A. Pliaterio Vilniaus gubernijos etnolingvistinei statistikai – 100 metų

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXX (1993) PERIFERINĖS LIETUVIŲ KALBOS TARMĖS Petras GAUČAS ETNOLINGVISTICKÉ STATISTICE VILNIUSKÉ GUBERNIE A. PLIATERIA — 100 LET Pro výzkum etnolingvistického složení obyvatelstva východní Litvy na konci XIX. století jsou velmi důležité údaje z dotazníků z roku 1890, které shromáždil hrabě Adam Pliateris, představený šlechty vilniuské gubernie, a které shrnul a zveřejnil v tisku člověk vystupující pod jménem Anonim (zajímavý případ — autor článku nechtěl zveřejnit své příjmení)1. Polský jazykovědec Jan Rozwadowski na základě těchto údajů sestavil mapu rozšíření litevského jazyka ve vilniuské gubernii2. Později J. Rozwadowski na základě uvedených i dalších údajů z konce XIX. a počátku XX. století sestavil mapu celé oblasti užívání litevského jazyka a místy vyznačil také oblasti, kde se mluvilo smíšeně3. Údaje Anonima jsou cenné tím, že jsou poměrně podrobné — zveřejněné po jednotlivých vesnicích. Lze je tedy porovnávat ze statistického i územního hlediska s jinými prameny: s údaji dřívějších i pozdějších badatelů, se zprávami z období obnoveného vydávání litevského tisku atd. Údaje o čistě slovanských volostech nebo starostenstvích Anonim uvedl souhrnně podle těchto správních jednotek. A. Pliateris shromáždil od volostních představených údaje o každé vesnici (města nezkoumal) podle programu, který obsahoval otázky o národnosti obyvatel a jazyce používaném doma. Protože se v odpovědích národnost a jazyk často neshodovaly (např. národnost — Litevec, ale domácí jazyk — běloruština nebo polština apod.), zvolil Anonim za kritérium etnické příslušnosti lidí jazyk. Z uvedeného článku také vyplývá, že údaje A. Pliateria obsahovaly zprávy o tom, že obyvatelé jednotlivých vesnic, nebo dokonce celých starostenství, mluvili dvěma až třemi jazyky. Anonim z nich vybral jeden jazyk, který podle jeho názoru převládal. Vyskytují se případy, kdy údaje A. Pliateria o jazyce obyvatel, a někdy i o jednotlivých sídlech, chybějí. V prvním případě Anonim při určování jazyka využívá informace z dalších pramenů, ve druhém případě se omezuje 1 Anonim. Obszar języka litewskiego w gub. Wileńskiej // Materiały antropologiczno-archeologiczne i etnograficzne. Kraków, 1898. S. 3-72. 2 Rozwadowski J. Mapa języka litewskiego w gubernii Wileńskiej // Materyały i prace komisyi językowej Akademii umiejętności w Krakowie. Kraków, 1904. T. 1. 3 Rozwadowski J. Mapa języka litewskiego // Polska i Litwa w dziejowym stosunku. Warszawa-Lublin-Łódź-Kraków, 1914. 14 poznámka, kolik obyvatel bylo vynecháno. Je třeba poznamenat, že i v samotném článku Anonima se při psaní názvů míst a uvádění počtu obyvatel, zejména v tabulkách, vyskytují nepřesnosti, nejspíše tiskové chyby. Podle našeho názoru Anonimas postupoval nesprávně, když v podmínkách jazykové změny vybral jeden jazyk a neuvedl žádné informace o užívání ostatních jazyků, protože neposkytl údaje o rozšíření dvojjazyčnosti mezi obyvateli, tj. nevyužil všechny informace, které shromáždil A. Pliateris. Kromě toho mohl výběr převládajícího jazyka do značné míry ovlivnit subjektivismus. Převládající jazyk dvojjazyčných a trojjazyčných obyvatel Anonimas zaznamenával různými způsoby. Porovnání jeho údajů s jinými prameny (zprávami z počátku 20. století o obnoveném litevském tisku, poválečnými údaji z výzkumu lingvistů aj.) ukazuje, že většinu litevsko-běloruských a zejména litevsko-polských bilingvů zařadil mezi mluvčí běloruštiny nebo polštiny. V mnoha obcích, především těch, které ležely blíže městu Vilniusu nebo na okraji běloruského etnického území (tj. tam, kde proces jazykové změny začal nejdříve a pokročil nejdále), proto vůbec neuváděl litevsky mluvící obyvatele (Riešė, Rudamina, Mickūnai, Bistryčia, Kiemeliškės, Lentupis, Trakai, Graužiskės, Vija aj.), nebo jich uváděl jen málo (např. Maišiagala, Nemenčinė, Varnionys, Šalčininkai, Tarpuopis, Kamojis aj.). Je třeba poznamenat, že mezi místy, která Anonimas označil za běloruská, se litevsky mluvící lidé zachovali ještě po druhé světové válce (např. v některých lokalitách dnešních okresů Šalčininkai, Varėnavas a dalších). Existují i opačné případy. Například v obci Aukštadvaris, kde se polština v té době již začala šířit, byli téměř všichni obyvatelé zařazeni mezi litevsky mluvící. Často Anonimas přiřadil všechny obyvatele jedné vesnice, nezřídka i celé seniūnija, k témuž jazyku. Smíšených vesnic je málo. Více takových vesnic leží v hloubi litevského etnického území, kde jsou vedle litevsky mluvících uváděni také polsky mluvící (v obcích Paberžė, Giedraičiai, Širvintos, Žasliai, Butrimonys aj.). To ukazuje, že se autor článku snažil polsky mluvící obyvatele pečlivěji zjistit a věnoval jim větší pozornost. Mezi obcemi na litevsko-běloruském etnolingvistickém pomezí představuje určitou výjimku obec Paberžė — téměř ve všech vesnicích (i těch nejmenších) jsou tam uváděni jak litevsky, tak polsky mluvící. Údaje Anonima je tedy třeba považovat za přibližné (stejně jako mapy J. Rozwadowského, které byly na jejich základě sestaveny). I sám J. Rozwadowski uvedl, že "v Litvě a Bělorusku bývá zmatek v etnických, politických, náboženských a jazykových pojmech i v etnickém sebeuvědomění často tak velký, že je obtížné se v něm vyznat, i když má člověk ty nejlepší úmysly a potřebnou odbornost. Proto není úřední, politická, církevní ani žádná jiná oficiální statistika zcela spolehlivá"4. Kolik dvojjazyčných obyvatel (mluvících litevsky a bělorusky 4 Rozwadowski J. Mapa językowego obszaru litewskiego // Polska i Litwa w dziejowym stosunku. Warszawa-Lublin-Łódź-Kraków, 1914. S. 338. 15 nebo litevsky a polsky) a které Anonimas zařadil mezi mluvčí běloruštiny (polštiny), nám částečně pomáhají zjistit údaje o užívání litevštiny, které na počátku 20. století shromáždili v jednotlivých farnostech litevští kněží. Údaje z pěti okresů Vilniuské gubernie (bez běloruských okresů Vileika a Dysna) byly shrnuty v roce 19105. Litevští kněží v těchto pěti okresech (bez města Vilniusu) zjistili téměř o 100 tisíc litevsky mluvících obyvatel více než Anonimas a podíl litevsky mluvících mezi obyvateli katolického vyznání byl přibližně o 10 procentních bodů vyšší než podle údajů Anonima (46, respektive 36%). Časový odstup mezi roky sběru údajů je značný — 20 let, takže část rozdílu vznikla v důsledku růstu počtu obyvatel. Na druhou stranu je třeba připomenout, že během těchto dvou desetiletí probíhala na daném území mimořádně rychlá jazyková změna. Lze předpokládat, že v roce 1890 bylo litevsky mluvících více než v roce 1910. Je tedy pravděpodobné, že v popisované době bylo v pěti okresech Vilniuské gubernie mezi litevsky mluvícími téměř 100 tisíc (neboli téměř 30%) dvojjazyčných osob (přesněji Litevců stojících na hranici národní asimilace), které Anonimas zařadil mezi mluvčí běloruštiny nebo polštiny. Celkový počet dvojjazyčných Litevců musel být ještě vyšší, neboť někteří z nich byli zařazeni také mezi litevsky mluvící. Na některých místech článku se objevují náznaky, že většina obyvatel té či oné obce (např. Tarpuopis), kteří mluvili bělorusky, byla v dotaznících A. Pliaterise uvedena jako litevské národnosti. Obyvatelé Vilniuského kraje, kteří na konci 19. století změnili jazyk, se tedy sami stále považovali za Litevce (nebo je tak považovali sčítací komisaři). To je důležitý fakt. Jazyková změna tehdy tedy ještě nezměnila jejich litevské etnické sebeuvědomění. Později se považovali za "tuteišy" (tj. místní, zdejší). Na počátku 20. století, a zejména v letech polské okupace, se pod stále silnějším vlivem polských kněží a úřadů stali polsky mluvícími Bělorusy. V údajích A. Pliaterise mezi slovanskými jazyky výrazně převládá běloruština, zatímco polsky mluvících je velmi málo. Je třeba poznamenat, že podobný poměr běloruštiny a polštiny zaznamenaly také výsledky sčítání lidu z roku 1897. Jak ukazují údaje Anonima, litevština převládala na severozápadě okresu Vilnius — v obcích Gelvonai, Musninkai, Širvintos, Giedraičiai a Joniškis, ležících podél hranice s Kaunaskou gubernií; v pěti obcích — Maišiagala, Paberžė, Nemenčinė, Šalčininkai a Varnionys — bylo litevsky mluvících podstatně méně (viz tabulku 1). Jak dokládají údaje pozdějších badatelů, posledních pět obcí a částečně také obec Bistryčia byly ve větší či menší míře dvojjazyčné. Etnolingvistickou příslušnost dvojjazyčných obyvatel těchto obcí Anonimas určil rozdílně. Většinu obyvatel obce Maišiagala zařadil mezi mluvčí běloruštiny. Je však třeba dodat, že na konci 19. století a na počátku 20. století, jak ukazují závěry pozdějších výzkumů, v této obci, částečně také 5 Gintautas J. Vilniaus gubern. lietuviai // “Švyturys”: Metraštis-almanachas 1912 m. V., 1910. P. 199. 16 Ve valském obvodu Riešė se mezi mladými lidmi v bělorusky (‚prostou‘ řečí) mluvících vesnicích (většinou dvojjazyčných) začíná šířit také polština. Jako litevsky mluvící jsou uvedeny pouze obce Barskūnai a Zabelinė v severní části a západní část obce Geisiškės. Podle pozdějších výzkumů v této části valského obvodu převládala litevština, zatímco na jihu (kolem Sudervė) se používala jen místy. V celém valském obvodu Maišiagala tvořili podle Anonima litevsky mluvící (nepochybně podle podhodnocených údajů) 28% veškerého obyvatelstva. Ve valském obvodu Paberžė, kde se polština ve druhé polovině 19. století šířila bez zprostředkování ‚prosté‘ řeči, jsou podle Anonima litevsky i polsky mluvící zastoupeni téměř ve všech vesnicích. Teprve při postupu severním směrem (tj. směrem od Vilniusu) litevsky mluvících přibývá. V celém valském obvodu připadá na litevsky mluvící obyvatele 44%. Obyvatelé jižní části valského obvodu Nemenčinė (v němž se mezi litevskými rolníky šířila také polština) (obec Pakryžė, stejně jako jižní část obcí Nemenčinė a Puodžiūnai) byli zařazeni mezi polsky mluvící (logicky — jazyková změna začala od jihu, tj. od Vilniusu), obyvatelé střední části (sever obcí Nemenčinė a Puodžiūnai) mezi litevsky mluvící a obyvatelé severní části (v obci Troškūnai), kde se polština teprve začínala objevovat, byli rovněž zařazeni mezi polsky mluvící. Valské obvody Šalčininkai, Bistryčia a Varnionys, kde se litevština částečně stále užívala vedle běloruštiny (především u příslušníků starší generace, avšak již ne ve všech vesnicích), zařadili Anonimas a Rozwadowski převážně mezi bělorusky mluvící. Za litevsky mluvící označil Anonimas pouze obyvatele západní části valského obvodu Šalčininkai, ležící západně od železniční trati Vilnius—Lida a sousedící s litevskými lokalitami v severní části okresu Lida (obec Karalina), a také obyvatele východní části valského obvodu Varnionys, ležící v dolním toku řeky Ašmena (obce Gervėčiai, Galčiūnai a Rimdžiūnai). Valský obvod Bistryčia, stejně jako všechny ostatní valské obvody, zařadil bezvýhradně mezi obvody, kde se mluví pouze bělorusky. Z údajů předložených Anonimem vyplývá, že polonizační proces již začal ve valských obvodech, kde stále převládala litevština: ve střední části valského obvodu Širvintos, v okolí samotného města Širvintos (obyvatele obcí Širvintos a Paširvintis zařadil Anonimas mezi polsky mluvící), v jižní části valského obvodu Giedraičiai (obce Akmena, Martyniškės a Dubingiai a některé vesnice dalších obcí, stejně jako sousední valský obvod Paberžė, byly označeny za smíšené) a částečně na jihovýchodě valského obvodu Joniškis. V okrese Trakai žili podle Anonima litevsky mluvící obyvatelé ve čtrnácti valských obvodech (ze 17); ve dvou (Vievys a Tarpupis) tvořili menšinu. Ve valském obvodu Trakai nejsou Litevci uvedeni. V údajích shromážděných A. Pliaterisem jsou jazyky užívané ve valském obvodu Tarpupis uvedeny pouze podle obcí, počet mluvčích jednotlivých jazyků se neuvádí. Je zaznamenáno, že téměř všichni obyvatelé valského obvodu jsou litevské národnosti. Litevština se však spolu s 17 běloruštinou (uvedenou jako převládající) a částečně polštinou užívala pouze v jižních obcích — Tarpupis, Turnėnai a Rūdninkai. Litevsky mluvící obyvatele zaznamenal Anonimas pouze v západní a jižní části valského obvodu Vievys — v obcích Abromiškės, Jarmališkės a částečně Aleksandriškės — avšak i tam jsou litevsky mluvící vesnice označeny jako smíšené, s bělorusky mluvícím obyvatelstvem (jak ukazují pozdější prameny, na konci 19. století se západně od jezera Vievys bělorutenizace Litevců postupně změnila v polonizaci). Ve skutečnosti se však v běžném životě mluvilo litevsky nejen ve střední, ale i ve východní části tohoto valského obvodu a místy také ve valském obvodu Trakai. Jak lze usuzovat z raportu kněze S. Stakelė z roku 1905, v okolí Vievys, které Anonimas zařadil do oblasti běloruštiny, tehdy většina obyvatel stále mluvila litevsky. Do oblasti běloruštiny zařadil Anonimas také východní část valského obvodu Semeliškės — obce Daugirdiškės a Bagdononys a východní část obce Musteniai. Ve skutečnosti se zde běloruština v té době teprve začínala objevovat. Navíc ve vesnicích západně od Daugirdiškės a Bagdononys začala běloruštinu, která se tam šířila, postupně vytlačovat polština. Jak ukazují údaje Anonima, polština se už užívala také v některých valských obvodech západní části okresu Trakai. Mluvili jí nejen obyvatelé dvorů a statků, ale místy i rolníci — ve valských obvodech Butrimonys a Žasliai, a podle jiných pramenů zvláště hojně ve valském obvodu Aukštadvaris. Ačkoli Anonimas ve své práci polsky mluvící obyvatele vyčlenil velmi pečlivě, téměř všechny obyvatele posledně jmenovaného valského obvodu přesto zařadil mezi litevsky mluvící. Z 21 valských obvodů okresu Švenčionys bylo téměř čistě litevských devět severních a severozápadních valských obvodů: Mielagėnai, Linkmenys, Daugėliškis, Zablatiškė, Kuktiškės, Tverečius, Švenčionys (s výjimkou poběloruštěné obce Simaniškė), Mikalavas (Michałow) a Adutiškis. Litevsky mluvící obyvatelé žili v severní části valského obvodu Kamojis (obce Kowalewce a Jarzew (Jūravas)). Kromě toho se litevština podle různých pramenů z počátku 20. století užívala smíšeně s běloruštinou také dále na jih a východ od oblasti litevštiny vyznačené Anonimem, zejména v okolí Kamojis, Lentupis, Kliuščionys a Kiemeliškės. V té době však rychle ustupovala a přenechávala místo běloruštině. Na druhou stranu je z jiných pramenů známo, že na okrajích oblasti litevštiny vyznačené Anonimem již část obyvatel ovládala také běloruštinu, zejména v litevské části valského obvodu Kamojis, v jižní a východní části valského obvodu Adutiškis (v obci Rakitai, rozložené na západním břehu řeky Medila, a také v obci Jankiškė) a v některých vesnicích východní části valského obvodu Švenčionys. Jak ukazují údaje z dialektologických expedic, na konci 19. století a na počátku 20. století již do vesnic v okolí Pabradė, Pavoverė, Karkažiškė a Magūnai (jihozápadní část okresu Švenčionys), které se ve druhé polovině 19. století poběloruštily a které Anonimas zařadil mezi běloruské, pronikala polština. Na severozápadě okresu Lida — v okolí Eišiškės, Pabarė (Eišiškių 18 (okres) a starostenství Noč (východní část okresu Kaniava), — kde se ve druhé polovině 19. století šířila běloruština a mnoho obyvatel bylo dvojjazyčných, — Anonimas zařadil k areálu běloruského jazyka. Tyto oblasti, které začaly slavizovat, oddělily rozsáhlou oblast litevského jazyka od souvislého litevského jazykového území. Litevskou oblast tehdy tvořily: v okrese Lida — okresy Aleksandravas a Rodūnia a severní část okresu Žirmūnai (starostenství Gorodenka a zčásti Žirmūnai); v okrese Ašmena — okres Dieveniškės a severní část okresu Sedliskas (starostenství Armoniškės a Pašeliai a severní část starostenství Palipnica); v okrese Vilnius — západní část okresu Šalčininkai (starostenství Karalina). V této litevské oblasti už litevština často nebyla jediným jazykem — v některých vesnicích začala bělorusizace. Uvedl to i sám A. Plateris, který popsal starostenství Pašeliai v okrese Sedliskas: "staří mluví litevsky, mladí — bělorusky". V této rozsáhlé oblasti litevského jazyka se tehdy litevština nejpevněji držela na východě (v okolí Dieveniškės) a na západě (v okolí Pelesa a Rodūnia). Podle údajů z periodik a jiných pramenů se jižně od popisované oblasti litevského jazyka, v okresech Užubalis, Vosyliškės, Žirmūnai aj., stále nacházely ostrůvky litevského jazyka, většinou dvojjazyčné. I v nich však litevština vymírala: zachovaly se v jižní části okresu Lida, v okolí Ščiūčinas a Žoludka. Anonimas už litevskost těchto míst nezaznamenal. V okrese Ašmena, kromě zmíněných okresů Dieveniškės a Sedliskas, se dále na jihovýchodě zachoval litevský ostrov Lazūnai (Lazduny), přiléhající k západnímu okraji Nalibockého lesa, na pravém břehu dolního toku Beržuony. Podle údajů uvedených Anonimasem zahrnoval části tří okresů: Lūgamėnai (Ługomowicze; ve starostenstvích Lazūnai a Gudenionys), Bokštas (ve starostenstvích Grabovas a Dervagiai) a Jūrotiškės (ve starostenství Takoriškės). Žilo zde asi 3,6 tisíce litevsky mluvících lidí. V tomto okrese v ostatních místech někdejšího litevského poloostrova — v okolí Vija, Trobai, Lipiniškės, Geranainiai, Subatninkai a Grauž iškės — už tehdy litevština zcela vymírala a Anonimas ji už nezaznamenal. Kromě toho Anonimas uvedl, že litevština převládala v starostenství Ažubalis (Zabłocie), ležícím v severní části okresu Ašmena u Salos, které přiléhalo k litevským oblastem Gervėčiai (v okolí Jokintonis). V okrese Dysna Anonimas uvádí litevsky mluvící obyvatele pouze v okrese Boginas (starostenství Damošiai), který sousedí s okolím Apso v gubernii Kaunas, a v okrese Vileika — v okrese Viazynė (starostenství Latygala). Litevce, kteří ještě nezapomněli jazyk svých předků v okolí Ikaznė, Juodžiai (Jody), Drūja, dokonce ani v Dysně a jinde, Anonimas už nezaznamenal. Podle údajů A. Platerise — před 100 lety. Protože je Anonimas v mnoha případech uváděl po jednotlivých vesnicích, lze je alespoň přibližně porovnat s údaji posledního sčítání lidu — z roku 1989. Takové srovnání ukazuje, k jakým změnám došlo v nejvíce odnárodněných oblastech jihovýchodní Litvy 19 v okresech za posledních 99 let (viz tabulku 2). V dnešním okrese Švenčionys (počítáme-li bez města Švenčionys) hovořilo v roce 1890 litevsky téměř 72%, zatímco v roce 1989 se k Litevcům hlásilo pouze 47,4% všech obyvatel. Litevců tedy ubylo o 25 procentních bodů. Stejně tak ubylo Litevců v okrese Šalčininkai (z 34 na 9,4%). V okrese Vilnius, kde se již na konci XIX století hojně užívaly slovanské (běloruské a polské) jazyky, počet Litevců vzrostl (z 11 na 20,8%), protože po poslední válce se na předměstích Vilniusu usadilo mnoho Litevců. V okrese Trakai bylo v roce 1890 přibližně stejně litevsky hovořících jako v okrese Šalčininkai — asi 38% (bez města Trakai). Za posledních 99 let počet Litevců vzrostl na 57,6% — západní část okresu se výrazně politevštila; v meziválečných letech byla součástí nezávislé Litvy a po válce se navíc do okresních měst přistěhovalo mnoho Litevců. V části Vilenské gubernie, která připadla Bělorusku, žilo podle údajů Anonima 25,8 tisíce litevsky hovořících lidí (tj. třikrát více než v současnosti žije Litevců v celém Bělorusku — 7,6 tisíce): v okrese Varenava — 12,1 tisíce (více než polovina obyvatel), Pastavy — 5,5 tisíce, Vija — 3,6 tisíce (v okolí Lazūnai), Astraviec — 3,5 tisíce (v okolí Gervėčiai), Smarhoň — 0,6 tisíce, Braslau — 0,5 tisíce (kromě toho žilo mnoho litevsky hovořících v západní části tohoto okresu, která tehdy patřila Kaunaské gubernii), Vileika — 23 lidí (v okolí Viazyně). Poměr Bělorusů a Poláků z hlediska etnického sebeuvědomění se změnil ještě výrazněji. Téměř všichni obyvatelé oblastí, kde na konci XIX století převládal běloruský („prostý“) jazyk, se dnes hlásí k Polákům. Dokonce i „prostý“ jazyk začínají považovat za nářečí polštiny — při poválečných sčítáních byl obyvatelům Litvy hovořícím tímto jazykem jako mateřský zapisován polský jazyk. K Bělorusům se hlásí téměř jen lidé, kteří přišli z Běloruska po druhé světové válce. A i to jen část z nich: mnozí přistěhovalci, zejména ze západního (katolického) Běloruska, rychle mění národnost a při sčítáních se často hlásí k Polákům. Statistické údaje A. Pliateria-Anonima jsou prvními takto podrobnými údaji popisujícími jazykovou situaci na litevsko-běloruském pomezí. Proto jsou i přes některé nedostatky, které jsme uvedli, velmi cenné jak z územního, tak ze statistického hlediska při zkoumání jazykových změn v popisovaném regionu. 20 Obyvatelstvo okresů Vilenské gubernie a litevských valsčů, jazykové složení v roce 1890 (podle Anoringa) valsče | celkový počet obyvatel | litevský jazyk | polský jazyk | běloruský jazyk | ruský jazyk | židovský jazyk | jiný jazyk | T.Gervonių | 8303 | 7121 | 294 | — | 276 | 612 | — | 2.Širvintų% | 100,0 | 85,8 | 3,5 | — | 3,3 | 7,4 | 59 | 3.Musninkų% | 1316 | 8491 | 2179 | — | 363 | 1514 | 0,4 | 4.Molėtų% | 100,0 | 64,1 | 20,7 | — | 2,8 | 11,5 | — | 5.Giedraičių% | 6423 | 6199 | 24 | — | 78 | 122 | — | 6.Maišiagalos% | 100,0 | 96,5 | 0,4 | — | 1,2 | 1,9 | — | 7.Paberžės% | 12687 | 9782? | 800? | — | 600? | 1500? | — | 8.Nemenčinės% | 100,0 | 77,2 | 6,3 | — | 4,7 | 11,8 | — | 9.Joniškio% | 10605 | 7033 | 2727 | — | 197 | 648 | — | 10.Šalčininkų% | 100,0 | 66,3 | 25,7 | — | 1,9 | 6,1 | — | 11.Varnionių% | 785 | 2207 | 383 | 5038 | 32 | 225 | — | 100,0 | 28,0 | 4,9 | 63,9 | 0,4 | 2,8 | — | 6060 | 2645 | 2377 | 283 | 150 | 605 | — | 100,0 | 43,6 | 39,2 | 4,7 | 2,5 | 10,0 | — | 8759 | 1284? | 6477? | — | 263? | 728? | 77? | 100,0 | 14,7 | 73,9 | — | 3,0 | 8,3 | 0,1 | 6245 | 5078 | 787 | — | 100 | 280 | — | 100,0 | 81,3 | 12,6 | — | 1,6 | 4,5 | — | 5761 | 489 | 427 | 4292 | 88 | 465 | — | 100,0 | 8,5 | 7,4 | 74,5 | 1,5 | 8,1 | 2 | 16269 | 3470 | 165 | 11208 | 36 | 1388 | — | 100,0 | 21,3 | 1,0 | 68,9 | 0,2 | 8,6 | 0,0 21 T2-18. Slavská valsče | Ts celkem:% | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 1. Lovės | 9995 | 8758 | 230 | — | 295 | 712 | — | 2. Nedingės | 5017 | 4112 | 693 | 10 | 11 | 191 | — | 3. Butrimonų | 12195 | 8837 | 1266 | 625 | 72 | 1359 | 36 | 4. Onuškio | 5429 | 4649 | 10,4 | 5,1 | 0,6 | 11,1 | 0,3 | 5. Aukštadvario | 6095 | 5374 | 77 | — | 102 | 514 | 28 | 6. Merkinės | 10560 | 8624 | — | — | 48 | 1888 | 0,4 | 7. Varėnos | 7678 | 6606 | 46 | — | 53 | 972 | 1 | 8. Jiezo | 14808 | 13108 | 219 | — | — | 1475 | 0,0 | 9. Žiežmarių | 2587 | 1457 | 207 | 2 | 187 | 720 | 14 | 10. Žaslių | 14115 | 9569 | 1252 | 842 | 260 | 2192 | 0,6 | 11. Kruonio | 9235 | 7650 | 638 | 6,2 | 1,8 | 15,5 | — | 12. Vievio | 6669 | 1303 | 157 | 4825 | 318 | 373 | 6 | 13. Semeliškių | 7733 | 4262 | 499 | 72,3 | 4,8 | 4,0 | 0,1 | 14. Valkininkų | 7028 | 6615 | 6,5 | 25,8 | 7,3 | 413 | — 22 1. Mielagėnų% 2. Linkmenų% 3. Daugėliškio% 4. Zabališkės% 5. Kuktiškių% 6. Tverečiaus% 7. Švenčionių% 8. Mikalavo% 9. Kamojų% 10. Adutiškio% 11-12. Slaviški vals.% 1 2 3 4 5 6 7 100,0 8033 100,0 7195 100,0 134372 100,0 628? 7,8 — — 92176 68,6 94,1 628? 7,8 — — 2575? 32,0 231 3,2 7790 6,0 — 4716? 58,7 6381 83,7 20157 15,0 — 8 0,1 502 7,0 2600 1,9 5,9 61 0,8 55 0,8 13338 8,4 45 0,6 26 0,3 171 0,1 5249 100,0 7687 100,0 10675 100,0 6924 100,0 5543 100,0 6578 100,0 8152 100,0 6021 100,0 5548 100,0 9283 100,0 67980 100,0 3895 74,2 7076 92,0 918 85,4 5561 80,3 4854 87,6 6999 92,8 6276 77,0 4400 73,1 954 17,2 8692 93,6 51* 31 0,6 43 0,6 159 1,5 669 9,7 294 5,3 10 0,1 21 0,2 68 1,1 530 9,5 223 4,0 — — 1511 2,4 520 9,9 — — 10 0,1 — — — 10 0,1 941 11,5 1267 21,0 3716 67,1 67 1,0 2,4 63006 49,9 564 10,8 5 0,1 694 6,5 448 6,5 94 1,7 330 5,0 521 6,4 233 3,9 206 3,7 318 3,4 1267 3,4 4680 3,4 169 3,2 563 7,3 671 6,3 246 3,5 293 5,3 123 1,9 388 4,8 43 0,7 117 2,0 50 0,6 2144 3,4 70 1,3 — 123 0,2 — 8 0,1 6 0,1 5 0,1 10 0,2 — 1 0,1 0,0 — 1 154 0,1 * Valsči Lentpjis. 23 1 | T. Dieveniškės | 8487 | 7108 | 90 | 94 | T195 | — | 8% | 100,0 | 83,8 | 1,1 | 1,1 | 14,1 | — | — 2. Sedlisko | 4669 | 2570 | 2099 | — | — | — | —% | 100,0 | 55,0 | 45,0 | — | — | — | — 3. Jurotiškės | 5264 | 312 | 4783 | 4 | 161 | — | —% | 100,0 | 5,9 | 90,9 | 0,1 | 3,0 | — | — 4. Lugamėnai | 9423 | 2298 | 7125 | 0,1 | — | — | 1% | 100,0 | 24,4 | 75,6 | — | — | — | — 5. Bokštas | 5483 | 959 | 4168 | — | 356 | — | —% | 100,0 | 17,5 | 76,0 | — | 6,5 | — | — 6. Salos | 5708 | 601 | 5107 | — | — | — | —% | 100,0 | 10,5 | 89,5 | — | — | — | — 7–23. Slovanské obce | 108846 | — | 93842 | 156 | 12727 | — | 164 Okres Ašmėna | 147860 | 13848 | 2145 | 117026 | 254 | 4439 | 168% | 100,0 | 9,4 | 1,4 | 79,1 | 0,2 | 9,8 | 0,1 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 1. Aleksandravas | 4982 | 4982 | 4982 | — | — | — | —% | 100,0 | 100,0 | 100,0 | — | — | — | — 2. Kaniava | 5427 | 1774 | 653 | — | — | — | —% | 100,0 | 88,4 | 12,0 | — | — | — | — 3. Raduň | 6330 | 4490 | 1652 | — | — | 188 | —% | 100,0 | 70,9 | 26,1 | — | — | 3,0 | — 4. Eišiškės | 7774 | 1322 | 5214 | 20 | 1218 | — | —% | 100,0 | 17,0 | 67,1 | 0,2 | 15,7 | — | — 5. Žirmūnai | 6804 | 985 | 5483 | 8 | 324 | 4 | — Okres Lida 24 25 2 lentelė Pietrytinių Lietuvos rajonų etnolingvistinė gyventojų sudėtis 1890m. (pagal kalbą) ir 1989m. (pagal tautybę) procentais v procentech Litevština | Ruština | Polština | Běloruština | Židé | Ostatní Okres Vilnius 1890 r. 1989 r. | 11 20,8 | 1 9,1 | 16 63,5 | 67 4,7 | 5 0,1 | 0 1,8 Okres Šalčininkai 1890 r. 1989 r. | 34 9,4 | 1 5,8 | 2 79,6 | 51 3,8 | 12 0,0 | 0 1,4 Okres Trakai 1890 r. (bez města Trakai) 1989 r. | 38 57,6 | 4 11,9 | 6 23,8 | 49 4,1 | 3 0,1 | 0 2,5 Okres Švenčionys 1890 r. (bez města Švenčionys) 1989 r. | 72 47,4 | 4 16,2 | 2 28,8 | 19 5,5 | 3 0,1 | 0 2,0 26 100.th výročí etnolingvistické statistiky Vilniuské gubernie A. Pliaterise Shrnutí Článek představuje, analyzuje a porovnává údaje o etnolingvistické struktuře východních Litevců v 19. století. Údaje shromáždil A. Pliateris v roce 1890 a v roce 1898 je publikoval Anonimas. Materiál pro srovnání byl čerpán z tisku vydávaného po zrušení tiskového zákazu v Litvě a z údajů ze sčítání lidu provedeného v roce 1989. Dochází se k závěru, že materiál Anonima je poměrně spolehlivý. Jeho hlavním nedostatkem však je, že Anonimas z dotazníku A. Pliaterise vybral pouze jeden z několika jazyků, jimiž se mluvilo v některých vesnicích. 27