Apie vieną žemaičių oikonimą

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXII (1993) BALTŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI VYTAUTAS VITKAUSKAS O JEDNOM ŽEMAIJSKÉM OIKONYMU V okrese Klaipėda, v obvodu Veiviržėnai, se oficiálně nachází vesnice Liepačiai (viz Adresář administrativně-územního členění Litevské SSR, II. díl, s. 160). Tato podoba se všeobecně užívá v písemnostech i ve vědeckých studiích. Například ve V. Toporovově díle ”Прусский Язык” Словарь, L.” M., 1990, s. 199, se místní název Liepačiai, jediný v Litvě, dostal do rozsáhlého hnízda rozboru pruského kořene leip-. Místní obyvatelé mluvící severní žemaitskými nářečími Veiviržėnů a Judrėnů vyslovují název této vesnice jako ’ė·pa·t’ė (tak jej vyslovují dokonce i Švėkšňané, jižní Žemaité). Dlouhé e· nemohlo vzniknout z ie, pouze z ei (zde se ai a ei patrně nejvíce monoftongizují), protože v tomto nářečí se dlouhá samohláska e před dlouhými slabikami vyskytuje jen z dvojhlásky ei (v nářečí lze před dlouhými slabikami s původním hlavním přízvukem a vyslovit jen krátce: mã·mã, rã·tã, kã·t’ėnõ· ~ kãtinou, s’kėpatã· ~ skėpatai, d’j’ėbõ·n’įs ~ drėbantys atd.). Máme tedy podobu Leipačiai, zatímco Liepačiai vzniklo pouze proto, že někdo nedokázal převést složitou fonetickou podobu žemaitského místního názvu do spisovného jazyka. Liepačiai může být: 1) Substrát z kurštiny (srov. Vvr, Jdr: gr’ė·p’t’ė ~ greibti „uchopit“, p’l’ė·k’t’ėis ~ pleikties „přibližovat se, přimykat se“, ė·ž’t’ė ~ ežti „rýt, rozrývat“, p’r’ė·kã·ls ~ preikalas „kovadlina“, p’r’ė·m’in’ie ~ preimenė, srov. u sousedních prieku-liškých p’ė·t’v’is ~ peitys „jižní vítr“ aj. (srov. Z. Zinkevičius. ”Lietuvių kalbos istorija” II t., s. 21). Vyskytoval se tam (Vvr, Jdr, Grg aj.) i opačný jev: s’v’ėis’t’ė ~ šviesti „brousit“: s’v’ėitas batūs~švietas batus, pas’ėk’ėit’es ~ pasikėitės „změnivší se“, ž’ėips ~ žiebas „blesk“, srov. žė·ips (Užv, Krš). Jde o asimilaci, nebo o směšování zákonitostí nářečí či jazyků? O Lėpačius se jako první zmínil Vaižgantas, který dokonce psal Lėpačio kalnas. Hovořil o tom prof. Girdenis. 2) Může souviset s příjmením Leipus (?), viz (”Lietuvių pavardžių žodynas”, L—Ž, s. 47), ačkoli se dnes v oblasti severních a jižních žemaitských nářečí takové příjmení nevyskytuje (a ani dříve nebylo zaznamenáno). Chybné převádění do spisovného jazyka tedy přináší vědě jen další potíže a nejistotu. Při zveřejňování výzkumů či slovníků by se v pochybných případech měla uvádět také autentická výslovnost nářečního slova; jedině tak by se mohla objasnit historie místního názvu, neboť nepřesně zaslechnutá podoba či nevědecký přepis mohou zavést neznámo kam i významné vědce. Pro rozsáhlý slovník místních názvů, jehož sestavení se plánuje v Ústavu litevského jazyka, by byly zvláště vhodné autentické nářeční podoby. A Liepačiai by mohlo být přímým kur- 238 jejich — nejbližší východní jazykové rodiny západním Baltům — dědictví, substrátové slovo (cirkumflexový přízvuk může dokonce ukazovat na staré kurské přízvukování, kdy by jejich průtažný přízvuk odpovídal žemaitskému cirkumflexu). O JEDNOM MÍSTNÍM JMÉNU ŽEMAITŮ Shrnutí Základem místního jména v okrese Klaipėda Lē·pa·tē· je Leip-. Pravděpodobně jde o: a) prusismus leip-, litev. liep-; b) odvozené slovo od rodového slova Leipus? 239.