Continuous Terminological Work as a Base and Precondition in the Development of the Standard Language

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXI (1994) OTÁZKY NORMALIZACE JAZYKA REIN KULL SOUSTAVNÁ TERMINOLOGICKÁ PRÁCE JAKO PŘEDPOKLAD A ZÁKLAD VYVINUTÉHO SPISOVNÉHO JAZYKA Aby spisovný jazyk mohl plnit všechny nejdůležitější funkce a úspěšně plnit úkoly státního jazyka, musí dosahovat potřebné úrovně rozvoje a mít bohatou a všestrannou slovní zásobu. Jako plnohodnotný národní jazyk může spisovný jazyk fungovat tehdy, je-li schopen plnit náročné úkoly jazyka vysokého školství a vědy. Předpoklady k tomu vytváří soustavná a cílevědomá terminologická práce. Estonský spisovný jazyk plnil úkoly státního jazyka v době existence Estonské republiky v letech 1918—1940, přesněji v období 1920—1940, neboť roky 1918 a 1919 byly lety okupace, střídání moci a války. Teprve po míru z Tartu uzavřeném 2. února 1920 se Sovětským Ruskem se Estonsko mohlo svobodně rozvíjet v podmínkách samostatného státu a estonština mohla začít plnit úkoly státního jazyka. Velmi důležitým faktorem přitom bylo přecházení vysokého školství na estonštinu a rychlý rozvoj odborné terminologie v estonštině v mnoha oborech. Et eesti kirjakeel 1920. aastail suhteliselt kiiresti suutis hakata täitma kõiki riigikeele ülesandeid, selleks kujunesid vajalikud eeltingimused pika aja jooksul nii meie kirjakeele üldise arenemiskäigu, rahvahariduse, rahvusliku eneseteadvuse tõusu näol ja ka sotsiaal-majanduslike tingimuste tõttu. Nimetagem siin selliseid olulisi lähte-eeldusi, nagu eesti kirjakeele kujunemisprotsess ja kirjasõna areng alates 16. sajandist, rohkem kui 300 aasta pikkune eesti rahvakooli ajalugu, eestikeelse ajakirjanduse pikaajalised traditsioonid: esimene eestikeelne perioodikaväljaanne 1755, pidevamalt ilmuv eestikeelne ajakirjandus alates 19. sajandi alguskümnendeist, eestikeelse populaarteadusliku ja erialasema kirjanduse, samuti eestikeelsete kooliraamatute väljaandmine ja vastava sõnavara kujunemine ligikaudu samast ajast alates, rahvuslik ärkamisaeg oma suurüritustega möödunud sajandi teisel poolel, püüdlused eestikeelse kesk- ja kõrghariduse poole möödunud sajandi lõpu- ja käesoleva sajandi alguskümnendeil, eesti kirjakeele ühtlustamis- ja normimistaotlused nii juba möödunud sajandi 70-ndatel aastatel kui ka eriti alates käesoleva sajandi esimese kümnendi lõpust. Kõik see valmistas ette pinna eesti keele kui rahvuskeele kõigekülgsele väljakujunemisele. Důležitým předpokladem rozvinutého spisovného jazyka a jeho fungování jako státního jazyka je existence mateřsky psané odborné terminologie ve všech možných oblastech. A s každým dalším desetiletím hraje terminologická lexika v současných spisovných jazycích stále důležitější úlohu. 5ª 67 Počátky utváření estonské odborné terminologie v některých oblastech sahají několik staletí do minulosti. Soustavnější a rozsáhlejší rozvoj odborné slovní zásoby v estonštině lze sledovat od prvních desetiletí minulého století, kdy vznikaly estonské školní učebnice, populárněvědecké publikace a odbornější písemnictví. Ve druhé polovině minulého století lze již pozorovat uvědomělejší snahy o rozvoj estonské odborné terminologie — uveďme například činnost takových představitelů národního hnutí, intelektuálů a vědců, jako byli Fr. R. Kreutzwald, C. R. Jakobson, J. Kunder, J. Kurrik, K. A. Hermann, P. Hellat aj. Až do přelomu století se při vytváření a utváření odborných termínů v mateřském jazyce pracovalo ještě individuálně, každý samostatně. Od konce prvního desetiletí tohoto století se však jak při kodifikaci spisovného jazyka, tak při rozvoji odborné slovní zásoby začalo postupovat soustavněji a plánovitěji a tato práce získala kolektivní charakter. Při vymezování základů současné estonštiny a její celkové normalizaci sehrály důležitou úlohu čtyři po sobě jdoucí konference o kodifikaci spisovného jazyka, které se konaly v letech 1908, 1909, 1910 a 1911. Výsledky této práce zachycuje pravopisný slovník estonštiny vydaný v roce 1918 a v tomto směru později pokračoval podrobněji a důkladněji třísvazkový slovník pravopisu (EÕS 1., 2., 3. 1925, 1930, 1937) a malý pravopisný slovník E. Muuga (10 vydání v letech 1933—1946), stejně jako školní mluvnice estonštiny. Uvědomělá kolektivní práce na vytváření a uspořádávání estonské odborné terminologie v různých terminologických komisích a pracovních skupinách začala v prvním desetiletí 20. století. Výsledkem této činnosti bylo, že od roku 1909 postupně vycházely různé terminologické slovníky: v roce 1909 z matematiky, v roce 1911 ze zeměpisu, v roce 1914 z lékařství, vojenství a chemie (dva odborné slovníky), v roce 1917 názvy rostlin Estonska a v roce 1919 odborný slovník z fyziky. V období 1909—1919 vyšlo tiskem 9 terminologických slovníků, které obsahovaly celkem přibližně 10 000 termínů. Zvláštního rozmachu dosáhlo uspořádávání estonské terminologie a sestavování terminologických slovníků poté, co vznikla Estonská republika a na Tartuské univerzitě se začalo vyučovat v estonštině v různých oborech. K tomu samozřejmě nemohlo dojít náhle, nýbrž postupně, takže některé odborné přednášky ještě nějakou dobu přednášeli zahraniční profesoři v němčině nebo ruštině. Přesto tento proces probíhal poměrně rychle, k čemuž přispěla plodná práce na vytváření a rozvíjení mateřské odborné slovní zásoby v mnoha vědních oborech. V letech 1920—1940 vyšlo jako výsledek této čilé a účinné terminologické práce více než 40 odborných slovníků, většina z nich v Tartu. Celkem obsahovaly téměř 200 000 odborných výrazů. V terminologických komisích působících při Tartuské univerzitě byly položeny pevné základy systematické terminologie mnoha vědních oborů, například botaniky, zoologie, geologie, lékařství, právních věd a dalších. Zvláštní zásluhy o vytváření a rozvoj současné estonské vědecké terminologie patří lingvistovi J. V. Veskimu, který se aktivně a plodně podílel na práci všech terminologických komisí působících v letech 1920—1940 na Tartuské univerzitě i na činnosti několika dalších komisí pro odbornou slovní zásobu. Velmi důležitá přitom není pouze 68 Nejen množství estonských termínů, které bylo díky účinnému zapojení J. V. Veskiho uspořádáno (více než 180 000 odborných termínů), ale také jeho tvůrčí přístup k této práci a mnohostranné a vynalézavé využití stávajícího jazykového materiálu a možností estonštiny vytvořily dobrý základ pro pozdější všestranný rozvoj estonské terminologie. Terminologická činnost a uspořádávání terminologie pokračovaly v Estonsku i po druhé světové válce. V letech 1945—1990 vyšlo jako samostatné publikace přibližně 130 různých terminologických slovníků. Kromě toho byla uspořádaná terminologie a různé speciální slovníky publikovány také v odborných časopisech, informačních bulletinech a metodických publikacích, stejně jako jako přílohy odborných knih. Výsledky terminologického uspořádávání jsou obsaženy také v mnoha příručkách k určování rostlin, ptáků, hmyzu, hub aj., stejně jako v takových stěžejních odborných publikacích, jako je jedenáctisvazková „Flóra Estonské SSR“, sedmidílná série „Život zvířat“ aj. Terminologii různých oborů obsahuje také 1. a nyní připravované 2. vydání „Estonské sovětské encyklopedie“ a rovněž „Pravopisný slovník“ (1976 a násl.). Operativním způsobem uspořádávání terminologie bylo vytváření republikových terminologických norem (dosud jich vzniklo téměř 70). Tato soustavná, po desetiletí trvající práce na utváření a rozvíjení estonské terminologické lexiky zajistila slovní zásobě estonského spisovného jazyka všestrannost a potenciální způsobilost, což je velmi důležité pro plnění všech funkcí spisovného jazyka a umožňuje mu plnit i úkoly státního jazyka. Estonština úspěšně plnila úkoly státního jazyka za existence nezávislé Estonské republiky (1918—1940), což, jak jsme viděli, bylo do značné míry zajištěno intenzivní a všestrannou terminologickou prací. Sisuliselt täitis eesti keel riigikeele ülesandeid suurel määral ka pärast 1940. aastat nõukogude võimu aastatel. Kahjuks on üheülgne suurriiklik majandus- ja rahvuspoliitika (tootmise ekstensiivareng, sellega kaasnev tugev migratsioon ja demograafilise situatsiooni halvenemine, vene keele mõju ja eelisseisundit tugevdanud riiklikud erinõud jm.) viimastel aastakümnetel negatiivselt mõjunud ja ahendanud eesti rahvuskeele loomulikke funktsioone. Eriti halvavalt arenes see protsess 1970. ja 1980. aastatel. Kõige selle tagajärjel on viimastel aastatel järsult halvenenud üldkasutatava eesti keele tase, kujutades endast praegu tõsist probleemi. Seetõttu tuli hakata eesti keele õigusi otsustavalt kaitsma ning osutus vajalikuks vastu võtta ja kehtestada keeleseadus. Pärast pingelist tööd ja politiseeritud õhkkonnas selle seaduse kehtestamise ümber käinud võitlust (muulaste poolt esitatud süüdistused ebademokraatlikkuses, nende õiguste diskrimineerimises jms.) võeti keeleseadus jaanuaris 1989 lõpuks vastu ning see jõustus 1. veebruarist 1989. Oma loomult oli see seadus eesti keele kaitse seadus. Vaatamata teatud raskustele selle seaduse saamise ja vastuvõtmise protsessis ja mõningatele vajakajäämistele mõnedes selle akti sätetes (vene keele just nagu eriline seisund teiste keelte seas peale eesti keele kui riigikeele, mõningate paragrahvide rakendumise ebareaalne tähtaeg, nimetarvituse reguleerimisega seotud küsimused jms.) sai sellest eesti 60 Z hlediska budoucnosti jazyka šlo o dobrý a potřebný zákon. Zákon stanovil určité požadavky jak pro instituce, tak pro úřední osoby, zavedl konkrétní požadavky na jazykovou způsobilost pro určité kategorie pracovníků a v dalším období byly tyto požadavky upřesněny a byl vypracován postup jejich uplatňování. Jazykový zákon vytvořil nezbytné předpoklady pro zlepšení postavení estonštiny i její skutečné situace. Jeho dodržování však nebylo dostatečně zajištěno, neboť chyběl řádný kontrolní mechanismus, který by sledoval plnění zákona. Zvláštní Komise pro ochranu jazyka, zřízená při Prezidiu Nejvyššího sovětu jako společenský orgán, nedokázala zajistit, aby byl náš jazykový zákon všude a všemi dodržován. V poslední době se podnikly určité kroky ke zlepšení této situace. Vstup našeho jazykového zákona v platnost a jeho uplatňování přesto přinesly mnoho pozitivního. Příznivě ovlivnily studium jazyků a začaly se rychle připravovat a vydávat různé učební pomůcky, slovníky, konverzační příručky aj. V terminologické práci to vše nepřineslo žádné zásadní obsahové změny, výrazně však vzrostl objem uspořádávání terminologie. Terminologická lexika se začala uspořádávat i v jednotlivých oborech, v nichž se odborná slovní zásoba v estonštině dlouho neupravovala, například v textilním a lehkém průmyslu, železniční dopravě aj. Byly podniknuty kroky k tomu, aby se estonština jako státní jazyk mohla používat ve všech oblastech života a aby požadavkům jazykového zákona odpovídaly úřední jednání, technická dokumentace, jazyk obchodu (etikety, návody k použití výrobků apod.) aj. Přijetí jazykového zákona u nás v Estonsku i v dalších republikách, které byly součástí Sovětského svazu, vytvořilo nezbytné předpoklady pro všestranný rozvoj národních jazyků a jejich fungování v roli státního jazyka. Bohužel tyto jazykové zákony a jejich pozitivní vliv zablokoval celosvazový jazykový zákon přijatý Nejvyšším sovětem SSSR dne 24.04.90 (Закон о языках народов СССР), který jako akt velmocenské politiky do značné míry zmařil výsledky dosažené jazykovými zákony jednotlivých republik. Ukázalo se, že plnohodnotné postavení národních jazyků a jejich skutečné fungování jako státních jazyků jsou možné pouze při úplné svrchovanosti národní republiky. O to potřebnější je intenzivní uspořádávání odborného jazyka a oborové lexiky i v současném přechodném období na cestě k úplné svrchovanosti. Zásadní změny v současné estonské politice, radikální přestavba výroby a hospodářství a stále živější a rozsáhlejší kontakty s okolním světem vyžadují také změnu orientace naší jazykové komunikace; vyžadují, abychom byli připraveni jednat a vyřizovat záležitosti v několika jazycích. Již v nejbližší době je třeba rychle uspořádat terminologii v řadě oborů, především v takových oblastech, jako jsou organizace výroby, obchod, zásobování, odbyt, finance, bankovnictví apod., tedy v oblasti hospodářství v širokém slova smyslu. A právě tímto směrem práce pokračuje. Juuni 1990 70 SOUSTAVNÁ TERMINOLOGICKÁ PRÁCE JAKO PŘEDPOKLAD A ZÁKLAD ROZVOJE SPISOVNÉHO JAZYKA Shrnutí Aby národní jazyk mohl plnit všechny základní funkce a být úředním jazykem, je nezbytné, aby měl všestrannou a rozvinutou slovní zásobu ve všech oblastech. Článek přináší přehled toho, jak tento proces probíhal v dějinách estonštiny. Počátky odborné estonské slovní zásoby v některých oblastech lidské činnosti sahají do dávné minulosti. Již od minulého století se rozvoji estonské odborné slovní zásoby věnovala cílevědomá pozornost; to se týká především takových osobností národního hnutí, jako byli Kreutzwald (F. R. Kreutzwald), Jakobson (C. R. Jakobson), Kunder (J. Kunder), Hermann (K. A. Hermann), Hellat (P. Hellat) a další. Až do počátku tohoto století mělo vytváření čistě estonských termínů v Estonsku uzavřený, individuální charakter. Plánovitější a cílevědomější se tato činnost stala v prvním desetiletí našeho století. Terminologie různých oborů se začala kolektivně upravovat ve zvláštních pracovních komisích. Tak bylo v letech 1909—1919 vydáno 9 terminologických slovníků obsahujících téměř 10 000 termínů. Terminologická práce v Estonsku se zvláště rozšířila poté, co byla založena nezávislá Estonská republika a na Tartuské univerzitě se začaly různé obory vyučovat v estonštině. Ve třicátých a čtyřicátých letech tohoto století byly položeny základy systematické terminologie mnoha vědních oborů (botaniky, zoologie, geologie, lékařství, práva aj.). Díky intenzivní práci bylo v letech 1920—1940 sestaveno a vydáno více než 40 terminologických slovníků, zahrnujících téměř 200 000 estonských termínů. Zvláštní zásluhy na vytváření současné terminologie měl akademik J. V. Veski (J. V. Veski), který se aktivně podílel na práci mnoha tehdejších terminologických komisí a obratně a všestranně využíval vnitřních zdrojů lidového jazyka. Terminologická práce a úprava termínů pokračovaly i po druhé světové válce. Kromě překladových slovníků vyšlo v letech 1945—1990 jako samostatné tiskoviny téměř 130 různých terminologických slovníků (celkový počet termínů — 350 000). Uspořádaná terminologie byla navíc publikována v časopisech a informačně-metodických publikacích, stejně jako v přílohách odborných knih. Výsledky terminologické práce jsou patrné v mnoha zásadních dílech, encyklopediích aj. V posledních desetiletích se používá také operativní způsob úpravy terminologie — vytvářejí se celostátní terminologické normy (v současnosti jich je přibližně 70). Soustavná a intenzivní terminologická práce umožnila estonštině úspěšně plnit úkoly úředního jazyka v letech existence nezávislé Estonské republiky (1918—1940). Estonština v zásadě plnila funkci úředního jazyka ve větší či menší míře i po roce 1940 — v době sovětské vlády. Jednostranná hospodářská a národní politika posledních desetiletí měla na estonštinu negativní vliv a omezila její přirozené funkce. Proto bylo nutné v lednu 1989 přijmout zvláštní jazykový zákon. Tento zákon má chránit práva estonštiny. Je však zřejmé, že nerušené postavení národního jazyka a jeho fungování jako úředního jazyka jsou možné pouze při plné suverenitě národní republiky. Práce na odborné slovní zásobě a úpravě terminologie je velmi potřebná i v současném přechodném období směřujícím k úplné samostatnosti. Zvlášť důležité je to pro odvětví, která přímo souvisejí se zásadní přeměnou výroby a ekonomiky. Červen 1990 DŮSLEDNÁ TERMINOLOGICKÁ PRÁCE JAKO PŘEDPOKLAD A ZÁKLAD ROZVOJE SPISOVNÉHO JAZYKA Shrnutí Aby národní jazyk mohl řádně fungovat ve všech oblastech společenského života a plnit úlohu státního jazyka, musí mít rozvinutou a všestrannou slovní zásobu. Článek pojednává o tom, jak probíhal rozvoj estonské terminologické slovní zásoby. 71 První zárodky odborné estonské slovní zásoby v některých oblastech lidské činnosti sahají do dávné minulosti. Již v minulém století se k rozvoji estonské odborné slovní zásoby přistupovalo vědomě, zejména díky některým představitelům národního hnutí (Kreutzwald, Jakobson, Kunder, Hermann, Hellat aj.). Na počátku tohoto století mělo vytváření estonských termínů individuální charakter. Systematičtější a cílevědomější podobu získala tato činnost v prvním desetiletí našeho století. Terminologická slovní zásoba z různých oborů se začala uspořádávat v příslušných pracovních komisích. V letech 1909–1919 tak vyšlo 9 terminologických slovníků obsahujících přibližně 10 000 termínů. Zvláště širokého rozsahu nabylo uspořádávání estonské terminologie po vzniku svrchované Estonské republiky; na Tartuské univerzitě se začalo vyučovat v estonštině. Ve 20. a 30. letech 20. století byly položeny základy systematické terminologie mnoha vědních oborů (botaniky, zoologie, geologie, lékařství, právní vědy aj.). V letech 1920–1940 bylo díky intenzivní práci sestaveno a vydáno více než 40 terminologických slovníků obsahujících přibližně 200 000 estonských termínů. Zvláštní zásluhy na vytváření moderní terminologie má akademik J. V. Veski, který se aktivně podílel na práci většiny terminologických komisí a dovedně a mnohostranně využíval vnitřních zdrojů lidového jazyka. Terminologická činnost a uspořádávání terminologie pokračovaly i po druhé světové válce. V letech 1945–1990 vyšlo jako samostatné publikace přibližně 130 různých terminologických slovníků (350 000 termínů), nepočítaje překlady. Uspořádaná terminologie se navíc publikovala v časopisech a informačně-metodických publikacích, jakož i ve formě příloh odborných publikací. O výsledcích uspořádávání terminologie se informovalo v mnoha základních dílech, encyklopediích aj. Jedním z operativních způsobů uspořádávání terminologie v posledních desetiletích je tvorba celorepublikových terminologických norem (v současnosti jich je přibližně 70). Díky soustavné a intenzivní činnosti při rozvíjení terminologické slovní zásoby plnil estonský jazyk úspěšně úkoly státního jazyka v letech nezávislé Estonské republiky (1918–1940). Estonština v podstatě ve větší či menší míře plnila funkci státního jazyka i po roce 1940, v letech sovětské moci. Jednostranná hospodářská a národnostní politika posledních desetiletí však měla nepříznivý vliv na fungování estonštiny a zúžila oblast jejího užívání. Proto bylo v lednu 1989 nutné přijmout zvláštní jazykový zákon. Tento zákon byl svou podstatou aktem na ochranu práv estonštiny. Ukázalo se, že plnoprávné postavení národního jazyka a jeho řádné fungování jako státního jazyka jsou možné pouze za podmínek plné svrchovanosti země. Přesto je i v současnosti nezbytná intenzivní práce na uspořádávání odborného jazyka a terminologické slovní zásoby. Zvláště důležité je to v oblastech, které přímo souvisejí se zásadní přestavbou výroby a ekonomiky. Červen 1990