Gervėčių apylinkių gyvenamųjų vietų vardų leksiniai‑struktūriniai bruožai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989) KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS MARYTĖ RAZMUKAITĖ LEXIKÁLNĚ-STRUKTURÁLNÍ RYSY NÁZVŮ OBYDLENÝCH MÍST V OKOLÍ GERVĖČIAI Názvy obydlených míst v okolí Gervėčiai (okres Astravas v Grodenské oblasti, částečně okres Smurgainys), neboli oikonyma, jsou svými lexikálními a strukturními vlastnostmi, stejně jako ostatní toponyma (hydronyma a mikrotoponyma), blízká toponymům Vilniuského okresu a částečně jižní části okresu Švenčionys. Mikrotoponymie tohoto kompaktního a izolovaného ostrova litevského jazyka na území Běloruské SSR je v poslední době, podobně jako nářeční slovní zásoba, více ovlivněna slovanskými jazyky, avšak oikonymie tohoto kraje se změnila mnohem méně. Jako by pokračovala toponymický areál přilehlých oblastí Litevské SSR. V zásadě tedy náleží ke stejnému regionu, jehož typ geografických názvů i jejich strukturu podmínily podobné historické, kulturní a hospodářské podmínky a reálie. Gervėčiai s okolím byly až do roku 1939 městečkem ve Vilniuském kraji a střediskem okresu, k němuž náleželo asi 150 obydlených míst (z toho 23 panských dvorů) (srov. Kardelytė 1975, 5). Tradičně tato oblast až do poloviny 19. století ještě přímo navazovala na etnografickou Litvu – hlavní území litevského jazyka, zejména v okolí Buivydžiai, Nemenčinė, Karkažiškės a Strūnaitis (Vidugiris 1974, 117; 1972, 19). Podobnost reliéfu, povrchu půdy a fyziografických údajů těchto oblastí se odráží dokonce i v toponymech, zvláště v mikrotoponymech. Článek vychází nikoli ze všech místních názvů těchto oblastí, nýbrž pouze z těch, jejichž litevské ekvivalenty byly zaznamenány během komplexní expedice v roce 1970 při shromažďování materiálu pro místopisný slovník1. Množství zde využitého materiálu proto není velké – uvádí se přibližně 75 oikonym z Gervėčiai a sousedních oblastí (Izabelina, Kiemeliškės, Mikailiškės, Varnionys). Jelikož byly místní názvy zaznamenány z živého jazyka, tedy od mluvčích nářečí, uvádějí se v případě potřeby někdy v závorkách také nářeční podoby oikonym, stejně jako jejich běloruské ekvivalenty. Oikonyma, stejně jako ostatní toponyma z okolí Gervėčiai, vznikla z obecných slov (b.ž.), tj. apelativ, nebo z jiných vlastních jmen. Oikonimizace těchto slov či jmen (přeměna v oikonyma) probíhala v nářečí dvěma způsoby: část oikonym vznikla z obecných nebo vlastních slov bez slovotvorných formantů (primární), část je získala spolu s toponymickými slovotvornými znaky, totiž formanty (sekundární) (srov. Vanagas 1970, 28; 53). Oikonyma vzniklá primárním i sekundárním toponymickým tvořením se vyznačují několika způsoby oikonimizace: 1) afixací, 2) pluralizací, 3) skládáním (srov. Po- 1Místní názvy okolí Gervėčiai shromažďovaly J. Lipskienė, M. Razmukaitė a A. Vidugiris. 77 dolska 1983, 6). Tuo tarpu pagal leksinę-semantinę sudėtį ir kilmę Gervėčių apylinkių vietovardžiai yra keleriopi: 1) asmenvardiniai (iš vardų, pavardžių, pravardžių), 2) apeliatyviniai (iš b. ž. – daiktavardžių, būdvardžių) ir 3) iš kitų toponimų (oikonimų, hidronimų). Primární oikonyma. V okolí Gervėčiai bylo zaznamenáno přibližně 19% těchto názvů. 1. Bez přípony: a) apelativní – Kolionija (bělorusky Калёнія2) v okrese Varnionys (dále jen Varn.), srov. slov. kolionija „samota, statek“ (LKŽ VI 311); b) z jiných toponym: Gibirdė3 (také Gibirždė, bělorusky Гібірда), vesnice v okrese Gervėčiai (dále jen Gerv.), srov. Gibirdė, řeka, přítok (Tamtéž); Maliutà (bělorusky Малюма) v okrese Gerv., srov. Maliutà, řeka (povodí Ašmena); Pelegrindà (bělorusky Пелегрында), vesnice v okrese Gerv., srov. Pelegrindėlė4, řeka (povodí Ašmena); Palestinà5 (bělorusky Палесціна), vesnice, dříve statek, v okrese Gerv., srov. Palestinė, země v západní Asii. 2. S derivačními afixy: a) sufixální, apelativní – Kerplėšinė6 || Kerplėšinà (také Kerplòšina, bělorusky Керплашына, také Керпло́шына), vesnice v okrese Gerv., snad z apelativa *kerplėšinė, srov. kérplėša, kérplėšas „starý, zetlelý pařez porostlý mechem, drn, vývrat“ (LKŽ V 619–620); b) prefixální⁷, apelativní: Ažūlaukė (bělorusky Ажўлаўка) v okrese Gerv., srov. ažūlaukė „zadní okraj pole, konec pole“, z ažu- a lauk(a)s; Ažūkapė, část vesnice Rimdžiūnai v okrese Gerv., srov. ažūkapė „místo za hřbitovem“ z ažu- a kapai; Ažūraistis (bělorusky Ажўроцічы), vesnice v okrese Izabelina (dále jen Izab.), srov. ažūraistis „místo za močálem“ z ažu- a raistas; Ūžupis (také Ūžupė, bělorusky Зарэ́чыца), vesnice v okrese Gerv., srov. ūžupis, ūžupė „místo za řekou“ z už- a upė; Pamedė, část vesnice Girios v okrese Gerv., srov. pamedė „okraj lesa, lesní kraj“ z pa- a mėdis, medžias „les, hvozd“; Pabaliai (bělorusky По́бали) v okrese Mikailiškės, srov. pabalys, pabalai „místo podél bažiny, u bažiny“ z pa- a balà; Páverbi ai (také Pavérbiai, bělorusky Па́вербі, Паве́рбі), vesnice v okrese Izab., srov. *paverbiai „místo podél vrb, vrbových proutků“ z pa- a nářečního verbà „vrba, jíva“. Oikonyma pluralia tantum. Tato místní jména vzniklá morfologickou pluralizací mají koncovku nominativu plurálu. Protože číselná forma místních jmen, zejména oikonym, není morfologickou ani gramatickou, nýbrž slovotvornou kategorií a plní funkci toponymického ukazatele (srov. Суперанская 1969, 114; Подольская 1983, 96), jsou v pracích některých autorů oikonyma s plurálovými koncovkami považována za deriváty vytvořené flexí (srov. Лемцогова 1970, 124–128). 2 Běloruské ekvivalenty apelativ v běžném jazyce jsou uváděny podle J. Rapanoviče (Рапановіч 1982, 16–269). 3 Rašyt. šaltiniuose yra užfiksuota lytis Giberda (Гиберда) (plg. Гошкевич 1905, 31). 4 Hydronymum Pelegrindėlė je nejspíš sekundární, vzniklé pomocí zdrobňovací přípony od hydronyma *Pelegrinda poté, co u řeky vzniklo stejnojmenné sídlo; podobných pozdějších přetvořených názvů je v Litvě mnoho (srov. Vanagas 1970, 126–127). 5 Taková přenesená jména jiných lokalit, zemí, měst, krajů a států nazývají někteří onomastici expresivními metaforickými místními jmény (srov. Михайлова 1971, 140). 6 Jde o novější název vesnice; dříve se zde nacházely Karmazai. 7 Z formálního hlediska by bylo možné tato místní jména zařadit také mezi prefixální deriváty, tedy mezi sekundární oikonyma. Vzhledem k tomu, že jsou stejně jako výše uvedené sufixální oikonymum nejspíše odvozena od fyziografických termínů, jsou však pojednána mezi primárními. 78 Oikonyma typu pluralia tantum z okolí Gervėčiai jsou uváděna jako samostatná skupina. Patří k produktivnějším oikonymům nářečí. Podle původu se zde dělí na 1) antroponymická a 2) apelativní. 1) Antroponymická oikonyma tvoří velkou část oikonym nářečí: Bajorai (bělor. Ба́яры), vesnice v okrese Izabelina, srov. příjmení 8 Bajōras a apelativum bajōras; Barauskai (jinak Ūžupis), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Barauškas; Daukšiai (bělor. Даўкшцы), vesnice, bývalý dvůr v okrese Izabelina, příjmení Daukšys; Gaigaliai (bělor. Гайго́лі), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Gaigalis; Galčiūnai (bělor. Гальчуны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. osobní jméno 9 Galčiūnas, příjmení Galčius; Geliūnai (bělor. Гелюны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. osobní jméno Geliūnas, příjmení Gėlaitis, Gelūnas; Grūodžiai (bělor. Гро́дзі), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Grūodis, Gruodys; Kalviai (bělor. Кавалі), vesnice v okrese Aštravas, srov. příjmení Kalvis a apelativum kalvis; Karmažos (v nářečí také Karmažai), starší název vesnice Kerplėsinės (viz), srov. příjmení Karmažā, Karmažas; Karvėliai (bělor. Карвелі), vesnice v okrese Varniai, srov. příjmení Karvėlis; Miciūnai (bělor. Міцюны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Miciūnas; Mōckos (bělor. Моўкі), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Mockā; Pėtrikai (bělor. Петрыкі), vesnice v okrese Gervėčiai, příjmení Pėtrikas; Radžiūliai (v nářečí Radžiūliai, bělor. Радзюлі), vesnice v okrese Izabelina, srov. příjmení Radziulis, Radžiulis; Rimdžiūnai (bělor. Рымдзюны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. osobní jméno Rimdžiūnas, příjmení Rimdžius; Sakalaičiai (bělor. Сакалаўцы), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Sākalas (*Sakalaitis), Sakalauskas; Sakūnai (bělor. Заку́ны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. osobní jméno Sakūnas, příjmení Sākas, Sakāuskas, Sakāvičius; Savičiūnai (bělor. Савіцюны10), bývalá vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Savičiūnas; Valeikūnai (v nářečí Valai-kūnai, bělor. Валаіку́ны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Valeikā, Valaikā, Valeikis (snad *Valeikūnas, *Valaikūnas); Vaškūnai (v nářečí také Voškōnys, bělor. Вашку́ны), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Vaškūnas; 2) apelativní oikonyma: Girios (bělor. Гі́ры), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. girià; Pridōtkai, bývalý dvůr u vesnice Galčiūnai v okrese Gervėčiai, srov. staroslovanské pridōtkas (<polsky przydatek) „příloha, přidaný pozemek“ (LKŽ X 612). Sekundární oikonyma neboli odvozeniny. V okolí Gervėčiai tvoří většinu, přibližně 40%. Jde o 1) odvozeniny se sufixy, 2) složené útvary a 3) jedno oikonické složené slovo. 1. Nejrozšířenější jsou odvozeniny se sufixy utvořené z osobních jmen (sufixy zde vyjadřují především místní a posesivní význam): -čižna11: Čiužōvščizna (bělor. Чыжоўшчына), vesnice v okrese Varniai, srov. příjmení Čiužāiskas, Čižāuskas, Čižovskis; Ramanaūčizna (bělor. Раманаўшчына), vesnice v okrese Trākininkai, srov. příjmení Ramanaūskas; -ėjos: Milcėjos (bělor. Мільцы), vesnice v okrese Gervėčiai, srov. příjmení Milca, Milčius; 8 Pavardės (pvd.) lyginimui pateikiamos iš „Lietuvių pavardžių žodyno“. V., 1985. T. 1. (A–K) ir 1989. T. 2. 9 Zkratka Avd. (osobní jméno) je uvedena u osobních jmen převzatých ze sdělení M. Birily a A. Vanagase (Бірыла, Ванагас 1968, 12–98). 10 Běloruské ekvivalenty názvů zaniklých vesnic a dvorů jsou uvedeny tak, jak je zmiňuje sdělení M. Birily a A. Vanagase. 11 Sufix slovanského původu, který se vyskytuje také ve slavizovaných pohraničních oblastech Litevské SSR, se obvykle užívá při tvoření oikonym z osobních jmen (srov. Razmukaitė 1983, 147, 152). 79 -ina: -ina12: Zabelina (bělorus. Ізабеліна), vesnice v Izab. okolí, srov. osobní jméno Zabelià, příjmení Zabielà; Viktasinà (bělorus. Виктасіна), vesnice v Gerv. okolí, srov. mužské osobní jméno Viktasià, běloruské příjmení Виктась (Бирыла 1982, 48); -ynas: Margelýnas-ynas: Margelýnas (bělorus. Маргелі), vesnice v Kiemėliškių okolí, srov. příjmení Margėlis; -iškės: Asiniškės (bělorus. Асяніушки), vesnice v Smurg. okrese, Žodiškių okolí, srov. příjmení Asinskas, Asinauskas (<pol. Osina); Antōniškės (bělorus. Антоніушки), vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení, osobní jméno Antōnas; Bagdōniškės (také Bagdāniškės, bělorus. Багданіушки), vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení Bagdōnas; Černiškės (bělorus. Чэрнішки), vesnice v Varn. okolí, srov. příjmení Černis, Černys; Karėiviškės13 (bělorus. Карэйвіушки), vesnice v Gerv. okolí (<nář. jméno Karėiviškė), srov. příjmení Karėiva, Kareivà; Kūdiškės (bělorus. Кудзишки), vesnice v Salų okolí Smurg. okresu, srov. příjmení Kudys, Kudzys; Mikailiškės (také Mikāliškės, bělorus. Микаліуки), vesnice, centrum místního obvodu, srov. příjmení Mikāila, Mikāilas, Mikālas; Pāpiškės (také Pāpiškis, Pāpiškiai, bělorus. По̄піунки), vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení Pāpas, Papys a obecné jméno pāpas „pop“ (LKŽ IX 350); Petrėliškės (bělorus. Петпаніушки), zaniklá vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení, osobní jméno Petrėlis; -inykai (-nykai): -inykai (-nykai)14: Babrāunykai (také Babrūnykai, bělorus. Бабрунікі), vesnice v Varn. okolí, srov. příjmení Babrōvas, Babrāiškas, bělorus. Баброўскі (Бирыла 1965, 28—29); Gudīnuykai (ofic. bělorus. Гудзянкі, také Gudziniki), vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení Gūdas, Gūdinas, Gudīnas a obecná jména gūdas, gudinis; Šātrinykai || Šātrininkai15 (také Šatėrnykai, bělorus. Шатэрнікі), vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení Šatrys, Šatrinis; -uškės: -uškės16: Knystūškės (bělorus. Кністўуки), vesnice v Gerv. okolí, srov. příjmení Knystautas, Knystautas. Odvozenin se sufixem apelativního původu je zde jen několik: -ėčiai: Gervėčiai-ėčiai: Gervėčiai (bělorus. Гербяты), městečko, centrum okolí, od obecného jména gėrvė (srov. Maciejauskienė 1988). Nejspíše šlo o mikrotoponymum, název louky nebo bažiny *Gervėčia či podobný, který se později změnil v oikonymum (srov. Gervėčia, řeka u Musninkai, Gervėtis, jezero u Salakasu, Gervėčios, louka v okrese Ukmergė, bažina v okrese Ignalina, Gervėčiai, les a vesnice v okrese Utena aj.).17 -ninkai (-nykai): Bālninkai-ninkai (-nykai): Bālninkai (také Bālnykai, bělorus. Бо́льники), vesnice v Varn. okolí, srov. obecné jméno balā. 2. Složených útvarů je v okolí Gervėčiai málo — jde o několik polarizačních oikonym, utvořených ze dvou složek: přídavného jména a oikonyma (pluralia tantum). Jsou uspořádána dvojím způsobem: a) první složka je oikonymum osobního původu— V souvislosti se sufixem tohoto původu v oikonymech Litevské SSR srov. Razmukaitė, tamtéž.12 Vesnice se nazývá také 13KarėivosKarėivos. Nářeční podoba sufixu 14-ininkai (-ninkai)-ininkai (-ninkai). Oikonymum může být také apelativního původu — od obecného jména 15šatràšatrà, užívaného v okolí Gervėčiai ve významu „dlouhá, tenká větev, prut, tyč, žãlga“ (LKŽ XIV 542). 16 Plačiau dėl šios priesagos paplitimo Lietuvos TSR oikonimuose plg. Razmukaitė 1983, 150. Sufix 17-ėčiai (-ėtis, -ėta)-ėčiai (-ėtis, -ėta) se v litevském tvoření názvů sídel se sufixem vyskytuje jen zřídka; je charakterističtější pro tvoření jiných místních názvů, zejména hydronym, a je rozšířen až na drobné výjimky pouze na samém východě Litvy, východně od linie Pabradė, Utena, Zarasai (srov. Vanagas 1970, 141). 80 název, druhý – prosté (neurčité)18 přídavné jméno: Jacinos Didelės (bělorus. Вялікія Яцыніны) ves. a Jacinos Mažos (bělorus. Малыя Яцыніны) ves. v okolí Gervėčiai; také Jokintonės* Didelės || Jokintonės Didžiulės19 (bělorus. Вялікія Екенманы) ves. a také Jokintonės Mažos || Jokintonės Mažūtės20 (bělorus. Малыя Екенманы) ves. v okolí Izabelina; b) první složka – prosté přídavné jméno, druhá – oikonymum (bez opoziční dvojice): Nauji Rimdžiūnai21 ves., srov. Rimdžiūnai ves. v okolí Gervėčiai; Senà Rūdnià (bělorus. Старая Рудня) oproti okolí Gervėčiai, srov. Rudnià ves. v okrese Varėna aj. 3. V okolí Gervėčiai je zaznamenáno jedno složené oikonymum – úředně Gūdagojis (také Gudagòjus, bělorus. Гудагай), městys v okolí Gūdagojis, utvořené ze dvou apelativ – gūdas22 a gõjus nebo z osobního jména Gūdas a gõjus. V okolí Gervėčiai existuje několik oikonym nejasného nebo ne zcela jasného tvoření a původu: Barškėtas zaniklý dvůr v okolí Gervėčiai (srov. Barškėtas louka u vesnice Girios); původ může být osobní jméno, odvozené od příjmení Barškėta, Barškėtis, srov. však obecné podstatné jméno tohoto základu barškėtas „řehtačka“, z něhož mohl vzniknout název louky23. Bėzdanos (také Bėzdenos, Bezdónys, bělorus. Бяздоны), vesnice v okolí Gervėčiai; srov. Bezdónys město a vesnice v okrese Vilnius. Paliauskai (bělorus. Палейка) vesnice v okolí Gervėčiai, snad od přezdívky *Paliauskas (< běloruské nářečí Paliõuka). Svirtiškės (bělorus. Свірыны), vesnice v okolí Izabelina, snad srov. (?) příjmení Svirskas, -škis nebo obecné podstatné jméno svirtis. Sniegiónys (také Sniegėnai, bělorus. Снегяны), snad osobního původu, odvozené od nějaké přezdívky s tímto kořenem (osobní jména s tímto kořenem nejsou doložena). Vaigisai (bělorus. Вайгисы), vesnice v okolí Gervėčiai, snad souvisí s osobními jmény, srov. příjmení Vaiginas, Vaiginis, Vaigauškas aj. Zavelcai (bělorus. Завельцы), vesnice v okolí Gervėčiai. S největší pravděpodobností jde o slovanské předponové odvozené jméno, srov. předponu za- (за-) a slovanský název řeky Neris Veljà (bělorus. Велья, Беля24. V okolí Gervėčiai převažují mezi primárními i sekundárními oikonymy místní názvy odvozené od osobních jmen; méně jich pochází z apelativních lexémů a jen velmi málo z jiných toponym. * Ve spisovném jazyce by bylo Jokintónys (srov. Liñkmenys, také Liñkmenes vesnice v okrese Ignalina). 18 Prostý, neurčitý tvar přídavného jména je při tvoření složených oikonym typický také pro okraj východní části Litevské SSR; srov. místní názvy: Naujas Paliėšius vesnice (okres Ignalina), Naujas Strūnaitis vesnice, Nauja Pašaminė vesnice, Nauji Šaminiai vesnice (okres Švenčionys) aj. (Adresář administrativního a územního členění Litevské SSR. 1976, 194, 195, 196). 19 Tato vesnice se mezi lidmi nazývá také Didžiūkiemis. 20 Lidově se jí říká také Mažakiemis. 21 Nyní se vesnice nazývá Komsamolska. 22 K významům tohoto slova srov. etymologie hydronym s kořenem guđ- od A. Vanaga (Vanagas 1981, 125–126). Srov. také příspěvek S. Karaliūna (1985, 55–56). 23 Zde srov. také hydronyma s tímto kořenem Barškėtis, Barškėta (jezero u Švenčionys), Barškiėtis (řeka u Molėtai) aj. (Vanagas 1981, 59), což by potvrzovalo domněnku, že oikonymum lze spíše spojovat s apelativem. 24 Dėl tokių upėvardžių formų plg. Vanagas 1981, 382–383. 6. 678 81 Nejproduktivnějšími způsoby tvoření oikonym v těchto končinách budou zřejmě sufixace a pluralizace (což je charakteristické i pro východní část území Litevské SSR). Oikonym tvořených derivací je zde asi 30% a přibližně stejný podíl připadá na oikonyma pluralia tantum. Pro shrnutí přehledu lze mikromodel oikonymie okolí Gervėčiai znázornit takto: Oikonyma podle původu: od osob. od apelativ. od jiných místních názvů (lexikální obraz) 59% 23% 7% Oikonyma podle tvoření: primární pl. tantum sekundární (odvozená): (strukturální obraz) 19% 32% afixální složené odvozeniny útvary 30% 9% Zbývajících (~10%) připadá na oikonyma s nejasným způsobem tvoření a původem. Zdá se, že takový „mikromodel“ — snad s drobnými odchylkami — by se hodil i pro oikonymii východních okrajů Litevské SSR. Kromě toho má více než polovina zde přehledově zpracovaných oikonym z okolí Gervėčiai (asi 40) protějšky ve zmíněném litevském pohraničí, snad jednak kvůli slovotvorným prvkům typickým pro sousední nářečí, jednak kvůli samotné slovní zásobě, podobnosti lexémů a dalším příčinám. Převaha oikonym odvozených od příjmení a majících původ v osobních jménech by naznačovala, že většina názvů sídel v tomto regionu vznikla poměrně pozdě a jejich vznik byl podmíněn již soukromým vlastnictvím. LITERATŪRA Karaliūnas S. Etnolingvistinė opozicija „aiškiai kalbantieji“ — „neaiškiai, nesuprantamai kalbantieji“ ir liet. gūdas, lat. guds semantika, etimologija bei daryba // Tarptautinė baltistų konferencija (Pranešimų tezės). V., 1985. P. 55—56. Kardelytė J. Gervėčių tarmė. V., 1975. Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas. V., 1976. T. 2. Maciejauskienė V. Gervėčių vardo kilmė // Gervėčiai. V., 1989. P. 259—260. Razmukaitė M. Asmenvardiniai priesaginės darybos Lietuvos TSR oikonimai // Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A. ser. 1983. T. 2 (83). P. 146—153. Vanagas A. Lietuvos TSR hidronimų daryba. V., 1970. Vanagas A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. V., 1981. Vidugiris A. Gervėčių tarmės leksiniai dialektizmai // Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A. ser. 1974. T. 1 (46). P. 117—127. Vidugiris A. Iš Gervėčių tarmės semantinių dialektizmų // Lietuvių kalbotyros klausimai. 1972. T. 13. P. 19—29. Бырыло М. В. Беларуская антрапанімія. Мінск, 1982. Бырыло М. В., Ванагас А. П. Літоўскія элементы ў беларускай анамастыцы. (Даклады). Мінск, 1968. Гошкевич И. И. Виленская губерния. Вильна, 1905. Лемциогова В. П. Беларуская айканімія, Мінск, 1970. Михайлова А. Т. Об эмоциональных и экспрессивных топоосновах // Ономастика Поволжья. Горький, 1971. Ч. 2. С. 138—142. Подольская Н. В. Типовые восточнославянские топоосновы. М., 1983. 82 Раданович Я. Н. Словнік назваў населеных пунктаў Гродзенскай вобласці. Мінск, 1982. Суперанская А. В. Род и число собственных имен // Суперанская А. В. Структура имени собственного. М., 1969. С. 108—117. ЛЕКСИКО-СТРУКТУРНЫЕ ЧЕРТЫ ОЙКОНИМОВ ОКРЕСТНОСТЕЙ ГЕРВЯТ Резюме В статье рассматриваются лексико-структурные черты ойконимов, собранных в окрестностях Гервят (БССР, Островецкий р-н Гродненской обл.) во время экспедиции 1970 г. По данному материалу выделяется несколько словообразовательных групп ойконимов: 1) ойконимы первичного образования, т. е. образованные от нарицательных слов или других собственных имен без топоформантов и 2) ойконимы вторичного образования, т. е. образованные от других нарицательных слов или собственных имен при помощи топонимических формантов или другими способами (аффиксация, словосложение, соположение). Наиболее продуктивным видом образования ойконимов в окрестностях Гервят является суффиксация (~30%). Констатируется, что одним из наиболее популярных способов перехода appellативов или других собственных имен в класс ойконимов является плюрализация, т. е. образование собственных имен в форме pluralia tantum (~32%). По лексическому складу или по происхождению ойконимия окрестностей Гервят делится на 3 группы: 1) отантропонимные ойконимы, 2) ойконимы, образованные от антропонимов, и 3) ойконимы, образованные от других топонимов. Наиболее продуктивными являются ойконимы антропонимического происхождения (~59%); ойконимы, образованные от других топонимов, составляют лишь ~7%. Констатируется, что окрестности Гервят по своему ойконимическому материалу являются частью или продолжением топонимического ареала самой восточной части региона ЛитССР (Вильнюсского, Швенчёнского р-нов). 6