Lietuvių kalbos veiksmažodžių valentingumas ir jo aprašymo principai

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXIII (1995) GRAMATIKA IR LEKSIKOLOGIJA NIJOLĖ SLIŽIENĖ VALENCE LITEVSKÝCH SLOVES A PRINCIPY JEJÍHO POPISU 1. Úvodní poznámky 1.1. Sloveso je centrem slovesné věty. Kolem něj se seskupují další větná slova, samostatně nebo se svými závislými slovy, a vytvářejí různé syntaktické struktury. Některá slova se ke slovesu připojují poměrně volně; ve větě mohou, ale nemusí být, a jejich forma i význam nezávisí na významových vlastnostech slovesa, nýbrž pouze na potřebách vyjádření myšlenky, tj. na tom, co chceme říci, např.: V tomto sále zpívají každý večer; Ona zpívá každý večer; Ona zpívá publiku; Ona zpívá silným hlasem; Ona zpívá velmi krásně atd. O připojování jiných slov rozhoduje význam slovesa. Každé sloveso má určité kombinační možnosti, které se ve větě realizují tím, že se k němu připojují odpovídající slova a jejich tvary. Například sloveso jíst vyžaduje dva pády podstatného jména — nominativ a akuzativ: Dítě jí jablko; dát vyžaduje tři pády — nominativ, akuzativ a dativ: Učitel dal žákovi knihu, zatímco slovesu spát stačí jeden nominativ: Otec spí. S těmito slovy tvoří slovesa jádro slovesných vět, tj. určité strukturní větné modely. Tyto kombinační možnosti sloves tvoří to, čemu se v současné lingvistice říká valence sloves. Chceme-li vytvořit po všech stránkách správnou větu, je třeba přihlížet k valenčním vlastnostem slovesa ve funkci přísudku, tj. vědět, kolik a jakých slov a jejich tvarů se s ním musí pojit, které tvary jsou ve větě nezbytné a které lze vynechat a jaký je význam těchto slov. Aby se lidé v této rozmanitosti užívání sloves snáze orientovali, sestavují se slovníky slovesné spojitelnosti. 1.2. Slovníky, v nichž se uvádí užívání sloves s jinými slovy, jsou značně rozmanité. Některé z nich ukazují, s jakými tvary slov se dané sloveso pojí, je-li užito v tom či onom významu. Takové jsou některé slovníky ruského jazyka zaměřené na spojitelnost sloves (případně také dalších slovních druhů). Například ve slovníku „Учебный словарь сочетаемости слов русского языка“¹ se spojitelnost slovesa лить ve významu „lít“ uvádí takto: ¹ Учебный словарь сочетаемости слов русского языка. Под редакцией П. Н. Денисова, В. В. Морковкина. Москва, 1978. 54 Lít co: vodu, mléko, roztok... Lít něco do čeho: do lavoru, do kbelíku, do sudu, do konvice, do šálku, do sklenice, do karafy, do baňky... Lít něco na co: na hlavu, na ruce, na podlahu, na zem, na trávu... Lít něco z čeho: z konve, z konvice, z karafy, z kbelíku... Lít jak: opatrně, pomalu, mimo, přes okraj... Začít, začínat, pokračovat, přikázat někomu lít něco, přimět někoho lít něco. Poté je uvedena jedna či dvě ilustrační věty. Jak vidíme, snaží se uvést všechny slovní tvary, které se mohou pojit s daným slovesem, aniž se vůbec bere v úvahu, co určuje jejich spojení: význam slovesa, jeho valenční vlastnosti, nebo jeho čistě gramatická schopnost jakožto určitého slovního druhu připojovat další slova a jejich tvary. Ve slovníku „The Russian Verb“2 se uvádějí pouze slovesem řízené a některé připojující se slovní tvary (pády, předložkové konstrukce, infinitivy); jejich výskyt ve větě určují významy sloves a jejich valenční vlastnosti. Například valence téhož slovesa лить ve významu „lít“ je uvedena již mnohem úžeji: (1) přech. co? vodu, tekutinu; kam? do kbelíku, do sklenice (в+В); na talíř, na podlahu (на+В); z čeho? z kohoutku, z hrnku (из+Р); čím? hrnkem, lžící. Příklady vět se neuvádějí. Jiné slovníky jsou speciálně věnovány slovesné valenci. Takovým je například slovník valence německých sloves, který sestavili G. Helbig a W. Schenkel (Helbig—Schenkel 1975). V úvodní části jsou poměrně obšírně vyloženy teoretické základy slovesné valence, poté je uvedeno přibližně 500 sloves. Jejich valence je popsána modely o třech stupních. V prvním stupni je vyznačen počet povinných a fakultativních valenčních doplnění, ve druhém jejich formy a ve třetím je uveden význam valenčních doplnění a příklady. Významy mnohoznačných sloves většinou souvisejí s odlišnou valencí. Zde je například ukázáno, jak je v tomto slovníku popsána valence slovesa gehen „pohybovat se nohama, jít“ (Sn — nominativ, pS — předložková konstrukce, I — infinitiv; +Anim — živá bytost, Dir — směr, Act — činnost): I. gehen₁+(1) = 2 II gehen → Sn, (pS / I) III. Sn → +Anim (chlapec, kůň jde do stáje.) p = in, an... (předložky směru). pS → Dir (Jde do města.) I → Act (Jde nakupovat.) V prvním stupni je vyznačeno, že sloveso má jedno povinné a jedno nepovinné (fakultativní) doplnění, takže je dvojvalentní. Ve druhém stupni 2 V. A n d r e y e v a - G e o r g, V. T o l m a c h e v a. The Russian Verb (Prepositional Government). Moscow, 1975. 55 Je uvedeno, že obligatorním doplněním je podstatné jméno v nominativu, zatímco fakultativním doplněním je předložková konstrukce nebo infinitiv. Ve třetím kroku se vysvětluje význam těchto forem. Podstatné jméno v nominativu označuje živou bytost, předložková konstrukce vyjadřuje směr děje, protože obsahuje předložky s významem směru. Infinitiv označuje děj. Zároveň se ke každému doplnění uvádějí příklady vět. Každý slovník je čtenářům užitečný, přestože se liší množstvím a povahou poskytovaných informací. V lingvistice v poslední době přibývá valenčních slovníků (nejen sloves, ale i dalších slovních druhů, například podstatných a přídavných jmen). 1.3. V současné době se v Ústavu litevského jazyka připravuje „Slovník spojitelnosti sloves litevského jazyka“ (I. díl byl předán do tisku v roce 1991, II. díl se píše). Spojitelnost sloves se v něm určuje na základě jejich valenčních vlastností, jde tedy v podstatě o valenční slovník sloves litevského jazyka. Na rozdíl od slovníku G. Helbiga a W. Schenkela se v něm uvádí nejen forma a význam valenčních doplnění slovesa, ale také jejich sémantické funkce (tj. sémantická valence slovesa). Spojitelnost sloves je ve slovníku popsána na základě určité koncepce slovesné valence, která byla představena v dřívějších pracích autorky (1978; 1980; 1985; 1986; 1989; 1990), jakož i v úvodu připravovaného slovníku. Zde stručně pojednáme pouze o hlavních aspektech, aby bylo jasné, jak je valence chápána v připravovaném slovníku a jak souvisí s významem sloves. 2. Tři roviny valence: syntaktická, sémantická a lexikální valence 2.1. Slovesnou valencí se rozumí vlastnost daná významem slovesa, která mu umožňuje otevírat určitý počet volných míst, jež ve větě obsazují slova (nebo jejich ekvivalenty) určitého významu a formy. Valence souvisí se třemi rovinami: abstraktní rovinou logické sémantiky a dvěma konkrétními jazykovými rovinami — syntaxí a lexikální sémantikou. Na abstraktní rovině se určuje počet volných míst slovesa a sémantické funkce slov, která je mohou obsadit (agent, pacient atd.); na konkrétních jazykových rovinách se pak vybírají slova a formy, které mohou tato místa obsadit a fungovat jako valenční doplnění slovesa. Na syntaktické rovině se určuje gramatická forma doplnění a to, zda jsou obligatorní, či fakultativní, zatímco na rovině lexikální sémantiky se určuje jejich sémantika (tj. slova kterých sémantických tříd mohou být doplněním daného slovesa). Na rovině logické sémantiky se tak určuje sémantická valence slovesa, na syntaktické rovině syntaktická valence a na rovině lexikální sémantiky lexikální valence. Jde o tři aspekty valence, které jsou neoddělitelně propojeny a závisí na významu slovesa. Ve slovníku se uvádějí takto3: 3 V článku jsou použity následující symboly pro označení syntaktické a lexikální valence: Nom — nominativ (podstatného jména nebo jeho ekvivalentu), Gen — genitiv, Dat — dativ, Acc — akuzativ, Instr — instrumentál, AdvLoc — adverbiální doplnění označující místo, plur — množné číslo; Hum — osoba (také kolektiv osob, instituce apod.), +Anim — živá bytost, —Anim — neživá věc, Abstr — abstraktní skutečnost. Symboly pro označení sémantické valence a jejich vysvětlení jsou uvedeny dále, viz 2.4. 56 obdarovat, ~uje, ~oval₃ Nom Acc Instr [A₁ P Con] – syntaktická a sémantická valence Nom Hum Acc Hum Instr ±Anim lexikální valence 2.2. Abychom mohli určit valenci slovesa, musíme znát jeho význam. Význam slovesa se obvykle objasní ve větě, kde se kolem slovesa sdružují další větná slova. Význam se skládá z určitých prvků (tzv. sémů), které vyžadují odpovídající doplnění. Z toho vyplývají spojovací potenciály slovesa, které se ve větě realizují připojením slov k slovesu — jeho valenčních doplnění. Tato slova také objasňují význam slovesa. Například ve větě Člověk jde přes pole sloveso jít označuje pohyb po cestě z jednoho bodu do druhého, zatímco ve větě Hodiny jdou označuje pouze činnost určitého mechanismu. Tyto rozdíly ve významu souvisejí s tím, kolik slov a v jakých formách se pojí se slovesem, a také s lexikálním významem těchto slov. 2.3. Sloveso se svými valenčními doplněními (tj. jádro věty) znázorňuje určitou situaci. Člověk ji vnímá jako strukturu věcí, jejich vlastností nebo vztahů. Jde o abstraktní myšlenkovou strukturu, které odpovídá predikát slovesné věty s určitým počtem argumentů. Ve větě odpovídá predikátu sloveso a argumentům slova připojená ke slovesu, která fungují jako jeho valenční doplnění. 2.4. Vztahy mezi predikátem — slovesem — a lexicalizovanými argumenty jsou chápány jako určité sémantické funkce (v lingvistické literatuře, například v pracích Ch. J. Fillmorea a dalších, se jim říká také sémantické pády). Počet a povaha těchto funkcí se v pracích jednotlivých badatelů značně liší, což částečně závisí na zaměření těchto prací a na úkolech, které si kladou. V připravovaném slovníku se při uvádění sémantické valence sloves rozlišují následující sémantické funkce. A g e n t₁ [A₁] — iniciátor a vykonavatel děje (člověk orá); a g e n t₂ [A₂] — neživý, nemateriální vykonavatel děje (původce), který nemá vlastní iniciativu (vlak přijíždí, slunce vychází); agent [A] — obecná funkce agenta; a g e n t c [A꜀] — kauzovaný agent, tj. činitel vykonávající děj z podnětu jiné osoby (nechává se ostříhat u dobrého kadeřníka); p a c i e n t [P] — nositel účinku děje nebo fyzického stavu (někdo rozbil sklenici, sklenice se rozbila, květiny voní); r e z u l t a t i v n í p a c i e n t [Pᵣₑz] — výsledek děje (stavějí dům, vypuklo povstání); p e r c i p i e n t [Pcp] — prožívající psychický stav (dítě chce spát, Jonu záleží na práci); b e n e f i c i e n t [B] — adresát, příjemce, držitel (ukázal synovi čápa, Petr dostal dopis, rodiče mají zahradu); k a u z á t o r [C] — iniciátor děje či stavu (pán nechal vykácet les, otec maže kola); k a u z á t i v [Caus] — příčina děje či stavu (obávali se budoucnosti, začátek zdržuje práci); k o n t r a g e n t [CA] — síla působící proti agentovi a protikladná k němu (vlk se bránil psům, hladu; lidé bojují proti škůdcům); k o m i t a t y- 57 vas [Com] – sekundární agens, pacient, percipient, beneficient (Jonas se hádá s Petrem, poštval bratra proti sestře, Marcė se pohádala s Pramem, otec rozdělil majetek Jurgiovi s Antanem); výsledek [R] – výsledek změny věci, přeměny v něco (voda se proměnila v led, led, čarodějnice ho proměnila v kámen); kontentiv [Con] – obsah děje, stavu (slyším hlasy, lidé čekají na jasné počasí, potřebuje peníze, syn se učí truhlářem, břeh zarostl olšemi, místnost se naplnila kouřem); zdroj [O] – původ děje, stavu, výchozí materiál (výchozí stav) (dostal jsem dopis od bratra, staví chlév z hlíny, z dětí se stávají lidé); motiv [M] – základ děje, stavu (odměnil jsem ho za práci, potrestala ji za krádež, odpracoval jsem to za bratra); instrument [I] – prostředek děje (píchl jsem se jehlou, jedu na kole, nabrousit nůž o kámen, jede na koni); komparativ [Comp] – standard srovnání (kopie odpovídá originálu, syn se řídí otcem, Agnė se liší od ostatních dětí); retributiv [Rt] – náhrada za něco (koupil jsem (prodal) knihu za dva rubly, odměnil jsem ho prací); finitiv [Fin] – cíl, účel (kočka číhá na myš, hledám myš, část peněz věnoval na cestování); kvantitiv [Q] – kvantita (rozsah, hmotnost, objem, cena věcí, trvání děje apod.) (přednáška trvala dvě hodiny, chléb váží kilogram); modus [Mod] – kvalita, způsob děje (chová se hezky, žije dobře; práci hodnotili kladně, cítí se unavený, vypadá jako nemocný, drží koně spoutané); lokativ [L] – místo děje, stavu (v místnosti se ozývá hluk, bydlí nedaleko, kniha leží na stole); direktiv [Dir] – obecná funkce směru děje, která má tři varianty: a) výchozí bod [Ab] (vyšel z domu, vstal ze židle, sundal obvaz z hlavy); b) cesta [Via] (lidé jdou po cestě, přes pole; děti běhají po chodbě, lezou po schodech, jdou kolem); c) cílový bod [Ad] (vrátili jsme se domů, vešel jsem do pokoje, přistoupil jsem k oknu). 2.5. Predikativní struktura (F(x) nebo xRy....) s určenými sémantickými funkcemi argumentů je sémantickou strukturou věty a zároveň strukturou sémantické valence slovesa ve funkci přísudku (SemVS). Aby bylo možné určit SemVS slovesa, je třeba mít věty vytvořené s tímto slovesem. Teprve ve větě se objasní význam slovesa a způsob, jakým je interpretována námi vnímaná situace. Například větou (1) Monika sklidila nádobí ze stolu se popisuje situace se třemi účastníky (referenty): osoba, která uklízí (činitel neboli agens), uklízené nádobí (ovlivňované věci neboli pacient) a stůl, z něhož bylo nádobí uklizeno (místo, kde děj začal a od něhož se ovlivňované věci vzdalovaly, tj. výchozí bod). Sémantická struktura této věty sestává z predikátu a tří aktantů (tj. argumentů s určenými sémantickými funkcemi) – agensu, pacienta a výchozího bodu, které plně odpovídají rolím referentů v námi představované situaci; v tomto případě je tedy sémantická struktura přímým zobrazením této situace. Naproti tomu větou 58 (2) Monika uklidila stůl je táž situace popsána jinak. Predikát zde má pouze dva aktanty – agens a pacienta – a ti neodpovídají rolím referentů v námi představované situaci. Stůl, z něhož se uklízí nádobí, je v této větě chápán jako pacient (tj. jako ovlivňovaná věc), čímž se zdůrazňuje aktuálnost tohoto účastníka situace, zatímco uklízené věci ztrácejí veškerou aktuálnost a nemají žádný protějšek ani ve větě, ani v její sémantické struktuře. Obě věty se liší z hlediska signifikace: v první se říká, co se dělalo s nádobím, ve druhé – se stolem. Sémantická struktura věty (stejně jako sémantická valence slovesa) tedy zachycuje pouze určité aspekty námi vnímané situace (srov. Starosta 1978: 512–518, 522–523). Odlišné pojetí situace se odráží v odlišných strukturách sémantické valence slovesa: (1) [A₁ P Ab], (2) [A₁ P]. S těmito rozdíly ve valenci souvisejí určité rozdíly ve významu slovesa: v prvním případě sloveso znamená „sejmout, odstranit něco z něčeho“, ve druhém pak „učinit prázdným, vyprázdnit“. Můžeme tedy na základě významu slovesa ve větě a způsobu interpretace popisované situace předvídat sémantické funkce valenčních doplnění slovesa a určit jeho SemVS. 2.6. Na druhou stranu lze o SemVS slovesa usuzovat také z gramatické formy jeho valenčních doplnění. Doplnění slovesa jsou syntaktickými protějšky aktantů predikátu. Mezi pády (samostatnými nebo s předložkami, tj. takzvanými předložkovými konstrukcemi), které jsou nejtypičtějšími formami doplnění slovesa, a sémantickými funkcemi aktantů existuje určitý vztah, ačkoli nejde o úplnou shodu (1: 1). Některé sémantické funkce se vyjadřují poměrně pravidelně. Například nominativ u sloves s dějovým významem obvykle odpovídá agensu (např.: dítě pláče, moucha létá po místnosti), zatímco u sloves se stavovým nebo procesovým významem odpovídá pacientovi (např.: dítě spí, sklenice se rozbila), beneficientovi (u sloves s významem vlastnění, např.: rodiče mají dům, bratr vyhrál televizor) nebo percipientovi (u sloves vnímání, např.: jestřáb vidí kořist). Akuzativ u sloves s dějovým významem nejčastěji odpovídá pacientovi (např. zajíci okusovali stromky) a často také kontentivu (obsahu děje, např. chlapci hrají basketbal), zatímco u sloves se stavovým nebo procesovým významem nejčastěji odpovídá kontentivu (obsahu stavu, např.: slyším hluk, tým vyhrál zápas), méně často pacientovi (vedle beneficienta, např.: oni [B] dostali byt, my [B] máme zahradu). Dativ odpovídá beneficientovi u sloves s dějovým i stavovým nebo procesovým významem (srov.: otec ukázal synovi čápa, Jonovi se daří, dům připadl bratrovi), zatímco percipienta vyjadřuje pouze u stavových sloves (vnímání), např. Rimovi se líbí růže. 2.7. Ve slovníku se SemVS slovesa zapisuje uvedením sémantických funkcí argumentů. Například sémantická valence slovesa duoti se označuje takto: [A₁ P B]. Význam tohoto slovesa se tedy chápe jako vztah mezi agensem, pacientem a beneficientem a sloveso je trojmístné. SemVS slovesa sirgti se označuje [P]; jeho význam se chápe jako vlastnost pacienta (jediného aktantu), a proto je sloveso jednomístné. 59 SemVS označuje počet a povahu aktantů slovesa na abstraktní rovině logické sémantiky a ukazuje, kolik valenčních doplnění sloveso má na vnější syntaktické rovině a jaké jsou jejich sémantické funkce. Gramatická forma doplnění závisí na tom, s jakými slovními formami se sloveso ve větě pojí, tj. na jeho spojovacích možnostech. Srovnejme například slovesa percepce bijoti a džiaugtis, jejichž SemVS je [Pcp Con], avšak jedno se užívá s genitivem (bijo vilko), zatímco druhé s instrumentálem (džiaugiasi pavasariu). Slovesa patří do téže sémantické skupiny, ale jejich valence se liší. Syntaktická valenční struktura (SinVS) jednoho z nich je — Nom Gen, druhého — Nom Instr. Doplnění slovesa jsou pouze ty na něm závislé slovní formy, které odpovídají aktantům jeho SemVS. Známe-li SemVS slovesa, můžeme alespoň částečně odhadnout jeho SinVS, protože, jak jsme viděli výše (srov. 2.6), mezi formami doplnění a sémantickými funkcemi aktantů existuje určitá, byť neúplná, shoda. 2.8. Sémantické funkce aktantů úzce souvisejí s lexikálními významy doplnění slovesa; právě na nich do značné míry závisí, jaká slova z hlediska sémantických tříd mohou být doplněními daného slovesa. Například agens, recipient, beneficient a kauzátor se obvykle vztahují k živé bytosti, a proto jim ve větě nejčastěji odpovídají konkrétní podstatná jména označující živé tvory; obsahový aktant se velmi často vztahuje k abstraktním věcem a ve větě mu odpovídají abstraktní podstatná jména, vedlejší větné členy souvětí, infinitivy atd. Mnohé však závisí také na lexikálním významu každého slovesa a na jeho možnostech sémantického slučování s jinými slovy. Proto například říkáme, pes štěká, kočka mňouká, kůň řehtá a prase chrochtá. Schopnost slovesa pojit se se slovy určitého významu, neboli možnosti jeho sémantického slučování s jinými slovy, se obvykle nazývá jeho lexikální valence. Lexikální valence určuje celé okolí slovesa ve větě neboli jeho lexikální distribuci (tedy všechna slova, která se mohou ke slovesu připojit), zatímco jeho valenční doplnění tvoří pouze její část: jsou to ta slova a formy, které vyžaduje význam slovesa a které vstupují do větného jádra. Při popisu valence sloves je relevantní pouze tato část lexikální valence. Ve slovníku se lexikální valence sloves popisuje uvedením toho, která slova z hlediska sémantických tříd mohou být valenčními doplněními daného slovesa. Například SinVS slovesa bijoti je Nom Gen a jeho lexikální valence se popisuje takto: Nom + Anim, Gen ± Anim, Abstr; to znamená, že ve formě nominativu stojí slova označující živé bytosti, zatímco v genitivu slova označující živé bytosti, neživé věci i abstraktní skutečnosti (např.: vaikas bijo šunies, diržo, tamsos). V některých případech, například když je lexikální realizace některého doplnění značně omezená nebo když se synonyma sloves liší pouze lexikálním vyjádřením některého doplnění, se uvádějí i konkrétní slova (např. v akuzativní pozici u slovesa dėti může v souvislosti s ptáky, hady a některými zvířaty stát pouze podstatné jméno kiaušinis). 60 3. Povinná a fakultativní doplnění slovesa 3.1. Ta doplnění slovesa, která ve větě nelze vynechat a jejichž vynecháním se věta stává neúplnou a negramatickou, se nazývají povinná. Doplnění, která lze ve větě vynechat, aniž by věta přestala být gramatická, se nazývají fakultativní. Povinnost nebo fakultativnost doplnění se určuje pomocí transformačního vypouštění: postupným vypouštěním jednotlivých větných členů se zjišťuje, které z nich jsou povinné a které fakultativní. 3.2. Počet povinných doplnění nepřesahuje tři, nejčastěji však bývá jedno nebo dvě. V širším kontextu lze věty užívat i bez povinných doplnění, jestliže informace, kterou poskytují, je i tak jasná, známá, případně již dříve zmíněná. V dialogu je vynechání povinných doplnění někdy dokonce nezbytné, aby se předešlo komunikační nadbytečnosti, např.: „Jurgaičiai si koupili novou televizorių.“ — „A my si také koupíme“ (je jasné, že televizi). Strukturální nezbytnost valenčních doplnění sloves ve větě se liší od komunikační nezbytnosti ostatních větných členů. Určité slovo může být pro sloveso nezbytné pouze v konkrétní větě; po jeho vynechání se věta stává nesmyslnou, např.: (3) Ty mi nahradíš všechny poklady světa. (4) Dobrá slepice zastane i husu. Vynecháme-li slovo man, věta (3) (Ty nahradíš všechny poklady světa) by měla jiný význam. 3.3. Fakultativní doplnění, stejně jako povinná, odpovídají aktantům SemVS slovesa a vstupují do jeho valenčního počtu — při určování kvantitativní valence se počítají společně s povinnými doplněními. Například ve větě (5) Vyrai iš pakulų veja virves má sloveso vyti tři doplnění, je tedy trivalentní, přestože předložková konstrukce je fakultativní a lze ji vynechat: (6) Vyrai veja virves. Při zápisu syntaktických valenčních modelů se fakultativní doplnění uvádějí v závorkách. V tomto případě je SinVS slovesa vyti Nom Acc (iš Gen). Věty bez fakultativních doplnění znamenají přibližně totéž co věty s nimi (srov. Храковский 1974: 350; Helbig 1971: 276; 1977: 65; 1979: 70; Viehweger 1977: 350), protože jimi vyjadřujeme určitou část námi vnímané situace. Po sémantické interpretaci se tato část stává součástí SemVS slovesa a ve velmi obecné podobě vstupuje do významu slovesa. Například když uslyšíme větu (7) Tėvas [A₁] pardavė arkļį [P], víme už, že někdo tohoto koně koupil a že za něj byla zaplacena určitá peněžní částka. Fakultativními doplněními se vyjadřuje ta část situace, která je pro význam slovesa méně důležitá. Když se tato informace stane pro mluvčího důležitou, konkretizuje se uvedením fakultativních doplnění, např.: (8) Otec prodal koně sousedovi [B]. (9) Prodal koně za dva tisíce litasů [Rt]. V osobní větě mohou chybět zájmena 1. nebo 2. osoby v nominativu, protože jejich význam je implikován ve významu slovesných tvarů 1. a 2. osoby, srov.: Já prodávám koně — Prodávám koně; Vy jeďte domů — Jeďte 61 domů. V ostatních případech je podmět v nominativu ve větě nezbytný a věty bez něj se pokládají za samostatné modely bezpodmětých vět. Akuzativní doplnění bývá fakultativní poměrně zřídka, protože se jím stejně jako nominativem ve větě obvykle vyjadřují nejvýznamnější prvky popisované situace. Tautologické nominativy a akuzativy (prší déšť, trpět utrpení) jsou ve větě nadbytečné a nepokládají se za fakultativní průvodní členy. 4. Volné větné členy 4.1. Volné větné členy jsou taková slova ve větě, která nejsou ani obligatorními, ani fakultativními průvodními členy slovesa. Jejich přítomnost ve větě není dána významem slovesa, nýbrž jeho čistě gramatickou schopností připojovat slova, která je pro něj jako určitý slovní druh charakteristická. Volné větné členy lze do věty poměrně volně přidávat nebo je vypouštět, je však třeba přihlížet k jejich sémantické slučitelnosti se slovesem. Například se neříká náhle leží, spí, směje se ani dlouho vyskočil, zhltl, zabil, protože se zde neslučují významy okamžitosti a trvání. Na rozdíl od fakultativních průvodních členů nemají volné větné členy oporu ve slovesném sémantickém valenčním slovníku (SemVS), takže po jejich odstranění z věty okamžitě mizí informace, kterou poskytují (srov. Храковский 1974: 9). V predikativní struktuře věty odpovídají nikoli argumentům predikátu, nýbrž samostatným predikátům, a proto je lze na syntaktické rovině chápat jako redukované věty a nahrazovat vedlejšími větami souvětí, konstrukcemi přechodníků a transgresivů, samostatnými větami apod. Např.: (10) Pojedeme domů večer ← Pojedeme domů, až bude večer / po setmění; Pojedeme domů. Bude to večer. Volné větné členy se ve valenčním slovníku uvádějí jen v některých případech, kdy se velmi často užívají s určitým slovesem a jako by zastupovaly slovesné valenční průvodní členy, např.: (11) Slyšel jsem to úplně jinak (srov. něco jiného). (12) Tak (srov. to) chtěl otec. (13) Aldutě se ve školce (srov. školka) nelíbilo. (14) V Anglii v dole (srov. do dolu) obětoval celé své zdraví (LKŽ). (15) Rodina zasedla k snídani (srov. ke stolu, za stůl). Avšak ani v těchto případech se volné větné členy nezařazují do syntaktických modelů, nýbrž se uvádějí v doplňujících poznámkách. 4.2. Do slovesného sémantického valenčního slovníku (SinVS) nepatří ani takzvaný volný dativ, který je jinak ve větě potřebný, protože jej z hlediska sémantiky vyžaduje jiné podstatné jméno. Mezi nimi je vztah části a celku (posesivní vztah), který se v jiných případech vyjadřuje genitivem, srov.: (16) Moje ruce mrznou. (17) Mrznou mi ruce. Užití dativu namísto genitivu ukazuje, že dativní tvar je zde určen slovesem, nikoli podstatným jménem. Dativ je tedy ve větě spojen dvojím vztahem: s podstatným jménem je spojen sémanticky a se slovesem syntakticky. Proto jej někteří badatelé pokládají za slovesné va- 62 lentiniu palydovu (Erben 1968: 120). Iš tikrųjų tam nėra pagrindo, nes naudininkas, matyt, yra ne veiksmažodinio sakinio branduolio, o viso sakinio sintaksinės struktūros elementas, reiškiantis veiksmu suinteresuotą asmenį, rečiau daiktą, kuriam kas nutinka (beneficientą). Valentingumo požiūriu jis laikomas laisvuoju nariu ir dėl to veiksmažodžių junglumo žodyne tarp valentinių palydovų nenurodomas4. Tačiau visada reikia prisiminti, kad sakinyje normaliomis, įprastinėmis sąlygomis jis būtinas, jeigu kuris nors veiksmažodžio palydovų yra visumos dalį reiškiantis daiktavardis. 4.3. K sémantické valenci sloves (SinVS) se řadí takový dativ, který slovesa řídí a který v sémantické struktuře věty odpovídá pacientovi, srov.: (18) a. Mě [P] bodla včela. b. Včela mě bodla [B] do čela [P]. (19) a. Hospodář zbičoval koni [P] bičem. b. Zbičoval ho přes hřbet [P]. Ve větách (18) a a (19) a je dativ obligatorním doplněním sloves, protože přebírá funkci pacienta od slovesem řízených předložkových konstrukcí označujících přímo zasaženou část celku. Ve větách b je dativ volným členem, protože pacient je realizován předložkovými konstrukcemi. Ty sice nemají sémantickou samostatnost, ale naplňují valenci slovesa a predikace věty se jeví jako úplná. Slovesa, která mohou řídit buď dativ, nebo předložkovou konstrukci, se tedy užívají podle dvou syntaktických valenčních modelů, např.: (18) a. Nom Dat [A₁ P] b. Nom doAcc [A₁ P] Sémantické valenční struktury slovesa bodnout jsou, jak vidíme, v obou větách stejné; liší se pouze jejich syntaktické protějšky. V takových případech se různé syntaktické modely ve slovníku často spojují do jednoho modelu s alternativními formami, např.: Nom Dat/doAcc [A₁ P]. 5. Význam sloves a valence, jak se jejich vztah odráží ve slovníku valence sloves 5.1. Protože valence sloves závisí na jejich významu, totéž sloveso užité v různých významech musí mít v každém případě odlišnou valenci, ať už syntaktickou, sémantickou, nebo alespoň lexikální. Úkolem slovníku valence je ukázat, jak souvisí významy slovesa s jeho valencí. Podívejme se, jak se to dělá při uvádění konkrétních sloves5. góbti, ~ia, ~ė 1. gobti (ap-, už-)₃ zakrývat, halit čím Nom Acc (Instr) [A₁ P Con]. 4 Plačiau apie laisvąjį naudininką, taip pat literatūrą šiuo klausimu žr. Slizienė 1986: 60—62. 5 Zkratky zdrojů uvedené u následujících ilustračních vět jsou stejné jako v akademickém „Slovníku litevského jazyka“ (samotný název slovníku se zkracuje LKŽ). Symboly označující syntaktickou a lexikální valenci jsou vysvětleny v poznámce 3 a symboly sémantické valence v seznamu sémantických funkcí (viz 2.4). 63 Nom Hum | Ženy zahalují nevěstu závojem; Ap- Acc ±Anim | zahal mi hlavu; Zahal dítě teple; Instr −Anim | V posteli je chladno, přikryj mě kožešinami 2. gobti (už-)₃ zahalovat, zavinovat, vázat (na co) a) Nom Acc Dat [A₁ P B] b) Nom Acc antGen [A₁ P Ad] Nom Hum | a) Ženy zahalovaly nevěstu závojem; Ty jsi mi špatně za- Acc −Anim | haloval šátek; b) Ženy zahalovaly nevěstu přes Dat Hum | hlavu závojem; Přehoď mi přes ramena kožešiny antGen −Anim | 3. gobti (ap-)₂ být zahalený; zahalovat Nom Acc [Con P] Nom −Anim | Její hlavu zakrývaly dlouhé husté vlasy; Dítě zahalovaly teplé Acc ±Anim | kožešiny; Černý mrak zahalil slunce Každý význam slovesa gobti souvisí s odlišnou syntaktickou, sémantickou a lexikální valenci. obrátit, -í, obrátil 1. obrátit k někomu/něčemu, otočit, nasměrovat Nom Acc do Acc [A₁ P Ad] Nom +Anim | Dívka k ní obrátila obličej zalitý slzami (Grigienė) Acc ±Anim | Krėv; Tygr na nás obrátil vyceněné tlamy; Pakin- įAcc ±Anim | zapřáhněte koníky a obraťte [je] k bráně JV 2. zaměřit, soustředit (pozornost apod.) Nom Acc do Acc [A₁ P Ad] Nom +Anim | Rolníci obrátili pozornost ke konopí, k pěstování konopí Acc Abstr |; Obrátit pohled na tohoto plemenného hřebce; įAcc ±Anim, | Pes okamžitě obrátil pozornost k šramotu za dveřmi Abstr 3. upoutat na sebe (pozornost druhých apod.) Nom Acc (do Acc) [C/Caus P Ad] Nom ±Anim, | V téže chvíli však na sebe obrátil pozornost všech Abstr | Einžukas [C] Simon; Takové jeho podivné chování Acc Abstr | [Caus] upoutal pozornost všech; Můj pohled přitahují k sobě stojící za zahradou dvě borovice [Caus] Rozlišují se tři významy slovesa, ačkoli syntaktická valence je v prvních dvou případech zcela stejná a ve třetím případě se liší pouze fakultativností předložkové konstrukce. První dva významy se neliší ani sémantickou valencí, jejich rozdíly souvisejí pouze s lexikální valencí. Třetí význam se liší více: v tomto případě se kromě syntaktické valence liší také sémantická a lexikální valence. 5.2. Neměli bychom se domnívat, že odlišná syntaktická valence už ukazuje na to, že se sloveso užívá v jiném významu. Zdaleka tomu tak není vždy. 64 Srov. (20) a a b, kde je sloveso atsikratyti použito ve stejném významu, zatímco jeho SinVS jsou v obou případech odlišné: (20) a. Senis [B] se zbavil posūnio [Con]. Nom Gen b. Senis [B] se zbavil posūniu [Con]. Nom Instr V tomto případě jsou sémantická a lexikální valence stejně jako význam slovesa totožné. Rozdílné SinVS fungují jako paralelní modely. Takové případy jsou však nečetné. Častěji se sloveso užívá ve stejném významu v různých syntaktických strukturách proto, že vnímanou situaci sémanticky interpretujeme různě a v jednom případě se do popředí dostává jeden účastník situace, v druhém případě jiný. Srov. (21) a a b: (21) a. Sigutė [Pcp] si vzpomněla na vaikystę [Con]. Nom Acc b. Sigurei [Pcp] si vzpomněla na vaikystę [Con]. Nom Dat V první větě se nominativem více zdůrazňuje Sigutė [Pcp], ve druhé pak dětství [Con], zároveň se více podtrhuje samovolnost stavu. Vyskytují se také slovesa, jejichž užívání podle různých modelů syntaktické valence souvisí s poměrně jemnými významovými odstíny, protože se popisuje táž situace a její sémantická interpretace je stejná. Srov. (22) a a b: (22) a. Jurgis [Pcp] pochybuje o svých draugais, jejich pažadais [Con]. Nom Instr b. Jurgis [Pcp] pochybuje o synovi, o půdě [Con]. Nom dėlGen V první větě se chce říci, že Jurgis nedůvěřuje svým přátelům a jejich slibům, ve druhé pak že neví, jak naložit se synem a s půdou. Některá slovesa se ve stejném významu užívají podle dvou (či více) modelů syntaktické valence, které souvisejí s odlišnou lexikální valencí odpovídající určitým rozdílům v popisované situaci, např.: hladit, ~o, ~ė (pa-)₂ Nom Acc/perAcc [A₁ P] Nom Hum Děti hladí kočku; Svou ručkou [Severiutė] hladila Acc ±Anim Mykoliuką přes tvář Vaižg; Otec pohladil dítě perAcc –Anim hlavu; Juozapas ji hladil rukou přes hlavu Žem Podle modelu s konstrukcí perAcc se sloveso užívá pouze tehdy, když se mluví o hlazení neživého předmětu (obvykle části těla). Různé modely syntaktické valence odpovídající téže struktuře sémantické valence se ve slovníku obvykle slučují do jednoho modelu s alternativními doplněními, mezi něž se píše lomítko (/). V zásadě lze někdy dosáhnout téhož významu i tehdy, když se liší syntaktická i sémantická valence. Ve slovníku se v takových případech uvádějí dva nebo více valenčních modelů v jedné položce u jedné definice významu, např.: likti₁(₂) zůstat, nezmizet, nezahynout a) Nom [P] 65 b) Nom (z)Gen [P O] c) Nom AdvLoc [P L] Nom ±Anim, Abstr | a) Robot zůstal jako za starých časů Myk-Put; Zůstaly stopy událostí; b) Z celého pokladu mi zůstaly jen brýle (z)Gen ±Anim, Abstr Sruog; Ale ze psů zůstali jen tři (psi); Takových slov je teď sotva jedno nebo dvě, která zůstala; Teď jí zbyl jeden syn; c) Jen na holém poli zůstalo několik křivolakých borovic Baran; Zbyly tu po něm jen stopy; Jejich jména zůstanou vždy v paměti národa AdvLoc Ačkoli byla pro všechny tři případy vytyčena společná významová hodnota, s rozdíly v sémantické valenci souvisejí určité významové odstíny, které závisí na poněkud odlišném pohledu na popisovanou situaci. 5.3. Stejně jako rozdílná syntaktická valence ještě neukazuje, že se sloveso užívá pokaždé v jiném významu, ani stejná syntaktická valence neukazuje, že se užívá ve stejném významu. V rámci jednoho modelu syntaktické valence se sloveso může užívat přinejmenším v několika významech, které souvisejí s rozdíly v sémantické nebo lexikální valenci a ve slovníku jsou nejčastěji uváděny v samostatných bodech. Např.: 1. marinti (nu-)₂ učinit mrtvým, usmrtit; hubit Nom Acc [A P] Nom ±Anim, Abstr | Nemoci hubí lidi; Kočka si hrála, dokud nezabila myš; Ten papír hubí mouchy; Vlhkost snadno ničila citlivé dětské plíce rš; Podzim ničí květy Acc +Anim, −Anim (rostliny, části zvířat) 2. marinti (nu-)₂ být u umírajícího, obsluhovat ho Nom Acc [A₁ P] Nom Hum | Můj strýc se staral o starou ženu, staral, a ona se jen uzdravila LKŽ; Syn umučil matku na svých rukou Acc Hum 3. usmrcovat, oživovat, zduchovňovat Nom Acc [C P] Nom Hum | Copak nás teď budeš taky trápit u stolu? Cv Acc +Anim Poznámka. Věta často obsahuje nadbytečný Instr badu, např.: Kvůli své lakotě trápil hladem jak dobytek, tak rodinu. 4. marinti (nu-)₂ zmocnit se, přemoci (o spánku) Nom Acc [A₂ P] Nom spánek | Po obědě všechny začal zmáhat spánek; Sotva si Ilgis sedl, sladký spánek ho přemohl Krėv Acc Hum 5. marinti (nu-)₂ tlumit, mírnit Nom Acc [A₁ Con] 66 Nom Hum Ty se opij, utiš hlad; Uhasili jsme žízeň; Ty musíš Acc Abstr potlačit své neřesti Ve všech zde uvedených případech se liší jak sémantická, tak lexikální valence slovesa. Je-li syntaktická valence stejná a významy slovesa jsou si natolik blízké, že je lze vyjádřit stejně, uvádějí se v některých případech v zájmu úspory místa ve slovníku různé modely sémantické valence vedle sebe v jednom hesle nebo se slučují do jednoho pomocí alternace. V případě potřeby se do jednoho slučují také modely lexikální valence, např.: ling u oti houpat se, kolébat se Nom a) [P]; b) [A₁] Nom a) ± Anim a) Ručička váh se začíná houpat rs; Dav [...] b) +Anim houpe a hučí Bil; b) Jak ses při tanci houpala? V jednom případě (a) se mluví o stavu věci, v druhém (b) o činnosti živé bytosti. Tyto významové rozdíly ukazují různé modely sémantické valence. gaišinti (iš-, nu-)₂ (hladem) hubit, umořovat; zabíjet Nom Acc [A/C P] Nom ±Anim, Ty [C] takovým krmivem krávy hubíš (uhubíš, zahubíš); Někdo [A₁] zahubil našeho psa; Pečená muchomůrka Acc +Anim [A₂] hubí mouchy; Hlad a nemoci [A₂] hubí lidi Přesto slovník i v těchto případech častěji uvádí na stejném místě také významové rozdíly související s odlišnou valencí slovesa, např.: mainyti (at-, pa-)₂ a) dělat jiným, měnit; b) stávat se jiným Nom Acc a) [A P]; b) [P Con] Nom ±Anim, a) Mikas úmyslně mění hlas; Bílý závoj mění tvář tts; Neštěstí člověka proměňuje Kud; b) Zdálo se, že i zvony změnily svůj hlas rs; brkoslav v zimě mění barvu Stejná může být nejen syntaktická, ale i sémantická valence slovesa, přičemž významové rozdíly mohou souviset pouze s odlišnou lexikální valencí. Srov.: 1. bėgti (pra-)₁ jít, plynout (o čase) Nom [P] Nom Abstr Čas běží; Uběhlo léto, rok, dva dny, mládí 2. běžet a) být děravý, propouštět tekutinu; b) (vy-) vytékat při varu přes okraj Nom [P] Nom −Anim a) Ten vědro teče; Střecha stodoly protéká; Dítěti teče z nosu; b) Hrnec přetéká, sundej pokličku; Hrnce vytekly a uhasily oheň 67 V prvním případě jsou ve funkci nominativního tvaru abstraktní podstatná jména označující čas, ve druhém podstatná jména označující neživé předměty. Pozornost je třeba věnovat také tomu, že v těchto případech se liší i užívání slovesa s předponami vyjadřujícími dokonavý vid: v jednom významu se sloveso užívá s jednou předponou, v jiném s jinou nebo pouze bez předpony. Někdy, když se významy slovesa liší pouze lexikální valenčností, jsou uvedeny v jednom bodě; tehdy jsou na jednom místě uvedeny také rozdíly v lexikální valenčnosti (různé struktury lexikální valence se spojují do jedné), například: 3 osadit postarat se: a) aby někdo někoho či něco obsadil kolem dokola, b) aby někdo něco zcela osel Nom Acc Instr mn. č. [C P Con] Nom Hum a) Celý stůl osadíme hosty; Stařenku obklopily ctihodnými hostkami; b) Hosty jsme obsadili všechny lavice a židle Acc a) ± Anim b) — Anim Instr Hum Někdy je nejen syntaktická a sémantická, ale na první pohled i lexikální valence stejná; tehdy mohou být různé významy slovesa spojeny s poměrně jemnými rozdíly v lexikální valenci, které se zpravidla uvádějí v definici významu slovesa nebo ve struktuře lexikální valence. Například srov. výše uvedené bėgti 2 a níže uvedené bėgti 3: 3. bėgti (nu-)l a) tát, mizet (o sněhu); zůstávat bez sněhu; b) párat se, pouštět oka (o očkách krajky) Nom [P] Nom — Anim a) Sníh už taje (roztál); Cesta se zbavuje sněhu (sníh z ní taje); b) Očka na ponožce se párala (vyběhla) Mimo jiné se v těchto posledních významech (viz bėgti 3) sloveso užívá také s jinou předponou vyjadřující dokonavý vid (ve srovnání s bėgti 1 a bėgti 2). Je však třeba říci, že v slovníku nejsou jemnosti lexikální valence vždy uváděny, a pak se čtenáři ponechává, aby o nich rozhodl sám na základě uvedených ilustrativních vět, například: držet se₂ a) pevně stát, viset, být k něčemu připevněn; b) být někde, žít, pobývat Nom AdvLoc [P L] Nom ±Anim a) Sotva se držím na nohou; Košile už nedrží na zádech; Obraz visí na hřebíku; Muž se pevně držel v sedle; Žito sotva drží v klasech; b) Opice bez ocasu žijí v horách, na skalách rš; Rodiče bydlí u dcery; Co žije na zemi a ve vodě? rš Rozdíl mezi uvedenými významy slovesa souvisí s velmi jemnými rozdíly v lexikálním vyjádření členu s lokativním významem. Ve druhém případě tento člen na rozdíl od prvního označuje určité víceméně stálé místo či území, kde se pobývá nebo žije. 68 5.4. Vztahy mezi významy slovesa a jeho valenci jsou tedy poměrně složité. Syntaktická valence, která uživatele jazyka upoutá jako první, sama o sobě neukazuje ani totožnost, ani rozdílnost významů slovesa. Jednotlivé významy slovesa souvisejí těsněji s jeho sémantickou než se syntaktickou valencí; navíc jsou velmi úzce spjaty s jeho lexikální valencí. Liší-li se sémantická valence, sloveso se obvykle užívá v různých významech, avšak v takových případech lze často pozorovat pouze rozdíly signifikační povahy, které vznikají v důsledku odlišné sémantické interpretace popisované situace. Jak jsme viděli z uvedených příkladů, ve slovníku se uvádějí jednotlivé významy sloves a v každém případě se specifikuje syntaktická, sémantická a lexikální valence slovesa. Obvykle se projeví nějaké rozdíly ve valenci: je-li syntaktická valence stejná, liší se sémantická valence, případně sémantická i lexikální valence; je-li stejná syntaktická i sémantická valence, liší se alespoň valence lexikální. Velmi často se liší syntaktická, sémantická i lexikální valence. 5.5. Při určování valence sloves, a tím i při objasňování jejich spojovatelnosti, se ve slovníku vychází z charakteristik významů sloves uvedených v „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“ (II. doplňkové vydání, 1972) a v akademickém „Lietuvių kalbos žodyne“ (sv. 1–15). Tu a tam se rozlišení významů nebo jejich popis mírně upravuje. 6. O stavbě slovníku 6.1. Slovesa jsou v připravovaném slovníku řazena abecedně a uvádějí se u nich tři základní tvary: infinitiv, přítomný čas a minulý čas. Má-li sloveso pouze jeden význam, nebo je-li uvedeno jen v nejběžnějším významu, valenční index se zapisuje bezprostředně za poslední tvar a zpravidla se neuvádí žádná charakteristika významu. Na dalším řádku se zapisuje struktura syntaktické valence a vedle ní v hranatých závorkách struktura sémantické valence. Na následujícím řádku se uvádí lexikální vyjádření doplnění slovesa, tj. příslušnost slov, která vystupují jako doplnění, k určitým nejobecnějším sémantickým třídám (lexikální valence). Vedle jsou uvedeny ilustrační věty. Např.: apkálti, àpkala, àpkalė Nom Acc Instr [A1 P Con] Nom Hum Spodek lodí obložili tenkými olověnými pláty; Acc —Anim Mistři obložili chatu prkny Instr —Anim Po základních tvarech víceznačného slovesa se postupně uvádějí jednotlivé významy slovesa a u každého se specifikuje valence. Sloveso se zapisuje v infinitivu, za ním se uvádí valenční index a charakteristika významu. Dále se stejně jako po tvarech jednovýznamového slovesa zapisují struktury syntaktické a sémantické valence a uvádí se lexikální vyjádření doplnění slovesa. Např.: atkasti, àtkasa, àtkasė 1. vyhrabat2 rozhrabat, rozrýt; očistit kopáním 69 Nom Acc [A₁ P] Nom +Anim Pes vyhrabal kost; Děti vyhrabaly velkého žížalu; hlídač Acc ±Anim vyhrabal cestu 2. vyhrabat odhrnout kopáním, odstranit (zeminu, písek, sníh) Nom Acc od Gen [A₁ P Ab] Nom Hum Hlídač odhrnul sníh z cesty Acc −Anim nuoGen −Anim Fakultativní doprovodné prvky se ve strukturách syntaktické valence uvádějí v závorkách. Ve sloupcích s příklady se fakultativnost znázorňuje větami s fakultativními doprovodnými prvky i bez nich, nebo se fakultativní doprovodné prvky v nich zapisují v závorkách. Symboly označující sémantické funkce se ve strukturách sémantické valence uvádějí ve stejném pořadí jako formy valenčních doprovodných prvků odpovídající těmto funkcím ve strukturách syntaktické valence. 6.2. Ve slovníku jsou v abecedním pořadí uváděna nepředponová slovesa a ta předponová slovesa, která se od odpovídajících nepředponových liší nejen videm, ale i lexikálním významem (např. jezdit, přijet, vyjet, přejet, sjet; kovat, pomluvit, odkovat, zakovat apod.). Ta předponová slovesa, která se od nepředponových liší pouze videm, jsou uvedena spolu s nimi (např. udělat spolu s dělat, rozmíchat spolu s míchat apod.). Předpony se uvádějí v závorkách u jednotlivých významů za infinitivní formou, protože sloveso užité v různých významech bývá z hlediska vidu velmi často spojeno s různými předponovými slovesy, nebo pro některé z nich vůbec nemá vidové protějšky dokonavého vidu. Např.: gélti, gélia, gėlė 1. bodat (į-)₂ zasazovat žihadlo, bodat Nom (Acc/Dat/na Acc) [A₁ P] Nom +Anim Mě štípou komáři; Koni bodla včela; Sršeň mě bodla Acc +Anim do nohy; Před deštěm komáři velmi štípou Dat +Anim doAcc −Anim 2. gelti₁ umět, mít ve zvyku vypouštět žihadla Nom [P] Nom +Anim Včely, komáři, hadi bodají 3. gelti (su-)₁ bolet Nom/Acc/AdvLoc [P] Nom −Anim Bolí mě všechny kosti (všechny kosti); Po bodnutí ji bolely po Acc −Anim na hrudi (v břiše) AdvLoc Předpony se uvádějí u definic významů, jestliže jsou společně uvedeny dva nebo více významů spojených s různými předponovými protějšky vidu děje, např.: 70 brázdit a) (nu-) brázděním dělat holou; b) (iš-) čistit (komín); c) (į-, už-) zapálit (zápalku) Nom Acc [A₁ P] Nom Hum a) Dítě škrábe (odškrabuje) proutky a dává je dědečkovi; Acc —Anim b) On dobře čistí komíny (vyčišťuje je); c) Škrtním (škrtněte, udělej škrtnutí) zápalkou, rozsviť Předpony, které se hodí pro všechny významy nebo pro sloveso uváděné pouze v jednom významu, se uvádějí u heslových slovesných tvarů za posledním z nich, tj. za tvarem minulého času, např.: přibývat, ~á, ~alo (pa-)₁ rozmnožovat, ~uje, ~oval (pa-) 1. rozmnožovat činit, aby bylo něčeho více, zvětšovat množství 2. násobit provádět násobení 6.3. Zvratná slovesa, která se bez rozdílu významu užívají souběžně s odpovídajícími nezvratnými slovesy, se ve slovníku uvádějí společně, např.: pamatovat, pamatuje, pamatoval₂; pamatovat se, pamatuje se, pamatoval se₂ bát se, bojí se, bál se 1. bát se (pa(si-))₂ pociťovat, zakoušet strach z někoho 2. bát se (pa(si-))₂ obávat se, mít obavy z něčeho 3. bát se (pa-)₂ nesnést, nevydržet Zvratná slovesa, která se od odpovídajících nezvratných liší pouze přímým nebo nepřímým zvratným významem, tj. označují, že děj je zaměřen na samotného původce děje nebo se provádí v jeho prospěch (srov.: Matka koupe dítě — Matka se koupe; Ona utrhla (mi) květinu — Utrhla si květinu), se ve slovníku obvykle neuvádějí. Tento rozdíl oproti nezvratným slovesům je pravidelný, a proto není při popisu valence relevantní. 6.4. Ve slovníku se plánuje uvést přibližně 2000 sloves. Snažíme se vybrat ta, jejichž užívání je rozmanitější a složitější, přičemž se současně přihlíží k jeho kolísání, chybám v užívání apod. Ve funkci přísudku v ilustračních větách stojí finitní tvar popisovaného slovesa nebo jeho infinitiv (méně často příčestí činné minulého času prostého) spolu s finitním tvarem fázového nebo modálního slovesa (pracuje, začal pracovat, přestal pracovat, může pracovat). Vychází se z názoru, že fázové nebo modální sloveso pouze modifikuje význam děje označeného infinitivem, a proto infinitiv není jeho valenčním doplněním, nýbrž spolu s finitním tvarem slovesa tvoří slovesné jádro věty. 7. Závěrečné poznámky 7.1. Cílem připravovaného „Slovníku valence sloves litevského jazyka“ je podat základní informace o užívání sloves s jinými slovy a konstrukcemi. Tím se liší jak od „Slovníku současného litevského jazyka“, tak od akademického „Slovníku litevského jazyka“, v nichž se usiluje o co nejlepší objasnění významu sloves, zatímco jejich valence 71 se objasňuje víceméně pouze z uvedených příkladů. V akademickém slovníku se u sloves vyznačuje tranzitivnost nebo intranzitivnost, to však ne vždy stačí k tomu, aby bylo možné dané sloveso správně použít a tvořit s ním bezchybné věty. 7.2. Valence sloves je v uvedeném slovníku popsána na základě jejich valence. V hesle každého slovesa jsou uvedeny tři jeho valenční struktury — syntaktická, sémantická a lexikální. Z nich vyplývá, jaké tvary a jaké významy mají slova, která jsou valenčními doprovodnými členy daného slovesa a s nimiž tvoří jádro slovesné věty, které z těchto doprovodných členů jsou ve větě nezbytné a které fakultativní, a také jaké jsou jejich sémantické funkce. 7.3. Většina uvedených sloves je polysémní. Slovník uvádí základní významy sloves, které se v běžném jazyce používají nejčastěji, a označuje jejich vztah ke všem třem valenčním rovinám (syntaktické, sémantické a lexikální valenci). Rozdíly ve významech mohou souviset se všemi třemi druhy valence, nebo jen s jedním či dvěma z nich. „Valenční slovník litevských sloves“, připravený podle uvedených zásad, by měl odhalit rozmanitost užívání litevských sloves a normy jejich užívání. LITERATŪRA 1. E r b e n J. Deutsche Grammatik. Frankfurt am Main, 1968. 2. H e l b i g G. (Hrsg.). Beiträge zur Valenztheorie. Halle (Saale), 1971. 3. H e l b i g G. Zur semantischen Charakteristik der Argumente des Prädikats. — In: Probleme der Bedeutung und Kombinierbarkeit im Deutschen. Leipzig, 1977, S. 40—92. 4. H e l b i g G. Zum Status der Valenz und der semantischen Kasus. — Deutsch als Fremdsprache. H. 2, 1979, S. 65—78. 5. H e l b i g G., S c h e n k e l W. Wörterbuch zur Valenz und Distribution deutscher Verben. Leipzig, 1975. 6. S l i ž i e n ė N. Veiksmažodžių valentingumo klausimu. — Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai, T. 18, 1978, p. 107—123. 7. S l i ž i e n ė N. Subjektyvimo ir objektinimo vaidmuo nustatant lietuvių kalbos veiksmažodžių sintaksinį valentingumą. — Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai. A serija, T. 1(70), 1980, p. 93—105. 8. S l i ž i e n ė N. Lietuvių kalbos veiksmažodžių valentingumas ir sintaksinė klasifikacija. — Kn.: Lietuvių kalbotyros klausimai. T. 25, 1986, p. 45—96. 9. S l i ž i e n ė N. Lietuvių kalbos veiksmažodžių reikšmė ir valentingumas. — Baltistica. III (2) priedas, 1989, p. 414—420. 10. S l i ž i e n ė N. Rašomas veiksmažodžių junglumo žodynas. — Kalbos kultūra. Nr. 59, Vilnius, 1990, p. 73—77. 11. S t a r o s t a S. The One Per Cent Solution. — In: Abraham W. (ed.). Valence, Semantic Case and Grammatical Relations. Amsterdam, 1978, p. 459—575. 12. V i e h w e g e r D. u. a. Probleme der semantischen Analyse, als: Studia Gramatica XV. Berlin, 1977. 13. С л и ж е н е Н.К. К вопросу о переменной валентности глаголов литовского языка. Кн.: Baltu valodas senāk un tagad. Rīgā, 1985, c. 167—174. 14. Х р а к о в с к и й В.С. Пассивные конструкции. — В кн.: Типология пассивных конструкций. Диатезы и залоги. Ленинград, 1974, с. 5—45. 72 LITHUANIAN VERB VALENCE AND PRINCIPLES OF ITS DESCRIPTION Summary The present article deals with principles and methods of investigating verb valence and its description in a Dictionary of Lithuanian Verb Valence the first volume of which has already been finished and at present is in print, the second one is still in preparation. The aim of this dictionary is to present general information about the use of Lithuanian verbs with other words and constructions. This information is necessary to ensure the grammatically and syntactically correct use of the particular verb in the sentence. Verbs ability to take words and constructions in this dictionary is described on the ground of their valence. Syntactic, semantic and lexic valence structures are given. They indicate the right grammatical form and the semantic meaning of the words to be taken as certain complements by the particular verb, distinction between obligatory and optional complements is also made and their semantic functions are defined. All the three valence structures are furnished with examples. The majority of the verbs presented are polysemantic. The dictionary reveals links between the meanings of verbs and differences in syntactic, semantic and lexic valence. The dictionary is assumed to include about 2000 verbs. 73