Synonymy and Polysemy in Latvian Philosophical Terminology

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXI (1994) KALBOS NORMALIZACIJOS KLAUSIMAI ZAIGA IKERE PROCESY SYNONYMIE A POLYSEMIE V LOTYŠSKÉ FILOZOFICKÉ TERMINOLOGII Filozofická terminologie jako jeden z podsystémů jazyka podléhá ve větší či menší míře všem lexikálně-sémantickým procesům, které působí v lexiku spisovného jazyka. Zde se zaměříme na ty nejdůležitější z nich, totiž na synonymii a polysémii. Synonymie i polysémie jsou jevy, které se při standardizaci termínů klasifikují jako negativní a narušují vědeckou přesnost jazyka. Přesto se však jak v oblasti zaznamenávání termínů (tj. ve specializovaných slovnících), tak v oblasti jejich fungování setkáváme jak s různými názvy pro označení téhož jevu, tak s mnohoznačnými termíny. Přítomnost a přetrvávání těchto lexikálně-sémantických procesů ve filozofické terminologii lze do jisté míry vysvětlit následujícími extralingvistickými faktory. Zaprvé, samopohybem a diferenciací pojmů v procesu myšlení. Tento jev se projevuje na všech jazykových rovinách a odráží se také v tomto konkrétním jazykovém podsystému, jímž je filozofická terminologie. Zadruhé, filozofie je produktem kultury. Jako výsledek spekulativního poznávání lidstva je filozofie hluboce internacionální, není svobodná, a v tomto ohledu nemůže být svobodná od vlivů cizích jazyků. Filozofické lexikum je produktem kontaktu a dědictví mnoha kultur. Národní a internacionální se zde úzce prolíná. Zatřetí, filozofie není folklorem, nýbrž výsledkem teoretického myšlení jednotlivých osobností a škol, které vznikly pod jejich vlivem. Osobitá osobnost může pro pojem, který je v rámci téhož systému invariantní, najít jinou, odlišnou výrazovou formu, případně oživit slovo, na něž se již v povědomí lidu zapomnělo, a také již existujícímu slovu přisoudit jiný významový odstín. Pokud lze na jazykové rovině za synonyma považovat slova téhož slovního druhu, která jsou si významově blízká či totožná a vyjadřují tentýž pojem, avšak liší se významovými odstíny nebo stylistickým zabarvením, pak na terminologické rovině, tj. v terminologickém systému určité vědy, jsou synonyma slova významově totožná. Jak poznamenává lotyšská lingvistka A. Laua, „synonyma obvykle nemají termíny, s výjimkou případů, kdy se souběžně používají mezinárodní a lotyšská označení“1. Toto tvrzení bude nepochybně platit pro většinu terminologických systémů, avšak terminologický systém filozofie má své zvláštnosti, které se projevují i v oblasti synonymie. 1 Laua A. Latviešu leksikoloģija. Rīga, 1981. 191. lpp. 18 Myšlení — to je proces. Myšlenka se nejen vyjadřuje pomocí slova, ve slově se formuje a zdokonaluje. Tato myšlenka, kterou ve třicátých letech našeho století vyslovil ruský psycholog Lev Vygotskij, se týká nejen jednotlivých jevů jazyka, ale také úlohy a významu každého národního jazyka v myšlení příslušníka daného národa. Souvislost myšlení a jazyka je předmětem zájmu filozofů, psychologů i jazykovědců. Právě v terminologii jako specifické lexikální vrstvě se toto úzké sepětí pojmu a jazykových vyjadřovacích prostředků projevuje nejvýrazněji. Litevský filozof R. Plečkaitis při úvahách o této souvislosti píše: „Do struktury utváření pojmu patří také jazyk, v němž je konkrétní pojem formulován. Proto je při sestavování národních terminologických slovníků porovnání národních termínů s odpovídajícími termíny v ruštině nezbytnou, nikoli však vždy dostačující podmínkou. Jestliže byl například pojem poprvé formulován v angličtině, je třeba analyzovat také odpovídající anglický termín. Právě to bude jedním z aspektů historického přístupu v terminologické vědě2. Myšlenka R. Plečkaitise znovu zdůrazňuje úzké sepětí, které existuje mezi světem pojmů a světem slovní existence. Jazyk není pouze prostředkem k vyjádření něčeho, ale také látkou, v níž toto něco vzniká. Právě proto se zakořeňování národního jazyka dotýká hlubších vrstev existence národa než jen čistě jazykových projevů. V průběhu vývoje teoretického myšlení vzniká několik jazykových znaků k vyjádření jednoho a téhož pojmu. V určitém časovém období se utvářejí řady synonym pro označení invariantních pojmů. Synonymii v lotyšské filozofické terminologii lze zkoumat jak ze synchronního, tak z diachronního hlediska. Vznik a vývoj lotyšského filozofického myšlení se pojí s 60. až 80. lety minulého století a činností mladých Lotyšů. Jedním z nejvýraznějších mladých Lotyšů, kteří popularizovali filozofické spisy, je Kaspars Biezbārdis. Právě s jeho jménem jsou spojeny snahy o hledání lotyšského filozofického vyjadřování. Úsilí najít odpovídající lotyšský způsob vyjádření a lotyšské označení určitého pojmu nevyhnutelně vede ke vzniku synonymních označení ve fázi, kdy se terminologie rodí a utváří. Například pojem „smyslové orgány“ vyjadřuje K. Biezbārdis v počáteční fázi terminologie těmito synonymními označeními: „vnější mysli“, „vnější smyslové mysli“, „smyslové mysli“, „smyslové síly“. Ve 20. a 30. letech se v lotyšské filozofické lexice tento pojem vyjadřoval jinou řadou synonym, totiž: „smysly“, „smysly“, „smyslové orgány“, „smyslové orgány“, „orgány vnímání“. Vznik několika významných filozofických termínů v lotyšské filozofické literatuře lze znázornit takto: v určitém období existuje řada synonym (jde o slova spisovného jazyka, která se užívají v terminologickém významu k označení a vyjádření určitého filozofického pojmu). Z této řady synonym se vyčlení jedno konkrétní slovo jako nejčastěji užívané označení daného pojmu. Z tohoto termínu se pak může vytvořit terminologické hnízdo, které svědčí o zakořenění termínu v systému filozofické terminologie. V současné lotyšské filozofické lexice se z poslední řady synonym zachovaly a užívají se dva výrazy: „smyslové orgány“ a „smysly“, přičemž 2 Плечкайтис Р. О выявлении понятий в связи с терминологической работой // Вопросы разработки научно-технической терминологии. Рига, 1973. С. 129. 2* 19 poslední z nich získal přednost v užívání jak v oblasti fungování, tak v oblasti zaznamenávání. Přednost má poslední výraz proto, že jde o jedno slovo, které lze použít v slovotvorných modelech a z něhož lze vytvořit terminologické hnízdo. Například ve filozofickém terminologickém slovníku jsou uvedeny tyto termíny: smyslový, smyslovost, smyslově vnímaný, smyslovost, smyslová existence, smyslová existence, smyslové nazírání, smyslové vnímání.3. „Smysl“ a jeho odvozeniny jsou zahrnuty do takových víceslovných termínů jako: smyslový svět, smyslový život, smyslový obraz, smyslové bytosti, předměty smyslů, vnější forma nazírání smyslovosti, čistá forma smyslovosti, forma smyslového nazírání4. Dalším příkladem je filozofický termín „porozumění“. Ve slovníku Mīlenbahse-Endzelīnse je toto slovo označeno jako neologismus. V době sestavování slovníku existovala v obecně užívané lexice tato řada synonym: saprašā, saprata, saprašana, sapratne, izpratne, a také saprate v užití spisovatele A. Upītise5. Taču 1922.g. publicētajā zinātniskās terminoloģijas vārdnīcā vārdi „sapratne“ un „sapratisks“ jau iekļauti filozofijas terminu sarakstā6. Mūsdienu filozofijas terminoloģijas leksikā šis termins izveidojis noteiktu terminoloģisko ligzdu: sapratne, iepriekšsapratne, praktiskā sapratne, spekulatīvā sapratne, vērojošā sapratne, subjektīvā sapratne, sapratisks prāts, sapratnes filozofija. Jedním ze zdrojů synonymie ve filozofické lexice je přejímání mezinárodních slov. Otázka internacionalismů má ve filozofické terminologii zvláštní místo vzhledem k tomu, že filozofie jako věda je výsledkem kulturních kontaktů mezi různými národy. Analýza internacionalismů ve filozofické terminologii by si zasloužila širší pojednání, proto se zde omezíme na konstatování skutečnosti, že v rusko-lotyšském slovníku filozofických a etických termínů vydaném v roce 1987 je z přibližně 1200 zařazených termínů 30 přeloženo souběžně mezinárodním slovem a lotyšským označením. Ještě několik slov o synonymech, která se morfologicky liší, ale pojmově jsou totožná. Takovými jsou například „pieredzes“ a „pieredzisks“, „līdzesamība“ nebo „līdzdzāsesamība“. S tím posledním se setkáváme v užívání a jeho vznik zřejmě ovlivnil lotyšský vzor „līdzāspastāvēšana“. Jako synonyma existují také složené a víceslovné termíny. V současné době ve filozofické terminologii vedle sebe existují jak „vnější svět“, tak „vnější svět“ (ārpasaule), jak „chápání světa“, tak „světonázorové chápání“ (pasaulizpratne). Podobně vedle sebe existují „klātējā esamība“ a „klātesamība“ i „světový názor“ a „pasauluzskats“. Protože je lotyšský jazyk velmi pružný při syntaktickém tvoření determinativních složenin7, odráží se tento jev i ve filozofické lexice. Je patrná tendence přecházet od víceslovného termínu ke složenému termínu, protože z posledně jmenovaného lze snadněji tvořit termín 3 Srov.: Konsultants // Palīglīdzeklis valodas praksē. 6. laid. Rīga, 1987. 5.—33. lpp. Turpmāk: Konsultants. 4 Srov.: Kants I. No vācu val. tulk. R. Kūlis. Rīga, 1990. 5 Sk.: Upīts A. Vēstules. Rīga, 1977. 83. lpp. 6 Zinātniskās terminoloģijas vārdnīca. Rīga, 1922. 3. lpp. 7 Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika. Rīga, 1959. 1 sēj. 200. lpp. 20 hnízda. Například z uvedeného složeného slova „pasauluzskats“ byly odvozeny tyto termíny — „pasauluzskatiskie ideāli“ a „pasauluzskata kategorijas“. Podívejme se na druhý nejdůležitější lexikálně-sémantický proces — polysémii. Někteří jazykovědci se domnívají, že polysémie není při standardizaci termínů aktuální, přesto však existuje a je projevem přirozených zákonitostí vývoje slovní zásoby. Požadavek jednoznačnosti termínů je aktuální otázkou také ve filozofické terminologii. Například německý filozof V. Leibniz vznesl požadavek, aby filozofické termíny byly stejně přesné jako matematické symboly. Toto přání však nebylo korunováno úspěchem, neboť působí určité zákonitosti, které jdou proti této tendenci. Abychom porozuměli zvláštnostem polysémie ve filozofické terminologii, musíme pochopit pojmový systém, který tato terminologie odráží. Důležité jsou zde dva momenty: zaprvé, filozofie je historická věda. Filozofie nevznikla až ustavením určité společenské struktury a její pojmy nevznikly v jediném konkrétním časovém období, nýbrž jsou výsledkem historického vývoje společenského bytí. Zadruhé, filozofie není homogenní věda, ale skládá se z několika různých směrů. Každý filozofický směr odráží určité jevy v systému lidských názorů. Tak například ve 20. století existovaly marxistická filozofie, analytická filozofie, hermeneutika i morální filozofie. Jedno a totéž jazykové znamení se tedy naplňuje různým obsahem nejen na diachronní, ale i na synchronní úrovni. Jako příklad vezměme jeden z ústředních filozofických termínů — „bytí“. První filozofické pojetí bytí předložili filozofové již před Sókratem; později se tímto pojmem zabývali Platón i Aristotelés. Vztahu objektivního světa a vědomí se dotkly prakticky všechny filozofické směry, a nabídly tak vlastní interpretace tohoto pojmu. Pokud se podíváme pouze na definice z 20. století, uvidíme rozdíly v interpretaci tohoto pojmu, například při srovnání filozofie marxistického směru a analytické filozofie. Ta druhá chápe „bytí“ jako vlastnost příslušející všemu, co existuje. V marxistické filozofii má termín „bytí“ dva významy. Slovo „esamība“ ve významu existence se objevilo na konci 19. století v publikaci „Pūrs“ vydávané mladými Lotyši.12 Pro názornost nejprve porovnáme sémantiku slova „esamība“ jako slova obecné slovní zásoby — tak, jak je zachyceno v současném výkladovém slovníku lotyšského jazyka, a jako termínu. V souvislosti s mnohoznačností termínu „esamība“ je třeba zmínit jeden zajímavý jev, který se projevuje v lotyštině. Termín „esamība“ označuje jeden ze základních filozofických pojmů, a proto se zde lidské myšlení snaží odstranit nejednoznačnost. V současné lotyštině je patrná tendence používat pro označení významu „esamība“ ‚existence vůbec‘ samostatné slovo — „esība“. V současné době — na počátku 90. let— 8 Viz: Konsultants. S. 14. 9 Sk.: Kūle M. Ceļš saprašanas labirintos. Rīga, 1989. 21. lpp. 10 Даниленко В. П. Русская терминология. М., 1977. С. 180. 11 Sk.: Lacey A. R. Dictionary of Philosophy. London, 1976. P. 16. 12 Viz: Baltiņa M. Esamība, esība, esme, esotība. In: Latviešu valodas kultūras jautājumi. Sešit 13. Riga, 1977. S. 46. 21 Bytí Obecná slovní zásoba Terminologie 1. Filoz. Nezávisle na vědomí existující objektivní svět, hmota. 1. Filozofický pojem označující objektivní svět, hmotu, existující nezávisle na vědomí. 2. Existence, bytí13. 2. Nejobecnější a nejabstraktnější pojem označující existenci něčeho vůbec14. Bytí a jsoucno Obecná slovní zásoba Terminologie 1. Objektivní svět 1. Objektivní svět 2. Existence, bytí = bytí → 2. Existence, bytí vůbec tomto případě je tento jev pouze na jazykové úrovni a nezískal přísně terminologický status. V lotyšském spisovném jazyce se slovo „esība“ ve významu ‚existence, bytí‘ užívalo již ve 20.–30. letech. Toto slovo jako synonymum slova „esamība“ ve významu ‚existence vůbec‘ nacházíme v té době také v dílech lotyšských filozofů. Například: O muži svědčí jeho práce, o ženě — její bytí, její osobnost. Žena je jako světlo. „Světlo se nemusí namáhat, aby zářilo, a přece v jeho paprscích věci rozkvétají ve všech svých barvách. Tak i žena působí bez námahy, jen tím, že vyzařuje své bytí do okolí“15. O tom, že se slovo „esība“ snaží získat status termínu, svědčí jeho výskyt nejen v oblasti užívání, tj. ve slovním úzu filozofů, ale také v oblasti zaznamenávání termínů. Příklady užití tohoto slova ve významu „existence obecně“ ve filozofických textech: Vpravdě, Kosmos je v nás a my jsme v něm. Avšak pouze ten, kdo si uvědomuje tuto nedělitelnost, je schopen začlenit se do kosmické esības v celé její plnosti. Ve své tvorbě se H. Rēriha pokouší nalézt odpovědi na základní otázky esības lidstva16. Epos, píše Šacs-Aniņš, básnicky zobrazuje plastické uspořádání jevů a symetrii esības lidí17. 13 Mūsdienu Latviešu literārās valodas vārdnīca. Rīga, 1973. 2 sēj. 509. lpp. 14 Filozofijas vārdnīca. Rīga, 1964. 111. lpp. 15 Mauriņa Z. Sievišķības ideāls pagātnē un tagadnē. Grām.: Pārdomas un ieceres // Eseju krājums. Rīga, 1934. 10. lpp. 16 No Helēnas Rērihas vēstulēm (1929.—1938.) // Sieviete, 1990. Nr. 2. 4. lpp. 17 Mauriņš A. Lāčplēsi — spaciistu vai temporalistu? // Literatūra un Māksla. 1989 g. 23. decembrī. 22 Pokud jde o oblast zaznamenávání, v již zmíněném rusko-lotyšském slovníku filozofických a etických termínů jsou uvedeny tyto ekvivalenty: субъективное ничтожество — subjektivní nebytí, ничтожность в себе — nebytí o sobě, ничтожество, ничтожность — nebytí, nicotnost18. Při psaní o sémantice slova „esība“ nelze nezmínit ještě jednu jeho zvláštnost, která se odráží jako samostatný významový odstín, totiž „existence jako samostatná subjektivní existence“. Tohoto rysu slova si povšiml a zaznamenal jej náš národní básník Imants Ziedonis: Pocit esības v člověku je prvním tématem umění. V lotyštině získává slovo „esība“ zvláštní významové zesílení, protože význam slova „būt“ se shoduje s významem slova „es“. Tato slova se vzájemně promítají a dávají slovu „esība“ mnohoznačnou hloubku: jsem stejně jako je všechno; všechno je se mnou, všechno se může projevit skrze mne19. V současnosti tento významový odstín není zaznamenán ve slovnících; pouze se rýsuje jako rys, jako tendence, která může také vymizet. Kvůli tomuto odstínu však bylo při překladu děl anglického subjektivního idealisty G. Berkeleyho do lotyštiny třeba pro anglické „being“ použít právě „esība“, nikoli „esamība“, které v současném jazyce implikuje objektivní charakter existence20. Jazyk je proměnlivým a zároveň existujícím jevem. Mění se a proměňuje také filozofická terminologie jako subsystém jazyka, který odráží směřování teoretického myšlení a světonázor jednotlivých osob. Tyto změny se na lingvistické úrovni projevují jako jevy synonymie a polysémie vlastní filozofické terminologii. PROCESY SYNONYMY A POLYSEMIE V LOTYŠSKÉ FILOZOFICKÉ TERMINOLOGII Shrnutí Filosofickou terminologii jako subsystém obecného jazyka ovlivňují stejné lexikálně-sémantické procesy jako lexiku obecného jazyka. Článek přináší přehled nejdůležitějších z nich — synonymie a polysémie. Vznik synonymie a polysémie lze vysvětlit tím, že filosofie jako věda nejen integruje úspěchy jiných vědních disciplín, ale je zároveň vědou, v níž se rozvíjejí poznávací schopnosti člověka a vědecké myšlení. „Myšlenka se nejen vyjadřuje, ale také vtěluje do slova,“ psal ve 30. letech 20. století ruský psycholog Lev Vygotskij. Tento psychologický jev souvisí nejen s problémy synonymie a polysémie jazyka, ale také s významem mateřského jazyka pro lidské myšlení. Rozvoj pokrokového filosofického a společensko-politického myšlení a vznik filosofické literatury v lotyštině souvisejí s činností mladolotyšů v 70. až 90. letech minulého století. Kaspars Biezbardis, jeden z nejvýznamnějších mladolotyšů, vysvětloval lotyšským čtenářům filosofické pojmy. Střet výrazových prostředků jazyka a pojmů a hledání vhodného slova k vyjádření pojmu v období vzniku a formování terminologie činí synonymii nevyhnutelnou. Některé jazykové 18 Konsultants. 16. lpp. 19 Ziedonis I. Garainis, kas veicina vārīšanos. Rīga, 1976. 70.lpp. 20 Sk.: Bērklijs Dž. Traktāts par cilvēka izziņas principiem. Trīs sarunas starp Hīlasu un Filonusu /No angļu val. tulk. Z. Ikere. Rīga, 1990. 23 Přítomnost výrazů označujících jeden pojem je v této fázi často dokonce nevyhnutelná, máme-li na mysli filozofii, složitou a abstraktní oblast vědeckého myšlení. Například pojem „smyslové orgány“ byl v době utváření lotyšské filozofické slovní zásoby označován těmito synonymy: ārējie prāti, ārējie jūšanas prāti, jūšanas prāti, jūšanas spēki. Lze rozlišit následující etapy tvorby a vývoje části lotyšských filozofických termínů: existuje synonymní řada, z níž se vyčlení jedno slovo, nejčastěji užívané jako termín; na základě tohoto termínu se utváří terminologické hnízdo. Vznik terminologického hnízda je určitým ukazatelem začlenění termínu do lotyšské filozofické terminologie. Pojem „smyslové orgány“ (ve 30. až 40. letech tohoto století) byl vyjadřován touto synonymní řadou: jutekļi, jūtekļi, jutekļa orgāni, maņu orgāni, sajūtu orgāni. V současné lotyšské filozofické slovní zásobě se užívají pouze dva termíny z této synonymní řady, sajūtu orgāni a jutekļi, přičemž častěji se užívá druhý z nich. Právě na jeho základě se vytváří terminologické hnízdo. Jedním ze zdrojů synonymie je přejímání. K filozofické terminologii patří také internacionalismy, které mají ekvivalenty ve vlastním jazyce fungující jako absolutní synonyma. V seznamu ruských a lotyšských filozofických a etických termínů vydaném v roce 1987 je přibližně 1200 termínů, z nichž asi 30 je přeloženo vlastními i mezinárodními synonymy. Kromě již zmíněných absolutních synonym existují termíny, které se liší pouze morfologicky, například: ārpus-pieredzisks | ārpuspieredzes „nezkušenostní“, līdzesamība | līdzāsesamība „událost“. Někdy se pro označení téhož pojmu užívá jako synonymum složené slovo a slovní spojení, například: ārējā pasaule | ārpasaule „vnější svět“, pasaules uzskats | pasauluzskats „světonázor“. Ačkoli terminologie vyžaduje jednoznačnost, pro lotyšskou filozofickou terminologii je relevantní také polysémie. To vede k úsilí vytvořit takový systém filozofických termínů, v němž by se termíny podobaly velmi logickým matematickým znakům. Tuto myšlenku vyslovil německý filozof G. W. Leibniz. Toho však nebylo dosaženo a filozofický termín zůstává víceznačný — spojením jednoho jazykového znaku s několika definicemi. To lze vysvětlit extralingvistickými faktory. Jednak je totiž filozofie historickou vědou. Nezačíná ani nekončí současně se vznikem určité společenské soustavy. A jednak filozofie odráží cestu vývoje lidského myšlení, která se skládá z mnoha velmi odlišných směrů. Článek pojednává o termínu esamība „bytí“. První filozofickou koncepci bytí předložili předsókratovští filozofové a v různých školách se tento pojem užíval různými způsoby. Kdybychom se podívali, v jakých významech se užívá dnes, zjistili bychom, že představitelé různých filozofických směrů jej i v naší době užívají v různých významech. V marxistické filozofii má termín būtis dva významy: 1) je to filozofický pojem označující objektivní svět, hmotu, nezávislé na lidském vědomí; 2) je to nejobecnější a nejabstraktnější pojem označující existenci čehokoli vůbec. Každá vědecká disciplína vyžaduje přesné vymezení, kterého lze dosáhnout pouze jasnou a jednoznačnou definicí. V lotyštině se druhý význam termínu būtis obvykle označuje samostatným slovem esība, tedy esība „existence, bytí vůbec“. Toto slovo z obecné slovní zásoby postupně získává v uvedeném významu v lotyšské filozofické terminologii status termínu. Jazyk se neustále mění. Jako podsystém spisovného jazyka se rozvíjí také filozofická slovní zásoba. Tento vývoj se odráží v aktuálních procesech synonymie a polysémie ve filozofické slovní zásobě. SYNONYMIE A POLYSEMIE V LOTYŠSKÉ FILOZOFICKÉ TERMINOLOGII Shrnutí Filozofická terminologie jako jedna z vrstev jazykového systému podléhá stejným lexikálně-sémantickým procesům jako jazyk obecně. Tento článek se zaměřuje na dva z těchto procesů, totiž na synonymii a polysémii v lotyšské filozofické terminologii. Filozofie se zabývá rozvojem abstraktního myšlení. Slovo není pouze technickým prostředkem ke sdělování myšlenek. Myšlenky dozrávají uvnitř slova — jak tvrdil ruský psycholog 24 Lev Vigotsky. Samotný proces myšlení a hledání nejvhodnějšího způsobu, jak označit určitý filozofický pojem, je zdrojem vzniku synonymních pojmenování tohoto pojmu. Synonymní termíny se vyskytují jak v období utváření lotyšské filozofické terminologie, tak v její současné fázi. Když se rozvíjela lotyšská filozofická terminologie (počínaje druhou polovinou 19. století), existovala pro některé pojmy skupina synonymních pojmenování. Zpravidla se z existující řady synonym jedno slovo začalo používat nejčastěji a postupně získalo vlastnosti odborného termínu. Následně se z nejčastěji užívaného termínu tvořily další odvozeniny a kolokace k vyjádření pojmů souvisejících s původním konceptem. Přejímání je známým zdrojem synonym. V filozofické terminologii existují jako synonymní termíny slova mezinárodní i domácí. Další skupinu synonymních termínů tvoří termíny lišící se morfologicky, např. pieredzisks| pieredzes (empirický); jde o přídavné jméno a podstatné jméno v genitivu. Další skupinu synonym tvoří termíny — složená slova a termíny — víceslovná pojmenování, např. pasauluzskats| pasaules uzskats (světový názor). Filozofický termín může označovat více než jeden pojem. Ve filozofické terminologii se tedy vyskytuje polysémie. Je to dáno tím, že filozofie má dlouhou historii vývoje a skládá se z různých směrů. Tento článek představuje analýzu jednoho ze základních filozofických termínů, totiž „esamība“ (bytí), jako příkladu polysémního filozofického termínu. 70