Įterpiniai ir lietuvių kalbos modalinių žodžių klausimas

LIETUVIŲ KALBOS SANDAROS TYRINĖJIMAI LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVI (1987) GINTAUTAS AKELAITIS VEDLEJŠÍ VĚTY A OTÁZKA MODÁLNÍCH SLOV V LITEVŠTINĚ V souhrnných pracích litevské jazykovědy (v akademické „Gramatice litevského jazyka“, učebnicích lingvistických disciplín pro vysoké školy aj.) se modální slova jako jev jazykového systému nevyčleňují. To neznamená, že by modální slova nebyla pro litevštinu příznačná nebo že by jejich výklad nebyl aktuální. Slova označená zkratkou modal. (modální slovo) najdeme ve „Slovníku litevského jazyka“1, např.: pagaliau IX 72, rods XI 810, sakyk, sakysim, sakau, sakytum… XII 3422 apod.; pojem modálních slov se užívá ve více než jedné odborné práci o litevském jazyce3. Modálními slovy v litevštině se zvlášť podle vzoru ruštiny4 zabývala A. Laigonaitė v práci určené pro výuku „Kategorie modality a modální slova v současné litevštině“ (V., 1967, s. 11–16). A. Laigonaitė uvádí tyto vlastnosti modálních slov: když slovo přechází ze samostatného slovního druhu do skupiny modálních slov, ztrácí svůj nominativní význam a získává novou syntaktickou funkci; z morfologického hlediska jsou modální slova zafixovaná a neohebná; modální slova nejsou větnými členy, mohou však tvořit (v dialogu) neúplnou větu, mohou přilnout k větnému členu a modifikovat jeho význam; nejčastěji vystupují jako vsuvky, jejich další funkcí je spojovat věty významovými vztahy. Z příkladů uvedených A. Laigonaitė lze sestavit seznam slov, která bychom měli považovat za základní modální slova litevštiny: aišku, savaime aišku, aiškus daiktas, aiškūs dalykas, be abejo, be abejojimo, be abejonės, be jokios abejonės, galbūt, turbūt, greičiausiai, galimas daiktas, galimas dalykas, matyt(i), 1 Zkratka modal. (modální slovo) se ve „Slovníku litevského jazyka“ uvádí počínaje X. svazkem; modální slova se objevovala i v předchozích svazcích. 2 Za příkladem se uvádí svazek a stránka „Slovníku litevského jazyka“. 3 Lietuvių kalbos gramatika / Vyr. red. K. Ulvydas. — V., 1971, t. 2, p. 425–542; Jakaitienė E., Laigonaitė A., Paulauskienė A. Lietuvių kalbos morfologija. — V., 1976, p. 198; Valeckienė A. Lietuvių kalbos gramatinė sistema/Giminės kategorija. — V., 1984, p. 171. 4 O otázce modálních slov v litevštině podněcovala a stále podněcuje uvažovat neutuchající pozornost věnovaná tomuto jazykovému jevu v sovětské, zejména ruské jazykovědě. Tuto pozornost, jak známo, výrazně posílily práce V. Vinogradova: kapitola o modálních slovech a modálních částicích v knize „Русский язык. Грамматическое учение о слове“ (1947) a především samostatná práce „О категории модальности и модальных словах в русском языке“ (1950). V posledních dvou až třech letech vyšly o modálních slovech tyto dvě monografie: Баудер А. Я. Части речи — структурно-семантические классы слов в современном русском языке. — Таллин, 1982; Петров Н. Е. Модальные слова в якутском языке. — Новосибирск, 1984. 77 zřejmě, zdá se, vypadá to, patrně, pravda, skutečně, pravděpodobně, opravdu, ve skutečnosti, ve skutečnosti, nejspíše, samozřejmě5. To, co bylo řečeno, alespoň zčásti ukazuje tendence ve výkladu modálních slov litevštiny. Ačkoli se, jak je patrné, za modální slova považují velmi rozmanité jazykové prvky, ústřední jsou přesto ta slova, která vystupují jako vsuvky (uznává to mnoho badatelů modálních slov)6. Jaký je vztah mezi vsuvkami a modálními slovy a především, mají slova vyjadřující modalitu jako vsuvky status samostatného morfologického jevu7? Vztah mezi modálními slovy a vsuvkami – vsuvnými slovy a slovními spojeními – se stanovuje tehdy, když jsou vsuvná slova a vsuvná slovní spojení chápána jako názvy syntaktických prvků stejné úrovně jako pojmy větných členů8. Modální slova se v takovém případě chápou jako morfologický (morfologizovaný) prostředek vyjádření vsuvek. Mnoho velmi různých slov, která vystupují jako vsuvky, se mírou ustálenosti nijak neliší, např.: matyt, regis a girdit, žiūrėk anebo aišku, tiesa a gaila, laimė atd. Zda je budeme všechna považovat za modální slova, nebo jen některá, závisí na pojetí modality. Modalita se nejčastěji definuje jako subjektivně-objektivní postoj mluvčího k vztahu vyslovované myšlenky ke skutečnosti, vyjádřený v jazyce9. Rozlišují se dva druhy modality: 1) základní modalita a 2) sekundární (vedlejší, aktuální) modalita. Slova vystupující jako vsuvky vyjadřují sekundární modalitu. Sekundární modalita se chápe v užším a širším smyslu. Jestliže se má za to, že sekundární modalitu tvoří pouze problematická spolehlivost (pochybnost, domněnka, nejistota) a kategorická spolehlivost (zdůraznění jistoty, zřejmosti, pravdivosti), chápe se sekundární modalita v užším smyslu; to znamená, že pouze regis, rodos(i), 5 Laigonaitė A. Modalumo kategorija ir modaliniai žodžiai dabartinėje lietuvių kalboje. – V., 1967, p. 11–16. 6 Plg. Виноградов В. В. Избранные труды: Исследования по русской грамматике. – М., 1975, с. 75; Баудер А. Я. Указ. соч., с. 100; Баудер А. Я. Семантико-синтаксическая квалификация ядерных модальных слов. – В кн.: Значение языковых единиц и категорий. Таллин, 1984, с. 63; Петров Н. Е. Указ. соч., с. 50. 7 Badatelé modálních slov zdůrazňují: vsuvná slova jsou syntaktický pojem, zatímco modální slova jsou morfologická kategorie, srov.: Laigonaitė A. Min. veik. p. 16, Баудер А. Я. Указ. соч., с. 63. 8 Chápeme-li pojmy tímto způsobem, je trojčlenné rozlišení vsuvných slov, vsuvných slovních spojení a vsuvných vět ve skutečnosti dichotomické: vsuvná slova a vsuvná slovní spojení jsou „vsuvky odpovídající větnému členu“, zatímco vsuvné věty jsou „vsuvky odpovídající větným složkám“ („Gramatika litevského jazyka“, 1976, sv. 3, s. 701–710, terminologie). Takový význam mají také dichotomicky rozlišované pojmy vsuvných slov (jednotlivých slov a slovních spojení) a vsuvných vět. Pojmům vsuvných slov, vsuvných slovních spojení a vsuvných vět lze přisuzovat strukturní význam (viz Мустейкиене И. Современный русский язык, II. Синтаксис. – В., 1984, с. 145). Toto třídění vsuvek je pouze trojčlenné; takto chápané vsuvné výrazy, vsuvná slovní spojení a vsuvné věty nelze spojovat s modálními slovy. 9 Tak či podobně se modalita charakterizuje v litevské jazykovědě: v akademické „Gramatice litevského jazyka“ a v pracích jazykovědců J. Balkevičiuse, V. Labutise, A. Laigonaitė, A. Paulauskienė a dalších. 78 Slova jako aišku, matyt(i), žinoma a další slova podobného významu lze považovat za modální. Za modální významy se navrhuje považovat také emocionální vztah mluvčího k tomu, co říká, obecně „výpovědi o výpovědi“, různá označení opakování, obvyklosti apod. toho, o čem se hovoří. Při takto širokém chápání sekundární modality lze za modální považovat všechna slova vystupující jako vsuvky10. Široké pojetí modality je oprávněně kritizováno: uvedené velmi rozmanité významy se vymezují na základě různých kritérií. Při užším chápání sekundární modality je třeba vysvětlit, proč slova, která soustavně vystupují jako vsuvky, ale nevyjadřují modalitu, netvoří nějakou morfologickou kategorii. Lze argumentovat tím, že slova jako gala, girdai, laimė, žiūrėk apod. nespojuje jediný zobecněný význam. Hledají se také gramatické rozdíly. Někteří badatelé poukazují na to, že modální slova mají dvojí syntaktickou funkci: 1) vystupují jako vsuvky, 2) vystupují (zejména v dialogu) jako neúplné věty, zatímco nemodální slova vystupují pouze jako vsuvky11. Ve skutečnosti mohou slova s modálním významem tvořit samostatné věty, srov.: — <…> Konečně, vždyť ty sám jsi byl ve čtyřicátých letech tak vědomý? <…>/ — Jistě. Ani mě nenapadlo chlubit se <…> AvyžKK 164. Co je to za park, když jsou ve stínu stoletých dubů navršeny hromady odřezků, tráva je udupaná a v noci pouštějí obyvatelé hospodářství svůj dobytek. Pastvina? Možná. Ale park ne T 1981 276. Jistě. Možná apod. lze považovat pouze za věty textu: ačkoli mají intonaci jednoslovné věty, mohou fungovat jen „opřené“ o text. Jejich modální význam je poněkud oslabený, sekundární: tato slova vyjadřují především souhlas s tím, co bylo řečeno, s modálními odstíny jistoty nebo pochybnosti. Mohou následovat po replikách v dialogu nebo po jiných frázích, jejichž obsah potvrzují. Pokud by se repliky nebo fráze opakovaly, struktura by byla úplná, srov. Pastvina? Možná pastvina; někdy tomu tak také bývá: — Copak nikdo nepřišel? | — Jistě, nikdo VienR I 27. Ve všech těchto případech nemáme co do činění s větami, ale s vsuvkami, které mají další funkce: zastupují výpověď, mají konjunkční význam — spojují repliky v dialogu nebo jiné věty. Druhou doplňkovou funkcí se tyto modální vsuvky blíží jiným vsuvkám s hlavní konjunkční funkcí: naopak, ba co víc, navíc, naopak apod. Mimochodem, také tyto výrazy mohou vystupovat jako samostatné věty, srov.: K izolaci potrubí se nyní používá bitumenový perlit, který vede teplo lépe než minerální vlna. Ba co víc. Při přepravě <…>, skladování ve skladech a ukládání do výkopů dochází často k poškození izolačního pláště potrubí T 1981 225. Pouze konjunkční vsuvkové věty jsou důsledkem slabé parcelace. Parcelovat lze i jiné vsuvky, srov. <…> cestující mají být zdvořilí, ochotní <…> jeden k druhému vždy a všude. Bohužel. Také já často bývám cestující a ledacos vidím T 1985 32. Z toho vyplývá, že možnost vystupovat jako věta textu není samostatnou syntaktickou funkcí slov vyjadřujících modalitu, a není tedy ani rozlišovacím znakem modálních a nemodálních slov vystupujících jako vsuvky. 10 Srov. Петров Н. Е. Указ. соч., с. 16. 11 Василенко Л. И. Структурно-семантическая роль модальных слов в тексте: Автореф. дис. … канд. филол. наук. — Минск, 1985, с. 16. 79 Modální slova se při výkladu jako morfologické kategorie nejčastěji pokládají za samostatný slovní druh12. Na otázku, zda může existovat takový slovní druh – modální slova –, je obtížné odpovědět, protože slovní druhy se sice, jak známo, rozlišují podle souboru kritérií (přihlíží se ke specifice lexikálního významu, morfologickým vlastnostem a syntaktickým funkcím), avšak v jednom případě se dává přednost jednomu kritériu, v jiném zase jinému. Kromě toho existují slova, na která se nehodí všechna tato kritéria; jednotlivá slova se nacházejí ve fázi přechodu z jednoho slovního druhu do jiného. Při vymezování částic v litevštině zdůraznil V. Labutis: „skupinu slov lze považovat za samostatný slovní druh, pokud splňuje dvě nejobecnější podmínky: 1) <…> musí mít společný rys (nebo několik rysů), který slova dané skupiny spojuje, a 2) nesmí být součástí žádného jiného slovního druhu (nebo několika z nich)“13. Prozkoumejme slova regis, rodos(i), atrodo, matyt(i), která lze pokládat jak za nejvýraznější vsuvky litevštiny, tak za její nejvýraznější modální slova: získávají při vyjadřování modality nějaké specifické morfologické vlastnosti a splňují druhou podmínku pro vymezení slovního druhu? Podle verbální badatelky A. Paulauskienė zvratná slovesa (samozřejmě mezi dalšími formami podobného typu) vyjadřují samovolný děj a mají neurčitý osobní význam; místo neurčité osobní formy se v spisovném jazyce doporučuje infinitiv, srov. matyt(i). Předpona slovesa atrodo je neoddělitelně vrostlá do kmene (bez předpony má toto sloveso – rodo – jiný význam). Slovesa tohoto typu obvykle vyjadřují nesměrový děj či neurčitý stav činitele14. Slova regis, rodos(i) jsou ve skutečnosti neosobní formy. Neosobnost je dána tím, že tyto formy mohou vyjadřovat neurčitou osobu, a jejich lexikálním významem (vyjadřují samovolný, živelný děj nezávislý na vůli činitele); jejich neosobnost navíc souvisí s funkcí zvratné částice. Stejně jako ostatní neosobní slovesa mají regis, rodos(i), atrodo defektní paradigmata – tvary třetí osoby všech časů a tvary třetí osoby podmiňovacího způsobu. Při užití jako vsuvek mohou modální význam mít téměř všechny tvary těchto sloves, s výjimkou tvarů budoucího času oznamovacího způsobu (regėsis, rodysis, atrodys) a podmiňovacího způsobu (regėtųsi, rodytųsi). Proč tvary budoucího času nevystupují jako vsuvky? Morfologické tvary slovesných časů zachycují vztah děje k okamžiku promluvy15. Časové tvary užité ve větě (a další jazykové prostředky vyjadřující čas) ukazují syntaktický čas, který se určuje podle časového referenčního bodu zvoleného mluvčím. Tento referenční bod se s okamžikem promluvy může shodovat pouze v běžně- 12 Laigonaitė A. Uvedené dílo, s. 11; Gramatika litevského jazyka, sv. 3, s. 484; Александров Н. М. K otázce klasifikace slovních druhů v indoevropských jazycích. – In: Otázky teorie slovních druhů (na materiálu jazyků různých typů). L., 1968, s. 109–110; Мустейкиене И. Uvedené dílo, s. 145; Петров Н. Е. Uvedené dílo, s. 16. 13 Labutis V. Dalelytės ir jų vieta kalbos dalių tarpe. – Kn.: Literatūra ir kalba. V., 1962, t. 6, p. 365. 14 Paulauskienė A. Dabartinės lietuvių kalbos veiksmažodis. – V., 1971, p. 21, 25. 15 Paulauskienė A. Gramatinės lietuvių kalbos veiksmažodžio kategorijos. – V., 1979, p. 168. 80 v nezbytné situaci16. Vsuvky jsou poměrně autonomním syntaktickým prvkem a jejich časový význam se určuje samostatně. Časový význam vsuvek se určuje podle vztahu okamžiku vnímání obsahu nebo vzniku myšlenky k okamžiku promluvy17. Myšlenka obvykle vzniká v okamžiku promluvy, proto mají slova vyjadřující modální význam pochybnosti regis, rodos(i), atrodo nejčastěji tvar přítomného času; vůbec nezáleží na tom, zda se událost zmíněná ve výroku, o jehož pravdivosti se pochybuje, odehrává, odehrála, nebo teprve odehraje. Srov. Rodos, raudonuoja (raudonavo, raudonuodavo, raudonuos) visa padangė. Jestliže mluvčí danou skutečnost vnímal již dříve a myšlenka, kterou vyslovuje, vznikla již dříve, může mít slovo vyjadřující pochybnost tvar minulého času (jednorázového nebo opakovacího). Srov. Rodės/rodydavos, raudonuoja (raudonavo, raudonuodavo, raudonuos) visa padangė. Modální význam pochybnosti a význam budoucího času jsou neslučitelné, protože okamžik promluvy nemůže nastat v budoucnosti. Formy s modálním významem jsou tedy z hlediska časové kategorie skutečnými slovesnými formami. Nemají modální význam proto, že by se proměnily v novou morfologickou kategorii – modální slova –, nýbrž proto, že fungují jako vsuvky. Je třeba dodat, že užívání tvaru atrodytų, stejně jako dalších tvarů kondicionálu fungujících jako vsuvky (manyčiau, sakyčiau), je motivováno spíše stylisticky než gramaticky: pochybnost vyjádřená tvarem kondicionálu (atrodytų) nese odstín menší kategoričnosti, opatrnosti a někdy i skromnosti. Rozsah článku neumožňuje podrobněji prozkoumat další jazykové prvky považované za modální slova, zejména ty, které mají adverbiální podobu; uvedené skutečnosti také nestačí k formulování zobecňujících závěrů o všech modálních slovech. Přesto lze vyslovit několik dílčích závěrů. U slov, která při fungování jako vsuvky vyjadřují modalitu, bledne jejich individuální lexikální význam a na jeho místě se utváří význam modální. Takovou změnu lexikálního významu prodělávají při fungování jako vsuvky také slova, která modálního významu nenabývají. Tvary jednotlivých slov, které fungují jako vsuvky, mají zpravidla nejslabší kategoriální rysy příslušného slovního druhu. V důsledku ustálené syntaktické funkce a automatizovaného užívání se mohou zkracovat, neustrnou však na zvláštní morfologické úrovni modálních slov, nýbrž přecházejí přímo mezi částice, např.: berods, esą, rasi, tarsi, tartum a podobně, částečně také galbūt, turbūt, mat, přičemž zpravidla ztrácejí i funkci vsuvky. Vsuvky nejsou syntaktickým „prostorem“, v němž by se mohla utvářet zvláštní morfologická kategorie (slovní druh) – modální slova. Zdá se, že modální slova v litevštině by bylo vhodnější vyčleňovat jako sémantickou či funkčně sémantickou skupinu, která by bez morfologického omezení zahrnovala modální částice, modální slovesa, příslovce s modálním významem a samozřejmě také tvary různých slovních druhů, které vyjadřují modalitu tím, že fungují jako vsuvky. 16 Золотова Т. А. Очерк функционального синтаксиса русского языка. — М., 1973, с. 173. 17 Srov. tři různě vymezené významy přítomného času ve větě Rodos, ji ne pieną, o kraują iš manęs atima, ponaitčuke CvR V 100. Tvar atima (bez věty) ukazuje, že děj probíhá současně s okamžikem promluvy. Čas věty je přítomný, ačkoli se neshoduje s okamžikem promluvy; časový vztažný bod není přesně určen: mluví se o dosud nedokončené minulé události. Přítomný čas Rodos se shoduje s okamžikem promluvy, protože myšlenka vzniká a je vyslovena právě v okamžiku promluvy. 81 VSVUVNÉ JEDNOTKY A OTÁZKA MODÁLNÍCH SLOV V LITEVŠTINĚ Shrnutí Protože hlavním kritériem pro vymezení modálních slov je jejich syntaktická funkce — užívání jako parentetických jednotek — pojednává článek o morfologickém statusu slov, která jsou považována jak za gramatické parentetické výrazy, tak za ústřední modální slova litevského jazyka: regis, rodos(i), atrodo, matyt(i) a další. Analýzou se dokazuje, že tvary těchto a jim podobných slov, užívaných jako parentetické jednotky, si zachovávají své morfologické charakteristiky. Modalita je u těchto slov zakotvena ve sféře jejich lexikálního významu: tato slova ztrácejí individuální lexikální význam, ale zachovávají jádro zobecněného významu. V litevském jazyce je patrně účelnější považovat modální slova nikoli za zvláštní morfologickou kategorii (zvláštní slovní druh), nýbrž za sémantickou skupinu slov, do níž by se zahrnovala všechna slova s modálním významem: modální částice, modální slovesa, modální příslovce a samozřejmě slova, která jsou modální při užití jako parentetické jednotky.