Mokslo kalbos užuomazgos „Keleivyje“

LIETUVIŲ LEKSIKOS IR TERMINOLOGIJOS PROBLEMOS LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXIX (1991) ANGELĖ KAULAKIENĖ ZÁRODKY JAZYKA VĚDY V „KELEIVISU“ 1.1. Průmyslová revoluce, která začala ve čtyřicátých letech 19. století v Evropě, se Malé Litvy dotkla jen málo. Tento agrární kraj se rozvíjel takzvaným pruským způsobem. Vývoj společenského, politického a hospodářského života výrazně urychlila buržoazně demokratická revoluce v Německu v letech 1848—1849. V Malé Litvě se projevila povstáními dělníků a rolníků a aktivitou demokratických vrstev městského obyvatelstva. Vznikaly demokratické kluby a šířil se svobodný tisk. Právě v té době se objevila první světská litevská periodika (Kaunas, 1987, 55). Kaip nurodo A. B. Klaipėdiškis (Klaipėdiškis, 1914, 69—70), pirmasis Prūsijos lietuvių mėnesinis laikraštis pradėjo eiti 1832 m. sausio mėn. Tilžėje, o nuo liepos mėn. Karaliaučiuje. Šio laikraščio („Nusidavimai apie evangelijos prasiplatinimą tarp žydų ir pagonių“) redaktorius ir leidėjas buvo Fr. Kelch’as. Antrasis Prūsijos lietuvių laikraštis buvo savaitinis ir ėjo nuo 1849 m. balandžio mėn. ketvirtadieniais Klaipėdoje. Tai „Lietuvininkų prietelis, arba Klaipėdos ceitungos“. Šio laikraščio redaktorius buvo kunigas Zippel’is, o leidėjas spaustuvininkas F. W. Horch’as. Tais pačiais metais liepos 2 d. pradėjo eiti trečiadieniais Karaliaučiuje oficiozinis laikraštis „Keleivis iš Karaliaučiaus broliams lietuvininkams žinias parnešąs“. Šio savaitinio laikraščio redaktorius ir leidėjas buvo Fr. Kuršaitis. „Keleivio“ sumanytoju buvo generolas von Plehve. Jis, prisibijodamas, kad 1848—1849 m. siautusios Vokietijos buržuazinės demokratinės revoliucijos dvasia neužkrėstų ir lietuvių, liepė Fr. Kuršaičiui valdžiai ištikimą laikraštį leisti. Valdžia duodavo „Keleiviui“ kasmet 450 markių pašalpos. „Keleivį“ Fr. Kuršaitis leido ir redagavo iki 1880 m. vasario mėn. pabaigos (Klaipėdiškis, 1914, 70), po to jį perdavė redaguoti mokytojui A. Einoriui iš Klaipėdos. A. Einoris přejmenoval „Keleivis“ na „Naujasis keleivis“ a začal jej vydávat každý týden od 1. dubna 1880 v Tilsitu. Jak uvádí A. B. Klaipėdiškis (Klaipėdiškis, 1914, 75), obsah těchto novin byl stejný jako obsah někdejšího „Keleivisu“ Fr. Kuršaitise, jen o něco národněji orientovaný. „Naujasis keleivis“ vycházel do 18. listopadu 1883. Nějakou dobu měl přílohu „Gaspadorystės laiskas“. V roce 1883 byl „Naujasis keleivis“ přejmenován na „Tilžės keleivis“, poté A. Einoris znovu obnovil starý „Keleivis“, který vycházel každý týden v Ragnitě, později v Klaipėdě pod starým názvem „Keleivis broliams lietuvininkams žinias parnešąs“ (Klaipėdiškis, 1914, 76). V „Keleivisu“ vydávaném Fr. Kuršaitisem zaujímala hlavní místo nedělní kázání, po nich následovaly politické zprávy. Věci zajímající veřejnost byly zveřejňovány 80 v rubrikách „Zákony“, „Poučení“, „Mějte se na pozoru!“, „Nejčerstvější zpráva“, „Různé krátké zprávy“, „Různé zprávy“ apod. V „Keleivisu“ byly zveřejňovány také popularizační články z astronomie, botaniky, fyziky, geografie, historie, medicíny, meteorologie, techniky, veterinářství, zoologie a dalších oborů. Zde je několik z nich: „Jehlová puška“ (104, 150)1, „Na naší železnici“ (55, 139), „O unikajícím vzduchu v uhelných dolech“ (57, 163), „O obrovském hadovi“ (26, 193), „O průvodci naší země“ (hovoří se o Měsíci, 261, 182–184), „O kobylkách“ (149, 194–195), „Elektrický magnetický dalekopis neboli telegraf“ (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51), „Úhyn dobytka“ (68, 11), „Mor dobytka“ (5, 153; 77, 79), „Čápi“ (81, 111–112), „Parní stroje neboli dampfmašynės“ (15, 94–95; 16, 98–99; 20, 118–119), „Z pohanství“ (39, 139), „Jak překonat chorobu brambor?“ (32, 72), „Kdo vynalezl střelný prach?“ (205, 11), „Lišejník“ (215, 189–190), „Cholera“ (42, 159; 56, 160; 144, 146), „Komets“ (92, 59), „Lavyna“ (71, 47), „Něco o arménských národech“ (93, 66; 94, 70), „Nová železnice“ (53, 112), „Počasí“ (45, 191), „Vzduchová koule“ (102, 128), „Děla“ (hovoří se o červech, 67, 116), „Ničitelé děl“ (84, 127), „Páv“ (106, 179), „Proti pijavicím objevujícím se na výhoncích“ (102, 128), „Proti molům a zuřivému psu“ (54, 131), „Proti červům neboli dělům, které požírají zelí“ (36, 111), „Proti chorobě brambor“ (31, 75; 33, 75), „Rumunsko“ (230, 181), „Zatmění Slunce“ (20, 120), „Slunce se zatmí“ (18, 112), „Mravenec“ (21, 146–148), „Nové zřízení cihelen“ (142, 139), „Telefons neboli tolkabys“ (239, 100–101; 240, 107–108), „Dalekopis“ (9, 38–39), „Trichiny“ (135, 74), „Kolejnice na naší nové železnici“ (116, 106), „Turci“ (51, 49), „Pavouk“ (95, 6), „Hadi“ (25, 190–191), „Zemětřesení v Americe“ (151, 18) atd. „Keleivis“ byl tedy vybrán z několika důvodů. Zaprvé to byly jedny z prvních litevských novin, jejichž vydání lze považovat za počátek všech ostatních litevských periodik jak v Malé Litvě, tak v Litvě. Zadruhé byl jejich redaktor Fr. Kuršaitis dobrým znalcem litevštiny, a proto se jazyk „Keleivisu“ svou čistotou a správností odlišoval od jazyka ostatních tehdejších publikací. Zatřetí „Keleivis“ zřejmě přinášel nejvíce popularizačních článků, v nichž lze najít zárodky některých prvků jazyka vědy. 1.2. Vědecké poznání se obvykle opírá o teoretické a experimentální metody. Tyto metody zčásti určují i specifika jazyka vědy, která se projevují přesným formulováním tvrzení a hypotéz, jejich zdůvodňováním a argumentací, systematickým, logickým a objektivním výkladem a rozborem té či oné problematiky a jejím dokazováním. Jazyk vědy se tedy vyznačuje určitými vlastnostmi: abstraktností, srozumitelností, logičností, modalitou, přesností, stručností apod., jež jsou dány následujícími činiteli. Zaprvé terminologií. Patří sem slova užívaná v jazyce vědy v obvyklém významu, sémanticky transformovaná slova obecného jazyka (tj. terminologizovaná slova nebo slovní spojení) a speciální slova nebo slovní spojení (tj. termíny). Termíny bývají zpravidla jednovýznamové, stylisticky neutrální a systémové. Zadruhé nominací, která ve vědě 1 Viz seznam pramenů. První číslo označuje ročník a číslo „Keleivisu“, druhé číslo označuje stránku. 6. Lietuvių kalbotyros klausimai 29 t. 81 V jazyce se vyjadřuje slovem nebo slovním spojením. Za třetí stereotypy konstrukcí a slovosledu ve větách (např. slovesné a adjektivní jmenné vazby, pasivní konstrukce, neosobní věty apod.) (Pikčilingis, 1971, 314–323; Labutis, 1973, 3–12; Денисов, 1970, 52–90; Митрофанова, 1976, 27–55), jednotky vyjadřující různé odstíny modality — od možnosti a nutnosti až po problematičnost a nereálnost (Gaivenis, 1986, 98). Tento článek se zabývá právě zárodky prvků odborného jazyka v článcích popularizujících fyziku v „Keleivis“ z let 1848–1880. V těchto článcích se čtenáři seznamují s patrně nejdůležitějšími fyzikálními objevy z konce 18. a počátku 19. století (elektromagnetickou indukcí, zákonem zachování energie, jevy magnetismu atd.), novými pojmy a novými přístroji a zařízeními, jako jsou parní stroj, telefon, telegraf, teploměr aj. S posílením vazeb mezi fyzikou a technikou se tehdejší fyzika stala jakýmsi teoretickým základem techniky. Proto se v článcích „Keleivis“ popularizujících fyziku vyskytuje mnoho termínů, které lze řadit jak k fyzikální, tak k technické terminologii. 2.1. Terminologie článků „Keleivis“ popularizujících fyziku je z hlediska původu velmi rozmanitá. Většinu tvoří domácí litevské termíny, např.: alkūnė (16, 98), anglinis, -ė (159, 132; 195, 194; 242, 142), anglys (13, 64; 57, 163; 75, 68; 148, 192; 184, 20), apskritumas (10, 43; 19, 115; 202, 185), ašis (16, 98), bėgis (130, 52), garas (15, 94; 27, 200; 29, 12; 45, 192; 64, 52; 90, 184; 159, 132; 182, 206; 194, 161; 195, 194; 217, 32; 232, 27; 242, 142; 246, 177), gintaras (157, 98), greitumas (10, 43; 138, 120; 201, 130), kibirkštis (10, 42–43), oras (2, 24; 45, 191; 162, 188; 177, 190), saulė (153, 63), spindulys (34, 96), srovė (10, 43; 12, 50; 55, 140), šiluma (10, 42; 142, 139; 241, 130), trinkis (100, 59; 168, 28; 191, 94; 201, 145; 223, 133), trintis (10, 43; 16, 98), tviskėjimas (139, 128), žaibas (80, 107; 159, 132; 239, 102) atd. V článcích „Keleivis“ popularizujících fyziku se vyskytuje také mnoho přejatých termínů, např.: baterija (12, 50), elektriškas, -a (10, 42), jodas (75, 68), komet(a)s (92, 59), kompasas (11, 47), magnetas (10, 42; 11, 46), magnetiškas, -a (12, 50), minuta (113, 80), minutas (151, 181), puška (104, 150), syla (12, 50; 158, 103), sylė (12, 50; 257, 125), telefon(a)s (239, 100–101; 240, 107), telegraf(a)s (100, 59; 173, 158; 228, 203; 229, 213), telegrafinis, -ė (137, 112) atd. Některé z těchto termínů byly převzaty z němčiny, slovanských a dalších jazyků (např.: dampšėpis (130, 53; 253, 105; 254, 109), srov. něm. Dampfschiff, lokomotyve (236, 68), srov. franc. locomotive, natrum (134, 66), srov. arab. natrum, pustas (100, 59; 101, 72; 108, 8; 117, 132; 126, 27; 136, 88; 232, 28), srov. něm. Post, syla (12, 50; 158, 103), sylė (12, 50; 257, 125), srov. rus. сила, šėpis (8, 28; 17, 104; 19, 116; 20, 118; 30, 32; 61, 28; 65, 56; 66, 94; 74, 64; 254, 109), srov. něm. Schiff atd.), jiné jsou latinského či řeckého původu (např.: elektrystė (10, 42; 12, 50), elektriškai (10, 42), elektriškas, -a (10, 42–43), srov. řec. ēlektron, elektromagnetiškas, -a (65, 56), srov. řec. ēlektron + magnētis, komet(a)s (92, 59), srov. řec. komētēs, magnetystė (11, 46), srov. řec. magnētis, minuta (113, 80), minutas (151, 181), srov. lat. minutus, petrolia(e) (146, 184; 160, 172; 223, 134), srov. lat. petrol(eum) atd.). Tyto posledně uvedené termíny tvoří ve zmíněných článcích většinu přejatých termínů. Zdá se, že hojnost termínů řeckého či latinského původu v tehdejším periodickém tisku měla několik příčin. Za prvé, po dlouhou dobu se věnovala mimořádná pozornost antické kultuře a klasickým jazykům. Za— 82 —trvalo dlouhou dobu, kdy se věnovala mimořádná pozornost antické kultuře a klasickým jazykům. Za druhé, latinský jazyk měl dlouhodobě status mezinárodního vědeckého jazyka v západní Evropě i dalších zemích (Keinys, 1980, 85). V článcích popularizujících fyziku se rovněž vyskytují termíny vytvořené překladem z jiných jazyků, např.: orpušė (174, 168), srov. něm. Luftballon, geležinis kelias (6, 168), geležies kel(ia)s (164, 198; 166, 8), geležinysis kelias (1, 88), gelžkelis (14, 92; 34, 95; 43, 168; 69, 24; 88, 156; 127, 32; 226, 165; 229, 213), gelžkelýs (52, 104), srov. rus. железная дорога, něm. Eisenbahn, franc. chemin de fer, tolkalbys (239, 100; 240, 107), srov. řec. tėlė+phōnē, tolrašis (9, 38; 10, 42; 12, 50; 65, 56; 192, 116; 231, 13), srov. řec. tėlė+graphō, tolžiūris (96, 40), srov. něm. Fernrohr atd. Jejich vznik patrně částečně podnítila také skutečnost, že v 19. století bylo z jiných jazyků obecně přeloženo velké množství kalků. V té době se zrychlil rozvoj kapitalistických vztahů, růst zemědělství, průmyslu a obchodu i prohlubování třídní diferenciace a celkově ožil kulturní i politický život. Objevilo se mnoho nových věcí, jevů a pojmů, se kterými se náš lid nesetkával, a proto pro ně neměl odpovídající názvy (Palionis, 1959, 21). Takové množství pojmů tedy již nebylo možné pojmenovat pouze slovní zásobou lidového jazyka. V článcích „Keleivis“ popularizujících fyziku se vyskytují také některé polopřejaté výrazy, např.: garšėpis (16, 98; 69, 24), gromatnešis (188, 64), pustvežimis (99, 56; 132; 108), turfpelkė (140, 132) atd. Z hlediska původu se tedy tehdejší fyzikální terminologie skládala z těchto vrstev: domácích litevských termínů, přejatých slov, kalků a polopřejatých výrazů. Z 245 pojednávaných termínů tvoří 71% litevská slova, 21% přejatá slova, 5% kalky a 3% polopřejaté výrazy. Fyzikální terminologie se tedy v počáteční fázi svého utváření opírala o litevskou slovní zásobu. To bylo nepochybně dáno několika okolnostmi. Za prvé, redaktor „Keleivis“ Fr. Kuršaitis zastával stanovisko, které uvádí v jednom z čísel „Keleivis“: „Novým slovům se snažím v samotném litevském jazyce vyhýbat a chráním se před jejich tvořením; někdy se však stává, že se bez nich neobejdu, a to zejména tehdy, když je třeba mluvit o nových a dosud neznámých věcech, s nimiž se Litevci dosud nesetkali, a které proto neměly žádný litevský název, jako například železnice, vzducholoď a podobně. Co mám dělat, když o takových věcech musím nyní mluvit? Nechci náš jazyk zaplevelit německými slovy, a proto při hovoru o nových věcech musím tvořit nová slova; nikdo mi však nemůže dokázat, že takové slovo, které jsem vytvořil, není čistě litevské a utvořené podle čistě litevského způsobu... Někdy mě však napadne použít i takové slovo, které dobře znám a které jsem jako dítě, když jsem žil mezi Litevci, mnohokrát slyšel z úst Litevců“ (Kuršaitis, 1864, 174). Tohoto postoje Fr. Kuršaitise si povšiml také J. Palionis, který při pojednání o pruských větvích spisovného jazyka uvádí, že v „Keleivis“, vydávaném člověkem dobře znalým litevštiny, je přejatých slov méně a že se zde často používá živé lidové slovo či obrat nebo netradiční lidová syntaktická konstrukce (Palionis, 1979, 152). Na druhou stranu byla téměř ve všech publikacích poloviny 19. století v Malé Litvě stále živá dřívější tendence k purifikaci spisovného jazyka a působily také gramatiky litevského jazyka z 18. století. 6* 83 ir žodynų norminamąjį įtaką (Palionis, 1979, 152). Todėl visai natūralu, kad ne tik lietuvių fizikos, bet ir technikos terminijos užuomazgos rėmėsi lietuviška leksika. Pavyzdžiui, L. Gastila ir A. Žitkutė, aptardami lietuvių technikos terminijos pradmenis, nurodo, kad iš 169 metų technologijos ir mašinų gamybos terminų, užfiksuotų XVIII a. Rytų Prūsijos leidiniuose, lietuvių k. kilmės žodžių yra 73%, slavizmų 9%, germanizmų 12%, neaiškios kilmės žodžių 2%, pusiau skolinių 4% (Gastila, Kruopas, Žitkutė, 1969, 34–36; Gastila, Žitkutė, 1969, 20–21). Be abejo, dėl kalbos gryninimo tendencijos „Keleivio“ fizikos populiarinimo straipsniuose atsirado ir tokie terminai, kaip antai: gintarystė (Daiktas, apie kurį mes dabar kalbam ir dabar dar vokiškai Electricität (t. y. Elektrizität. – A. K.) vadinamas. Pagal tikrą lietuviškąją kalbą mes tą todėl galėtumim gintaryste vadinti…; 10, 42), tolkalbys (Telefons arba tolkalbys yra, kaip jau žinote, ta pernai išrasta priprava, kurią pasinaudodami mes ir su daug mylių atstu esančiais susikalbėti galime; 239, 100), tolrašiš (O tuomi jie yra tolrašių išsimisliję, kurie vokiškai pagal graikiškąją kalbą telegrafai, tai pagal mūsų kalbą kaip sakyta „tolraščiai“ arba „rašėjai iš tolo“ vadinami; 9, 38), tolžiuris (Šaujantieji su tolžiuriais (Fernrohr) veizdėti turėję; 96, 40) ir pan. Šie pavyzdžiai rodo, kad terminijos purizmo tendencija buvo pastebima XIX a. antrojoje pusėje ir ypač ryškiai iškilo aikštėn XX a. pr. kraštotyrininko A. Vireliūno raštuose (Palionis, 1979, 268, 280). Většina terminologických slov analyzovaných z hlediska původu je uvedena v akademickém slovníku (Lietuvių kalbos žodynas) nebo zařazena do jeho kartotéky. Část z nich však v „Lietuvių kalbos žodynas“ ani v jeho kartotéce nenajdeme, např.: elektrystė (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51), elektriškai (10, 42), elektromagnetiškas, -a (65, 56), galvaniškas, -a (10, 43), gariškas, -a (15, 94), gar-maliūnas (11, 46; 23, 168), gelžkel-tiltis (114, 99), gelžvežimis (98, 52; 186, 34; 249, 20), gintarystė (10, 42), magnetystė (11, 46), magnetspilgė (11, 46), voltaiškas, -a (10, 43) a další. 2.2. Nejvíce terminologických slov v popularizačních článcích o fyzice v „Keleivis“ je tvořeno příponami -imas/-ymas, -inis, -ė, -iškas, -a, -umas, např.: [sluneční] aptėmimas (18, 112; 20, 120), [blesků] iššaudymas (140, 132), iššėmimo įtaisymas (112, 72), [skrze tělo] grįovimas (122, 7; 162, 188), šildymas (133, 64), telegrafiera-vimas (181, 204), [blesků] tviskėjimas (139, 128); adatine [puška] (104, 150), akmeni-nės [uhlí] (13, 64; 57, 163; 148, 192; 184, 20), anglinis [pára] (159, 132; 195, 194; 242, 142), garinė [šėpis] (20, 118; 74, 64; 135, 76; 163, 195; 199, 60), garinis [železniční vůz] (98, 52), [šėpis] (156, 88; 172, 68), [vůz] (16, 98–99; 20, 118–119; 29, 12; 131, 88; 153, 62), puslinė [kulka] (213, 168), telegrafine [drát] (137, 112; 144, 147), [provaz] (152, 39; 161, 180; 180, 204), tolra šinė [drát] (137, 112; 144, 147), [provaz] (152, 39; 161, 180), vielinis [pustas] (229, 213), žaibinis [pustas] (100, 59; 101, 72; 108, 8; 117, 132; 126, 27; 136, 88; 232, 28); elektriška [jiskra] (10, 42), elektriškoji [proud] (10, 43; 12, 50), elektriškasis [tření] (10, 42–43), elektromag-netiškas [tolra sis] (65, 56), galvaniškoji [baterie] (12, 50), [cívka] (10, 43), [sylė] (12, 50), galvaniškasis [sloup] (12, 50), gariškasis [vůz] (15, 94), magnetiško-ji [síla] (12, 50), magnetiškasis [tolra sis] (10, 42), voltaiškasis [sloup] (10, 43); aps-kritumas (10, 43; 19, 115; 202, 185), gilumas (202, 185), greitumas (10, 43; 138, 120; 201, 130), platumas (167, 16), tolumas (175, 169; 226, 166) a tak dále. 84 Poněkud méně (někdy jen po jednom) je uvedeno termínů utvořených pomocí jiných přípon, např.: s příponou -ybė: šviesybė (10, 42; 13, 64), s příponou -ynė: padarynė (15, 94–95; 16, 98–99; 20, 118–119), s příponou -ininkas, -ė: žvaigždininkas (252, 89), s příponou -ystė: elektrystė (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51), gintarystė (10, 42), magnetystė (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51), s příponou -ulys: spindulys (34, 96), s příponou -uma: šiluma (10, 42; 241, 130), šilima (142, 139), s příponou -ūnas: [parní] malūnas (82, 120; 183, 18; 224, 142), s příponou -tojis, -ė: lydėtojis (261, 182–184). V popularizačních článcích o fyzice je uvedeno velmi málo odvozenin tvořených koncovkou, např.: [elektrytė] apibėgis (12, 50), [slunce] bėgis (130, 52), [hromu] šūvis (109, 28), a odvozeniny tvořené předponami zde zcela chybějí. Kromě odvozenin je v popularizačních článcích o fyzice v „Keleivis“ uvedeno také mnoho složenin, které lze rozdělit takto: 1) složeniny s druhou složkou vyjádřenou podstatným jménem (gar-malūnas (11, 46; 23, 168), gar-vežimis (16, 98–99; 38, 128; 62, 40), gelžkelis (14, 92; 34, 95; 43, 168; 69, 24; 88, 156; 127, 32; 226, 165; 229, 213), gelžkellys (52, 104), gelžkel-tiltis (114, 99), gelžkelvežimis (186, 34), orkul kė (16, 99; 36, 112; 120, 196), orpuslė (174, 168), šiauršviesė (154, 68; 198, 51) atd.); 2) složeniny s druhou složkou vyjádřenou slovesem (gromatnešis (188, 64), tolk albys (239, 100; 240, 107), tolrašis (9, 38; 10, 42; 12, 50; 63, 56; 192, 116; 231, 13), tolžiūris (96, 40) atd.). Většinu uvedených terminologických slov, zejména těch, která jsou tvořena příponovými a koncovkovými odvozeninami, lze rozdělit do určitých slovotvorných kategorií: názvy dějů (odvozeniny s příponami -imas/-ymas), názvy vlastností (odvozeniny s příponami -ybė, -ystė², -uma, -umas), názvy výsledku děje (odvozeniny s příponou -ulys a koncovkami -as, -is), názvy činitelů a nositelů slovesné vlastnosti (odvozeniny s příponami -tojis, -ė), názvy nositelů vlastnosti vyjádřené jménem (odvozeniny s příponami -ininkas, -ė), názvy nástrojů, strojů, přístrojů či prostředků obecně (většina složenin). Takovými slovotvornými kategoriemi se obvykle označují i kategorie samotných termínů. V uvedeném případě lze vymezit kategorie dějů, vlastností, jevů, věcí a profesí, které souvisejí s některými aspekty nominace termínů. 2.3. Hodnocení afixů, afiksoidů, standardních složek složenin a obecně dalších prvků tvoření termínů, kolísání nominace, vznik sekundární nominace (Даниленко, 1986, 12–13) a další podobné otázky spojené s nominací jsou možné tehdy, když je shromážděna téměř veškerá terminologie příslušného vědního oboru. V tomto případě, kdy se fyzikální terminologie teprve začíná formovat, lze hovořit pouze o některých počátcích nominace fyzikálních (často i technických) termínů. Jedním z nich je kolísání názvů pojmů uváděných v popularizačních článcích o fyzice v „Keleivis“. Tyto variantní názvy lze seskupit takto: 1) když je pojem označován víceslovným a jednoslovným názvem, např.: petrolija neboli akmens aliejus (146, 184), elektrystės apibėgis neboli takas (12, 50–51), elektriš- ² Odvozeniny s příponami -ybė, -ystė lze v tomto případě zařadit do kategorie názvů vlastností pouze formálně, protože těmito odvozeninami se označují názvy jevu či dokonce výsledku děje (šviesybė (10, 42; 13, 64) – světlo, magnetystė (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51) – magnetismus, elektrystė (10, 42) – elektřina). 85 kai magnetiškasis tolraṡis arba telegraf(a)s (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51), telegraf(a)s arba vielų pustas (228, 203), telegraf(a)s arba vielinis pustas (229, 213), žibinis pustas arba telegraf(a)s (100, 59; 101, 72; 108, 8; 117, 132; 126, 27; 232, 28), garinė padarynė arba dampfnasynė (15, 94–95; 16, 98–99; 20, 118–119), geležiniosios vežės (53, 112; 148, 191), geležinės vežės (233, 31) ir gelžvežės (233, 31), geležinis kelias (6, 168), geležinysis kelias (1, 88), geležies kel(ia)s (164, 198; 166, 8) ir gelžkelis (14, 92; 34, 95; 43, 168; 69, 24; 88, 156; 127, 32; 226, 165; 229, 213), gelžkel ys (52, 104), šilkinė puslė arba orkulkė (119, 188); 2) kai sąvoka įvardijama sudėtiniu, aprašomuoju ir vienažodžiu pavadinimu, pvz.: garinė šėpis (20, 118; 74, 64; 135, 76; 163, 195; 199, 60), garinis šėpis (156, 88; 172, 68), garų šėpis (8, 28), garų varomoji šėpis (66, 94) ir dampšėpis (130, 53; 253, 105; 254, 109), garšėpis (16, 98–99; 69, 24), malūnas garu varomas(is) (20, 118; 243, 146) ir gar-malūnas (23, 168), gariškasis vežimas (15, 94), garinis vežimas (16, 98–99; 20, 118–119; 29, 12; 131, 88; 153, 62), garo vežimas (16, 98–99), vežimas garu varomas(is) (16, 98–99; 62, 40) ir garvežimis (16, 98–99; 38, 128), gelžkelvežimis (186, 34), gelžvežimis (98, 52; 235, 57; 249, 20; 257, 126), trukis (34, 96; 44, 172; 49, 40; 55, 139; 85, 143; 116, 106; 124, 16; 125, 24; 154, 68; 213, 168; 227, 179; 235, 57). Pastarieji du pavadinimai sudaro dar kitus sudėtinius tos pačios sąvokos atitikmenis: garinis gelžvežimis (98, 52), gelžvežimių trukis (235, 57; 257, 126), vežimų trukis (34, 96; 44, 172; 124, 16; 125, 24; 154, 68; 213, 168; 227, 179) (plačiau žr. Klimavičius, 1974, 16–30). Variabilita nominace se tedy projevuje dvojím způsobem. Zaprvé, když je pojem v různých článcích pojmenován různě, např.: železné koleje (53, 112; 148, 191), železné koleje (233, 31), železné koleje (233, 31), parní loď (20, 118; 74, 64; 135, 76; 163, 195; 199, 60), parní loď (156, 88; 172, 68), loď na páru (8, 28), loď poháněná párou (66, 94), parník (130, 53; 253, 105; 254, 109), parník (16, 98–99), polární záře (203, 214), polární světlo (154, 68; 198, 51) atd. Zadruhé, když je v jednom článku uvedeno dvojí pojmenování pojmu pomocí spojky nebo, např.: petrolej nebo kamenný olej (146, 184), půlvápenec nebo slín (225, 154), voltův sloup nebo galvanická baterie (10, 43) atd. Dalis tokių sudėtinių, aprašomųjų ir vienažodžių pavadinimų tarpusavyje yra morfologiškai susiję. Jie sudaro morfologinius variantus, kuriuos galima skirti į dvi grupes: 1) sudėtinis ar aprašomasis terminas ir univerbacijos būdu sudarytas vienažodis terminas, pvz.: geležiniosios vežės (53, 112; 148, 191), geležinės vežės (233, 31) ir gelžvežės (233, 31), geležinis kelias (6, 168), geležinysis kelias (1, 88), geležies kel(ia)s (164, 198; 166, 8) ir gelžkelis (14, 92; 34, 95; 43, 168; 69, 24; 88, 156; 127, 32; 226, 165; 229, 213), gelžkel ys (52, 104), garinis vežimas (16, 98–99; 20, 118–119; 29, 12; 131, 88; 153, 62), garo vežimas (16, 98–99), vežimas garu varomas (is) (16, 98–99; 62, 40) ir garvežimis (16, 98–99; 38, 128), rašėjas iš tolo ir tolraṡis (9, 38); 2) variantinis sudėtinio termino dėmuo, kuriuo eina: a) būdvardis su priesaga -inis, -ė arba daiktavardžio kilmininkas (anglių garai (27, 200; 29, 12; 194, 161) ir angliniai garai (159, 132; 195, 194; 242, 142), garų katilis (15, 94) ir garinis katilis (221, 85)); b) būdvardis su priesagomis -inis, -ė ar -iškas, -a (garinis vežimas (16, 98–99; 20, 118–119; 29, 12; 131, 88; 153, 62) ir gariškasis vežimas (15, 86 94)); c) įvardžiuotinis ar paprastasis būdvardis (elektriška kibirkštis (10, 42–43) ir elektriškoji srovė (10, 43; 12, 50), elektriškasis trintis (10, 42–43), kariška šėpis (17, 104; 19, 116; 30, 32; 61, 28) ir kariškoji šėpis (65, 56)). Další část uvedených kolísajících názvů spolu sémanticky souvisí. Jsou jakoby synonymy, nejčastěji spojenými spojkou nebo, např.: obvod elektřiny nebo dráha (12, 50–51), elektrický magnetický telegraf nebo telegraf(a)s (10, 42–43; 11, 46–47; 12, 50–51), telegraf(a)s nebo drátový poštovní přístroj (229, 213), bleskový poštovní přístroj nebo telegraf(a)s (100, 59; 101, 72; 108, 8; 117, 132; 126, 27; 232, 28), parní zařízení nebo parní stroj (15, 94–95; 16, 98–99; 20, 118–119), telefon nebo mluvidlo (239, 100–101; 240, 107–108) atd. Variabilita nominace tedy vede ke vzniku variantnosti a synonymie. Tyto vlastnosti jsou v počáteční fázi formování terminologie nevyhnutelné. 2.4. Složky uvedených víceslovných a opisných termínů jsou navzájem propojeny určitými vztahy. Nejčastěji jde o vztahy atributivní. Jsou vyjádřeny: a) shodným přívlastkem (elektrická jiskra (10, 42), elektrický proud (10, 43; 12, 50), elektrické tření (10, 43), elektromagnetický telegraf (65, 56), galvanická cívka (10, 43), galvanická síla (12, 50) magnetická síla (12, 50), přitažlivá síla (158, 103), voltův sloup (10, 43), voltova baterie (10, 43)); b) neshodným přívlastkem (obvod elektřiny (12, 50), elektrická jiskra (10, 43), úder výstřelu (191, 94), řád střelby (89, 180; 99, 56) atd.). Již tehdy tedy existovala potřeba rozlišovat druhové a rodové termíny. Z některých takových termínů lze vytvořit dokonce druhové skupiny, např.: uhlí: kamenná u. (13, 64; 57, 163; 148, 192; 184, 20), černá kamenná u. (75, 68), hnědá kamenná u. (75, 68); věci: bělicí v. (134, 67), nepřijímající v. (10, 42), přijímající v. (10, 42); páry: kamenné p. (45, 192), uhelné p. (159, 132; 195, 194; 242, 142), hořlavé p. (64, 52; 90, 184; 182, 206; 217, 32), hořlavé uhelné p. (246, 177), dřevěné p. nebo rašelinové p. (45, 192); síla: galvanická s. (12, 50), magnetická s. (12, 50), přitažlivá s. (158, 103) atd. Dėl šio poreikio kartais buvo sudaromi net gramatiniai hipernormalizmai. Pavyzdžiui, įvardžiuojami būdvardžiai su priesaga -inis, -ė (žaibinysis pustas (136, 88), magneto pietinysis galas (11, 46), magneto šiaurinysis galas (11, 46), geležiniosios vežės (53, 112; 148, 191), geležinysis kelias (1, 88), veikiamosios rūšies esamojo laiko dalyviai (plaukiysis tiltas (215, 192; 220, 70; 228, 203)). Dažnai suabsoliutinama priesagos -iškas, -a vartosena (elektriškoji srovė (10, 43; 12, 50), gariškasis vežimas (15, 94), voltaiškasis stulpas (10, 43) vietoje elektros srovės, garo vežimo, Voltos stulpo, galvaniškoji baterija (10, 43), magnetiškoji syla (12, 50) vietoje galvaninė baterija, magnetinė jėga ir pan. Často se o druh pokoušeli odlišit také dodatečným popisným způsobem, např.: parní loď obložená ocelovými šupinami (255, 117), vojenský parník obložený ocelovými šupinami (256, 121), šupinami pokrytá loď železnými šupinami obložená (135, 76) a podobně. Na druhou stranu měla na vznik takových popisných termínů velký vliv také němčina, např.: mlýn poháněný párou, jenž řeže prkna (243, 146), parní mlýn řežící prkna. Mlýn něm. Mühle, pila něm. Sagemühle. Protože je v němčině název pily utvořen ze slova mlýn pa- 87 označení, a proto se i v litevštině místo výrazu pro pilu objevily uvedené názvy vytvořené podle základů německé terminologie. Všechny tyto skutečnosti ukazují samotný počátek utváření fyzikální (a technické) terminologie, kdy ještě nebyly ustáleny nejen termíny, ale často ani pojmy, např. termíny elektrystė, gintarystė, elektrystės macis, elektriškasis trintis označují elektřinu, její náboj, proud i obecně působení elektřiny. Zde je několik příkladů. Podle skutečné litevštiny bychom to tedy mohli nazývat jantarovinou, ale pro tentokrát zůstaneme u toho názvu, který tomu předmětu dali vzdělaní lidé, a budeme mu říkat Elektricität (tj. Elektrizität — A. K.), nebo lépe podle naší výslovnosti elektřinou. O elektřině budeme mluvit o mnoha věcech a také dbát na to, že ne všechny předměty stejně elektřinu mají nebo přijímají (10, 42). Některé předměty, jako například sklo, jantar, síra, kočičí kůže, hedvábí, pryskyřice a tak dále, mají v sobě elektřinu (10, 42). Jakmile nyní ten kovový konec zvonečku uvedou do chvění, síla elektřiny přes dráty přeskokem do sousedního přístroje způsobí, že jeho zvoneček se zmagnetizuje… (240, 118). …pocítí všichni ti tisíce shromážděných lidí současně onen elektrický proud (10, 43). 2.5. Rozbor počátků vědeckého jazyka v „Keleivisu“ lze shrnout v těchto poznámkách: 1) nejvýraznějším prvkem vědeckého jazyka je tvorba terminologie; termíny se tvořily sporadicky a nesystematicky, opíraly se však o pevný základ — litevskou slovní zásobu; 2) pro variabilitu termínů je nejpříznačnější synonymie a morfologická variabilita; tyto jevy často způsoboval vliv jiných jazyků (zejména němčiny); 3) byly činěny pokusy vytvářet nejen termíny, ale i jejich definice a odlišovat druhové termíny od rodových. ŠALTINIAI Keleivis iš Karaliaučiaus broliams lietuvininkams žinias parnešąs3. 1. 1849, Nr. 22. 2. 1850, Nr. 6. 3. 1850, Nr. 33. 4. 1850, Nr. 36. 5. 1850, Nr. 41. 6. 1850, Nr. 42. 7. 1850, Nr. 43. 8. 1851, Nr. 7. 9. 1851, Nr. 10. 10. 1851, Nr. 11. 11. 1851, Nr. 12. 12. 1851, Nr. 15. 13. 1851, Nr. 16. 14. 1851, Nr. 23. 15. 1851, Nr. 24. 16. 1851, Nr. 25. 17. 1851, Nr. 26. 18. 1851, Nr. 28. 19. 1851, Nr. 29. 20. 1851, Nr. 30. 21. 1851, Nr. 37. 22. 1851, Nr. 39. 23. 1851, Nr. 42. 24. 1851, Nr. 43. 25. 1851, Nr. 48. 26. 1851, Nr. 49. 27. 1851, Nr. 50. 28. 1852, Nr. 2. 29. 1852, Nr. 3. 30. 1852, Nr. 8. 31. 1852, Nr. 10. 32. 1852, Nr. 18. 33. 1852, Nr. 19. 34. 1852, Nr. 24. 35. 1852, Nr. 27. 36. 1852, Nr. 28. 37. 1852, Nr. 29. 38. 1852, Nr. 32. 39. 1852, Nr. 35. 40. 1852, Nr. 37. 41. 1852, Nr. 39. 42. 1852, Nr. 40. 43. 1852, Nr. 42. 44. 1852, Nr. 43. 45. 1852, Nr. 48. 46. 1852, Nr. 53. 47. 1853, Nr. 2. 48. 1853, Nr. 5. 49. 1853, Nr. 10. 50. 1853, Nr. 11. 51. 1853, Nr. 13. 52. 1853, Nr. 26. 53. 1853, Nr. 28. 54. 1853, Nr. 33. 55. 1853, Nr. 35. 56. 1853, Nr. 40. 57. 1853, Nr. 41. 58. 1853, Nr. 42. 59. 1853, Nr. 44. 60. 1854, Nr. 5. 3 Toliau laikraščio pavadinimas nekartojamas, pateikiami tik metai ir numeris. 88 61. 1854, Nr. 7. 62. 1854, Nr. 10. 63. 1854, Nr. 11. 64. 1854, Nr. 13. 65. 1854, Nr. 14. 66. 1854, Nr. 21. 67. 1854, Nr. 29. 68. 1856, Nr. 3. 69. 1856, Nr. 6. 70. 1856, Nr. 10. 71. 1856, Nr. 12. 72. 1856, Nr. 14. 73. 1856, Nr. 15. 74. 1856, Nr. 16. 75. 1856, Nr. 17. 76. 1856, Nr. 18. 77. 1856, Nr. 20. 78. 1856, Nr. 23. 79. 1856, Nr. 25. 80. 1856, Nr. 27. 81. 1856, Nr. 28. 82. 1856, Nr. 30. 83. 1856, Nr. 31. 84. 1856, Nr. 32. 85. 1856, Nr. 36. 86. 1856, Nr. 37. 87. 1856, Nr. 38. 88. 1856, Nr. 39. 89. 1856, Nr. 45. 90. 1856, Nr. 46. 91. 1856, Nr. 52. 92. 1857, Nr. 15. 93. 1857, Nr. 17. 94. 1857, Nr. 18. 95. 1859, Nr. 2. 96. 1859, Nr. 10. 97. 1859, Nr. 11. 98. 1859, Nr. 13. 99. 1859, Nr. 14. 100. 1859, Nr. 15. 101. 1859, Nr. 18. 102. 1859, Nr. 32. 103. 1859, Nr. 36. 104. 1859, Nr. 38. 105. 1859, Nr. 44. 106. 1859, Nr. 45. 107. 1859, Nr. 46. 108. 1860, Nr. 2. 109. 1860, Nr. 7. 110. 1860, Nr. 15. 111. 1860, Nr. 17. 112. 1860, Nr. 18. 113. 1860, Nr. 20. 114. 1860, Nr. 25. 115. 1860, Nr. 26. 116. 1860, Nr. 27. 117. 1860, Nr. 33. 118. 1860, Nr. 36. 119. 1860, Nr. 47. 120. 1860, Nr. 49. 121. 1862, Nr. 1. 122. 1862, Nr. 2. 123. 1862, Nr. 3. 124. 1862, Nr. 4. 125. 1862, Nr. 6. 126. 1862, Nr. 7. 127. 1862, Nr. 8. 128. 1862, Nr. 10. 129. 1862, Nr. 12. 130. 1862, Nr. 13. 131. 1864, Nr. 22. 132. 1864, Nr. 52. 133. 1865, Nr. 16. 134. 1865, Nr. 17. 135. 1865, Nr. 19. 136. 1865, Nr. 22. 137. 1865, Nr. 28. 138. 1865, Nr. 30. 139. 1865, Nr. 32. 140. 1865, Nr. 33. 141. 1865, Nr. 34. 142. 1865, Nr. 35. 143. 1865, Nr. 36. 144. 1865, Nr. 37. 145. 1865, Nr. 43. 146. 1865, Nr. 46. 147. 1865, Nr. 47. 148. 1865, Nr. 48. 149. 1865, Nr. 49. 150. 1865, Nr. 51. 151. 1869, Nr. 5. 152. 1869, Nr. 10. 153. 1869, Nr. 16. 154. 1869, Nr. 17. 155. 1869, Nr. 20. 156. 1869, Nr. 22. 157. 1869, Nr. 25. 158. 1869, Nr. 26. 159. 1869, Nr. 33. 160. 1869, Nr. 43. 161. 1869, Nr. 45. 162. 1869, Nr. 47. 163. 1869, Nr. 49. 164. 1869, Nr. 50. 165. 1869, Nr. 51. 166. 1870, Nr. 2. 167. 1870, Nr. 4. 168. 1870, Nr. 7. 169. 1870, Nr. 8. 170. 1870, Nr. 11. 171. 1870, Nr. 14. 172. 1870, Nr. 17. 173. 1870, Nr. 48. 174. 1870, Nr. 53. 175. 1870, Nr. 54. 176. 1870, Nr. 57. 177. 1870, Nr. 64. 178. 1870, Nr. 67. 179. 1870, Nr. 68. 180. 1870, Nr. 70. 181. 1870, Nr. 71. 182. 1870, Nr. 72. 183. 1871, Nr. 9. 184. 1871, Nr. 10. 185. 1871, Nr. 16. 186. 1871, Nr. 17. 187. 1871, Nr. 21. 188. 1871, Nr. 26. 189. 1871, Nr. 28. 190. 1871, Nr. 31. 191. 1871, Nr. 33. 192. 1871, Nr. 39. 193. 1871, Nr. 42. 194. 1871, Nr. 50. 195. 1871, Nr. 58. 196. 1871, Nr. 59. 197. 1872, Nr. 6. 198. 1872, Nr. 13. 199. 1872, Nr. 15. 200. 1872, Nr. 16. 201. 1872, Nr. 36. 202. 1872, Nr. 46. 203. 1872, Nr. 53. 204. 1873, Nr. 2. 205. 1873, Nr. 3. 206. 1873, Nr. 12. 207. 1873, Nr. 13. 208. 1873, Nr. 15. 209. 1873, Nr. 16. 210. 1873, Nr. 17. 211. 1873, Nr. 19. 212. 1873, Nr. 24. 213. 1873, Nr. 42. 214. 1873, Nr. 44. 215. 1873, Nr. 48. 216. 1876, Nr. 3. 217. 1876, Nr. 8. 218. 1876, Nr. 13. 219. 1876, Nr. 15. 89 220. 1876, Nr. 16. 221. 1876, Nr. 19. 222. 1876, Nr. 27. 223. 1876, Nr. 29. 224. 1876, Nr. 31. 225. 1876, Nr. 34. 226. 1876, Nr. 37. 227. 1876, Nr. 39. 228. 1876, Nr. 46. 229. 1876, Nr. 48. 230. 1877, Nr. 45. 231. 1878, Nr. 3. 232. 1878, Nr. 6. 233. 1878, Nr. 7. 234. 1878, Nr. 8. 235. 1878, Nr. 12. 236. 1878, Nr. 14. 237. 1878, Nr. 17. 238. 1878, Nr. 21. 239. 1878, Nr. 22. 240. 1878, Nr. 23. 241. 1878, Nr. 29. 242. 1878, Nr. 32. 243. 1878, Nr. 33. 244. 1878, Nr. 38. 245. 1878, Nr. 40. 246. 1878, Nr. 41. 247. 1879, Nr. 1. 248. 1879, Nr. 2. 249. 1879, Nr. 5. 250. 1879, Nr. 7. 251. 1879, Nr. 9. 252. 1879, Nr. 22. 253. 1879, Nr. 26. 254. 1879, Nr. 27. 255. 1879, Nr. 29. 256. 1879, Nr. 30. 257. 1879, Nr. 31. 258. 1879, Nr. 32. 259. 1879, Nr. 37. 260. 1879, Nr. 42. 261. 1879, Nr. 44. LITERATŪRA Gaivenis K. Nespecifinė modalumo raiška lietuvių mokslo kalboje. // Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija. 1986. T. 4(97). P. 98–104. Gastila L., Kruopas J., Žitkutė A. Techninės literatūros ir terminijos pradininkas // Mokslas ir technika. 1969. Nr. 11. P. 34–36. Gastila L., Žitkutė A. Lietuviškosios techninės terminologijos pradmenys XVIII a. Rytų Prūsijoje // Mokslas ir technika. 1969. Nr. 4. P. 20–21. Kaunas D. Mažosios Lietuvos bibliotekos. V., 1987. Keinys S. Terminologijos abėcėlė. V., 1980. Klaipėdiškis A. B. Prūsų lietuvių laikraščiai // Draugija. 1914. T. 23. Nr. 89–90. P. 69–82. Klimavičius J. Nuo garvežio ir sunkvežimio iki elektrovozžio ir pienvežio // Kalbos kultūra. V., 1974. Sąs. 26. P. 16–30. Kuršaitis Fr. Atsiliepimai // Keleivis iš Karaliaučiaus broliams lietuvininkams žinias parnešas. 1864. Nr. 44. P. 174. Labutis V. Apie mokslinį stilių // Kalbos kultūra. V., 1973. Sąs. 25. P. 3–12. Lietuvių kalbos žodynas. V., 1956–1986. T. 1–14. Palionis J. J. Jablonskio kalbiniai taisymai. – Kn.: J. Jablonskis. Rinktiniai raštai. V., 1959. T. 2. P. 5–55. Palionis J. Lietuvių literatūrinės kalbos istorija. V., 1979. Pikčilingis J. Lietuvių kalbos stilistika. V., 1971. T. 1. Даниленко В. П. Актуальные направления лингвистического исследования русской терминологии // Современные проблемы русской терминологии. М., 1986. С. 5–24. Денисов П. Н. Еще о некоторых аспектах изучения языков науки // Проблемы языка науки и техники. Логические, лингвистические и историко-научные аспекты терминологии. М., 1970. С. 52–90. Митрофанова О. Д. Научный стиль речи: проблемы обучения. М., 1976. С. 27–55. A. KAULAKENE ЗАЧАТКИ ЯЗЫКА НАУКИ В ПЕРИОДИЧЕСКОМ ИЗДАНИИ „КЯЛЕЙВИС“ Резюме На основе физико-технических научно-популярных статей, опубликованных с 1849 по 1880 г. в „Кялейвисе“, первом литовском периодическом издании Восточной Пруссии, был проведен анализ зачатков языка науки. Зачатки языка литовской науки в данном издании проявились следующим образом. 90 Во-первых, наличием основного элемента языка науки, т. е. терминологии. Термины, как правило, создавались спорадически, не обладали систематичностью, однако основывались главным образом на литовской лексике. Во-вторых, наличием значительного варьирования терминов. Данное варьирование проявилось синонимичностью и морфологической вариантностью. В-третьих, ощущением попытки выделить как родовые, так и видовые термины и создать их дефиниции. 205