Ж. Древнерусское именное словообразование. — М., 1969, с. 18. 31 Auerbach I. Nomina abstracta im Russischen des 16. Jahrhunderts: Ein Beitrag zur Geschichte der Abstraktsuffixe im Slavischen. — München, 1973, S. 118—139 s předchozí literaturou; Menge-Verbeeck R. Nullsuffix und Nullsuffixierung im Russischen: Zur Theorie der Wortbildung. — München, 1973; Dulewiczowa I. Nomina actionis we współczesnym języku rosyjskim. — Wrocław etc., 1976, s. 17—22; Волков В. С. Наблюдения над производными бессуффиксных существительных в актах XVII в. (лексические новообразования). — В кн.: Вопросы теории и истории языка: Сборник в честь профессора В. А. Ларина. Л., 1963, с. 53 сл; Дубогаева М. Бессуффиксальные отглагольные существительные в русском языке XI—XVII вв.: Автореф. дис.... канд. филол. наук. — Минск, 1970, с. 20; Ахметова Г. Я. Имена действия в русском языке XV—XVI вв. (словообразовательные типы и лексико-грамматические свойства): Автореф. дис.... канд. филол. наук. — Л., 1975, с. 15, 17; Русская грамматика. — М., 1980, т. I, с. 220—221. 32 Szymański T. Słowotwórstwo rzeczownika w bułgarskich tekstach XVII—XVIII wieku. — Wrocław, 1968, s. 94. 33 Tvoření slov v češtině. — Praha, 1967, s. 592—607, 610—617; Ангел В. П. Словообразование абстрактных существительных в чешском языке: Автореф. дис.... канд. филол. наук. — Минск, 1979, с. 7—8. 34 Furdík J. Op. cit., s. 54 tt. 35 Klemensiewicz Z., Lehr-Spławiński T., Urbańczyk S. Gramatyka historyczna języka polskiego. — Warszawa, 1955, s. 207; Fokker A.A. Derivation of Nouns from Verbs in Contemporary Literary Polish. — Lingua, 1964—1965, vol 13, p. 395 a násl.; Puzynina J. Nazwy czynności we współczesnym języku polskim. — Warszawa, 1969, s. 34—40; Rospond S. Gramatyka historyczna języka polskiego. — Warszawa, 1979, s. 181. 94 ZKRATKY BK – Krátké shromáždění křesťanské nauky/Od kardinála Roberta Bellármina sepsané. – Vilnae, 1677. LKŽ – Lietuvių kalbos žodynas. – V., 1957–1984, t. 1–13. LKŽK – Lietuvių kalbos žodyno kartoteka. KZ – Časopis pro srovnávací jazykovědu v oblasti indoevropských jazyků, založený A. Kuhnem. – Berlin etc. Ostatní zkratky jsou stejné jako ve velkém „Slovníku litevského jazyka“. Historická změna slovotvorných typů názvů děje Resumé Ve starolitevské písemnosti je doložena závěrečná fáze období, kdy flektivní deriváty spolu s deriváty se sufixem -imas/-ymas tvořily sémantické jádro kategorie jmen děje (nomina actionis; dále jen JD). V 16.–17. století si flektivní JD ještě převážně zachovávala kategoriální význam a užívala se jako pojmenování dějů a stavů, např.: mūšis „bitva“, dnes „boj“, priepuolis „bída, neštěstí; úpadek“, dnes „záchvat“, žinia „znalost, poznání, porozumění“, dnes „zpráva, informace“. V průběhu následujících staletí se oblast užívání flektivních derivátů postupně zužovala, nabývaly specifičtějších významů a přesouvaly se na periferii kategorie JD. V jádru kategorie zůstaly pouze deriváty se sufixem -imas/-ymas. Podobný proces specializace flektivních JD lze pozorovat v období samostatného vývoje lotyštiny a mnoha slovanských jazyků, kde ve slovotvorném paradigmatu JD zaujaly místo flektivních derivátů také slovotvorné typy sufixálních derivátů: v lotyštině JD na -šana, ve slovanských jazycích JD na -nije/-tije. Na základě srovnávací analýzy baltských jazyků byla zjištěna následující posloupnost změn slovotvorných typů v sémantickém jádru kategorie JD litevského jazyka: 1) JD s formantem *-ti- a *-tu- (v baltském prajazyce); 2) JD s formantem *-ti- (v rané východní baltštině); 3) flektivní JD (v pozdní východní baltštině); 4) flektivní JD spolu s deriváty se sufixem -imas/-ymas (ve starolitevštině); 5) JD se sufixem -imas/-ymas (v současné litevštině).