Latviškos pavardės Lietuvoje

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989) KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS ALEKSANDRAS VANAGAS LOTYŠSKÁ PŘÍJMENÍ V LITVĚ Lotyšských příjmení je v Litvě poměrně mnoho, dosud však zůstávají zcela neprozkoumaná. Už jen z tohoto důvodu nebude možné podrobně pojednat o všech. Článek se proto nebude snažit ani tak uvést všechna příjmení lotyšského původu, jako spíše rozebrat kritéria, na jejichž základě lze lotyšská příjmení odlišit od litevských. Nejprve je třeba zdůraznit, že bude řeč pouze o současném období, tedy také o současných lotyšských příjmeních v dnešní litevštině. Je důležité to zdůraznit z mnoha důvodů; především je třeba zmínit, že počet lotyšských příjmení v Litvě v průběhu dějin zřejmě značně kolísal. Za druhé, specifika vývoje samotných lotyšských příjmení (jejich poměrně pozdní právní uzákonění aj.) rovněž nutí zdůraznit, že bude řeč o období vývoje lotyšských příjmení, kdy již byla utvořena a ustálena (Сталтмане 1981, 3—11). Kritérií pro odlišení lotyšských příjmení od ostatních, v tomto případě především od litevských, je poměrně mnoho, někdy však ani jedno z nich posuzované samostatně, ba ani všechna společně nedokážou přesně odpovědět na otázku, které příjmení je lotyšské, které litevské a které má jiný původ. Proto lze také celkový počet lotyšských příjmení v Litvě jen obtížně vyjádřit číslem. To ovšem neznamená, že kritéria pro vyčleňování lotyšských příjmení jsou příliš nejasná nebo že vůbec neexistují. Pokud jde o kritéria odlišení, lze je rozdělit do dvou skupin — lingvistická a nelingvistická (extralingvistická) kritéria. Lingvistickými kritérii se zde rozumějí taková kritéria, která umožňují odlišit lotyšská příjmení od ostatních pouze na základě jazykových skutečností. Kritéria této skupiny bývají nejčastěji fonetická, lexikální a morfologická (slovotvorná). Fonetickým kritériem se rozumí takové kritérium, při němž lotyšský původ příjmení prozrazuje fonetická podoba slova. Uveďme několik příkladů. Bērzinis Lkv 3, Ppl (lot.), Kdn 4 (lot.), Slč (lot.) (9)*. Lotyšský původ tohoto příjmení prozrazuje především souhláska z: lot. Bērzinš (Salnajs, Maldups 1931, 150). V litevštině odpovídá hlásce z hláska ž, srov. litevské příjmení Beržinis (na různých místech Litvy). Birzgālis Rz (lat.). Plg. lat. Birzgališ (Salnajs, Maldups 1931, 77 ir kt.), Birzgals (Ten pat, 22 ir kt.). Iš lat. birzs „beržynas“ ir gals „galas“. Lietuvių panašių pavardžių nėra. * Číslo za zkratkou názvu místa bydliště udává, kolik rodin s daným příjmením v příslušné lokalitě žije; číslo v závorkách za lokalizací označuje celkový počet rodin s tímto příjmením. 62 Cėlinis Kri 5 (lotyš.). Z lotyš. Celinš (Salnais, Maldups 1931, 50): lotyš. ceļš „cesta“ nebo snad celis „stezka, das Knie“. Litevské příjmení by bylo *Kėlinis nebo *Kelinīs. V současnosti taková litevská příjmení neexistují. Celmas Krp 2 (lotyš.). Z lotyš. Celms (Salnais, Maldups 1931, 75): lotyš. celms „pařez“. Srov. litevské příjmení Kėlmas. Cėlminis Brž (lotyš.), Krp 2 (lotyš.), RdN 2 (lotyš.) (5). Z lotyš. Celminš (Salnais, Maldups 1931, 8 a lotyš.): lotyš. celms „pařez“. Litevské příjmení *Kelminis nebo podobné není, alespoň v současnosti, známo. Cieminas Žml (lat.). Iš lat. Cieminš (Salnais, Maldups 1931, 94 ir kt.): lat. ciems „kiemas“. Lietuviška pavardė *Kieminis ar pan. nežinoma. Čersis Brž. Iš lat. Cers (Salnais, Maldups 1931, 89 ir kt.), plg. lat. cers „keras“. Žinoma ir gana dažna lietuviška pavardė Kėrs. Daržinis RdN (lat.). Iš lat. Darzinš (Salnais, Maldups 1931, 66 ir kt.): lat. dārzs „daržas“. Lietuvių pavardė Daržinis (Brž) greičiausiai yra vėliau pakitusi iš Daržinis < Darzinš. Zvejnieks Brž. Iš lat. Zvejnieks (Salnais, Maldups 1931, 25 ir kt.): lat. zvejnieks „žvejys“. Žinomas ir lietuvių kalbos bendrinis žodis žvejūnininkas „žvejys“, bet dėl žodžio pradžios priebalsio ž pavardė Žvainikas iš jo kilti negalėjo. Za lexikální kritérium se považuje takové kritérium, při němž lotyšský původ příjmení ukazuje lexém, tj. příjmení je odvozeno nebo utvořeno nikoli z litevského, ale z lotyšského apelativa. Vzhledem k tomu, že v litevštině a lotyštině existuje rozsáhlá vrstva lexika společná oběma jazykům, je zřejmé, že toto kritérium může být dostatečně účinné především v případech, kdy se příslušná lotyšská apelativa liší od litevských. Āpogas Skd (lat.). Iš lat. Apogs (Salnais, Maldups 1931, 264), plg. lat. vv. Apuogs, Apuogi k.: lat. apuōgs „apuokas“ (Endzelīns 1956, 41). Žinoma ir panaši lietuvių pavardė — Apūokas Ds 4, Kn, Ob 2 (7): liet. apūokas. Āuzinis Brž 2, RdN (3). Z lotyš. Auzinš (Salnais, Maldups 1931, 20 aj.): lotyš. auza „oves“. Srov. odpovídající litevské příjmení Avižinis Pgg, Vrn (2). Bālodis Brž 3 (lotyš.), Kri 10 (lotyš.), Lnkv, Pbr (lotyš.) (15). Z lotyš. Balodis (Сталтмане 1981, 140): lotyš. balodis „holub“. Srov. litev. Balandis — časté příjmení, přibližně 130 rodin. Biezums Kri 5 (lotyš.), Žml 3 (lotyš.) (8). Z lotyš. Biezums (Salnais, Maldups 1931, 75): lotyš. biezums „tvrdohlavec; pomalý, netečný člověk“, biezs „tlustý“. Birznieks Kn 2. Z lotyš. Birznieks (Сталтмане 1981, 174): lotyš. birznieks „ten, kdo žije v březovém háji“. Būmanis Jnš 2. Z lotyš. Būmanis (Salnais, Maldups 1931, 28 aj.), srov. lotyšská místní jména Būmanis, Būmaņi, Būvmaņi: lotyš. bū(v)manis „tesař“ (Endzelīns 1956, 151) < středodolnoněmecky būwman (Mülenbachs 1925, 360). Būrgis Žr 4. Srov. lotyš. Burgis (Salnais, Maldups 1931, 266 aj.), Burga (tamtéž, 79), lotyšská místní jména Burgi, Burga: lotyš. burgis „čaroděj, kouzelník“ (Endzelīns 1956, 147; Mülenbachs 1925, 353). Burvys Kl, Kn, Pln 6, Plt 2 (10). Z lotyš. Burvis (Salnais, Maldups 1931, 150 aj.), Burva (tamtéž, 141), lotyšská místní jména Burvji, Burvi: lotyš. būrvis „čaroděj“ (Endzelīns 63 1956, 148; Mülenbachs 1925, 335). Pruské místní jméno Burvite se rovněž srovnává s lotyšským būrvīs (Gerullis 1922, 24). Cālytīs Pp 2 (lot.). Z lot. Cālītis (Salnais, Maldups 1931, 26 aj.), Cālīts (Tamtéž, 61 aj.): lot. cālis „kuřátko“. Cēplis Brž 5, Pbr, RdN 3, Všk (lot.) (10). Z lot. Ceplis (Salnais, Maldups 1931, 166 aj.): lot. ceplis „pec, kamna“. Cīrulis Aln, Brž 5, Klp 2, RdN 9, Všk 2 (lot.), Žg (20); Cīrulis Klp 2, Krč (lot.), Šlu (4); Cyruļys Klp, Pgg 5, Šlu 10 (16). Z lot. Cīrulis (Salnais, Maldups 1931, 18 aj.): lot. cīrulis „skřivan“. Čākstas Šl. Plg. lat. Čakste (Salnais, Maldups 1931, 131 ir kt.), Čākstens (Ten pat, 513); Čakstiņš (Ten pat, 155 ir kt.), lat. vv. Čakstis, Čakste, Čakstes, Čaksti: lat. čakste „toks augalas (lanius excubitor, lanius minor, saxiola rubicola) ir „kas mažas“ (Mülenbachs 1925, 401, Endzelīns 1956, 176) arba lat. čākste „minkšta kopūsto galva; tinginė, mieste šlitinėjanti merga“ (Mülenbachs 1925, 408). Čīkštas Brž. Plg. lat. Čīkste (Salnais, Maldups 1931, 472), lat. vv. Čīkstes, Čīks-ti: lat. čīkste „stuobrys, kerėpla, liurbis, lazda“ (Endzelīns 1956, 181). Dābuolds RdN (lat.). Iš lat. Dābols (Salnais, Maldups 1931, 45 ir kt.): lat. dābuols „dobilas“. Plg. liet. pvd. Dóbilas — dažna pvd., apie 60 šeimų. Dābuolinis Brž. Iš lat. Dāboliņš (Salnais, Maldups 1931, 18 ir kt.), plg. lat. vv. Dābuoliņi: lat. dābuols „dobilas“ (Endzelīns 1956, 200). Daūdzvardas Imbr, Kn 2 (3). Z lot. Daudzvārds (Salnais, Maldups 1931, 528 aj.), Daudzvārdis (Tamtéž, 546): lot. daūdzvārdis „mnohojmenný“ (Mülenbachs 1925, 444). Daūgavietis Brž, RdN 5 (6). Z lot. Daugavietis (Salnais, Maldups 1931, 490 aj.), Daugaviets (Tamtéž, 498 aj.): lot. dāugavietis „obyvatel od Daugavy“. Jiné litevské příjmení, například Daugovetas Kn, Daugvietis Brž, Kdn, Kn, Pn2 (5), Dūgavietis Brž 3, se nejspíše také vyvinula později nebo změnila z litevského Daūgavietis, lotyšského Daugavietis či podobné podoby. Spruōģis Lnkv, RdN 3, Šs (5). Z lot. Sproģis (Статлмане 1981, 141): lot. spruoģis „člověk s kudrnatými vlasy, kudrnáč“. Zviēdras RdN. Iš lat. Zviedris (Salnais, Maldups 1931, 28 ir kt.): lat. zviēdris, zviēdrs „švedas“. Morfologické, nebo snad přesněji slovotvorné kritérium, podle něhož lze podle tvoření a struktury slova určit, kdy považovat příjmení za nikoli litevské, nýbrž lotyšské, se při výkladu původu příjmení uplatňuje mnohem méně často než například kritérium lexikální nebo fonetické. Slovotvorné prostředky nejčastěji poukazují na lotyšský původ příjmení pouze ve spojení s dalšími — lingvistickými i nelingvistickými — důvody. Mezi zřetelnější případy slovotvorby charakteristické pro lotyštinu lze uvést například odvozeniny s příponami -niek- a zejména -inis. Āurenieks Skd (lat.) Plg. lat. vv. Auerenieks (Endzelīns 1956, 55). Galbūt toliau gretintina su lat. aūrnieks „medžioklės trimitininkas; trimituojantis medžiotojas“ (Mülenbachs 1925, 226). 64 Bitiniekas Dr (lat.). Kontaminacinė pv. iš lat. Bitenieks (Salnais, Maldups 1931, 33 ir kt.) ir liet. Bitinas. Kad tai latviška pavardė, rodo latviška priesaga -niek-. Pro lotyšská příjmení je velmi typická přípona -iņš. Podle údajů V. Staltmanė patří lotyšská příjmení s -iņš nejen k těm nejčastějším, ale také k těm „nejlotyšštějším“ v tom smyslu, že většina z nich vznikla z lotyšských apelativ. Také litevská příjmení s -inis jsou poměrně rozšířená, jejich procentuální podíl v litevské antroponymii je však mnohem nižší než v lotyšské. Kromě toho se litevská příjmení s příponou -inis tvoří z omezenějšího okruhu apelativ než lotyšská. Proto lze například příjmení Antinis Brž, Rk 3 (lot.) pokládat spíše za lotyšské než za litevské už jen kvůli příponě: litevská příjmení odvozená s příponou -inis od názvů ptáků se, zdá se, nevyskytují – srov. lot. Antiņš (Salnais, Maldups 1931, 14 a další) a Gulbiņš (lot. gulbis), Strazdiņš (lot. strazds), Vanadziņš (lot. vanags) atd. (Сталтмане 1981, 219–226). Příjmení *Antinis není v Litvě doloženo. Z podobných důvodů lze i příjmení Barzdinis Jnš (lot.), Krp 2 (lot.) (3) odvozovat z lot. Bārziņš (Сталтмане 1981, 220): lot. bārzda „vousy“. Příjmení *Barzdinis není v Litvě doloženo. Tímto způsobem lze vysledovat lotyšský původ i některých dalších litevských příjmení s -inis. Z dalších lingvistických kritérií, o která se lze občas opřít při hledání lotyšských příjmení v Litvě, lze zmínit také akcentuační kritérium. Samostatnou roli však toto kritérium hraje jen velmi zřídka – nejčastěji je třeba je kombinovat s jinými (lingvistickými i nelingvistickými). Například příjmení Dáržininkas Nj, Rz, Sml (3) lze považovat za lotyšské, později jen poněkud pozměněné a litevštině přizpůsobené, mimo jiné i z hlediska přízvuku – litevsky by znělo *Daržininkas: daržininkas „ten, kdo pečuje o zeleninovou či ovocnou zahradu“. Srov. lot. Dārznieks (Salnais, Maldups 1931, 57 a další): lot. dārznieks „zahradník“. To, že uvedené příjmení Antinis je skutečně lotyšské, dokládá i jeho přízvuk – litevsky by nejspíše znělo *Antinis. Mimochodem, příjmení známého litevského sochaře Antinis se dnes také nejčastěji přízvukuje jako Antinis. Takto nesprávně přízvukované se dostalo dokonce i do odborné literatury (Skardžius 1941, 258). Z nelingvistických (extralingvistických) kritérií jsou důležitá dvě – národnostní a areálové (geografické) kritérium. Ačkoli jsou obě velmi důležitá, nejsou absolutní, protože je známo mnoho případů, kdy lidé lotyšského původu nebo ti, kdo se považují či považovali za Lotyše, mají příjmení litevského původu. Například nositelé příjmení Buividýs Grz 2 se na konci třicátých let zapsali jako Lotyši, ačkoli jejich příjmení je nepochybně litevské – srov. litev. Buivídas (asi 80 rodin), Bùivydas (asi 230 rodin), Buivýdis (10 rodin) aj. Je samozřejmé, že většina Litevců žijících v pohraničí mezi Litvou a Lotyšskem má litevská příjmení. Geografické kritérium proto může být účinné jen v některých případech. Obě tato nelingvistická kritéria nabývají na významu především tehdy, když lze příjmení teoreticky považovat zhruba stejně za lotyšské i litevské, tedy když lingvistická kritéria pro výklad jeho původu nejsou dostatečně účinná. 5. 678 65 Bālinis Žml 4 (lot.). Z lot. Bālinš (Endzelīns 1956, 91). Teoreticky je možné i litevské příjmení *Bālinis nebo *Balinis (srov. litev. Šilinis, Miškinis aj.), ale jednak se takové příjmení v Litvě vůbec nevyskytuje, jednak – a to především – zeměpisné rozšíření příjmení (pohraniční oblast s Lotyšskem) a národnost jeho nositele (Lotyš) nepochybně ukazují, že příjmení Bālinis je lotyšské. Báltinas Mžk 3 (lot.), Trk (4). Z lot. Baltins (Rīgas un Jūrmalas… 1971, 66), Baltinš (Сталтмане 1981, 224): lot. bálts „bílý“. V tomto případě je třeba příjmení Báltinas považovat za lotyšské ze dvou hlavních důvodů – kvůli geografii a národnosti (okolí Mažeikiai). Je důvod se domnívat, že i další příjmení ze severní Litvy — Báltynas Yl 3, Ms 2, Skd 4 (9) a Báltinis RdN 9, Baltinis Sd — mohla být později pozměněna z lot. Baltins nebo Baltinš. Litevské příjmení *Baltinis ani podobné příjmení není doloženo. A obecně jsou litevská příjmení odvozená od přídavných jmen příponou -inis velmi vzácná. Būlderis Ob (lot.), Pn, Ppl, Rk (lot.) (4). Z lot. Bulders (Salnais, Maldups 1931, 97 a další), Buldurs (Tamtéž, 265 a další), srov. lot. místní jména Bulderes, Buldūrs, Buldūri (Endzelīns 1956, 142). Lotyšská příjmení a místní názvy možná souvisejí s lot. būldūrs „tlachal, šišlal, křikloun“. K bulður-: bulder- srov. lot. būlderēt: bùlderēt (Mühlenbachs 1925, 348). Že příjmení Būlderis nelze odvozovat z litevské výpůjčky (známé pouze ze slovníku A. Jušky) bulderis „tlustý člověk, tlouštík, otylý člověk“, dokládá jeho zeměpisné rozšíření a především národnost (dva ze čtyř jeho nositelů se ještě nedávno považovali za Lotyše). Dievinas Plng 6 (lot.). Z lot. Dieviņš (Salnais, Maldups 1931, 291; Сталтмане 1981, 225): lot. dievs. Litevské příjmení *Dievinis ani podobné příjmení není doloženo. Při analýze původu příjmení se lze nejčastěji opřít nikoli o jediné z uvedených kritérií, ale o dvě nebo dokonce několik z nich. Výklady původu jsou díky tomu podstatně přesvědčivější. Například při výkladu původu příjmení Bērziņis je důležité nejen fonetické kritérium (z namísto ž), ale také národnostní (téměř všichni nositelé tohoto příjmení jsou nebo byli lotyšské národnosti) a geografické kritérium (toto příjmení je známo převážně v samotném pohraničí s Lotyšskem). Lotyšský původ příjmení Bitiniekas dokládá nejen slovotvorné kritérium (přípona -niek-), ale také kritérium národnostní (jeho nositel byl Lotyš). Podobných případů je mnoho. Na základě těchto kritérií se nejčastěji daří určit taková lotyšská příjmení, která jsou geneticky zpravidla baltská, tj. vznikla z obecných slov lotyštiny (domácích, někdy i přejatých). Příjmení tohoto typu vznikala v lotyštině poměrně pozdě, ne vždy přirozeným vývojem osobních jmen, ale velmi často umělým způsobem. Jde většinou o příjmení, která se v Lotyšsku rozšířila v prvních desetiletích 19. století (Сталтмане 1981, 8). Podstatně složitější je situace u příjmení, která se v Lotyšsku mohla objevit dříve a která jsou většinou geneticky nelotyšská (zpravidla německá). Od podobných litevských příjmení se odlišují obtížněji, protože většina lingvistických kritérií (fonetické, lexikální a slovotvorné) často ztrácí svou účinnost: příjmení tohoto typu nemají jazykové rozlišovací znaky charakteristické pro tyto dva baltské jazyky. V takovém případě je třeba více vycházet z nelingvistických kritérií – národnostního, geografického apod. 66 Bēikmanas Dr 2. Nejpravděpodobněji ne přímo z něm. Beukmann (Gottschald 1954, 213) či podobně, nýbrž z lotyšského příjmení německého původu Beikmanis (Rīgas un Jūrmalas… 1971, 70). Bidermanas Slč (lat.) Greičiausiai iš lat. Bidermanis (Rīgas un Jūrmalas 1971, 76), Bidermanis (Salnais, Maldups 1931, 220 ir kt.), kurios savo ruožtu yra iš vok. Biedermann (Gottschald 1954, 192). Bridagas Žml (lat.). Plg. lat. pvd. Bridags (Salnais, Maldups 1931, 8 ir kt.), Brī-dags (Ten pat, 424 ir kt.), Brīdāgs (Ten pat, 420), lat. vv. Brīdāgi, Brīdāgi, Brīdēgi ir kt., kuriuos J. Endzelynas kildina iš vok. vid. žem. vridg? (Endzelīns 1956, 130–131). Bulverkis Brž. Iš lat. Bulverks (Salnais, Maldups 1931, 34 ir kt.), o ši — greičiausiai iš vok. Bollverk (Gottschald 1954, 201) ar pan. Danenbergas Krp (lat.). Iš lat. Danenbergs (Salnais, Maldups 1931, 138 ir kt.), o latvių pvd. yra iš vok. Dannenberg (Gottschald 1954, 566). Vyskytují se také případy, kdy se příjmení slovanského původu mohlo do Litvy dostat z Lotyšska. Takovým by mohlo být příjmení Brūnovas Ppl (lot.), Rim, Smal 4 (6). Snad z lot. Brūnovs (Salnais, Maldups 1931, 24 aj.), Brunavs (Tamtéž, 378), Brūnavs (Tamtéž, 319). Lotyšská příjmení mohou být slavismy, srov. pol. Brunow (Słownik… 1967, 258), Brunoff (Bystroń 1936, 283), něm. < sl. Bru now (Gottschald 1954, 211). Takové případy jsou poměrně vzácné. Někdy lze příjmení nebaltického původu považovat za lotyšské proto, že vzniklo z nějakého jiného osobního jména (nejčastěji křestního) v lotyštině. Anšencas Brž. Jde o určitou obměnu lot. Jančēns, toto osobní jméno pak pochází z křestního jména Jānis (Rūķe-Draviņa 1959, 59). Daūkas Kp 6, Skp 3, Šmn 13, Všn (23). Nejpravděpodobněji z lot. Dauka či podobně, což je zkrácenina křestního jména Dāvīds (Rūķe-Draviņa 1959, 59). Snad z Lotyšska pocházejí také příjmení (alespoň některá) Brenčis Klp 2. Žml (3), Brencys Klp 2, Brenčius Ms 5, Nv, Pln 2, Plt 11, Sk, Slnt 8 (28), Brenčis Brž, Brenčūs Kn, Rk 2 (3), Brenčius Klp. Především je třeba je spojovat s častým lotyšským příjmením Brencis (Salnais, Maldups 1931, 82 aj.), odvozeným od Laurentius (Mühlenbachs 1925, 330). V litevštině se křestní jméno takto nezkracuje. Někdy je třeba považovat příjmení za lotyšské jen proto, že jeho nositel je lotyšského původu. Jinak může být takové příjmení zcela dobře i litevské. Například Čigōnas Šl (lot.) — z lot. Čigāns (Salnais, Maldups 1931, 213 aj.): lot. čigāns (srov. lit. čigōnas). Další litevská příjmení Čigōnas nejsou. Poměrně často se vyskytují případy, kdy je podobné příjmení nebaltického (obvykle německého) původu rozšířeno v Litvě i Lotyšsku, avšak za lotyšské je lze považovat pouze v konkrétním případě, kdy je jeho nositel Lotyš. Například: Bliumbergas Klp 3, Kn 15, Šlu 3, Trgn, Trš (lot.) (23). Zřejmě pouze příjmení z Tryškiai je kvůli národnosti svého nositele třeba považovat za lotyšské, z lot. Blumbergs (Salnais, Maldups 1931, 49 aj.). V ostatních případech může litevské příjmení Bliumbergas pocházet i přímo z něm. Blumberg (Gottschald 1954, 198). 5* 67 Často lze usuzovat, že příjmení je lotyšského původu, protože podobné příjmení (nebo místní jméno) se vyskytuje v Lotyšsku, případně je jich v Lotyšsku více než v Litvě, ačkoli původ těch posledně jmenovaných není zatím zcela jasný. Bratēns Brž 3, Pnd, Vb 5 (9). Srov. lot. příjmení Bratenis (Rīgas un Jūrmalas 1971, 84), lot. místní jména Brātene, Brātini (Endzelīns 1956, 126). Būjāns Všk. Plg. lat. pvd. Bujāns (Salnais, Maldups 1931, 110 ir kt.), lat. vv. Bujāni, Bujan, Bujēni (Endzelīns 1956, 140), Būjēns (Ten pat, 151). Daukšta Rs. Plg. lat. pvd. Daukste, Dauksts, Daukšta (Rīgas un Jūrmalas 1971, 101), lat. vv. Daukstes, Daukste, Dauksti, Dauksten (Endzelīns 1956, 199). Dējus Graž, Klp 2, Plng 13 (lot.) Šlu, V (18). Srov. lot. příjmení Dejus (Salnais, Maldups 1931, 248), lot. místní jména Dejus, Deji (Endzelīns 1956, 208). Existuje také mnoho dalších nejrůznějších nejasných, sporných a přechodných případů. Celkový obraz lotyšských příjmení v Litvě je tedy nesmírně pestrý a složitý. Proto je prakticky nemožné říci, kolik lotyšských příjmení se v Litvě vyskytuje. Geografické rozšíření lotyšských příjmení, jak lze očekávat, není rozsáhlé — jde především o Palatvė a západní okraj Litvy. Výjimky lze nejčastěji vysvětlit migrací obyvatelstva. LITERATŪRA Bystroń J. Nazwiska polskie. Lwów; Warszawa, 1936. Endzelīns J. Latvijas PSR vietvārdi. Rīga, 1956. I daļa, 1. sējums. A—J. 425 lpp.; Rīga, 1961. I daļa. 2. sējums. K—Ō. 505 lpp. Gerullis G. Die altpreussischen Ortsnamen. Berlin; Leipzig, 1922. 280 S. Gottschald M. Deutsche Namenkunde. Berlin, 1954. 630 S. Lauksaimnieku un citu zemes īpašnieku adresu grāmata / Red. Salnais V., Maldups A. Rīga. 1931, 1131 lpp. Mü̈lenbachs K. Latviešu valodas vārdnīca / Rediģējis, papildinājis, turpinājis Endzelīns J. Rīga, 1923—1925. T. 1. 839 lpp. Rīgas un Jūrmalas pilsētu telefona tīklu dzīvojokļu telefonu abonentu saraksts. Rīga, 1971. 416 lpp. Rūķe-Draviņa V. Diminutive im Lettischen. Lund, 1959. Salnais V. un Maldups A. Latvijas ciemi. Rīga, 1936. Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. V., 1941, 768 p. Słownik staropolskich nazw osobowych. Wrocław; Warszawa; Kraków, 1965—1967. T. 1. A—D. 580 s. Сталтмане Б. Э. Латышская антропонимия: Фамилии. М., 1981. 228 с. ЛАТЫШСКИЕ ФАМИЛИИ В ЛИТВЕ Резюме Латышские фамилии в Литве встречаются достаточно часто. Распространены они главным образом в северной Литве. Основными лингвистическими критериями выделения латышских фамилий считаются фонетический (Celmas: лтш. cēlms, лит. kélmas), лексический (Ārogas: лтш. apuōgs ‘Филин’, лит. arūokas), морфологический (Āureniekas — ср. лтш. āurnieks ‘трубач на охоте’). К нелингвистическим критериям можно отнести географический (ареальный) и национальный (национальная принадлежность). 68