Priebalsių „s:š“ ir „z:ž“ įvairavimo šiaurės rytų varniškiuose klausimu

LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXV (1995) LIETUVIŲ LEKSIKOLOGIJOS TYRINĖJIMAI Vytautas VITKAUSKAS OTÁZKA STŘÍDÁNÍ SOUHLÁSEK PRIEBALSIŲ s:š ir z:ž V SEVEROVÝCHODNÍCH VARNIŠKIAI V mnoha žemaitských nářečích, zejména v severních žemaitských nářečích (v oblasti dounininků), bylo zaznamenáno mnoho slov, v nichž lze v určitých slovech a tvarech pozorovat kolísání souhlásek s a š, z a ž1. Zde chceme prozkoumat stejný jev ve východních nářečích jižních aukštaitských varniškiai (severovýchodních dūnininků). Máme jakoby tři pododdíly: 1. Některá slova se vyslovují pouze se s, z namísto š, ž ve spisovném jazyce nebo v jiných litevských nářečích; 2. V jednotlivých nářečích dochází ke kolísání – někde se vyslovuje s, z, jinde š, ž. Nevytváří se ani nějaká izoglosa – existují jakési dublety; 3. Souhláska z se mění na ž. Některé z těchto příkladů byly zaznamenány a publikovány ve „Slovníku severovýchodních dūnininkų nářečí“ (1976), některé příklady byly zaznamenány později (taková slova byla zaznamenána také v sousedních tzv. dounininkų nářečích – v Papilė, Raudėnai, Tryškiai a Eigirdžiai). 1. kùmščia „pěst“ (srov. kù.m's't'ė, kum's't'ė.k'ė Pvn, Vkšn, Vds) || kàmste „pěst“ (kúm's't'í Drv, Vrp, Krš, srov. kù.m's'l'ė Eig, Pp, Rdn); plėškė „pléška“ (p'l'ėsk'ė Pvn, Vkšn, Užv; Rdn, p'l'ėšk'ė Drv, Vrp, st. Krš), plestākė „motýl, můra“ (p'l'est'ā·k'ė Užv, Vkšn, Pvn), plestėkė „motýl“ (p'l'est'ėk'ė Krš, Drv, Vrp); plùškis „blázen“ (plù.s'k'is Pvn, Vkšn, plùs'k'is Krš); graznà „trest“ (gràznà Pvn, Vkšn, Krš, Drv), graznóti „zakazovat“ (graznàot'ė Pvn, Vkšn, Užv, graznùot'í Krš, Vrp), žvaizdė „hvězda“ (žvàiz'd'ė Pvn, Vkšn, žvaiz'd'ė Krš, Drv; žvaiz'ė Vrp, Vds), nusižvaizdėti „být plný hvězd“: gràžė, nus'ížvaiz'd'ėjęs dùn.gùs Krš; žábtai „žábry, rty“ (žá.ptā· Pvn, zá·pta· Drv, Vrp, srov. žùopta· Krš patrně v důsledku zániku nářečních rysů?). Srov. také názvy jezera a potoka: Lūkstas (lù·ksc jezero Pvn, Varn, Vkšn, potok lù·ksc přítok Ringuovė v Krš). Připojuje se ještě několik výpůjček: sìlkas „hedvábí“ a odvozeniny silkinis „hedvábný“, sìlkvilnės „hedvábí a vlna“ (s'ėl.ks Pvn, Vkšn, Vds, s'ìl.ks Krš, Vrp, Drv, s'ìlk'ì.n'is Pvn, Užv, Vkšn, s'ìlk'ìn'is Krš, Drv, Vrp, s'ėl.kv'ė.l'n'es Pvn, Vkšn, s'ìl.kv'il'n'es Krš, Drv). Ačkoli etymologii neznáme, z se zdá podobné i ve slovech mazýti „trápit“ (mɔn'dz'ì·t'ė, mộ·ndza Pvn, Užv, Vkšn), remėžytis „hemžit se“ (r'em'ė·z'ì·t'ì·s Pvn, Vkšn, r'em'ė·z'i·ti·s Drv, Krš, Vrp). 2. a) Kolísají slova a tvary v jednotlivých nářečích (otázka oblasti výskytu): 1 Būga K. Rinktiniai raštai 3, Vilnius 1961, 220—250; Zinkevičius Z. Lietuvių kalbos istorija 2, Vilnius 1987, 19—24. 176 gõštautas || góstautas „takový druh karafiátu“ (gúoštã.uc Pvn, Vkšn, gúostau̯c Vrp, Drv), klùkšnis || klùkšnis „krušina“: klù.kš'n'is Pvn, klùkšnis Vrp, ožkãkšnis || ožkãkšnis „olšová kůra“ (uoškã:kš'n'is Pvn, Krš, Drv, uoškã:kš'n'is Vrp, Rdn), gūrkšnis Drv || gūrkšnis patr.? Krš, Drv; pùšeliȯties || pùšeliȯties „bavit se, pohrávat si“ (p'i̇:s'el'uot'i:s Pvn, Užv, p'i̇:s'el'uot'i:s Krš, p'i̇:s'el'uot'i:s Drv), pliùškė || pliùškė „vesnické tance“ (p'l'ȯ.s'k'e Pvn, p'l'ȯ.s'k'e Vkšn, Užv), skrãbti || skrãbti „škrábat, mrznout“ (skrã.p't'e Pvn, Vkšn, škràp't'i Krš, Drv, Vrp), skrãbis, -ė || skrãbis, -ė „vyschlík“ (skrã:b'is Pvn, Užv || skrã:b'is Drv, Krš, Vrp) — ale ve všech zde probíraných nářečích pouze skrãbalas „vyschlík“ (skrã:bà.ls Pvn, Vkšn, Vds, škrà:bals Drv, Krš, Vrp), skùrlis || skùrlis „hadr“ (skù.r'lis Pvn, Vds, Vkšn, škūr't'lis Drv, Krš, Vrp (a všechny odvozeniny: skurlinis || skurlinis „hadrový“, skūrlininkas, -ė || skūrlininkas, -ė „výrobce hadrů“), skùrti || skùrti „trhat se“ (skọ̇.r't'e Pvn, Užv, Vds, skūr't'i Drv, Krš), spìglis || spìglis „špičák“ (s'p'i̇gl'is Drv, s'p'i̇.gl'is Vds || s'p'i̇gl'is Vrp, Krš), spigliúotas || spigliúotas, -a „vybavený špičákem“ (s'p'i̇gl'u̇:c Drv, s'p'igl'u̇:c Vds, s'p'igl'u̇:c Vrp, Krš), spoksóti || spoksóti „zírat“ (spuoksuot'e Pvn, Vkšn, špuoksúot'i Krš, Drv, Vrp), stýbra || stýbra „vytáhlý, velmi vzrostlý člověk“ (st'i̇:bra Pvn, Užv, st'i̇:bra Vrp) a další. Tím se vyznačuje také celá skupina útvarů s příponou -sena || -šena: bẽŋasena || bẽŋgšena „končení“ (b'ẽ:nks'ena Pvn, Vkšn || b'ẽ:nks'ena Vds, Užv || b'ẽ:n.kš'ena Drv, Krš, Rdn), cúpsena || cũpšena || cũpšena (c'ĩ:p's'ena Pvn, c'ĩ:p's'ena Drv, Krš a Rdn; c'ĩ:p's'ena Vrp), eĩsena || eĩsena „způsob chůze, chůze“ (ãis'ena Pvn, Vkšn, ãis'ena Užv, Vds, ãi̇.s'ena Drv, Krš, Vrp; ãis'ena také Rdn, Kaunatava, Dūseikiai), jaũksena || jaũkšena „lákání, překládání“ (jáuks'ena Užv, Vds, jáu.kš'ena Drv, Krš), kaũksena || kaũkšena „kvílení, volání“ (kãuks'ena Pvn, kaũ.kš'ena Drv, Krš), krókšena || krūokšena „pláč, křik“ (krũoks'ena Pvn, Vkšn, krũoks'ena Užv, Vds, krūokšena Drv, Krš — krūokšena také Rdn), lẽksena || lẽkšena „běh, utíkání“ (l'ẽks'ena Pvn, l'i̇ẽkš'ena Drv, Krš), sprógšena || sprógšena „výbuch, umírání, vulg.“ (sprũoks'ena Vkšn, sprũogs'ena Vds, sprũoks'ena Drv, Krš, Vrp — sprũoks'ena také Rdn, Trš, Pabalvė), žviẽgsena || žviẽgšena „kvičení, pištění“ (ž'v'i̇:kš'ena Pvn, Vkšn, ž'v'i̇:kš'ena Užv, Vds, ž'v'i̇:kš'ena Drv, Krš atd. Odlišuje se pouze st'ĩpš'ena „vulg. smrt“ Drv, Krš, Vrp (jde o nářeční novotvar?). lýžinties || lýžinties „lichotit, podlézat“ (l'i̇:ž'int'i:s Krš, Vrp, l'i̇:ž'int'i:s Pvn, Vkšn, Užv, l'i̇:ž'int'i:s Drv), palizókas, -ė || palizókas, -ė „patolízal, podlézavec“ (pàl'izūoks Drv, pàl'ežũoks Vds), važmà || važmà „vožené věci, zavazadla“ (vàžmà Pvn, Vds, Vkšn, vàžmà Drv, Krš), zaksóti || zauksóti || zoksóti || žaksóti „zírat, nečinně sedět“ (zaksúoti Drv, Krš, zauksúot'e Pvn, Užv, zuoksúot'i Krš, Vrp, žaksúot'i Drv), zmẽgti || žmẽgti „klesnout, propadnout, znehodnotit se, srazit se při pečení“ (z'm'ėk't'i Krš, Vrp, ž'm'ė.k't'e Vkšn, Vds, ž'm'ėk't'i Drv, ž'm'ė.k't'e Pvn), zmegini̇̇s || zmẽkinỹs || žmeginỹs „sražené pečivo“ (z'm'ėg'in'i̇:s Pvn, Vds, z'm'ėk'in'i̇:s Vkšn, ž'm'ėg'in'i̇:s Drv), žaũdoti || žaũdoti 177 „zabíjet, usmrtit“ (žūr.duot'i Krš, žō·rdūot'e Pvn, Vkšn, žūr.duot'i Drv, Vrp – a také žō·rdūot'e a Rdn, Gir, koutų k.), srov. také výpůjčku vāžotis || vāžotis „potulovat se, toulat se“ (vā·zuot'i·s Pvn, Vkšn, vā·žuot'i·s Drv, Krš, Vrp). 3. V jednom slově — žylė se ve všech těchto nářečích vyslovuje souhláska ž: ži·'liė Pvn, Užv, Vkšn, ži·'liė Drv, ži·'li Krš (zvlášť oblíbené bylo rčení ži·'le p'el'ieda v'e·rsu·s / al'e n'epasidū·su Drv, ži·'le p'el'ieda v'e·rsū·s Pvn). Všechny tyto příklady ukazují, že se v těchto nářečích vyskytoval jakýsi zajímavý jev. Proč výslovnost s, z a š, ž v jednotlivých slovech a určitých tvarech tak kolísá, lze jen hádat. Jisté je pouze to, že se všechna tato nářečí uvedenými příklady odchylují od forem s š nebo ž, které užívá většina Litevců. Lze tedy jen předpokládat, že zde žili lidé, kteří místo litevských š, ž vyslovovali s, z a později je v některých slovech zachovali (kūmsčia || kūmstė, vazmà, žābtai), v jiných je smísili (skrabti || škrābti, zaksóti || žaksóti), nebo je dokonce zcela změnili (žylė). V žemaitských a dokonce i západoaukštaitských nářečích je takových případů mnoho (např. vazmà, které je podle kartotéky LKŽ rozšířeno po celém Žemaitsku — Vn, Grdm, Vvr, Šv, a dokonce i v aukštaitských oblastech — Jrb, Pgg (užívalo se v písemnostech pruské Litvy), plėškė — podle údajů LKŽ X 160 téměř výhradně u Žemaitů, stejně jako plestėkė, plestekė (LKŽ X 161, LKA I 86). Na základě K. Būgy a Z. Zinkevičiuse lze předpokládat, že zde existovaly případy kuršsko-žemaitské dvojjazyčnosti² (srov. také různé případy záměny ei a ie zde³) a těsného kontaktu. V důsledku toho mohla vzniknout i slova, v nichž se výslovnost s, z a š, ž v určitých případech smísila vlivem kontaktu nebo jazykového přepínání či střídání. Mohlo jít také o nedávné změny způsobené vyrovnáváním neobvyklé výslovnosti z (např. zmegti a žmėgti, žūr’doti a žūr’doti; jde o zápisy z posledních let, po oslabení svébytnosti těchto okrajových žemaitských nářečí a vnitřního systému fonetických zákonitostí (srov. také podobné jevy v nářečích takzvaných nedalekých „šlekiů“)⁴. Zvláště zajímavé jsou kolísavé podoby přípony -sena || -šena. Západní nářečí mají pouze -sena; v severožemaitských oblastech, dokonce i v okolí Akmenė a Papilė, kde bývala lotyšská sídla (v Biliūniškiai, Barvydžiai, Vegėriai, Eliškiai), se vyslovuje právě takto, a to v širokém okolí i jinde. Jako jakýsi klín působí farnost Kuršėnai (několik příkladů bylo zapsáno v okolí Raudėnů, jeden dva v Kaunatāvě). Lze předpokládat: a) jde o výpůjčky z lotyštiny (geografické rozšíření a vzdálenost lotyšského jazykového areálu patrně neumožňují takové tvrzení prosazovat); b) jde o zobecnění podle gaišena, lūšena, vėšena; c) při smísení výslovnosti s a š v určitých tvarech z baltské přípony *-si̯ōna⁵ nebo podle V. Mažiulise *-si-anā⁶, z -si- 2 B ū g a K. Ten pat; Z i n k e v i č i u s Z. Ten pat. 3 Z i n k e v i č i u s Z. Min. veik, 21; V i t k a u s k a s V. Apie vieną Žemaičių oikonimą. — Lietuvių kalbotyros klausimai 32, 1993, 238. 4 J o n a i t y t ė A. Nauji duomenys apie Skaistgirio tarmės konsonantizmą. — Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 1960, 79—83. 5 E n d z e l ī n s J. Latviešu valodas gramatika, Rīgā, 1951, 296—297; S k a r d ž i u s P. Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius, 1943, 234. 6 M a ž i u l i s V. Prūsų kalbos etimologinis žodynas 1. Vilnius, 1988, 152—153. 178 nebo -si kvůli směšování souhlásek s a š, k čemuž možná přispěl i určitý vliv lotyštiny, byl „zvolen“ souhláskový prvek š, který tvoří tuto předponu baltských jazyků. Další zvláštností tohoto jevu je, že užívání mnoha podobných slov nemá izoglosy. Slova s nečekaným s, z jsou jakoby roztroušena po celém území v jednotlivých vesnicích. To už může ukazovat na přetrvání z celé dřívější oblasti, kde převládal starší jev (možná i substrátový). Protože v žemaitských nářečích, která zde zkoumáme, bylo zaznamenáno mnoho různých skutečností, nemůže jít o náhodu. Mohou zde být určité relikty kurštiny, srov. také místní názvy Kuršėnai, Kuršai, zmíněné hydronymy Lūkstas7, místní názvy v sousedním nářečí Papilė Zabikai, Zubrys, ve výrazu užívaném obyvateli Pavandenė (říkají to také obyvatelé Luokė) Sūdeklės kalnas, kolísání názvu vesnice Pavandenė Sakalìnė a Šakalìnė apod. Lze se domnívat různě (zejména pokud jde o slova škàurlis || skùrlis, góštautas || gõštautas, žỹlė), ale množství faktů přesto ukazuje, že zde mělo žemaitské nářečí zvláštní postavení, kdy se v určitých slovech a tvarech rozkolísala pravidelná výslovnost š, ž, kterou má většina litevských nářečí. ZKRATKY Drv — Dirvónėnai (Juozapavà), okres Šiauliai Vkšn — Viekšņaliai, okres Telšiai Vrp — Várputėnai, okres Kelmė O VARIACI SOUHLÁSEK S:Š A Z:Ž V NÁŘEČÍ SEVEROVÝCHODNÍCH VARNSKÝCH ŽMUDŮ Shrnutí V nářečích v okolí Kuršėnai, Dirvonėnai, Užventis a Vidsodis se obecně užívají slova tohoto typu, v nichž se místo souhlásek (hlásek) š, ž ve spisovném jazyce vyslovuje s, z (pleškė, kùnstė || kùmščia, plestėkė || pleštakė), název jezera a řeky Lūkstas, žvaizdė (žvaizė), žábtai (srov. také sìlkas, mąžyti atd.). Jiná slova se v této oblasti liší: góštautas v Pavandenė a Viekšņaliai a gõštautas v Kuršėnai, ožkàkšnis v Kuršėnai a Pavandenė a ožkàkšnis ve Várputėnai, skràbti v Pavandenė a Viekšņaliai a skràbti v Kuršėnai a Dirvonėnai, skùrti v Pavandenė, Viekšņaliai, Užventis a Vidsodis a skùrti v Dirvonėnai a Kuršėnai, spìglis v Dirvonėnai a Vidsodis a spìglis v Kuršėnai a Pavandenė, spoksóti v Pavandenė a Viekšņaliai a spòksóti v Kuršėnai a Dirvonėnai, bėgsena v Pavandenė a Viekšņaliai a bėgsena v Kuršėnai a Dirvonėnai, bėngsena v Pavandenė, Viekšņaliai a Užventis a bėngsena v Dirvonėnai a Kuršėnai (také v Raudėnai), vazmà v Pavandenė, Užventis a Viekšņaliai a vazmà v Kuršėnai, zmėgti v Pavandenė, Vidsodis a Viekšņaliai a žmėgti v Kuršėnai a Dirvonėnai, žurdóti v Pavandenė a Viekšņaliai a žurdóti v Kuršėnai a Dirvonėnai. Slovo spisovného jazyka žylė se ve všech těchto nářečích vyslovuje jako žỹlė. Je možné, že v těchto nářečích existovaly určité fonetické jevy, při nichž se výslovnost souhlásek (hlásek) s, z a š, ž začala rozkolísávat. Lze předpokládat, že zde docházelo ke kontaktům, dokonce k dvojjazyčnosti mezi Žemaičiai (Lowlanders) a Kursches. V důsledku toho došlo k takovému směšování (bėgsena, eišena atd.), přičemž mohlo jít také o poměrně nedávnou záměnu s, z za š, ž, nebo naopak o jakési nepravidelné postavení (žmegìnys atd.). 7 V a n a g a s A. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas, Vilnius, 1981, 198. 179