Slinkties kelio reikšmės bei jų raiška

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIII (1995) GRAMATIKA IR LEKSIKOLOGIJA ELENA VALIULYTĖ VÝZNAMY DRÁHY POHYBU A JEJICH VYJÁDŘENÍ 1. Úvodní poznámky 1.1. Výrazy a konstrukce označující prostorové (místní) vztahy mají tyto zobecněné významy: 1) místo, kde se děj odehrává nebo kde se něco nachází (žije ve městě, roste u cesty, orá pole za řekou), 2) výchozí bod pohybu (vrátil se z rodného kraje, spadl ze stolu), 3) koncový bod pohybu (odešel do vesnice, vznesl se až k oblakům) a 4) dráhu pohybu (jde po polní cestě, jede lesem, plazí se podél zdi). Výrazy označující místo výskytu tvoří s konstrukcemi výchozího a koncového bodu a dráhy (branými dohromady) sémantickou opozici podle statičnosti/dynamičnosti prostorových vztahů, které vyjadřují (podrobněji viz Kilius 1980: 34 násl.; ГЛЯ 1985: 462). 1.2. Dráha pohybu (dále jen dráha) se vyjadřuje: 1) speciálními prostředky vyjádření, 2) nespeciálními prostředky vyjádření: a) pravidelně, b) nepravidelně (v určitých kontextech). Prostředky vyjádření dráhy znázorňuje tabulka 1. 1.3. Výrazy s významem dráhy — pády a předložkové konstrukce — se stejně jako prostředky vyjádření místa výskytu navzájem liší orientačními rysy, srov. jde lesem / lesem (dráha uvnitř objektu — význam vnitřku) a jede podél řeky, kolem lesa (dráha po straně objektu — význam vnější strany). Viz tabulku 2. Na druhou stranu se konstrukce dráhy liší také příznakem tranzitivity: některé označují konstantní dráhu, jiné tranzitní (viz Kilius 1980: 38). Budeme používat české termíny — celá (souvislá) dráha a úsek dráhy. 2. Vnitřní význam 2.0. Konstrukce označující vnitřek předmětu na cestě (orientačního bodu) mají dvojí význam: jedny označují cestu podél celého předmětu — po jeho povrchu, např.: pluje přes jezero, šplhá po sloupu, jiné — skrz předmět, např.: vyšel dveřmi, hřebík vyčníval skrz prkno. Tyto významy lze graficky znázornit takto: [→], [↑] a [↔], [↕]. Poloha samotného orientačního bodu (vzhledem k zemskému povrchu) může být v obou případech vodorovná i svislá. 143 Tabulka 1 Prostředky vyjadřování cesty speciální příklady nespeciální příklady 1. instr. jde lesem šplhá po laně běží potrubím 2. přes₁ jdu lesem pluje přes řeku 3. přes₂ prolezl zdí 4. skrz₁ jde skrz chatu 5. skrz₂ vyšel dveřmi 6. skrz naskrz prší skrz střechu 7. kolem/okolo obešel strom 8. podél jde podél řeky 9. napříč jde napříč polem/pole podél šikmo 10. nad/ nad letí nad městem 11. výše letí a. mraky Cestu mohou příležitostně označovat i některé jiné formy vyjádření místa — předložkové konstrukce, např.: prošel před zrcadlem, proběhl za zády, projel pod mostem „podmostím“. Takové konstrukce lze nazývat situačními formami vyjádření cesty. Nejsou pravidelné (viz 3.5). Poznámka. Za samostatnou sémantickou jednotku se považuje konstrukce předložky po s akuzativem, užívaná s opakovanými slovesy pohybu, např.: chodí po louce. Podrobněji viz autor 1981: 21 a násl. 2.1. Cesta skrz objekt 2.1.0. Speciálními prostředky vyjádření cesty skrz objekt jsou instrumentál a předložka per s akuzativem, např.: jede lesem/ přes les. Mimochodem, předložka per má i jiný význam cesty, např.: hřebík vyčníval skrz prkno „skrz prkno“ (viz 2.2.2.1). Konkrétnější význam cesty mají předložky skersai, išilgai, įstrižai, např.: jde napříč (podél, šikmo) náměstím/ náměstí. (Mimochodem, tyto předložky se bez rozdílu významu užívají se dvěma pády: akuzativem a genitivem). Na druhou stranu konstrukce předložek išilgai, skersai, įstrižai tvoří protikladnou opozici vůči konstrukci s předložkou per a instrumentálu (vzatým dohromady) z hlediska směru pohybu vzhledem k rozměrům místa (orientačního bodu) (šířce, délce, 144 šikmosti). Označeným členem opozice jsou konstrukce prvního typu, srov.: jde napříč (podél, šikmo) dvorem – přes dvůr/ dvorem. Orientační významy cesty a jejich vyjádření Tabulka 2 Vnitřek | Okolí | po celé délce | skrz | z jedné strany | ze všech stran | instrumentál | per₁ | napříč | podél | šikmo | per₂ | skrz | napříč | podél/ u | nad/ výše | jiné předložky | (viz 3.5) | (na) Instrumentál a konstrukce s předložkou per mají stejný orientační význam – označují dráhu pohybu uvnitř předmětu (jejím protikladem je cesta kolem předmětu, v jeho blízkosti). Tyto formy se však liší určitými významovými odstíny: instrumentál více zdůrazňuje kontinuitu orientačního bodu (místa), zatímco konstrukce s předložkou per – protnutí místa linií pohybu. J.Kilius (1980:43) nurodė ir minėtų konstrukcijų slankumo reikšmės skirtumus: įnagininkas žymi konstantinį kelią, o prielinksnio per konstrukcija šiuo požiūriu yra nežymėta: ji nurodo ir tranzitinį kelią, ir konstantinį, ir kelią apskritai. Každá z uvedených forem má svou vlastní oblast užití. Právě na to bude kladen důraz především. 2.1.1. Instrumentál 2.1.1.0. Instrumentálem bývá nejčastěji vyjádřeno konkrétní podstatné jméno označující dlouhý úzký předmět nebo úsek, tj. mající lineární význam (podstatné jméno opačného významu označuje plochu nebo bod, např. louka, strom). Taková podstatná jména lze rozdělit do dvou skupin: 2.1.1.1. Podstatná jména, která svým lexikálním významem označují liniové předměty. a) cesta, silnice, stezka, hlavní silnice; okraj vozovky, krajnice; železnice, koleje: Po cestě na okraji lesa se kodrcá vůz se senem. PūkAL 46. Zdaleka je slyšet, jak po silnici rachotí kola a koně řehtají. MškŽG44. Rojes už letěl po hlavní silnici. GliauPR 370. Po stezce, která... se vinula okrajem údolí, šla dívka. PaukštAK 283. Jdi po krajnici, aby tě auto nezachytilo. Ktk. Letěl podél krajnic jako srna. ŽobŠV. Jel jsem po železnici. Pn. Ze školy jsem domů chodil po železničních kolejích (nespis.). b) ulice, chodník, nástupiště; tunel, chodba: Studenti mezitím už šli ulicemi městečka. BilR I 75. A po chodnících proudila voda. SirGAI 216. Za teplé letní noci jsme šli úzkým chodníkem. ŠkėmBD 50. Kráčí po téměř prázdném nástupišti. ŠkėmBD 7. Před městem jede vlak tune- 145 liu (bk). Garšava jde podzemní chodbou. ŠkėmBD 7. c) mez, brázda, kolej, násep: A já stoupám na kopec a brodím se mezí obilného pole. PūkAL 171. Alūkas popadl knihu... a běžel brázdou za oráčem. ŽobŠV 180. d) příkop, řeka, kanál, průliv: Příkopy odtéká voda z polí. Ktk. Řeka unáší vory (bk). Po Nemunu se plavili na člunech a lodích knechti. VienR IV 84. V Klaipėdě plují lodě kanálem (bk). e) schody, žebřík: Starý hrabě vychází ven, sestupuje po schodech, které duní. Myk-PutR I 209. Šel po schodech nahoru. ŠkėmBD 7. Naučí krávu lézt po žebříku! Žvr. f) jiné předměty: Hbitý námořník šplhá po stěžních. Jabl. Hrášek vyrostl. A přemýšlí: copak ten hrášek vyšplhá až do nebe? ŠŽ 212. Křivé borovičky u moře. Pryskyřice stéká po kmeni, po písku, pryskyřici strhávají vlny. ŠkėmBD 80. Vylezl na střechu po okapových trubkách (bk). [On] se mohl směle pokusit přejít podélně po jedné podlahové desce. KatilMAR 50. Konstrukce těchto podstatných jmen s předložkou per mají obvykle význam „napříč“, např.: jde přes cestu, brodí se přes řeku, leze po žebříku (položeném). Pokud však kontext nepřipouští dvojí interpretaci situace, jsou pro vyjádření polohy možné u některých lineárních podstatných jmen obě uvedené konstrukce. Například cestu podélně označuje instrumentál podstatných jmen lávka, most a konstrukce s předložkou per (častěji). Jdeme po lávce, ale on se brodí rovnou v botách a kalhotách. Rm. Když jsem šla po mostě, zaslechla jsem hluboké bučení krav. PūkAL 13. V tak temné noci se bojím jít přes lávku (tts). Lhář lhal, jel přes most, kolečka se zasekla, lhář spadl — keberokšt (tts). 2.1.1.2. Odvozeniny s předponou pa-, označující protáhlé místo ohraničené z jedné strany (břehu) (srov. LKG 1965:425). Mladík pokračuje dál podél řeky. ŠŽ 270. Všichni se ohlédli a uviděli, jak po okraji lesa přijíždí několik křižáků. VienR IV 103. Stádo ovcí se pase podél jezera. BaltNV 39. Toho odpoledne jsem se sám procházel podél moře. ŠkėmBD 94. Straka dlouho vedla po okraji močálu po stopách zvěda. VienR IV 28. Instrumentál cesty u podstatných jmen tohoto typu tvoření je zcela synonymní s konstrukcemi s předložkami podél/podle a podstatnými jmény, z nichž jsou příslušné odvozeniny s předponou pa- utvořeny, srov.: po okraji lesa — jde podél lesa, lesem — jde podél lesa. Více o těchto konstrukcích viz 3.1. 2.1.1.3. Instrumentál cesty u dalších podstatných jmen s konkrétním významem se často může střídat s konstrukcí s předložkou per. Příklady souběžného užití téhož podstatného jména lze snadno najít. Do hladové noci, do chladné noci kráčíš na pole pokryté závějemi. Myk-PutR I 354. — [Andrius] prošel přes pole prostovlasý. 146 BubnŽDŽ 14; Toho dne j d u l e s e m, slyším — ťuká starý datel. Ktk. — Hle, p ř e s l e s táhne vozík hada. SNėrR I 406; Zaznělo řehtání, koník se tam v dálce řítí lesem... MairRR I 90. — J e d o u p ř e s l e s, dívají se — na cestě leží zlatá podkova. ŠŽ 247. Mraky pomalu kamsi s k l o u z a j í po nakloněném n e b i. VaižgRR I 277. — Já nejsem sluníčko, abych c h o d i l a p o n e b i. Viln; On šel dvorem svých rodičů pevnými a radostnými kroky. RutP 12. — Juras š e l p ř e s d v ů r, hlavu skloněnou. CvR V 121; S n ě h e m pomalu p r o l e z o u s á n ě. Pū kAL 23. — Albinuka s e p r o b r o d i l a s n ě h e m lehce a rychle. BubnŽDŽ 13; Cestou přes kostelní n á m ě s t í se Tadas setkal s Baublysem. GliauPR 347. — Š e l p ř e s n á m ě s t í katedrály (bk); Neoholenou tváří stékala velká slza. BaltRn 91. — P ř e s vrásčitou t v á ř s t é k a j í dvě hořké, ještě zbylé slzy. BilR I 57; Po dívčích l í c í c h se jedna po druhé s k u l i l y čiré slzy (rš). — Proč, slzičko, proč se jako perla kutálíš p ř e s l í c o? MairRR I 129. Je starý, nohy se mu v l e č o u p o p o d l a z e (/ přes podlahu). ŠkėmBD 98. Pozoruje, jak z d i (/ přes zeď) l e z e modrá moucha. Škėm BD 66. A p í s k e m (/ přes písek) d o p o t á c e l domů. ŠkėmBD 96. P l u j e m e Čtyřmi kantony (/ přes jezero). ŠkėmBD 90. Loď se kolébá po hřebenech rozbouřených vln (/ přes hřebeny). Pū kAL 48. A teď, když se brodila bažinami od nádraží v městečku, přemýšlela o tom. BilR I 77. Užití konstrukcí s předložkou per je širší, zatímco instrumentál je stylisticky motivovaný. Je typičtější pro hovorový jazyk a krásnou literaturu. 2.1.1.4. Časté instrumentály množného čísla podstatných jmen označující souvislé plochy, po nichž se pohybujeme (nikoli jednotlivá místa!). Zpočátku j d u p o l i. Pū kAL 223. Jezdci dlouho j e z d i l i l e s y a s t r á n ě m i. VienR IV 91. C h o d í b a ž i n a m i kolem kymácejících se trsů. ŠkėmBD 46. P o h o r á c h j s e m b ě h a l, v rokli nocoval, v houští vrb si hnízdečko stavěl (tts). B r o d i l i s e k o s e n ý m i l o u k a m i, zapadali do příkrých sesuvů jílovité půdy. KatilMAR 99. Když množné číslo podstatného jména označuje jednotlivá, často od sebe vzdálená místa, cesta se vyjadřuje konstrukcí s předložkou per nebo konstrukcí s předložkou po (s opakovanými slovesy pohybu), srov.: Chudák šel přes vesnice a prosil o almužnu. — Chudák chodil po vesnicích a prosil o almužnu. Tyto konstrukce mají význam „z jednoho místa na druhé“. Podrobněji viz autor 1981:25 a násl. 2.1.1.5. Vedle sebe se mohou vyskytovat dva instrumentály cesty u podstatných jmen označujících místa, která jsou vzájemně spojena vztahem zahrnutí, např.: Po té úzké hrbolaté c e s t ě p o l í m jde každý den do voňavé trávy krok za krokem (Myk-PutR I 320). V takových případech lze jeden instrumentál nahradit genitivem závislým na podstatném jménu, srov. jde cestou podél polí. Srovnávaná spojení se od sebe liší nejen syntaktickou stavbou: první je tvořeno paralelním připojením (oba členy se přímo vážou ke slovesu), zatímco druhé postupným připojením, ale také povahou informace a důrazy popisované situace. Spojení s paralelním připojením kladou stejný důraz na obě podstatnými jmény vyjádřená místa 147 zatímco spojení s postupným připojením, která mají hierarchickou strukturu, aktualizují jedno místo vyjádřené instrumentálem podstatného jména, které je přímo spojeno se slovesem. 2.1.2. Přes s akuzativem 2.1.2.1. Konstrukce s předložkou per stejně jako instrumentál označuje cestu pohybu vnitřkem věci. Užívání těchto tvarů se však překrývá pouze částečně. Každý z uvedených tvarů má svou vlastní oblast užití a sémantickou spojitelnost. 2.1.2.2. Konstrukce s předložkou per tvořené s podstatnými jmény lineárního významu (např. cesta, řeka, příkop apod.), mají význam „napříč“ a nelze je nahradit instrumentálem. Dívám se, po cestě běží nějaké zvířátko. Ktk. Nezastavil jsem se, nezjistil jsem, kdo tam volá, jen jsem šel přes černou ulici. Myk-PutR I 294. Kulvys ještě nedohlédl doprostřed, když spatřil: přes Nemunas plave k merkinėskému břehu los s širokými parohy. KrėvP 34. Tyto konstrukce lze nahradit konstrukcemi s předložkou napříč, srov.: jde přes cestu / napříč cestou (cestou), plave přes řeku / napříč řekou (viz 2.1.3). 2.1.2.3. Pouze konstrukce s předložkou per se užívají k vyjádření cesty „přes vršek“ (se slovesy letět, přeskočit, přelézt, překročit, přehodit apod.). Marcela vyběhla na verandu a spatřila řadu jeřábů letících přes jezero. BorBM I 49. Když překračovala práh, hledala oporu rukou na dveřích. SimonP 103. [Lidé] přeskakovali doutnající, jiskřící trámy. CvR V 205. 2.1.2.4. Různé konstrukce s předložkou per s různým lexikálním složením, které se pojí se slovesy s předponou per- příbuznou předložce, jsou synonymní s pouhým akuzativem. Přeplaveš přes řeku, bude na tebe čekat můj člověk se dvěma koňmi. ŠaltRD 136. Když přelezl plot, začalo dítě kulhavě běžet směrem k údolí. CvR I 289. Ještě může, nejspíš může přejít přes zeď. VendIGD 468. Oheň přeskočil přes příkop. Katil MAR 369. Chystal se překročit práh, ale nepodařilo se mu to. Jurgis přejel rukou přes obrovskou mapu. LzPR I 85. SajND 19. Přes devět řek jsem přeplul, a tu desátou jsem přeletěl. RD 37. Když Anskis přelezl plot, šel po záhonech. Simon. Vaišvilka, přehozený přes zbroj černý plášť, nejistýma nohama podklesávajícíma vzrušením přešel síň. Švihne rukou přes obličej a po úsměvu není ani stopy. BubnŽDŽ 17. Srovnávané tvary, tj. konstrukce s předložkou per a akuzativ, se liší určitými významovými odstíny. Konstrukce s předložkou per zdůrazňuje spíše samotný pohyb (předložka per má ve své sémantice také sému pohybu), zatímco akuzativ jakožto pád objektu zdůrazňuje místo, které pohyb překonává. 2.1.2.5. Konstrukce pouze s předložkou per se užívá k vyjádření jasné mezilehlé trasy — to ukazuje kontext. Z Vilniusu do Zarasů se jede přes Utenu. Ut. Když jsem 148 se vracel domů přes Kuomiškes, spatřil ji, jak vyšla z hájku a vlaje zelenou šerpou. VienIMA 143. Tentokrát nejeli po žemaitské silnici přes Šilėny, nýbrž cestou podél Nemunu. VencIGD 64. Když se však z veselého a bezstarostného Paříže přes Německo vrátil domů, pochopil: ve světě se děje něco špatně. VencIGD 112. Mezilehlou trasu označují nejen vlastní, ale i obecná podstatná jména, např.: Přes vesnici, za cinkotu železných okovů, vyjeli poslední noční hlídači koní. VienIMA 23. Do školy jsem chodíval přes hájek (část cesty; hájek by znamenal „celou cestu“). Ktk. Mimochodem, vlastní podstatná jména mohou označovat také „celou cestu“, avšak pouze s předložkou per (taková podstatná jména se neužívají v instrumentálu cesty), např.: Když jsme jeli přes Utenu, setmělo se, nikoli však *když jsme jeli Utenou. 2.1.2.6. K označení cesty vnitřkem předmětu se s předložkou per obvykle užívají konkrétní podstatná jména širokého významu, např.: Svět putuje člověk. Brazdž. Podzim prošel vlastí vřesovištěm. SNėrR I 325. Jdu jarní zemí — a mé srdce je plné jasu. PūKAJ 223. A dětská tvář [jde] zemí přes Marie, — a slibuje návrat, až bude chtít. SNėrR I 422. 2.1.2. Předložka per (nikoli instrumentál!) se užívá s množným číslem podstatných jmen označujícím předměty rozmístěné v určité vzdálenosti od sebe (protikladem je množné číslo podstatných jmen označující souvislé plochy, viz 2.1.1.4). Třetí podzim po sobě procestoval okolní vesnice. CvR₁ II 35. Jdi dům od domu — třeba se dozvíš, kdo prodává krávu. Ktk. Kdysi mince kolovala z ruky do ruky. GliauPR 92. Z ruky do ruky šla sklenice [se šampaňským]. RimkKK 335. Tyto konstrukce označují celou cestu rozdělenou na úseky. Konstrukce s takovým významem se tvoří nejen s podstatnými jmény označujícími místa či předměty, ale také s podstatnými jmény označujícími osoby nebo události (procesy). Chodila [učitelka] od rodičů k rodičům a prosila, aby dovolili dětem studovat. RimkKK 138. Člověk ani nestíhá chodit po pohřbech. VencIPU 332. Každý den by chodil po brigádách. BubnŽDŽ 11. Synonymní jsou k nim spojení s dvojitými předložkovými konstrukcemi, srov. šel z vesnice do vesnice / z jedné vesnice do druhé (podrobněji viz aut. 1981: 27). 2.1.3. Konstrukce se napříč, podél, šikmo 2.1.3.1. Předložky napříč, podél, šikmo se bez významového rozdílu užívají s genitivem a akuzativem (viz LKG 1971:637 a násl.). Se slovesy pohybu tyto konstrukce označují dráhu pohybu uvnitř předmětu (orientačního bodu). Mimochodem, při užití se slovesy kladení a změny polohy mají význam koncového bodu pohybu, např.: lehl si napříč postelí / na postel (srov. lehl si do postele). 2.1.3.2. Uvedené předložkové konstrukce dráhy vytvářejí privativní opozici vůči konstrukci s předložkou per podle směru pohybu vzhledem k rozměrům orientačního bodu (nepříznakovým členem je druhá uvedená konstrukce). [Veronika] přebrodil napříč půdu, vyšel na louku a 149 rozhlédl se. VienAS 33. Podél polí vedly meze. Grž. Šel šikmo přes pole. Mžš. Dokážu šikmo přeplavat Dubysu. Krtv. Jdi šikmo přes les. Vkš. Rozběhl se a kloužeš napříč kaluží. MašAMB 21. Jestliže zajíc přeběhne napříč cestou, bude štěstí. Vlk v. Běž podél louky. Ukm. Přeplaval jezero podélně. Gs. Nahrazením těchto konstrukcí konstrukcí s předložkou per a akuzativem se část informace ztrácí, srov.: jde napříč (podélně, šikmo) loukou / louku a jde přes louku (v libovolném směru vzhledem k rozměrům louky). 2.1.3.3. Konstrukce s předložkou įstrižai, obvykle v množném čísle, mohou označovat také dráhu podél okraje předmětu. V tomto případě jsou synonymní s konstrukcemi předložek pagal/palei s akuzativem nebo s instrumentálem podstatného jména s předponou pa-, např.: jdi šikmo podél řeky / podél řeky / poříční cestou. 2.1.3.4. Tatáž slova skersai, išilgai, įstrižai/ įkypai se užívají také spolu s konstrukcí s předložkou per a plní funkci příslovce, např.: Jednou člověk zabloudil v cizím kraji z cesty a kráčeje napříč přes pole musel prolézt plotem. Jrk 127. Jdi šikmo přes řádky a najdeš. Ds. Tato příslovce netvoří s předložkou per předložkovou složeninu: ukazuje to možnost jejich postavení za předložkovou konstrukci, tj. postpozitivně, srov. jde napříč přes pole (a) a jde přes pole napříč (b). Předložkové užití uvedených příslovcí s akuzativem mohlo vzniknout z konstrukcí (a) vypuštěním předložky per, aniž by se ztratila informace, srov. jde napříč [per] přes pole. 2.1.4. Shrnutí 1) Instrumentál a konstrukce s předložkou per označují dráhu, kterou předmět prochází celou. Tyto formy tvoří opozici vůči konstrukcím s předložkami pagal/palei a pro s akuzativem, které označují dráhu podél předmětu, srov.: jde lesem/ přes les — jde kolem lesa/ podél lesa. 2) Užívání konstrukcí s předložkou per a instrumentálu se částečně překrývá. Každá z uvedených forem má však také svou vlastní oblast užití. 3) Podstatná jména s lineárním významem se užívají v instrumentálu, např.: jde cestou, ulicí. Tatáž podstatná jména s předložkou per mají jiný význam dráhy — „napříč“. 4) Konstrukce s předložkou per se užívá se slovesy s předponou per-. Kromě toho je synonymní s akuzativem, např.: přešel přes dvůr/ dvůr, přeskočil přes příkop/ příkop. 5) Pouze konstrukce s předložkou per se užívá k označení mezilehlé trasy: když je z kontextu zřejmé, že projížděné místo zůstává jako jeden bod na cestě stranou, např.: Z Vilniusu do Uteny jedeme přes Molėtai. 6) Při označení celé trasy, tj. když není zdůrazněno přiblížení k místu ani vzdálení od něj, lze konstrukci s předložkou per a instrumentál užívat souběžně, synonymně, např.: jde přes dvůr/ dvorem, jede přes les/ lesem. V tomto případě je instrumentál stylisticky příznakový. 7) Konstrukce s předložkou per a instrumentál (vzaty dohromady) tvoří privativní opozici vůči konstrukcím s předložkami skersai, išilgai, įstrižai, které označují — 150 … a směr pohybu vzhledem k rozměrům orientačního bodu. 2.2. Cesta skrz předmět 2.2.0. Cesta skrz předmět se vyjadřuje konstrukcemi s předložkami pro (vyšel dveřmi) a per (kulka pronikla skrz zeď), a také výrazy skersai, išilgai, įstrižai / įkypai, kiaurai (tesáky vyčnívající skrz tváře). Konstrukce cesty skrz předmět tvoří opozici vůči ostatním konstrukcím cesty podle směru pohybu vzhledem k orientačnímu bodu: označují pohyb kolmo k orientačnímu bodu, při jehož proniknutí, např.: kulka prošla zdí, vyšel bránou (brána je chápána jako svislá rovina). Ostatní konstrukce cesty pak označují dráhu pohybu rovnoběžnou s orientačním bodem, např.: jde přes náměstí (dráha je rovnoběžná s povrchem předmětu), jde podél náměstí (dráha je rovnoběžná s bokem předmětu), jde kolem náměstí (dráha je rovnoběžná se všemi stranami předmětu). Význam cesty skrz předmět není jednotný: konstrukce s předložkou pro obvykle označují cestu skrz prázdné ohraničené místo, např.: jde dveřmi, protahuje se otvorem, zatímco konstrukce s předložkou per označují cestu skrz souvislý předmět, např.: pronikl dlaní, prosákl skrz šaty. Užívání předložek pro a per se liší především podle významů podstatných jmen a částečně také podle sloves. 2.2.1. Pro s akuzativem 2.2.1.1. Konstrukce s předložkou pro, označující dráhu pohybu skrz předmět jako překážku, mohou obsahovat hodnoticí sémata „obtížně“ nebo „snadno“ (srov. rus. СВПО 1972:131). Je to patrné ze sloves řídících konstrukce i z příslovcí či částic, které se k nim připojují, srov.: 1) vůz obtížně projel branou, 2) vůz snadno projel branou; 3) vůz se sotva protlačil branou, 4) *vůz se snadno protlačil branou; 5) vůz snadno proklouzl branou, 6) *vůz obtížně proklouzl branou. Slovesa neutrální vůči uvedeným sématům mohou mít oba modifikátory (viz např. 1, 2), kdežto slovesa, která je označují, pouze jeden (viz např. 3, 5). 2.2.1.2. Slovesa, s nimiž se užívají konstrukce s předložkou pro, lze rozdělit do několika sémantických skupin (viz aut. 1963:52). a) Neutrální slovesa pohybu: jít, běžet, jet, nést, hnát atd. b) Slovesa označující pohyb s překážkami, tj. mající sém „obtížně“: prodírat se, prorážet si cestu, tlačit se, protlačovat se, mačkat se, pronikat a další. c) Slovesa označující děje či stavy související se zrakem nebo vnímáním zrakem: vidět, dívat se, pozorovat, vypadat; zářit, svítit, modrat se, pestře se míhat; d) Slovesa označující děje vnímání sluchem nebo děje vnímatelné sluchem: slyšet, poslouchat, mluvit, znít a další. 2.2.1.3. Rozlišovací funkci u konstrukcí s předložkou pro má lexikální význam jejich podstatného jména, srov.: Jde pro zahradu „kolem“, 151 jde branou „skrz“. Mimochodem, poslední konstrukce může znamenat také „kolem“, ale pouze v určitém kontextu, např.: jel branou, ale nezahnul na dvůr (bez dalšího kontextu se konstrukce branou spojuje s významem „skrz“). Pro předložku pro je pro význam „skrz“ typickým prostředím užití podstatná jména označující: a) otvory, mezery (dveře, okno, brána, štěrbina, díra, mezera, otvor, průsek...; hrdlo, ucho, nos): A Brisius se zarmouceně šourá dveřmi. BilR I 206. My dva jsme vešli největší branou gymnázia. PūkAL 143. Kočička vyskočila oknem do pokoje, kde ležela princezna. An. Co jsem spatřil skrz sklíčko setřené v okenním otvoru, dodnes nemohu zapomenout... Vien. V noci se skrz škvíry v prknech zableskla zajatcova dýmka. Cv. Velká moudrost vyjde malým hrdlem. Ps. Dokud jsem byla mladá, krásně jsem kvetla, když jsem zestárla, získala jsem oči a těmi sama vylezla ven. Pkr. b) předměty s oky, předměty s mezerami a štěrbinami (plot, vůz, síť, mříž, síto...): Jedna z nich už u samé branky zkoušela proklouznout do zahrady skrz proutěný plot a protlačila se. Cv. Vypadl mi nůž skrz vůz (skrz mezery v něm). Jabl. Malé ryby proplují takovou sítí – řídkou. Ktk. Žito se sype skrz síto. Vlkv. A pozdní květiny se stále prodíraly skrz zahradní plot rozmanitostí květů všude kolem i tíhou jejich množství. KatilMAR 367. c) shluk stejnorodých předmětů (dav, houf, lidé, listí, listy, větve, stromy...): Prakapas se neohroženě prodíral davem. Cv. Hbitá, čilá žena se protlačovala skrz lidi kupředu. Vencl. Slunce se mihotalo skrz větve stromů. Cv. Skrz tmavě zelené listy září modré nebe. Myk-Put. Hostitelka přiběhla zevnitř s džbány v ruce a po protlačení se davem, hustě ucpavši sklepní otvor, se zeptala. KatilMAR 374. Slunce se zde prodíralo skrz větve rozložitých stromů. KatilMAR 308. d) dlouhé duté předměty (trubka, komín, brčko, rukáv, hrdlo láhve): Voda vytekla potrubím (bk). Komínem stoupá rovný, tenký kouř. PūkAL 79. Bílý parník, vypouštěje kouř nakloněným komínem, se pomalu vzdaluje a vzdaluje. PūkAL 48. Gumelis vypadal docela štíhle a jeho hlava mohla snadno proklouznout hrdlem láhve. Cv. Sála nápoj tenkým brčkem... Vencl. Pán pije medovinu rukávem. Lg. e) viditelné přírodní jevy (mlha, kouř, déšť, mraky...): Na obzoru nejasně svítil měsíc skrz mlhu. Vencl. Teď seděl opřený, už opilý, kouřil a skrz kouř viděl zarudlou Martinu tvář... Vencl. V tu chvíli se zableskl oslepující oheň blesku, 152 na okamžik se skrz déšť objevily bolestně zelené listy. Cv. Slunce se však znovu prodíralo skrz mraky. KatiIMAR 320. f) zvuky (hluk, bzučení, pláč...): Dopoledne jsi skrz bzučení mlátiček nepřetržitě slyšel bečet ovce. Cv. Naslouchala skrz šumění deště, zda snad neuslyší známé klapání na schodech... Cv. Je třeba dodat, že konstrukce s předložkou pro, vytvořené s podstatnými jmény označujícími viditelné přírodní jevy (viz e) nebo zvuky (viz f), mají omezenou sémantickou slučitelnost. srov.: měsíc svítil skrz mlhu, skrz šumění uslyšel mluvit. 2.2.1.4. Předložka pro se užívá také v „ne vlastní“ lexikální kombinaci — s podstatnými jmény označujícími celistvé předměty jako překonatelné překážky, tj. místo předložky per (viz 2.2.2.1.). Ačkoli byla okna domku zakrytá, skrz nedostatečně silnou látku... pronikalo zevnitř světlo. Vencl. Večerní chlad proniká skrz tenké šaty. BubnŽDŽ 95. Skrz košili, vlhkou potem, proudí příjemný chlad země. BubnŽDŽ 82. Věřilo se, že po přejedení medem i s plástvemi prosakuje vosk skrz kůži na břiše. Ivan GU 121. Jeho široká ramena se zvednou a skrz kabát se vyklubou ostré lopatky. BubnŽDŽ 52. Ještě v době, kdy byl na svobodě, ho jeden vězeň naučil, jak mluvit skrz tlustou zeď. Cv. Užívání předložky pro může být podpořeno příbuznou předponou pra-: Voda se přefiltrovala skrz hřídel, zatímco štěrk a jemný písek zůstaly... PožŽNSV 98. A plamen, obklopený víry kouře a roji jisker, se už prodral skrz střechu stodoly. Vien. Skrz opálené tváře se prodral ruměnec. KatiIMAR 189. Žito nevzcházelo; jeho oslabené klíčky, které se ještě neprodrali skrz hroudu, červi stříhali jako nůžkami. KatiIMAR 380. V obecné češtině je však sotva přijatelné užívat předložku pro místo předložky per se slovesy s příbuznou předponou per-, např.: vítr profukuje pro stodolou (= per stodolou). Vlhkost jílu z Pajesia prosákla pro Garšvovy boty (=per botami), a on se třásl. ŠkemBD 36. Z hlediska spisovného jazyka je třeba konstrukce s předložkou pro vytvořené s podstatnými jmény označujícími celistvé předměty (nikoli otvory!), tj. užívané místo konstrukcí s předložkou per, hodnotit stejně jako konstrukce s předložkou per užívané místo konstrukcí s předložkou pro (viz 2.2.2.2): obojí (prosakuje skrz oděv i vyšla dveřmi) je třeba považovat za periferní konstrukce. Pro označení cesty skrz prázdný prostor převažuje v obecné češtině konstrukce s předložkou pro, zatímco pro označení cesty skrz celistvý předmět je normativní konstrukce s předložkou per. Alternující užití těchto konstrukcí je stylově motivováno. Někdy volbu předložky určuje příbuzná slovesná předpona (viz 153 2.2.1.4). 2.2.2. S předložkou per a akuzativem 2.2.2.1. Konstrukce s předložkou per označující cestu skrz nějaký předmět se od konstrukcí s předložkou pro liší lexikálním významem podstatných jmen, která je tvoří. Předložka per se na rozdíl od předložky pro užívá s podstatnými jmény označujícími vyplněný prostor — celistvé předměty chápané jako hmota (jejich protikladem jsou dutiny, mezery, předměty s mezerami), např.: kulka vyšla skrz zeď, skrz nohu, skrz skříň, skrz strop a podobně. Nemá smysl taková podstatná jména podrobněji třídit. Důležitější je podrobněji pojednat o slovesech, s nimiž se uvedené konstrukce pojí. Konstrukce s předložkou per, utvořené s podstatnými jmény označujícími celistvé předměty, se obvykle užívají se slovesy: a) (v)lézt, vylézt, vyjít, přejít „vylézt“, prostřelit, probodnout, propíchnout, prorazit: Nevlezl jsem dovnitř zdí — vstoupil jsem otevřeným vchodem. Lž. Ať ti oči vylezou týlem! Ds. Hřebík pronikl zdí. Prn. Kulky vyšly skrz zeď. Ktk. Kulka prošla nohou. Švn. Skrz zeď neprostřelí. Kri. Prostřelil tři zdi. Btg. Provlékl jehlu skrz klubko. Ktk; b) prosakovat, prosáknout, protékat, prosáknout „dtto“, promoknout, promočit se, promáčet se: Krev prosakuje dokonce i skrz košili. Užp. Nalil do kaluže písek — voda prosákla i skrz písek. Ktk. Káva prosákla skrz ubrus — ani zuby to nevydržíš. Ktk. Promokl jsem skrz naskrz i přes plášť do deště. Ktk; c) profouknout, přefiltrovat „dtto“: Profouklo mu uši skrz tenký šátek. Ktk. Vítr profukoval skrz š a t y. VienVŠ 196; d) pronikat, prodírat se, drát se, probíjet se: Vojáci směle pronikali skrz zeď ohně a výbuchů (rs). Krávy se prodíraly křovím. Dral se skrz hustý olšový porost podél cesty. RimkKK 187; e) označující činnosti vnímané sluchem (slyšet, poslouchat, rozumět, domluvit se...): Jdu přes dvůr, slyším skrz zeď, lidé nás pomlouvají. RD 61. Dá se domluvit i skrz zeď. Ktk; f) označující činnosti a stavy vnímané zrakem (vidět, zahlédnout, zdát se, červenat se, blikat): Vidí ještě, ale jen jako přes kouř. Bil. 2.2.2.2. Ve skutečnosti je užití předložky per širší. Tato předložka se jak v nářečích, tak v psaném jazyce užívá také s podstatnými jmény označujícími otvory nebo obsahujícími takový sémantický rys, tj. místo předložky pro (viz 2.2.1.3). Vůz zahnul poslední bránou na konci vesnice, vyzdobenou březovými větvemi. Cv. Osedlavše a uzdivše rychlé koně, vyjeli z vysokého rodičovského dvora měděnou brankou. Krėv. Princezna, per 154 když spatřila oknem, přikázala ho zajmout. An. Když lupič procházel dveřmi, pták ho udeřil mečem. Vb. Zanedlouho začalo jasné svítání pronikat dovnitř škvírami v stodole. Vítr hučel, vítr hvízdal kolem uší. KatilMAR 121. Otvorem spatřili velkou temnou jeskyni. Pšl. Z nosu i z uší se mu valil oheň. Sml. Zavřel [čoudek], když vítr komínem vyfoukal všechno teplo. BubnŽDŽ 58. Ležel jsem za kopečkem a dalekohledem jsem krásně viděl celé nepřátelské loďstvo. Balč. Užití předložky per v „neobvyklém“ prostředí, tj. s podstatnými jmény označujícími otvory, stejně jako užití konstrukce s předložkou pro namísto předložky per, tj. s podstatnými jmény označujícími celistvé předměty (viz 2.2.1.4), může podporovat příbuzná předpona slovesa — v tomto případě per-, např.: Prolezu otvorem ve zdi a udýchaná vběhnu do obchodu. PūkAL 38 Prostrč tyč oky toho, co je zataraseno, a odnesme to oba — bude to snazší. Ktk. U sloves s předponou pra- by se však v obecné češtině neměla užívat předložka per místo pro, tj. s podstatnými jmény označujícími otvory, např.: Krev prorazila skrz (=pro) ústa. Prolezl skrz (=pro) otvor. Na druhou stranu tato předpona nebrání užití předložky per s podstatnými jmény označujícími celistvé předměty, tj. v jejím typickém prostředí, např.: vyvrtal otvor skrz kámen. 2.2.2.3. Shrneme-li to, lze říci, že: 1) pro předložku per ve významu „skrz“ jsou typickým prostředím užití podstatná jména označující celistvé předměty, např.: kulka vyšla skrz zeď, hřebík prošel skrz nohu; 2) užití předložky per v „neobvyklém“ prostředí — s podstatnými jmény označujícími otvory, tj. místo předložky pro (např.: vyšel dveřmi, (ryba) vyklouzla skrz síť), je z hlediska spisovného jazyka považováno za okrajové, stejně jako užití předložky pro místo předložky per (viz 2.2.1.4; 2.2.2.2); 3) existují kontexty, v nichž je obtížné jednoznačně říci, které předložce dát přednost, např.: zaslechl přes hluk / skrz hluk. 2.2.3. Konstrukce se napříč, podél, šikmo 2.2.3.1. Tyto předložky se od ostatních liší tím, že se užívají se dvěma pády — akuzativem a genitivem — bez rozdílu ve významu (srov. LKG II 637—640). 2.2.3.2. Uvedené předložky mohou mimo jiné označovat i dráhu pohybu skrz souvislý objekt, avšak na rozdíl od předložky per zároveň vyjadřují i směr pohybu vzhledem k rozměrům orientačního bodu. Kulka prošla šikmo stěnou. Plv. Oštěp probodl strom napříč (bk). Hřebík vyčníval podél prkna. Ktk. Tyto konstrukce tvoří s konstrukcí s předložkou per privativní opozici: jejím neoznačeným členem je druhá konstrukce. Jejím použitím namísto prvních 155 se část informace ztrácí, srov.: kulka prošla šikmo stěnou, kulka prošla přes stěnu. 2.2.4. Konstrukce s skrz, skrz naskrz 2.2.4.1. Předložka kiaurai, její synonymum skradžiai má velmi omezenou lexikální spojitelnost: obvykle se pojí s podstatným jménem země a se slovesy propadnout se, zřítit se, odejít „atd.“. Kéž bys p r o p a d l s k r z e z e m! Lp. Nikde ho nenajdu — snad se p r o p a d l s k r z e z e m! Slm. Kéž by se s k r z e z e m p r o p a d l, jak už mi leze na nervy. Užp. Tady je to velmi bahnité, zdá se, že se s k r z e z e m p r o b o ř í š. Lš. Kéž bys s k r z e z e m z m i z e l! Ds. Tyto konstrukce se nestřídají s konstrukcí s předložkou per, ledaže by podstatné jméno mělo množné číslo, např.: Nikde není ani živáčka, zdá se, že odešel skrz zemi (/přes země). Pbs. Je třeba dodat, že tyto konstrukce neobsahují sém „přechodu na druhou stranu“, která je vlastní konstrukci s předložkou per: jejich význam se blíží významu koncového bodu, srov.: propadl se skrz zemi, propadl se do země. 2.2.4.2. Tyto předložky se užívají také v lexikálním prostředí předložky per (obvykle se slovesy lézt, vylézt, prolézt, projít „atd.“): Jako v písku, p r o l e z l s k r z n a p r o s t o v š e c h n o. Plv. Jak ti to dám, tak p r o l e z e š s k r z s t ě n u. Ktk. Tyto konstrukce patří k hovorovému stylu. 2.2.5. Souhrnné poznámky 1) Konstrukce cesty skrz objekt vytvářejí silnou sémantickou opozici vůči konstrukcím cesty vnitřkem objektu, pokud jde o směr pohybu vzhledem k orientačnímu bodu, srov.: a) jde skrz dveře (↔), b) jde přes dvůr (→). V prvním případě je označen směr kolmý k orientačnímu bodu, ve druhém rovnoběžný s ním. 2) Význam cesty skrz objekt je nejednotný a vyjadřují jej dvě předložky: pro s akuzativem a per s akuzativem, srov.: vyšel skrz bránu a (kulka) vyšla skrz zeď. 3) Každá z těchto předložek má s podstatným jménem vlastní specifickou sémantickou slučitelnost — na tom závisí také rozdíly ve významech samotných konstrukcí. 4) Předložka pro se pojí s podstatnými jmény označujícími otvory, mezery, průchody nebo nesoucími takové sémantické rysy, např.: vyšel skrz bránu, prolezl skrz plot, dívá se skrz okno, kouř stoupá komínem, sype se skrz síto. 5) Pro předložku per je typické užití s podstatnými jmény označujícími celistvé objekty, např.: (hřebík) prošel skrz prkno, (voda) prosákla skrz oblečení, vítr profoukl uši skrz šátek, slyší skrz zeď. 156 6) Tyto předložky se užívají také „mimo své“ prostředí: per místo pro (jde dveřmi, dívá se oknem, vylezl přes plot) a pro místo per (prosakuje skrz oděv, slyší skrz zeď, kuřátko se klube ze skořápky). Z hlediska spisovného jazyka je takové užívání uvedených předložek třeba považovat za periferní. 3. Význam míjení Konstrukce vyjadřující pohyb podél objektu (orientačního bodu) jsou protikladem konstrukcí vyjadřujících pohyb vnitřkem objektu, srov.: jde pro les (význam míjení), jde přes les (význam pohybu vnitřkem). Konstrukce vyjadřující pohyb podél objektu mají několik významů. Konstrukce s předložkami pro a pagal/ palei s akuzativem označují cestu podél orientačního bodu, aniž určují, z které strany; konstrukce s předložkami apie/ aplink s akuzativem označují cestu, která objekt obchází ze všech stran (viz 3.3); ostatní konstrukce označují cestu pohybu vzhledem k některé straně (části) orientačního bodu (viz 3.4; 3.5). Významy konstrukcí s předložkami pro a pagal/ palei s akuzativem jsou si blízké, v některých ohledech se však také liší (srov. Kilius 1980:44). Druhé uvedené konstrukce označují celou (souvislou) trasu pohybu, zatímco první obvykle úsek cesty mezi dvěma body, část delší trasy, srov.: jeli jsme podél lesa (celou cestu), jeli jsme kolem lesa (jen po část cesty, nikoli však: celou cestu). Kromě těchto zvláštností významu pohybu se uvedené konstrukce poněkud liší také významem orientačním: konstrukce s předložkami pagal/ palei označují cestu pohybu velmi blízko orientačního bodu (podél něj), zatímco konstrukce s předložkou pro jsou v tomto ohledu neoznačené, srov.: Šel těsně kolem oken a nezastavil se. Bsg. — Podél křídel mlýna pluly podzimní mraky. BorBM₁ 50. Každá z uvedených předložek má svou vlastní sémantickou spojitelnost. Užívání předložek pagal/ palei je (vzhledem k podstatnému jménu) více omezené. Proto budou pojednány jako první. 3.1. Podél/ podle s akuzativem Tato předložková spojení jsou ve významu cesty synonymní. Jejich celková sémantika se ovšem zcela neshoduje: předložka podle má také další významy (viz LKG 1971:622 a násl.). 3.1.1. Pro předložky podle/ podél jsou typickým prostředím užití podstatná jména označující lineární objekty (řeka, příkop, násep, plot, zeď, lavička). Jejich protikladem jsou objekty pojímané jako body. A jde podél potůčku dál. PūkAL 187. Ponieiaus anyžużelį jūs sudraskė žingsniuodamas pagal Nemuną. ŠkemBD 78. Kůň odbočí z cesty a jde podél příkopu — může spadnout dovnitř. Lnkv. Šel podél zahradního plotu. Tvr. Hle, přicházejí děvčátka podél mého řádku. Rz. Jdi ještě dál podél řeky a najdeš cestu. Prm. Podívej, běží podél zdi. VIkv. 3.1.2. Je třeba říci, že tyto konstrukce nejsou časté: pro tentýž účel máme jinou formu — instrumentál podstatného jména s předponou pa-, např.: odešel podél řeky, podél příkopu, plíží se podél zdi, podél plotu. Takové instrumentály l- 157 ze nahradit konstrukcemi s předložkami podle/ podél a odpovídajícími podstatnými jmény bez předpony a naopak, pokud tomu nebrání syntaktické prostředí; srov.: odešel podél řeky/ podél řeky, podél lesa/ podél lesa, plíží se podél zdi/ podél zdi, létá nízko nad zemí/ podle země. Tyto formy však nelze zaměňovat, pokud mají přívlastek; srov.: Z lesa vycházeli grioviaksiai z mintų paupių (KatilMAR 285) a Šel podél zahradního plotu. Na druhou stranu nelze předložkovou konstrukci nahradit instrumentálem, pokud se od jejího podstatného jména netvoří podstatné jméno s předponou, např.: Hle, přicházejí děvčátka podél mého řádku. Rz. 3.1.3. Předložky podle/ podél se užívají také s podstatnými jmény neliniárního významu, která označují určité plochy (např. les, zahrada, žito „žitné pole“, jezero) nebo obecně objekty většího rozsahu (např. budovy). Jdi podél žita. LKK IX 162. Vlk prošel podél vesnice. Mrc. My dva jsme se vydali přes pole po kraji, podél velké tůně se třemi břízami na břehu. MikelLE 87. Dívám se — jede podél statku. Lp. Jedu podél zahrady, zahrady rozkvetly. Ktv. I takové konstrukce lze nahradit instrumentálem podstatného jména s předponou pa- (pokud takové podstatné jméno existuje a pokud tomu nebrání syntaktické prostředí), např.: Aliukas opatrně klouzal podél jezera. ZobŠV 78. (Srov. také: Podél okraje jezera klouzal bezstarostný drobný živočich. ZobŠV 55). Pole ho vždy přitahovala, a projít se podél žita se nepoštěstí každý den. ZobŠV 15. Na druhou stranu lze takové konstrukce s předložkami podle/ podél užívat souběžně s konstrukcemi s předložkou skrz, srov.: 1) jeli jsme kolem jezera/ podél jezera, 2) jel kolem zahrady/ podél zahrady, 3) prošel kolem sloupu/ * podél sloupu. Srovnávaná spojení se liší určitými významovými odstíny, které jim dodávají předložky: předložka podél zdůrazňuje blízkost dráhy pohybu vzhledem k orientačnímu bodu (místu) a zároveň jeho rozlehlost: sama předložka obsahuje sém „lineárnosti“ a může jej přenášet na sousední slovo (podstatné jméno označující místo), pokud tomu neodporuje jeho význam. Řekněme, že u podstatných jmen označujících objekty jako body (viz příklad 3) tato předložka sém „lineárnosti“ ztrácí, a proto se s nimi typicky nespojuje. Předložka skrz naproti tomu označuje objekt (místo), který se míjí či zanechává za sebou, aniž zdůrazňuje blízkost dráhy pohybu k němu. 3.1.4. S podstatnými jmény označujícími objekty malého rozsahu se užívá pouze předložka skrz a velmi zřídka předložka podle, např.: Jeden zlý žák mi však hodil na hlavu ořech, který zasvištěl těsně kolem mě. BalčGK 92. Takové prostředí užití je pro předložky podle/ podél okrajové. Příklady s předložkou skrz viz 3.2. 3.1.5. Předložky pagal/ palei se užívají s množným číslem podstatných jmen označujících předměty uspořádané v jedné řadě nebo rozptýlené, např.: Bylo těžké dívat se, jak žena pobíhala už podél vagonů sousedního ešalonu. CvR₁ II 399. A když vstane, tak jde po- 158 snad všechny naše postele, komu strčí do polštáře, komu upraví shozenou přikrývku. BaltPV II 322. Starosti obcházejí domy, ne stromy (tts). Takové konstrukce lze nahradit dvojitými předložkovými konstrukcemi, srov.: pobíhala od jednoho vagonu k druhému, jde od jedné postele k druhé (podrobněji o tom viz autor 1981: 27). 3.1.6. Předložkové pagal/ palei konstrukce tvořené s podstatnými jmény země, voda a užívané se slovesy létat, letět mají význam „blízko“, např.: Létají většinou nízko těsně nad vodou. IvanPP 191. Vlaštovky jen šijí, jen šijí podél země. ČiurŠ1 48. Pustím srp podél země, poseču jetel podél kořínků. DvD 96. Pro tentýž účel se užívá konstrukce s předložkou arti nebo instrumentál podstatných jmen s předponou pa-, např.: Vlaštovky vylezly kolem poledne z hnízd a začaly létat těsně nad zemí. ZobŠV 45. Vlaštovky začaly ještě čileji poletovat při zemi. ZobŠV 46. 3.1.7. Na závěr lze shrnout, že: 1) předložky pagal a palei jsou lexikální synonyma: jejich místní význam se zcela shoduje, např.: jde podél řeky, podél domu; 2) nejtypičtějším prostředím užití těchto předložek jsou podstatná jména s lineárním významem, např.: řeka, příkop, plot, zeď, mez apod. (s těmito podstatnými jmény se neužívá předložka pro); 3) tyto předložky se pojí také s podstatnými jmény označujícími určité plochy nebo rozměrnější předměty, např.: jde podél lesa, zahrady, náměstí (s těmito se užívá také předložka pro, avšak s poněkud odlišným významem, viz 3.1.3); 4) předložky pagal/ palei se někdy užívají i ve „svém“ neobvyklém prostředí: s podstatnými jmény označujícími předměty jako body (jejich protikladem jsou předměty jako linie či plochy), např.: proběhl podél sloupu, prosvištěl kolem ucha (v takové pozici je typická předložka pro); 5) předložkové konstrukce pagal/ palei mohou být úplnými synonymy instrumentálu podstatných jmen s předponou pa-, např.: jde podél řeky / podél břehu, podél zdi / podél zdi, podél plotu / podél plotu, jede podél lesa / okrajem lesa. 3.2. Pro s akuzativem 3.2.1. Význam předložky pro obecně vystihuje adverbializovaná konstrukce pro šalį (její podstatné jméno má význam „strana“, který DŽ₁ uvádí jako první, s. 803). Skutečný obsah této konstrukce, tj. předmět, který je míjen, vyplývá z kontextu, např.: A dokonce se nedíval na mě, nýbrž kamsi kolem (pro šalį). BaltPV I 28. A Juozas prošel kolem, aniž promluvil na milého hosta (pro šalį). LzP II 18. Před námi připlouvají vory: parník se s nimi rychle srovnává. Jako by neochotně se čelo vorů pomalu odklání od parníku ke středu řeky — a vory, unášené vodou, kloužou kolem (pro šalį). BilR I 133. Nyní obyvatelé nejenže před ním (horou) již neutíkali jako před nemocí a morem, ale když šli kolem (pro šalį), skláněli s úctou a láskou hlavy. BilR I 149. 3.2.2. Použití předložky pro k označení cesty je širší a rozmanitější než u předložek pagal/ palei. 159 3.2.2.1. Konstrukce s touto předložkou se pojí nejen s jednoznačnými slovesy pohybu, ale také s: a) zvukovými, např.: Nad tvou hlavičkou stále bzučí včeličky, a nad mou už sviští kulky. Plv. Kolem nás dlouho rachotily ešalony. BaltRn 88; b) slovesy vidění (a podobnými), např.: Za kůlnou jsou vidět široká pole, louky a dále stromy. ŽemR III 178. Zapálí si dýmku a dívá se přes vesnické stodoly, přes chlévy. KrėvAP 86. V lexikálním okolí (a) je předložka pro možná proto, že ve významu předložkové konstrukce je patrný sém pohybu (pro se užívá k označení cesty a neužívá se k označení místa). Slovesa vidění sama mají nejasné sémy pohybu: žiūrėti „obracet pohled někam“, matyti „vnímat zrakem“. Konstrukce s předložkami pagal/ palei nejsou rozlišeny z hlediska směru a místa. Jejich rozlišující význam proto závisí na slovese. Lze tedy říci, že se s uvedenými slovesy (a, b) tyto předložkové konstrukce pojí s významem místa (nikoli cesty!), např.: včely bzučí podél hlavy, podél kůlny je vidět louku. 3.2.2.2. Pro konstrukci s předložkou pro je typickým uživatelským prostředím sloveso s příbuznou předponou pra-, např.: prošel zahradou, prohnal se kolem domů, prorazil městem. Rozlišujeme dva případy. a) Slovesa utvořená z intranzitivních sloves pohybu (např.: praeiti, prabėgti, praplaukti, praslinkti) tvoří spojení s konstrukcí s předložkou pro, která se může střídat se samotným akuzativem (nebo genitivem — má-li sloveso zápor ne-). Když projdeš kolem lípy (/lípu), ucítíš vůni vesnice a budeš se cítit jako doma. Myk-PutS I 23. Proč jsi šel a prošel kolem brány, aniž ses zastavil? Lnkl. Když včelka prolétla kolem úlu, rozhýbala větvičku úlu (tts). Často když projíždím kolem Marijampolė, pokud jen najdu volnou chvilku, zastavím se na hřbitově navštívit hrob milovaného spisovatele. VenclLL 370. Rapolas jel a projel dvorem, vyhnal koně polní cestou. BaltPV II 351. Prošel jsem mezi dvěma smrky k vyřezávané houpačce. RadzPV I 23. Přijel k vesnici, projel lesem. ZobŠV 77. Když propluli kolem Seredžia, slunce zapadá. PūkAL 46. Nikdo, ať šel pěšky, jel na koni nebo cestoval, neprošel, neprojížděl na koni ani neprojel kolem jeho vysokých dveří, aniž by vešel dovnitř, nepokochal se bohatstvím a nepřenocoval. Krėv. Akuzativ se od konstrukce s předložkou pro liší určitými významovými odstíny: v prvním případě se více zdůrazňuje samotný opouštěný, míjený předmět (místo) (prošel lípu), zatímco předložková konstrukce zdůrazňuje míjení tohoto předmětu (prošel kolem lípy). b) Pouze konstrukce s předložkou pro se pojí s odvozeninami s předponou pra- utvořenými: 1) ze sloves tranzitivních (např.: pravesti, pravežti, prav yti, praginti; prapilti, pramesti): Klusem hnali přes studenou dýni — ne všichni se stačili namočit. SruogR V 79. Přes mě vezli bílou rakev stlučenou z prken. BilR I 212. Za tmy jsem lil a přelil přes výzdobu- 160 dyně. Ktk; 2) od zvukových sloves (např.: praūžti, pradundėti, prašvilpti, prašnyPšti): Letadlo s hukotem proletělo nad městem (bk). Vlak už s rachotem projel kolem jezera. Ktk. Kulka prohvízdla těsně kolem hlavy (bk). V prvním případě nelze předložkovou konstrukci nahradit akuzativem kvůli syntaktické valenci slovesa: pozici akuzativu obsazuje jiné podstatné jméno, např.: prohodil míč skrz koš. Ve druhém případě tomu brání význam slovesa: u zvukových sloves je význam pohybu sekundární a k jeho zdůraznění je zapotřebí místní konstrukce. Kromě toho se akuzativ neužívá u obrazných sloves nebo sloves v přeneseném významu s předponou pra-, např.: liška se proplížila kolem stodoly (ne *stodolu), soused se loudal kolem našeho domu, jezdec prosvištěl (prohvízdl, proletěl, proklouzl) kolem hradu, proklouzl kolem oken. Na druhou stranu může být nemožnost nahradit konstrukci dána i jejím vlastním lexikálním složením. Řekněme, že konstrukci s předložkou pro s osobními zájmeny nelze nahradit akuzativem, např.: Kolem mě prošel hlouček lidí (bk). Neprojde kolem nás, aniž by nás oslovil. Kolem nás projelo mnoho aut. Ktk. Stejně tak se podstatná jména označující osoby obvykle užívají s předložkou pro, méně často v akuzativu, srov.: Nyní se Severiutě... stále častěji stávalo, že procházela kolem flašinetáře. VaizgR I 44 — Procházel kolem hostů a zastavil se u trůnu, kde si sundal tu podivnou krabičku. JurkVT 40. 3.2.3. Předložka pro tvoří konstrukce s různými podstatnými jmény konkrétního významu, označujícími místa i věci, s výjimkou podstatných jmen s liniovým významem, která představují typické prostředí užití předložek pagal/ palei (viz 3.1). Když jsme jeli kolem jezera, otec ukázal matce, kde vlk zabil hříbě. VienIMA 157. Prošel širokým tržištním náměstím. Když šli kolem chaloupky, uslyšeli ohromný křik. Kočku jsem zahnala přes pole. Vojáci se otočili a přímo kolem jabloní se v prachu rozjeli do širých polí. Jeden se bojí jít večer kolem lázní. CvR I 101. CvR I 94. ZobŠV 106. KrevAP 69. Vyhnul jsem se podpěře. Matka naklání hlavu kolem chomáče koudelí. Pak udeřil křesadlem do pazourku tak, že hrst jisker vyletěla kolem nehtu. Znovu jsi ho jasně viděl přes hřbety ovcí. PūkAL 30. BaltPV I 15. Myk-PutS I 170. CvR₁ V 12. 3.2.4. Konstrukcím s předložkou pro odpovídají variantní (blízká) spojení sloves s předponou ap- s akuzativem, např.: Z dálky se vyhni dvoru — ušetříš si spoustu trápení (tts). Ať chceš, nebo ne, bažinu je třeba obejít. Dkk. My šest jsme se ještě sešli, abychom naskákali do člunu, a šťastně jsme obepluli skálu. Balč. 3.2.5. Souhrnně lze říci, že 1) konstrukce s předložkou pro mají na rozdíl od konstrukcí s pagal/ palei pouze význam cesty (a nemohou označovat místo pobytu); 161 2) konstrukce s předložkou pro se užívají nejen se slovesy vyjadřujícími explicitně pohyb, ale také se slovesy zrakového vnímání, zvukovými a jinými slovesy, která mají sémata pohybu; 3) typickým prostředím pro užívání konstrukcí s předložkou pro jsou slovesa s příbuznou předponou pra-. U odvozenin vytvořených z intranzitivních sloves pohybu se tato konstrukce užívá souběžně s jedním akuzativem (bez předložky), např.: prošel (pro) studnu, prošel (pro) dvůr. U jiných sloves taková alternace není možná (viz 3.2.2.2. b); 4) konstrukce s předložkou pro tvoří různá podstatná jména s konkrétním významem, s výjimkou těch označujících linie (ty jsou typické pro prostředí užívání předložek podél/podle); 5) konstrukce s předložkou pro se mohou střídat s konstrukcemi podél/podle, tvoří-li je podstatná jména označující širší prostorové oblasti (nikoli body v prostoru), např.: jde kolem jezera/ podél jezera// jezerní stezkou. 3.3. Kolem s akuzativem 3.3.1. Tyto konstrukce označují dráhu vedoucí kolem objektu ze všech stran a na tomto základě tvoří protiklad k dalším konstrukcím s významem dráhy vedené po straně orientačního bodu, srov. obešel kolem jezera a šel kolem jezera (do lesa), přeletěl přes jezero. O/okolo konstrukce s akuzativem označují jak nekontaktní cestu (s orientačním bodem), tak kontaktní cestu (např.: omotává nit kolem prstu). Mimochodem, v posledním případě máme zároveň cestu i koncový bod. 3.3.2. Nekontaktní dráha se vyjadřuje spojeními se slovesy pohybu (a), která mohou mít také předponu ap(i)- (b). a) Při jízdě kolem jezera vzniká velká objížďka. Kk. Spolu se Zemí také cestuji kolem Slunce. MasMP 11. Káně, létající ještě kolem chalup, se zadívalo. MašAMB 225. Třikrát se ta rozpustilá holka honila kolem chalupy. SajND 38. b) Tetřev svázal rukama mladomanželů vílou stuhou a obvedl je kolem kamene. VienLP 41. S tímhle zdravím ani kolem chalupy neoběhneš. Nmn. Oblétla kolem jezera jako vítr. Švnč. 3.3.3. Kontaktní dráhu a koncový bod označují předložkové konstrukce kolem ve spojeních se slovesy ovíjet, kroutit, vázat, vázat se. a) Když se len rozmrazí, omotává se kolem prstu: stéblo se láme, koudel se uvolní — stačí. Ant. Domininkas dlouho kroutil kolem prstu kouřem očazený knír (rš). Tyto konstrukce jsou synonymní s konstrukcemi s předložkou na. [Strýc] našel provázek a začal si ho vázat na prst. MikelLE 43. Paní moje, mladá moje, zda jsi zapletla copánky, abys je mohla omotat kolem ručiček? Pg. Navíjí osnovu na válec (rš). b) U sloves s předponou ap(i)- jsou běžnější předložkové konstrukce kolem/ap-link, možná je však také konstrukce s na a genitivem. Doktor omotal opratě kolem rukávů. VienAS 147. Pevně opratě stiskne a obtočí je kolem ruky. Basan. Beržok se otočil kolem rohů a věnce. Sug. 162 Beras si ovinul vlčí ocas kolem druhé ruky. Jš. Ubrousek se omotává kolem hrdla láhve (rš). c) Se slovesy s předponou už- se používá pouze konstrukce s předložkou ant. Poručil vzít chomáč těch svých vlasů a omotat si jej kolem malíčku levé ruky. Slanč. Omotáš-li si něco kolem krku – nechoď nahá. Jrb. Navléci všechny ty osnovní nitě na válce a utáhnout: nejprve do nitěnek, potom do paprsku. Antr. 3.3.4. Obdobná spojení se tvoří také se zvratnými intranzitivními slovesy omotávat, ovíjet, kroutit se, otáčet se (srov. 3.3.3). a) Tráva se ovíjí kolem krku. AvyžKK 194. Chmel se těsně ovíjí kolem tyče. K II 163. Chmelové révy (chmelové révy) se ovíjejí kolem kůlů (rš). b) Bič se ovinul kolem krku. Rimk. Říká se, že na pastvinách, kde jsou hadi, se had ovine krávě kolem nohy a saje. Šil. Proč ses tu stočil jako had kolem pařezu? Pp. Kolem pasu je dvakrát omotané lano z koňských žíní (rš). Dívá se — na židlích jsou zlatí hadi, kteří se ovíjejí kolem nich. Rk. Aby se rostliny neovinuly kolem válců navíjecího zařízení, je na něm volně nasazena ochranná trubička (rš). Potápěč pak vlezl na dno jezera, aby se podíval na zvon, a objevil, že pouze na jeho srdci byl stočený had. Basan. Tví hadi se ti omotají kolem krku. Sutk. c) Říkávalo se, že se nesmí chodit na oříšky přes louku, protože se had omotá kolem krku. Dt. 3.3.5. Probíraná slovesa tvoří také složitější slovní spojení, např.: Chmel rostoucí v lesích se svým dlouhým drsným stonkem ovíjí kolem stromů (rš). Jeden z největších z nich [slonů] se svým chobotem ovinul kolem kmene toho stromu, kde jsem se skrýval. BalčTVN 65. Šarūnas ovinul ručičky kolem bratrova krku. AvyžŠK 140. 3.4. Konstrukce s nad, výše, přes 3.4.1 Předložkové nad (nad, nad) a výše konstrukce označují dráhu pohybu nad předmětem (aniž by se ho dotýkaly) ve spojeních s určitými slovesy pohybu – letu vzduchem, vržení či vyhození do vzduchu. Každá z uvedených předložek má své vlastní specifické užití. 3.4.2. Konstrukce s předložkou nad se užívá k označení dráhy: a) ve vztahu k zemskému povrchu nebo předmětům na něm, např.: Letadlo l e t ě l o n a d J i ž n í m p o l á r n í m k r u h e m. LaurVS 7. N a d holými, pustými p o l i l é t a l starý havran. CvR VII 67. Podél podlahy l é t a l y n a d l e s e m hejna divokých kachen. VienR IV 20. Letadlo p r o l é t l o n a d m ě s t e m (spis.). Špačci l é t a l i n a d d o m y. CvR₁ I 187; b) ve vztahu k předmětům, které se nacházejí nad zemí (ve vzduchu), např.: Letadlo l é t ě l o n a d o b l a k y. Stíhačka p r o l é t l a n a d e s k a d r o u. Jestřáb s e s t o u p i l n a d hejnem ptáků; 163 c) ve vztahu k člověku, např.: Nad hlavou zasvištěl šíp (spis.). Nad hlavami plachtil čáp. RimkKK 167. 3.4.3. Předložka nad je svým významem blízká předložce výše. Liší se určitými významovými odstíny: první označuje umístění předmětů na téže svislici, zatímco druhá na sousedních svislicích. Tento rozdíl lze znázornit takto: □ (nad), □ (výše). V určitých případech – při mluvení o předmětech, které se vznesly ze země nebo se nacházejí v prostoru – se předložka výše užívá také k označení dráhy pohybu, např.: Letadlo letělo výše/nad mraky (přes mraky by znamenalo něco jiného). Šíp prosvištěl výše než střecha (snad nad střechou, ale možná i vedle ní). Tato předložka se však neužívá při popisu dráhy letu vzduchem ve vztahu k plochám zemského povrchu, např.: Pták letěl nad poli/přes pole (nikoli: výše než pole). 3.4.4. Se slovesy letu vzduchem se užívá také zvláštní předložka dráhy přes, která má v uvedeném kontextu význam „dráha nad předmětem“ a může být synonymní s předložkou nad, např.: Labutěnka letí přes (nad) jezírko. Záp. Není proč létat přes nevěsty a hledat vodu. Lnkv. Když kukačka zakuká při přeletu přes dům, ten dům shoří. Auk. Kuličky letí jako včelky přes pestrou louku. KlpD 30. V určitých případech však může konstrukce s předložkou přes i s těmito slovesy označovat „dráhu uvnitř předmětu“ a střídat se s instrumentálem, srov.: Pták letí přes les/lesem (spis.). Přes zelené hvozdy letěla kukačka, přes moře se ponořila štika. Kps. – A já bych se proměnila v strakatou kachničku, letěla bych zeleným hájkem. JV 865. Na druhou stranu může spojení letí přes les znamenat také „nad lesem“, např.: letadlo letí přes les, pták letí přes les. 3.4.5. S opakovanými slovesy pohybu poletovat, létat se obvykle užívá konstrukce s předložkou nad. Nad květinami, jako živé květy, poletují pestrobarevní motýli. ŠRagSD 34. Nad nimi (balu) létají čejky a vesele pokřikují. MikelLE 154. [Samička] ji lákala, aby se proletěla nad zelenými lesy. CvR VII 74. [Netopýr] se tiše pohupoval a potápěl nad bramborovým polem a zahradami. MikelKLL 26. 3.4.6. Dráha pohybu nad předmětem se vyjadřuje také konstrukcí s předložkou per ve spojeních se slovesy (pře)skočení, (pře)lezení, (pře)kročení, např.: skočil přes příkop, překročil práh, lezl přes plot. Pokud má sloveso předponu per-, může se konstrukce s předložkou per střídat s pouhým akuzativem (bez předložky), např.: přeskočil přes kaluž/ kaluž, přelezl přes plot/ plot (podrobněji o takových spojeních viz 2.1.2.4.). 3.4.7. 1) Shrneme-li to, lineární dráha pohybu nad předmětem se vyjadřuje: a) konstrukcí s předložkou virš (viršum, viršuj); b) konstrukcí s předložkou aukščiau (méně často); e) konstrukcí s předložkou per; d) tyto konstrukce se v určitých případech užívají souběžně, např.: letí nad městem/ přes město, 164 letí nad mraky/ výše než mraky, šíp proletěl nad hlavou/ výše než hlava/ přes hlavu; 2) Nelineární (opakovaná) dráha pohybu se obvykle vyjadřuje konstrukcí s předložkou virš, např.: motýli létají nad květinami, nad zahradou; 3) Se slovesy přeskakování a přelézání se užívá konstrukce s předložkou per nebo samotný akuzativ (má-li sloveso předponu), např.: skočil přes příkop, ale přeskočil přes příkop/ příkop. 3.5. Další konstrukce V určitých kontextech mohou cestu označovat také konstrukce s předložkami místa pobytu (srov. Kilius 1980:41—42). před — za: Řečník prošel před tribunou (bk). Před očima se mihly obrazy nedávné minulosti (bk). Někdo rychle proběhl za jeho zády (bk). mezi: Proklínaje se plížil mezi pařezy a větve mu drásaly tvář. ZobŠV 132. Šel stezkou mezi závějemi jako hráz mezi močály a bažinami. GliauPR 226. blízko, vedle: Vlaštovky kolem poledne vyletěly z hnízd a začaly létat těsně nad zemí. ZobŠV 45. Někdo prošel vedle mého strýce (bk). u: U hlavy zabzučela včela. pod/spodkem: Auto projelo pod mostem/podmostím (bk). Cestující prošel pod pouliční lampou (bk). Potápěč plaval pod vodou (bk). Běžel pod větvemi, kde nepršelo tak silně. ZobŠV 68. Jak je patrné z příkladů, cesta se netypickými prostředky vyjadřuje zpravidla slovesy pohybu s předponou pra-. 4. Závěrečné slovo 4.1. Dráha pohybu je vyjadřována: 1) speciálními prostředky vyjádření — instrumentálem, konstrukcemi s předložkami per a pro (jde lesem / přes les, jede kolem jezera, vyšel branou, vylezl skrz zeď), 2) nespeciálními prostředky: a) pravidelně — konstrukcemi s předložkami apie/ aplink, pagal/ palei (obešel zahradu, jede podél řeky) a b) nepravidelně — jinými místními konstrukcemi (viz 3.5.). 4.2. Význam dráhy pohybu není jednotný. Rozpadá se na menší jednotky podle orientačních rysů: 1) dráha uvnitř předmětu (jde přes louku, jede branou) a 2) dráha po okraji předmětu (jde podél řeky, proběhl kolem domů, obešel studnu). 4.3. Dráha uvnitř předmětu má podle směru pohybu dvojí podobu: 1) dráha skrz celý předmět (jde přes dvůr/dvorem) a 2) dráha skrz předmět (kolmo k němu) (vylezl skrz zeď, dívá se oknem). Každý z těchto významů má dva prostředky vyjádření, které si svérázně rozdělují jimi „obsluhované“ sémantické pole a na některých místech se překrývají. 4.4. 1) Instrumentálem se užívají podstatná jména s liniovým významem a také odvozeniny s předponou pa-, např.: jde cestou, podél řeky. 165 2) Předložka per se užívá k označení mezilehlé dráhy, kdy je z kontextu jasné, že se k danému místu přiblíží a poté se od něj vzdálí. 3) Podstatná jména s neliniovým významem se k označení dráhy skrz celý předmět užívají vedle předložky per nebo instrumentálu, např.: jede lesem/přes les, (slza) stéká po tváři/tváří. Mimochodem, instrumentál je stylisticky příznakový. Jeho užitím se více zdůrazňuje kontinuita místa, zatímco předložkou per jeho překonání. 4) Podstatná jména s liniovým významem s předložkou per mají jiný význam dráhy — „napříč“, např.: jde přes cestu, plave přes řeku. 5) Konstrukce s předložkou per se ve spojení se slovesy pohybu s předponou pers- mohou střídat s prostým akuzativem (bez předložky), např.: přešel přes cestu/cestu, přeplaval přes řeku/řeku, přeletěl přes Atlantik/Atlantik. 4.5. Dráha skrz předmět (kolmo k němu) se vyjadřuje dvojím způsobem: předložkou pro a předložkou per. Každá z těchto předložek má vlastní sémantickou slučitelnost, na níž závisí i rozdíly ve významech jednotlivých konstrukcí. 1) Předložka pro se užívá s podstatnými jmény označujícími otvor či mezeru nebo obsahujícími takové sémantické rysy (vešel dveřmi, vylezl skrz plot, protlačil se houštím), zatímco předložka per se pojí s podstatnými jmény označujícími celistvé předměty jako látku (hřebík vyčníval z prkna, voda prosákla oblečením). 2) Obě předložky se však mohou užívat i místo sebe navzájem, tj. ve „svém“ neobvyklém prostředí, srov.: vešel dveřmi, dívá se oknem, sype se sítem (žito) a slyší přes zeď, vítr profukuje oblečením. Takové užívání uvedených předložek je z hlediska spisovného jazyka považováno za periferní. 4.6. Dráhu po okraji předmětu označují konstrukce s předložkami pagal/palei a pro. 1) Typickým prostředím pro užití předložek pagal/palei jsou podstatná jména s liniovým významem, např.: jde podél řeky, plazí se podél zdi. 2) Užívají-li se tyto předložky s podstatnými jmény s neliniovým významem, mohou se střídat s předložkou pro, např.: jede podél lesa/pro les. 3) Konstrukce s předložkou pro se užívá k označení mezilehlé dráhy pohybu, např.: do městečka jsme chodívali kolem panského sídla. V tomto případě ji nelze nahradit konstrukcemi s předložkami pagal/palei. 4.7. Předložkové konstrukce apie/aplink a virš mají význam vedlejší cesty s dalšími odstíny, srov.: objel kolem lesa a letěl nad lesem. 4.8. Předložkové konstrukce skersai, išilgai, įstrižai označují cestu napříč (jde napříč loukou) a skrz (hřebík vyčníval napříč dlaní). Zkratky BaltNV — B a l t u š i s J. Nežvyruotu vieškeliu. V., 1971. bk — spisovný jazyk. BubnŽDŽ — B u b n y s V. Alkana žemė. Po vasaros dangum. Nesėtų rugių žydėjimas. V., 1977. JurkVT — J u r k u s P. Ant Vilnelės tilto. Chicago, 1968. GliauPR — G l i a u d a J. Perlojos respublika. Chicago, 1979. LaurVS — L a u r i n č i u k a s A. Varinė saulė. V., 1972. MašMP — M a š i o t a s P. Mokslo pasakos. V., 1973. 166 MškŽG — Miškinis A. Žaliaduonių gegužė. V., 1977. RadzPV — Radzevičius B. Prieaušrio vieškeliai. T. 1–2, V., 1985. RūtP — Rūta A. Priesaika. Chicago, 1962. PožŽNSV — Požėra J. Žuvys nepažįsta savo vaikų. V., 1985. PūkAL — Pūkelevičiūtė B. Aštuoni lapai. V., 1992. SajND — Saja K. Už nevarstomų durų. V., 1983. SirGAI — Sirijos Gira. Atlanto idilės. V., 1973. SV — Sužeistas vėjas. Lietuvių liaudies pasakos. K., 1985. SŽ — Stebuklingas žodis. Lietuvių liaudies pasakos. K., 1985. ŠaltRD — Šaltenis S. Riešutų duona. V., 1972. ŠkėmBD — Škėma A. Balta drobulė. V., 1990. VienVŠ — Vienuolis A. Viešnia iš šiaurės. V., 1989. ZobŠV — Zobarskas S. Per šaltį ir vėją. V., 1989. Ostatní zkratky jsou jako v akademické třídílné „Gramatice litevského jazyka“. LITERATŪRA 1. Jablonskis J. Linksniai ir prielinksniai. — Rinktiniai raštai. T.1, V., 1957, p. 551–672. 2. GNDV — Paulauskienė A., Tarvydaitė D. Gramatinės normos ir dabartinė vartosena. K., 1986. 3. Kilius J. Dėl prielinksnių pro ir per. — Mūsų kalba. 1973, Nr. 4, p. 27–31. 4. Kilius J. Dėl vietos reikšmių sistemingumo. — Mūsų kalba. 1973, Nr. 5, p. 35–40. 5. Kilius J. Orientacinių reikšmių struktūra lietuvių kalboje (Apie vietos prielinksnių ir linksnių reikšmes). — Kalbotyra. T. 28(1), 1977, p. 40–49. 6. Kilius J. Slankumo reikšmių struktūra lietuvių kalboje (Apie vietos prielinksnių ir linksnių reikšmes). — Kalbotyra. T. 31(1), 1980, p. 34–56. 7. LKG — Lietuvių kalbos gramatika. V. T.1, 1965; T.2, 1971; T.3, 1976. 8. Pupkis A. Kalbos kultūros pagrindai. V., 1980. 9. Rasimavičius A. Dėl vietos įnagininko vartojimo. — Kalbos kultūra. Nr. 2, 1962, p. 11–15. 10. Šukys J. Linksnių ir prielinksnių vartojimas. K., 1984. 11. Valiulytė E. Iš sintaksinės sinonimikos (Galininkas su apie, aplink — kilmininkas su ant). — Kalbos kultūra. Nr. 24, 1972, p. 21–23. 12. Valiulytė E. Prielinks­nio po su galininku konstrukcija ir jos sinonimai. — Kalbos kultūra. Nr. 41, 1981, p. 21–40. 13. ГЛЯ — Грамматика литовского языка. В., 1985. 14. СВПО — Веселоводова М.В., Владимирский Е.Ю. Способы выражения пространственных отношений в современном русском языке. Москва, 1982. BEDEUTUNGEN DES FORTBEWEGUNGSWEGES UND IHR AUSDRUCK Zusammenfassung Es gibt einige Bedeutungen des Fortbewegungsweges:1) der Weg dem Ding entlang wird mit dem Instrumental und mit der Präposition per mit Akk. ausgedruckt (eina keliu ”geht den Weg entlang” važiuoja per mišką/mišku ”fährt durch den Wald/den Wald entlang”, grįžo per Vokietiją iš Europos ”kehrte durch Deutschland aus Europa zurück); 2) der Weg durch den Ding wird mit der Präposition pro mit Akk. (wenn das Substantiv eine Öffnung, Höhlung bezeichnet: išėjo pro duris ”ging durch die Tür hin”, žiūri pro grotas ”sieht durch das Gitter”), mit der Präposition per mit Akk. (wenn das Substantiv das ganze Ding bezeichnet: kulka išėjo per sieną ”die Kugel ging durch die Wand aus”, vanduo persigėrė per drabužius 167 ”das Wasser durchsickerte durch die Kleider“); 3) der Weg neben dem Ding — mit den Präpositionen pagal/palei mit Akk. (wenn das Substantiv eine Linienbedeutung hat: eina pagal upę „geht den Fluß entlang“), mit der Präposition pro mit Akk. (praėjo pro šulinį „ging am Brunnen vorbei“); 4) der Weg herum das Ding — apibėgo apie/aplink namą „lief das Haus herum“; 5) der Weg über das Ding — lėktuvas skrenda virš miesto „der Flugzeug fliegt über die Stadt“. 168