Deapeliatyviniai asmenų pavadinimai pagal kilimo, buvimo bei gyvenamąją vietą

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXII (1993) BALTŲ ONOMASTIKOS TYRINĖJIMAI MILDA NORKAITIENĖ DEAPELATIVNÍ OZNAČENÍ OSOB PODLE PŮVODU, POBYTU A BYDLIŠTĚ Za deapelativní označení osob považujeme názvy podle původu, pobytu a bydliště, které nejsou utvořeny z vlastních jmen, nýbrž z obecných podstatných jmen označujících obydlené či neobydlené místo, přídavných jmen s významem prostoru a příslovcí místa a prostoru, např.: daubiškis: daubą, girininkas: girią, kaimietis: kaimas, šėtonietis: šėton, toliūtis: toli; tolis, užupis: už- +upė, vandenis: vanduo. Takové odvozeniny označují nejen osoby, ale také různé personifikované mytologické bytosti (např.: giryškštis „duch lesa, lesní bytost“, medeinė „bohyně lesů“, namininkas „aitvaras“, pragaris „ďábel“), větry (pietąšis, rytis, šiaurūnėlis, vakaris) nebo se eufemisticky označují vlci (laukinis, laukininkas), hadi (pãlaũžė) a ropuchy (pamatinė). Do této skupiny odvozenin by patřily také desubstantivní přídomky s místním významem1, které označují vlastnost někoho či něčeho získanou podle místa (např.: zajíc m i š-k i s, ptáčci r a k š t ū n ė l i a i, koníček l a n k i n i n k a s). Utváření lexikálně-sémantických skupin slov částečně souvisí se slovotvorbou, jejími kategoriemi a typy. Desubstantivní přídomky s místním významem a označení osob (personifikovaných bytostí) podle původu, pobytu a bydliště mají vzhledem ke své povaze poměrně průhlednou motivaci a společný kategoriální slovotvorný význam: „to, co souvisí s místem označovaným základovým slovem“. Navíc se při tvoření prvních i druhých uplatňují stejné slovotvorné způsoby a formanty. Hlavním cílem článku je pojednat o typických slovotvorných rysech a specifikách deapelativních označení osob podle původu, pobytu a bydliště, neboť dosud byla poněkud podrobněji pojednána pouze v „Lietuvių kalbos ¹ Přídomky, které se nejčastěji užívají v lidových slovesných skladbách, charakterizují postavu podle různých znaků: podle jejího vzhledu (dub š i m t a l a p i s, kůň š i r v i n y k a s), podle vykonávané činnosti (břízka s u y t r u o n ė l i s, ptáčci č i u l b u ž ė l i a i), podle místa pobytu: (rak p a k e r y s) — těm posledním se zde také budeme věnovat — nebo podle jiných znaků. 114 gramatice”2. Shromážděný materiál (asi 700 příkladů) ukazuje3, že uvedená pojmenování se nejčastěji tvoří derivací, méně často kompozicí. V tomto pořadí je dále také prozkoumáme. Odvozeniny s příponami Nejprve je třeba upozornit na různou produktivitu přípon. Nejproduktivnější je přípona -inis, -ė (tvoří se jí podstatná i přídavná jména označující osoby): 83 příkladů (170 výskytů), neboli 24,63% všech odvozenin: Anapusinis, -ė LKŽ I 129 (rš): anà pusė. Anašalinis, -ė LKŽ I 130: anà šalis. Ale už tady naposledy ten člověk uspořádal veselku a pozval lidi z okolí BsP III 205. Lidé z okolí vědí všechno LKŽ I 246 (J.Jabl). Lidé z okolí už všechno vymlátili, ale naše ještě není všechno svezeno LKŽ I 246 (Srv). Sešli se lidé z okolí LKŽ I 246 (Ds): okolí. Tady chodí do kostela lidé LKŽ I 700 (Pln). Kostelníci se tak dlouho nevracejí LKŽ I 701 (Skr). Ona je velmi kostelní LKŽ I 701 (Tvr). Jsou to lidé od kostela? LKŽ I 701 (Gs): kostel. S lidmi ze statku se nedá srovnávat, jim se dobře daří i bez práce LKŽ II 142 (Krok): stav, stavy. Kdyby nebyli lidé z chalup, žito bychom tak rychle nesklidili Slv: chalupa „domek, chýše”. Dobře známý zdejší potápěč LKŽ II 115 (rš): zde, zdejší. Lidé z majetných usedlostí umějí trochu i litevsky LKŽ II 221 (Rš). To je majetný — má tolik půdy, a tak ohrnuje nos LKŽ II 221 (Rdm): majetek „hospodářství, usedlost”. Moje děti jsou ještě malé, ještě jenom školkové LKŽ II 306 (Jrb): školka „předškolní zařízení pro děti”. Zahrádkáři se pořád lopotí na zahradě LKŽ II 308 (Rdm): zahrada „pozemek, usedlost”. Lidé z údolí, horalé Šepučiai LKŽ II 310 (Pgr): údolí; hora. Kde jsou krásné šaty — dvorské, kde zářivé tváře — zahálečské LKŽ II 938 (Plš): dvůr. Děvčata z konce vesnice chodívala trhat len LKŽ III 68 (Pg). Švežda, člověk z konce vesnice, ať mu Bůh dá nebe, přikazoval, aby se zasel sám M.Katk. I Jonas z konce vesnice přišel LKŽ III 68 (Alv). Ti z konce vesnice se na podzim pořádně nadřou, když se sklízí, než se proderou na silnici LKŽ III 68 (Dbk): konec „začátek či konec vesnice; pole na jejím okraji”. Obyvatelé lesů LKŽ III 342 (Gs). Lidé z lesa se nebojí hadů, umějí si poradit LKŽ III 342 (Ss). Jak dlouho 2 Viz Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T.1. P. 411—414. 3 Materiál pro článek byl shromážděn z ”Lietuvių kalbos žodyno” (dále — LKŽ). V., 1956—1986. T. 1—14 a jeho kartotéky, ze ”Šiaurės rytų dunininkų šnektų žodyno” V.Vitkauskase (V., 1976), z ”Lazūnų tarmės žodyno” J.Petrauskase a A.Vidugirise (V., 1985), z ”Druskininkų tarmės žodyno” G.Naktinienė, A.Paulauskienė a V.Vitkauska (V., 1988), z různých písemností a na základě zvláštního dotazníku. Zkratky jsou stejné jako v ”Lietuvių kalbos žodyne”. 115 lidé z lesa se nevracejí LKŽ III 342 (Skr). Přišel, prý v noci, a lidé z lesa odnesli ovce ze chléva Pžrl. Nebojí se jet sám lesem, aby ho nepřepadl nějaký lesní (lesní lupič)? LKŽ III 342 (Srj). Sám Gervė se velmi podobal lesnímu duchovi rs. Černý lesní (ďábel) přišel – neobulak LKŽ VIII 990 (Šv). Jsou tu hadi: konopný, skvrnitý, černý, lesní, podzimní, měděný LKŽ III 367 (Plv): les. S lidmi z vesnice je snazší najít dohodu než s měšťany LKŽ V 56 (Alk). Nechtěj, aby vesničan ošidil měšťany LKŽ V 56 (Srv). Vesničanky se s lidmi ze dvora nestýkaly LKŽ V 56 (Gs). Vesničané žijí dobře LKŽ V 56 (Gs): vesnice. Horský bůžek. Horská bohyně K I 210. Letos se senem dali zabrat i horalům LKŽ V 148 (Skr). Horský Poželė LKK IV 177. Tady všichni sedláci dostali od dvora horskou půdu LKŽ VI 48 (Skr): hora. Bydlí u hřbitovního Banaitise? LKŽ V 234 (Pc): hřbitov. Když jsem jel na svatbu jako ženichův průvodce, vzal jsem si za družbu člověka z téhož dvora LKŽ V 753 (Dv). I když je z téhož dvora, nepovyšuj ho LKŽ V 753 (Dv). Když je dívka z téže vesnice, musí se jít domů společně LKŽ V 753 (Dv). Potkám kamaráda ze stejného dvora LKŽ V 753 (Arm). Kde toho člověka z téhož dvora ukradneš DrskŽ: dvůr. Byli jsme sami z okraje (vesnice) DrskŽ: okraj „konec”. Prásk! Roztrhla podlahu — hledá kořenové věci LKŽ VI 699 (Krtn). Krūminė prudžios varpų, nebo brandžių varpų LKŽ VI 699 (IM 1864,7). Krūminė (had) LKŽ VI 699 (Kls): křoví. Byli oba v táboře — a našli táborovou LKŽ VII 11 (Str): tábor. Není tu žádná dívka z městečka, všechny jsou venkovanky LKŽ VII 182 (Ad). Když si vesnici rozdělili, objevili se lidé z polí LKŽ VII 182 (Lnkv). Byli jsme venkované v Gedūry, odstěhovali jsme se Pš. Vrátili se už lidé z polí (kteří pracovali na polích)? LKŽ VII 182 (Grš). Venkovský (vlk) mi dnes v noci rozsápal kobylu LKŽ VII 182 (J). Nenechávej koně venku — venkovský vlk může zabít hříbě LKŽ VII 182 (Užp). Venkovský (vlk), pes, břicho kručí LKŽ V 427 (J). Noci jsou dlouhé — může se objevit venkovský (vlk) LKŽ VII 182 (Dbk): pole. Jeden (had) je skvrnitý, druhý lískový LKŽ VII 213 (Dv): hůl „líska”. Lobinis, -ė LKŽ VII 637 (Drsk). Lóbinis Paukštė, kálninis Paukštė Dglš: lóbas; kálnas. Mořský lupič LKŽ VII 859 (R 324): moře. Byli to lesní lidé LKŽ VII 988 (Lz). Lesní (strážce lesní zvěře, bůh) LKŽ VII 987 (rš): medė, medis, medžias „les, hvozd”. Lidé z vesnice žijí vždy hůře než měšťané LKŽ VIII 155 (Gs). Městští lidé LKŽ VIII 155 (Grv): město. Lidé z lesa nazývají nás (lidi z vidsodis) miškiniai LKŽ VIII 290 (Užv). Lesníci se vždy hrnuli přímo do místa společného noclehu Švnč. Vypráví [Lapinas] o lesních, žijících v bažinách a toulajících se po lesích, kteří člověku popletou hlavu V.Krėv. Lesní lidé, ryšavci Grdm. Neplač, protože přijde lesní duch a vrátím ti to LKŽ VIII 290 (Ldk): les. Bydlí vedle moldtuobinės Gečėnes, Ciparius 116 Nmš: mólduobė. Když člověk zemře, domácí pláčou, ani nevědí jak LKŽ VIII 533 (Pls). Často se hádám s domácími LKŽ VIII 533 (Ck). Domácí bratr ještě není ženatý, jenom zůstal ve městě LKŽ VIII 533 (Trgn). Nejsou to domácí, přišli z vesnice, nedovolují mladým zasednout ke stolu (na svatbě) DrskŽ. Ta [dcera] zůstala doma (zůstala žít u rodičů), druhá odešla za nevěstu LKŽ VIII 533 (Brb). Tady jsou domácí vnoučata Mrs. Domácí rodiče mu toho zanechali nejvíce Srj. Ten je opravdový domácí LKŽ VIII 533 (Tvr). Ne domácí (přišla odjinud) snacha LKŽ VIII 533 (dz.). Ach, bratře, bratře, bratříčku můj, proč jsi zastřelil holoubka, domácího ptáčka? LKŽ VIII 533 (LTR(Ds). Uznal, že to je jeho domácí kůň LKŽ VIII 533 (LTR(Tvr). Když přijde večer, děti mají úplnou hrůzu: pořád se jim zdá, že je domácí popadl za nohu, jakmile ji spustí z lavice V.Krev. Ona je výřečná žena, ale my jsme takoví domácí lidé LKŽ VIII 895 (Ms): dům, domov, nūmas, nūmai. Moje ovečky, moje holubičky jsou vypasené, ty z nížiny, ty z okraje, valio, ralio, domů! (p.) LKŽ IX 197 (Dgls): nížina; okraj. Ti dva byli Mantvilaiové: jeden zpodlesní, druhý od jezera LKŽ IX 66 (Gs): podlesí, lesní okraj; pobřeží jezera, břeh jezera. V zimě se stávalo, že lidé zpodlesí pásli krávy v lese LKŽ IX 85 (Ad). Ti zpodlesní jsou tady jenom degtniečiai. LKŽ IX 85 (Ig). Tito zpodlesní pasou dobytek v lese LKŽ IX 85 (Kps): podlesí, lesní okraj. Pranskus z hor a podhor LKŽ IX 147 (Šts): hora; podhůří, úpatí hory. Ten kluk z kouta (který se objevil v koutě), holky DrskŽ: kout, zákoutí. Až potkám prvního člověka u cesty, zastavím se napít LKŽ IX 165 (Žvr): cesta. Pakurinis, -ė LKŽ IX 218 (Skdv): podkrovní prostor. Jen lidé z polí neměli kde zapálit lucernu LKŽ IX 243 (Rdm): okraj pole. Ropuchy pod základy žijí většinou pod základy LKŽ IX 285 (Lbv): základy. Nezůstal ani jeden člověk od lesa — všichni se odstěhovali do osady Er. Lidé od lesa častěji chodí na houby LKŽ IX 302 (Rd). Lidé od lesa budou mít více sena LKŽ IX 302 (Er). Brambory lidí od lesa už skoro vykopali šedí LKŽ IX 302 (Všn). Obyvatelé od lesa si nepřejí nocovat LKŽ IX 302 (Lkv). Ženu z okraje lesa, prostopášnici, nazývala Jonė Tekle J.Avyž: okraj lesa. Paplentìnė Šiutrikienė už je vdova LKŽ IX 372 (Gs). Za první války šla fronta po silnici, lidé podél silnice utrpěli LKŽ IX 372 (Grd): silnice. Kuizinas od řeky LKŽ IX 382 (Db): břeh řeky. Zajdi za lidmi od bažiny, ti ti o ďáblech povědí LKŽ IX 396 (Al): bažina. Parapijinis, -ė M: farnost. Byl pohraničníkem Sdb: pohraničí. Ten světák chodí po světě LKŽ IX 456 (Ldyn). Byl jsem takový světák, všechno jsem povídal LKŽ IX 456 (Vlkv): svět. Obyvatele pohraničí odvezli (z jejich statků) LKŽ IX 467 (Gs): pohraničí. Z toho dítěte vyroste jen člověk od mostu LKŽ IX 619 (Trgn): prostor pod mostem. Lidé od řeky více 117 sena má dostatek LKŽ IX 652 (Žal). Všechny obyvatele od řeky přestěhovali do osady Er. Obyvatelé od řeky se aspoň dosyta najedí ryb LKŽ IX 652 (Šn): pobřežní oblast. Ambrazaitisovi od silnice LKŽ IX 693 (Jrb): oblast u silnice. Černý jako pekelník (čert) LKŽ IX 752 (Krok): peklo. Půjdu k sousedovi za pole a dostanu LKŽ IX 838 (Prng): pole za mezí; obyvatelé za polem. Půjdeme navečer k chalupářům LKŽ IX 1090 (Svd). Babička se potuluje se svou chalupářkou, s ženou svého vnuka LKŽ IX 1094 (Str). Ten člověk je náš chalupář LKŽ IX 1094 (Kb): chalupa, chaloupka. Tak se to ve světě dělo, když podzemníci (čerti) ještě mívali co do činění s lidmi LKŽ X 480 (TDr VI 182): podzemí. Teď už vodníci ani pekelníci (čerti) nejsou LKŽ X 500 (Skr): peklo. Vychovává si ochranářku LKŽ X 635 (VšR): útulek. Obyvatelé provincie NdŽ: provincie. Bahenníci (čert) ho zlákají do křoví LKŽ XI 61 (Švn). Ten člověk je zaslechl a vydal se jako bahenník DrskŽ: bažina. Už přijeli i okresní úředníci LKŽ XI 97 (Mrp): okres. Soused od hranice LKŽ XI 852 (K I 64): hranice. Jen ho napadlo, že v poledne po polích chodí žitný duch, a roztřásl ho třas LKŽ XI 888 (Mš). Žitná čarodějnice LKK XII 140 (Grv): žito. Ostrovan LKŽ XII 80 (Aps). Přišel ostrovní zeť LKŽ XII 80 (Aps). Ostrovan Juozas je hrozný štípač LKŽ III 447 (Švn). Ostrovní chlapec — městecké telátko LKŽ XII 80 (Ml). Ona (učitelka) je celou zimu jako ostrovanka — pořád pracuje: kope i tančí s našimi chlapci LKŽ XII 353 (Lz): ostrov; ostrov „pevnina obklopená ze všech stran vodou; vesnice, osada“. Hraniční [kozáci] měli připevněné ústrojí na nošení pušek LKŽ XII 526 (Dr). Měl jsem podpažní náklad sena, nemohl jsem utéct od pohraničníků (strážců hranic) Plng: hranice. Tam ve sklepích je to ještě daleko LKŽ XII 1000 (Vrn): sklep. Tak činili v naději, že získají pomoc od prahových a dalších domácích bohyň, které měly ve zvyku žít v rozích LKŽ XII 1211 (M.Valanč): práh. A ti písčití neorají, a my máme orat? LKŽ XII 153 (Trgn): písek. Mez byla odjakživa, ale usedlíci se dohadovali LKŽ XIII 274 (Vl). Tady jste vyrostli, ale nevyrostete jako usedlíci LKŽ XIII 274 (Gs). S usedlíkem se nemůžeš srovnávat — všechno jeho obilí stojí jako zeď LKŽ XIII 274 (Br): usedlost. Člověk z osady LKŽ XIII 277 (Dr): osada „vesnice, osada“. Přijel soused z osady LKŽ XIII 277 (Jrb): zahrada. Objevila se tu cizinka, přezdívaná Pravda (přísl.) LKŽ XIV 330 (Brt): cizí země. Cizí člověk toho nevysvětlí tolik jako domácí LKŽ XIV 451 (Vv): kraj, země. Hadí ženo od pramene, jdi do křoví, jdi do háje, neubližuj bílým holubicím LKŽ XIV 486 (LMD(Ml): pramen. Seveřan LKŽ XIV 723 (K II 94): sever. Lesní neboli hájové čerty nazývají „hájovými skřítky“ — „bašiliniais a bukiais LKŽ XIV 788 (BsMt I 26(Brt). Často se stávalo, že nejednomu lesníkovi na jaře docházel chléb LKŽ XIV 788 (V. Krev). Vypadá jako lesní žena, taková, co sbírá houby a bobule — je velmi čilá, chodí jako včela Dg. Její 118 muž, tak se říká, lesní Dg: les, lesy. Boční, -í Pmn: strana „okraj, strana“. Člověk z uličky se uzdraví bez doktora a bez pomocníků Dgš: ulička. V lesích vídáme mezi rostlinami a tekoucími vodami, obvykle v noci za měsíčního svitu, nejrůznější duchy – nymfy, lesní víly, lesní ženy, říční víly: řeka. Lidé od řeky ještě nemají žito posečené Ig. Vždyť tam mají most, aby mohli lidé od řeky přejet Pnm: oblast za řekou. [Kněz] spatřil, jak z jezera Žuižė vystupuje člověk a stále volá: – Už je čas, ale člověk nikde. [...] Ten vodník, když přestal volat, řekl knězi: – Neudělal jsi dobře BsV 372. Vodník to uslyšel, slitoval se nad člověkem a vynesl mu z řeky zlatou sekeru BsV 373: voda, akuz. sg. vánden-į. Jankauskis je místní člověk Žlb. Mezi místními budou zloději, nebude třeba kupovat DrskŽ: místo. Z hlediska sémantiky jsou deriváty s příponou -inis, -ė nejednoznačné. Jak je patrné z příkladů, mohou označovat osobu (nebo osoby): 1) trvale, stálé žijící nebo zůstávající na témže místě, v blízkosti něčeho, žijící trvale s někým či dočasně usazený na místě označeném základovým slovem nebo v jeho blízkosti; 2) pocházejícího, přistěhovavšího se, přestěhovavšího se, přijíždějícího, navrátivšího se nebo objevivšího se z (od) místa označeného základovým slovem, žijícího, pobývajícího či (spolu)získaného, nalezeného na tomto místě nebo v jeho blízkosti; 3) často navštěvujícího (rád navštěvujícího) nebo se ukrývajícího na místě označeném základovým slovem či v jeho blízkosti, případně tam směřujícího nebo dorazivšího; účastnícího se spolu s ostatními akce konané na tomto místě. Je však třeba ještě dodat, že kromě uvedených významových odstínů se vyskytly i deriváty s individuálním významem a pejorativním odstínem: Apluokiniai (mizerní) hosté LKŽ I 248 (KlvŽ). Apluokiniai (nedospělí, nevyzrálí chlapci) už se chystají za děvčaty LKŽ I 248 (Ggr): apluokas „ohrada u domu pro pastvu dobytka; stodola, ohrazený prostor“. No, když už je to oslava, tak pořádná: kamkoli přijdeš, všude leží, všichni jsou opilí, jen žiogriniai (opilci, kteří se najedli u žiogriů a pozvraceli se) se ještě potácejí PP 17: žiogriai. Přípona -inis, -ė často slouží jako základ při tvoření derivátů s příponami -ėitis, -ė (7 příkladů, 18 výskytů, 2,08% všech příkladů) a -(i)ukas, -ė (8 příkladů, 10 výskytů, 2,37% všech příkladů), když přímé spojení základového kmene s příponou není možné z morfonologických důvodů a kvůli zjevné sémantické dvojznačnosti (srov.: krūminaitis, laukinaitis a krūmėtis, laukūtis; miškinukas, šiaudinukas a *miškukas, šiaudukas), např.: Místní chlapci, tady někdo vedl člověka LKŽ I 246 (LzP): okolí „okolní oblast“. Girnaitis, -ė J, girnaitis, -ė Š, RŽ, Kv. Kdyby se lesníček v lese ztratil, co by se stalo LKŽ III 341 (Ll). Lesníci se mění v měšťany LKŽ III 341 (Vaižg). Všichni lesníci jsou chlapečci LKŽ VII 232 (Vdk). Žijeme spolu sto let, protože jsme lesníci: les. Krūminaičiai (děti počaté v křoví, nemanželské) děti LKŽ VI 699 (Kal): křoví. Polníci žijí na polích a lesníci v lesích LKŽ VII 181 (J). Polníci si vždycky stěžují na stromy LKŽ VII 181 (Krtv). On je k polním 119 žijí, zatímco my blíže u lesů LKŽ VII 180–181 (Gr). L a u k i n a i - č i a i nemají na košťata kůru, proto ji nosí pro děti LKŽ VI 759 (Vl): pole, pole. Březový dehet z březové kůry si ti m i š k i n a i č i a ikdysi navařívali LKŽ VIII 289 (Pp). M i š k i n a i č i a m sstromů nechybí LKŽ VIII 281 (Krtv). Grudžiai — laukiniekčiai, šakyniškiai — m i š k i n a i č i a i LKŽ VII 181 (Skn): les. Š a l i n a i t i s, který je zvenčí LKŽ XIV 447 (J). Zajdi k nějakému š a l i n a i č i u a pozvi více lidí LKŽ XIV 447 (Rs): šalis „místo, kraj; bok“. S příponou -áitis, -ėse vyskytlo jen jedno odvozené slovo: Kdo žije na kopci, ten je k a l v a i t i s LKŽ VI 164 (J). K a l v a i t i s BŽ 100, RŽ: kopec. Odvozených slov s příponou -(i)ūkas, -ėje rovněž málo: Byl jsem synem d v a - r u k o, víte, zažil jsem ledacos Vlkv: panský dvůr. Asi sem p ř i e - g l a u d u k u s odvedli, protože všichni byli oblečeni stejně LKŽ X 635 (Jrb): útulek. Poněkud více odvozenin se tvoří pomocí přípon -ėnis, -ė, -ėlis, -ė: Vždyť víš, ten Petr je d i l g i n i ū k a s(nemanželský) LKŽ II 550 (Krk): kopřivy, kopřivový porost. Jen se dej dohromady s g i r i n i ū k a i, a naučíš se i nadávat a klít LKŽ VII 854 (Lks). A krátkodechá lahvička mluvila pravdu, soudkový mužíček g i r i n u k a s za kamny seděl(pís.) Lp: les. K a r k l i n i ū k a s(dítě nalezené v houští vrb) vzal hůl a odešel hledat smadko (poh.): vrby, vrbina. M i š k i n u k a spochopil, že dědeček při jeho hledání prošel půl lesa, z: les. Toto dítě je š i a u d i n ū - k a s(nemanželské) Alvt: sláma. Ž e m e l i u k a sM. Žemaičiai, když odkrojili po kousku, házeli je ke koutům domu ž e m e l i u k ė m s, neboli drnům, tedy velkým kusům drnu ležícím na zemi S.Dauk: země. Pro tyto odvozeniny je především příznačný zdrobňovací význam; nejčastěji se jimi označují děti. Jak však bylo uvedeno také v „Gramatice litevštiny“, na tyto útvary lze již pohlížet nejen jako na deminutiva s významem mládí, ale také jako na odvozeniny zcela jiného typu, které vyjadřují původ a příslušnost⁴. Mnoho deapelativních pojmenování osob — 73, 133 dokladů užití, přibližně 21,66% všech příkladů — se tvoří jednou z nejproduktivnějších přípon -(in)inkas, -ė a jejími variantami -nykas, -ė, -(en)inkas (-enyklas), -ė: A n ó š a l i n y k a i už budou sekat žito LKŽ I 151 (Lš). A n ó š a l n y k a i už měli na trhu letošní brambory LKŽ I 151 (Srj). Tatínkovi se nelíbilo, že ten mladík byl a n ó š a l n y k a s Mrs: tamten kraj. Á p r u b i n i n - k a s, -ė LKŽ I 256 (Slnt): âprubas, âpruba „země sedláka v rámci jednoho pozemku“. Země a u k š t i n i n k ů K II 98: výšina „hora“. Chci dnes jít do kostela. — Ale podívejme, jaký b a ž n y č i n i n k a s LKŽ I 700 (Kv). Už se b a ž n y č i n i n k a i vracejí LKŽ I 700 (Kpl). Ty b a ž n y č i n y k a s, ⁴ Gramatika litevštiny. V., 1965 T. I. S. 266. 120 co jsi slyšel v kostele? LKŽ I 700 (Bsg). Moje bažnyčinykė se vrací LKŽ I 700 (Bsg). Už se vracejí i bažnyčininkai LKŽ I 701 (Grg). Najedli bychom se, jen ještě nejsou všichni bažnytininkai zpátky LKŽ I 701 (Š). Už se bažnytininkai vrátili K. Bažnytininkai spotřebovali celý ječmen LKŽ I 701 (Grž): kostel. Už večer přijeli būdelnykai LKŽ I 1121 (Ėr): bouda. Tam būdininkai žili v těch polních chatrčích LKŽ I 1123 (J): bouda. Butelninkai mají jen malý pozemek pro zahrádku a malý byt k bydlení LKŽ I 1213 (Skr): domek. Když jsi butininkas, nevypínej se LKŽ I 1222 (Up). Vezmi si, chudáčku, za ženu tu dcerku butininkė LKŽ I 1222 (rš): usedlost. Kdo má chalupu se zahradou, ale bez pole, je daržininkas LKŽ II 307 (J). Ještě tu byli daržinykai, ale všichni odešli do obce Kbr. Tady bydlel daržininkas, měl čtyři všeho: Lž: zahrada. Je dabininkas — má celou dubu LKŽ II 782 (Šd): duba „samostatný statek, usedlost“. Ozdobuje se všelijakými darželykais LKŽ II 937 (Gs): dvoreček. Ežerininkas, -ė Rž. Ežerininkas, -ė LKŽ II 1169 (K, Š): jezero, jezera. Tehdy se lidé vracejí z luomu jako svobodní, gardininkai LKŽ III 122 (Bs): gardas „město“. Gatvininkas, -ė LKŽ III 157 (Vaižg): ulice. K večeru přijel jakýsi lesník a přivezl celý vůz košťat LKŽ III 341 (Žvr). Naši staří girininkai chovali roje včel LKŽ III 341 (A 1884, 234). Lesníci žijí přece jen v teple, mají dříví hned po ruce LKŽ III 341 (Slv). Dobytek lesníků v létě hodně trpí od ovádů LKŽ III 341 (Ss). Vypustil jsem lesníky do lesa kácet LKŽ III 341 (J). [Žemaitė] si dobře pamatovala povstání roku 1863; sama pomáhala nosit zprávy a jídlo lesníkům (povstalcům ukrývajícím se v lese) LKŽ III 341 (Vaižg). Toho girininkas šúmtpulkas strašně zbili BsP III 14 (Nm). Provdala jsem se do kraje těch girinykų LKŽ III 345 (Snt): les. Dobrý gyvatninkas, kde je dobrá gyvata LKŽ III 368 (J): gyvatà „obydlené místo, usedlost, statek“. Grytėlininkas, -ė LKŽ III 621: grytelė. Gruntinykas, -ė M: gruntas „jílovitá půda“. U každého souseda byly ovce DrskŽ. Pro bohaté hospodáře-sousedy je čas příznivý, ale pro nás, mladé čeledíny, nastává velká bída LKŽ V 56 (Krkn): káimas. Kalniniinkas, -ė LKŽ V 148. Kalniniinkas, -ė K I 490: kalnas. Kalvininkas, -ė LKŽ V 166: kalvà. Budou tam stát u cesty příchozí na jarmark LKŽ IX 163 (Jnšk): jarmark. I když ne všichni kiemininkai to všechno viděli, přece to všichni slyšeli LKŽ V 752 (Bs V 120). To bude patřit mně i sousedovi [akrů] DrskŽ: dvůr. Když kopininkas hodí rukavici na led a ta zůstane ležet, vyrazí také sám LKŽ VI 348 (Kin). Obyvatelé přímoří i kopininkai ukládají své ryby do polingů a odvážejí je na prodej Prk, N: kópos. Přece nebudeš tlouct do kraje stolu, když jsou tu stolaři LKŽ VI 444 (Sab): kraštas „roh“. Krūmininkas, -ė LKŽ VI 699 (J). Hlasy opeřených obyvatel křovin tak líbezně pronikají lidským srdcem Mit I 72: křoviny. Je zima, kūrotinykai se choulí a plouží z kouta do kouta 121 DrskŽ: lázně. Kūtinininkas, -ė LKŽ VI 1005 (Bru): kūtė „chaloupka“. Langinininkas člověk — ten je blíž k huse, jen obcházel pod okny, aby něco zaslechl LKŽ VII 124 (Kls): langas. Byli to lankininkai, žili na loukách, a my jsme byli čiliškai LKŽ VII 129 (Pgg). Velcí lankininkai — to jsou lidé, kteří to vylili LKŽ VII 129 (Ktc). Můj koníček je lankininkas a já sám jsem mladý mergininkas LTR (Pgg): lanką. Laukeninkas, -ė LKŽ VII 179 (Mit V 47, 119). Kdo žije bez lesa, tomu se říká laukininkas LKŽ VII 181 (J). Nám u lesa je dobře s dřívím, ale laukinykam, kteří musejí jezdit do lesa pět šest mil, je zle LKŽ VII 181 (Šn). S dřívím si nedělali starosti, protože kolem byly státní lesy. Tady nejsou laukinykai lidé Upn. Když se otočil laukinykas (vlk), pobil dokonce pět ovcí LKŽ VII 181 (Arm): laūkas. Jde podél moře, dívá se — pluje loď; zamávala šátkem, marininkai přijeli a vzali ji (ps.) LKŽ VII 859 (Brt): marios. Laukininkai nemají houby, medininkai — chléb LKŽ VII 181 (Vlk): mędžas „les“. Miestelninkas mus peik LKŽ VIII 155 (KlvD 277): miestelis. Miestininkas, -ė LKŽ VIII 155 (K T 128): miestas. Dnešní miškininkai žijí lépe: lépe se oblékají a lépe jedí LKŽ VIII 290 (Eiš). Miškinykų (miškinių) ještě není DrskŽ: miškas. Připlulo také mnoho mugininků, kteří rozestavili řady stanů za městečkem LKŽ VIII 382 (rš): mugė. Kdo žije ve vlastním domě, ten je naminininkas LKŽ VIII 532 (J). Co je mi po naminykės — já jsem si to zařídila lépe LKŽ VIII 532 (Tgn). Naminykė děvečka pořád čeká na naminykų ženichy LKŽ VIII 532 (Prng). Naminykė se provdala za grytelnýko LKŽ VIII 532 (Tsk). Od naminykės se všechno dozvíte a zjistíte DrskŽ. Já jsem odjinud, ale on je zde naminykas LKŽ VIII 532 (Dv). Co bude, až všichni vyrazíme sekat? Koho necháme naminyką? LKŽ VIII 532 (Arm). Ach, bratře, bratře, bratříčku můj, proč jsi zastřelil žluvu, domácího ptáčka? LKŽ VIII 532 (JD 85). A ten vrabec naminykas si nenosí hnízdo na komín LTR (Kp). Když-namininkas (aitvaras) nosí obilí jinému člověku, je třeba naplnit sýpku a požehnat ji LKŽ VIII 532 (Rgv): namai. Pajūrininkams všechny rodiny vyschly v těch vedrech na bílém písku LKŽ IX 136 (Dr). Pajūrininkai honili kozy po dunách — tak velká byla za válek tíseň lidí LKŽ IX 136 (Plng): pajūris. Ó, z něho je dobrý pakampinykas, od něho se nikam neschováš LKŽ IX 149 (Rod): pakampės. Otec byl pakėmnykas (rád chodil na návštěvy k sousedům) a dítě po něm nezůstává pozadu LKŽ IX 171 (Sdb). Je to opravdový pakėmnykis, nikdy ho nenajdeš doma LKŽ IX 171 (Klov): pakėmýs „vesnické okolí“; pakiemiais. V pomezí lesa žije takový pakrūmnykas LKŽ IX 206 (Ėr). I když zabloudíš, vždy najdeš nějakého pakrūmnyką, aby ses zeptal na cestu LKŽ IX 206 (Ėr): pakrūmė. Parubėžininkas, -ė LKŽ IX 436 (N, K): parubežys. Tak vy, šlechtici, zavíráte chlévy, vy lupiči, patiltininkai! LKŽ IX 619 (rš): patiltė. Paupininkas (-įnykas M), -ė LKŽ IX 652 (Ndz): paupys. Pėlkininkai měnili tuřín za 122 obilí LKŽ IX 771 (Dov): pėlkė. Voniškų pievininkai patří i nám LKŽ IX 936 (Plk): pieva. Pilinykas, -ė LKŽ IX 985 (M): pilis. Vzpomněl si na něj i na příjmení toho pirkteninka LKŽ IX 1097 (S I 339): pirktėlė. Pirtininkas, -ė LKŽ X 33 (NdŽ): pirtis. Pragārnininkas, -ė LKŽ X 500 (SD 247): pragaras. Rotūžninkas, -ė LKŽ XI 843 (Šts): rotūžė. Rubežininkas, -ė LKŽ XI 852 (MŽ, N, K). Rubežininkas je soused K I 430. Rubežinykai chytají a přivádějí LKŽ XI 852 (Eiš). Byl to známý rubežninkas, tedy nosil pruské zboží přes hranici LKŽ XI 853 (TS 1901,2–3): rubežius. Pořád vyprávějí o mořích..., jako by byli marininkai nebo salininkai LKŽ XII 80 (LT II 540 (Bs). Salinykas, -ė M: salą. Ti sėdybininkai... nás z naší země nevytlačí, budeme-li mít jen tolik rozumu LKŽ XII 288 (TS 1902,12b): sėdyba. Před starým medvědem labužníkem tak skynimininkai a obyvatelé lesů ukrývali své zásoby LKŽ XII 900 (sp). Tato země byla předkům skynimininkų vyrvána z lesa LKŽ XII 900 (rs): skynimas. My, smėlinykai, zapřaháme koně a jdeme závodit LKŽ XIII 153 (Sug): smėlis. Smiltininkai žili všichni u moře (z moře) LKŽ XIII 185 (Klp): smiltis, smiltynas. Dnes je mnoho zlodějíčků sėdynykų LKŽ XIII 276 (Ėr): sodas. Sodininkai už zasadili brambory LKŽ XIII 276 (Ažr). Nám, sodžinūkam, je lépe, když prší LKŽ XIII 287 (Srj): sodą, sodžius. Svečtininkai se vracejí domů zpití LKŽ XIV 331 (Ggr): svečiai. Kdo stojí při zemi, ten je šalininkas LKŽ XIV 450 (J): šalis. Vzal poslední poštovní zásilku severních cestujících LKŽ XIV 723 (Vr): šiaurė. Šilininkas, který žije v borových lesích LKŽ XIV 788 (J.Jabl (Ilg): šilas, šilai. Šiūrininkas, -ė LKŽ XIV 950 (A 1884,221): šiūrė. Hospodyně pozorně hlídala, aby nějaký plačiakiemis nebyl usazen u dveří, u prahu, kde se usazují trobelininkai a jiní ažkarnilžiai J. Balt: trobėlė. Turgininkas, -ė M. A všechno [Blundžius] řekne jinak, než mluví každý člověk, s vtipy a peprnou pověrou, při níž se turgininkai popadají za břicho J. Balt: turgus. Ūlyčinŷkas, -ė M: ūlyčia. Ūpininkas, -ė RŽ: upė. Užmarininkas, -ė rs: užmarės. Užupininkas, -ė KŽ: užupis. [Abu] rodinu smíšená mezi ostatními obyvateli samot J. Balt: vienkiemis. Odkud jste věděla, že jsem místní Rmč: vieta. Jsi dítě zemanovo? J.Pauks: žemė. Z hlediska významu se odvozeniny s příponou -(in)ininkas, -ė nijak neliší od odvozenin s příponou -inis, -ė, snad jen tím, že se jí častěji tvoří deapelativní názvy osob třetí sémantické podskupiny (viz s. 9), jejichž význam úzce souvisí s názvy osob podle jejich pracoviště (slovotvorná kategorie nomina professionalia, srov.: paštininkas, -ė „poštovní zaměstnanec“, vaistininkas, -ė „zaměstnanec lékárny“). Z apelativních slov označujících místo se vyskytlo 35 názvů osob (65 výskytů) s příponou -iškis, -ė. Tvoří 10,38% všech derivátů. 123 Anōgališkiai už posekali LKŽ I 150 (Grg). Anuogališkis, soused, tj. z onoho konce vsi LKŽ I 180 (J): onen konec. Biržiškis, -ė LKŽ I 851 (Vaižg): biržė „březový hájek, březina“. Když ho strčili do smrti, ukázal nebeským, kudy půjde za ním LKŽ II 257 (A. Baran): nebe. Daubiškis, -ė LKŽ II 310 (N, K): daubà. Didmiestiškis, -ė LKŽ II 484 (K I 568): velkoměsto. Na hostinu byli pozváni všichni dvorští, vznešení i prostí lidé BsP III 22. Brzy všichni dvorští i měšťané splnili Janův příkaz BsP III 50: dvůr. Kdo stojí na konci, ten je gališkis LKŽ III 70 (J). Tam jsou na konci vsi gališkiai LKŽ III 70 (Vkš): galas „začátek nebo konec vesnice“. Kdo přišel z lesa, ten je giriškis LKŽ III 342 (J): les. Káimiškiai si sázejí tabák LKŽ V 57 (Vl). Hle, už i kūimiškės tu módu následují LKŽ V 57 (Skr). Lauksargys, jeden z vesničanů, byl pověřen dohledem nad poli BM 233. Všechny kamiškiai svolal na shromáždění LKŽ V 57 (Kltn). Schopnost zhotovit kosu byla odedávna mezi vesničany vážená M.Katk. Kaimiškiai hosté si každý rozvážejí jeden vůz M.Katk. Kaimiškių lidé jsou opravdoví pohané — zasypali mě těžkými nadávkami JD 778: káimas. Přišel horský člověk, tj. ten, kdo žije na hoře LKŽ (J). Kalniškis, -ė K I 209: kálnas. Kiemiškius pozvali, koho chtěli Rsn. Jedni bojovníci odnášeli kořist do lodí, druzí už plenili omráčené obyvatele dvorů rs: kiemas. Laukiškis, -ė LKŽ VII 183 (K): laũkas. Děti z Mėdsedžių ztloukly sedláky! LKŽ VII 991 (Kal): mėdsedžiai. Měšťané hned obklopili hospodyni, která přijela do městečka LKŽ VIII 155 (Šts): miestalis. Přišel i jeden měšťan LKŽ VIII 155 (Šil). Zemědělci a měšťané LKŽ VIII 155 (Grg). Muže nepouštějí samotného na trh: měšťané ho obereou, my pak všechno prodáme za babku LKŽ VI 957 (Šts). Nora je chce přilákat do vesnice, ty měšťany End: miestas. Všichni domácí se posadili ke stolu a spustili písně LKŽ I 768 (Vvr). Hosté se rozešli, domácí se posadili k jídlu LKŽ XII 931 (Šts). Ta dívka není domácí, přišla na návštěvu LKŽ VIII 896 (Klm). Tuto neděli budu doma já, příští (nadcházející) ty LKŽ VIII 896 (Šlnt). Ničeho se nebojím, můžu být jako doma LKŽ VIII 896 (Nt). U jednoho hospodáře byli tři vlci domácí LKŽ VIII 896 (Lpl): namai, numai. Obyvatelé pobřeží se snaží využívat obvyklé mořské bohatství LKŽ IX 136 (J.Jabl). Pajūriškis, člověk z pobřeží K I 723: pajūris. Pakalniškis, -ė LKŽ IX 147 (R, K): údolí. Pakapiškis, -ė LKŽ IX 152 (rš): pakapė, pakapys. Děti z Pakrosnis zíraly s otevřenými ústy LKŽ IX 205 (Žem): pakrósnis. Pamariškis, člověk z přímoří LKŽ IX 283 (K I 723). „Ať je třeba i z té nejzazší končiny, jen ne z pamariškių,“ pomyslela si Gretė I. Simon: pamarys. Pāmediškiai patirškliškiai lidé se tak nazývají proto, že městečko Tirkšliai má dveře s velkým lesem LKŽ IX 290 (Šts): pamedė „polesí“. Pamiestāliškis, -ė LKŽ IX 297 (Šts). Pamiesteliškis, -ė LKŽ IX 297 (rš): pam iestalis, pamiestėlis. 124 Šermai brambory vyhrabávají papušynským LKŽ IX 390 (Mžk): papušynys. Kostel by mohl mnoho vyprávět o radosti i utrpení lidí, kteří zde žili a žijí, svých farníků LKŽ IX 404 (I. Simon): farnost. Šest kilometrů za Tauragė — říká se jim lidé od hranic LKŽ IX 436 (Pgr): pohraničí. Každý se musí poklonit: nebeským, pozemským i pekelným LKŽ X 501 (A.Baran): nebe; země; peklo. Knížete hned obklopili ze všech stran lidé z paláce LKŽ XI 954 (rš). Nemluv tak, jak mluví člověk z paláce LKŽ XI 954 (SkrT): palác. Sališkis, obyvatel ostrova LKŽ XII 81 (K I 666). Ostrovan je velmi pracovitý: často orá brázdy — stodoly jsou plné (d.) LKŽ XII 81 (Tvr): salą, „pevnina obklopená ze všech stran vodou; ves, vesnice“. Obyvatelé jednoho ostrova vedli válku s obyvateli ostrova druhého LKŽ XII 80 (Kel 1863, 106): ostrov. Slėniškis, -ė NdŽ: údolí. Kvůli vesničanům se cukr nedaří pěkně upěchovat LKŽ VIII 475 (Lš). O děvčata z vesnice se Tupikis znovu ucházel o každou, ale domácí sůl není slaná: z jeho řečí i z něho samotného si jen dělaly legraci Žem. Do města se sešlo mnoho vesničanů LKŽ XIII 283 (Šauk). Zaslechli, že lidé z vesnice zpívají LKŽ XIII 287 (Brb): sodžius, sodžiaus. Stotiškis, -ė rš: stanice. Byli jsme lidé z borového lesa Pgg: šilas. Mám důkazy o lidech z Prišmantų a také o místních, kteří nosí nos nahoru a myslí si, že jsme lepší rybáři rš. Po celou dobu panovalo napětí mezi místními rybáři a námi, přistěhovalci rš: šieion. Ani adjektivní, ani již substantivizovaná pojmenování osob s příponou -iškis, -ė se sémanticky nijak neliší od derivátů s příponami probíranými výše. Jejich sklon k substantivizaci je zaznamenán také v Gramatice litevského jazyka5, nelze však souhlasit s tvrzením, že deriváty na -iškis „mají význam místa bydliště nebo vůbec místa“6. Dále se sice píše, že „ukazují, kde kdo (zvýraznila jsem já — M. N.) žije, odkud kdo pochází“7, tedy uznává se, že deriváty označují osobu podle místa, nikoli místo samo. Přípona -ietis, -ė se vyskytla u 35 derivátů (54 dokladů užití). To představuje 10,38% všech derivátů. Lidé z Augalė vycházejí na pole stále dříve LKŽ I 127 (Srv): onen konec. Lidé z okolí obvykle přicházejí na jablka (Trgn): okolí. Tady si všichni z okolí berou, toho superu se vyrobí hodně LKŽ I 245 (Svn). Když je svatba, přijdou i lidé z okolí Krč: okolí „širší okolí“. Dvarietis, -ė LL 27: dvůr. Lidé z Amėgalė to asi vědí lépe Ps: konec „začátek, konec vesnice“. K jednomu bohatému sousedovi přišel člověk z lesa, celý vyhladovělý LKŽ III 341 (Blv): les. Městský člověk si většinou nedokáže představit život a práci vesničana rš. Všichni vesničané se shromáždili 5 Lietuvių kalbos gramatika. V.,1965.T.1. P.574. 6Tamtéž. 7Tamtéž. 125 LKŽ V 55 (J). S o u s e d é, když začínají nějakou práci, začínají všichni společně, aby ji společně dokončili M.Katk: vesnice. Stepníci (obyvatelé stepi) mají snědou pleť, široký hrudník a tmavé oči. H o r a l é jsou vyšší a světlejší rš. Potkala jsem nevěstu h o r a l a — rozplakala se, že její muž byl sám Č: hora. Č l o v ě k z e d v o r a je nejšťastnější LKŽ V 751 (Sem). Co bude člověk ze dvora dělat ve městě? LKŽ V 751 (Vvs): dvůr ‚vesnice, ves‘. O b y v a t e l é b ř e h ů se velmi báli povodně na Nemunu LKŽ VI 425 (rš): břeh. Žil u jednoho venkovana z vesnice Kiemenai v chudé půdní světničce LKŽ VIII 180 (rš). I venkované začali brát [cukr] z obchodů LKŽ VII 180 (Brž). V e s n i č a n é žijí na vesnicích LKŽ VII 181 (Žg). Gruzdžiai — venkované, Sakyniai — lesníci LKŽ VII 181 (Skn): pole. Zpěvnost se snášela s pomalou povahou r o v i n a n a rš: rovina, nížina. Není tu ani jediné měšťanky — všechny jsou venkovanky LKŽ VIII 155 (Ad). M ě s t e č a n k y jsou pořád potřeba, když je chléb špatný LKŽ VIII 155 (Mž). M ě s t e č a n k y nestály ve frontě: vmísily se do davu Mž. Co si tu budeš povídat s těmi m ě s t e č a n y — stejně si budou zpívat svou píseň LKŽ VIII 155 (Srv): městečko. Mysleli na ty městečanky: proč si sypou mouku na nos? LKŽ VIII 831 (Šauk). Kolem roku 1862 se v obchodech objevily zápalky a používali je m ě š ť a n é, ale i ti s opatrností M.Katk: město. Každý rok vlci v okolí l e s n í k ů ulovili asi deset kusů dobytka LKŽ VIII 290 (Sln): les. Když domáčtí zaseli, naučil jsem se také LKŽ VIII 531 (Šlčn): domov. My, o d l o u č e n í, nic nevíme LKŽ VIII 959 (Grž): odlehlé místo. P o b ř e ž a n, -ka LKŽ IX 136 (J): pobřeží. P o d h o r á k, -a NdŽ: podhůří. Pozvi na výpomoc lidi z p o l í LKŽ IX 243 (Sln): polní okraj. Bývala bych vyrostla jako dívka od moře, nevěsta p o b ř e ž a n a LKŽ IX 233 (NS 1184): pobřeží. Kterým Radvilům to připadlo, snad lidem z p o d l e s í? LKŽ IX 302 (Ar). Vy, lidé z p o d l e s í, máte ořechy LKŽ IX 302 (Trs): okraj lesa. P ř í h r a n i č n í k, -ice DŽ: hranice. Kněz neměl půdu, f a r n í c i mu vozili [produkty] Pn: farnost. P o b ř e ž n í k, -ice NdŽ. Vy, lidé od řeky, někdy se až příliš vytahujete, nosíte nos nahoru, ale máte na to? rš: břeh řeky. Sjelo se mnoho mužů z okolních polí a sousedů LKŽ IX 838 (LTR(Lnkv). Host je člověk z okolí polí, ne ze stejné vesnice LKŽ IX 838 (Skp): okolní pole; okolní pole. Mám takovou píšťalku, že když na ni zatroubím, objeví se všelijaké vysoké zdi, hrad s děly a h r a d n í m i (ps.) LKŽ IX 983 (Brt): hrad. J i ž a n, -ka DŽ: jih. Na hlučné sousedské povahy si p ř e d m ě š ť a n už dávno zvykl a věděl, že to nebude jinak rš: předměstí. Cestovatel byl člověk z v ý c h o d u rš: východ. Máme neuvěřitelné štěstí: ani ropucha dětí z o s t r o v a nekráká rš: ostrov, ‚část pevniny ze všech stran obklopená vodou‘. Pro lidi z p e v n i n y to byla zajímavá akce LKŽ XII 226 (rš): pevnina. Maleišiai jsou obyvatelé údolí, kde bývala má rodná ves LKŽ XII 1210 (Vaižg): údolí. Nešel k chalupníkovi, ale takovému, jakého chtěl, snad si nevzal LKŽ XIII 274 (Brž). V e s n i č a n é měli Rapolase rádi Vaižg. Vesnické dívky, jsou málomluvné LKŽ XIII 274 (NS „, 126 367): vesnice, ves. Seveřan, -ka DŽ: sever. Každý tajžan je sám sobě mistrem rš: tajga. Jdi ke strýci, který bydlí za řekou, ať dá dřevo na most Ad. Až přijdou lidé od řeky, začne se škvařit slanina Vj. Lidé za potokem, nemají ani chleba, ani kůrku (p.) Tvr: druhá strana potoka. Zápaďan, -ka DŽ¹: západ. Přípona -ietis, -ė je u názvů osob zvláště typická pro významy první sémantické podskupiny (viz s. 9), zatímco odvozeniny s touto příponou vůbec nemají významy třetí podskupiny. Totéž lze říci i o odvozeninách s příponou -ėnas, které nejsou příliš početné: 18 příkladů (19 výskytů), 5,34% všech odvozenin. Lidé z městského dvora téměř nedrží krávy přímo ve dvoře LKŽ III 121 (Bs): dvůr „město“. Girėnas, -ė LKŽ III 335 (V.Kudir, K): lesní hvozd. Málokdo se doma naučí psát mišúsky, protože málo je vzdělaných rodičů a vesničanů LKŽ VIII 332 (A 1884,86): vesnice. Jako lavina věčného sněhu se z hor spustili horalé A.Vien: hora. Obyvatelé toho kraje (Žemaitů), laukėnai a kaiminėnai, pijí medovinu LKŽ V 56 (S.Dauk): pole, pole; vesnice. Mládež šlechticů a měšťanů bojovala s nadšením LKŽ VIII 155 (A.Janul): město. Měšťany nechtěli ani vidět poblíž LKŽ VIII 155 (Sg): městečko. Na nocleh se uchyluje ke svým dávno známým lidem od jezera LKŽ IX 66 (rš): břeh jezera. Ti lidé zpod lesa dobře znají život v lese LKŽ IX 84 (SmIn): podhůří, lesní okraj. Pajūrėnas, -ė LKŽ IX 136 (BŽ 250, NdŽ): pobřeží. Pakalnėnas, -ė LKŽ IX 147 (K): podhůří. Ne, i obyvatelé pobřeží musí uznat, že Gretė měla nesmírné štěstí I. Simon: pobřeží. Všichni obyvatelé pohraničí uměli litevsky LKŽ IX 436 (Žgč): pohraničí. Když nedostali odpověď od obyvatel hradu, křižáci navršili u hradních zdí hranici a za příznivého větru ji zapálili MLTE I 585: hrad. Přijíždějící i odjíždějící ostrované se všichni znali LKŽ XII 76 (rš): ostrov. Jak poznáš člověka z vesnice podle šatů Eiš. Vesničané zůstali a odnesli si věci Eiš : vesnice. Užupėnas S.Dauk: druhá strana řeky. Odvozenin s příponami -(i)ōnas, -ė a -(i)ōnis, -ė, -(i)onis, -ė není známo příliš mnoho. I pro ně jsou typické významy první sémantické podskupiny (viz s. 9): Už nejsem vůbec vesničan, jen dvarionas LKŽ II 938 (Vaižg). Mluvila s dvorečkovými děvčaty, s pyšnými pány z dvora LKŽ II 939 (KlvD 290): dvůr. V lese kuká lesníček, bratr oplakává sestřičky LKŽ III 346 (NS 1169): lesní hvozd. Kiemionas, -ėJ : dvůr „vesnice“. Všichni kūlijonai troubí do jedné trouby LKŽ VI 831 (Slnt): kūlija „místo s množstvím kamenů, kamenitá plocha“. Víte snad, že není měšťan: chodí se dívat LKŽ VIII 153 (Vgr): město. Které děti jsou nezvedenější: měšťanů, nebo farníků (vesničanů) LKŽ VIII 983 (Kltn): farnost. U kněze se shromáždili farníci LžŽ: farnost. Nebesané mu otevřeli nebeskou bránu LKŽ II 257 (Als): nebe. Petras, lesní poustevník LKŽ III 342 (S. Dauk): lesní hvozd. Kiemio- 127 n’is – kdo žije na dvoře, ne ve městě LKŽ V 753 (J). To jsou naši dvorníci LKŽ V 753 (Vv). Dvornická žena LKŽ V 753 (J). Byl jsem na návštěvě u dvorníka LKŽ V 751 (J): kiemas „vesnice, osada“. Laukionis LKŽ VII 183 (S.Dauk): laukas. Když Kupiškis vyhořel, měšťané se odstěhovali na pole LKŽ VIII 153 (Kp). Pochoutky, měšťánci, jsou takové slaboučké nádoby na nemoci DūnŽ. Vaina, všichni měšťané byli rozuteklí po ostrovech LŽŽ. Stali se z nich měšťané, kteří uklízejí chodníky Krs: miestas. Pamarionis LKŽ IX 283 (G 101): pamarys. Krizovo jméno nebylo zmíněno, ale mnozí farníci si je šeptali P.Cvir: parapija. Od jisté doby se obyvatelé žijící na úpatí hradu nazývají pilionimis LKŽ IX 985 (S.Dauk). Kterýsi hlupák s Bleberisem pokřikuje, hle, hradníci se každodenně vesele přejídají a měšťané bezstarostně poskakují ve městě K. Donel: pilis (její území). Nyní všichni vesničané vyrazili kopat brambory Vkš. Jsem vesničan, ty jsi měšťan Vkš: sodžius; miestas. Odvozenin s posesivními příponami -(i)onas, -ė a -(i)onis, -ė je celkem 15 (26 dokladů užití). Tvoří 4,45% všech derivátů. Stojí za zmínku, že vznik většiny z nich, jako jsou dvaronas, kūlijonas, miesčionas, miesčionis, parapijonas, by bylo možné vysvětlit slovanskými výpůjčkami: „příslušná slovanská slova měla souhláskový kmen; srov. staroslověnské nominativy množného čísla graždane ‚měšťané‘ aj. [...] Na druhé straně to však není nezbytné: posesivní příponu -oni- mohly některé výpůjčky tohoto typu získat také podle litevských odvozenin, srov. kiemionž: kiemionas ‚obyvatel vsi‘ Jž II 108, kiemonas (nebo kiemionas) ‚hospodář‘ Lex 25 aj.“⁸ Významy první a druhé sémantické podskupiny jsou charakteristické pro odvozeniny s příponami -ykštis, -ė (6 odvozenin, 9 dokladů užití, 1,78% všech derivátů) a -ūnas, -ė (4 odvozeniny, 4 doklady užití, 1,18% všech derivátů): Čionykštis, -ė RŽ. To všechno je práce místních lidí LKŽ III 115 (Grš). Pozvi místní lidi LKŽ III 115 (Vv): čion. Giry kštis LKŽ III 341 (BŽ 235): giria. Kerdžius, když chtěl uklidnit své kiemykščiai, říkával: „Děti, mějte se na pozoru před těmi ďáblíky“ LKŽ V 751 (BsMt II 135): kiemas. Člověk protivný — jeho domácí LKŽ VIII 532 (SP II 186): namai. Teny kštis, -ė Š, RŽ. Proto tamní lidé nazývají onen kamenný hřbet „Ďáblovým mostem“ Bs V 384: ten. Žvaigždýkštis S.Dauk: žvaigždė, žvaigždės. Člověk, který stále žije na dvoře, bude dvarūnas LKŽ II 940 (J): dvaras. Dcerušky domáčky, postarejte se o maminku (zdrob.) LKŽ VIII 537 (Grk): namai. Vy, malí neposluchové, rakštūnėliai, proč cvrlikáte tak časně zrána? (zdrob.) LKŽ XI 110 (Nč): rakštumynas „hustý porost“. Šiaurūnėlis RŽ: šiaurė. U přípony -ūtis bylo nalezeno 5 odvozenin (10 dokladů užití). To představuje pouhých 1,48% všech příkladů. 8 Skardžius P. Lietuvių kalbos žodžių daryba. V., 1943. P. 275. 128 Ti blízcí si stále povídají Rd. Jakmile zaslechli křik, všichni artutiniai se seběhli LKŽ I 322 (Rd). Šel k artutinius obyvatelům LKŽ I 322 (Krk): artis: arti. Zastavili jsme se u toho galutinį obyvatele, aby se napásl LKŽ III 74 (Ėr). Obyvatel galutinis LKŽ III 76 (Mrc). Galutinis soused přišel LKŽ III 76 (J): galas; galius. Lankūtis KK II 225: lanką. Ten klutis pažemutis nesl hnízdo spletené do klubíčka, snese vejce velké jako sto sítí (okurka) LTsV 488 (Pn): pažemys. Tolūtis Drsk: toluš; daleko. Vyskytlo se 12 (3,56%) jednotlivých odvozenin vzácného typu, které nejsou z hlediska významu ničím zvláštní: -einė. Duch člověka žijícího v divočině vymyslel noční duchy, aitvary, kauky a medėines LKŽ VII 983 (J.Jabl): medė, medis „les“. -eišis. Nameišis (ten, kdo je stále doma) LKG I 361: namai. -ienas, -ienis, -ienius. Užupienas KŽ. Užupieniai Rtr: užupis. Karklienius LKŽ V 293: karklai „porost vrb“. -yna. Bylo uctíváno mnoho duchů: laima, žemynėlė, miškinis LKŽ VIII 290 (rš): žemė. -inas, -a. Lakunės se vydaly, narūnas se potopil, sestřelil jsem holoubka, kieminas ptáčka StnD 20: kiemas. Mėdinas, -a RŽ: medė, medis „les“. -ona. Byla bohyně hájů laz dona LKŽ VII 214 (prš): lazdą „líska“. -ūkas. Všelijací lapūkai — ptáci cvrlikají a hlučí LKŽ VII 157 (Skr): lapai „listoví“. -ūnis. Žil si jako laukūnis LKŽ VII 189 (S.Dauk): laukas, laukai. -ūvis, -uvys. Pietuvis, pietuvys (jižní vítr) rš: jih. Odvozeniny s předponami Devět odvozenin s předponami (2,67%) je významově nejbližších první podskupině významů (viz s. 9): an-. Ankalnis LKŽ I 142 (J): an(t)- + kopec. pa-. Pagirnis (zlý duch žijící pod mlýnskými kameny) LKŽ IX 87 (NdŽ): pa- + mlýnské kameny. Vėžys pakerėys gaudo žuvis vandeny (d.) LKŽ IX 168 (Grk): pa- + kėras. Když nechtějí vyslovit slovo had, říkají pālaužė, gimbate LKŽ IX (Šts): pa- + laužas. per-. Jeden čeledín z naší uličky a druhý perlaukis chodíval za touž dívkou LKŽ IX 838 (Švnč). Hned se to tam večer hemžilo celými zástupy parlauků LKŽ IX 838 (Rgv): per-(par-) + pole. už-, už-, užuo-. Užupiai KŽ. Užupiai K: už-, už- + řeka. Užuožeris rš: užuo- + jezero. 129. Odvozeniny s koncovkami Odvozeniny s koncovkami nejsou příliš početné (bylo jich nalezeno 14, tj. 4,15%), neukazují ani nové významové odstíny. -as. Co je to za bálas (čert), že dnes dobytek nepije! LKŽ I 587 (Trgn): bažina. -ė. Vandėnė (bájné vodní stvoření, mořská panna) LKG I 367: voda, akuz. sg. vanden-į. -is. Baliai (čerti) vědí – jestlipak tu poroste žito, nebo ne LKŽ I 596 (Ėr): bažina. Laukis (vlk) LKŽ VII 183 (JJ): pole. Kiškmiškį, kdo ti to řekl? (ps.) LKŽ VIII 291 (Mc): les. Pietvįs vane LKŽ IX 935 (Als): jih. Pragaris (čert) LKŽ X 501 (Rš): peklo. Vakarīs Š: západ. Lidem obětovávali na podzim Vodníkům bochník chleba – házeli ho do vody rs: voda, akuz. sg. vanden-į. -ys, -ė. Ať přivane i jižní vítr déšť kvůli suchému lanu LKŽ IX 932 (J): jih. Fouká severák, fouká jižák, fouká východní větřík JV 290. A severák se zavázal, že nás zas přijde strašit K.Donel. Kavonai (melouny) rostou na polích, celé je severáky napěchují LKŽ XIV 722 (rš): sever. -ius. V deštivých letech se horalům dobře žije LKŽ V 148 (Bgt): kopec. Kdysi nějací žaltysové, samančiai, obyvatelé lesů, uctívali LKŽ XII 90 (MTt III 145 (Pl). Když jdeš do lesa, abys nezabloudil, zastav se na okraji lesa a řekni: „Lesníčku, samančiai, lesíky neničím, hnízdečka neničím, ptáčky nebiju, nezastupuj mi cestu, nevoď mě po lese, nebraň mi vrátit se domů“ LKŽ XII 90 (TŽ IV 508): samanà, mech. -ūs. Galūs, -į LKŽ III 75 (J): konec. Složená slova Složených apelativních označení osob podle původu a místa bydliště se vyskytlo málo – 3,56%. Jde o podstatná jména, jejichž druhou složkou je rovněž podstatné jméno, zatímco první složku tvoří: 1) podstatné jméno, 2) přídavné jméno nebo 3) zájmeno. Z lexikálního hlediska složená označení osob vyjadřují totéž co odvozeniny: 1) Provdala se za člověka z Galamiškiai LKŽ II 53 (Ck). Jižní vítr se obrátil LKŽ IX 935 (Kl). A promluvěl vánek východního větru LTR (Mžk). Vidugiris rš; 2) Cizinec člověk odjinud SD 32. Díváš se na nás, ubohé lidičky, jak nám cizinec bezostyšně tahá peníze přímo pod nosem LKŽ XIV 326 (V.Kudir). Cizokrajec, -jka KŽ. Cizinec člověk z cizí země LKŽ XIV 328 (SD6). Přivezla si nějakého cizozemce LKŽ XIV 330 (BsP IV 181 (Brt); 3) Dnes byli v naší lázni také lidé z tamního konce LKŽ I 127 (Ldk). Lidé z tamního konce mu vozili maso LKŽ I 127 (Kkl). Dali jsme těm lidem z oné strany LKŽ I 130 (Ldk). Ženská si přivezla z tamní strany LKŽ I 130 (Ldk). Uhynula kráva z Anuogalis LKŽ I 130 (Sv). Co řeknou 130 lidé z tamního konce, až bez jejich vědomí vykácíme les LKŽ I 180 (Ds). Tady lidé z jiných vesnic by se sousedé rozzuřili a hodili by kamenem LKŽ V 903 (rš). Aby se jen lidé z teplého kraje večer usmířili, lidi z tamního konce by nežádali Ds. Už nejsou v teplém kraji hezká děvčata LKŽ XIV 924 (Ds). Závěry 1. Analýza derivačních opozic dovoluje konstatovat, že při tvoření označení osob podle původu, pobytu a místa bydliště se uplatňuje poněkud omezený soubor základových slov, a to jak z morfologického, tak z lexikálního hlediska. Z morfologického hlediska jde o různá podstatná jména označující místo (nejčastěji nomenklaturní termíny), přídavná jména s prostorovým významem (artūs, galūs, tolūs) a příslovce s místním či prostorovým významem (arti, čion, pakemiąs, perlaukiai, ššion, ten, toli). Z lexikálního hlediska jde o skupinu kmenů, z nichž lze tvořit odvozeniny pomocí několika derivačních formantů, např.: gĩr-, kaim-, kaln-, kiem-, lauk-, mar-, med-, miest-, mišk-, nam-, sal-, sod-, šil-, up-. 2. Nejproduktivnější přípony jsou: -inis, -ė, -(in)inkas, -ė, -iškis, -ė, -ietis, -ė, -ėnas. Nejméně produktivní přípony jsou -aitis, -ė, -(i)ukas, -ė, -(i)onas, -ė, -(i)onis, -ė, -ykštis, -ėnas, -ė, -utis, -ė, -ienas, -ienis, -ienius a několik dalších méně častých. Předponových odvozenin, odvozenin s koncovkami a složených označení osob není mnoho. Velký počet odvozenin s příponou -inis, -ė je dán její univerzálností: 1) při tvoření označení osob touto příponou zpravidla nevznikají morfonologické obtíže (to nelze říci o odvozeninách s příponami -aitis, -ė, -utis, -ė a částečně také -ietis, -ė, zatímco tvoření odvozenin s příponou -ukas, -ė obzvláště často brání morfonologický uzel); 2) odvozeninami s touto příponou lze vyjádřit významy všech tří sémantických podskupin, které lze stručně charakterizovat jako skutečnost, že osoba a) někde pobývá, b) pochází odněkud a c) pohybuje se někam. Velký počet odvozenin s druhou nejproduktivnější příponou -(in)inkas, -ė mohl být dán tím, že se jí tvoří především odvozeniny třetí sémantické podskupiny. Třetí nejproduktivnější příponou -iškis, -ė se tvoří především odvozeniny druhé sémantické podskupiny, příponou -ietis, -ė odvozeniny první podskupiny. Počet odvozenin s příponou -ėnas výrazně klesá: touto příponou se obvykle tvoří pouze označení osob mužského rodu. 3. Je třeba poznamenat, že značná část apelativních označení osob podle původu, pobytu a místa bydliště má sklon přecházet do třídy vlastních jmen, srov.: obyvatel lesa, mn. č. lesní obyvatelé > lesní > Lesní (místní názvy, které vznikly z označení osob podle charakteristik místa bydliště — Girininkai, Lankininkai — P. Jonikas nazval názvy obyvatel9). Lze snadno najít paralely k přezdívkám a příjmením, např.: Galinis, Lankutis, Pakalniškis, Tolutis apod. Tato vlastnost apelativních označení osob ukazuje na nutnost jejich dalšího zkoumání. 9 Žr. J. o n i k a s P. Asmenvardžiai ir vietovardžiai // Lietuvių enciklopedija. T15: Lietuva. V., 1990. P. 564—565. 131 APELATIVNÍ NÁZVY OSOB PODLE MÍSTA PŮVODU, POBYTU A BYDLIŠTĚ Shrnutí Apelativní názvy osob se tvoří podle místa původu, místa pobytu a bydliště odvozováním, méně často skládáním z podstatných jmen (terminologických označení), prostorových adjektiv a místních a prostorových příslovcí. Jako základová slova slouží skupina kmenů (gir-, kaim-, kaln-, kiem-, lauk-, mar-, med-, miest-, miš k-, nam-, sal-, sod-, sil-, up-), které vykazují sklon přecházet do třídy vlastních jmen. Pokud deapelativní názvy osob podle místa původu, místa pobytu a bydliště chápeme jako lexikálně-sémantické slovotvorné paradigma, můžeme souhrn jeho významů charakterizovat jako 1) pobývání osoby někde, 2) původ osoby odněkud, 3) pohyb osoby někam. 132